Komentáře se věnují nejrůznějším nadčasovým otázkám, které mě zajímají, od interpretací aktuálních společenských událostí, přes historii, kulturu až k vědeckým a dalším souvislostem.

Ústava ČR zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.

Komentáře 2017, část druhá - texty od dubna 2017.

Upozornění - pokud se vám stránka nezobrazuje správně (např. videa jsou v jiném pořadí) nebo se nezobrazuje celá, zavřete ji v prohlížeči "křížkem". Po novém otevření ji pak ještě obnovte - dejte znovu načíst, vše bude v pořádku.

Pro načtení aktualizace textů také stránku obnovte.

KRÉDO BLOGU

Někdo tvrdí, že: "Pravda je to, co nám zbude, když vše ostatní prošustrujeme."

Jedinou obranou je důkladně porozumět vlastní historii, abychom se z ní poučili.

NOVINKY

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ HOVOŘÍ O EVROPSKÉ INTEGRACI,

DVOURYCHLOSTNÍ EVROPĚ A DLUZÍCH JIŽNÍCH ZEMÍ.

CO JE V TOM DOBRÉHO PRO ČESKOU REPUBLIKU?

29. 1. 2018

hlavní zdroj: zde

Komentář k větší integraci EU a volbám nabízí níže i J. Pehe a P. Robejšek.

Otázka: Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu varovala německá kancléřka Angela Merkelová před protekcionismem a novým nacionalismem, francouzský prezident Emmanuel Macron vyzýval k tomu, aby ambicióznější země EU pokročily k větší integraci Evropy, i když se jiné země připojit nechtějí, a volal i po koordinaci daňové politiky zemí EU. Jaký může být z pohledu ekonomiky přínos tohoto setkání světových lídrů?

Davos ještě někdy v 90. letech celkem dával smysl, dnes už se překlopil spíš do jakéhosi salónního a výhradně levicového dýchánku politiků, ve kterém ekonomika zůstala upozaděná, ačkoliv oficiálně jde hlavně o ni. Tak je třeba různé proslovy taky chápat.

Každý z uvedených bodů by si zasloužil svůj komentář, ale to bychom tu byli ještě zítra… Takže vybírám, co je pro nás asi nejpodstatnější.

A to je Macronův tlak na větší integraci.

Ono vše nasvědčuje tomu, že...

"tvrdé jádro" EU se poněkud probudilo za snu a pochopilo, že Evropská unie má jeden zásadní problém: totiž nesplatitelné dluhy zejména jižního křídla.

Ty se dají před sebou hrnout ještě nějaký čas, ale pak může přijít den, kdy se nad nimi opět jako v minulých letech bude vznášet přízrak bankrotu.

A pak by se mohl opakovat třeba kyperský scénář, ale na mnohem větším území od Řecka přes Itálii až po Španělsko. To by pochopitelně velmi tvrdě dolehlo i na německé, francouzské, belgické a další banky, a tedy i na občany těchto zemí.

Jádro EU si uvědomilo, že jediným možným řešením

je tento dluh rozprostřít po celé Evropské unii.

A nyní vše nenápadně směřuje k vytvoření federace, která by to umožnila.

Třeba by se jí ani federace říkat nemuselo, aby to nebudilo moc velké vášně, ale mělo by to její atributy: společného ministra financí, daně, evropský měnový fond, společné dluhopisy a další. Nemusím vysvětlovat, že dostat se do takového spolku by pro nás bylo obrovské ekonomické riziko, které by nás stáhlo hospodářsky dolů.

A teď se konečně dostávám k Macronově představě:

"pokročit k větší integraci Evropy, i když se jiné země připojit nechtějí."

Na jednu stranu je to možné chápat jako riziko, že do této pro nás nevýhodné podoby integrace budeme vtaženi. Na stranu druhou je v tom i velká šance.

Zdá se totiž, že Evropa se skutečně rozpadá na vícerychlostní.

A pokud my budeme "vyhozeni" z té rychleji se integrující části,

v podstatě si tak ušetříme náklady spojené s Czexitem, při kterém

by se nám navrch zbytek EU mstil podobně, jako se mstí Britům.

A ještě jako bonus navrch zůstaneme v EU, ale v té části, která nebude tlačit na integraci hlava nehlava. Když se na to podíváme z tohoto úhlu pohledu, vlastně to potenciálně vůbec nezní špatně. Třeba bychom pak skutečně mohli z integrace užívat to skutečně podstatné, jako jsou společná obrana, liberalizace, obchod, a naopak se vyhnout tomu škodlivému: dotacím, regulaci, potírání národních států.

Ale v něco tak skvělého se moc neodvažuji doufat.
 

Otázka: Je dobrou zprávou, že v sedmičlenném předsednictvu Světového ekonomického fóra jsou samé ženy včetně norské premiérky Erny Solbergové, výkonné ředitelky IBM Gini Romettyové a šéfky Mezinárodního měnového fondu Christiny Lagardeové, což má být kompenzace za předchozí ročníky, kdy byli v čele fóra výhradně muži?

Paní Romettyová je člověk z byznysu, paní Lagardeová je skutečně ekonomka. Ale paní Solbergová? Jen se potvrzuje, že o ekonomiku už dávno moc nejde.

Ty samé ženy v předsednictví se mi zdají být laciným gestem.

Býti ženou není kvalifikací. Je to diskriminace naruby.


 

Otázka: V předvečer Světového fóra představila ředitelka organizace Oxfam Winnie Byanyimaová každoroční analýzu nerovností ve světě, podle níž 82 procent světového bohatství ovládá jedno procento lidí.

Miliardářský boom prý není známkou kvetoucího hospodářství, ale příznakem neúspěchu ekonomického systému a světoví lídři se mají postarat o to, že ekonomika bude fungovat pro všechny, a ne pouze pro bohatou menšinu. Copak je možné takový stav změnit?

Především nesouhlasím s výkladem paní Byanyimaové.

Můj výklad rostoucí nerovnosti totiž zní tak, že...

....v pozadí stojí především – i když nejen – světové centrální banky, které v posledním desetiletí uplatňovaly převážně extrémně uvolněnou měnovou politiku, čímž pádem uměle nafoukly ceny cenných papírů.

Výsledkem je, že skutečně bohatým lidem světa, kteří drží velkou část majetku v cenných papírech, se uměle a bez vlastního přičinění nafoukl majetek. Pokud někdo například vlastní akciovou společnost a centrální banka tiskem peněz uměle navýší ceny akcií na burze, pak tento majitel společnosti přes noc "zázračně" zbohatne, aniž se o to zaslouží.

To pochopitelně musí ve společnosti působit pnutí.

Toto rozložení sil částečně narovná příští hospodářská krize,

která ceny cenných papírů opět sestřelí.

- Opoziční názor viz:

Zemanovské Česko skončí špatně

J. Pehe, 29. 1. 2018

Globalizace má mnoho tváří, od migrace až po stále propojenější ekonomiku a politiku. Tyto tváře se od sebe nedají oddělit tak, že v některých oblastech prohlásíme naši zemi jen za "naši", zatímco v jiných oblastech se budeme jako současný prezident poníženě ohýbat před investory, kteří mají dostatek peněz. Anebo vykládat v autoritářských režimech, jak jsme se k nim přijeli "učit, jak stabilizovat společnost."
Mnohé z "našeho" ekonomického růstu souvisí s členstvím v Evropské unii a konkrétněji pak v schengenském prostoru. Člověk nepotřebuje být Kassandrou, aby odhadl, kolik z onoho vzmachu české ekonomiky by nám zůstalo

v případě, že by Česko bylo vytlačeno

z dále se integrujícího jádra EU.

A přesně to se může nyní stát. Zemanovsko-babišovská část Česka si bohužel neuvědomuje, že všechno má svoje důsledky. Zatím může tato část společnosti poměrně snadno podléhat dojmu, že ani ten největší přešlap proti demokracii a dobrým vztahům se zeměmi, na kterých ekonomicky závisíme, nám neublíží.

To vše se ale může začít měnit už za několik týdnů, pokud vznikne nová vládní koalice v Německu. Jejím nejsilnějším společným mottem bude reforma Evropské unie.

Ochota přijmout celou řadu návrhů

z dílny francouzského prezidenta Emmanuela Macrona bude vysoká.

Česko, které si volbou Zemana vybralo spokojené, mírně nahnědlé zápecnictví, pepřené doma prezidentovými a premiérovými komickými, popřípadě přisprostlými výstupy a antidemokratickou rétorikou, vůbec není připraveno, aby se na reformách EU podílelo.

Jako by to bylo to nejdůležitější, s čím si máme na mezinárodní scéně poradit, Andrej Babiš jezdí po Evropě s populistickými výkřiky, jak je prý nutné zabránit jakýmkoliv migrantským kvótám a odmítnout navrhovanou podobu evropské azylové politiky--tzv. Dublin IV. Jenže změny se budou dít nejen v oblasti azylové politiky, ale na mnoha dalších frontách.

Český ekonomický zázrak se zdá být pevný jako žula, ale ve skutečnosti je zcela závislý na exportech do těch zemí, které se mohou cítit po právu zaskočeny už samotným znovu zvolením někoho, jako je Zeman. Český ekonomický růst navíc začíná narážet na uměle vybičovaný strach z migrace jakéhokoliv druhu, takže podniky volající po nových zaměstnancích nemají odkud brát.

POZN.: 600.000 migrantů na soc. dávkách v Německu to má snad zlepšit?

To jsou falešná slovíčka, falešné notičky, tyto země navíc nedodržují ani vlastní fiskální pravidla, a eurozóna je tak předlužená, že ji uměle drží už pouze tisk peněz.

Jak to, že Zeman přesto vyhrál?

P. Robejšek, 29. 1. 2018

Inteligence vypráví společnosti o tom co se děje a zároveň jí vnucuje, co si o tom má myslet. Je posedlá utkvělou myšlenkou, že v demokracii nejde o většinová, ale o správná rozhodnutí, a že to co je správné mohou posoudit pouze oni sami. A tak poručníkuje obyčejné lidi, o jejichž starostech nemá ponětí a ani je to příliš nezajímá; důležitější je spasit celý svět.

Světová internacionála spravedlivých

chce vládnout slovy a diktovat svou vůli národům.

V naší prezidentské volbě se odehrávalo něco podobného jako před referendem o Brexitu, před americkými prezidentskými volbami a před volbami v sousedním Německu. Ale bombastická kampaň vychovatelů národů přinesla ve všech případech právě opačný výsledek, než si přáli.

 

Konec mainstreamu.

Proč lidé neposlechli sirény volající "nevolte Zemana"? Češi se zachovali jako Britové, kterým třída upovídaných zošklivovala Brexit a Američané, kterým chtěla zhnusit Trumpa anebo Němci, kterým zakazovala volit AfD. Prostě se rozhodli po svém.

A totéž mimochodem udělali i ti, kteří Zemana nevolili. Rozhodli se podle vlastní úvahy a nepotřebovali k tomu žádné penetrantní poučování. A proto by bylo chybou myslet si, že ti, kteří volili Zemanova konkurenta, jsou povolní spojenci, které lze po libosti mobilizovat pro kdejakou utopii. Spíše naopak.

Inteligence byla vždycky menšina s velmi velkým vlivem. Ale postupně ztrácela kontakt s reálným světem a tím i s většinou společnosti. Velká část zejména sociálně-vědní inteligence se odcizila od společnosti, a ta se o ní přestala zajímat.

Utěšit je může pouze to, že sdílí osud s anvantgardou dobra ve všech západních zemích.

Všude v demokratickém světě probíhá již dlouho pomalá,

ale nezadržitelná vzpoura občanů proti exekutorům ctnosti.

Lidé se kvůli nim přestali rozčilovat, ale přestali je i brát navědomí.

Všeobecná spása je "out" a utopie se již nenosí.

Na trhu názorů roste poptávka po zdravém rozumu,

po základních hodnotách a po ověřených tradicích.

A tak by si avantgarda nevyžádaného pokroku měla uvědomit, že se z ní stala názorová menšina, kterou sice normální lidé demokraticky strpí, ale to je také všechno.

Teď již chybí pouze to, aby se majitelé pravdy a dobra stylizovali do pozice pronásledované menšiny nepochopených proroků. Menšiny jsou přece jejich zamilované téma a být pronásledovaný má v sobě tolik heroického patosu. Ale i to je omyl. Pronásledovaní nejsou,
ale nepochybně jsou menšina; menšina se stále menším vlivem.

POZN: Ovšem tato "menšina" pracuje často pro lidi, kteří mají ohromnou finanční a mediální moc. Otázkou tak je, zda lidé získají správné informace pro svá rozhodnutí, což se dvakrát týká mladých lidí na školách, kde probíhá intenzivní multi-kulturní politická agitace; mimochodem politická agitace na školách je českými zákony zakázána.

Ukázky komentářů prezidentských voleb v zahraničních médiích (zde):

Výsledky prezidentských voleb v České republice naznačí, zda kompas české politiky bude ukazovat na východ, nebo na západ,

shodují se čtvrteční článek britského listu The Guardian

a komentář amerického deníku The Wall Street Journal.

Zatímco prezident Miloš Zeman je prezentován jako proruský politik stojící v čele negativní kampaně, jeho soupeř Jiří Drahoš je popisován jako vlídný vědec, který chce upevnit roli Česka v EU a NATO.

"Chatrný, o berli chodící třiasedmdesátiletý muž rozděluje, ale pro některé voliče je hrdinou: na ruského prezidenta Vladimíra Putina pěje ódy, několikrát žertoval o zabíjení novinářů a vybídl české občany, aby si koupili zbraně na ochranu před Islámským státem (IS) - řekl, že tato teroristická organizace plánuje holocaust křesťanů v Evropě,"

- píše o současném prezidentovi The Wall Street Journal.

 

Drahoš je na rozdíl od Zemana hodnocen jako zásadně pro-evropský.

Oba listy také připomínají Drahošovo tvrzení, že se stal terčem řady lživých obvinění na sociálních sítích, v řetězových e-mailech a na pochybných pro-putinovských webech.

The Wall Street Journal s Drahošem udělal rozhovor po e-mailu.

"To zasévání strachu je chytré," komentoval Drahoš podle listu Zemanovu kampaň s tím, že ji provází silná indoktrinace voličů.
 

-------------

Volně související odkaz:

motto

Polský film Sexmise hluboce předběhnul dobu, ukazuje se také, že to nebyla komedie, ale tragédie.

Kastrují se lvi ve státních znacích, bourají se kamenné nápisy na universitách s nevhodnými verši obdivu k ženám (prý to je "sexismus", dělající z žen pouze předmět sexuálních pudů), bourají se sochy otců zakladatelů (měli prý otroky), změnili nyní dokonce operu Carmen - smrt ženy v závěru prý podporuje násilí na ženách a tak Carmen již v nové úpravě nezemře, přepsali aktuálně kanadskou hymnu (bylo tam oslovení synové), na řadě bude časem jistě i píseň "Ach synku"...

Ve Švédsku pak doporučila tamní náboženská obec neříkat Pan Bůh, Pán, ale jen Bůh.

16. ledna 2018 přijal EU parlament usnesení:

Ženy, rovnost žen a mužů a spravedlnost v oblasti klimatu

Women, gender equality and climate justice,

"o podpoře rovnoprávnosti žen a mužů,

podpoře klimatické migrace

a o doporučení podpořit Globální pakt o migraci",

viz ZDE.

Jak hlasovali čeští europoslanci - viz zde.

(Globální pakt o migraci souvisí s agendou 2030 pod OSN, zahrnuje úsilí IOM - mezinárodní organizace pro migraci - kde klimatická migrace by prý měla být přijata jako lidské právo, také možná ekonomická migrace by měla být přijata jako lidské právo, dokonce pro signatáře dohody vymahatelné u Mezinárodní soudu OSN v Haagu.)

 

Uveďme jen několik vysoce inspirativních příkladů z usnesení, zbytek je v odkazu.

bod Z: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížská dohoda poskytují světovým vůdcům průřezový normativní základ pro vytvoření rámce (* tedy Globálního paktu o migraci, schválení se plánuje v OSN v létě r.2018, víc zde), který bude schopen efektivně řešit vysídlování (až 200mil lidí) v důsledku změny klimatu tím, že bude stavět na stávajících nástrojích OSN.

( ...aneb globální pakt o migraci odmítly 3. 12. 2017 zatím pouze USA,

192 zemí to podporuje, víc zde.)

bod AA: EU má jasný právní rámec, který vyžaduje, aby v rámci své vnitřní a vnější politiky dodržovala a prosazovala rovnost žen a mužů a lidská práva.

bod AC: (Usnesení je potřebné i) vzhledem k tomu, že Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 nezahrnuje kategorii "klimatických uprchlíků".

bod R: Smluvní strany Pařížské dohody uznaly, že změna klimatu je společným problémem lidstva. Smluvní strany by měly při přijímání opatření k řešení změny klimatu respektovat, podporovat a brát v úvahu své příslušné závazky, pokud jde o lidská práva, právo na zdraví, práva původních obyvatel, místních komunit, (práva) MIGRANTŮ.

bod S: Klimatická spravedlnost propojuje lidská práva a rozvoj,

...zajišťuje ROVNÉ sdílení zátěže.

(*Dublin IV, povinné přerozdělování řízené z Bruselu a OSN - IOM)

bod U: Dopady změny klimatu v regionech, jako je subsaharská Afrika a jižní Asie, by mohly do roku 2030 uvrhnout do extrémní chudoby více než 100 MILIONŮ lidí,

a stát se tak rozbuškou konfliktů a příčinou vysídlování.

Mezinárodní organizace OSN pro migraci (*IOM) ve svém hodnocení důkazů konstatuje, že ...

počet osob, které budou do roku 2050 v důsledku změny klimatu

vysídleny, by se mohl pohybovat mezi 25 MILIONY až 1 MILIARDOU osob

s tím, že nejčastěji uváděným odhadem je 200 MILIONŮ lidí.

 

- Komise v tomto usnesení vyzývá evropské státy, aby se podílely na Globálním paktu pro bezpečnou, spořádanou a pravidelnou migraci:

...aby se mohla ochránit klimatická spravedlnost

uznáním změny klimatu jako migračního motoru

a uzákonit lidské právo na klimatickou migraci

- povinnost států zabezpečit materiálně tyto lidi.

Mluvil o tom někdo?

Píše o tom někdo?

Všichni mlčí a doufají, že si lidé nevšimnou, co na nás byrokraté pečou.

A v Itálii to podporuje i to hnutí pěti hvězd (zde).

 

Kdo vládne organizaci IOM pro migraci?

Donedávna Peter Sutherland, ex-šéf bankéř Goldman Sachs, člen Bilderbergu, bývalý šéf WTO (arbitráže), bývalý euro-komisař, atd.

Enviromentální (klimatickou) Agendu 2030 (dříve Agenda 21) podpořila svým usnesením už dokonce Sobotkova vláda, agenda se totiž tváří navenek velmi bohulibě.

Zamyslete se, opravdu těm lidem výše záleží na řešení problémů v místě, když předtím rozvrátili Libyi na vylhaných důvodech (zde), která chystala významné klimatické iniciativy (zavodnění, podpora osídlení problematických oblastí, atd.)?

The Washington Times, 29. 1. 2015:

Hillary Clinton’s ‘WMD’ moment: U.S. intelligence saw false narrative in Libya

The intelligence community gathered no specific evidence of an impending genocide in Libya in spring 2011, undercutting Secretary of State Hillary Rodham Clinton’s primary argument for using the U.S. military to remove Col. Moammar Gadhafi from power, an event that has left his country in chaos, according to officials with direct knowledge of the dispute.

Defense officials, speaking in detail for the first time about their assessments of the Libyan civil war four years ago, told The Washington Times that Mrs. Clinton’s strong advocacy for intervention against the Libyan regime rested more on speculative arguments of what might happen to civilians than on facts reported from the ground.

Opravdu chtěli tito lidé řešit migraci, nebo naopak záměrně používají

masovou migraci pro "zrychlení integrace", tedy prakticky likvidaci

(v jistém smyslu i ekonomicko-politickou anexi) národních států?

BBC v r. 2012 citovala šéfa IOM, nedávno zesnulého P. Sutherlanda:

The EU should "do its best to undermine" the "homogeneity" of its member states,

the UN's special representative for migration has said.

Peter Sutherland told peers the future prosperity of many EU states depended on them becoming multicultural. He also suggested the UK government's immigration policy had no basis in international law.

He was being quizzed by the Lords EU home affairs sub-committee which is investigating global migration.

 

Mr Sutherland, who is non-executive chairman of Goldman Sachs International and a former chairman of oil giant BP,

heads the Global Forum on Migration and Development, which brings

together representatives of 160 nations to share policy ideas.

He told the House of Lords committee migration was a "crucial dynamic for economic growth" in some EU nations

"however difficult it may be to explain this to the citizens of those states".

 

Kdo za tím stojí?

A jsou klimatické potíže na jedné straně jednak skutečným problémem,

ale současně na druhé straně také záležitostí zneužitou jistými lidmi pro jejich cíle?

Musíme pečlivě rozlišovat, co je skutečný problém, a kde naopak dochází k jeho zneužívání a využívání, to i u nás jistými neziskovými organizacemi i politiky, kterým přináší tento jev "pohodlný aktivistický život" na účet daňových poplatníků, s bohulibou agitací "o rovných lidských právech všech a všude", dokonce i agitací na školách.

Tito utopisté mohou destabilizovat celou Evropu, přepisovat historii a dokonce přepisovat  operu Carmen (pro větší rovnoprávnost žen, česky viz zde, originál zde), aktivisticky měnit vše podle "vlastních, prý bohulibých představ".

Migrace jako zbraň toho 1% západních elit, jak dosáhnout "hlubší integrace" a převodu pravomocí národních států na - jimi ovládanou - globální úroveň?

Kdo v každé krizi podle OECD bohatne, a kdo ztrácí?

Jak pracuje reálně EU parlament je hrůzyplně popsáno v aktuálním textu

o prolomení bankovního tajemství - dáte "jedním klikem souhlasu"

s obchodními podmínkami prodejců přístup k vašim bankovním údajům?

Fascinující příběh, jak k tomu došlo, je popsán ZDE.

A co řeší česká média - rvačku novinářů (žluté novinářské stužky měli všichni tři aktéři souboje), dojídajících chlebíčky v opuštěném salonku hostů prezidentových příznivců?

Chucpe, jen bulvár tzv. prodejců novin", skutečné novináře už nemáme.

Víc o tom velmi pěkně Český rozhlas, v článku o US volbách, z 5. března r.2016:

Tajemství úspěchu Trumpa a Sanderse? Voliči zbavení naděje na americký sen

Clintonová přímo těžila ze štědrosti finančních korporací, které jí za různé projevy zaplatily v součtu 20 milionů dolarů. Jen společnost Goldman Sachs – smutně proslulá například nedávným falšováním ratingu Řecka – jí zaplatila skoro 700 tisíc dolarů za pouhé tři přednášky.

Sanders je podle svých slov přesvědčen, že regulační reformy, které následovaly po finanční krizi v roce 2008, nebyly dostatečné. Chce zlomit moc velkých bank a oddělit běžné bankovní služby a rizikové investice. Na finanční spekulace chce uvalit zvláštní daň a ziskem z daně financovat veřejné školství bez poplatků. Chce také výrazně prohloubit Obamovu zdravotnickou reformu.

