Blog aneb zápisník - čtvrté pokračování, od 4. 5. 2015.

Články se věnují různým tématům, které mě zajímají, aktuálním událostem, historickým tématům, společenským jevům a souvislostem mezi nimi, pocitům.

- pokud se stránka nezobrazuje celá (až k článku "Pravda se nedá koupit"), obnovte ji v místě, kde končí její zobrazení.

NOVINKY

PROFESOR ZELENÝ - JAKOU ROLI V SOUČASNÉ DOBĚ PRO DNEŠNÍ POLITICKOU REPREZENTACI HRAJE PRAVDA?

A hrozí nám nová forma technologické totalitní společnosti?

2. 8. 2015

zdroj: zde

motto

Co mají společného tři Američané?

 U.S. prezident Thomas Jefferson, jeden profesor (původem Brit) a další profesor (původem Čech)?

Způsob, jakým zacházejí s pravdou...

prof. Zelený říká: "New Deal po česku = Ignorokracie."

Ve své zmiňované knize (Neučte se z vlastních chyb), kterou dal nyní volně ke stažení ZDE, se prof.Zelený zabývá kromě transformace české společnosti v 90.letech i dalšími otázkami. Třeba i tou následující:

Jakou roli v současné době hraje pro politickou reprezentaci pravda?

O letech 90. mluví jasně - svobodu člověka jsme programaticky nahradili svobodou úplatkáře, podvodníka a zločince. Tehdy nastoupená cesta je dnes podle něj již nezvratitelná a nemá snadných křižovatek či náprav.

"Karty byly nově rozdány, majetky rozprodány a rozkradeny, trhy ztraceny a peníze utraceny. Tento New Deal po česku je nezvratný a opravit se nedá – pouze poopravit. Jediná možná cesta nás vede jiným, jediným směrem, a většině obyvatel to stačí. A tak namísto excelence máme ve vínku prostřednost (*více v jeho textech)."

Prezident Spojených států Thomas Jefferson kdysi prohlásil:

Profesor Anthony C. Sutton, DrSc.,

věnoval svůj život studiu zásadních materiálů nedávné historie dvacátého století, tedy akcím bankéřů a některých mocných lidí ve Spojených státech, souvisejících s podporou diktátorských režimů, zejména v Německu a v tehdejším Sovětském svazu.

Objasnil a historickými fakty doložil mnoho podivných akcí, které sledovaly sobecké zájmy mocných (a nikoliv blaho lidu jejich země), napsal desítku knih a byl v USA koncem 70.let varován, že jeho další veřejné vystupování není vhodné (obával se zcela reálně o svůj život).

Opustil tedy Stanfordskou universitu a Hooverův institut, inkriminované knihy přesto vydal. Čelil pak různým vykonstruovaným obviněním (např. z plagiátorství) a všemožným ústrkům, poslední rozhovory s ním se uskutečnily v 80.letech, žádné další rozhovory s ním nejsou zaznamenány, ač zemřel až mnohem později.

Profesor Sutton má pro prezidenta Jeffersona a profesora Zeleného jednu smutnou zkušenost, říká:

Prezident Obama podepsal výnos o zřízení obrovských datových center v USA (celkem bude asi šest center, první je za 2mld USD - ZDE, zde), tato šmírovací "mega-centra" budou propojena i se zdravotní databází občanů.

Na universitách jsou křiveny akademické svobody a svobodná diskuse nad problémy (viz odkaz ZDE - originál s mnoha odkazy; ZDE česky bez odkazů).

Ani zákazy shromažďování před parlamenty (viz Španělsko) se zvyšováním pořádkových pokut, ani obviňování občanů, kteří podporují protesty proti elitám , "z terorismu" (opět Španělsko, ale třeba i v USA), ani prolamování soukromí sledovacími programy (Británie, Francie, Španělsko, USA i Česko v posledním roce výrazně rozvázaly ruce svým policistům, používají prokazatelně špionážní počítačové programy proti běžným občanům svých států), ani sepisování seznamů odpůrců a další podobné akce - to vše, konané prý především "v zájmu bezpečnosti" občanů, nám tentokrát nepomůže.

pan Jim Rickards, 30let na Wall Street, ekonomický poradce CIA a Pentagonu, říká ZDE:

Cituji:

Není žádný rozdíl mezi státem vydávanými dluhopisy a státem vydávanými penězi. Ústava USA umožňuje vládě USA vydávat vlastní peníze, nezatížené úrokem, a kontrolovat jejich množství v oběhu.

Z pohledu vlády je tak účelem FEDu pouze možnost dál skrytě danit občany (nad veřejně přiznávaný limit asi 40pct) s pomocí inflace (která snižuje hodnotu peněz, jejich kupní sílu), aniž by to vzbuzovalo veřejné protesty.

Cituji (díl 2., cca 1:22:00 - 1:30:30):

Pokud bude následně zrušeno i pravidlo částečných bankovních rezerv, které říká, že na 100 USD vkladu je nyní možno půjčit až 900 USD = vytváření dluhu, úroků a inflace...

a pokud bude zavedeno pravidlo 100pct. rezerv, tedy že půjčit si lze jen tolik peněz, kolik bylo do banky vloženo, nikdy ne víc...

pak se zbavíme také inflace, protože až 90pct inflace je způsobeno těmito "fiat penězi" (peníze, které vznikají z ničeho při tomto systému půjčování peněz, z nichž se ale platí úroky a jež jsou následně zajištěny reálnými majetky), tedy systémem 10pct rezerv...

a mohou být sníženy daně z příjmu, o částku odváděnou FEDu, za tyto splátky úroků za státní půjčky, které tvoří zisk soukromých bankéřů.

/ Každá půjčka vlády znamenala (vždy v historii) zvýšení daní, aby byla půjčka splacena. Při nemožnosti dál zvýšit daně nastupuje "systém ředění měny" (tištění nekrytých peněz), tedy snížení kupní síly peněz inflací - skrytou daní. /

Vláda se dnes musí dál zadlužovat u FEDu, aby měla peníze pro správu země, což tvoří obrovské zisky z úroků "z vytištěných" - dříve neexistujících - peněz, které jdou do kapes soukromých bankéřů (např. zvýšení výnosů US dluhopisů o 1pct, nutné pro lepší prodej dalších dluhopisů, znamená dnes v USA výdaj o 100mld dolarů vyšší). Tyto peníze pak chybí ve školách, sociálních systémech, pro podporu rodin s dětmi - nikoliv důchodci, ale bankéři okrádají stát.

Země takto začne prosperovat a dluh pak bude rychle uhrazen, s "bezdlužnými" bankovkami vydávanými přímo vládou USA.

Zmizí také "cyklické krize", inflace a deflace se minimalizují, způsobují je totiž v drtivé většině bankéři v pozadí - prostým zvýšením či snížením peněz obíhajících v ekonomice státu.

(Například při velké krizi ve 30. letech v USA bylo z oběhu během pouhých čtyřech let staženo bankéři na 30pct peněz - přestali půjčovat, trvali na okamžitém splacení dluhů, kontrolou měny dále snížili objem peněz - následně skoupili "za hubičku" mnoho firem i konkurenčních menších bank - *detaily viz 2.díl dokumentu, 1:36:00 až 1:37:29.)

Bez nedostatku peněz totiž žádná ekonomická krize ještě nikdy a nikde nevznikla,

řekl Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii.

Podpora zadlužování států i občanů je tak novodobým způsobem, jak docílit otroctví a nadvlády - to bylo podle mnohých pravým záměrem vzniku FED v r.1913.

(díl 2., cca cca 1:22:00 - 1:30:30)

Pan Edward Griffin - kniha "The Creature from Jekyll Island".

G. Edward Griffin (foto: Tomáš Železný), viz odkaz na článek nad fotkou.

Ostrov Jekyll je skutečné místo v USA, kde byla uzavřena tajná dohoda nejmocnějších bankéřů světa v r.1910. Jeho kniha o fungování světového bankovního systému, která vyšla od Německa až po Japonsko, se už skoro dvacet let drží mezi bestsellery.

G. Edward Griffin říká:

"Tento koncept moci byl stvořen v KONGRESU USA

  a tam také musí být zabit."

Griffin objasňuje historii vzniku FED a principy zisku tohoto soukromého kartelu, např. v čase 1:15:16 objasňuje "pružnou měnu" a problematiku půjček.

To, na čem Fed opravdu vydělává, nejsou úroky a půjčky vládě, ale úroky a půjčky soukromému sektoru. Nám. Protože všechny ty peníze, které byly vytvořeny z ničeho, potom jdou do ekonomiky a nám, zaměstnancům, dodavatelům, na války… Skutečnost je, že většina peněz vzniká tak, že banky poskytnou úvěry jednotlivcům, korporacím či vládám cizích zemí.

A to je obrovský byznys. Každý dolar, který je vytvořený z ničeho a poskytnutý vládě a pak se objeví na účtech zaměstnanců, mohou komerční banky vzít a udělat z něj dolarů devět. A těch devět dolarů jsou další extra vytvořené peníze z ničeho, které vám oni mohou "půjčit" s patřičně vysokými úroky (zároveň se tím "ředí" měna a vzniká neustálá inflace - znehodnocení peněz, tedy další skrytá daň občanů). Samozřejmě velká část těchto úvěrů nikdy není splacena, a tak je odepíšou a běží do Kongresu a nechají se vyplatit (*too big to fail).

G. Edward Griffin - FED je kartelem soukromých bankéřů.

"Ještě se můžeme svobodně setkávat, ale čas se krátí...", říká v závěru videa Griffin.

Literární noviny:

Španělsko legalizuje totalitu (zákon platí od 1.7.2015)

Rozsáhlý španělský "zákon o bezpečnosti občanů" ve svých třech částech – trestním zákoníku, protiteroristickém zákonu a samotném zákonu o bezpečnosti občanů – zakazuje, trestá pokutami anebo vězením celou škálu základních svobod projevu a shromažďování. Některé pokuty dosahují likvidační výše až 30.000 euro.

BBC - Nový španělský zákon "o bezpečnosti občanů" omezuje také demonstrace.

Ve Španělsku vstoupil v platnost nový zákon "o ochraně a bezpečnosti občanů". Kritici nového zákona tvrdí, že výrazně omezuje právo demonstrovat.

Nový zákon omezuje právo pořádat demonstrace u budov kongresu, senátu, parlamentu a na mnoha dalších místech (velmi vágně specifikovaných jako "důležitá infrastruktura", např. nádraží, důležité ulice měst, v blízkosti důležitých institucí, atd.) a dává policii mnohonásobně větší pravomoci k ukončení protestů i vytváření seznamů "nepohodlných" občanů (*a to bez potřeby jakéhokoliv rozhodnutí soudu).

Tato země... , ...pokuta 30.000 euro!

Občanům je zakázáno tyto policejní zákroky dokumentovat, psát o místech konání demonstrací a uveřejňovat fotografie z policejních zásahů, provádět "kyber-aktivismus" a sledovat "jakékoliv webové stránky, které navádějí k nepokojům", což se rovná "navádění k terorismu", to vše pod likvidační pokutou až 30.000 euro (*cena malého bytu v Praze i s vybavením) a hrozbou vězení - detaily zde.

BL, 9. 5. 2015 - První krok britské vlády po volbách:
Ministryně vnitra zintenzivní špehování občanů.

3. 8. 2015 - Merkelová zpochybnila obvinění politického blogu z vlastizrady

Netzpolitik.ogr je jedním z nejznámějších německojazyčných blogů. Vyšetřování proti němu začalo poté, co ve dvou článcích odhalil plány domácí kontrarozvědky, Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV), na rozšíření sledování internetu. Kvůli tomu blog zveřejnil výňatky z tajných dokumentů úřadu.
 

Osobní data jsou zlatý důl. Všichni budou vydíratelní, říká šéf ÚOOÚ.

3. 8. 2015 - Windows 10 sledují, logují a sdílí – všechno, co uživatelé dělají.

Newsweek, The Guardian - Není jasné, kolik uživatelů si přečetlo Politiku soukromí firmy a Servisní dohodu, než si to stáhli. Prohrabat se těmi 45 stránkami platných všeobecných podmínek (účinných k 1. srpnu) je velká zabíračka: Společnost si sbírá data o většině toho, co při použití jejich software děláte.

Od okamžiku, kdy se vytvoří účet, se Microsoft začíná dívat. Společnost si uloží základní informace o zákazníkovi, jméno, kontaktní údaje, hesla, demografické údaje a údaje o kreditní kartě – ale hrabe se v tom ještě o trochu hlouběji.

K dalším informacím, které si Microsoft zaznamenává, patří dotazy při vyhledávání Bingem a konverzace s novým digitálním osobním asistentem Cortana; obsah soukromých komunikací jako e-maily; webové stránky a aplikace, které jste navštívili (včetně přístupových charakteristik a doby použití); a obsahu soukromých adresářů.

Navíc "se sbírají klávesnicí nebo rukopisem zapsaná slova," uvádí ustanovení o Soukromí, která mnoho on-line pozorovatelů spojuje se záznamem úhozů do klávesnice. Microsoft říká, že tyto informace sbírají, "aby poskytli přímo na osobu střižený uživatelský slovník a pomohli vám tak při psaní přes klávesnici a rukopisem na vašem zařízení s lepším rozpoznáváním rukopisu, a aby vám poskytli textové návrhy během toho, co píšete klávesnicí nebo rukopisem."

červenec 2015 - Někdejší americký prezident Jimmy Carter na Národní syndikátové rozhlasové show Toma Hartmana řekl:

"Spojené státy jsou v současné době oligarchií, ve které systém neomezeného politického podplácení vytvořil kompletní zkázu politického systému, jako odměnu těm finančním přispěvatelům, kteří tuto zkázu způsobili".

"Jak demokraté, tak republikáni, hledí na tyto podplácející sumy peněz jako na benefit pro ně samotné."

Jimmy Carter takto odpověděl na Hartmanovu otázku, týkající se nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ohledně financování kampaně Občané sjednocení.

E15, 2011 - Poskytl FED po krizi r.2008 1.2bil dolarů nebo tajně 16bilionů dolarů? (in english here)

Oficiální částka, na kterou přišlo americké daňové poplatníky zachraňování investičních bank, jež kvůli svým spekulacím s rizikovými deriváty de facto zkrachovaly, se ve všech médiích včetně New York Times uváděla jako 1,2 bilionu dolarů.

Loni ale Ron Paul navzdory bankéřům prosadil mimořádný - první v historii - audit Federálního rezervního systému (Fed - americké centrální banky), kterou dlouhodobě označuje za hlavního viníka prohlubující se finanční krize.