Příjmová nerovnost je v USA největší od 20. let 20. století.

Jak dále čteme v britském Guardianu, překvapivý úspěch Sandersovy kampaně odráží frustraci Američanů z prohlubující se nerovnosti ve společnosti. Nerovnost se zvětšuje už několik desetiletí a demokraté proti tomu zatím nedokázali nabídnout žádnou funkční politiku. Příjmová nerovnost je ve Spojených státech největší od dvacátých let 20. století.

Nejbohatší jedna desetina procenta tak dnes vlastní tolik,

co 90 % ostatních Američanů.

Byla to přitom právě vláda demokrata Billa Clintona na konci 90. let, která významně deregulovala finanční průmysl. A když se uprostřed finanční krize stal prezidentem Barack Obama, dosadil opět ty samé ekonomické poradce, kteří prosazovali deregulaci Wall Street za Clintonovy administrativy.

Na jejich radu tehdy zachránil banky penězi daňových poplatníků, na oplátku ale požadoval skutečně málo. Neprosadil žádnou významnější kontrolu finančního sektoru a jen malou pomoc lidem splácejícím hypotéky za nemovitosti, jejichž cena po prasknutí investiční bubliny prudce spadla.

Nejvyšší soud Spojených států také zrušil návrhy na jakákoli omezení sponzorských příspěvků na kampaně politiků. Omezovalo by to podle něj svobodu projevu. Velké peníze tak mohou dominovat politice bez jakýchkoli omezení. Z analýzy listu New York Times vyplývá, že více než polovina všech peněz věnovaných demokratickým i republikánským kandidátům pocházela od pouhých 158 zámožných rodin.

POZN.: Žije západ vůbec ještě v demokracii, nebo se už dávno jedná o plutokracii (vládu bohatých), kde volby jsou jen divadlem pro masy - divadlem produkovaným mocnými sponzory, lidmi v pozadí s ohromným mediálním vlivem a s mnoha kontakty na své zkorumpované zástupce ve státních správě každé země, i v mnoha dalších důležitých organizacích typu NATO, OSN, EU komise, bankách nebo ratingových agenturách, atd...?

Sledujme stopu peněz, ta hovoří jasně o tom v čí prospěch dopadá každá finanční krize, každá dokonce i nevyhraná válka, každý rozvrat státu s pomocí jimi ovlivněných vojsk.

Stále větší příjmová nerovnováha může západní civilizační okruh rozložit mnohem víc, než jakékoliv zbraně jakéhokoliv nepřítele, masivní korupce probíhá už "několik desetiletí".

 

BLAHOBYT LIKVIDUJE MYŠLENÍ VÍC NEŽ GULAGY.

19. 1. 2018

hlavní zdroj: zde a zde

motto

Nikdy dřív neměli lidé tak skvěle dostupné zásadní informace pro koncepční řešení jejich problémů.

A nikdy se (po 60 letech míru v Evropě) o ně nezajímali méně. Blahobyt likviduje myšlení víc než gulagy.

3. října 2017 napsal Giulio Meotti:

(Is Radical Islam Horrifying the West into Paralysis? Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský, viz 1. hl. odkaz)

Uprchlická politika německé kancléřky Angely Merkelové nebyla veledílem humanitární politiky; ale byla diktována strachem z televizních záběrů šířících se do celého světa.

V humanitární kultuře Západu nás šokuje dokonce i utrpení našich nepřátel. Jsme proto stále přístupnější politice appeasementu, cenzury a ústupu, abychom nemuseli čelit hrozné a aktuální možnosti proti našim nepřátelům bojovat. To je důvod, proč byl radikální islám schopen vyděsit Západ až ke kapitulaci. Sami sebe jsme paralyzovali. Cenzurujeme karikatury, fotografie obětí teroristů a dokonce i tváře a jména džihádistů. Na druhou stranu islámští teroristé nehledají publicitu; jsou to vojáci připravení zabíjet a umírat ve jménu toho, na čem jim záleží.

Fotografie z Guantanáma a Abu Ghraibu jsou zveřejňovány pouze proto, aby zesilovaly pocit viny Západu, a obracejí "válku proti teroru" do něčeho ještě nebezpečnějšího, než je džihád způsobující válku. Výsledkem je vymazání našeho nepřítele z naší představivosti.

Takto se "válka proti terorismu" stala na celém Západě synonymem pro bezpráví.

Září 2015.

Tisíce syrských migrantů jdoucí po balkánské cestě směřovaly do Německa.

Kancléřka Angela Merkelová, která byla v telefonickém kontaktu s ministrem vnitra Thomasem de Maizière, mluví o řadě opatření na ochranu hranic, podél kterých byly tajně rozmístěny tisíce policistů, autobusů a vrtulníků. De Maizière požádal o radu policejního prezidenta Dietera Romanna. De Maizière se zeptal:

"Můžeme žít s fotografiemi, které budou zveřejněny?"

"Co se stane, když se 500 uprchlíků s dětmi v náručí

rozběhne směrem k pohraniční stráži?"

De Maizièrovi bylo řečeno, že vhodná opatření, které bude nezbytné přijmout, by měla zvolit policie přímo na místě. Když de Maizière předal kancléřce Romannovu odpověď, tak Merkelová svoje původní rozhodnutí změnila. A hranice byly na 180 dnů otevřeny.

 

"Z historických důvodů se kancléřka bála fotografií

konfrontace ozbrojené německé policie a civilistů na našich hranicích,"

píše Robin Alexander, přední světový novinář, který tyto podrobnosti odhalil v nové knize Ovládaní ("Die Getriebenen"). Alexander odhaluje skutečný důvod, proč Merkelová tlačila na otevření hranic jednomu a půl miliónu migrantů během několika týdnů:

"Merkelová nakonec odmítla převzít odpovědnost,

ovlivněna průzkumy veřejného mínění."

 Tak se zrodilo slavné motto Angely Merkelové 'Wir schaffen das.'

(My to zvládneme.)

......

Jak si lze přečíst v úvodu slavné knihy vynikajícího profesora z Georgetown university (který učil i Billa Clintona a on na něj při svém vítězství v primárkách vzpomínal, jako na morální autoritu svého života), tedy knihy Tragédie a naděje od Carrolla Quigley (popis světa od r.1890 do r.1950), tak:

"Síla finančního kapitalismu má další dlouhodobý cíl, nic menšího než vytvoření systému finanční kontroly světa v soukromých rukou, schopného dominovat politickému systému každé země i celé světové ekonomice."

Dokládá to fakty na asi 1200 stranách.

Tato unikátní kniha byla podpořena v 70.letech druhou:

"Trilateráti ovládající Ameriku" od prof. Suttona, US akademika, kde popisuje systém korupce, o kterém lidé v USA nemají nejmenší tušení. Dnes na tento systém korupce státního aparátu a ochodu navazuje skupina Bilderberg, kam jezdí lidé placení daňovými poplatníky, vysocí vojáci, průmyslníci a soukromí bankéři, aby v skrytu dohadovali projekty typu válka v Sýrii, přijetí eura nebo migrace.

Třetí dílo, naznačující současný stav věcí, je od známého autora N. Chomsky, popisuje práci médií: "Média, vytváření souhlasu." (uvedla ho i ČT, r.2004). Tam autor věrně popisuje, jak se spojují novináři s lidmi u moci, a jak velká část lidí nemá o tomto ovlivňování tušení.

Nakonec přišlo v r.1998 známé hnutí "US neokons" za Nové americké století - PNAC, kde v předchozích blozích jsem mnohokrát fakticky doložil (citacemi z jejich díla Rebuilding America's Defenses, viz citace pod tímto článkem), že podstatou této doktriny nebyla snaha o spolupráci s jinými národy, ale snaha uchovat dominantní postavení úzkého kruhu US elit nad celým světem, s využitím síly, vojsk, s pomocí budování chaosu u svých obchodních i politických konkurentů.

Všechny tyto knihy (i ukázky z nich) jsem zde opakovaně uváděl, proto dnes už jen stručně pár řádek o tom hlavním:

Tyto "tři stupně k chaosu", od r.1913-19 (vznik Fed a CFR v USA), od r.1970 (Trilaterátní komisi založil D. Rockefeller v USA) a od řekněme r.2001 (symbolem změn je New Pearl Harbor - 11. září r.2001, s doktrinou PNAC) nyní vrcholí.

Od nynějška bude zdá se západ už jen klesat, dokud naše školy nezačnou učit, co přesně se ve 20.století se západem stalo, a čím jsme dnes ohroženi nejvíc. Dluhy, lži, cenzura, neoprávněné použití síly a rozvrat mnoha zemí, ničení "viditelných" elit a bohatnutí těch skrytých, to vše skrytě spěje ke svému vyvrcholení, po kterém bude následovat už jen sestup, jako vždy v historii (viz knihy C. Quigleyho).

Pokud si mladí myslí, že to dáme, tak dnes kromě přelidnění hrozí i to, co popisuje BBC:
 

"Jak může západní civilizace skončit jako dvoutřídní společnost,

kdy malé skupině elit se bude žít skvěle, ale většina bude žít v chudobě."

- Nemusí se to stát, ale našlápnuto máme.

Nevidím totiž žádné signály osvěty, nevidím ani snižování dluhů, vidím jen hloupé agitátory politických loutek, vystupujících v závislých médiích.

Víc viz BBC, ZDE.

Nikdy dřív neměli lidé tak skvěle dostupné zásadní informace pro koncepční řešení jejich problémů. A nikdy se (po 60 letech míru v Evropě) o ně nezajímali méně. Blahobyt likviduje myšlení víc, než nucený pobyt v trestních totalitních pracovně-likvidačních Stalinových táborech (gulagy):

Kosmopolité nemají vlast, cestují po celém světě a užívají si.

Úspěšní se ničeho neobávají a v nových zemích "na východ od západu" novodobí oligarchové zbohatnuli tak rychle, že ostatní považují za "socky", co mají "uhnout z cesty", když oni spěchají.

Lidé si neváží poctivých řemesel, inženýrské profese jsou prý náročné, máme nedostatek praktických lékařů, řidičů MHD, v regionech vládnou nízké mzdy - "pracující chudoba".

Zemědělství je stále méně schopné konkurovat dotovaným produktům západu, což ničí naši potravinovou soběstačnost.

Strany se změnily v podnikatelské subjekty, a nová hnutí z podnikání přímo vznikají.

V těch poněkud malicherných "hrách" těchto nových elit o místní moc a profit, s pomocí často zkorumpované justice a médií (čím dál na východ, tím více zkorumpovaných), tito noví mocní lidé klidně obětují zájmy státu za svůj osobní profit. V hádkách zaplevelují zákony mnoha dodatky, v jejichž nedokonalosti spatřují svůj budoucí obchodní potenciál.

Školy ovládli mladí anarchisté, kde za peníze státu (tedy občanů) "kážou" novou utopii, náboženství humanismu, že koláče lze prý získávat bez práce, a že vlast je prý už prázdný pojem, že naše tradice a zvyky porušují prý lidská práva druhých, u nás ale cizích lidí.

Ti silnější v obraně svých hodnot a tradic zatím prosperují a rostou (obecně Asie - Čína a Indie, ale také Indonésie má být silným hráčem podle odborných ekonomických prognóz, Rusko "zahnané Evropou k nim" díky tomu poroste v budoucnu jistě také).

Internet se stal "mlhou zapomnění", nikdo se už příliš nezajímá o nepříjemná fakta (typu kdo střílel na Majdanu, a co všechno už Ukrajinci prodali, ve svém nacionálním běsnění podporovaném těmi, kteří jejich aktiva tak lacino a ve velkém s radostí skupují, zde).

Proč si v této době "post-pravdy" (lži) nenalít skleničku dobré whisky či vína, a v klidu si nepřečíst trochu moudrých knih? Dá se totiž s tímto problémem vůbec něco dělat?

.......

Při současné volbě prezidenta volíme mezi cenzurou názorů, podporovanou ideology "evropských hodnot" a podobných think-tanků, pracujících za peníze státu, a mezi malou šancí zachovat si možnost svobodného myšlení, kritických pohledů na "nové náboženství humanismu", kdy mají lidé získávat blahobyt, aniž by pracovali, aniž by ctili naše tradice a zvyky.

Stojíme proti těm, kteří tuto zkázu podporují, stojíme proti jejich konceptu rozvracení států, který činí (podle Quigleyho i Solženicyna, nejznámějšího vězně Stalinových gulagů, viz druhý hlavní odkaz) proto, aby dosáhli přesunu pravomocí na globální úroveň, a ovládli z pozadí politické i ekonomické procesy v mnoha zemích ve svůj prospěch - jak píše Carroll Quigley už v 60.letech, po hluboké analýze období po první i druhé válce.

Máme se připojit k zastáncům falešných silových řešení, těch co se bojí spolupracovat?

Stojíme na křižovatce a lidé ve vedení státu by neměli říkat,

že "není jiné cesty", než podepsat (jako v Mnichově) rozklad státu.

(aneb Dublin IV a další podobné pakty, viz chystaný globální pakt o migraci pod OSN, zfalšovaný bankéři - šéfem IOM byl P. Sutherland z WTO, Bilderbergu a Goldman Sachs).

Měli by se jasně vyslovit, za jakých podmínek podpoříme dál projekt evropské unie, kde je hranice naší suverenity, kterou už nechceme ztratit, i za cenu ztráty části dotací, které i beztak brzo skončí.

Jsem pro spolupráci i pro Evropskou unii, ale pouze na základě spravedlivých pravidel.

Je nutné, aby se kandidáti (na různé politické funkce) vyslovili ZCELA jasně, kam se přiklánějí v této zásadní chvíli. Protože jinak nelze podpořit jejich návrhy, jakkoliv by jinak zněly na první pohled bohulibě a krásně.

Buď začneme bránit napadenou Evropu,

nebo ze strachu z mediálních obrazů raději sehneme hlavu,

a budeme cenzurovat občany našich států za jejich kritiku na sítích.

Pan Drahoš je pro mě spojen se think-tankem "Evropských hodnot" pana Jandy, protože jeho důležitý poradce, pan Kolář, je členem, a dokonce přímo pan Drahoš až příliš snadno uvěřil té pohádce neo-konzervativců republikánské strany (a jejich přátel z rady CFR z řad demokratů, víc viz Quigley), té pomluvě, že Rusko - a nikoliv jisté mocné finanční elity - ohrožuje bezpečnost světa (zanesl dokonce podnětný "udavačský seznam" premiérovi).

A přistoupil na tuto nebezpečnou hru na cenzuru názorů, což naše ústava zapovídá.

Víc o tomto think-tanku v Lidovkách zde.

Ocituji tři zajímavé názory:

"Profesor Drahoš ale selhává i tam, kde by jiní projevili jistou dávku kritického odstupu a snahy se dobrat pravdy, když jsou mediálně a politicky zprostředkované informace až příliš často v rozporu s realitou, a prokazují tak svůj minimální informační obsah. Odvolávat se na jakési blíže nezkoumané analytické práce ohledně tzv. dezinformačních webů je důkazem, že pro některé lidi je profesorský titul spojen s mentální leností a pohodlným spoléháním se na dokonalý informační servis. Což si ale takto položit zvídavou otázku, co je příčinou růstu počtu tzv. dezinformačních webů jako hub po dešti? Nejde náhodou o přirozenou reakci na rostoucí rozpor mezi oficiálním zpravodajstvím a tím, co plyne z osobní zkušenosti lidí po celém světě a následného férového analytického a syntetického zpracování?"

Ekonomický analytik Petr Ježek, 19. 1. 2018 (zde).

Radim Valenčík, VŠ pedagog, cituje z petice akademiků, podepsané panem Drahošem:

"Jsme znepokojeni prudkým nárůstem xenofobních nálad ve společnosti a aktivitou extremistických skupin, které nemají dostatečnou protiváhu. Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí."

Zde se Valenčík neubrání komentáři v tom smyslu, že je v první řadě důležité, proč tito obyčejní lidé vlastně mají strach a zda náhodou onen strach není odůvodněný. Valenčík se také kriticky vyjadřuje k tomu, že ve výzvě není nikde napsáno, jaká konkrétně rizika z imigrace vyplývají.

(zde)

A své k tomu už dřív řekl i známý psychiatr a publicista, Cyril Höschl:

Vědci dokázali, že ti, kteří uprchlíky nechtějí, nejsou xenofobové. Emoční centra, a tedy ani strach, se totiž v jejich postojích nezapojují. Jde o čistě rozumovou úvahu.

Tzv. odmítači jsou taky víc svědomití a pečlivější než tzv. vítači (*mají už rodiny a odpovědnost, narozdíl od mladých lidí, kteří i víc podléhají různým manipulacím).

Český vědecký tým pod vedením Jiřího Horáčka a Ladislava Kesnera z Národního ústavu duševního zdraví zkoumal dva extrémní postoje lidí k uprchlíkům – zjednodušeně "vítače" a "odmítače", v skutečně rozsáhlé studii, která bude brzo publikována.

(zde)
 

Pan Zeman mnoho lidí odpuzuje, souhlasím s tím. Ale cenzuru nepodporuje, a jeho moc bude možná dočasná, čas nikoho nešetří. Vidí svět ale přece jen reálněji.

Proto s naprostým sebezapřením (místy až odporem, viz jeho mluvčí Ovčáček) musím prohlásit:

Dám mu svůj hlas, abych bránil cenzuře, jak propagují lidé pana Drahoše.

Opatruj Bůh všechny, kteří věří v byrokratickou správu věcí z Bruselu, kteří věří v nové humanistické náboženství, že "každý má právo, každý má nárok," aniž by měl i povinnosti. Opouštějí tím tradice a zvyky našich předků, kteří krváceli v mnoha bojích o tuto zemi.

A kteří věří lidem, co dokážou kolem sebe snést lidi z ideologických podivných aparátů, udávajících jiné lidi za jejich názory. Pane Drahoši, tohle bohužel nedokážu překonat, pardon.

Zkuste mi jasně naznačit, že se těch lidí zříkáte, že respektujete jiný názor, a zvážím svou podporu pro vás. Do té doby ale nemohu, jakkoliv je pan Zeman hluboce problematický.

Napsal Pavel Sedlák,

jako svůj osobní postoj k volbě prezidenta.

Epilog

Ve svém novoročním poselství jsem se zabýval tím, jak se příkopy mezi lidmi nadále prohlubují. Dovolím si z něj citovat: "Nepochybujme o tom, že naši budoucnost tvoříme my všichni, každý jeden z nás. Nepovažujme ty, kteří mají odlišné postoje než my sami, za nepřátele, hlupáky, namyšlené sobce, zločince či všehoschopné manipulátory. Názorové odlišnosti na každodenní správu země jsou zdravé. Protože pouze tehdy, když názory na řešení situace projdou diskusí, v jejímž rámci bude vybrán ten nejlepší, je demokracie skutečně funkční."

Stávající prezident Zeman na naše společné debaty nechodil a pan Drahoš na nich nikdy nesdělil jasný názor. Oba se tak do druhého kola promlčeli. V nejbližších dnech oběma kandidátům odešlu otázky, které považuji za důležité (*podle médií jde o direktivu Dublin IV, trvalý přerozdělovací mechanismus migrantů), vše také zveřejním.

Moji voliči jsou inteligentní a svéprávní a umí se sami rozhodnout, ale chci jim v jejich rozhodování pomoci získáváním informací.

prezidentský kandidát Jiří Hynek, zde, otázky pro finalisty volby prezidenta nově zde.

"Já jsem před týdnem také volil kandidáta, o kterém jsem si myslel, že je z nabízených nejlepší. A teď z těch samých důvodů volím Zemana."

Tomáš Haas, 19.1.2018 (na svém facebooku, zde)

Bývalý zakládající člen ODS, Čechokanaďan, bývalý poradce prezidenta Klause, vystoupil z ODS na protest po událostech na Ukrajině, které dlouhodobě kritizuje, protože jeho rodinu vyvraždili nacisté, s kterými tamní znovuobrozené nacionální banderovské hnutí za války úzce spolupracovalo.

-------------

Související odkaz:

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

HAVLOVI A "KNÍŽECÍ" KOSMOPOLITÉ

(A JEJICH "KAVÁRENŠTÍ" NÁSLEDOVNÍCI)

VS.

VŮČI NYNĚJŠÍ EU KRITICKÁ OPOZICE

A "ČECHÁČKOVÉ".

29. 12. 2017

4. 1. 2018 - aktualizace (drobné) ve volně souvisejících odkazech.

hlavní zdroje: zde a zde

(tyto vynikající texty jsem místy krátil a občas i trochu upravil tam, kde obsahovaly až příliš subjektivní - a nikoliv objektivní - zbytečně napadající "nápovědy", případně jsem je místy doplnil o podpůrná objektivní fakta)

motto

"Vždy byli vedle sebe Češi a Čecháčkové… A vždy bylo s národem zle, když Čecháčků bylo víc než Čechů."

Z eseje Karla Kosíka z devadesátých let, nazvané Čecháčkové a světáci.

Ocitujme z inspirativního textu akademika Ondřeje Slačálka, uvedeného i na PL (zde):

Ondřej Slačálek je odborným asistentem na Ústavu politologie Filozofické fakulty UK, působí také v redakci časopisu Nový Prostor. Spolu s Václavem Tomkem vydal knihu Anarchismus. Svoboda proti moci (2006), podílel se na kolektivních monografiích Kritika depolitizovaného rozumu (2010), Dialog teorií (2011) a Revolta stylem (2012).

Lidé, prezentující se jako "slušná společnost", odmítají rasismus jako synonymum hlouposti. Ani ne tak proto, že ubližuje jiným, ale hlavně proto, že takový projev snižuje sociální status u dalších příslušníků "slušné společnosti".

Existuje však jedna výjimka. Skupina, u které je soustavné snižování a pomlouvání dovoleno, ba přímo podporováno. Takovou skupinou je podle akademika Ondřeje Slačálka "Čecháček", nebo též (posměšně ironicky) "slušný Čech".

"Ti se mohou stát věšákem na charakteristiky, které by, házeny na kteroukoli jinou skupinu (možná s výjimkou 'Rusáků', vůči těm se zde v Česku také může skoro všechno), vyzněly jako nepřijatelné rasistické stereotypy," píše ve svém textu pro Revue Prostor (viz hl. odkaz výše, a také velmi pěkně nově ZDE).

Poslední prezidentská volba - souboj o K. Schwarzenbergera.

Otevřeně tento paušální odpor propukl po volebním fiasku knížete – "punkera".

Kořeny však měl mnohem dříve. Už po roce 1990 podle autora mnozí lidé mimo Prahu nechápali, co je tak obdivuhodného na prezidentu Havlovi.

Slačálek cituje z románu Nikdy nebylo líp Jaroslava Šerého:

"Mimo Prahu ho před převratem nikdo neznal, a když jim ho pak média naservírovaly, nenáviděli ho od první chvíle, to mě šokovalo ještě dlouhý léta potom. Nebyl jsem žádnej velkej příznivec "malýho tlučhuby", ale ten jasnej odsudek od mimopražskýho hlasu ulice mi dodnes vrtá hlavou."