Audit ale ukázal, že Fed poskytl v tajných půjčkách a zárukách bankám více než dvacetinásobek (16-29bil dolarů, dle použité metodiky).

Přičemž jen do Goldman Sachs, nejmocnější z nich, putovalo hned 814 miliard. Peníze putovaly nejen do amerických ústavů, nýbrž i do Deutsche Bank nebo Royal Bank of Scotland.

"Fed poskytl víc než 16 bilionů dolarů největším finančním institucím a korporacím ve Spojených státech a v celém světě."

...prohlásil například vermontský nezávislý senátor Bernie Sanders.

Statistika věda je:

Je pravda, že skutečné sumy se opravdu není lehké dobrat.

Fed trvá na 1,2 bilionu dolarů, Bloomberg operuje s částkou 7,7 bilionu dolarů, senátor Sanders a úřad pro vládní rozpočtovou odpovědnost, Government Accountability Office, se 16 biliony.

Podle Levyho ekonomického institutu při newyorské Bard College, který provedl komplexní studii a na zpřístupněná čísla Fedu – poprvé v historii – se podíval pěkně do hloubky, je ale částka, kterou Fed utratil na záchranu bank po celém světě, mnohem vyšší: 29 bilionů dolarů (ta cifra je 29 000 000 000 000 dolarů).

Jak říkají Američané, čert je totiž v detailu. Záleží na tom, jak se věci pojmenují a podají. Tisknutí nových bankovek se také říká kvantitativní uvolňování, a nedávná akce, kdy Fed poskytl Evropské centrální bance dolary, se označuje jako "dohoda o dočasném zvýšení dolarové likvidity". Technicky to prostě půjčka není.

Patria.cz, 2011 - Revize ukázala, že Čína vlastní 1.6bil USD dluhu USA.

Revize věřitelů USA ukázala, že Peking držel ke konci loňského roku americké dluhopisy za 1,16 bilionu dolarů. Celková suma je tak o celých 268,4 mld. USD vyšší proti původnímu únorovému odhadu poté, co vyšlo najevo, že Čína nakupuje dluh USA také přes zprostředkovatele v Británii.

Čína má jako suverénně největší věřitel Spojených států také největší vliv na schopnost USA dostat svůj deficit pod kontrolu a vyhnout se výraznějšímu poklesu tržního ocenění svého dluhu.

Druhým největším držitelem amerických dluhopisů je Japonsko s objemem 882,3 mld. USD, na třetím místě je skupina zemí vyvážejících ropu s pohledávkou 211,9 mld. USD.

Celkové investice Číny do amerických cenných papírů, tj. dluhopisů, akcií, cenných papírů krytých aktivy (ABS) a dalších dlouhodobých i krátkodobých dluhových instrumentů, činily podle předběžné zprávy ke konci loňského června 1,61 bilionu dolarů, proti 1,46 bil. USD v roce 2009.

Celosvětová držba aktiv s původem v USA vzrostla meziročně o 11 procent na 10,701 bil. USD.

(* Největším držitelem US dluhopisů je soukromý bankovní kartel FED.)

Zerohedge.com, 2015 - Čína se zbavuje velkého množství US dluhu.

Celkově může jít až o 520mld USD, takže v současnosti už drží "jen" 1.3bil dluhu Spojených států. Pokud by tento trend pokračoval, mohla by se Čína během jednoho roku zbavit až 1bil USD dluhopisů USA.

Závěr expertů JP Morgan Chase je skutečně ohromující:

Kumulativní odliv kapitálu se za posledních pět čtvrtletí dostal na 520miliard dolarů.

(*Tento výpadek v nákupu US dluhopisů prakticky plně nahradil "neznámý investor", operující z Holandska - řekl k tomu Rickards, viz jeho video ZDE).

NY TIMES - Peníze Řeckem jen protečou.

Macháček, LN - kdo vydělává na záchranných plánech? (angl. zdroj)

Bývalý spolupracovník NSA říká o USA (ZDE), podobně jako Carter (zde):

Korupce v USA dosáhla "sovětských rozměrů"...

Carter:"USA jsou dnes oligarchií s neomezeným podplácením".

"Např. jen v loňském roce protáhli lobbisté v Kongresu návrh zákona, který umožňuje bankéřům, aby se velká rizika v oblasti investic opíraly o prostředky amerických daňových poplatníků. Nová obchodní legislativa je tak tajná, že návrh zákona lze spatřit pouze v tajné místnosti, po podepsání slibu mlčenlivosti. To je americká korupce!"

- říká v Baltimore Sun bývalý zaměstnanec NSA.

13. 8. 2015, filosof Masarykovy university Josef Šmajs:

Systém západní (vůči Zemi predátorské) kultury už se rozkládá.

Jde o jeden z dalších paradoxů našeho světa, když papež jako vrcholný představitel církve a věřících mluví o potřebě obratu civilizace.

Označuje hlavní viníky – ekonomickou vědu, korporace, kapitál a bohaté.

Já se ovšem domnívám, že nejde o kapitalismus, nejde o změny politického režimu nebo o sociální převrat.

Příroda je pro dnešní euroamerickou civilizaci jenom bojištěm, které se snaží ovládnout, je pro ni zdrojem bohatství, jehož se bez zábran zmocňuje.

Proto také tvrdím, že dnes v první řadě nejde o zastavení válek mezi lidmi nebo o sociální spravedlnost, ale o zastavení této nesmyslné války globální kultury s přírodou.


Současnou cestu směrem ke dnešní krizi jsme začali ve starověkém Řecku abstrakcemi matematiky a fyziky, kterých se později chopila novověká věda, jež rozvíjela techniku tak, že se spojovala s kapitálem.

Musíme jít po této linii a hledat důvody, proč k tomu došlo a proč se dílčí vědění prodalo této světské moci (*sobeckému materialismu). Je třeba se ptát, proč ekonomická moc a věda i dnes ničí svět. Měli bychom najít způsob, který zabrání tomu, že se věda obrací proti lidem.

Záměrně to přeženu. Svět je dnes ničen vědeckotechnickými prostředky. Kdybychom zůstali v neolitické společnosti, mohli jsme ještě tisíce let hospodařit na půdě a žádná existenciální krize dnešního typu by nevznikla.

Společnosti zaměřené jen na zisk nechtějí uvolnit peníze na skutečné vzdělávání, které by nebylo jen účelové, které by lidem ukázalo jejich možnosti řešit krizi.

Ve vzdělávacím systému se uvažuje jen o tom, jak připravit lidi pro technické profese, pro služby a obsluhu kulturního systému.

My ale potřebujeme vzdělané lidi bez předsudků o lidské výjimečnosti. Potřebujeme občany, kteří by rozuměli sami sobě i světu, v němž žijí.

- říká filosof Šmajs.

-----

Pro ty, kteří to stále nechápou - chyby naší západní civilizace jsou pouze dvě:

- jednak je to zásadně chybný způsob vzdělávání

...kde profesoři spíš prezentují vznešené ideály bohaté společnosti a vůbec se nezabývají realitou (rozhodnutí elit jsou skryta, třídní společnost je udržována metodou cukru a biče - "chytřejší" se mají prý zaslouženě lépe a chudí si za svou materiální chudobu mohou sami, jde o zcela chybné pohledy s ohromnými dopady na planetu, její zdroje, přírodu - ať už při obchodu nebo válkách).

- zadruhé je to pak způsob, jakým vybíráme lidi do řídících struktur států

Ten je totiž zásadně ovlivněn lidmi v pozadí, jejichž hlavním zájmem je bohužel osobní profit - moc, jejich hlavním prostředkem ovlivňování jsou obrovské peníze.

Technologie tyto chyby pouze akcelerují - zesilují.

Pokud tyto chybné přístupy nezměníme, to včetně role hlavních médií, povede to dříve nebo později ke katastrofě.

Ukrajina - postoje stran konfliktů, vnějších sil, průběh konfliktu a neschopnost dohod, je ukázkovým příkladem takové katastrofy v malém měřítku. Principy chování lidí (především elit - politických, finančních i obchodních) v tomto konfliktu jsou naprosto názornou ukázkou těchto chyb - imperialismus (rozpínavost "říše", snaha ovládnout další území) a obchodní dravé a cynické zájmy korporací jsou schovávány za humanitu a šíření demokracie.

Mentálně vězíme stále ve středověku, až po uši.

Žijeme v třídní společnosti, kde se vrstva mocných zdá se vůbec nezajímá o to, jaké následky ponese vrstva "poddaných" (finančně a mediálně bezmocných), natož aby zde existoval zájem omezit dopady na přírodu naší planety.

Stačí se podívat na to, jak se na universitách vyučuje období např. let 1905 až 2005, jaké analýzy klíčových událostí tohoto období jsou připuštěny k diskuzi:

Historie je prezentována zcela povrchně, klíčová rozhodnutí elit jsou zcela vytěsněna, je to spíš sborník mýtů než reálný rozbor mocenských, ekonomických a společenských rozhodnutí, ze kterého by šlo dále získat poznání, kde vzniky klíčové chyby rozvoje společnosti.

Člověk - vysokoškolák - vstupuje do života s dluhem, a často si ještě přidá hypotéku na bydlení - takový člověk se pak bojí o rodinu, svůj příjem, je ovladatelný.

Podle všeho je tato "disfunkční a omezená vzdělanost" záměrem nejvyšších elit západní společnosti.

Vysokoškolák společenských věd nemá nejmenší tušení, jak se liší vyučovaná "idealistická teorie exkluzivně bohaté společnosti" (jak se západ sám rád vidí) od reálné praxe.

Všichni přece známe ten sen - pilní se stanou zaslouženě a bohatě materiálně zajištěnými, slabým bude v rámci možností pomoženo. Realita je ovšem zcela jiná - zosobňuje ji věta:"Když to neuděláš ty, udělá to někdo jiný."

V dlouhodobém hledisku udržitelnosti civilizace, jejích zdrojů i rovnováhy prostředí na planetě Zemi, společensky-stabilního fungování civilizace směrem dovnitř i navenek (k jiným kulturám) tento způsob analýzy naprosto nestačí.

Vede jen k omezenému pohledu na svět, materialistickému sobectví, plundrování zdrojů planety, konzumu - bezbřehé spotřebě těch, kteří "mohou", k zakrývání zásadních problémů a chyb, k agresivní obchodní politice (vůči slabším kulturám) a agresivní rozpínavosti při hledání dalších zdrojů, které ale nejsou rozumně využívány, s ohledem na udržitelný rozvoj.

To se prostě dlouhodobě udržet (na omezeně velké planetě) nedá.

O humanismu západní civilizace se pak nedá v rovině konkrétních činů vůbec mluvit, stále je tu středověká agresivita, vůči jiným kulturám a jejich přírodním i lidským zdrojům.

Výsledkem je nerovnováha společnosti, nestabilita (dluhy, ekologické škody), chaos a násilí v mnoha zemích (boj o zdroje), vlny běženců.

Až budeme vydávat víc peněz na školství než na zbrojení

a diskuze v médiích se alespoň přiblíží skutečné realitě naší západní společnosti, uvěřím v možnost změny této "nefunkční, obchodně-válečné trajektorie".

červen 2015, papež František:

Systém umožňuje bohatým vykořisťovat chudé a dělá ze Země "ohromnou hromadu špíny".

Papež vyzývá k odvážné změně "strukturálně-zvrhlého ekonomického systému".

Rok 2004 - Jeden (velmi známý a oblíbený) německý kabaretní umělec baví lidi mrazivou politickou satirou:

Německý kabaretní umělec si dělá legraci z politiky USA v Íránu, Iráku, atd. Německý originál s ruským překladem a českými titulky působí poněkud bizarně, ale video opravdu stojí za vidění, tedy za slyšení, byť pochází z roku 2004.

Druhá část s českými titulky je ZDE, třetí část je ZDE.

Aktuální zábavné satirické (skutečně mrazivě třeskuté) video z března r.2015 je ZDE.

Neexistuje horší vysvědčení pro západní vzdělávací systém, hlavní média, university a debaty intelektuálů, než když se jejich "floskule" stávají terčem mrazivé satirické zábavy, která dokáže říct mnohé, co se oni ani raději nepokoušejí formulovat.

KDO PŘESNĚ ZAŘÍDIL, ŽE V RUSKU  r.1917 ZVÍTĚZILI BOLŠEVICI?

KDO KONTROLOVAL NECHVALNĚ PROSLULOU TAJNOU BOLŠEVICKOU POLICII (pozdější NKVD)?

- nová fakta.

27. 7. 2015 (aktualizováno 31. 7. 2015)

zdroj - The Guardian, 2003:

"Solzhenitsyn breaks last taboo of the revolution"

Nobel laureate under fire for new book (Two Hundred Years Together) on the role of Jews in Soviet-era repression.

Přeloženo: Solženicyn prolomil poslední tabu revoluce (*v r.1917).

Laureát Nobelovy ceny "v ohni kritiky" za svou novou knihu "200 let pospolu" o roli (*konkrétních) židů v dobách sovětské represe.

UPOZORŇUJI - zde nejde o anti-semitismus nebo rasismus (tedy že "židé jako celek jsou špatní, protože něco"...), ale jde o historické a kulturní prostředí v Rusku a později v Sovětském svazu a roli konkrétních lidí v ní (a studium těchto souvislostí).

Podobně psal koneckonců i pan Peroutka v Přítomnosti o situaci v Německu, viz jeho článek z 22. 2. 1939 (Přítomnost: Češi, Němci a Židé) "o příliš velkém vlivu" malé skupiny mocných, kteří měli pod kontrolou (to je citace) prakticky veškerá filmová studia a mnohá vydavatelství v Německu:

Peroutka zde píše:

"Počet židovských spisovatelů a žurnalistů byl přílišný, daleko větší, než v kterémkoliv jiném národě. ...Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu. Německé divadlo a film byly v určité době na všech předních místech ovládány lidmi židovského původu. ....Je pravda, že polévka byla přesolena."

Podobně (jako pan Peroutka) se vyjádřil i U.S. prezident:

Starosta NY John Highland pokračuje:

"Abychom se vyhnuli zevšeobecňování, dovolte mi říci, že:

- Nejde tedy v žádném případě o anti-semitismus, ale o popis historických reálií, z důvodů studia důležitých společenských procesů v tehdejším Rusku.

--------

Židé měli (podle různých zdrojů, např. zde) v tehdejší ruské populaci 180mil obyvatel zastoupení asi 2-3pct, přitom podle různých pramenů ovládali 50-60pct všech sovětů (revolučních řídících výborů) a u tajné policie bolševiků (Čeky) tvořili dokonce přes 80pct vedoucích (nejvyšších) komisařů.