V. Havel ale měl alespoň nějaký obsah,

ztělesňoval odpor proti diktatuře a koneckonců také autenticitu prokázal čtyřmi roky v kriminále. Vzpouru proti jeho morálním vavřínům šlo (poněkud povrchně) zavrhnout jako odmítání toho lepšího v nás. Havlův "Hrad" si přisvojil demokracii, humanitu, lidská práva, antirepresivní přístup, odpor k věznění lidí a výrobě zbraní, i kosmopolitnost a spojenectví se Spojenými státy americkými.

"Brblání" proti Havlovi tak mohlo být snadno vnímáno jako projev toho "horšího Česka":

staršího, omezeného, uzavřeného, stavějícího jistoty proti svobodě, obhajujícího nesvobodu a represivní přístup.

Kníže

Až odpor vůči tomu, kdo byl z mnoha stran vyhlašován za Havlova nástupce (a byl mu skutečně po řadu let kancléřem, ... a patrně i mentorem), umožnil vnímat celou situaci ještě trochu jinak.

Celá kampaň totiž představovala výhřez bezobsažné nadřazenosti.

Např. hlavní tři označení, užívaná místo zdlouhavého Schwarzenbergerova jména:

Prezidentský kandidát byl Karel (my v Praze si s ním tykáme...),

kníže (nabyl rozsáhlý majetek a respekt, byl ušlechtilého původu, ... a vy ne),

a punker (marketinkový "rebel" i pro mladé, na které knížecí "aura" už tolik nezabírá).

Humor, s nímž byly tyto charakteristiky vyslovovány, jen přispíval k celkově arogantnímu vyznění:

Nechápete, proč byste toho v zásadě jednoduchého a přisprostlého pána měli volit? My mu rozumíme. Liší se od vás, a právě to je jediný srozumitelný důvod, aby vás reprezentoval. Je jiný než vy, a právě a jen proto je hoden, aby byl vaším představitelem.

/ Víc o tom povýšenectví i pražský spisovatel David Zábranský - ZDE. /

Prezidentská kampaň se tak změnila v kolektivní ponižování velké části české populace.

Přitom tento tábor "Havlových příznivců" si už nemohl nárokovat blízkost ideálům humanismu – "kníže" byl léta v úzkém spojení s Miroslavem Kalouskem, "veleknězem politického mafiánství a nesolidarity, povýšené na světový názor".

A akce našeho vzoru - USA - už nebyly pro mnohé "osvobozením od totality", ale naopak válkou ve jménu zájmů podivných kosmopolitně-mocenských skupin (viz Srbsko, rozvrat Středního východu, podpora války v Gruzii a dnes situace na Ukrajině), ....postojům blízkým centrům bohatství a moci, postojům na straně těch silnějších.

 

Poté, co "potomci nevolníků" (malí Čecháčkové, xenofobové a "rasisté") nepochopili velkou dějinnou pravdu a hodili elitě do její "cool a free" prezidentské kampaně vidle, stala se fobie velké části českých elit explicitně tím, čím byla dosud implicitně:

Fobie z (většiny) lidu se stala fobií z demokracie a mnohdy také "z češství".

Český intelektuál se ocitá v pozici ústředního výboru totalitní státostrany z Brechtovy básně, s nímž by mohl společně zvolat, že "lid zklamal jeho důvěru".

Čecháčci

Čecháčkem má být malý člověk bez velkých obzorů; buran a člověk nízkého vkusu.

Má jím být nostalgik po totalitě, slovy nápravců historie z výtvarně aktivistické skupiny Pode Bal: "Jsem českej srab, kterej čuměl, když nakládali židy, hajloval náckům, mával komoušům, a pak chtěl jistotu desetinásobku."

Slačálek připomíná esej Karla Kosíka z devadesátých let, nazvanou Čecháčkové a světáci.

V ní známý levicový filozof upozorňuje, že dělení národa na Čechy a Čecháčky bylo oblíbenou figurou protektorátního ministra Emanuela Moravce.

"Vždy byli vedle sebe Češi a Čecháčkové.

A vždy bylo s národem zle, když Čecháčků bylo víc než Čechů."

Prezidentská kampaň K. Schwarzenbergra se tak změnila v kolektivní ponižování většiny české populace, v jakýsi (až příliš emotivní) souboj "s těmi zaostalými, kteří nechápou dobro, které jim druhá strana nabízí".

Akademik Radim Valenčík (viz druhý hl. odkaz) k tomu dodává:

Voliči ztrestali politické strany (v současných parlamentních volbách) za zpupnost a odmítání politických reprezentantů i politických aparátů zabývat se příčinami současných problémů.

/ *Masové nelegální migrace z kulturně velmi odlišných zemí, způsobené válkami západu na velmi "nehumánních důvodech", přifukování hrozeb ze strany Ruska a ohromný tlak na převody kompetencí národních států na nadnárodní - neprůhledně řízené - celky, ve prospěch jakési globální kosmopolitní myšlenky, navíc odmítající Boha a tradiční rodinu.

Tak se v rámci "pomýlené politické korektnosti" odstraňují symboly křesťansko-judaistických kořenů a tradic moderní Evropy, místo Pána Boha se má ve Švédsku říkat pouze Bůh, jinde obchodní řetězce umazávají kříže z obalů výrobků, to vše s podporou nevládních organizací, placených ovšem až z 98% právě evropskými vládami a nadnárodními kosmopolitními think-tanky, zanedbává se tradice "bez práce nejsou koláče", ve falešném pojetí ekonomické a enviromentální rádoby-humanity, viz zde, atd. /

Problémy se hromadí a "elita" se chová, jako kdyby se nic nedělo a bylo možné předstoupit před voliče s nabídkou nevážně míněných slibů.

Logicky to odnesly především tradiční a programové strany. Do budoucna dopadne stejným způsobem každý, kdo se nevydá cestou pochopení toho, o co jde. Babiš-Nebabiš, tohoto úkolu se nezbavíš.

Všechny kandidáty kromě Zemana až na dvě výjimky spojuje:

- jakési "anti-Zemanovství",

- jakési "globální slouhovství" (*často nehumánní politice západních velmocí),

- nepochopení toho, o co jde v dnešním světě.

Těmi dvěma výjimkami jsou (*podle akademika Valenčíka) Petr Hannig a Jiří Hynek. Poslední dva jmenovaní mají však minimální šanci a mohou spíše "rozředit" první kolo.

Výzvy, aby Zeman nekandidoval (tváří v tvář současným oficiálním preferencím prezidentských voličů), jsou trapné a svědčí o obavách i hlouposti těch, z jejichž úst vycházejí.

To je, jako kdyby slabší běžci vyzývali soupeře, který má nejlepší čas na danou trať, aby neběžel, že to má marné. Co by si asi normální člověk o takových běžcích pomyslel?

Jiří Drahoš

A třeba takový J. Drahoš (*pokračuje Valenčík), který už nyní hovoří o tom, že "Rusové se pokusí volby zmanipulovat"? Musela ho dokonce upozornit BIS, že mluví z cesty.

- tolik R. Valenčík, doporučuji celý jeho aktuální text (viz hl. odkazy).

Dodejme k tomuto kroku pana Drahoše, že tato snaha "hrát kartu" falšování voleb, je ještě mnohem horším pohrdáním lidmi, kteří chodí k volbám, než vše řečené výše.

Proč?

Neexistují žádné (ani ty nejmenší) náznaky ani v USA ani kdekoliv jinde, že by došlo k jakékoliv manipulaci voleb - falšování volebních hlasů ("papírových nebo elektronických" volebních lístků) nebo jejich sčítání.

Šéf senátní vyšetřovací komise v USA nedávno prohlásil, že:

"Donald Trump prostě vyhrál volby proto, že získal více řádných hlasů, tyto hlasy byly řádně sečteny a nenašla se ani nejmenší známka toho, že by mohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění hlasování a sčítání hlasů. Výsledek voleb je bez nejmenších pochyb zákonný a platný."

(Pěkný souhrn je třeba zde a zde.)
 

Ta samá prohlášení zazněla z Německa i Francie.

Pan Drahoš tak - výše zmíněný - KONFLIKT posouvá na ještě primitivnější rovinu, než se to podařilo Karlu Schwarzenbergerovi a jeho příznivcům.

Jak často říká i ČT, nejen, že podle těchto "pro-válečných" a "pro-kosmopolitních" intelektuálů mají prý voliči prezidenta Zemana "nižší IQ a vzdělání", ale nyní nově tvrdí pan Drahoš a jeho příznivci, že:

"Příznivci prezidenta Zemana jsou lidé pomýlení zahraničními rozvědkami a nebo dokonce jsou to přímo ruští agenti."

A tento princip přebírají v diskusích na internetu i odpůrci M. Zemana.

- Ta hanba, jak s naprostou "nad argumenty povýšenou nadřazeností" tento kandidát osočil velkou část občanů ČR, že jsou příliš hloupí, aby odolali jakési "prý ruské propagandě" na různých internetových web-magazínech,

..ta arogance, s jakou tento kandidát na prezidenta obvinil velkou část občanů ČR

ze spolupráce s cizí rozvědkou proti zájmům České republiky,

to je skutečně naprosto neuvěřitelné a skutečně až "do nebe" volající!

Nelze spáchat už žádný horší čin, než toto opakovaně hlásat v médiích,

při kandidatuře na prezidenta ČR.

Tento pán by měl okamžitě odhalit své sponzory, a následně odstoupit z prezidentské volby, pro pohrdání oprávněně kritickými hlasy občanů ČR.

Takovou urážku, kterou tento pán vyslovil, nelze u prezidentského kandidáta tolerovat.

A je už jen dokreslujícím faktem, že na této BOHAPUSTÉ LŽI si tento pán založil i svou kampaň - prezident Zeman nás prý táhne do područí Ruska a Číny.

Tento duševní chudák - pan Drahoš - by si měl možná zjistit více faktů o západní politice na Středním východě, více FAKTŮ o politice USA na Ukrajině a o obchodních zájmech Evropy v Rusku a Číně, hlavní velmoci totiž s nimi čile obchodují (viz např. Nord Stream II).

Hlavní část kampaně kandidátů na prezidenta ČR je tak - spolu s mnoha oprávněnými kritiky politiky EU a USA - zasažena tímto "vysmíváním se" oprávněným obavám mnoha občanů, a tímto "přifukováním" hrozby Ruska, kterážto politika nám přitom byla vnucena přímo v obchodním zájmu některých západních zemí - zadržování Ruska pod zfalšovanými záminkami zadržuje i Evropu, ale prospívá světové obchodní dominanci USA a Britů.

Důležité otázky v kampani se tak vůbec nediskutují, naopak dochází k "nálepkování oponentů", toto jednání je bohužel i silně podporováno často "aktivistickými redaktory" hlavních médií.

Jde o celkově výrazně cynický a falešný postoj, a fakt, že ho pan Drahoš tak okázale podpořil, ukazuje (při absenci jiných výrazných témat) na jeho skutečné morální vlastnosti.

Mohl přitom toto téma odvážně zvednout, a uklidnit tak obavy kritiků (těchto politik), mohl přinést svěží vítr (zde) - namísto osočování prezidenta Zemana vlastně "z vlastizrady".

Bylo tolik cest - ale pan Drahoš si vybral tu nejhorší možnou, osočovat kritické hlasy lidí.

Ano, i v kritických hlasech je často až příliš mnoho populismu, ale mají i své racionální jádro. A ano, i v chování prezidenta Zemana jsou různé "excesy", občané tak mohou volit podle své libosti jiné kandidáty.

Tradiční politické strany a jejich kandidáti na prezidenta (pokud tedy vůbec existují) by ale měli tato výše zmíněná témata seriózně uchopit a začít zohledňovat tyto postoje, protože fakta opakovaně a silně naznačují, že značná část politiky EU je řízena podivnými zájmy "z pozadí", různých v zahraničí ovládaných think-tanků, Bilderberg skupin obchodníků, politiků a vojáků, že jsme na falešné a velmi nebezpečné cestě, nevedoucí k prosperitě a spolupráci, ale k ekonomickému úpadku celé (nejen jižní) Evropy, s možným válečným konfliktem na obzoru.

V čím zájmu, ptám se?

Ukrajina napovídá, že vše je trochu jinak, a naše média a politici se na těchto lžích podílejí.

Epilog

Diskuse ukazuje, že problém Minských dohod "o Donbasu a Luhansku" není jediným problémem Ukrajiny, odkud podle znalců utíkají miliony lidí (cca 9mil obyvatel), z nichž dvě třetiny nikoliv kvůli "Donbasu", ale kvůli tragické situaci na Ukrajině jako takové.

Sami Ukrajinci se k tomu, kdo jediný na tom všem vydělává, vyjádřili obdivuhodně věrně, viz čas 1:22:35 až 1:38:38, přímý odkaz na tento čas ZDE.

Těch asi 15min vašeho času, abyste si vyslechli celou tuto klíčovou pasáž, si tito Ukrajinci jistě zaslouží.

Protože nás může čekat velmi podobný osud - této nesmyslné války v zájmu zisku jiných lidí.

-------

Doplňující informace - Radim Valenčík a Angela Merkel, život v totalitě.

Podle wikipedie.

Radim Valenčík, akademik, VŠ pedagog.

"nejznámější" úspěch:

V r.1994 ve své knize "Lidé, ještě máte rozum", předpověděl vlny milionů a desítek milionů běženců proudících z padlých států do vyspělých zemí, pro "vytvoření sil destrukce (států) na přelidněné planetě" - toto nazval "hrou na Titanic (s malým počtem záchranných člunů)".

"Počítá se s vyvoláním globální destability, s vyvoláním globálního střetu, v němž by měly být nasazeny migrační zbraně.

Životopis, raná léta:

V letech 1972-1977 vystudoval matematiku na Oděské státní univerzitě. Pracoval pak jako vysokoškolský pedagog. V roce 1984 dosáhl titulu kandidát věd v Ústavu pro filozofii a sociologii. V období let 1977-1988 vyučoval filozofii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zde získal roku 1987 titul docenta. V letech 1988-1990 byl vědecký pracovníkem Československé akademie věd v jejím pracovišti v Ústí nad Labem.[2][3]

Po sametové revoluci se politicky angažoval. V letech 1991-1992 byl poradcem předsedy KSČM Jiřího Svobody. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu (volební obvod Jihomoravský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[1][4]

V letech 1993-1995 pracoval jako redaktor deníku Špígl. V roce 1997 vstoupil do ČSSD.

V období let 1995-1999 vyučoval na Bankovní akademii v Praze. V roce 1996 založil elektronický časopis Marathon, který se specializuje na společenské vědy.

Od roku 2006 je řešitelem projektu Grantové agentury České republiky Investování do sociálního kapitálu a efektivnost.

K roku 2012 se uvádí jako proděkan Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní. Na této škole učí od roku 1999 jako vedoucí katedry ekonomie a zahraničních vztahů.

V roce 1998 zde založil tradici pořádání konferencí na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání. Zaměřuje se na mikroekonomii a teorie her.

Napsal nebo byl spoluautorem několik knih a učebnic: Lidé, ještě máte rozum (1994), Lidský kapitál a kapitálový trh (2003), Mikroekonomie základní kurz a Mikroekonomie středně pokročilý kurz (2010). Je členem Institutu pro sociální a ekonomické analýzy ISEA.



Angela Merkelová, německá politička.

"nejznámější" úspěch:

Stala se německou kancléřkou (a vyzvala uprchlíky k cestám do Německa).

Životopis, raná léta:

V roce 1961 začala svou školní docházku jako žákyně prvního stupně na tzv. Vyšší polytechnické škole (Polytechnische Oberschule). Začátkem sedmdesátých let vstoupila do východoněmeckého Svazu svobodné mládeže Freie Deutsche Jugend (FDJ), který byl pod kontrolou vládnoucí Sjednocené socialistické strany Německa (SED), vyznávající komunistickou ideologii.

Merkelová hovoří plynně anglicky a dobře rusky, tedy jazyky, které byly povinnými předměty ve škole. Ještě jako studentka střední školy a členka mládežnické organizace FDJ vyhrála tzv. olympiádu z ruštiny.[16] Po maturitě s výborným prospěchem, kde se projevilo její nadprůměrné nadání pro matematiku a cizí jazyky, studovala Merkelová od roku 1973 fyziku na Univerzitě v Lipsku.

/ * Věděli jste, že Merkelová studovala v Doněcku? Vyhrála celostátní olympiádu v ruském jazyce v r. 1968, odměnou byl pobyt v Moskvě. V těch letech bylo běžné (a pro životopis žádoucí) vyjet na výměnný půlroční či roční pobyt do Ruska. Moji bývalí kolegové studenti (píše autor), kteří takový studijní pobyt v Rusku absolvovali, toto období ze svého životopisu po r. 1989 vyškrtli, jako by nikdy nebylo. Totéž zřejmě učinila Angela.

Ještě jako školačka, v tričku FDJ, vyhrála olympiádu z Ruštiny. Několik měsíců strávila v Doněcku, oficiálně s cílem výuky ruského jazyka (který i bez toho ovládala dost solidně). Zdroj zde /

Odmítla spolupráci se Stasi, která jí byla – i díky smířlivému postoji jejího otce k režimu – nabídnuta po získání univerzitního diplomu v roce 1978. V její složce, kterou o ní tajná policie vedla, je zaznamenán její kritický postoj vůči komunistickému režimu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarita.

Doktorát fyziky získala r.1986 u profesora Lutze Zülickeho, prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.

Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie.

Zde byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této mládežnické organizace pro agitaci a propagandu na Akademii. Nikdy však nevstoupila do žádné ze stran politického bloku vedeného SED.

----------

Volně související inspirativní odkazy:

Markéta Šichtařová - Všichni jsme myši v kleci

29. 12. 2017

Možná už jste si stejně jako já položili otázku, jak je to možné, že místo podstatných věcí dneska lidstvo minimálně v evropsko-americkém prostoru řeší neuvěřitelné hlouposti.

Hlouposti typu #metoo, kdy údajně před třiceti lety někdo někomu sáhnul na koleno, a ten druhý někdo z toho měl třicet let trauma. Nebo jak je možné, že paní Vašáryová radí Čechům takové chytrosti, jako že musejí přijmout větší množství imigrantů, protože to prý potřebuje náš hospodářský růst – když přitom po odstranění ideologického závoje je na hrubých datech snadno dokazatelné, že imigranti hospodářský růst dlouhodobě zpomalují, nikoliv zrychlují. Jak je množné, že regulace a zakazování neustále roste a už znovu začalo být obtížné podnikat, protože míra státní buzerace přesáhla prahovou úroveň.
 

Mnoho lidí nabízí mnoho výkladů. Jsou tací, kteří vše hodí na EU. (Já taky nenechám na EU niť suchou, ale třeba USA nejsou EU, a taky tam leccos skřípe.) Jiní nadávají nad „zdegenerovaností mladé generace“. (Jenomže ony ženy, které si stěžují, že jim před třiceti lety někdo sáhnul na koleno, sotva lze označit za mladou generaci.) A ještě jiní vidí za vším „zběsilé sluníčkáře“. (Jenomže ti se někde museli vzít – něco muselo jejich zběsilost zasít).

Nabízím tak trochu jiné vysvětlení.

Vysvětlení, které umí spojit vše dohromady:

nové náboženství multikulturalismu, strachu ze sexuality i touhy po silnější regulaci a ochranářství. Ale musíme se vrátit o mnoho let zpět.

 

John B. Calhoun (1917-1995) byl americký behaviorální vědec známý pro svá studia hustoty obyvatelstva a jeho vlivu na chování lidí. A protože jaksi není dáno v rámci jednoho vědeckého života zachytit a vymodelovat chování několika generací lidí, své experimenty prováděl na myších. Z toho, co v 60. a 70. letech minulého století zjistil, mrazí. Podle všeho příliš dokonalý život zabíjí.

Pan Calhoun tušil, že jakýkoliv živočich – tedy i myš – a vlastně i člověk – potřebuje ke svému životu nějakou tu nedokonalost. A tak si položil otázku:

Co se asi stane, když všechny nedokonalosti odstraní,

když myším vytvoří ráj na zemi?

Zavřel nebohé hlodavce do klece, kde jim poskytl vše, po čem taková myš může toužit: neomezené množství potravin i vody, zákaz vstupu jejich přirozených nepřátel, optimální teplotu, veterinární dohled a tak dál a dál.

Zpočátku šlo všechno dobře. Jen co myši pochopily, že se ocitly v Edenu, začaly se oddávat sexuálním radovánkám a množit se a množit. Osm myší, které stály na počátku experimentu, odstartovalo populační explozi. Každých 55 dnů se počet obyvatel klece zdvojnásobil. Tak to šlo celých 315 dnů. Jenomže pak to vzalo podivný obrat.

Z ničeho nic se myši začaly množit méně. Jejich počet se už zdvojnásobil „jen“ každých 145 dnů. Ale ani to nemělo trvat věčně. Fáze druhá se zvrtla do fáze třetí. Tou dobou už mimochodem bylo v kleci na 600 myší.

A najednou se začaly dít věci.

Mezi hlodavci se vytvořila podivná skupinka jedinců, kteří se chovali jinak než jejich kolegové. Byly to vesměs mladé myši, které se držely pohromadě ve středu klece, byly slabší a nesmělejší než ostatní a často se stávaly terčem agresivních útoků svého okolí. (Poznáváte generaci sněhových vloček?) Tahle skupinka myší nebyla totiž schopna zapadnout do klasické hierarchie, která ve společenství myší za normálních okolností vládne. Mohla si za to částečně sama, částečně se ale stala i obětí zvlčeného chování ostatních. (Poznáváte sílící sklony k šikaně ve školách?)

Na jednu stranu se totiž starší generace naučila žít v tak dokonalých podmínkách, že se nemusela s nikým dělit o potravu, nemusela bránit svá mláďata před predátory či bránit březí samice. A stala se velice sobeckou. (Poznáváte dnešní dospěláky, kteří odmítají mít děti, aby si nesnížili životní úroveň?)

Na stranu druhou mladá generace neměla od koho okoukat sociální chování. Neuměla se přizpůsobit skupinovému soužití, vybojovat si své místo na slunci.

Starší tedy najednou přestali být v podmínkách hojnosti ochotní obětovat trochu svého pohodlí mladým, a mladí zase byli nezocelení jakoukoliv nepohodou, takže chování okolí je doslova psychicky zlomilo. (Poznáváte systém trigger warnings na amerických školách?)

Namísto toho, aby se mladá generace snažila zapadnout do prostředí a najít si v myší hierarchii své místo, stala se z nich podivná individua, která ve volné přírodě nenacházíme.

Pan Calhoun je nazval „the beautiful ones“ – krasavci. Žili jakoby odtržení od reality, neuměli se o sebe řádně postarat, zato se uměli dokonale postarat o svůj vzhled: Byli doslova posedlí péčí o svůj kožíšek. Na první pohled tak působili „pohledněji“ než ostatní. (Poznáváte éru selfíček?) Čeho jim přebývalo na tělesném vzhledu, toho se jim ale nedostávalo na IQ. Neuměli reagovat na vnější podněty, neuměli si poradit s nečekanými událostmi.

A co bylo možná nejpřekvapivější: V živočišné říši obyčejně platí, že péče o vzhled je prostředkem, jak přilákat opačné pohlaví, zejména samici, a přimět ji k páření. Jenomže tito myší krasavci sice věnovali abnormální pozornost svému vzhledu, nicméně o sex ztráceli zájem! Samci přestávali bojovat o území, chránit samice a dokonce se i pářit. Byli pro celou myší kolonii vlastně... k ničemu. Zbytečné existence se strachem ze sexuality. (Poznáváte #metoo?)