Ocitujme:

From Robert Wilton’s, “The Last Days of the Romanovs” Published 1920:

According to data furnished by the Soviet press, out of 556 important functionaries of the Bolshevik state, in 1918-19 there were 17 Russians, two Ukrainians, eleven Armenians, 35 Latvians, 15 Germans, one Hungarian, 10 Georgians, 3 Poles, 3 Finns, one Czech, one Karaim, and 457 Jews.

Out of 22 “Sovnarkom” members, Wilton summed up, there were 3 Russians, one Georgian, one Armenian, and 17 Jews.

The Extraordinary Commission of Moscow (Cheka), the Soviet secret police and predecessor of the GPU, the NKVD, and the KGB, was made up of the following:

Out of 36 Cheka’s top officials, one was a Pole, one a German, one an Armenian, two were Russians, eight were Latvians, and 23 were Jews. “Accordingly,” Wilton sums up, “there is no reason to be surprised at the preponderant role of Jews in the assassination of the Imperial family. It is rather the opposite that would have been surprising.”

Přeloženo:

...z 556 důležitých funkcionářů bolševického státu v r.1918-1919 bylo:

- 17 Rusů

- 2 Ukrajinci

- 11 Arménů

- 35 Litevců

- 15 Němců

- 1 Maďar

- 10 Gruzínců

- 3 Poláci

- 3 Finové

- 1 Čech

- 1 "Karaim" (*neumím přeložit)

- a 457 Židů.

Podobně byla obsazená "Čeka" (nechvalně známá tajná policie, předchůdkyně GPU, NKVD a KGB), kde z 36 nejvyšších představitelů bylo:

23 Židů, 8 Litevců, dva Rusové, po jednom byl Arménec, Němec a Polák - konec citace z knihy "Poslední dny Romanovců".

- Ale nepředbíhejme, nejdříve zpět k revoluci v r.1917.

Než došlo k revoluci v r.1917, angažovali se v podpoře bolševiků Němci i Američané.

Tak například Lenin byl prokazatelně (podle nových nálezů z r.2014) německým agentem:

Překvapivý nález z r.2014 v Kodani dokazuje, že Lenin byl tajný německý agent (ZDE).

Při renovaci sklepení jednoho skladiště v Kodani našli dělníci množství beden plných dokumentů z let 1917-18, které potvrzovaly, že Vladimír Uljanov, známější jako Lenin, byl po mnoho let německým agentem (společně s Parvusem). Akta ho spojují s významnou německou exportní firmou, která sloužila k převodu peněz a zbraní bolševikům.

Cílem byla revoluce a svržení cara.

Do studia dokumentů se pustili odborníci z Aarhuské univerzity. Tým vedl přední odborník Arnbjørn Sørensen, který konstatoval, že mnohé materiály dokládají dohodu mezi Leninem a tajnou službou. Kromě toho byly nalezeny nejrůznější seznamy zboží a zbraní, které Němci bolševikům dodávali a také popisy některých tajných operací.

Celý komplet dokumentů podle odborníků vrhá zcela nové světlo na bolševickou revoluci. Podle nich byla uskutečněná s podporou německých ozbrojených složek.

Ty měly na revoluci své vlastní zájmy. S Ruskem vedlo císařství válku stejně jako se západními mocnostmi a předpokládalo se, že po svržení carského režimu bude Němcům nabídnut ze strany Ruska mír. Císařství by tak přišlo o jednoho významného nepřítele a statisíce vojáků by se mohly přesunout na západní frontu. Přesně to se také do puntíku vyplnilo.

Trockij byl pro změnu podporován US i britskými elitami (bankéři a jejich příznivci):

U.S. profesor A. C. Sutton, DrSc., napsal knihu "Wall Street a bolševická revoluce".

Zde například uvádí (viz dva odkazy na identická videa s cz titulky ZDE, ZDE):

Trockij neměl v New Yorku žádný příjem (600 USD ročně). Přesto bydlel ve skvělém bytě, zařízeném posledními výkřiky techniky (např. tehdy velmi vzácnou ledničkou) a odjel do Ruska s 10.000 USD ve zlatě, byl tedy bez pochyby vydržovaný.

Prezident W. Wilson mu zařídil pas a britská vláda přiměla Kanadu, která loď s Trockým zadržela, aby jej nechali v cestě pokračovat (doklady o tomto viz kniha prof.Suttona).

Další zdroje:

Winston Churchill v článku publikovaném 8. února 1920 v londýnském Illustrated Sunday Herald řekl, že (volně přeloženo z citace níže, plný text v odkazech):

"Konflikt mezi dobrem a zlem, který neustále probíhá v hrudi člověka, nikdy nedosáhnul takové intenzity, jako u židovské rasy.

Nemůže být větší chyba než přisuzovat každému jednotlivci rozpoznatelný podíl na kvalitách, které tvoří národní charakter. Tam jsou všechny druhy lidí - dobří, špatní a lhostejní - v každé zemi, v každém národě. Nic není více špatně než popírat jednotlivci, z důvodu rasy nebo původu, jeho právo být souzen dle jeho osobních zásluh a chování.

V lidu zvláštní geniality, jako jsou Židé, jsou kontrasty živější, extrémy ještě daleko víc od sebe, následky jsou více určující.

/ *Židé patřili k nejpronásledovanějším rasám v historii, viz wikipedia - Jewish refugees zde , museli prokázat opravdu silnou schopnost přežití. Například v r.1290 anglický král Edward I. zakázal všem Židům pobyt v Anglii. Židé se mohli vrátit až po 365 letech, v r.1655 za vlády Olivera Cromwella.  /

 

V současné osudné době existují tři hlavní linie politických koncepcí mezi Židy, z nichž dvě jsou užitečné a nadějné, ve velmi vysokém stupni humanity, a třetí absolutně destruktivní.

V násilné opozici vůči celé této (*pozitivní) oblasti židovského úsilí tyčí se schémata mezinárodních Židů. Stoupenci této neblahé konfederace jsou většinou muži, kteří se vzepjali mezi nešťastnými obyvateli zemí, kde jsou židé pronásledováni z důvodu jejich rasy. Většina, ne-li všichni z nich, opustila víru svých předků.

Tato skupina byla hlavní hnací silou každého podvratného hnutí během devatenáctého století; a teď konečně tato skupina mimořádných osobností z podsvětí velkých měst Evropy a Ameriky sevřela ruský lid za vlasy jejich hlav a stali se prakticky nespornými mistry tohoto obrovského impéria.

Není třeba nijak přehánět roli mezinárodních a většinou ateistických Židů při vzniku Bolševismu a revoluce v Rusku, protože je s určitostí obrovská.

S výjimkou Lenina, všichni ostatní hlavní představitelé byli Židé. Kromě toho, hlavní inspirace a hnací síla (*revoluce) pocházela od židovských vůdců.

Převaha Židů v ruských institucích je ještě více udivující.

A významná, ne-li dokonce hlavní (principiální) část v systému terorismu aplikovaném na zasedání výboru pro potírání kontra-revoluce (Čeka) byla řízena Židy."

uvedl W. Churchill.

Klikněte pro zvětšení náhledu (náhled nezobrazuje plný text článku, spodní část textu chybí).

Zdroj ZDE a ZDE (plný text zde).

Mr Churchill's authorship of this article has been authenticated by one of the world's leading Churchill bibliographers, Richard Heinzkill, of the University of Eugene, Oregon.

Úryvky z tohoto textu (raději uvádím obsáhlejší úryvky, abych nebyl napadán ze "změny smyslu" textů):


By the Rt. Hon. Winston S. Churchill.

 

A Struggle for the Soul of the Jewish People

SOME people like Jews and some do not; but no thoughtful man can doubt the fact that they are beyond all question the most formidable and the most remarkable race which has ever appeared in the world.
...The National Russian Jews, in spite of the disabilities under which they have suffered, have managed to play an honourable and successful part in the national life even of Russia. As bankers and industrialists they have strenuously promoted the development of Russia's economic resources, and they were foremost in the creation of those remarkable organisations, the Russian Co-operative Societies. In politics their support has been given, for the most part, to liberal and progressive movements, and they have been among the staunchest upholders of friendship with France and Great Britain.

1/ 'National' Jews

There can be no greater mistake than to attribute to each individual a recognizable share in the qualities which make up the national character.

There are all sorts of men -- good, bad and, for the most part, indifferent -- in every country, and in every race.

Nothing is more wrong than to deny to an individual, on account of race or origin, his right to be judged on his personal merits and conduct. In a people of peculiar genius like the Jews, contrasts are more vivid, the extremes are more widely separated, the resulting consequences are more decisive.

At the present fateful period there are three main lines of political conception among the Jews. two of which are helpful and hopeful in a very high degree to humanity, and the third absolutely destructive.

First there are the Jews who, dwelling in every country throughout the world, identify themselves with that country, enter into its national life and, while adhering faithfully to their own religion, regard themselves as citizens in the fullest sense of the State which has received them.

Such a Jew living in England would say, "I am an English man practising the Jewish faith." This is a worthy conception, and useful in the highest degree. We in Great Britain well know that during the great struggle the influence of what may be called the "National Jews" in many lands was cast preponderatingly on the side of the Allies; and in our own Army Jewish soldiers have played a most distinguished part, some rising to the command of armies, others winning the Victoria Cross for valour.

The National Russian Jews, in spite of the disabilities under which they have suffered, have managed to play an honorable and useful part in the national life even of Russia. As bankers and industrialists they have strenuously promoted the development of Russia's economic resources, and they were foremost in the creation of those remarkable organizations, the Russian Co-operative Societies. In politics their support has been given, for the most part, to liberal and progressive movements, and they have been among the staunchest upholder of friendship with France and Great Britain.

 

2/ International Jews.

In violent opposition to all this sphere of Jewish effort rise the schemes of the International Jews.

The adherents of this sinister confederacy are mostly men reared up among the unhappy populations of countries where Jews are persecuted on account of their race. Most, if not all, of them have forsaken the faith of their forefathers, and divorced from their minds all spiritual hopes of the next world.

This movement among the Jews is not new. From the days of Spartacus--Weishaupt to those of Karl Marx, and down to Trotsky (Russia), Bela Kun (Hungary), Rosa Luxembourg (Germany), and Emma Goldman (United States), this world-wide conspiracy for the overthrow of civilisation and for the reconstitution of society on the basis of arrested development, of envious malevolence, and impossible equality, has been steadily growing.

It played, as a modern writer, Mrs. Webster, has so ably shown, a definitely recognisable part in the tragedy of the French Revolution. It has been the mainspring of every subversive movement during the Nineteenth Century; and now at last this band of extraordinary personalities from the underworld of the great cities of Europe and America have gripped the Russian people by the hair of their heads and have become practically the undisputed masters of that enormous empire.

 

3/ Terrorist Jews.

There is no need to exaggerate the part played in the creation of Bolshevism and an the actual bringing about of the Russian Revolution: by these international and for the most part atheistic Jews. It is certainly a very great one; it probably outweighs all others. With the notable exception of Lenin, the majority of the leading figures are Jews.

Moreover, the principal inspiration and driving power comes from the Jewish leaders. Thus Tchitcherin, a pure Russian, is eclipsed by his nominal subordinate Litvinoff, and the influence of Russians like Bukharin or Lunacharski cannot be compared with the power of Trotsky, or of Zinovieff, the Dictator of the Red Citadel (Petrograd), or of Krassin or Radek -- all Jews.

In the Soviet institutions the predominance of Jews is even more astonishing.

And the prominent, if not indeed the principal, part in the system of terrorism applied by the Extraordinary Commissions for Combating Counter-Revolution has been taken by Jews, and in some notable cases by Jewesses.

The same evil prominence was obtained by Jews in the brief period of terror during which Bela Kun ruled in Hungary....

- napsal pan W. Churchill.
 

Pro ilustraci historických faktů, tedy pro podloženost tohoto fenoménu bolševické revoluce v Rusku, to myslím stačí. Vraťme se nyní ke knize Solženicyna.

Citace z rozhovoru SPIEGELu se Solženicynem (ZDE, 2007).

Volně přeloženo z částí rozhovoru:

Solženicyj:

Na celém světě rostou obavy, jak budou Spojené státy pracovat ve své nové roli jediné světové supervelmoci, kterou se stala v důsledku geo-politických změn po roce 1990.

Při rozjímání nad minulostí jsem mnohokrát protestoval nad sjednocováním pojmů "ruský" a "sovětský", bohužel toto není bráno do úvahy ani na západě, ani v bývalých socialistických ani v bývalých sovětských zemích.

Starší politická generace z komunistických zemí není připravena k pokání, a nová generace je zase až příliš šťastná, že může nyní říkat nekorektní obvinění, proti dnešní Moskvě. Chovají se, jako by poté, co se hrdinsky sami osvobodili a vedou nyní nový život, Moskva stále zůstávala komunistická.

Přesto stále doufám, že tato nezdravá fáze brzy skončí. Že všichni lidé, kteří zažili komunismus pochopí, že to komunismus (* a nikoliv Rusko) je vinen za hořké stránky v jejich historii.

Kdybychom se všichni mohli střízlivě podívat na historii, nemohla by nadále existovat ani nostalgie po bývalých časech, ať už v Rusku nebo v bývalých socialistických zemích, ani by bývalé země východní Evropy nemohly vidět historické Rusko jako zdroj svého neštěstí.

Člověk by neměl připisovat zlé skutky jednotlivých vůdců nebo politických režimů "vrozeným vadám" ruského lidu a jejich země.

SPIEGEL: About 90 years ago, Russia was shaken first by the February Revolution and then by the October Revolution. These events run like a leitmotif through your works.

A few months ago in a long article you reiterated your thesis once again: Communism was not the result of the previous Russian political regime; the Bolshevik Revolution was made possible only by Kerensky’s poor governance in 1917.

If one follows this line of thinking, then Lenin was only an accidental person, who was only able to come to Russia and seize power here with German support. Have we understood you correctly?

Solženicyj:

Ne, nerozumíte tomu správně. Pouze mimořádný člověk může proměnit příležitost v realitu. Lenin a Trockij byli výjimečně hbití a energičtí politici, kterým se podařilo v krátkém čase využít slabosti Kerenského vlády.

Ale dovolte mi, abych vás opravil: Říjnová revoluce je mýtus pocházející od vítězů, bolševiků, který přejímají kruhy na západě. Násilný převrat 25. října se konal v Petrohradě, byl skvěle naplánovaný Trockým. Lenin se ale z obavy před uvězněním ukrýval. Ve skutečnosti to nebyla říjnová, ale už únorová revoluce.

Nikdy jsem neuvedl jinou informaci, než že důvody ke vzniku revoluce spočívaly v předrevolučním stavu Ruska. Únorová revoluce měla své hluboké kořeny, jak jsem doložil v "The Red Wheel".