 

A situace se dál horšila.

Tito zbyteční samci a v menší míře i zbytečné samice, kteří se projevovali jen tím, že žrali a opečovávali sami sebe, začali vykazovat psychické poruchy od hyperaktivity, přes patologickou plachost, agresivitu, až po kanibalismus. A pochopitelně podivné intersexuální chování. (Poznáváte genderové studie a módu nových genderů?)

Jak tato generace sílila, začala svou nesnášenlivost obracet proti mláďatům a zabíjet je. Porodnost klesala, samice, které často v agresi zabily svá vlastní mláďata, se odstěhovaly do vzdálenějších částí klece, kde dožily v relativní izolaci a umíraly navzdory menšímu počtu potomků mladší než jejich matky. (Poznáváte klesající porodnost „původního“ evropského obyvatelstva?)

 

Věkový průměr hlodavců začal klesat.

Umírala mláďata pod náporem kanibalismu dospělých vzdor hojnosti potravy.

Umírali dospělí ve vzájemných soubojích.

A umírali dospělí i bez zjevné příčiny – evidentně v důsledku jakési psychické nepohody.

(Poznáváte rostoucí počet civilizačních chorob?)

1780 dnů od zahájení experimentu zemřela poslední myš.

Je tu snad ještě někdo, kdo nevidí paralelu se současným světem?

Když dáme lidem zdánlivě vše, co mohou mít, když se o ně postaráme tak, že se o sebe nemusí starat sami, jejich společenství začíná nezadržitelně degenerovat.

Civilizace se začíná hroutit.

Ti nebozí lidé, kteří namísto množení se, shánění potravy pro své děti a obrany svých hranic v rámci boje o zdroje potravy, raději řeší genderové nesmysly, pracují pro neziskovky a nechávají se živit státem, a své vlastní zdroje potravy nabízejí zdarma konkurenčnímu etniku, za to nemohou – jsou jako ty nebohé zblbnuté myši.

A stejně jako ony jsou za několik málo generací odsouzeny k zániku.

 

Lidé však na rozdíl od myší mají jednu malou vychytávku: Vyšší IQ.

Což vede k tomu, že v určitém procentu případů si dokáží uvědomit, jak se věci mají. Dokáží se postavit systému klece, který je ničí. Odmítnout dotace, státní peníze, asexuálnost, prudérnost.

Předpokládám a doufám, že aspoň tahle skupina nezblbne a přežije.

V textu jsou použity úryvky z knihy Pikora & Šichtařová: Robot na konci tunelu (2017)

- Dodám osobně jen tolik, že Solženicyn, nejznámější vězeň Stalinových gulagů, který žil od 70.let v Kanadě a USA, v jednom ze svých rozhovorů hodnotících západní civilizaci poznamenal (zparafrázuji jeho vyjádření):

"Příroda ví, že přílišný blahobyt způsobuje pouze degeneraci organismu."

6. 8. 2014 - Ilona Švihlíková: Hra s ohněm.

Podíváme-li se na zahraniční politiku Spojených států, můžeme najít zhruba tři vysvětlení pro kroky od Afghánistánu, Iráku, Sýrie, kontinuálního vměšování v Latinské Americe a v neposlední řadě na Ukrajině, ale i mnoho dalších:

1. Americká elita, která ovládá zahraniční politiku, je uvězněna ve svém liberálním uvažování, které automaticky předpokládá jako univerzální pro všechny. Je ahistorická, nechápe kulturní vlivy a dalo by se říci, že je v tomto ohledu dětsky naivní. Pokud bychom tuto hypotézu přijali, můžeme se spokojit s tím, že se opakují stále stejné (ale stále dražší?) chyby. Potom by americká elita byla nejen liberální, ale především velmi hloupá. Jistě to vyloučit nelze, ale považuji tuto možnost za méně pravděpodobnou.

2. Válka jako řešení. Druhá světová válka byla opravdu oním faktorem, který umožnil následné oživení, jež překonalo Velkou depresi. Nebyl to New Deal, i když se to tak populárně traduje. Ve fázi nasyceného kapitalismu se opravdu může nabízet cesta masivní destrukce výrobních kapacit pro opětovné nastartování růstu. Přesto si myslím, že ač některé zbrojařské kruhy by takovouto alternativu zřejmě vítaly a může být v rozhodování v jednotlivých případech přítomná, není hlavním hybatelem. Stav zbraňových potenciálů konkurentů USA je takový, že by se jednalo o celosvětovou destrukci. I když i tací šílenci se jistě vyskytnou, domnívám se, že v Pentagonu zatím nedominují. (Musím ovšem podotknout, že někteří finanční experti jsou toho názoru, že právě Velká válka je na spadnutí. V níže uvedeném odkazu se přímo tvrdí, že válka musí být nevyhnutelným následkem globální ekonomické situace.)

3. Záměrné vyvolávání chaosu, tj. zesilování nestability, podpora lokálních konfliktů mimo území USA, které zabrzdí hlavní rivaly -- geopolitického a vojenského rivala -- Rusko, ekonomického rivala -- Čínu. Zároveň bude možné za dolary (!) financovat nákupy zbraní pro "správnou stranu." Např. podpora Izraele, či "polovojenských" ukrajinských jednotek."

Tímto opatřením USA zabijí hned několik much jednou ranou:

Destabilizují Euroasii a Afriku, přičemž samy jsou dostatečně geograficky vzdáleny.

Rusku a Číně přidělají hodně starostí tak, aby neměly síly, resp. byly oslabeny pro svůj rozvoj.

Upevní dominanci dolaru.

Dodají zakázky svému zbrojnímu průmyslu, neboť vojensko-průmyslový komplex je hlavní páteří americké výroby (a místem, kde se koncentruje vývoj nových technologií).

Zopakujme, že Spojené státy nejsou schopny (pokud vůbec někdo je) chaos řídit. Dynamika, sila nezamýšlených důsledků atd. je příliš silná. Snaží se ale pro sebe získat výsledky těchto procesů a chaos vyvolávat/posilovat tam, kde jim to přijde výhodné pro jejich zájmy.

Tuto třetí variantu považuji v současnosti za hlavní s tím, že předchozí dvě tvoří minoritní části, které se objevují v určitých zahraničně-politických rozhodnutích, ale nejsou celkově dominantní.

Při pokračující eskalaci situace (a to nejen geopoliticky, ale i socio-ekonomicky) se ovšem druhá situace Velké války, nikoliv jen lokálních konfliktů, stává postupně stále pravděpodobnější.

7. dubna 2014: Advanced Placement BMD Systems Encircle Russia/China

- Světová strategická rovnováha nukleárních zbraní, která byla dosud zajištěna odstrašujícím systémem "vzájemně zaručeného zničení" (MAD), je nyní narušena novým protiraketovým obraným systémem USA, které tímto systémem "obkličují" Rusko a Čínu (detaily viz odkaz).

First, the photos taken by these young Israelis actually show them in attitudes of celebration before the North Tower on fire: "They smiled, they hugged and they gave each other high fives." To explain this, stakeholders said they were simply delighted

"that the United States should now take steps to stop terrorism in the world"

(although, at this point, a majority of people thought the crashes were an accident rather than an act of terrorism).

Moreover, at least one witness saw them positioned at 8:00, before an aircraft struck the first tower, while others certify that they were already taking pictures five minutes later, which is confirmed by their photos.

Times of Israel, 11. 10. 2017

Izraelská média minulý týden informovala o výcvikovém táboře ISIS poté, co izraelská TV Channel 2 odvysílala několik videí a fotografií jako důkaz. Můžete zde vidět výcvikové a náborové středisko ISIS se stovkami nových rekrutů, připravovaných pro boj a terorismus.

Druhá světová válka byla projektem světové finanční oligarchie.

Clark: "Co je nového, pořád jdeme do války s Irákem?"

 

"Oh, je to daleko horší."

Natáhl se na stůl a vzal kus papíru.

"Tohle mám z kanceláře ministra obrany (*Rumsfelda). Tohle je memorandum, které popisuje, jak sundáme sedm zemí za příštích pět let."

"Začneme Irákem, pak Sýrií a Libanonem. Pak zaútočíme na Libyi, Somálsko a Súdán, dokončíme to Íránem."

(Pillar) bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.

Pillar pokračuje: „Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem, což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává:

Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli. Z toho plyne, že prakticky všichni nejvyšší činitelé Bushovy administrativy byli jejich komplicové, neboť k dokumentům měli přístup.

/ * Dnes viz situace v Íránu, která je "jako přes kopírák". /

Sledujeme zajímavý rozkol i v USA, kde se ve válce v Libyi spojí Pentagon a starší kongresmani proti Hillary Clinton - chtějí zabránit této válce, podle nich zcela zbytečné.

Když šéf US nadace pro demokracii (NED), financované přímo US kongresem, v r.2013 otevřeně prohlásil (zde), že "nejvyšší cenou je teď Ukrajina" (*její odtržení od Ruska a tamní celní unie), protože to bude facka Rusku a možná to povede k pádu pro západ až příliš úspěšného Putina", tak netušil, že od počátku z USA řízený puč na Ukrajině (jak se dnes už ukazuje, viz článek - a video zde - v Itálii o Majdanu a střelbě do vlastních lidí gruzínskými odstřelovači s US poradcem - zde, zde) povede k rozpadu východu Ukrajiny a hlavně referendu na Krymu, který se znovu přidruží k Rusku.

Oxfordský profesor historie Avi Shlaim v rozhovoru připomíná kořeny dnešní nestability Blízkého východu a kritizuje dokument, jímž Britové slíbili arabskou Palestinu Židům.
 

Pravda je taková, že v Německu je dnes asi šest set tisíc imigrantů na plných sociálních dávkách, systému zvaném Hartz IV.

Oproti loňskému roku takových přibylo o čtvrt milionu. Naopak - pracuje pouhých dvě stě tisíc imigrantů, to jest třikrát méně než těch, kteří berou dávky vydělané německými občany. Informovala o tom řada německých medií, já cituji Welt.

Vítací politika prostě selhala, čísla z reality ukazují, že jsme si sem nepustili milion lidí zajímajících se o práci, ale že přišel skoro milion líných flákačů, které musí živit Evropané. Nás "xenofoby" to nepřekvapuje, čekali jsme to. Ale dočkáme se nějaké reakce na ta otřesná čísla i od někoho ze "sluníčkového" tábora?

Kniha Dějiny českých zemí - Jan Randák a kol., str.26 a 27, cituji pasáž dvou událostí "o rozpadu prosperity" kvůli vnitřním - a nikoliv vnějším - příčinám.

1. "Velký třesk" v 5. stol. př.n.l., str.26:

V 5. století panovala prosperita, o čemž svědčí zavedení nových technologických vymožeností, např. hrnčířského kruhu. Rozvoj hradišť dokládá blahobyt i sociální rozvrstvení a dobrou organizaci společnosti.

... Po r.400 př.n.l. došlo k přerušení vývoje. Hradiště byla opuštěna, zanikla značná část sídlišť, vylidnily se jižní a západní Čechy. Osady, které přežily, se výrazně zmenšily. Celá společnost se hluboce pozměnila a zřejmě nivelizovala (*snížení rozdílů).

Hospodářství značně upadlo, vrátilo se k prosté zemědělské výrobě, řemesla a obchod byly rozvráceny (např. zanikla většina dílen na jemnou keramiku).

Příčiny tohoto "velkého třesku" nejsou dosud zcela objasněny, snad spočívají ve výrazné sociální nerovnosti v 5.stol. př.n.l.

Společnost překročila své možnosti, hospodářství nedokázalo uspokojovat nároky elit a pokrývat náklady na výstavbu hradišť, a výsledkem byl kolaps.

Následovaly sociální nepokoje, které knížecí vrstvu odstranily.

2. Zánik keltské civilizace v r. 50 př.n.l., str.27:

Dříve se soudilo, že právě období oppid*, především v I. století př.n.l., představoval vrchol keltské civilizace, která měla zaniknout v závěru letopočtu pod náporem Germánů a Římanů.

Dnes víme, že k zániku došlo již okolo roku 50 př.n.l., a příčinou byla vnitřní krize.

Poznání materiální kultury ukázalo, že od počátku I. století nastal úpadek kvality a rozsahu výroby. Keltská společnost se ponořila do hospodářské krize, která se odrazila i ve společenském neklidu - vojenských střetech a migracích.

(*slovo "opiddium" používal Gaius Iulius Caesar, když psal o velkých hradištích - pevnostech - které dobýval v Galii v letech 58-51 př.n.l.; Galové = Keltové)

BBC, 18. dubna 2017

Jak může zkolabovat západní civilizace?

web magazín euro.cz, ZDE

Když jsem Erikovi Bestovi přeposílal video s Rickardsem (o další možné ohromné hospodářské krizi), napsal mi:

"Krize přijde. Jde jen o to kdy."

Svůj názor na vývoj globální ekonomiky shrnuje: "Kdysi procházel kapitalismus fází budování. Posledních dvacet let je to ale éra destrukce." Erik si všímá toho, jak perspektiva ekonomického decimování střední třídy souvisí s nástupem umělé inteligence, která během pár desítek let může nahradit lidskou práci v překvapivě mnoha oborech.

A k tomu připočítává vývoj nových zbraní, o kterém se sice občas píše, ale veřejnost to moc nevnímá. A taky hrozbu nedostatku vody, změny klimatu a imigrace. Co tohle všechno může způsobit dohromady? Erik na to má hodně suchou odpověď:

"Elita už prostě tolik lidí nebude potřebovat."

Jim Rickards (30 let poradce CIA pro ekonomiku) - Death of Money, 2014 - ZDE.

Viz i kvalitní analýza "fatální nákladnost US imperialismu" - ZDE, Bostonglobe.

The Nation: Rather Than Russia, America Should Fear Itself

Like the Soviet Union, it is now defined by surveillance, militarism, and shadow government.

By William J. Astore, June 6, 2017
 

Whatever Trump campaign officials, Russian oligarchs, or Vladimir Putin himself did or didn’t do, America’s Soviet problem is all around us: a creeping (and creepy) version of authoritarianism that anyone who lived through the Cold War years should recognize.

It involves an erosion of democratic values; the ever-expanding powers exercised by a national security state operating as a shadow government and defined by militarism, surveillance, secrecy, prisons, and other structures of dominance and control; ever-widening gaps between the richest few and the impoverished many; and, of course, ever more weapons, along with ever more wars.

That’s a real red scare, America, and it’s right here in the homeland.

US publicista listu The Nation píše:

Amerika by se neměla bát současného Ruska, ale spíš sama sebe. Spojené státy jsou dnes - stejně jako Sovětský svaz kdysi - definovány dohledem, militarismem a stínovou vládou.

Víc třeba i zde.

4. 1. 2018 - Liberální reformy a finanční pyramidy přiměly Iránce k protestům.

V následujících dvou textech analyzují jejich autoři – dopisovatel deníku Komsomolská pravda I. Šamir a reportérky "RT" A. Ivanová a A. Musatkinová – události v největší islámské zemi, v Iránu, které se během posledních dní vyhrotily.

Podle I. Šamira ... nyní protestují obyčejní lidé kvůli zcela prozaickým příčinám – vysoké nezaměstnanosti, pozdnímu vyplácení výplat a strmému růstu cen.

Nechápou, proč se jim žije těžce, když se k moci dostaly liberální síly pod vedením prezidenta Rouhaniho, které slibovaly, že se domluví se Západem a ulehčí život prostých lidí.

Se Západem se sice načas domluvily, některé sankce byly sňaty a začala se prodávat ropa, ale…

Liberálové začali provádět liberální reformy, leč ku prospěchu bohatých.

Vláda sice začala stíhat nelegální banky, které poskytovaly lichvářský úvěr, ale do země pronikly i "MMM" fondy neboli finanční pyramidy, které mnoho lidí ožebračily, pokud je ovšem jako v jiných zemích nepřinutily spáchat sebevraždu.
 

K vnějším příčinám krize

patří mj. nástup Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA, který obnovil proces sankcí.

Irán také nesl břemeno syrské války, kterou prakticky ukončily až ruské vojenské síly, ale výdaje Iránu se nezmenšily, neboť podporuje také spojenecké síly v Iráku, Jemenu, Libanonu i Gaze.

Podporuje také finančně Kurdy, které se snaží mobilizovat Američané. Sousedí s Afghánistánem, odkud prchají běženci a teče proud heroinu.

Irán čelí nepřátelské klice Saudské Arábie, Izraele a USA.

Prezident Trump na své stránce Twitteru už vyzval k nedotknutelnosti těchto "demonstrantů" a vyjádřil naději, že iránský "režim" padne (zákonnou vládu, která neplní vůli Washingtonu, nazve vždy "režimem", a pokusy o převrat potom jeho "změnou".)

Na messengeru Telegram začal vysílat kanál, řízený snad Saudskou Arábií nebo CIA z Langley, který vyzýval demonstranty, aby útočili na policii.

Navíc prostě a jednoduše vysvětloval, jak vyrobit "Molotovovův koktejl" a jak vůbec bojovat s "režimem". Na základě požadavků úřadů majitel Telegramu uzavřel tento kanál.

Semknutost íránského národa narušuje to, že bohatí bohatnou a podezření z korupce vycházejí nejen od liberálů, ale i bývalého prezidenta Mahmuda Ahmadínežáda.

 

Irán se nachází ve složité situaci.

Saudové neskrývají, že by nebylo špatné ho dobýt (*prosazují "arabskou verzi" islámu).

Izrael tlačí Američany k možnosti využít situaci, aby zbavili Hamas, Hizballah a Palestince podpory (* je tu i ekonomický profit z nových nalezišť plynu v Izraeli, kde Írán konkuruje, obsáhle viz blog níž).

Trump vidí v Teheránu hlavní překážku pro realizaci svého plánu "likvidace palestinského problému" (skvělá analýza v češtině od profesora z Oxfordu ZDE).

/* A turecký prezident hraje svou hru na obě strany - k USA i Rusku - s vlastním cílem obnovit slávu "velkého Turecka" aneb osmanské říše; svazky se Saúdy proti Sýrii narušilo krátce pouze ruské ekonomické embargo po sestřelu ruské stíhačky; dnes hra pokračuje, viz jeho nové prohlášení, že Assada považuje za teroristu ZDE, a nové vztahy s USA ZDE, související postoje USA a Izraele zde. /
 

Iránská vláda už dříve oznamovala, že za organizací masových protestů mohou stát radikálové i západní tajné služby.

... I reportérky RT referují o odpojení kanálu Telegram s odůvodněním, že poskytoval účastníkům demonstrací možnost sdělovat si údaje o předešlých akcích, výtržnostech a útocích na policisty. Uzavření má být dočasné.

Ministr, který o tom rozhodl, napsal na své stránce Twitter, že kolují nepravdivé pověsti o trvalém odpojení sociálních sítí, které mají vytvořit dojem sociální nespokojenosti a pesimismu, "násilí režimu na vlastních lidech".

 

Politoložka a expertka na Blízký východ K. Gevorjanovová vidí příčiny nepokojů především ve vysoké nezaměstnanosti, hlavně mezi mládeží. Akce nevnímá jako masové. Poukazuje na to, že masové byly provládní demonstrace.

Už střelba v městě Doruda v ní budí dojem vyprovokované akce. Zemřeli při ní dva lidé.

Druhý expert na Blízký východ, V. Sažin, považuje za málo pravděpodobné, že by nepokoje vedly ke změně režimu a revoluci. Jako jejich příčinu vnímá i boj mezi dvěma politickými skupinami – liberálními reformátory v čele s prezidentem a konzervativci, lpícími na striktních islámských principech. Vzdělaná část obyvatelstva je podle jeho slov nespokojena s omezeními kladenými na ni pro-islámskými konzervativci. Tento boj pokračuje podle něj stále, ale ani on ho nevnímá jako důvod ke změně vlády.

Tereza Spencerová, 4. 1. 2018, PL - O Rusku, obchodu a sankcích.

Ano, Putin vyhraje, bude mít na pár let naprosto volnou ruku, aby pokračoval v nastoupeném trendu, a naši politologové a média se budou dost dlouho do uzoufání zabývat procenty, která získá či nezíská, a vyvozovat z toho kdesi cosi. A budou „z gauče“ skloňovat sem a tam otázky, které jste položil. Nejjednodušší odpovědi by se ale získali tím, že by si člověk do toho Ruska prostě zajel a zkusil se tam porozhlédnout a bavit s lidmi. Spousta našich „axiomů“ by asi rychle padla.

Kdybych EU mohla radit, tak bych řekla něco jako: „Jděte už někam!“ Jaké „zavádění demokracie v Rusku“? Vždyť je to jen „klacek“, jímž můžeme po Rusku mlátit, protože nehraje podle západních not. Pokud by hrálo, nikdo by se o to, zda tam mají nebo nemají
demokracii, vůbec nestaral. A co víc, jak vlastně chápat demokracii, když ani na Západě, třebas u nás nebo v USA, spousta lidí neuznává výsledky voleb jen proto, že nedopadly podle jejich představ?

„Rusko a demokracie“ je prostě jen vyčpělé téma pro oblíbené mlácení prázdné slámy.

Sankční politika Západu nejenže Rusko nijak nezlomila, ale přiblížila ho blíž Číně, což znamená, že jsme pod vedením našich vesměs přituplých politiků/ideologů pomohli vytvořit dvojblok, možná rovnou alianci dvou velkých a silných zemí, s nimiž si neumíme poradit.

Mezitím stabilně roste objem obchodu mezi Německem a Ruskem, bez ohledu na sankce, a Francie nově říká, že by nejradši vytvořila „páteřní“ ekonomické spojení s Čínou přes
Moskvu. / *Francie - kuk zde. /

Celkový obchod mezi Ruskem a EU za první polovinu loňského roku meziročně vzrostl o 27%. Neměli bychom tedy radši začít mluvit o tom, zda jsou třeba lídři EU, Německo a Francie, ještě demokracie, nebo jestli už náhodou nezradily naše „evropské
hodnoty“?

SÝRIE, TURECKO A RUSKO

Rusko je očividně rozhodnuté během letoška uzavřít syrskou krizi způsobem, v němž budou kompromisně spokojení nejen Syřané, ale i Rusko, Turecko nebo Írán.

Pokud tedy mluvíte o „diplomatickém pokeru“, máte svým způsobem pravdu, ale „vtip“ je v tom, že čím déle různí diplomaté odmítají různá řešení – a teď mluvím o Američanech, Saúdech, Katařanech i třebas Turcích – tím rychleji se mění situace na bojišti. A tím pádem se mění, nebo lépe zmenšuje, i předmět vyjednávání.

Třeba jen v předchozích dvou dnech syrská armáda se svými spojenci obsadila 50kilometrů čtverečních v provincii Idlíb u tureckých hranic.

To je oblast, kterou ovládají džihádisté a Turecko mělo pocit, že je to do budoucna jeho „válečná kořist“. A najednou se děje pravý opak a o „své“ území přichází – protože Sýrie chce své území zpátky! A Erdogan najednou pění, že je Asad „terorista“, který „zabil miliion lidí“…

Potíž je v tom, že se Rusko s Tureckem podle všeho dohodlo na nějaké variantě řešení příhraničních oblastí, ale Damašek má jiný názor. A není to poprvé. Při důkladném pohledu na situaci totiž platí, že Sýrie je sice Rusku vděčná za záchranu, ale v žádném případě to neznamená, že je připravená stát se bezduchým vazalem. Takže ano, ještě se v Sýrii válčit bude, ale v zásadě už jen o poslední džihádistické kapsy a o Idlíb. Z hlediska celého státu jsou to už svým způsobem „zanedbatelné“ akce.

TRUMP, IZRAEL A JERUZALÉM

Osobně bych ale motivy Trumpova rozhodnutí o uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele nehledala v realitě Blízkého východu nebo v jeho snaze rozetnout gordický uzel, ale prostě jen v tom, že loni před volbami mocné židovské lobby něco slíbil a teď to i splnil. Vždyť jen od casinového magnáta Sheldona Adelsona dostal na kampaň 25 milionů dolarů a odkládáním kauzy „Jeruzalém“ si fakt jen zadělával na střet s lobby.

Mimochodem, všiml jste si, že současně s tímto krokem ještě prosadil výrazné snížení daní pro nejbohatší „chudáky“ z jednoho procenta nejbohatších a zničehonic jeho popularita vyskočila na 46 procent, což je srovnatelné s Obamovou popularitou po prvním roce vládnutí?

Jak prosté, že?

Nová Republika / The Wall Street Journal, 4. 1. 2018:

Francie se přiklání k Rusku a Číně?

V americkém listu The Wall Street Journal se objevil článek, který místní podnikatele znervózní.

Francie se nechce dále spoléhat na obchodní vztahy s USA a Velkou Británií, protože považuje tyto země za nedostatečně stabilní. Jako osobitý ekonomický "protiklad" se Paříž rozhodla vybrat dva hlavní "nepřátele" Západu - Rusko a Čínu.

Příslušný komentář poskytl novinářům ministr hospodářství a financí Francie Bruno Le Maire.
Ministr poznamenal, že Paříž se bude snažit vytvořit vyvážený přístup k mezinárodnímu
obchodu odkloněním se od transatlantických vazeb, které jsou v současné době stále ještě pro zemi dominující. Nejen to, Francie se chystá vybudovat celý obchodní koridor, který půjde z Evropy a povede přes Moskvu do Pekingu.

Francouzský prezident Emmanuel Macron právě v tomto kontextu naplánoval dvě velmi důležité návštěvy. Za prvé, má v úmyslu navštívit Čínu, kde se pravděpodobně nastolí otázka obchodu. Za druhé, Paříž navštíví Mezinárodní finanční kongres, který se bude konat letos na jaře v Petrohradě.


 

By THE TIME OF ISRAEL staff and AP, 22 December 2017

US President Donald Trump said Friday it was time to focus funds on the US rather than foreign spending, tweeting: “After having foolishly spent $7 trillion in the Middle East, it is time to start rebuilding our country!”

Prezidenta Trumpa čekají v r.2018 klíčové doplňovací volby do Senátu, takže poté, co přidal vojákům v rozpočtu dalších +70mld USD (na skoro 700mld za rok) a snížil daně bohatým, tak je opět čas na pár slibů:

Time od Israel píší, že v pátek prezident Trump prohlásil, že nastal čas zaměřit financování raději "dovnitř USA" (na infrastrukturu), než na utrácení v zahraničí, kde prý Spojené státy hloupě utratily přes 7 biliónů dolarů (7 trillion).

- Akorát zapomněl dodat, kdo z toho měl největší prospěch, kdo na těch válkách od r.2001 vydělává v USA i jinde nejvíc finančně (globální malá elita prudce bohatne) a kdo geopoliticky (podle mnohých pouze Izrael, Evropa rozhodně ne). Takže se zdá, že by v USA neměli vyšetřovat "russia gate", ale spíš "israel gate", zde.

Jde o šíleně nebezpečný moment dnešní doby, ve své povýšenosti osočují všechny kolem ze lží a podvodů, ač sami jsou největšími podvodníky, ochotnými zabíjet miliony lidí, válkou, nebo pomalu různými jinými cestami (např. obchodními sankcemi, odpíráním lékařské pomoci, moderních léků, apod.), jen pro svůj prospěch a moc.

Pro změnu myšlení, pro život ve spolupráci, a nikoliv v touze ovládnout druhé a jejich zdroje. Ale k tomu musí velmoci dozrát. A pokud toto západní elity nepochopí, pak nás čeká zmar a další opakování téhož, dokud jednou nepochopíme, jak toto rozetnout.

USA, EU A RUSKO A DŮVODY OBROVSKÝCH ROZDÍLŮ

V CÍTĚNÍ OBČANŮ TĚCHTO USKUPENÍ:

PUTIN DNES POPULÁRNÍ V RUSKU, JAKO DUBČEK V 68. ROCE V ČSSR?

A CO BYROKRATÉ EU A TRUMP V USA, JAK TI JSOU DNES POPULÁRNÍ?

aneb

ZÁPAS O DEMOKRACII VS. PRO-RUŠTÍ "AGENTI"?

23. 11. 2017

Všechny zdroje jsou uvedeny v textu.

aktualizace:

25.11. doplněny citace o nových zdrojích v pasáži o Izraeli, Libanonu a ropě.

27.11. doplněny některé odkazy a volně související citace pod článkem.

3. 12. doplněn odkaz na unikátní diskusi o Ukrajině, s velvyslancem ČR v USA, Hynkem Kmoníčkem, zde (ve volně souvisejících odkazech byla také doplněna pasáž o lidských právech a naturálním právu, o pravých kořenech dnešního multikulturalismu, a také o novém vývoji v kauze Flynn, zdroj Reurtes).

Diskuse ukazuje, že problém Minských dohod "o Donbasu a Luhansku" není jediným problémem Ukrajiny, odkud podle znalců utíkají miliony lidí (cca 9mil obyvatel), z nichž dvě třetiny nikoliv kvůli "Donbasu", ale kvůli tragické situaci na Ukrajině jako takové.

Kmoníček (nikoliv jako velvyslanec ČR) v osobním komentáři dodává, že Ukrajincům velmi dlouho nedocházelo, že USA se opravdu a nijak nezajímají o Ukrajinu, ale o tradičního rivala - Rusko. Dnes jim to prý při jednáních se západními představiteli konečně pomalu začíná docházet.

motto

"Nezávisíme na zahraniční politice USA, oni si dělají co chtějí a my máme svoje vlastní cíle."

"Chtěl bych mít dohodu s Ruskem, která by šla nad rámec takových běžných dohod, protože bez Ruska neexistuje bezpečnostní architektura Evropy. ...Rusko musí být vnímáno jako velký a hrdý národ, musíme se hodně učit o hluboké povaze Ruska, jsme v tomto velmi ignoranští v této chvíli. Rád bych začal diskusi o míře podpory Ruska (a EU)."

"Rusko není 'regionální mocností', jak řekl Obama, to je velkou chybou úsudku."

Jean-Claude Juncker, President of the European Commission

26. 11. 2016, Euronews (link)

26. 11. 2016, Euronews, President of the European Commission – Jean-Claude Juncker: We are not dependent on US foreign policy. The US will do what it wants to do and Europeans will have their own interests within their own scope to manage. ...I would like to have an agreement with Russia... that goes beyond the ordinary framework, bearing in mind that without Russia, there is no security architecture in Europe. The EU occupies 5.5 million square kilometres, Russia takes up 17.5 million. Russia must be treated as one big entity, as a proud nation. We have a lot to learn about the depths of Russia, we are very ignorant about it at the moment. I would like to have discussions on a level footing with Russia. Russia is not, as President Obama siad, “a regional power”. This was a big error in assessment.

Diskusi pod tímto odkazem na nový EU "úřad pravdy" si opravdu přečtěte, je v pravdě

"po česku" skutečně "brutální" - malé ukázky z nejlépe hodnocených zde:

David: "Jak v románu 1984 - ministerstvo pravdy a vnější nepřítel, proti kterému musíme neustále bojovat, protože může za naše vnitřní problémy. Nevědomost je síla. Válka je mír. Otroctví je svoboda."

"Musíme zůstat velmi opatrní, bdělí a také čestní, To je jak slovník soudruhů z 50.let. Socializmus přichází ze západu."

Alena: "Proč jenom mám pocit, že půjde o útvar zaměřený na vymývání mozků?"

Pavel: "Jeden - milion - EUR??? Vždyť to jim při standardní efektivitě nebude stačit ani na kafe. Měli by se trochu sebrat a připsat pár nul."

Václav:"Útvar pro boj s dezinformacemi bude hlavně cenzorem nepohodlných názorů."

Jindřich:"Snad nejsme takoví hlupáci, přeberem si to v klidu sami. Informačních zdrojů je víc a stačí trochu kriticky myslet."

Ondřej:"Takže "protiruský útvar", tak to je v pořádku. Už jsem se lekl, že to bude útvar, který bude mít za úkol bojovat s dezinformacemi všeho druhu. Pak by se totiž také mohlo stát, že by neměl prostor na kontrolu zpráv z Ruska, když by řešil vnitřní prostor EU."

Petr:"Nemyslim ze ministerstvo pravdy vyresi jadro problemu. A tim je duvod, proc lide neveri nasim, ani evropskym politikum. Nestacilo by jen neco udelat s timhle? ...No sakra. To jsem placnul pitomost. Pan Vanek ma pravdu. EU bude muset ten urad oproti planum tak desetinasobne nafouknout. No snad se najde dost Goebelsu, co nam budou servirovat pravdu."

Ivan:"zaujimave ako v jednom clanku na zaciatku odsudia zasahovanie Ruska a v druhej polovici clanku podoporuju zasahovanie EU do krajin na vychod od EU."

1. ÚVOD - UBÍRÁME SE SPRÁVNÝM SMĚREM?

Díváme-li se dnes na západní "zápas s agenty nepřítele", souboj s dezinformacemi a různými prý "pro-ruskými weby", na účelově nenávistné postoje hnutí "hate free" (bez nenávisti) ke kritice masové nelegální migrace z až příliš odlišných kultur - zde opravdu pikantní detail (či na současné hysterie s bouráním soch v USA, s místy až přehnaným honem na různé, zatím nijak plně vyšetřené případy obtěžujícího chování slavných mužů k ženám; o tom všem a spojujících souvislostech ale později), pak jistě my dříve narození vidíme jisté opakující se vzorce chování - nejznámější je jistě heslo "kdo nejde s námi, jde proti nám" - které v nás vzbuzují neblahé vzpomínky a neblahá tušení.

Celé to tvoří, spolu s destabilizací mnoha zemí, jakýsi "mentální neklidný proud" v západním civilizačním okruhu, plný neustále se stupňujících turbulencí (což je podle mě záměr, ale o tom víc později).

Za všechny kritiky tohoto vývoje ocituji postoj Čechokanaďana Tomáše Haase, který po událostech na Ukrajině (tamním násilném puči a následné "reinkarnaci" velmi násilného nacionalismu, a dokonce místy i neo-nacismu - to vše za účelového protiruského postoje západu, v čele s USA a byrokraty EU) vystoupil na protest z ODS, kterou pomáhal zakládat a kde byl svého času poradcem prezidenta Klause, protože - narozdíl od mnohých - "viděl ty špatné kořeny" této situace, a protože k tomu měl i silný osobní důvod, jeho rodinu totiž za války vyvraždili nacisté.

Tomáš Haas napsal 22. listopadu v 14:39 hod na svém facebooku (zde):

Vláda tu bude taková, jaká vyjde z voleb ve kterých jsme volili.
A pokud chceme tvrdit, že jsme demokraté, musíme to respektovat.

Nemusíme souhlasit s vládou ani s prezidentem, ale ta hysterie nenávisti, urážek a nálepkování, ve které se spojují všichni, od Jakuba Jandy a jeho sponzora Sorose, až po ODS, nemá v naší historii obdobu - snad s výjimkou padesátých let a hysterického odsuzování těch, kdo se tehdy bránili nastupující diktatuře.
 

Připomněl bych, že ta doba končila jejich fyzickou likvidací, popravami a ostnatými dráty.

Žijeme v době, která je zrcadlovým obrazem tehdejší doby, žijeme v době ořezávání zbytků demokracie, v době obnovy cenzury a pronásledování "nesprávných názorů", v době hysterického "odhalování nepřátel", "nepřátelských agentů" a nárůstu strachu.

Co nás čeká, jaká budoucnost?

Bude to doba diktatury lidí jako Jakub Janda, Jaromír Štětina, Miroslava Němcová a Roman Joch? Nebo to bude doba někoho ještě nebezpečnějšího, vybaveného navíc ještě inteligencí a schopnostmi, které tito "bojovníci" postrádají?
 

Doba dobrovolné rezignace politiků, novinářů a politických stran na vlastní názor, na svobodu?

Doba strachu, udávání, mrtvolného ticha a sklopených hlav?

- Jeho obavy a tušení sdílím a plně podepisuji.

Co je ale tím společným jmenovatelem tohoto neblahého vývoje, proč zde selhává tolik intelektuálů, historiků, médií a komentátorů, co je vede k té hysterii, a jakou roli v tom všem hrají nadnárodní zájmy různých lidí, kteří s pomocí financování "bohulibých aktivit, neziskových nevládních organizací (NGO) a různých sdružení...", od arabského světa až po Ukrajinu a Rusko, a také Evropu, podporují tyto kauzy, které se obrazně řečeno "slévají v jednu řeku" jakéhosi základního sporu? Co tím vším sledují - jde o náhody a přirozený vývoj, nebo to vše pochází z nějaké pomyslné "jedné dílny"?

Pokusíme se do tohoto problému trochu nahlédnout, při vědomí, že tyto úvahy slouží především k inspiraci přemýšlivým a vnímavým čtenářům k vlastním úvahám.

2. ZÁMĚRY NEBO NAHODILOSTI? ANEB ČTYŘI FÁZE VÝVOJE.

Jako vždy se nabízejí dvě základní alternativy (lépe se v nich přemýšlí), k oněm čtyřem variantám vývoje se dostanu hned poté.

Takže představím tyto dvě možnosti:

- Vše je přirozený vývoj, do kterého nikdo nezasahuje a nijak ho neovlivňuje, společnosti si samy musí prodiskutovat tyto problémy a rozhodnout se, jak na celou situaci ve všech jejích jednotlivých aspektech reagovat.

- Nebo naopak jsou nalezeny jisté historické paralely "vzorců tohoto chování", které s jistými indiciemi a fakty (pro lidi moderní historie znalé) bez nejmenších pochyb dávají tušit, že tento vývoj "stupňujících se společenských turbulencí" je z nemalé části výslednicí konkrétních snah určitých skupin lidí.

Jak s těmito dvěma možnostmi lze zacházet?

V prvním případě stačí prohloubit možnosti diskuse, a jednotlivé oblasti sporů řádně prodiskutovat tak, aby vznikl společenský konsenzus (a nikoliv nějaká byrokratická diktatura názoru mocných "shora") o jejich řešení. Je to hodně práce, ale společenské vášně lze řádnou a poctivou diskusí zklidnit a spor tím vyřešit - tedy lze diskusí nalézt přijatelné většinové řešení a tím obnovit rovnováhu ve společnosti, což povede k efektivitě a obnovení růstu západní kultury, i všech jejích poctivých (do společnosti začleněných a její pravidla dodržujících) občanů.

Nebezpečím je tu pouze snaha omezovat svobodnou diskusi.

V druhém případě je problém složitější, protože pokud by opravdu jednotlivé západní velmoci ztrácely zevnitř svou stabilitu (řekněme z důvodu, že část elit velmi dlouhodobě nesleduje cíle společnosti, ale - zatím blíž nespecifikované - cíle vlastní; při nedodržování základních pravidel západní společnosti, při současné snaze omezovat ústavu a kontrolní mechanismy), pak diskuse - jako hledání většinově přijatelného řešení - nebude fungovat, protože by byla ovlivněna (pokřivena) právě těmito mocnými elitami.

Pak (jako např. v totalitním ČSSR) by "rétorická cvičení mocných o činech pro blaho všech lidí" jen kryla jejich mocenské špinavé hry, zatímco (oprávněná) kritika lidí by byla označena jako "snaha rozvrátit demokratickou společnost" - a její původci by byli kriminalizováni, jako "agenti nepřítele".

- to se ale bohužel už docela děje, viz následná citace (z mnoha možných příkladů uvedu jen jeden), takže tady už jistou první indícii máme:

Server česká-justice (cz) totiž uvádí (zde):

Získávání, prověřování nebo vyhodnocování nejen tajných, ale jakýchkoli informací o komkoli, by mělo být dalším trestným činem, pokud taková činnost způsobí jinému újmu, pokud je záměrem vyzradit informace cizí moci.

Na to, že v návrhu novely trestního zákona oproti původnímu záměru toto ustanovení chybí, upozornila v rámci připomínek Bezpečnostní informační služba (BIS). Podle poslední zprávy BIS občané ČR vyzrazují ve velkém citlivé informace Rusům a republice to způsobuje rozsáhlé škody.

Podle zprávy RIA měla navrhovaná úprava umožnit trestněprávní postih „zpravodajských aktivit prováděných cizí mocí nebo ve prospěch cizí moci, jejichž cílem není získání utajovaných informací. Jde o postih vyzvídání informací, které, třebaže nejsou utajované, nejsou veřejně dostupné, a u nichž existuje riziko jejich zneužití ke způsobení vážné újmy na právech a oprávněných zájmech osob nebo ohrožení či porušení zájmů státních".

/* Nerozumím, přeci pokud něco není utajeno, tak lze asi jen těžko stíhat "vyzrazení"? /

Důvodem byl podle zprávy RIA především způsob získávání informací, nikoli jejich obsah. „Důvod je ten, že zahraniční zpravodajské služby zajímají informace často banální, např. o zvycích určité osoby, což usnadňuje navázání styků s ní za účelem získání této osoby pro další spolupráci. Znalosti o něčích zvycích navíc bývají v některých režimech používány jako forma psychologického nátlaku, kdy je této osobě demonstrováno, co vše o ní zpravodajská služba ví," vysvětluje zpráva.

Jako příklad byl pak použit rozhovor švýcarské radní a zástupce kurdské organizace o zdravotním stavu Abdullaha Öcalana, když se informace poté dostala do rukou turecké tajné služby. „Dalším příkladem může být kromě shromažďování informací o důležité infrastruktuře (** zakážeme snad google street view?), také získávání informací o přistěhovalcích nebo komunitách přistěhovalců, u nichž je třeba mít na paměti také to, že mohou být oni sami nebo osoby jím blízké vystaveni v jejich domovské zemi persekuci, provázené někdy i velmi krutým zacházením; vyzvídání informací v těchto případech s sebou tak nese velmi vysoká rizika,"

...stálo doslova ve zprávě RIA z roku 2015.

Tento zákon "o protistátní činnosti", kdy občan státu bude moci být zažalován nikoliv (což platí obecně po vyhlášení válečného stavu) za vyzrazení utajovaných skutečností nebo nějakých strategických informací (počtů vojsk, způsobů zajištění strategických objektů, atd.) "nepříteli", ale kdy v mírovém stavu bude moci být zažalován "za porušování zájmů státu" i "u banálních informací", zdá se může omezovat diskusi o problémech společnosti a může to být zneužitelné, zákon může totiž být účelově namířen i proti diskusi politické a kritice politických rozhodnutí elit, což do demokratického státu ale rozhodně patří.

V demokratické společnosti platí, že diskuse o veřejně známých skutečnostech (známých z tisku a běžně dostupných zdrojů) nemůže být omezena, a dokonce pro politickou reprezentaci neplatí prakticky žádná ochrana - protože pak by např. v USA nikdy nemohli novináři zkoumat aféru Watergate (křivení politického zápasu výrobou afér) či Írángate (tajné dodávky zbraní tajnou službou USA za zády politiků).

Takoví lidé by byli prostě odsouzeni za "vyzrazování informací nepříteli", a občané by nebyli uchráněni před vážnými selháními elit. Omezení kontroly elit by vedlo k možné korupci a potenciální "společenské likvidaci" (sociální "smrti") kritiků, což by vedlo časem k naprostému úpadku západní demokratické společnosti.

O tom, "které informace jsou závadné", by v ČR samozřejmě rozhodoval státní žalobce, názor na toto si prosím udělejte sami - zda jde o rozumný návrh, nebo zda jde jen o další "budování hysterie", protože ochrana státních zájmů je už dnes dostatečná, a kromě několika málo "novinek" by "banální informace" opravdu neměly být trestně stíhány.

(Vláda vlastně alibisticky tvrdí: "nejsme jako totalitní státy, kde je utajeno vše", ale pak chce stíhat občany za vyzrazování "banálních informací", namísto toho, aby provedla úpravu zákona pro ochranu zpracování vybraných "banálních informací", aby ke zneužití nemohlo dojít. A pokud z politických důvodů nechce něco utajovat, pak těžko může stíhat obyčejné lidi za neúmyslné vyzrazování nějakých banalit, to si neumím představit.)

POZN.: inspirativní ukázka z protokolu STB z Bratislavy "o sledování zvyků" (zde).

2/ BOR 81 - Pri pohybe po teritóriu Zsl. kraja prejavoval zvýšený záujem o historické pamiatky, kostoly, kapinky, památné tabule v Modra: Nitry, Hronskom Beňadiku a Trnava. Navštívil aj cintoríny v Modra, Rybníku nad Hronom a tiež park pri zámku v Topolčiankach.

V jednom prípade pri odchode so svojou manželkou z Bratislavy do Piešťan sa na konci mesta otočili, prešli cez mesto a park vedla hotela SLOVAN k Váhu, kde sa asi 3min. pozerali na hladinu rieky. Cez Gottwaldove sady sa vrátili do auta /po ceste obidvaja navštívili WC/ a odcestovali z Pieštan cez Nové Mesto nad Váhorn smerom na Brno. Chovanie objekta v priestoroch parku je hodnotené ako všímavé.

Nyní pojďme ke kořenům problému, odražme se v této otázce (vývoje západní společnosti) od textu bezpečnostního poradce prezidenta USA (Cartera), pana Brzezinski, z jeho knihy:

Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era

(Na rozhraní věků - role Ameriky v "technokratické" éře, český překlad najdete níže),

tak, jak ji cituje prof. Sutton ve své knize Trilaterals Over America (vliv "trilaterátů" na Ameriku), kdy Brzezinski (spoluzakladatel mocné trilaterální komise pana Rockefellera v 70.letech) popisuje "ČTYŘI HISTORICKÉ FÁZE VÝVOJE SPOLEČNOSTI":

z první kapitoly (části s číslem 6) z odkazu (zde):

While publically portrayed as a high level discussion group, the Trilateral Commission is dedicated to New World Order.

The most comprehensive statement of New World Order is to be found in Trilateral co-founder Brzezinski's book, Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era, published just before the Trilateral Commission was founded. This book is the blueprint for a "more just and equitable world order."

In one sense it is not much different to scores of other plans for political control that go back to Greek times and include More's Utopia, Karl Marx, V.I. Lenin, Adolf Hitler, Mao... all are schemas for political control. The only document in history that has rigidly defined and restrained government control is the Constitution of the United States, unique because it limits government power. Brzezinski's book dismisses the Constitution...


According to Brzezinski:

...mankind has moved through three states of evolution and we are now in the middle of the fourth and final state.

The first global stage is described as "religious"...