V první řadě to byla dlouhodobá vzájemná nedůvěra mezi těmi, kdo byli u moci a mezi vzdělanou částí společnosti. Hořká nedůvěra, která znemožnila jakýkoliv kompromis, jakékoliv konstruktivní řešení pro stát.

A samozřejmě hlavní odpovědnost padá na úřady, kdo jiný "než kapitán odpovídá za ztroskotání lodi"?

Takže předchozí ruský režim měl (jak říkáte) velkou část odpovědnosti, to ale neznamená, že Lenin byl v jakémkoliv ohledu nějaký "náhodný člověk", nebo že finanční účast (německého) císaře Wilhema II byla bezvýznamná.

Revoluce spíš zlomila Rusku vaz, rudý teror rozpoutali její vůdci, jejichž ochota utopit Rusko v krvi je toho největším důkazem.

SPIEGEL: Your recent two-volume work “200 Years Together” was an attempt to overcome a taboo against discussing the common history of Russians and Jews.

These two volumes have provoked mainly perplexity in the West. You say the Jews are the leading force of global capital and they are among the foremost destroyers of the bourgeoisie. Are we to conclude from your rich array of sources that the Jews carry more responsibility than others for the failed Soviet experiment?

Solženicyj:

Snažím se předcházet právě tomu, co vaše otázka napovídá. Nikoho neobviňuji, jednotlivé národy jsem přímo vyňal z jakékoliv morální odpovědnosti. Jediné k čemu vyzývám je sebereflexe.

Odpověď na vaši otázku si můžete přečíst přímo v mé knize - Každý národ musí morálně reagovat na všechny své skutky z minulosti, včetně těch, které jsou hanebné.

Co to znamená?

- Že se pokusíme pochopit vlastní historii - jak se stalo, že se takové věci mohly udát? Kde v tom všem jsou naše chyby? A může se to stát znovu?

Je to konkrétně v tom duchu, že by bylo vhodné pro židovský lid znát odpovědi. To jak pro revoluční hrdlořezy tak pro ty, kteří jim sloužili.

/*orig.: "It is in that spirit, specifically, that it would behoove the Jewish people to answer, both for the revolutionary cutthroats and the ranks willing to serve them."/

Nejde o odpověď jiným národům, je třeba odpovědět sami sobě, svému vědomí, před Bohem. Stejně jako my Rusové si musíme odpovědět - na pogromy (na Židy), na nemilosrdné likvidace rolníků, šílené revoluční vojáky nebo divoké námořníky.

SPIEGEL: Vaše kniha Souostroví Gulag měla největší ohlas ve světě. V této knize jste ukázal misantropický charakter sovětské diktatury. Když se dnes díváte zpět, můžete říct, jak přispěla k porážce komunismu ve světě?

Solženicyj:

To se neptejte mě, žádný autor nemůže takové věci objasnit.

SPIEGEL: Abych parafrázoval něco, co jste kdysi řekl, temná historie 20. století musela být Ruskem vydržena v zájmu lidstva. Poučili se Rusové ze dvou revolucí a jejich důsledků?

Solženicyj:

Zdá se, že začínají získávat poučení. Velký počet publikací o 20. století, byť různé kvality, dokládá rostoucí poptávku po tomto tématu. Docela nedávno státní kanál "Rusko" vysílal sérii o Stalinových táborech nucených prací, založenou na kvalitní práci Varlam Shalamova, nebylo to rozmělněné.

A například vloni v únoru jsem byl překvapen, jak obrovskou odezvu různých názorů vyprovokoval můj článek o Únorové revoluci. Byl jsem velmi rád, když jsem narozdíl od minulosti viděl tu širokou škálu názorů, které poukazují na dychtivou snahu pochopit minulost, bez čehož není žádné budoucnosti.

SPIEGEL: Jak hodnotíte období vlády Vladimíra Putina, ve srovnání s jeho předchůdci, panem Gorbačovem a Jelcinem?

Solženicyj:

Vláda Gorbačova byla politicky neuvěřitelně naivní, nezkušená a nezodpovědná vůči vlastní zemi. Nebylo to vládnutí, ale bezmyšlenkovité vzdání se moci. Obdiv Západu jen posílil jeho přesvědčení, že jeho přístup je v pořádku. Ale řekněme jasně, že to byl Gorbačov a nikoliv Jelcin, kdo vrátil svobodu slova a možnost cestovat ruskému lidu.

Období Jelcina bylo charakteristické neméně nezodpovědným přístupem, ovšem v jiných ohledech. Ve spěchu co nejdříve získat soukromé a nikoliv státní vlastnictví (tak rychle, jak je to jen možné), zahájil Jelcin masové, multi-miliardové a bleskurychlé prodeje národního dědictví.

Aby Jelcin získal podporu regionálních vůdců, vyzval přímo k separatismu a přijal zákony, které přispěly a urychlily rozpad ruského státu.

To samozřejmě zatížilo Rusko a snížilo to jeho historickou roli, pro kterou naši předci tvrdě pracovali, došlo ke snížení postavení Ruska v mezinárodním společenství - to vše za ještě většího potlesku západu.

Putin zdědil vypleněnou zemi v chaosu, s chudými a demoralizovanými lidmi. Začal dělat věci, které byly možné, pro pomalé a postupné obnovení země. Tyto snahy nebyly hned povšimnuty a oceněny. V každém případě je těžké najít v historii příklady, kdy kroky k obnovení síly země byly příznivě spojeny se zásahy cizích vlád.

SPIEGEL: Že je stabilita Ruska v zájmu západu, se stalo postupně každému zřejmé. Ale jedna věc nás hodně překvapuje. Když jste mluvil o vhodné formě státnosti pro Rusko, vždy jste prosazoval občanskou formu samosprávy, v kontrastu k zastupitelské  demokracii, obvyklé na západě. Po sedmi letech vlády V. Putina ale vidíme zcela opačný jev, moc je soustředěna v prezidentových rukou, vše směřuje k němu.

Solženicyj:

Ano, vždy jsem chtěl pro Rusko silné místní samosprávy, ale nikdy jsem je nedával do protikladu k západnímu systému zastupitelské demokracie. Naopak jsem občanům ukazoval příklady ze západu, například ve Švýcarsku nebo v Nové Anglii, které jsem oba znal z první ruky.

Ve vaší otázce jste zaměnil lokální samosprávu, která je možná většinou pouze na místní úrovni, kde lidé znají své představitele osobně, s několika málo silnými gubernátory, kteří byli až příliš šťastní v dobách Jelcina, že se mohou připojit ke snaze jeho federální vlády potlačit jakoukoliv místní iniciativu.

Dnes jsem stále velmi znepokojený pomalým vznikem místní samosprávy, ale začíná konečně pomalu vznikat. Za Jelcina byly možnosti vzniku samospráv zanedbány, dnes, v čase vertikální Putinovy administrativy, je stále víc pravomocí delegováno na místní samosprávu. Ale bohužel tento proces stále nemá systematický charakter.

Preferuji také pevné spojení poslanců s regiony, kde mají být voleni, a kde mohou být i odvolání. Poslanci volení pouze v systému politických stran mohou až příliš dbát na prospěch strany samotné, mohou mít postranní úmysly, jsou hůře kontrolovatelní. Hlasování pro neosobní strany a jejich programy je falešnou náhradou za jedinou správnou cestu - volit zástupce konkrétních lidí, skutečné osobnosti.

/*hodně kráceno/.

Je nutná i podpora malých firem a drobného podnikání, aby se snížily obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými, které jsou v Rusku vážným problémem, stejně jako korupce.

SPIEGEL: Potřebuje Rusko národní myšlenku, tedy ideu jak by mělo vypadat?

Solženicyj:

Termín "národní myšlenky" (a national idea) je nejasný. Navíc by nikdy neměl vznikat shora. V posledním historickém období byl tento koncept vyvinut ve Francii (v 18.stol.), v Británii, Německu, USA, Polsku, atd. Po všech těch zničujících ranách 20. století v Rusku jsem se tuto diskuzi snažil trochu zchladit prohlášením, že stačí mít jeden úkol - zachovat životy lidí.

SPIEGEL: Rusko se ale často ocitá osamoceno. V poslední době (r.2003) se vztahy mezi západem a Ruskem opět ochlazují, to včetně vztahů Rusko-Evropských.

Co je toho důvodem? Jaké potíže má západ při chápání moderního Ruska?

Solženicyj:

Mohl bych vyjmenovat mnoho důvodů, ale ty nejzajímavější jsou ty psychologické příčiny, tedy střet iluzorních nadějí s realitou.

To se stalo v Rusku i na západě.

Když jsem se v r.1994 vrátil do Ruska, byly západní země a jejich vlády prakticky uctívány, byť je pravda, že to často bylo způsobeno nikoliv znalostí a vědomým rozhodnutím, jako spíš znechucením z minulého bolševického režimu a jeho proti-západní propagandy.

Tato nálada se ale začala podstatně měnit po krutém bombardování Srbska.

Je poctivé říct, že toto bombardování hluboce zasáhlo a šokovalo pocity všech vrstev ruské společnosti.

Situace se pak stala ještě horší, když NATO začalo rozšiřovat svůj vliv na východ, do bývalých zemí východního bloku.

Toto bylo obzvláště bolestné v případě Ukrajiny, země, jejíž blízkost Rusku je definována doslova miliony rodinných vazeb mezi našimi národy, příbuznými žijícími na různých stranách státní hranice. Tyto rodiny mohly být roztrženy novou dělící čarou, hranicí vojenských bloků.

/ Pozn.: O vstupu Gruzie, Ukrajiny a dalších zemí do NATO mluvil G. W. Bush ml., v r. 2006 ho ale odmítlo Německo, pro možnou konfrontaci se zájmy Ruska, jako příliš agresivní postup. /

Takže vnímání západu jako většinou "rytíře demokracie" bylo nahrazeno zklamáním, že pragmatismus, často cynický a sobecký, tvoří skutečné jádro politiky západních zemí.

Pro mnoho Rusů bylo toto obrovskou deziluzí, přímo drcením ideálů.

Ve stejné době se západ těšil z vítězství ve studené válce a z trvání 15 let dlouhé anarchie v Rusku, za vlád Gorbačova a Jelcina. Bylo snadné si zvyknout na myšlenku, že Rusko, které se v tomto čase stalo téměř zemí třetího světa, tak zůstane navždy.

Když pak Rusko začalo získávat svou někdejší hospodářskou i státní sílu částečně zpět, reagoval západ na tuto změnu - možná podvědomě, dle někdejších obav - panikou.

SPIEGEL: Západ si Rusko spojuje především s bývalou super-velmocí, tedy se Sovětským svazem.

Solženicyj:

Což je moc špatně. Ale ještě před tímto stavem se západ oklamal - nebo možná pohodlně ignoroval realitu - když považoval Rusko za mladou demokracii. Ve skutečnosti v Rusku nebyla tehdy žádná demokracie.

Rusko dnes samozřejmě není demokratickou zemí, teprve začíná demokracii budovat. Je tak až příliš snadné vyčítat Rusku dlouhý seznam jeho opomenutí, porušení demokratických pravidel a omylů.

/ následující odstavec nedokážu přesně přeložit, proto v původním znění, mluví se zde o vztazích Ruska a západu po událostech 11.9., o událostech v Afghánistánu, o možném podání si pomocné ruky, o vzrůstajícím vznášení stále nových požadavků na Rusko, o obavách Evropy o dodávky energií z Ruska, které ale Solženicyj považuje za zcela zbytečné, nerealistické obavy. /

But did not Russia clearly and unambiguously stretch its helping hand to the West after 9/11? Only a psychological shortcoming, or else a disastrous shortsightedness, can explain the West’s irrational refusal of this hand. No sooner did the USA accept Russia’s critically important aid in Afghanistan than it immediately started making newer and newer demands. As for Europe, its claims towards Russia are fairly transparently based on fears about energy, unjustified fears at that.

Solženicyj pokračuje:

Není to ze strany západu luxus, tlačit Rusko pryč právě teď, tváří v tvář novým hrozbám?

V mém posledním rozhovoru pro západní tisk, před mým návratem do Ruska (Forbes, duben 1994), jsem uvedl, že:

"Podíváme-li se do daleké budoucnosti, může někdo zahlédnout dobu v 21.století, kdy Evropa i USA budou zoufale potřebovat Rusko jako spojence."

Četl jsem mnoho německých autorů v originále a mohu říct, že mezi Ruskem a Německem je zjevně nějaký osudový vztah, Německo zdá se může být pro Rusko jakýmsi mostem ve vztazích k ostatním západním zemím.

Kdyby tento osudový vztah obou zemí neexistoval, těžko by vztahy Ruska a Německa překonaly obě ty strašné války.

- Tolik citace z rozhovoru pro SPIEGEL (ZDE) z roku 2007 (kráceno).

/ Solženicyj o Ukrajině v zajímavém textu z roku 1998 zde /

Motivy sepsání knihy "200 let pospolu" objasnil Solženicyj v prvním odkazu pod nadpisem tohoto článku (The Guardian) na rozhovor z r.2003, kde říká (velmi volně shrnuto) přibližně: "Chtěl jsem, aby dnešní pohled, že to Rusové-bolševici tehdy vyhlazovali Rusy a další lidi v Rusku, byl zreálněn, protože to není celá pravda."

Poznámka:

Fakt, že vztahy Německa a Ruska jsou nejen osudové, ale i velmi dlouhodobé, dokládá například i skutečnost, kterou ocituji z dokumentu Vládci peněz:

Všechny citace "v poznámce" viz dokument Vládci peněz:

Dodatek.

Naše pohledy na události v r.1917, i na dnešní události v r.2014 (převrat na Ukrajině) jsou zatíženy mnoha neznalostmi, idealizací západních zemí (také jsme byli znechuceni bolševickými metodami, perzekucí, propagandou), neznalostmi o tom, kdo a jak přesně zaváděl bolševismus v Rusku.

Tento článek beru jako příspěvek k poodrhnutí opony, k nahlédnutí do dějů, které známe velmi pokřiveně.

Stále doufáme, že někde existuje nějaká velmoc, která bude opravdu spolehlivě a čestně chránit naše národní zájmy.

V Rusku už občané procitli (viz rozhovor se Solženicynem, kterého rozhodně nikdo nemůže považovat za "pro-diktátorského" ruského propagandistu), nás to zdá se teprve čeká, byť naše cesta je spjata s Německem snad ještě víc, než ta Ruská; tedy naše místo je opravdu na západě.

Doporučím tak vyhledat na BLOGu č.1 krátkou stať (skoro dole) - Návod pro bohulibé občany, jak zacházet s nepříjemnými fakty. Napsal jsem ji před rokem a jsem na ni stále velmi hrdý.