The second stage is nationalism...

The materialist philosophy of Marxism comprises the third stage.

For Brzezinski "this represents a further vital and creative stage in the measuring of man's universal vision." Neither David Rockefeller nor Zbignieuw Brzezinski cite the technological and moral weaknesses and excesses of Marxism.

They view it as "creative" and a significant factor in man's maturity.

In reality, — and history has now demonstrated what some of us argued for years —

Marxism is a hollow sham, a gigantic con job, a device for New York capitalists to control a country through technology and debt while pretending the opposite.


 

Wall Street and many academics who should have known better were the promoters, allies and apologizers for Marxism.

Capitalists, because a monopoly state offers the opportunity of monopoly markets and monopoly profits without any uncomfortable criticism from the street. Academics, because Wall Street-financed Universities offer opportunities for self-advancement and self-aggrandisement.

After Marxism, according to Brzezinski, comes the fourth and final stage,

the Technetronic Era or the idea of rational humanism on a global scale,

the result of American- Communist cooperation:

"Today, though, the old framework of international politics — with their spheres of influence, military alliances between nation-states, the fiction of sovereignty, doctrinal conflicts arising from nineteenth century crises — is clearly no longer compatible with reality."

Interestingly the Brzezinski estimate of change is significantly in error...

New World Order is not inevitable.

- dodává prof. Sutton (podrobněji viz odkaz, kráceno).

ČESKY:

Prof. Sutton před citací z knihy poradce Brzezinského předesílá (a následně v knize o trilaterální komisi i v dalších knihách o podobných uskupeních dokládá fakty), že:

Zatímco je trilaterální komise veřejnosti představována jako diskusní platforma, je ve skutečnosti určena pro tvorbu nového světového uspořádání moci (*NWO).

Nejobsažnější vyjádření o tomto novém uspořádání moci pro svět lze nalézt v knize spoluzakladatele trilaterální komise, pana Brzezinski, Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era (Na rozhraní věků - role Ameriky v "technokratické" éře), která byla vydána těsně před ustanovením trilaterální komise (*tu založil D. Rockefeller, který byl současně šéfem nejmocnějšího "diskusního" think-tanku mocných, Rady pro zahraniční vztahy, CFR, s ohromným vlivem na vládu USA, tajné služby i prezidenty).

Tato kniha je plánem vytvoření nového spravedlivějšího uspořádání moci (NWO).

V jednom smyslu se tento plán politické kontroly (*společnosti) neliší příliš od výsledků jiných takových plánů, jdoucích od dob starého Řecka, přes Utopii Thomase Mora, plány Marxe, Hitlera a Mao Ce-tunga, to vše byla schémata politické moci (kontroly společnosti).

Jedinou výjimkou je Ústava Spojených Států Amerických, která (naopak) omezuje moc vlády. Brzezinského kniha ovšem tuto Ústavu zamítá, píše prof. Sutton.

Podle Brzezinského lidstvo prošlo třemi evolučními (*vývojovými) stádii, a nyní je uprostřed čtvrtého finálního (posledního) stádia vývoje.

První stádium vývoje je popsáno jako náboženské...

(*kráceno; typicky souboj např. Římských katolíků s Pravoslavím, reformace, apod.).

DVĚ NÁBOŽENSTVÍ, JDOUCÍ PROTI SOBĚ, PRINCIP VŮDCE vs. PRINCIP PÍSMA.

Druhé stádium je popsáno jako nacionalistické...

(*nacionalismus je asi nejen v češtině pojem trochu odlišný od vlastenectví - tedy od vřelého vztahu k národnímu státu - nacionalismus je spíš pojem označující boj různých národností v jedné větší říši, případně boj menších národních států proti sobě.

Velké místo zde zabírá také deismus - tedy souboj osvícenství s náboženskými dogmaty, deismus stál také u zrodu Spojených států, podobně jako zednářství, tyto kosmopolitní tendence propukly při Velké francouzské revoluci r.1793, také s rozvojem poznání a vědy, tyto ideje stály u založení více států, proto mají svůj částečně i nacionální prvek.

Symboliku deismu a kosmopolitních tendencí naleznete např. na bankovkách US dolarů, v Kongresu, na Soše svobody - ve věnování u základního kamene, nebo na znaku US armády, víc opět v odkazech pod článkem nebo v předchozím článku níž, v pasáži o Velké pečeti USA, kde je symbolika velmi výrazná a je v textu níž velmi podrobně popsaná).

Třetí stádium vývoje společnosti obsahuje materialistické Marxovo učení.

Pro Brzezinského marxismus "představuje další životně důležitou a tvůrčí fázi při nalézání univerzální vize člověka." Ani David Rockefeller ani Zbignieuw Brzezinski ale neodkazují na technologické a morální slabiny a excesy marxismu. Nahlíží na něj jako na "kreativní a významný faktor" v dospívání-zrání člověka.

Ve skutečnosti (*píše prof. Sutton) - jak nám nyní (*70-80.léta) historie dokládá a co mnozí z nás předkládají už roky - je marxismus falešné a prázdné učení, ohromná klamná práce, sloužící pouze New Yorkským kapitalismům pro kontrolu země s pomocí technologií a dluhu, zatímco zdánlivě předstírají (*vůči marxismu) opozici.

/ * Prof. Sutton tento postup falešného záměrného předstírání konfliktu názorů popisuje ve svých knihách několikrát, jako velmi účinnou metodu, jak zahltit média - a tím i občany států - jakousi "návnadou", aby se "dívali sem a nikoliv támhle, kde se děje to podstatné". Jde o vytváření jakési "mlhy", aby zůstaly skryty ty opravdu důležité rozhodovací procesy před zraky veřejnosti - čemuž zdatně napomáhají "spřátelení redaktoři" i celá názorově s pomocí financí předem nakloněná média - to skvěle popisuje Edward Griffin. Dnes tomu v médiích říkají informační válka a hybridní hrozby, ale nejde o nic nového, navíc je historií 20.stol. prokázáno, že tzv. "přátelé" manipulují občany států stejně intenzivně, jako tzv. "nepřátelé", zde a zde./

Wall Street a mnoho akademiků, kteří jistě mohli o marxismu vědět víc, pokračuje prof. Sutton, byli jeho propagátoři, spojenci a ospravedlňovali ho, zde.

Kapitalisté tak činili, protože (tyto) monopolní státy poskytovaly příležitost monopolních trhů a monopolních zisků bez nepohodlné kritiky "hlasů z ulice" (*občanů; viz např. obchody Forda, Harrimana a dalších v Sovětském svazu 20.-30.let, dnes přesun neekologických výrob do komunistické Číny), a US akademici proto, jelikož finančníky z Wall Streetu financované university (*viz např. kariéra W. Wilsona) poskytovaly (*loajálním) akademikům příležitost k osobnímu růstu a seberealizaci.

/ * Wilson tak sice držel v r.1913 projevy The New Freedom, ale po zvolení prezidentem bez výhrad podepsal pokřivený zákon o Fed, skrytě soukromé US centrální bance. Získal totiž na Princetonu "granty" právě od těchto finančníků. Třeba zde a zde. /

Po marxismu, podle Brzezinského, přichází čtvrtá a poslední fáze vývoje společnosti,

tzv. technokratická éra nebo myšlenka racionálního humanismu v globálním měřítku, výsledek (*skryté) americko-komunistické spolupráce (kontrolované - ovládané společnosti):

Brzezinski: "Dnes však staré rámce mezinárodní politiky - se svými sférami vlivu, vojenskými spojenectvími mezi národními státy, fikcí svrchovanosti, doktrinálních konfliktů vyplývajících z krizí devatenáctého století - zjevně již nejsou slučitelné s realitou."

Je zajímavé, že Brzezinského odhad změn je výrazně chybný (podrobnosti viz odkaz).
Tento Nový světový řád (NWO) moci elit není ale nevyhnutelný, dodává prof. Sutton.
 

3.

PROČ JSOU DNES VLÁDY EU A USA TAK NEPOPULÁRNÍ,

A PROČ JE NAOPAK PREZIDENT PUTIN V RUSKU VYSOCE OBLÍBENÝ?

V článku Českého rozhlasu k posledním volbám v USA se píše (zde):

Tajemství úspěchu Trumpa a Sanderse? Voliči zbavení naděje na americký sen.

Zatím nejúspěšnějším republikánem je poněkud excentrický miliardář, majitel sítě kasin a hotelů a hvězda vlastní televizní reality show Donald Trump. Muž stojící mimo tradiční republikánské elity často hraje na xenofobní notu a slibuje navrátit Americe její dominantní postavení.

V táboře demokratů se zase favoritce Hillary Clintonové vynořil nečekaně silný oponent v podobě vermontského senátora Bernieho Sanderse. Čtyřiasedmdesátiletý Sanders se označuje za socialistu, prosazuje skandinávský model sociálního státu a z problémů Spojených států viní především nekontrolované elity na Wall Street.

Přestože oba kandidáti, Trump i Sanders, stojí v mnoha ohledech na přesně opačných pólech, mají toho jejich podporovatelé společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.


Alespoň podle profesora politické filozofie na Harvardově univerzitě Michaela Sandela, který své postřehy uveřejnil v britském deníku Guardian. Úspěch obou mužů podle něj vyplývá především z toho, že:

"...americký sen je pro většinu Američanů dávno pouhou iluzí."

 

Regulujme Wall Street

Stejně jako vůdce britských labouristů Jeremy Corbyn, i Sanders zaujal především mladé voliče. V New Hampshire a Nevadě ho volilo 80 % voličů mladších 30ti let. V kontrastu k obezřetné a vypočítavé Clintonové je oslovil především svým přímým a autentickým vystupováním. Sanders prosazuje omezení nerovnosti a kontrolu velkých bank. Zaujal také bojem proti moci velkých peněz v politice. Varuje, že Clintonová – stejně jako jiní demokratičtí politici v minulosti – je příliš navázaná na Wall Street, než aby byla schopná se bankám skutečně postavit. Finančníci jí přispěli na kampaň 15 miliony dolarů, kdežto Sanders přijímá dotace od drobných podporovatelů.

 

Příjmová nerovnost je v USA největší od 20. let 20. století

Jak dále čteme v britském Guardianu, překvapivý úspěch Sandersovy kampaně odráží frustraci Američanů z prohlubující se nerovnosti ve společnosti. Nerovnost se zvětšuje už několik desetiletí a demokraté proti tomu zatím nedokázali nabídnout žádnou funkční politiku. Příjmová nerovnost je ve Spojených státech největší od dvacátých let 20. století.

Nejbohatší jedna desetina procenta tak dnes vlastní tolik,

co 90 % ostatních Američanů.

A když se uprostřed finanční krize stal prezidentem Barack Obama, dosadil opět ty samé ekonomické poradce, kteří prosazovali deregulaci Wall Street za Clintonovy administrativy.

Na jejich radu tehdy zachránil banky penězi daňových poplatníků, na oplátku ale požadoval skutečně málo. Neprosadil žádnou významnější kontrolu finančního sektoru a jen malou pomoc lidem splácejícím hypotéky za nemovitosti, jejichž cena po prasknutí investiční bubliny prudce spadla.

Nejvyšší soud Spojených států také zrušil návrhy na jakákoli omezení sponzorských příspěvků na kampaně politiků. Omezovalo by to podle něj svobodu projevu. Velké peníze tak mohou dominovat politice bez jakýchkoli omezení.

Z analýzy listu New York Times vyplývá, že více než polovina všech peněz, věnovaných demokratickým i republikánským kandidátům, pocházela od pouhých 158 zámožných rodin.

Rostoucí averze vůči současnému systému ale posiluje i kampaň Donalda Trumpa. Frustrace běžných Američanů hledá své vybití jak na levici, tak na pravici. Trump stejně jako mnoho populistů v Evropě vsadil na téma imigrace. Deportoval by 12 milionů lidí, kteří žijí ve Spojených státech bez legálního povolení.

A JAK SI VEDE EU?

Podle údajů eurostatu je průměrná zadluženost eurozóny 91% k HDP.

Přitom tu máme zkrachovalé Řecko, které investovalo (za potlesku zbrojařů z USA, Francie a Německa) ohromné částky do armády, stíhaček, modernizace tanků i ponorek (konflikt na Kypru s Tureckem, členem NATO, nemá ale řešení, dokud mají USA svou potřebnou jadernou základnu v Turecku - kritika Turecka tak nebyla kvůli této strategické základně možná).

Mnohem horší je ale situace v Itálii, kdy tamních pět velkých bank má podle listu DW ohromné množství toxických úvěrů (hovoří se o 17% z bilance bank, normální jsou přitom asi 4% z bilance). A i když EU po krizi v r.2008 zakázala sanovat banky přednostně penězi daňových poplatníků, v Itálii vláda dostala před několika měsíci povolení nejhorší úvěry bank vykoupit, za cca až 17mld eur (tedy z daní). Problémových bank je v EU ale víc (zde).

Německo se otřásá skandály kolem automobilek a emisí, na mále měla Deutsche Bank (podle Spiegel Online do banky přitekly peníze z Kataru, jistě i pomoc z dalších bank, protože tato banka patří ke "globálnímu klanu"), přičemž USA uplatnily proti bance vysoké pokuty za obchody v dolarech se zeměmi pod sankcemi.

V Německu, Itálii, Španělsku, Rakousku a Maďarsku pak ohromné výdaje vyžaduje zvládnutí migrace.

Ač např. Soros nedávno tvrdil, že on s migrací nemá nic společného (zde), tak v r.2015 vyšla na Bloomberg jeho polemika s V. Orbánem o imigraci, kde Soros mailem citovaným v článku podpořil Petra Sutherlanda z Goldman Sachs (oil gigantu BP a pak dvakrát zmocněnce OSN pro migraci - zde, který propašoval do OSN Agendy 2030 požadavek na uzákonění migrace - povinnosti států přijímat nejen válečné uprchlíky podle ženevských konvencí, ale i enviromentální a ekonomické uprchlíky, platit jim péči lékařů, ubytování, stravu, atd., zde), tedy vyjádřil se, že "pojem ochrany hranice (národního státu) je zastaralý přístup, naopak akceptování globální politiky lidstva včetně přijímání migrantů prý je přístup potřebný v nové moderní společnosti."

- tento článek je nyní už pouze v placeném archivu...

Přičteme-li množství teroristických útoků v Evropě, ohromný nárůst byrokracie a nařízení, podivný způsob schvalování nadnárodních smluv typu TTIP a CETA (jdoucích na ruku korporacím, ale s neveřejným projednáváním), oslabení financí pro projekty EU brexitem a náklady na Ukrajině - kde EU garantovala předčasné volby, aby dva dny po násilném puči (na přání USA a izraelské lobby? - Kolomojský byl šéfem evropského Židovského kongresu) naprosto nesmyslně akceptovala vládu velmi podivných lidí. Přičteme-li navíc např. 40% nezaměstnanost mladých ve Španělsku nebo tisknutí ničím nekrytých peněz v ECB (60mld euro měsíčně, nyní 30mld měsíčně - tímto ředěním měny jsou okrádáni všichni ti, kteří jsou v zisku, naopak dlužníkům hodnota jejich dluhu devalvuje),

...pak je zřejmé, že Evropa je už dnes rozdělena na několik pásem (ztrátový Jih, socialistický skandinávský Sever, proti migraci rebelující Východ, a v mnohém ojediněle na euru prosperující Střed - především jde o Německo, ale geograficky sem patří i Rakousko a dokonce prý do budoucna i Česko) a hrozí rozpad eurozóny na čtyři části (ZDE).

Britové navíc vydali studii, že válka v Iráku a Afghánistánu byla pro ně pouze za 30mld liber šterlinků drahou chybou, a Francie po agentu finančníků Sarkozym a jalovém Hollandem se snaží uchovat ohromný dotační blahobyt - to vše opět na dluh, a volí dalšího agenta bohatých bankéřských rodin, prázdného "centrictického" Macrona.

Nic pěkného tu nevidím, Polsko pak hysterčí jak z Ruska, tak následně z ukrajinských nacionalistů (chápu historické důvody, ale poměry sil jsou výrazně pro EU).

Evropa prostě naprosto nevypadá jako harmonicky se rozvíjející útvar, navíc byrokracií ztratila akceschopnost, což potvrdily i volby ve Francii a Německu.

Opravdu se nedivím brexitu, že tohle už nechtěli financovat.

RUSKO

Proti tomu ostře kontrastuje fakt, že Rusko si svou krizi (podobně jako ČR) "odbylo" už v časech Jelcinovy ultra-divoké privatizace, koncem 90.let (zde).

V r.1998 nastal prakticky krach státu i armády, a dokonce přestala fungovat i šedá ekonomika, tak ohromná to byla krize (za usměvavých rad US poradců a prudkého nárůstu bohatství mocných ruských oligarchů, neplatících řádně ani daně ani mzdy, viz blog č.4).

Také vlna terorismu zasáhla Rusko dřív, už v dobách války v Čečensku, viz ohromná tragédie ve škole v Beslanu, kde se pokoušeli džihádisté vydírat vládu "sítí bomb" kolem dětí.

Vrcholem sestupu Ruska pak byla jistě i tragédie ponorky Kursk.

Kdo by si byl v té době pomyslel, že tento stát, vyprodávající své suroviny, dokáže o 15let později v Sýrii r.2015 absolutně zaskočit západní státy, modernizovanou armádou, letectvem, protivzdušnou obranou, střelami s plochou dráhou letu (křídlaté střely), startujícími z relativně malých lodí v Černém moři, s doletem v tisících kilometrech a přesností zásahu 3-6 metrů. To byl pro západ ohromný šok.

Když se v r.2004 ukázalo, že mladý prezident Putin si vede (pro Rusko) dobře, začal západ vyzbrojovat kdejaké šmejdy v okolí (zde), aby Putina a Rusko "zaměstnal" (zde). Jenže klíčovou krizi v Gruzii, v den zahájení olympiády v Číně (8.8.2008) Putin zvládnul skvěle, a západ i EU musely přiznat, že útočit (v noci na spící lidi) začala gruzínská armáda (den před útokem odjeli ze země podle zástupce Ruska v OSN, pana Čurkina, stovky US voj. poradců).

George Friedman, jeden z nejprestižnějších analytiků (Stratfor), před sedmi lety napsal, že: "ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné" - ZDE.

Lawrence Wilkerson (here)

Before serving at the State Department, Wilkerson served 31 years in the U.S. Army. Distinguished Adjunct Professor of Government and Public Policy Lawrence Wilkerson's last positions in government were as Secretary of State Colin Powell's Chief of Staff (2002-05):

When Jim Baker and George H. W. Bush really accomplished what I think was one of the real diplomatic feats of the end of the 20th century, the reunification of Germany, whether we agree with that or not, they did it, and they did it without a shot being fired. It was wonderful to watch H. W. Bush do that, and Jim Baker. But one of the reasons they could do it was because they assured Gorbachev, and later Yeltsin, that NATO would be quiescent, it wouldn't move, it wouldn't threaten Russia. In fact, I was there when we told the Russians that we were going to make them a member, we were observer first and then a member and so forth.

Well, that fell apart on the fact that they perceived right quickly that we weren't really serious. And then we start, under pressure from Lockheed Martin and Raytheon and others, to sell weapons to Poland and weapons to Georgia and weapons to Romania and everybody else we could bring into the fold. Under those pressures and others, we started to expand NATO and stuck both our fingers in the Russian eye, so to speak, immediately.

It's clear to me why Putin responded in Georgia and why he's now responding to Crimea in Ukraine. This is what great powers do when they get concerned about their so-called near abroad.

Když Izrael prohrál svou válku o ropu v Libanonu (zde) r.2006, začali Američané a (někteří) Izraelci plánovat od r.2007 pád Asadova režimu v Sýrii, i pro oslabení Íránu (ZDE). Nic na tom nezměnil ani fakt, že Izrael v r.2011 objevil (v tzv. Exclusive Economic Zone - EEZ, tedy na okupovaných územích?) ohromné ložisko zemního plynu (zde), po kterém je po havárii v Japonské Fukušimě a enviromentálních dohodách o snížení emisí CO2 ohromný zájem v Evropě a Německu, pro malou uhlíkovou stopu.

Také Katar a Írán objevily ohromné naleziště zemního plynu v moři na rozhraní svých států, a tak se po zvolení Trumpa (což významně posílilo izraelskou a také armádní lobby v USA) jiskří kolem nukleární dohody s Íránem, a také (po prohře US a izraelských zájmů v Sýrii) se zvedá aktuálně snaha destabilizovat opět Libanon (zde). Ale místní lidé i armáda v Libanonu podle znalců nestojí o další krutou občanskou válku, takže tentokrát se asi armáda uplatit k povstání západem a jeho arabskými prostředníky nenechá.

(Víc aktuálně o Libanonu zde, také Saúdi a Izrael přiznali vztahy, zde, a Islámský stát, vyhnaný Ruskem a USA z Aleppa a Rakky, založil dočasný tábor u izraelských hranic, pod jeho ochranou, zde; Izrael totiž nikdy nezaútočil na základny ISIS, protože využívá náboženských a kmenových třenic pro oslabení Íránu, zde, zde a zde).

Novinky, srpen 2006:

Podle některých předních světových ekonomů byla kromě boje proti terorismu důvodem útoku Izraele na Libanon nejžádanější surovina na světě - ropa. Ekonomové totiž dávají bombardování Libanonu a vyhrocení situace v celé oblasti do souvislosti se zprovozněním nového ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC).

"BTC výrazně změnil status zemí v regionu. Ropovodem do oblasti Středozemního moře Washington ustanovil nový blok Ázerbajdžánu, Gruzie, Turecka a Izraele," napsal den po zahájení náletů na Libanon ruský list Komerzant.

"Izrael je součástí angloamerické vojenské osy, která slouží zájmům západních ropných gigantů na Blízkém východě a Střední Asii,"

uvedl pak ve svém článku profesor ekonomie Ottawské university Michel Chossudovsky.

Cesta do Asie

Podle Chossudovského má militarizace středomořského pobřeží, v jehož středu se Libanon nachází, za cíl vytvořit prostor pro dodávky ropy z Ceyhanu do Izraele. Ten má s mandátem od svého hlavního spojence - Spojených států - ochraňovat novou ropnou cestu a především začít hrát významnou roli v reexportu ropy do Asie.

Strategickou polohu má Izrael v tomto ohledu díky svému přístavu Eilat na pobřeží Rudého moře. Odtud mají vyplouvat tankery s ropou do asijských zemí.

Odklonění dodávek kaspické ropy do Středomoří má oslabit snahy Ruska o posílení jeho vlivu ve Střední Asii, odříznout Čínu od středoasijských ropných zásob a izolovat Írán. Izrael, který uzavřel vojenská partnerství s Ázerbajdžánem a Gruzií a posiluje své vztahy i s Tureckem, se přitom má stát novým mocným hráčem na globálním trhu s energiemi.

- píše web magazín Novinky listu Právo ještě před objevením ohromného naleziště zemního plynu v moři poblíž Izraele, (druhé a ještě větší ložisko bylo objeveno v moři na rozhraní Kataru a Íránu - zde), tedy v době, kdy Izrael měl těchto strategických zdrojů velký nedostatek.

Globalresearch.ca, 2012:  O nových ložiscích zemního plynu a válce v Sýrii.

Syria, Turkey, Israel and the Greater Middle East Energy War

By F. William Engdahl

What has yet to be fully appreciated in geopolitical assessments of the Middle East is the dramatically rising importance of the control of natural gas to the future of not only Middle East gas producing countries, but also of the EU and Eurasia including Russia as producer and China as consumer.

Natural gas is rapidly becoming the “clean energy” of choice to replace coal and nuclear electric generation across the European Union, most especially since Germany’s decision to phase out nuclear after the Fukushima disaster. Gas is regarded as far more “environmentally friendly” in terms of its so-called “carbon footprint.” The only realistic way EU governments, from Germany to France to Italy to Spain, will be able to meet EU mandated CO2 reduction targets by 2020 is a major shift to burning gas instead of coal. Gas reduces CO2 emissions by 50-60% over coal.[13]

...Huge gas resource discoveries in Israel, in Qatar and in Syria combined with the emergence of the EU as the world’s potentially largest natural gas consumer, combine to create the seeds of the present geopolitical clash over the Assad regime.

...South Pars, whose gas reserves lie in a huge field that is divided between Qatar and Iran in the Gulf, is believed to be the world’s largest single gas field. [14] De facto it would be a Shi’ite gas pipeline from Shi’ite Iran via Shi’ite-majority Iraq onto Shi’ite-friendly Alawite Al-Assad’s Syria.

...Further adding to Qatar’s determination to destroy the Syria-Iran-Iraq gas cooperation is the discovery in August 2011 by Syrian exploration companies of a huge new gas field in Qara near the border with Lebanon and near to the Russian-leased Naval port of Tarsus on the Syrian Mediterranean.[15] Any export of Syrian or Iranian gas to the EU would go through the Russian-tied port of Tarsus. According to informed Algerian sources, the new Syrian gas discoveries, though the Damascus government is downplaying it, are believed to equal or exceed those of Qatar.

...A Muslim Brotherhood regime in Jordan and also in Syria, backed by Qatar, would change the entire geopolitics of the world gas market suddenly and decisively in Qatar’s favor and to the disadvantage of Russia, Syria, Iran and Iraq. [16] That would also be a staggering negative blow to China.

 

The Israeli Gas dilemma

Further complicating the entire picture is the recent discovery of huge offshore Israeli natural gas resources.

The Tamar natural gas field off the coast of northern Israel is expected to begin yielding gas for Israel’s use in late 2012. The game-changer was a dramatic discovery in late 2010 of an enormous natural gas field offshore of Israel in what geologists call the Levant or Levantine Basin. In October 2010 Israel discovered a massive “super-giant” gas field offshore in what it declares is its Exclusive Economic Zone (EEZ). [18]

The find is some 84 miles west of the Haifa port and three miles deep. They named it Leviathan after the Biblical sea monster. Three Israeli energy companies in cooperation with the Houston Texas Noble Energy announced initial estimates that the field contained 16 trillion cubic feet of gas—making it the world’s biggest deep-water gas find in a decade, adding more discredit to “peak oil” theories that the planet is about to see dramatic and permanent shortages of oil, gas and coal. To put the number in perspective, that one gas field, Leviathan, would hold enough reserves to supply Israel’s gas needs for 100 years.[19]

--

Dodejme pouze, že podobně, jako my v ČR vděčíme "za nekrvavý listopad 1989" pouze panu Gorbačovi (zde), tak Sýrie (a Írán s nukleární dohodou) vděčí za to, že se nestala dalším Irákem r.2003, právě prezidentovi Obamovi (i když ten samozřejmě nemohl otevřeně bojovat s tajnými službami a vlivným Pentagonem, zde) což samozřejmě vedlo k ostré kritice válečných jestřábů (zde a další klíčové souvislosti zde). Bez odvážného postoje (motivovaného čistě americkými zájmy, víc zde) by Rusko nemělo šanci zasáhnout a stabilizovat Sýrii tak, aby Islámský stát neobsadil v r.2015 Damašek (což by rozhodně bylo proti zájmům Evropy).

NBCNEWS, 2016:

The CIA in 2012 proposed a detailed covert action plan designed to remove Syrian President Bashar Assad from power, but President Obama declined to approve it, current and former U.S. officials tell NBC News.

It’s long been known that then CIA Director David Petraeus recommended a program to secretly arm and train moderate Syrian rebels in 2012 to pressure Assad. But a book to be published Tuesday by a former CIA operative goes further, revealing that senior CIA officials were pushing a multi-tiered plan to engineer the dictator’s ouster. Former American officials involved in the discussions confirmed that to NBC News.

( *declined to approve it = odmítl jej schválit )

NY Times v r.2016 píše o komplikovaném vztahu Hillary Clinton a Baracka Obamy:

...she pressed for the United States to funnel arms to the rebels in Syria’s civil war (an idea Obama initially rebuffed before later, halfheartedly, coming around to it).

That fundamental tension between Clinton and the president would continue to be a defining feature of her four-year tenure as secretary of state. In the administration’s first high-level meeting on Russia in February 2009, aides to Obama proposed that the United States make some symbolic concessions to Russia as a gesture of its good will in resetting the relationship. Clinton, the last to speak, brusquely rejected the idea, saying, “I’m not giving up anything for nothing.”

Her affinity for the armed forces is rooted in a lifelong belief that the calculated use of military power is vital to defending national interests, that American intervention does more good than harm and that the writ of the United States properly reaches, as Bush once put it, into “any dark corner of the world.” Unexpectedly, in the bombastic, testosterone-fueled presidential election of 2016, Hillary Clinton is the last true hawk left in the race.

...

...Befriending Keane wasn’t just about cultivating a single adviser. It gave Clinton instant entree to his informal network of active-duty and retired generals. The most interesting by far was David Petraeus, a cerebral commander who shared Clinton’s jet-fueled ambition and whose life stories would mix heady success with humbling setbacks. Both would be accused of mishandling classified information — Clinton because of her use of a private server and email address to conduct sensitive government business, a decision that erupted into a political scandal; Petraeus because he had given a diary containing classified information to his biographer and mistress (he was eventually charged with a misdemeanor for mishandling classified information).

On Clinton’s first trip to Iraq in November 2003, Petraeus, then a two-star general commanding the 101st Airborne Division, flew from his field headquarters in Mosul to the relative safety of Kirkuk to brief her congressional delegation. “She was full of questions,” he recalls. “It was the kind of gesture that means a lot to a battlefield commander.” On subsequent trips, as he rose in rank, Petraeus walked her through his plans to train and equip Iraqi Army troops, a forerunner of the counterinsurgency strategy in Afghanistan. It worked to their mutual benefit: Petraeus was building ties to a prominent Democratic voice in the Senate; Clinton was burnishing her image as a friend of the troops. “She did it the old-fashioned way,” he says. “She did it by pursuing relationships.”

 

Zpět k Rusku...

Když šéf US nadace pro demokracii (NED), financované přímo US kongresem, v r.2013 otevřeně prohlásil (zde), že "nejvyšší cenou je teď Ukrajina" (*její odtržení od Ruska a tamní celní unie), protože to bude facka Rusku a možná to povede k pádu pro západ až příliš úspěšného Putina", tak netušil, že od počátku z USA řízený puč na Ukrajině (jak se dnes už ukazuje, viz článek - a video zde - v Itálii o Majdanu a střelbě do vlastních lidí gruzínskými odstřelovači s US poradcem - zde, zde) povede k rozpadu východu Ukrajiny a hlavně referendu na Krymu, který se znovu přidruží k Rusku (i když to pan Drahoš nazývá anexí, možná by neškodilo, kdyby si s lidmi tam nejdříve promluvil, aby nevynášel nějaké pofidérní soudy "od stolu").

To byla naopak řádná facka pro US neokony, spolu s prohrou v Sýrii a "nevýhrou" Hillary (ač CNN a ČT ještě hodiny po volbách ohlašovaly 90% pravděpodobnost vítězství Hillary; ostuda to byla asi velká, protože ČT toto vysílání raději nedala ani do volně dostupného internetového archivu), a tak se rozjela kampaň o napojení Trumpa na Rusko (tzv. Russia gate).

Jak se dnes opět ukazuje, na počátku této "kauzy"v USA ale stála Hillary a 9mil dolarů pro bývalého britského "špiona", který sepsal (zfalšovaná) akta, jakousi "Kubiceho zprávu" (řečeno "po našem"). Tyto kritické informace dnes otáčí kartu vyšetřování v USA - ZDE (pikantní je, že Clintonových nadace získala miliony dolarů i z Ruska, za prodej US uranu do Ruska, a navíc - nejvíce za 10let z fyzických osob přispěli jejich nadaci ukrajinští oligarchové), takže tábor odpůrců Trumpa - mladých anarchistů, často už organizovaně násilných - ZDE, trochu vychladnul (a demokratická strana už pro jistotu Hillary do TV nepovolává, odstřihává se od ní).

/ * Jinou věcí je, že Trump se stal loajálním šéfem svých silně militantních armádních poradců a také velmi silné izraelské lobby v jeho administrativě - zde a zde, viz také 1. část blogů 2017. O tom ale víc jindy. /

Takže Rusko si zdá se i se sankcemi z Evropy a s relativně nízkou cenou ropy vede relativně dobře, a lidé tam si krizi v r.1998 stále pamatují, takže západní propaganda v Rusku není příliš účinná - oni si svého Putina opravdu váží, je to skutečná emoce (i když Rusko čeká ještě dlouhá cesta, než trochu promění některé své "zaostalosti"), velmi podobná oblibě Alexandera Dubčeka v r.1968 v ČSSR, při tzv. "demokratizačním procesu" společnosti.

- jak ohromný je to rozdíl v přístupu lidí ke svým "viditelným elitám", proti přístupu v USA (zde) a hlavně proti přístupu k byrokratickému Bruselu a "pro-migračním elitám" v EU (zde).

Ale nedejme se zmást, Evropa má stále co ztratit, to i s výhledem do vzdálenější budoucnosti, o to bychom se měli zvlášť bedlivě zajímat a nerezignovat na tyto otázky.

/*Ad Russia gate - zajímavý článek o známých propagandistických akcích historie v české verzi zde, orig. here /

4.

ČÍNA A INDIE

v r.2050 před USA, Británií a EU?

Podle ekonomických výhledů do r.2050 to nevypadá pro země současné G7 příliš optimisticky. Deník E15 přetiskl analýzu (zde), že do popředí se dostane kolem r.2050 jednoznačně Asie, tedy Čína a Indie, a další (dnes rozvojové) země.

Pokud dnes zaháníme (v zájmu anglo-amerických obchodních zájmů) Rusko od Evropy k Asii, pak je to podobné tomu, jako bychom "k startu připravenému asijskému průmyslovému letadlu" zahnali ohromné množství surovinových zdrojů.

Osobně bych raději viděl Rusko spolupracující a pomáhající evropským zájmům, při vzájemně výhodném obchodování. Samozřejmě USA ani Británie si tady nepřejí, aby vznikl jejich další vážný obchodní konkurent, to je řekl bych jasné pozadí současné politiky "tažení NATO k ruským hranicím", tady jsou zájmy kontinentální Evropy s vyčerpanými zásobami surovin odlišné od anglo-amerických. Samozřejmě důležité jsou i ty dluhy západních zemí, také vliv a zájmy zbrojních a obchodních západních oligarchů v pozadí, ti si také nepřejí dělbu moci.

A nelze zapomenout ani na fakt, že plná zdrojů (po oteplení víc dostupných) je i Arktida, takže snaha NATO zapojit severské země (Finsko, Norsko) do jakoby "proti-ruské fronty" souvisí i se snahou získat výhodnější postavení při obchodní válce o suroviny v Arktidě (zde).

Z podobného "soudku" je i potenciální konflikt s Čínou, analýzu US Carnegieho nadace přetiskly české armádní noviny - dojde v r.2030 k válce USA s Čínou o zdroje? (zde)

S tímto souvisí i snaha o reformu institucí, jako je MMF nebo SB a spol., kde země nemají stejnou sílu hlasu, a Čína protestuje, že např. v MMF situace už dávno neodpovídá současné ekonomické síle velmocí (USA zde získaly dominantní vliv po 2. sv. válce).

O reformě OSN a Rady bezpečnosti se také dlouze mluví.

Mladí lidé u nás si myslí, že západ je jednoznačně lepším místem k životu, protože má lepší výrobky, kvalitnější infrastrukturu a víc osobní svobody obyvatel. Ano, zatím tomu tak je, ale rozhodně tomu tak nemusí být navždy, jak popisuje i analýza na BBC, kde je výhled do r.2050 a možná ohromná rizika vývoje západních zemí (ekologická a ekonomická, o možném krachu západu při přílišném rozevření příjmových nůžek), víc ZDE:

BBC:

That economic stratification may lead to collapse on its own, on the other hand, came as more of a surprise to Motesharrei and his colleagues. Under this scenario, elites push society toward instability and eventual collapse by hoarding huge quantities of wealth and resources, and leaving little or none for commoners who vastly outnumber them yet support them with labour. Eventually, the working population crashes because the portion of wealth allocated to them is not enough, followed by collapse of the elites due to the absence of labour. The inequalities we see today both within and between countries already point to such disparities. For example, the top 10% of global income earners are responsible for almost as much total greenhouse gas emissions as the bottom 90% combined. Similarly, about half the world’s population lives on less than $3 per day.

For both scenarios, the models define a carrying capacity – a total population level that a given environment’s resources can sustain over the long term. If the carrying capacity is overshot by too much, collapse becomes inevitable.

That fate is avoidable, however. “If we make rational choices to reduce factors such as inequality, explosive population growth, the rate at which we deplete natural resources and the rate of pollution – all perfectly doable things – then we can avoid collapse and stabilise onto a sustainable trajectory,” Motesharrei said.

“But we cannot wait forever to make those decisions.”

Meanwhile, a widening gap between rich and poor within those already vulnerable Western nations will push society toward further instability from the inside. “By 2050, the US and UK will have evolved into two-class societies where a small elite lives a good life and there is declining well-being for the majority,” Randers says. “What will collapse is equity.”

----

According to Joseph Tainter, a professor of environment and society at Utah State University and author of The Collapse of Complex Societies, one of the most important lessons from Rome’s fall is that complexity has a cost.

By the 3rd Century, Rome was increasingly adding new things – an army double the size, a cavalry, subdivided provinces that each needed their own bureaucracies, courts and defences – just to maintain its status quo and keep from sliding backwards. Eventually, it could no longer afford to prop up those heightened complexities.

It was fiscal weakness, not war, that did the Empire in.
 

(stručně: ...byla to 100 let trvající spirála rostoucích problémů, byly to vnitřní fiskální problémy a nikoliv válka - nějaký vnější nepřítel - co způsobilo pád říše římské. Velikost a složitost komplexních systémů má své náklady, armády měly dvojnásobnou velikost, byrokracie, soudy i obrana vysoké náklady.

Musíme ekonomické i ekologické problémy řešit rozumně a včas, pak bude možné ještě odvrátit kolaps západní civilizace, ale řešení nelze odkládat do nekonečna. Zvyšující se populace lidí na planetě i stále víc rostoucí rozdíly v příjmech mezi bohatými a chudými mohou učinit kolaps západní společnosti neodvratitelný.)

5.

ZÁVĚR:

KOSMOPOLITNÍ REVOLUCE A NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ KONTROLY SVĚTA (NWO)

JAKO VÝSLEDEK PŘÍŠTÍ FINANČNÍ KRIZE NEBO VÁLKY?

Málo kdo rozumí tomu, proč a jak vznikají finanční krize, o tom jsem psal hned v blogu níž, a tak nebudu ta prohlášení několika US prezidentů opakovat. Jednou větou lze říct, že kdo ovládá měnu velmocí, ten může snížením či zvýšením množství peněz (nejen oběživa, ale obecně kapitálu) v ekonomice zvýšit dostupnost úvěrů pro rozvoj hospodářství, nebo naopak snížit dostupnost peněz a způsobit deflaci (krizi).

Navíc měna je od 70.let "ředěna" s pomocí peněz, které "vyrábějí" běžné komerční banky s pomocí úvěrů lidem a firmám - na 1000 euro vkladu totiž mohou půjčit až 10.000 euro půjček, přičemž (zjednodušeně řečeno), těch 9.000 chybějících peněz vytvoří banky "natisknutím v počítači" (tzv. fiat money - peníze z ničeho - víc ZDE).

Kdybyste to udělali vy nebo já, budeme odsouzeni jako lidé falšující peníze. Oni ale mohou.

Čím víc si tak lidé a firmy půjčují u bank, tím rychleji se měna ředí a skutečná kupní síla peněz klesá s fiat money mnohem rychleji, než při běžné inflaci, nezpůsobené tímto "účetním bankovním fenoménem" (oficiálně "pravidlem částečné bankovní rezervy", od 70.let).

Co je ale ještě zajímavější na současné situaci západních zemí, jsou ty dluhy států a bank.

Krize totiž obecně způsobí i to, že menší firmy a banky (a někdy i státy) zkrachují, a jsou tak levně zakoupeny velkými hráči na trhu - to omezuje konkurenci a je to pro velké hráče dalším důvodem pro to, aby občas vznik krize podpořili.

Velká systémová krize.

Ovšem pozor, pokud dojde ke krizi celého systému, pak dluhy stále rostou, krize stíhá krizi, a bankéři maskují tuto krádež ohromných peněz, vzniklou půjčováním "falešných" peněz a dalšími hospodářskými problémy "říše" (plynoucí ze skryté vlády kartelů, tedy omezování inovací a soutěže, zdravého firemního ducha státu, nemluvě o vývozu továren za levnou pracovní silou či snižování možností zaměstnanosti robotizací, nemluvě o korupci politiků, zvyšování výdajů na armádu a snaze loupit zdroje v okolních zemích)

- neustálým tištěním více a více falešných peněz vzniká tak spolu s dalšími faktory systémová krize (banky pak skrytě za falešné peníze nakupují státní dluhopisy, které by už normální obchodník nekoupil, tím krizi oddalují, tam jsme asi dnes). Víc ZDE. Tedy nikoliv "vnější nepřítel", ale vnitřní fiskální problémy jsou (jak napsala BBC na příkladu říše římské) až příliš často příčinou krachu mocných hospodářských uskupení, jakým je dnes i EU.

A bohužel to vypadá, že se do tohoto bodu jako západ blížíme (ZDE).

Může se tak stát, že tu příští válku o zdroje (s Asií) tímto "krachem" prohrajeme.

Co by taková systémová změna znamenala?

Ohromné zchudnutí mnoha lidí najednou.

Nárůst kriminality.

Zhoršení dostupnosti zdravotní péče.

Omezení vyplácení důchodů a pojištění.

Velkou nezaměstnanost.

Rychlejší čerpání přírodních zdrojů.

(spotřeba namísto výroby složitých zařízení s vysokou přidanou hodnotou).

Při zapojení "válečné robotiky" s umělou inteligencí možné "odlidštění života chudých".

Omezení osobních svobod.

V případě války pak přímo možnost násilné ztráty života.

Proto, aniž bych chtěl jakkoliv vytvářet paniku, že to vše se musí stát - nemusí - je dobré NEPODCENIT současnou situaci a snažit se dostat pod kontrolu "rozežrané bankéře", snažit se snížit dluhy zemí, méně dávat na zbrojení "pro válku" (stačí snad zbrojit čistě pro obranu), a zbylé peníze dávat na splácení dluhů, obnovu infrastruktury a podporu inovací.

Také je pak lepší sázet na spolupráci, než konfrontaci (například země NATO už nyní mají dohromady mnohonásobně vyšší zbrojní rozpočet, než Rusko a Čína, proč dávat na zbrojení víc? Používáme efektivně to, co už máme? Víc ZDE).

Obávám se ale, že současná proti-ruská rétorika se spíš než o fakta opírá o propagandu lidí, kteří jsou zaplaceni právě těmi nadnárodními finančníky a nejbohatšími korporacemi, kteří na své světové dominanci obchodu a na válkách nejvíc vydělávají - aby tito lidé pro ně vytvářeli falešný obraz o tom, kde je podstata problémů.

Rusko se i podle analytika George Friedmana v podstatě jen brání, dělá vynucené tahy (ZDE).

Protože právě Spojené státy využily konec studené války nikoliv ke spolupráci a obrodě, pomoci zaostalejším zemím, ale naopak zkušeně podpořily lidi, kterým blaho bývalých komunistických zemí na srdci příliš neleželo (u nás třeba pan Tošovský v klidu prodal zlaté rezervy státu, a pak odešel pracovat do sítě bank nadnárodních finančníků; dnes přitom každá země zlato naopak skupuje, je zárukou blahobytu domácích lidí, zde a zde).

V Rusku to nebylo jiné, privatizaci nazvali místní lidé "loupeží století"

(viz blog č.4, práce US novinářky o tomto, česky zde).

Západní média velmocí mají jasnou proti-ruskou rétoriku, i když i jim musí být jasné, že Rusko se demokratickým státem nestane přes noc, že jde o delší proces.

Inu, pomož si sám, to stále platí, takže Rusové si nějak pomohli, zdrojů mají dostatek a levný kurz rublu podporuje např. export obilí, kterého se dík oteplení urodilo dostatek.

Naše české zdroje (na řadě po uranu a uhlí je zdá se lithium - viz kauza Cínovec, zde) vytěží "spřátelené západní firmy", kolik procent provize z toho dostane náš český stát, je velkou otázkou (na naše bystré elity).

Co říct závěrem - pochopte taktiku globalistů nového řádu.

Podstatnější (než výše řečené) je podle mě pochopit, že ta "vychládající levicová mládež" v USA (po volbách Trumpa v podle všeho šikovně konkurentkou zinscenované russia gate, ZDE) potřebuje průběžně udržovat "nažhavení", aby "tvůrcům dějin" byli k dispozici, aby tento jejich "trochu přihlouplý ale nade vše upřímný" nástroj "revolučních multikulturních změn" nezchladnul příliš.

A tak si myslím, že to bourání soch otců zakladatelů v USA (viz aktivistická CNN zde) nebo ty aféry o obtěžování (pamatujete - počínaly napadáním Trumpa za "košilaté historky" řečené v pánské šatně v soukromí kamarádovi, který šel a "bonznul to médiím" - nedělejte tyto věci, pokud to opravdu není nutné) jsou těmi lidmi záměrně podporovány,

...aby jim ti mladí nadšenci (Lenin říkal "užiteční idioti", pardon) "nevychladli".

Tím vůbec nechci říct, že ti co obtěžují si nezaslouží umravnění, jen je třeba nepodléhat davové psychóze, často se mnohé dámy velmi šikovně strojí, aby zapůsobily na movité či mocné muže svými vnady, to už je taková oboustranná přirozená strategie, u mužů i žen.

Jinak moc pěkný text o tomto honu na čarodějnice (sochy otců zakladatelů USA jsou prý podporou xenofobie, protože tehdy existovali otroci) napsal US patriot Pat Buchanan,

v pěkném textu Druhá občanská válka v USA (ZDE).

Té mládeži navíc vůbec nevadí, že jsou financováni s pomocí "filantropů" (Soros a další), kteří přímo tyto problémy způsobují, to je na dnešních aktivistech opravdu pikantní.

Druhá Francouzská revoluce? foto: Profimédia.cz, z článku zde: Nesahej mi na můj kříž!