Popisuje, že nikdy nenajdeme velmoc, která by "čestně a věrně" hájila naše národní zájmy. Nevyšlo to s Británií (Mnichovská dohoda - zrada), nevyšlo to po válce s Ruskem, nyní to opět nevychází - se Spojenými státy, které "až příliš pragmaticky, často zcela cynicky a sobecky" (řekl Solženicyj) využívají své dominance, která vznikla po r.1990, v mnoha zemích světa vzniká pod jejich vlivem chaos a rozklad.

Je tak třeba pochopit, že imperiální politika velmocí (super-velmocí) sleduje prostě pouze své vlastní zájmy.

V našem zájmu je spolupracovat, nikoliv válčit. Jsme malá země, bez spolupráce nepřežijeme.

V tomto ohledu vnímám poselství pana Solženicyna "o vystřízlivění z post-bolševické euforie ze západních super-velmocí" za velmi nápomocné.

Zásadní role některých Židů v bolševické revoluci v Rusku.

Pokládám také za užitečné pochopení rozměru angažování se některých Židů, tedy jak některých velmi bohatých židovských US a britských bankéřů, tak některých ruských Židů (a samozřejmě německé tajné služby, to ale nyní ponechme stranou, tam jsou motivy zřejmé) v bolševické revoluci.

U nás převládá pocit, že vše řídil Lenin, pak Stalin (přitom v říjnu se angažoval především Trockij, který také vymohl větší zastoupení Židů u Sovětů a Čeky, Lenin se angažoval až později).

Ocitujme ale akademickou studii z r.2010...

Akademická studie (bod 5.3) - Účast židů na bolševické revoluci v r.1917

MASARYKOVA UNIVERZITA v Brně, Fakulta sociálních studií

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Židovská emigrace z Ruska 1881–1953. Srovnání carského a stalinského období.

Eva Bártová

...

5.1 - Doposud jsme na Židy nahlíželi (*v této studii) spíše prizmatem teorie "obětního beránka", jako na ty, s nimiž je manipulováno, nikoliv jako na ty, kteří manipulují a sami významně dění a obecnou společenskou situaci ovlivňují.

S bolševickou revolucí přichází kromě nutnosti vzít v potaz celkovou proměnu carského impéria a přechod ke komunismu také potřeba konfrontovat ty nejdramatičtější změny a jevy ve společnosti s elementem židovským, jelikož je obecně známo, že právě Židé stáli v čele revoluce a následně politbyra (zmíníme především Trockého, Sverdlova, Zinověva, Uritského, Litvinova, Sokolnikova, Kameněva, Jaffa, Rjazanova a mnoho dalších).

Většina ruských Židů nikdy myšlenky bolševismu za své nepřijala a bolševický
ekonomický program pro ně byl nepřitažlivý stejně jako Leninovo odmítání národní autonomie. Nicméně už před válkou židovští socialisté nezřídka podporovali Bund (či jej přímo utvářeli) anebo se hlásili k menševické frakci ruské socialistické strany.

Simon Dubnow ve vztahu k dění těsně kolem Únorové revoluce 1917 poznamenal:

"The dictatorship of the proletariat is spreading like a contagious disease; following the plan of Lenin and his followers, it can only lead to violence expropriations."

"Diktatura proletariátu se šíří jako nakažlivá nemoc; následování plánu Lenina a jeho revolučních soudruhů může vést pouze k násilí a vyvlastňování."

- Je zřejmé, že Dubnow zde odkazuje na židovskou většinu (Sachar 2005: 327).

5.2 - Jedním z prvních opatření nové Prozatímní vlády bylo 22. března 1917 zaručení úplné občanské, politické a národnostní rovnoprávnosti Židů.

5.3 - V roce 1920 jeden vlivný americký židovský plátek komentoval revoluci slovy:

"Bolševická revoluce byla především produktem židovského myšlení, židovské nespokojenosti a snahy rekonstruovat" (Weber 1994: on-line verze).

Strůjcem bolševického puče v říjnu 1917 byl sice Lenin (sám z jedné čtvrtiny Žid), ale za organizátora pučistů byl považován Žid Lev Davidovič Trockij, původním příjmením Bronstein.

/ *Ten se ale svým židovským původem podle děkana z Prešova - viz odkaz o odstavec níže - rozhodně neoháněl, daleko víc se zajímal o "světovou socialistickou revoluci", než o revoluci čistě "bolševicky-židovskou", vztaženou k postavení židů v Rusku. Podle děkana z Prešova zde byl i pokus provést socialistickou revoluci v Německu, ale tam události nabraly jiný směr, stejně jako později v Rusku se Stalinem. /

Jak již bylo řečeno, po Říjnové revoluci patřilo mnoho Židů k předním komunistům.

Z hlediska možné asimilace jim to samozřejmě usnadnilo cestu. Asimilovali se, a to díky tomu, že přijali za svou socialistickou ideu a vidinu světové revoluce, které jim připadaly důležitější než osobní přesvědčení a náboženské vyznání.

- tolik citace ze studie.
 

Přesné historické prameny ukazují, že nebýt západu a jeho peněz a vojenské podpory (viz další podrobnosti na BLOGu č.4 dole, především práce U.S. prof. Suttona o podpoře US finančníků penězi pro bolševiky v Petrohradě a pomoci US army bolševikům na dálném ruském východě), pak by nikdy neproběhla tak velká změna v Rusku, bolševici samotní neměli sílu na takový převrat.

10.000 lidí vs. 150 mil obyvatel Ruska, Běloruska, Ukrajiny, k tomu rozlehlost celé země a Transibiřská magistrála, která byla obsazená československými legionáři.

V úvodu revoluce ovládali bolševici pouze Petrohrad a trvalo jim tři roky (do února 1920) než se dokázali dostat na dálný ruský východ - do Vladivostoku.

Tatíček Masaryk se svými hochy - legionáři, po jejich návratu z Ruska. Opustili Transibiřskou železnici v letech 1919-1920, s evakuací pomohly nejvíce USA (poskytly nejvíce lodí, pro asi 50pct legionářů).

Nebýt role některých Židů (především mocných bankéřů v pozadí), jejich financí a jejich pomocníků, ať už komisařů sovětů nebo nejvyšších komisařů tajné policie Čeky, tak by v Rusku bylo v prvních letech po revoluci zabito asi o dost méně lidí, při násilných bolševických revolučních perzekucích.

Mohl to být něčí záměr - pokořit tímto krvavým násilím ruský národ?

Je to možné, dokonce pravděpodobné, byť o přesných důvodech lze spekulovat.

Jedno je ale zcela jasné - bez této pomoci a angažování se některých mocných židů by bolševická revoluce v Rusku nikdy neuspěla, stejně jako by neproběhla bez zásadního angažmá části domácích ruských židů.

Vliv německého agenta Lenina a německých peněz tak na revoluci nebyl zásadní, bez podpory židovstva vnějšího i vnitřního by nikdy neuspěl.

Tato pasáž (o neproporčně velkém podílu židů na bolševické revoluci) vzbuzuje samozřejmě největší spekulace a polemiky, zda "utopení Ruska v krvi" nemělo nějaké širší historické pozadí:

Spekuluje se zde např. o roli Chazarů, východních židů, kteří byli zvláštní tím, že zpočátku neuznávali Talmud, ale pouze Bibli (což bylo dáno tím, že Chazaři k judaismu r.732 konvertovali, nebyli původem semité).

- viz přednáška slovenského historika, prof. ThDr. Jána ŠAFINA, PhD. - vedoucího Katedry cirkevných dejín a byzantológie a děkana Pravoslávnej bohosloveckej fakulty Prešovskej univerzity v Prešove, ZDE, ze dne 8. 4. 2015.

- v čase asi 1:00:40 zazní otázka "kam zmizeli Chazaři (asi 1.4-3mil lidí v r.960) po pádu své říše?" V čase 58:10 je pasáž o konfliktech s Rusy a náhlém pádu říše.

- mimochodem, ten pád říše byl velmi rychlý a zdá se, že kromě vpádu Rusů v něm sehrála roli i obrovská přírodní katastrofa (vzedmutí Kaspického moře - čas 55:00), ještě v r.960 nebylo v dochovaných textech ani známky o nějakých problémech, o 20let později již obrovská říše zanikla (o přírodní katastrofě svědčí nálezy pod hladinou Kaspického moře, na souši se žádné pozůstatky měst nenašly), viz diskuze od času 54:04.

(čas 52:30) Zde začíná NAPROSTO SKVOSTNÁ pasáž o tom, jak si vlastně Rusové (konkrétně kníže Vladimír, syn knížete Svjatoslava, který porazil Chazary), kteří byli v r.860 ještě pohané, vybírali své náboženství.

Přerod trval velmi dlouho (skoro 130let, počínaje rokem 860), ale nakonec od různých cestovatelů-misionářů zjistili, jak přesně vypadá víra, bohoslužby a zvyky muslimů, západních křesťanů, židů i východních křesťanů, a pak se během asi dvou let, r.986-988, rozhodl Vladimír pro východní křesťanství - Pravoslaví (se skutečně skvělým komentářem pana děkana - doporučuji, hlavní část začíná v čase 57:30, pointa zazní v čase 59:30, pasáž končí 1:00:40).

- v čase 1:08:10 zazní zpráva (historicky doložená - z úst pamětníků), že:

...mezi potomky "bílých Rusů" (bělogvardějců), kteří museli po r.1917 opustit bolševické Rusko (a žili později i na západě) kolovaly zvěsti, že "revoluce v r.1917 byla pomstou Chazarů za vyvrácení jejich říše".

Ale byly to pouze tyto (byť autentické, z té doby) dojmy v této komunitě.

Na otázku, zda je možné uchovávat nenávist 1000let, nelze přesně odpovědět, ovšem podle historika je to v zásadě možné, zvlášť u židovského národa, který byl trvale pronásledovaný a tím si o to více udržoval svou národní identitu (navíc život v ghettech tomu paradoxně pomáhal).

/ Například vzájemné boje šíitů a sunitů trvají od smrti Mohameda v 7.stol. dodnes, církev Římskokatolická se rozkmotřila s církví Pravoslavnou v 11.stol., usmiřující výroky zazněly poprvé v 60.letech 20.stol. a dodnes není celý problém vyřešen. /

Vyloučit tak vliv této motivace zcela nelze, ale neexistují pro to nějak zvlášť silné důkazy.

Každopádně chazarský původ kyjevských židů (11.stol.), kde žila velká jejich komunita, potvrzuje jak pan historik tak Solženicyj ve své knize.

- V čase 1:25:20 se mluví o Solženicynově knize, v čase 1:30:00 se diskutuje o pramenech, které zmiňují Rusy za možné potomky Kanaánců (zaslíbené židovské země Kanaán).

- V čase 1:38:32 začíná zásadní pasáž o životě židů v Rusku, 1:42:30 se zmiňuje VELMI zajímavá možnost, že možná někdo z vnějšku se snažil zhoršit dobré vztahy mezi Rusy a Židy, že si nepřál klidné soužití (viz dvě zásadní vraždy a jejich motivy).

V čase 1:42:50 děkan zmiňuje ZÁSADNÍ fakt (potvrdil ho i prof. Sutton) že Rusko na tom bylo v té době velmi dobře a bolševická revoluce ROZHODNĚ neměla sociální charakter (společenských bouří z nedostatku, byť samozřejmě v Rusku byly i oblasti velmi chudé), což je skutečně "vygumovaná část historie" (citace Sutton; při hladomoru v r.1922 Sutton specifikuje, že produkce Ruska klesla na 10pct úrovně roku 1913 !). Rusko bylo tehdy i etnicky velmi pestré, bylo zde např. 30.000 mešit, budhisté, další etnika, atd., vůbec to nebyl "pravoslavný monolit", dodává pan děkan, populace vzrostla ze 105mil na 139mil (1905-1914), byl to obrovský růst, tehdy největší na světě. V čase 1:47:20 a 1:53:40 se pak s panem děkanem dále diskutuje poměr Rusů a Židů mezi revolucionáři r.1917 a další související okolnosti (např. na 1:55:20 - téma skutečně krvavého způsobu provedení revoluce).

-----

Další motivy spekulací jsou čistě obchodní, kdy ruští carové v 19. století prý odmítli obchodování s významnými západními bankéři (a zřízení soukromé ruské centrální banky, jimi ovládané), o čemž existují relevantní doklady, což prý vedlo k jejich pomstě, tedy vyvraždění celé carské rodiny Romanovců a k následnému utopení Ruska v krvi (viz Vládci peněz, díl 2., čas 29:55 - 35:25, také ZDE).

Mimochodem, koncem 19.stol. žilo v carském Rusku asi 50pct veškeré světové židovské populace, což následně po vraždě cara Alexandra II. (jeden atentátník byl židovského původu) vyústilo v konflikty a pogromy a největší emigraci židů do USA, kam odešlo na 2mil emigrantů (takže většina brooklynských a manhattanských židů jsou jejich potomci), tedy mnohonásobně nejvíc, v porovnání s ostatními zeměmi (heslo pro WIKI - Jacob Schiff / Schiff éra). Celková tehdejší židovská populace v Rusku měla před emigrací kolem 5mil obyvatel...

(zdroj zde - není vůbec od věci srovnat "suchý jazyk" této především z náboženského pohledu pojaté akademické studie s barvitým, konkrétním a komplexním pohledem Solženicyna v jeho knize na období po r.1772 - tedy po prvním dělení Polska; průnik těchto dvou pramenů přináší docela zajímavé závěry).

Třetí možný motiv nabídla práce prof. Suttona (viz obsáhlý text na tomto blogu č.4 dole), který analýzou mnoha historických pramenů došel k závěru, že úmysl postavit proti sobě Německo a Rusko vznikl v kruhu mocných britsko-amerických bankéřů i židovského původu (Rothschildové), kteří v rozmezí let 1907 - 1917 provedli několik akcí :

(*tedy jde o opakování poměrně nedávného scénáře z občanské války v USA r. 1863 nebo scénáře z rozdělení Bengálska r.1905, tedy z potlačení indického národního hnutí, probíhajícího od r.1860)

- vyvolali falešnou finanční krizi v r.1907 v USA a s pomocí tajného jednání v r.1910 zajistili vznik soukromé korporace FED v USA, zákon následně prosadili zmanipulovaným hlasováním US Kongresu 23. prosince 1912 (většina Kongresmanů byla pryč, pro "ANO" hlasovalo pouhých 43 lidí), prezident Wilson přesto zákon podepsal, v r.1913 (byl "jejich"). Viz níže E. Griffin, US spisovatel a jeho nejznámější kniha o FEDu, také zde.

- britská vláda Jejího Veličenstva (zde pozor na souvislosti - Bank of England plně ovládali Rothschildové, viz dokument vládci peněz 1.díl) manipulovala Německo a Rusko do války, s cílem oslabit tyto dvě země a získat nad nimi kontrolu,

...viz obsáhlý text zde na blogu č.4 o roli Británie při vzniku 1.sv.války;

navíc dík vítězství bolševiků nemusela Británie a Francie posílit Rusko za pomoc s porážkou Osmanů, darováním Rusku přístupu do Středozemního moře, viz Sykes-Picot dohoda s vědomím Ruska, o tureckých úžinách spojujících Černé a Středozemní moře.

- Německo zde hrálo ve vlastním zájmu s pomocí agenta Lenina, aby Rusko ukončilo válku s Německem (která začala dle předválečných dohod Ruska se Srbskem, kde měl ruský car i rodinné vazby), ovšem v Německu hrál svou roli i bankéř Paul Warburg, jeden z nejbohatších lidí světa (a Francii a Holandsko ovládali Rothschildové stejně, jako Anglii, viz blog č.4 dole).

Všichni tito bankéři ovládali dohromady čtvrtinu celého tehdejšího světového bohatství (odhady uvádějí, že například jen jmění Jacoba - později přejmenovaného na Jamese de Rothschilda ve Francii bylo asi pětinásobně velké, než je dnešní ekvivalent jmění Billa Gatese, nepočítaje v to jmění celé další široké rodiny) a všichni (spolu s Rockefellerem a Jacobem Schiffem v USA, se železničním magnátem Harrimanem a později jeho synem, který mezi ně přivedl např. Prescotta Bushe) se velmi dobře znali z tajného jednání v r.1910 - viz text o jednání na ostrově Jekyll v USA (zdroje: Wiki heslo: Aldrich plan / Money Trust , také viz G. Edward Griffin).

Takže podle Suttona byla role Wall Street v USA v bolševické revoluci taktéž obrovská, jejich plánem prý bylo Německo a Rusko postavit do války vůči sobě a následně je ovládnout, což se jim podařilo na 100pct.

(viz i Vládci peněz, 2.díl, 30:00 - 34:00)

(a stejný kus podle Suttona předvedli tito bankéři i ve 2.sv.válce, opět vyzbrojovali obě strany, bez jejich pomoci by se Hitler k moci a technologiím nikdy nedostal, podporovali ho jak finančně tak především šlo o U.S. patenty a technologie, např. technologii výroby syntetického vysokooktanového benzinu z uhlí, Německo nemělo ropu a byl nutný pro letecké motory, ale šlo i o další technologie, např. motory, rafinerie - role Rockeffelerovy Standard Oil, atd. - viz blogy níže, včetně podílu klíčové Basilejské banky BIS ve Švýcarsku - viz i zde).

Bankéři v pozadí po 2.sv.válce definitivně ovládli svět, dominance USA a Británie (nad Ruskem, Německem, Japonskem, Indií a částečně i Čínou) byla naprostá (nemluvě o zemích Latinské Ameriky - viz Monroe doctrine a její dodatky, především Roosevelt Corollary z r.1904 - zde).

Podle dokumentu Vládci peněz ovládli všechny tyto země především dluhem.

(a podle dalších zdrojů taktikou "rozděl a panuj", viz např. níže článek o Indii a Pákistánu - roku 1905 rozdělila Británie nejodbojnější Bengálsko - území o velikosti Francie se 78mil obyvatel, uplatňovali zde i politiku strašlivých hladomorů zde, později v r.1947 vznikl stát Pákistán, stejný princip "rozděl, poštvi proti sobě a panuj" byl uplatněný např. i v Iráku a Kuvajtu, Číně a Tchajwanu, Srbsku a Kosovu, Rusku a Ukrajině, atd.)

Např. Francie, Kanada nebo USA měly před válkou dluh u bank velmi nízký, po válce narostl dluh o 500-600pct (např. u USA z 43mld USD v r.1940 na 257mld USD v r.1950, tedy zvýšení o 598pct), u Japonska o víc než 1340pct, viz dokument Vládci peněz níže na blogu a citace z něj. U koho si tyto země půjčovaly, bylo zřejmé (citace viz Vládci peněz, 2.díl, čas 53:50).

- tolik k možným motivům bankéřů sdělil profesor Sutton (původem Brit, později přijal občanství Spojených států), jeho vědecká práce vychází především ze studia dokumentů na Hooverově institutu v USA, který se specializoval právě na Rusko, také ze svědectví vnučky zakládajícího člena řádu Skull&Bones, která mu předala katalogy všech členů tohoto spolku, jehož členem byli např. všichni Bushové.

Britský novinář: Už 70 let se USA snaží rozdělit Evropu a Rusko - ZDE

Doporučím prostudovat i Balfourskou deklaraci z r.1914 (viz wikipedie), a také Dohodu z Malé Asie (dnešní Turecko) aneb Picot-Sykes dohodu (ZDE), kde byla Rusku přislíbena část území dnešního Turecka - přístup ke Středozemnímu moři, za pomoc v boji s Osmany (podobně byl slíben stát Palestincům, za pomoc s Osmany, viz opět Blog č.1).

Ocituji z BLOGu:

Když se v Rusku v r.1917 dostali k moci bolševici, tak Francie a Británie odmítly předat Rusku slíbená osmanská území, Rusko následně v reakci tajnou dohodu zveřejnilo - po jejím zveřejnění byli "Britové v rozpacích, Arabové zděšeni a Turci jásali", navíc zveřejnění proběhlo pouhé tři týdny po Balfourské deklaraci z 2. 11. 1917 (nezaměňujte s Balf. deklarací z roku 1926), což je dopis ministra zahraničí Spojeného království baronu W. Rothschildovi - vůdci britské židovské komunity, že:

"Vláda Jejího Veličenstva vidí prospěch ve zřízení židovského státu na území Palestiny a využije veškerého úsilí aby usnadnila dosažení tohoto záměru, že je ale jasně dáno, že by nemělo být činěno nic proti lidským a náboženským právům existující nežidovské komunity v Palestině nebo právům a statusu židů v kterýchkoliv jiných zemích".

Znění dopisu bylo zveřejněno 7.11. 1917, tedy týden po zveřejnění Dohody z Malé Asie, originál dopisu je stále k dispozici v Britské knihovně, celá situace zasela nedůvěru Arabů k dohodám s Brity.
 

- Vzhledem k bolševické revoluci Anglie a Francie ustoupily z plnění Rusku, takže i tady je vidět, jak velký vliv měla revoluce v r.1917 na mezinárodní vztahy (přitom Británie se přímo podílela na vyslání a podpoře Trockého !).

Důvody, proč Britové podpořili sionismus

Poprvé o zřízení židovského státu v Palestině jednala Vláda Jejího Veličenstva už v roce 1914, pak následovala Balfourská deklarace.

Důvody, proč Britové podpořili sionismus, byly zmíněny profesorem historie Blízkého Východu James Gelvinem (viz wikipedie - Balfour declaration of 1917):

- jednak souvisely se snahou vyhrát 1.sv.válku

- šlo také o vlivné Židy s velkými financemi

Prvním důvodem byla snaha podpořit nejistého spojence před vstupem do války (dva nejbližší asistenti amerického prezidenta W. Wilsona byli zanícení sionisté), Wilson totiž (pro Brity to byl nesrozumitelný postoj) tvrdil, že "způsob, jak ukončit nepřátelství, je akceptovat mír bez vítězství".

Druhým důvodem byl fakt, že několik nejvýznamnějších ruských revolucionářů bylo židovského původu (mohli by přesvědčit Rusko, aby pokračovalo ve válce).

Třetím důvodem byla snaha Britů přilákat židovské finanční prostředky (detaily viz WIKI/Balfour declaration of 1917).

Britové ovšem také doufali, že zřízení židovského státu by podpořilo britskou správu palestinských území a omezilo by to jakékoliv francouzské zájmy v této oblasti, zvýšilo by to britský vliv v Egyptě a Suezském průplavu a území by sloužilo pro přepravu ropy z Iráku (přes Jordánsko).

/ *zde je možné hledat prapůvod dnešních problémů v této oblasti Mezopotámie a Persie, dnes je zde Irák a (vysoce aktuální) Írán, také Sýrie a Libanon, viz Sykes-Picot. /

Ačkoliv Britové oficiálně popírali, že zamýšleli zřízení židovského státu (prý mělo jít spíš o formu protektorátu nad Palestinským územím, jak odpovídalo zřízení Britského mandátu Palestina) neoficiálně připouštěli, že pokud by se navýšil počet Židů v oblasti, mohl by židovský stát vzniknout.

Doporučím ke shlédnutí také všechna tři videa od prof. Suttona (Wall Street a bolševická revoluce, Peníze koupí i toho největšího nepřítele - o tom kdo financoval a technologicky zásadně podpořil nástup Hitlera k moci, O řádu Skull&Bones, Trilaterální a Bilderberg komisi). Popis je k dispozici i zde na BLOGu č.3 a 4 dole (zajímavý je i rozhovor s vnučkou zakládajícího člena S&B - zde).

Víte například o tom, že během první Sovětské pětiletky 1928-1933 nepostavilo Rusko ani jednu továrnu?

Všechny je postavily firmy z USA, Británie, Francie, Německa a  Japonska. Například slavnou továrnu GAZ postavili technici od Forda, vylepšení akustických vlastností pohonu ruských ponorek provedla jedna známá japonská firma, viz videa pana Suttona, který pracoval v Hooverově institutu, kde je o tomto všem na 400 tun archiválií.

O roli židovských bankéřů toho pan Sutton řekl mnoho, to i ve vztahu k bolševické revoluci v Rusku r. 1917:

Perlička na závěr

Kniha Solženicyna "Dvěstě let pospolu" (o vztahu Rusů a Židů) nebyla prý nikdy vydána v USA (i demokracie má zdá se své meze). A když se ji pokusíte najít na internetu v anglické verzi, tak je tam jen neúplná verze s vynechanými kapitolami.

Připomeňme také, že ve videu "Peníze koupí i toho největšího nepřítele" povrdil i prof.Sutton, DrSc., že mu bylo ze strany blíže nespecifikovaných U.S. úřadů jednoznačně naznačeno, že další jeho veřejné vystupování je zcela nežádoucí, proto jsou k dispozici pouze ta tři videa s ním z r.1980 a jeho knihy kolují po internetu "v nezávislé distribuci".

Dobrou zprávou je, že česká verze knihy Solženicyna "200 let pospolu" je k dohledání snadno. Otázkou je, zda česká verze opravdu v Česku zajímá nějaké širší publikum, nemluvě o mladých lidech, kteří o skutečném průběhu událostí v Rusku před sto lety vědí podle mého názoru většinou naprosté minimum.

Čeká nás snad dnes třetí kolo této historie?

- kdy USA a Británie opět postaví Rusko a Německo vzájemně proti sobě, aby následně opět - na troskách ekonomicky poničené Evropy - zajistily svou světovou dominanci, jako po 1. a 2.sv.válce?

To je velkou otázkou, ale myslím, že Solženicyj dle jeho vyjadřování před smrtí viděl odpověď na tuto otázku už poněkud jasněji - a proto zřejmě napsal svou poslední knihu: (Rusové a Židé...) Dvěstě let pospolu, která měla poněkud "narovnat" představu veřejnosti o tom, kdo přesně tehdy "utopil Rusko v krvi".

Tato kniha je tak vskutku chrabrým počinem statečného muže, který nechtěl, aby Rusové a Rusko nesli v mediálním obrazu dnešní světové komunity všechny hříchy zla, které se tehdy udály, když tehdejší realita byla poněkud složitější.

Fakt, že do tohoto revolučního socialisticky-židovského vývoje v Rusku později fatálně zasáhl Stalin, je už jinou kapitolou. Ovšem jak doložil prof.Sutton, ani tehdy zásahy vnějších židovských bankéřů do vývoje v tehdejším Sovětském svazu (i hitlerovském Německu) zcela neustaly, pokračovaly dokonce i po válce, viz podrobnosti v jeho knihách o období 50. a 60.let (viz úvodní část videa Peníze koupí i toho největšího nepřítele). Také mnozí vnitřní "asimilovaní" ruští židé doprovázeli Stalina, teprve až smrt Berji ukončila toto období, po zásahu maršála Žukova, který definitivně ukončil toto období akcí, kdy Berju v Ljubljance po smrti Stalina zatknul. Toto období tak ukončil až nástup Chruščeva k moci.

Hlavné Správy, 11. 3. 2015 - Kým Kyjev pokračuje vo vojne, Rothschildovci skúpili takmer celý dlh Ukrajiny

Dočasná vláda mu dala amnestii a umožnila mu nastoupit do vlaku do Petrohradu. Prchlivý Gruzínec se později stal horlivým stoupencem Lenina, pečlivě prováděl všechny vůdcovi příkazy a zapojil se přímo do organizování říjnové revoluce. Ale neměl nic společného s obskurní finanční podporou, která proudila do bolševické strany.

Trocký byl jiný příběh. Ve stejnou dobu v únoru byl v daleké Americe, kde, podle vlastních slov, nedělal nic. Profesí Trockého bylo profesionální revolucionář. Evidentně se tento druh práce extrémně vyplácí, protože Trocký se vrátil do vlasti s 10,000 dolary v kapse. Dnes, kdy se staré dobré zelené papírky značně znehodnotily, se tato částka zdá být směšná, ale na přelomu století byla americká měna silná.

Trocký se dal k bolševické straně až v létě 1917, nicméně organizoval říjnové povstání, vložil se do toho více, než jakýkoliv jiný bolševický vůdce, včetně Lenina.

Když to potřebovali nejvíce. Jak můžeme vidět, žádná potřeba jejich podpory v r.1921 nebyla, ani na počátku r.1922. Historici nám neříkají o nacistickém finančním "zázraku" během tohoto období nic.

Po několika dnech ohromení západní diplomaté dostali předloženu mírnější variantu. Bolševici souhlasili s uznáním předválečných dluhů Ruska a byli připraveni nabídnout majitelům aktiv právo na pronájem nebo na obdržení kompenzací za svůj bývalý majetek. Oplátkou Anglie, Francie a Itálie měli uznat sovětskou vládu, poskytnout finanční pomoc, "zapomenout" na znárodněné firmy a zrušit válečné dluhy a úroky z nich.

16. dubna 1922 v janovském předměstí Rapallo podepsaly RSFSR a Německo permanentní dohodu o vzájemném upuštění od nároků plynoucích z refundací za vojenské a nevojenské ztráty a výdaje. Navíc Německo uznalo znárodnění německého státního a soukromého majetku v RSFSR! Smlouva byla podepsána v noci, tajně, a diplomaté ze zbývajících západních delegací se o ni dozvěděli teprve až poté, co se stala faktem.