Skupina Francouzů demonstruje před sochou Jana Pavla II. v bretaňské vesničce Ploërmel. Socha má podle francouzských zákonů o sekularismu přijít o svůj kříž, čemuž se protestující snaží zabránit. (26. listopadu 2017)

Pokud sledujete vývoj západní společnosti zhruba od Francouzské revoluce a vzniku Spojených států, pak si jistě všimnete mnoha spojujících "kosmopolitních prvků" (on ten Trocký v Rusku chtěl dělat spíš "světovou - kulturně kosmopolitní - revoluci", než revoluci bolševickou, víc viz blog č.4, dnes na ni navazuje projekt "čtvrté etapy vývoje" - globální racionální humanity, jak napsal na začátku Zbygněv Brzezinski).

Tak pozorně zkoumejte záměry mocných, zda náhodou nedělají větší propagandu, než to "sotva z bolševismu zmátořené" Rusko, zda ty mladé lidi nezneužívají ke svým obchodním cílům (o obchodu vynikající projev Putina v německém parlamentu z r.2007 s cz.tit, zde).

Pokud např. Rusko zaženeme definitivně k Asii, můžeme za 20 let vysoce litovat.

Neříkám, že nemáme Rusko kritizovat za chyby (natož Čínu, mnohem víc "feudálně násilnou"), ale máme kriticky přemýšlet i o Anglii, USA, o komkoliv (zde).

A brát do úvahy, že nikdo nezmění vše hned, dejme tomu šanci (Němcům snad taky pořád nepředhazujeme, že nás chtěli vyhladit a odsunout za Ural).

Studujte kosmopolitní (multikulturní, nadnárodní, globalistické) souvislosti, a zkoumejte s podezřením každou smlouvu, kterou "bruselští lokajové" schovávají před kritiky do tmy.

A nepodezřívejte každého kritika, že je něčí agent, to pak daleko nedojdete a působí to opravdu spíš směšně (na to máme rozvědky, aby zkoumaly práci vyzvědačů, domovnice by nikoho udávat už neměly, pokud tedy nejsme ve válečném stavu - a to nejsme).

A pamatujte:

New World Order is not inevitable.

- napsal už před lety US prof. Sutton.

--------

Volně související odkazy:

E15, 2011 - Poskytl FED po krizi r.2008 1.2bil dolarů nebo tajně 16bilionů dolarů? (in english here)

Patria.cz, 2011 - Revize ukázala, že Čína vlastní 1.6bil USD dluhu USA.

Zerohedge.com, 2015 - Čína se zbavuje velkého množství US dluhu.

He wanted to remake Middle East after 9/11, invade Iraq, Syria, Iran

BY Michael Sheridan, DAILY NEWS STAFF WRITER, Sunday, September 5, 2010

Dick Cheney wanted to invade several Middle East nations, not just Iraq, former British Prime Minister Tony Blair reveals in his new book.

Blair writes that the former Vice President had a goal to remake the power structure of several countries in that part of the world.

Cheney "would have worked through the whole lot, Iraq, Syria, Iran, dealing with all their surrogates in the course of it -- Hezbollah, Hamas, etc.," Blair wrote in his memoir, "A Journey."

The former PM told Christiane Amanpour on ABC's "This Week" that Cheney, 69, believed "the world had to be remade after September the 11th."

27.2. 2006, By David McClintick: HOW HARVARD LOST RUSSIA

Kmoníček (nikoliv jako velvyslanec ČR) v osobním komentáři dodává, že Ukrajincům velmi dlouho nedocházelo, že USA se opravdu a nijak nezajímají o Ukrajinu, ale o tradičního rivala - Rusko. Dnes prý jim to při jednáních se západními představiteli konečně pomalu začíná docházet.

- Doporučuji pasáž 1:22:35 a následujících asi 18min, o tom kdo vydělává na válce na Ukrajině. Podle občanského sdružení Ukrajinců to určitě není Ukrajina, ani Rusko ani Evropa...

Dle názoru Petra Robejška (28.4.2015, Parlamentní listy):

Literární noviny, 25.11. 2017

Tereza Spencerová: Skartování dokumentů k Majdanu

Už letos v dubnu se provalilo, že Porošenkova prezidentská kancelář nechala skartovat řadu dokumentů, které mohly objasnit střelbu na Majdanu, a stalo se tak zcela vědomě, aby se příslušné složky nedostaly k soudu.

...Umožňuje to totiž dál omílat lži o tom, jak „proruský Janukovyč“ nechal střílet do „obyčejných lidí“. Letos v létě pak jeden z aktivistů Majdanu v ukrajinských médiích popisoval, jak byl zasažen do zad, tedy ze směru, kde žádní snajpři svrhávaného prezidenta Janukovyče ani být nemohli…

Nynější italský dokument tak v zásadě na základě výpovědí gruzínských „žoldáků“ jen uzavírá další příběh další západní „false flag“ operace.

Co k tomu říci? No, možná nebude od věci připomenout, že velmi podobně začínala v roce 2011 i „revoluce“ v Sýrii, kde „neznámí odstřelovači“ v jihosyrském Daráa, „rodišti vzpoury“, pálili do vládních vojáků i demonstrantů, zabíjeli na obou stranách barikády a vyvolávali chaos… Čili třeba si to „někdo“ v Sýrii odzkoušel a v Kyjevě pak pro „velký úspěch“ jen zopakoval?

...Bohužel se už pomalu ale jistě stává pravidlem, že když už Západ někomu nasadí „psí hlavu“, je z toho vždy jen velká lež – Saddámovy zbraně hromadného ničení, Kaddáfího „50tisíc zmasakrovaných civilistů“, Janukovyčova „krvelačnost a příklon k Rusku“, byť se ukrajinský prezident jen snažil pro svou zemi vyjednat méně drancující podmínky asociační dohody s EU, a klidně bych k tomu přidala i Asadovy „chemické útoky“…

O nich nás vesměs přesvědčují tytéž tajné služby, které přísahaly na neexistující Saddámovy zbraně hromadného ničení, a „důkazy“ jim k tomu aktuálně dodává Al-Káida – dojímavá spolupráce mezi Západem a teroristy; jen nevím, kdo v tomto páru komu dělá užitečnějšího idiota.

(*V závěru tvrdá slova, ale i na mých blozích mnohokrát doložená, takže ač nerad, musím s Terezou souhlasit. Akorát tu realitu nekřivily US tajné služby, ale převážně politici, viz předchozí blogy, kde je toto doloženo, zde.)

Syrská vláda nemohla provést chemický útok z 21. srpna 2013.

Improvizovaná chemická munice použitá 21. srpna 2013 na předměstí Damašku k provedení útoku sarinem měla dostřel přibližně 2 km, upozorňují bývalý zbrojní inspektor OSN Richard Lloyd a profesor Massachusetts Institute of Technology Theodore Postol ve společně vypracované zprávě  ZDE. Syrská vláda nekontrolovala území v dosahu této munice a nemohla tedy útok spáchat.

3. 12. 2017, Trump si zahrává s Jeruzalémem i Palestinci, experti věští problémy.

Dojednat příměří na Blízkém východě se v posledních měsících snaží i prezidentův zeť a poradce Jared Kushner. Ten v neděli večer oznámil, že se Turmp stále ještě nerozhodl, zda formálně uzná Jeruzalém za hlavní město Izraele. Prezident podle Kushnera stále ještě zvažuje fakta.

„Hodnotí spoustu různých faktů a jakmile dospěje k rozhodnutí, neoznámím to já, ale on sám,“ řekl Kushner na konferenci o Blízkém východě, kterou uspořádal Brookings institut. Podle dřívějších zpráv amerických médií by měl Trump své rozhodnutí oznámit příští středu.

Před uznáním Jeruzaléma jako izraelské metropole dnes Trumpa varoval šéf palestinské autonomie Mahmúd Abbás. V Ramalláhu prohlásil, že záměr Bílého domu by ohrozil snahu USA dojednat mír na Blízkém východě.

Zákulisní zdroje uvádějí, že Trump si je citlivosti celé problematiky vědom a ve svém oznámení o Jeruzalému stanovisko Bílého domu zjemní. Jako hlavní město Izraele zřejmě označí pouze západní Jeruzalém, východní část formálně „přenechá“ Palestincům.

Události, komentáře (ČT, 7.12.2017, cca 42.min, zde):

Podle specialisty na Blízký Východ z ČRo, Jana Firgenlanda, může být Trumpovo prohlášení o Jeruzalému předem (skrytě diplomaticky) koordinováno se Saúdskou Arábií, která (naoko protestující) může "tichý souhlas" s tímto krokem "vyměnit" za podporu v budoucích akcích (Izraele a USA) proti svému rivalu - Íránu.

 iDNES, 3.12. 2017:

Spojené státy se stáhnou z příprav globálního paktu o migraci, kterým členské státy OSN chtějí společně chránit práva uprchlíků a migrantů a jejich životy. Rozhodl tak prezident Donald Trump, podle něhož je dohoda neslučitelná s jeho migrační politikou.

V září 2016 přijalo 193 členských států Valného shromáždění OSN jednomyslně text zvaný Newyorská deklarace pro migranty a uprchlíky. Ta má zlepšit mezinárodní řešení uprchlické problematiky, mimo jiné otázky přijímání běženců v jednotlivých zemích, školní docházky jejich dětí, legálního zaměstnávání, ochrany před pašeráky či jejich návratu domů.

V deklaraci se státy také zavázaly zahájit jednání o uspořádání mezinárodní konference k uzavření globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci v roce 2018.

"Amerika je hrdá na své přistěhovalecké dědictví a je vůdčí silou při podpoře migrantů a uprchlíků ve světě. Globální přístup Newyorské deklarace ale odporuje svrchovanosti USA," uvedla americká vyslankyně při OSN Nikki Haleyová.

"Žádná země neudělala víc než Spojené státy a naše štědrost bude pokračovat, ale rozhodnutí týkající se naší imigrační politiky musejí být vždy přijímána výhradně Američany, my budeme rozhodovat o tom, jak nejlépe kontrolovat své hranice a kdo bude vpuštěn do naší země," zdůraznila Haleyová.

 

Často se mě ptají, zda se Spojené státy a Rusko pustí do války proti sobě. Vždycky odpovídám, že už ve válce jsou. Ne v takové, jako byla druhá světová válka, nicméně to válka je. Až dosud je to válka alespoň z 80% informační, z 15% hospodářská a z 5% kinetická. Ale z politického hlediska bude výsledek této války pro toho, kdo prohraje, nejméně tak dramatický, jako výsledek druhé světové války pro Německo...

V mém úplně prvním komentáři pro blog the Unz, nazvaném "Příběh dvou světových řádů", jsem popsal vizi multipolárního mezinárodního systému, o který se na základě vlády práva snaží Rusko, Čína a jejich spojenci a přátelé (ať už zjevní či skrytí) po celém světě vybudovat, a jak se tento systém dramaticky odlišuje od unipolární Světové hegemonie, kterou se anglo-sionisté pokusili zavést po celém světě (a kterou už téměř úplně vnutili naší trpící planetě!) Svým způsobem mají vůdcové amerického impéria pravdu, Rusko skutečně představuje existenciální hrozbu, nikoli však pro Spojené státy jako zemi nebo pro její občany, ale pro anglo-sionistickou říši, která zase představuje existenciální hrozbu pro Rusko.

Rusko navíc reprezentuje fundamentální civilizační výzvu tomu, co se běžně nazývá "Západem", neboť otevřeně odmítá jeho post-křesťanské (a ještě bych dodal také niterně anti-islámské) hodnoty. To je také důvodem, proč obě strany vynakládají obrovské úsilí, aby v tomto střetu měly navrch.

Informační válka západních hlavních médií v kauze válek US neokons a předchozího neobjektivně "vyšetřeného" 11. září v USA dokládají i následující nové odkazy:

Ten první byl z YT odstraněn a tak si ho prohlédněte velmi pozorně, od časů 7:10, 8:48

Šéf francouzské rozvědky, generál Christophe Gomart (14. 4. 2017):

"Problém s NATO spočívá v tom, že mu dominují američtí zpravodajci, zatímco francouzská rozvědka není brána příliš vážně. NATO oznámilo, že Rusové plánují invazi na Ukrajinu, zatímco podle DRM (Direction du renseignement militaire, název francouzské rozvědky - pozn. red.) tomu nic nenasvědčovalo.

Rusové nevyslali na Ukrajinu své velení, transporty ani polní nemocnice, takže se o invazi nedá mluvit. (...) Nakonec se ukázalo, že jsme měli pravdu, protože pokud se na Ukrajině objevili ruští vojáci, tak ne jako invazní jednotky, ale jako prostředek, jak vyvinout tlak na ukrajinského prezidenta Petra Porošenka."

/ * ...aby řešil problémy v Donbasu a Luhansku diplomaticky, a nikoliv vojenskou silou. /
 

on the Maidan Massacre in Ukraine: (video zde)

Uploaded by Ivan Katchanovski Ph.D., University of Ottawa, 20.11.2017 (zde)

The information given by the purported Georgian snipers in the Italian documentary appears to be generally consistent with various publicly available evidence that I examined in my studies and that was revealed at the Maidan massacre trial.

This includes locations of many of the snipers in the Hotel Ukraina and the Music Conservatory, exact calibers of firearms used to massacre protesters, the involvement of the Right Sector-linked special Maidan armed company under Parasiuk's command, and a well-known video of a Maidan leader who was filmed evacuating a Maidan protester with a rifle. (Viz i další video zde.)

---

Věnováno švýcarské diplomatce Heidi Tagliavini, která spravedlivě vyšetřovala válku v Jižní Osetii (Gruzii) v r.2008, a účastnila se Minských dohod na Ukrajině, odkud bohužel nedávno pod tlakem okolností odstoupila.

PROBLÉMY PŘÍMÉ DEMOKRACIE

VS.

OVLIVŇOVÁNÍ STRUKTUR STÁTU

CENTRALIZOVANÝM FINANČNÍM TRUSTEM

16. 10. 2017

(24. 10. doplněn bonus - s kým válčí Izrael, s ISIS nebo s Íránem?

A jakou roli v tom hrají US administrativa a US média?)

hlavní zdroj - viz inspirující příspěvky v diskusi "Vojty49": zde

(tam zaprvé 21.07.2007 14:02 - Lamentace neschopných,

a také RE: Chraň nás ... přímé demokracie - blažení neschopní, 19.06.2007 02:19)

V současných volbách se o hlasy voličů uchází i hnutí T. Okamury - Podpora přímé demokracie. Nabízí se tak využít diskusí na toto téma, kde vybírám dva vysoce inspirativní příspěvky "Vojty 49" (velmi kultivovaného a znalého diskutéra, čímž samozřejmě vůbec není řečeno, že jeho názory jsou úplné a plně správné - to je věc diskuse a čtenářova vlastního uvažování), kdy se Vojta ptá:

Je většina lidí moudrá, a je vůbec přímá demokracie možná?

Ocitujme jeho (nestárnoucí) příspěvky a otázky z r.2007:

PŘÍMÁ DEMOKRACIE?

Volání po přímé demokracii má stejnou mezírku, jako marxismus. Věří totiž ve vzdělaný, pracovitý, čestný, statečný a moudrý lid. Leč pozor! Lid se skládá z lidí. A ti jsou ve skutečnosti většinou nevzdělaní, líní, vychytralí, zbabělí a snadno manipulovatelní.
(Mám jednu malou zkušenost s přímou demokracií. Tu mělo ve svých stanovách družstvo Včela. Pár hejsků s uplacenou klakou "nových členů družstva" pak pomocí přímé demokracie ukradli skupině původních vlastníků majetek za několik miliard).

Psychologové potvrdili, že lidé skutečně neschopní žijí v blažené nevědomosti o tom, jak jsou omezení. Zatímco schopní lidé svůj výkon podceňují, neschopní nemají ani potuchy, jak špatně jim všechno jde. To ale znamená, že neschopní jsou postiženi dvojnásob.

Ve studii, kterou vydal Journal of Personality and Social Psychology konstatují autoři:

"Nejenže neschopní dospějí k mylným závěrům a nešťastným výběrům, ale postrádají schopnost si toto uvědomit." Výzkum odhalil, že schopnost 'být schopný' je v podstatě stejná, jako schopnost si svou schopnost uvědomit.

Ti, kteří se v testech logického myšlení, gramatiky a humoru propadli do poslední čtvrtiny, byli zhusta právě ti, které blud vlastní schopnosti neopouštěl.

Když byli požádáni o vlastní hodnocení, jak dopadli v testu logického myšlení, nejhorší osmina se odhadem pasovala do horní třetiny. Do horní třetiny se taktéž pasovala nejhorší desetina respondentů v testech gramatiky. Ti, kteří v horní třetině skutečně byli, však měli tendenci se podceňovat. Pokud jim nebylo sděleno jak to zvládají ostatní, obvykle soudili, že ostatní jsou s nimi ve schopnostech srovnatelní.

Když jim bylo dílo ostatních předloženo, zatímco schopní své hodnocení přepracovali, neschopní se nezmohli ani na toto - někteří své sebehodnocení dokonce ještě více nafoukli. Na závěr tohoto odstavce otázka. Kteří (schopní či neschopní) početně převažují? Jak se tento poměr měnil v uplynulém století a jaký vývoj lze predikovat?

Oba jistě známe některé alegorie demokracie. Například - "demokracie je systém, v němž děti volí své rodiče". A čiňme co libo, v podstatě je tomu tak. V přímé demokracii by navíc rozhodovali, zda se budou umývat, či ne, budou-li jíst zeleninu či sladkosti, zda se nechají
očkovat, ... Co myslíte, jak by to dopadlo? Opravdu věříte tomu, že názor (mnohdy poněkud tupé) většiny je ten jediný správný? Pakliže ano, je mi velmi líto, ale vzdávám se další diskuse.

Přeji krásný den, Vojta.

A druhý příspěvek Vojty:

Lamentace neschopných.

... V lidské společnosti vždy existovala vrstva nejbohatších, tedy z vnějšího pohledu nejúspěšnějších. A nejsou to jen finančníci. Jsou to i průmyslníci, burzovní spekulanti, rejdaři, velkofarmáři, těžaři, podnikatelé v energetice, atd. A kupodivu úspěch těchto lidí není podmíněn jejich národností. Jen jejich schopnostmi, znalostmi, pracovitostí, intelektem. Stačí nahlédnout do přehledu nejbohatších lidí světa.

I v minulosti ti méně úspěšní hledali příčiny, proč neprosperují stejně, jako ti úspěšní. Tehdy bylo na vině jednoznačně božstvo. Lhostejno jaké, ale přálo více těm druhým. Dnes jsme "osvícenější". Na nepřízeň Bohů věří málokdo. Kupodivu na svou neschopnost také.

Tak se hledají příčiny úspěchu druhých všude jinde, jen ne u sebe. Tento článek (zde) je toho pěkným příkladem. Zde jsou ekonomické úspěchy finančníků podmíněny nikoliv jejich studiem, prací a schopnostmi, leč světovým židovstvem. Docela by mě v této souvislosti zajímalo, kdo může za krachy neúspěšných (židovských) finančníků?

- velmi zajímavé, inspirující, díky Vojtovi za veřejně vyřčené názory, které jsem si pro jejich vysokou inspirativní hodnotu dovolil zde ocitovat.

MŮJ NÁZOR - ČÁST PRVNÍ (druhá část viz závěr níže)

Ano, úspěšní existovali a existují, často jsou ale nejen chytřejší a pilnější, ale také tvrdší a krutější. Zlomem pro lidstvo nebyl ale ani vznik výrobního kapitalismu (průmyslová revoluce, továrny, atd.), ani rozvoj obchodního kapitalismu (prodeje, také lichvy, dovozu zboží z kolonií, atd), ale "centralizace finančního kapitalismu", jak ji popisuje W. Wilson,

(A mnozí další US prezidenti, už od dob Andrew Jacksona, Lincolna, dalšího US prezidenta James Garfielda, zastřeleného po r.1881 - na konci největší US krize, až dokonce po F.D.Roosevelta v r.1932 k velké a opět v režii finančníků řízené finanční krizi; až po US prezidenta "Ajka" v 60.letech, kdy vznikla vazba těchto finančních trustů na zbrojní průmysl a zisky z válek v nové moderní a masové podobě.)

...kdy dochází k ničení konkurence a ovládnutí struktur státu.

- viz jeho projevy v souhrnném archivu z r.1913 - The New Freedom (zde).

Doporučím část 1., 7. a 8., ukázka z části první:

Since I entered politics, I have chiefly had men's views confided to me privately. Some of the biggest men in the United States, in the field of commerce and manufacture, are afraid of somebody, are afraid of something.

They know that there is a power somewhere so organized, so subtle, so watchful, so interlocked, so complete, so pervasive, that they had better not speak above their breath when they speak in condemnation of it.

They know that America is not a place of which it can be said, as it used to be, that a man may choose his own calling and pursue it just as far as his abilities enable him to pursue it; because to-day, if he enters certain fields, there are organizations which will use means against him that will prevent his building up a business which they do not want to have built up; organizations that will see to it that the ground is cut from under him and the markets shut against him. For if he begins to sell to certain retail dealers, to any retail dealers, the monopoly will refuse to sell to those dealers, and those dealers, afraid, will not buy the new man's wares.

And this is the country which has lifted to the admiration of the world its ideals of absolutely free opportunity, where no man is supposed to be under any limitation except the limitations of his character and of his mind; where there is supposed to be no distinction of class, no distinction of blood, no distinction of social status, but where men win or lose on their merits.

I lay it very close to my own conscience as a public man whether we can any longer stand at our doors and welcome all newcomers upon those terms. American industry is not free, as once it was free; American enterprise is not free; the man with only a little capital is finding it harder to get into the field, more and more impossible to compete with the big fellow.

Why? Because the laws of this country do not prevent the strong from crushing the weak.

That is the reason, and because the strong have crushed the weak

the strong dominate the industry and the economic life of this country.

 

Wilson zde otevřeně podporuje kapitalisty-podnikatele, inovátory a volnou soutěž, ale tvrdě se vymezuje vůči (finančním) "trustům" (dnes nadnárodním monopolům, korporacím), kteří volnou soutěž ničí "a kupují si úspěch (inovace) krádeží či nákupem firem, bráněním úspěchu konkurence (těch, co mají zlepšující - inovativní nápady, jak něco vyrábět lépe, efektivněji či s lepšími vlastnostmi), což podle Wilsona ničí volnou soutěž v podnikání.

Toto vynikající čtení tak dodává důležitý argument do diskuse výše.

A samozřejmě, že součástí největších finančních trustů byli i mocní Rothschildové (vůdci britské židovské komunity) což vede k různým spekulacím, ovšem stejně tak tu byli vůdci finančních trustů (v USA) jako JP Morgen, Rockefeller (v USA kolem roku 1910 byly v podstatě pouze dvě hlavní obchodní impéria - Morgenovo a Rockefellerovo, viz knihy prof.Suttona a blogy č.3-5), kteří ale stáli mimo židovskou komunitu (viz Sutton, Wall Street and The Bolshevik Revolution, Apendix II - konspirační teorie ve finančnictví, zde), takže tady je třeba být historicky přesní (existují ale dohady o tom, že JP Morgen v závěti odhalil, že mu patřilo pouze 19% jeho obchodního impéria, zbytek prý skrytě vlastnili Rothschildové, viz dokument Vládci peněz v předchozích blozích č.3-5, zde).