To bylo příliš! Leninovo Rusko si dokázalo mazaně omotat Angličany a Francouze kolem prstu.

Najednou se potřebná anglosaská aktiva začala v zemi piva a párků aktivovat. Jak si vybavuji, Smlouva z Rapallo byla podepsána 16. dubna 1922, a čirou náhodou zažila na jaře 1922 nacistická strana "prudký nárůst v počtu svých členů"!

A degree of co-operation was established between America and the nations of the Entente which all previous negotiation between them had failed to achieve, and the artificer of this unity of purpose was Ludendorff.
 

prof. Antony Cyril Sutton DrSc., americký spisovatel a historik (zde), TV rozhovory z r.1980, citace z "Peníze koupí i toho největšího nepřítele", čas 22:00:

The Snipers Massacre on the Maidan in Ukraine (Revised and Updated Version)

Nezávislá akademická studie prof.Katchanovski z university Ottawa se dočkala nové verze (z 20. února 2015), která zahrnuje další nové skutečnosti o tom, kdo přesně střílel na Majdanu 20.2.2014, kdy někteří demonstranti a současně někteří členové policejních jednotek Berkut byli dle všeho zastřeleni stejnými zbraněmi - vystupovala snad v konfliktu dosud neznámá třetí strana, která se snažila vytvořit chaos a následný puč?

When President Woodrow Wilson sent U.S. troops to hold the Trans-Siberian railroad, secret instructions were given by Woodrow Wilson in person to General William S. Graves.

Židům, kteří mají v nájmu krčmy, nechť není dovoleno dávat rolníkům peníze na úrok, lihoviny na dluh, a pak jim z toho důvodu odebírat dobytek nebo
cokoliv, co rolníci nutně potřebují" /*JE, sv.3, s.80-81/

Jenže jak je příznačné pro celou dobu vlády Alexandra I., důslednost ve vyhlašovaných opatřeních chyběla: vydávala se nařízení, ale nikdo
nekontroloval jejich plnění. Například "nařízením z r.1817 o dávkách z nápojů bylo Židům ve velkoruských guberniích zakázáno pálení lihovin, avšak již r.1819 byl zákaz zrušen" - "dokud se ruští mistři nezdokonalí v pálení lihu".

/ *JE, sv.5, s.609,621 /

Zrušení židovských živností v lihovarnictví a obchodování s vodkou na venkově pochopitelně naráželo na odpor ziskuchtivých polských statkářských magnátů, proti nimž si ruská vláda tehdy ještě netroufla nic podniknout.

Jen v Černigovské gubernii, kde nebyla dlouholetá praxe statkářsko-židovského monopolu v lihovarnictví, podařilo se ho v r.1821 zrušit, když gubernii postihla neúroda a gubernátor uvedl ve svém hlášení, že:

"Židé drží v těžké porobě státní rolníky a kozáky."

 /*JE, sv.5, s.612/.

Totéž se podařilo i v Poltavské gubernii a v roce 1823 se tento zákaz povedlo rozšířit i v guberniích Mogilevské a Vitěbské.

Avšak na důrazné žádosti kahalů se pak od těchto zákazů upustilo.

A tak se za celé čtvrtstoletí vlády Alexandra I. s vystěhováním Židů z vesnic, což měla být součást boje proti obchodu s lihovinami ovládanému Židy, v podstatě nepokročilo.




Lihovarnictví však nebyl jediný druh statkářského pronájmu v pásmu židovského osídlení.

/ západní část Ruska, táhnoucí se k jihu přes Novorusko až k Azovskému a Černému moři, kolem Moskvy panovala přísnější nařízení /

Nájemci si brali do nájmu i jednotlivá hospodářská odvětví, jednotlivé pozemky, někde mlýn, někde rybolov, někde mosty anebo i celé usedlosti, a pak se do nájmu dostali nevolní rolníci (tyto případy byly koncem 18.století stále častější, viz JE, sv. 11, s.492), ale dokonce I VENKOVSKÉ KOSTELY, tedy pravoslavné chrámy, jak o tom podává svědectví řada autorů, např.:

N. I. Kostomarov, M.N. Katkov nebo V.V. Šulgin.

Tyto chrámy byly součástí usedlosti a byly považovány za osobní vlastnictví katolických velkostatkářů, tudíž:

"Židé se jako nájemci považovali za oprávněné vybírat peníze od lidí, kteří do chrámu přicházeli nebo v něm vykonávali bohoslužebné obřady."

"Kdo chtěl pokřtít dítě, dát se v kostele oddat nebo dát pohřbít nebožtíka, musel za jistou úplatu získat povolení od Žida."

V maloruských /*tak se tehdy říkalo Ukrajincům - Malorusové / historických písních jsou časté stížnosti na "Židy nájemce, vysávající obyvatelstvo".

/*V.V. Šulgin, "Čto nam v nich ně nravitsja...": Ob antisemitizme v Rossii, Paříž 1929, s.129 /

 

Ruské vládní úřady už dávno registrovaly toto nebezpečí: aby práva nájemců nezapletla do svých sítí i osobu rolníka a jeho práci a "aby Židé nevyužívali osobní práci rolníků a jako nekřesťané nájmem nevlastnili rolníky jako takové".

Toto bylo důsledně zakázáno: nařízením z r.1784, výnosy senátu z let 1801 a 1813 - aby "Židé vesnice a statkářovy rolníky pod žádným označením aneb pojmenováním nikterak neovládali a neměli v moci" / *JE, sv.3, s.81/.

Jenže vynalézavost Židů a velkostatkářů si dokázala poradit i s tím.

V r.1816 senát zjistil, že "Židé přišli na způsob, jak rolníky ovládat podle takzvané krescencie", tj. po dohodě se statkáři sklízet "seno a úrodu obilí, které si na polích rolníci zaseli..., a toto obilí musí pak rolníci vymlátit, odvézt do palíren pronajatých Židy, postarat se o voly, které si k nim Židé dali do péče, a zároveň Židům zajistit pracovní sílu a povozy...

Židé těmito usedlostmi plně disponují, a statkáři od nich dostávají výhodné nájemné, kterému se říká krescencie, to znamená, že Židům předem
prodávají celou příští úrodu zasetou na svých polích, z čehož plyne, že tím odsuzují své rolníky k hladovění."
/ *JE, sv.3, s.81/

Zdánlivě nejsou pronajímáni přímo rolníci, výsledek takové krescencie je však stejný.

 

Toto praktikování krescencií přes veškeré zákazy trvalo dál.

Situace byla komplikovaná také tím, že se mnozí statkáři u svých židovských
nájemců ZADLUŽOVALI, brali si od nich peníze jako zálohu na své zastavené usedlosti a Židé pak disponovali těmito jejich statky i prací jejich nevolníků.

Když však v r.1816 senát "nařídil, aby Židům byly usedlosti odebrány", dal jim možnost, aby se sami postarali o navrácení dlužných částek.

Delegáti kahalu přišli však v zápětí s nejponíženější prosbou na nejvyšší místa, aby toto nařízení bylo zrušeno, a hlavní správce duchovních záležitostí cizozemských vyznání, kníže A.N. Golicyn přesvědčil panovníka, že by bylo nespravedlivé potrestat jednu třídu viníků a vynechat z toho velkostatkáře a vysoké úředníky.

Statkáři na tom "mohou ještě vydělat, odmítnou-li jim vrátit kapitál získaný za krescencie, a krescencii samu si pak ponechají ke svému prospěchu"; jestliže dali Židům půdu v rozporu se zákonem, musí jim nyní peníze vrátit.

/*JE, sv.3, s.82, viz též J. Gessen, sv.1, s.185, 187./



 

Budoucí děkabrsta P. I. Pestěl, který tehdy sloužil v západních guberniích v armádě, muž, který ani zdaleka nebyl zastáncem samoděržaví, nýbrž vášnivým republikánem, si zapsal některé své postřehy o tamějších Židech.

Tyto své poznatky pak částečně vtělil do hlavních tezí svého programu na uspořádání státu ("Soupis požadavků pro prozatímní Nejvyšší správu"):

" V očekávání Mesiáše považují se Židé za dočasné obyvatele země, kde pobývají, a proto rezolutně odmítají provozovat zemědělství, řemeslníky dokonce spíš pohrdají a většinou se věnují pouze obchodu."

"Židovští duchovní nazývaní rabíni udržují svůj lid v nepředstavitelné závislosti na sobě, ve jménu vyznání jim zakazují číst jakékoliv knihy vyjma talmud... Národ, který neusiluje o vzdělání, zůstane navždy plný předsudků."

"Závislost na rabínech jde tak daleko, že každý jejich pokyn je do puntíku a bez reptání splněn.

Těsné spojení mezi Židy jim poskytuje možnost shromáždit velké částky... pro jejich společné potřeby, zvláště k uplácení vysoce postavených osob k nejrůznějším zlořádům, které jim, Židům, přinášejí prospěch."

Jak snadno přicházejí k majetku, "je dobře vidět v guberniích, kde jsou usazeni.

Veškerý obchod je tam v jejich rukou a je jen málo rolníků, kteří by u nich nebyli zadluženi a nebyli tak v jejich moci; tím však nesmírně ožebračují kraj, kde žijí".

"Minulá vláda (Kateřinina) jim dala mnoho skvělých práv a výsad, napomáhající zlu, které způsobují", například právo neodvádět brance, právo nehlásit úmrtí, právo soudit se mezi sebou dle rozsudku rabínova a "navíc mají všechna práva jako ostatní národy křesťanské".

"Je přeci jasné, že Židé tvoří ve státě tak říkajíc svůj vlastní samostatný stát, a navíc mají dnes v Rusku větší práva, než sami křesťané."

"Tak nemůže nadále pokračovat uspořádání, které přivodilo nepřátelské vztahy židů vůči křesťanům a přivedlo je do situace, jež je v rozporu se společenským řádem ve státě".

/ citace P. I. Pestěl, "Russkaja Pravda", Petrohrad, Kultura 1906, kap.2 § 14, s.50-52 /

 

V posledních letech panování Alexandra I. došlo k celkovému zpřísnění ekonomických a jiných zákazů židovské činnosti. V r.1818 vyšel výnos senátu, že nadále "nesmějí být křesťané v žádném případě dáváni Židům do služby za dluhy /*JE, sv.11, s.493/, v r. 1819 výnos o zrušení "prací a služeb, vykonávaných rolníky a služebnictvem pro Židy" /*sv.1, str.804/.

Zmíněný kníže Golicyn podal zprávu výboru ministrů, že "křesťané, kteří bydlí v domech u Židů nejen zapomínají a neplní povinnosti křesťanské víry, nýbrž přejímají zvyky a obřady židovské" /sv.11, str.493/. A konečně padlo rozhodnutí, že Židé "si nesmějí pro domácí práce držet křesťany" /*sv.1, s.804/.

Zároveň byl vysloven předpoklad, že by to "bylo užitečné i pro chudé Židy, kteří by mohli nahradit křesťanské služebnictvo".

Nic takového se však nestalo a je to vskutku zajímavé: mezi židovským městským obyvatelstvem byla chudoba a bída, vyskytovali se v něm "chudáci, kteří si jen taktak obstarali obživu" /J. Gessen, sv.1, s.206-207/, nikdy však nedocházelo k opaku: Židé si nehledali zaměstnání v domácnostech křesťanů. To znamená, že jim v tom něco bránilo, ale taky že dostávali podporu od soudržné židovské obce.

 

Nicméně již v r.1823 směli židovští nájemci zaměstnávat křesťany. Také "přísné dodržování zákazu", například že nesmějí Židům obdělávat půdu, "bylo v praxi obtížné dodržovat".

/*JE, sv.11, s.493/.

Jako odpověď na to, že se rychle rozmáhala sekta sobotistů (ti drželi sváteční den v sobotu, namísto v neděli /*jak bylo křesťanským zvykem/, ve Voroněžské, Samarské, Tulské a dalších guberniích, byla v téže době zpřísněna opatření též v pásmu židovského osídlení.

Roku 1821 byli pro obvinění "z těžkého útlaku" rolníků a kozáků vyhnáni Židé z venkovských obcí v Černigovské gubernii, v r. 1822 z vesnic v Poltavské
gubernii." / KJE, sv.7, s.313; Kovalevskij, in "Ščit", s.117 /

Na své cestě po Uralu v r. 1824 car Alexandr I. zjistil, že kolem dolů se pohybuje "značný počet Židů, kteří tu tajně nakupují drahé kovy, korumpují tamní obyvatele na úkor státní pokladny i soukromých podnikatelů", a nařídil, aby Židé "v žádném případě nebyli nadále trpěni ani ve státních ani v soukromých podnicích báňské správy". / JE, sv.1, s.805 /.

 

- Tolik barvitá ukázka z textu knihy Solženicyna - "200 let pospolu".

/ JE = Jevrejskaja enciklopedija v 16 svazcích, Petrohrad 1906-1913 /

/ J. Gessen, Istorija jevrejskogo naroda v Rossii, ve 2 svazcích /

Doporučuji k přečtení, jeho kniha je mnohem barvitějším a komplexnějším zobrazením tehdejší reality, než některé "suché akademické analýzy" jednotlivých nařízení vládců Ruska vůči Židům.

Doufám, že tento komplexní článek, jehož stěžejní částí jsou sdělení pana Solženicyna, který strávil mnoho let ve stalinistických táborech nucených prací, přispěje k větší pestrosti pohledů na problematiku Ruska a vzniku bolševické revoluce v r.1917.

Myslím, že o těchto událostech stále ještě nevíme dostatek podrobností.

Lepší poznání minulosti (i té naší, tedy bývalých zemí východního bloku) nám tak snad dovolí lépe se rozhodovat v budoucnosti, aby se podobná krveprolití neopakovala.

Konflikty různých náboženských vyznání a s tím související následné sociální nepokoje, ovlivňované navíc různými složitými zájmy "z venčí" (to včetně finančního ovlivňování, používání různých nepravd - informační války), jsou bohužel stále součástí světových událostí, nemívají jedinou příčinu, podílí se na nich vždy obě strany "domácí" a často zásadně i další zásahy z vnějšku.

V čase nepokojů se následně mohou k moci dostat různí diktátoři (Stalin, Hitler), kteří původní sociální nepokoje a různá "revoluční hnutí" dokáží změnit ve skutečné celosvětové tragédie.

Tomu bohužel často napomáhají sobecky až cynicky motivované zásahy zvenčí, např. finanční podpora těchto diktátorů z různých dalších stran, sledující nejrůznější (a často čistě sobecké) zájmy různých velmocí.

Spravedlivé a nestranné posuzování nejrůznějších vážných světových  problémů tak považuji za mnohem lepší postoj malých zemí, než "bezbřehou loajalitu a zaslepené přejímání názorů" v politicky loajálním duchu k dobovým velmocem. Koneckonců, kdo jiný, než občané bývalého Československa, by měli takové spravedlivé a nestranné postoje dávat najevo - pohnutá historie 20. století nás vybavila značnou životní zkušeností, bylo by velkou škodou ji nevyužít.

To bude náš nejlepší příspěvek ke stabilní světové společnosti, respektující lidská práva, náboženská vyznání, a řešící nejrůznější problémy zkušeně a spravedlivě, především mírovou cestou.

Pavel Sedlák

(kompletně dokončeno 1. 8. 2015, v 15:00)

Věnováno švýcarské diplomatce Heidi Tagliavini, která spravedlivě vyšetřovala válku v Jižní Osetii (Gruzii) v r.2008, a účastnila se Minských dohod na Ukrajině, odkud bohužel nedávno pod tlakem okolností odstoupila.

Její text o multilaterálním světě, nikoliv unipolárním, je dodnes ukázkou té nejskvělejší diplomacie - Lessons of the Georgia Conflict, NY Times, 2009.

"In the case of Georgia, the involvement of outside powers unfortunately served to harden positions rather than to build common ground. There was no attempt to recognize the genuine concerns of each party to the conflict.

In the end, unilateralism — indifference to the implications of one’s actions on the other side’s perceptions — became the guiding principle.

The international community can do better, and it does not have to reinvent the wheel to do so. It need only to go back to the charter of the United Nations and to principles it agreed at Helsinki in 1975."

Our report shows that the forces of unilateralism and violence are still very much a part of Europe’s political landscape. A stable European order has to be based on the rule of law and a genuine commitment to multilateralism.

- Heidi Tagliavini, a Swiss diplomat, led the E.U. investigation into the 2008 conflict between Russia and Georgia.
 

FINÁLNÍ ZPRÁVA NEZÁVISLÝCH VĚDCŮ A INŽENÝRŮ

O UDÁLOSTECH 11. ZÁŘÍ 2001 V NEW YORKu

DOKAZUJE NADE VŠÍ POCHYBNOST, ŽE VLÁDA USA

A JEJÍ "ODBORNÉ KOMISE" JSOU LHÁŘI.

30. 6. 2015

Není k tomu co dodávat, jde o závěry vědeckého vyšetřování.

Nový a přehledný dokument s českými titulky jednoznačně prokazuje, že vyšetřovací zprávy U.S. Národního úřadu pro standardy a technologie (NITS) byly zcela nevědecké - ignorovaly zásadní důkazy a svědectví.

Jak nyní přehledně doložili vědci, inženýři a stavitelé, za pomocí RYZE vědeckých metod, nové vyšetřování těchto událostí je zcela nezbytné.

motto

(citace psychologů ze závěru dokumentu)

"Proč se tolik lidí ve Spojených státech zdráhá uvěřit důkazům, že za událostmi 11. 9. 2001 mohla stát "jejich" vláda?

Je to jako otevření Pandořiny skřínky - svět už potom pro ně nikdy nebude stejný."

Shodou okolností jsem se i já osobně seznámil s člověkem, který dlouhodobě žil v New Yorku, který chodil (dlouhodobě) "na pivo" s hlavním manažerem údržby WTC1 a WTC2. A ten mi potvrdil, že právě tato frustrace - neschopnost uvěřit, že by vlastní vláda mohla něco takového provést lidu vlastní země, přes znalost exaktních důkazů - byla pro místní lidi největším problémem. Ti lidé byli vystaveni obrovskému pocitu zrady, který byl tak velký, že bylo pro ně problémem zachovat si osobní integritu - a proto raději důkazy vytěsnili ze své mysli, aby vůbec dokázali přežít tyto pohnuté chvíle, tuto obrovskou tragédii. Všichni se stali obětí kolosálního zločinu, s dalekosáhlými dopady na jejich psychiku.

Vláda USA a "odborné komise NITS" se dopustily všech nejhorších možných (zcela nevědeckých a protiprávních) postupů, které si lze jen představit, především:

- ignorování důkazů, jak vědeckých, tak i od očitých svědků

- přímého a rychlého ničení zásadních důkazů (např. roztavení sloupů v Číně, bez analýzy, evidence a vyhodnocení důkazů a stop na nich, což je v přímém rozporu s U.S. zákony).

- naprosto nesmyslných a nevěrohodných interpretací "vybraných důkazů" - a především naprostého a záměrného ignorování vědecky zjištěných stop po armádních výbušninách.

Proč se tomuto obrovskému a fatálnímu podvodu U.S. vlády a jejích komisí, které následně vedly k válkám, vzestupu terorismu ve světě a vlnám běženců, nevěnovaly evropské odborné inženýrské organizace, politici a především nezávislá hlavní média, je obrovskou otázkou.

Současná krize v Evropě souvisí s dluhy a celkovým chaosem na Středním a Blízkém východě, severu Afriky a Ukrajině, který vznikl jako přímý důsledek válečných akcí G. W. Bushe ml. a jeho následovníků, v tzv. "válce proti terorismu".

Jde o krizi morálky, ať už jde o dluhy, náklady válek, následné způsobené škody mnoha národům i utrpení mnoha nevinných lidí.

A první a zcela nejvážnější porušení morálky vzniklo při vyšetřování událostí 11.září 2001.

Rozhovor s doc. Ing. Ivanem Němcem CSc. z VUT Brno, o první české studii pádu WTC 9/11 - doporučuje nové vyšetřování událostí.

Pro vyřešení všech těchto krizí je třeba začít u jejich příčiny - tedy je třeba začít nové vyšetřování průběhu pádu tří budov, tzv. Dvojčat a WTC7.

Nový hodinový dokument s českými titulky předkládá jasné a utříděné názory, vědecké analýzy dlouholetých odborníků, inženýrů, stavitelů, demoličních odborníků a vědců.

Dočkáme se někdy v EU toho, aby hlavní demokratická média PŘESTALA ignorovat tento obrovský zločin, dosud nevyšetřený?

Bez toho totiž nebudou žádná řešení současných krizí funkční, bude stále jen docházet k dalšímu omezování práv a svobod občanů, pod záminkou "naší ochrany a bezpečnosti".

Veškeré hospodářské škody navíc nejsou stále plně odhaleny, neboť poslední krize v r.2012 byla odsunuta, za pomoci snižování úrokových sazeb bank a "kvantitativního uvolňování" (tedy "tištěním" ničím nekrytých peněz v USA ve FED a nyní v EU v ECB).

Naplno má podle mnohých odborníků propuknout krize na akciových trzích v r.2016, kdy hrozí akciovým trhům "prasknutí obrovských cenových bublin", dle mnohých v řádech mnoha desítek procent.

Důsledky budou podle všech odborníků velmi vážné.

- G.W. Bush ml. se omlouvá za to, že si vyrobili (tedy vymysleli) chybějící důkazy o zbraních ZHN v Iráku (to je citace), ZDE:

"I truly believed that Saddam Hussein had weapons of mass destruction. But when we couldn't find the evidence, we fabricated it."

"It was wrong to misoverexaggerate the nature of the threat. And although men like Dick Cheney, Paul Wolfowitz and Douglas Feith were the most directly involved, ultimately I was the man at the top and I accept full responsibility."

G.W. Bush ml. (2013, The Daily Currant)

- Hillary Clinton si podle U.S. novin z ledna 2015 zcela vymyslela(!) genocidu v Benghází, aby mohla nezákonně napadnout Libyi a nezákonně svrhnou tamního vládce Kaddáfího (ZDE).

- za útokem chemickými zbraněmi v Damašku v Sýrii bylo Turecko, zjistil respektovaný U.S. novinář ZDE.

- USA využívají a podporují ISIS už od r. 2012, aby nezákonně svrhnuly Assada v Sýrii, prozrazují nově získané dokumenty z Pentagonu, ZDE.

Examiner.com. 26. 5. 2015 - Obama ordered CIA to train ISIS jihadists: Declassified documents ZDE.

Válka proti teroru - červený nápis s šipkou říká:"Jste tady".

Je třeba potrestat viníky zavírání občanů do věznic bez soudů, za používání nezákonného mučení, za nezákonné tištění peněz v následných hospodářských krizích a za nezákonná ekonomická rozhodnutí, jako bylo např. zřízení státem dotovaných bank pro ještě větší život na dluh (Fredie Mac a Fannie May) bez dokládání schopnosti splácet, což okrádá poctivé občany nežijící na dluh o úspory - růstem inflace, vzhledem ke "zředěné měně" při následném "kvantitativním uvolňování".

Tyto banky totiž samozřejmě následně zkrachovaly a dík sdíleným akciovým derivátům (které ocenily podvodné ratingové US agentury jako "zcela bezpečné - AAA") se do problémů dostaly následně i banky evropské.

Odhalení těchto viníků je prvním nutným krokem k nápravě pokojného stavu ve světě, který je jimi záměrně zaváděn do velkého konfliktu.

Analýza Daniela Veselého o Íránu, Saudské Arábii, Izraeli a USA.

Koneckonců, krize v Řecku je ze stejného soudku, západní banky pomáhaly falšovat účetnictví Řecka, aby mohly nesolventní zemi poskytnout úvěry, na které neměla nárok. Nyní se na tyto dluhy skládá celá Evropa.

BLOOMBERG: Goldman Sachs Group Inc. managed $15 billion of bond sales for Greece after arranging a currency swap that allowed the government to hide the extent of its deficit. German Chancellor Angela Merkel said it would be a “scandal” if banks helped Greece massage its budget. The country “falsified statistics for years,” she said in her speech to a party rally.

Podrobnosti např. zde.

A Proč si Řekové půjčovali, a proč jim pomáhala významná banka z USA?

- rok 1998 - Greece planned to spend $17 billion on its military over 10 years at that time, with the biggest share going to the air force - ZDE

- Řecko plánuje utratit 17mld USD (asi 460mld CZK v současném kurzu) v příštích deseti letech.

At the end of the competition, Mr. Tsohatzopoulos, the Greek minister of defense, said that Greece would start negotiations to become part of the Eurofighter Typhoon production process and saw itself buying between 60 and 80 planes after 2005.

Because of the Olympic Games, due in Athens in 2004, the government decided once again to at least postpone the Typhoon purchase.

Instead, in June 2000, they finally ordered 50 brand new F-16 Block 52 fighters with an option of 10 more (exercised in September 2001), consisting out of 40 single-seat aircraft and 20 double-seat aircraft. These aircraft are of the latest batch of Block 52 aircraft equipped with conformal fuel tanks.

On June 8th, 2004 the last 2 of these batch of F-16s was delivered to the Hellenic Air Force. All F-16s were produced in just 31 months from receipt of the LoA. Normally it takes up to 36 to 42 months to accomplish this.

2005 - Greece Signs Contracts for 183 Leopard 2s, 150 Leopard 1s

Greek government representatives in Berlin signed a contract for the purchase of 333 used tanks: 183 Leopard 2A4s external link and 150 Leopard 1A5 external link main battle tanks from Bundeswehr reserves. As DID noted on July 20, the overall value of this transaction was estimated at EUR 270 million (USD $324 Million), but no final figures were given in the Krauss-Maffei Wegman (KMW) release.

Program modernizace a zakoupení nových řeckých ponorek - zde.

Řekové ale dostávají pouze  jedno euro z deseti euro pomoci, které jim pošleme, zbytek jde do západních bank v USA, Německu a Francii, které na tom celém podvodu vydělaly (odhadněme, že společně s několika zkorumpovanými Řeky, které pravděpodobně tyto banky uplatily, aby na vražedné půjčky kývli - podobná situace je dnes i na Ukrajině, kde opět místní oligarchové prodávají zemi, továrny, přístavy, nesmyslně válčí - a obyčejní lidé chudnou a trpí hyperinflací potravin, energií, nájmů, školného a zdravotní péče).

Kdo vydělává na válkách je tak zřejmé - především zbrojařské firmy, kdo vydělává na "omezování osobních svobod a práv občanů" je také zřejmé, ti co se drží u moci a brání vyšetřování těchto závažných zločinů.

In short, the options for American global policy, post-2016, might be characterized as either grim and chaotic or even grimmer, if more focused. Most of us will fare equally badly under either of those outcomes, though defense contractors and others in what President Dwight Eisenhower first dubbed the “military-industrial complex” will have a field day. Domestic needs like health, education, infrastructure, and the environment will suffer either way, while prospects for peace and climate stability will recede.

A country without a coherent plan for advancing its national interests is a sorry thing. Worse yet, however, as we may find out in the years to come, would be a country forever on the brink of crisis and conflict with a beleaguered, nuclear-armed rival.

A EU k tomu všemu mlčí !!

Okruh podezřelých je tak zcela jasný, evropská demokratická média by už nadále neměla ignorovat tyto obrovské zločiny, které se dějí od r.2001, to počínaje událostmi v New Yorku a konče válkami na vylhaných důvodech.

Pokud nebudou hlavní evropské média ochotná respektovat jasné vědecké důkazy o událostech 11. září a nezahájí mohutnou kampaň za obnovení vyšetřování, nebude možné je nadále pokládat za svobodná, nezávislá a demokratická - dodržující etický zpravodajský kodex.

Toto je naprosto zřejmé - ztráta věrohodnosti hlavních evropských médií bude posledním krokem do propasti chaosu a násilí, které hrozí zachvátit velké oblasti současného světa.

DAILY NEWS, 18. června 2015:

Soudní dvůr v USA rozhodl, že představitelé administrativy z éry G.W.BUSHE mohou být soudně stíháni

za zločiny spáchané při válce proti terorismu - např. zadržování lidí bez důkazů, jejich mučení, dlouhodobé týrání, nelegální omezování jejich občanských svobod a práv - např. uvěznění bez rozhodnutí soudu a možnosti obhajoby.

TAKTIZOVÁNÍ BRITÁNIE JAKO HLAVNÍ PŘÍČINA VZNIKU

1. SVĚTOVÉ VÁLKY?

Starikův pohled na zásadní souvislosti - britský ministr zahraničí, sir Edward Grey, lhal Německu (že Británie zůstane neutrální) a lhal Rusku (že Británie půjde do války).

Postoj Britů manipuloval mocnosti přímo do války.

27. 6. 2015

"Takto se staré anglické soukromé vládě opětovně podařilo přinést do Evropy masakr…"

Alfred von Tirpitz, německý velkoadmirál.

Český zdroj Zvědavec: 1. část textu Starikova ZDE, 2. část ZDE.

/ Kráceno, upraveno i pořadí faktů pro větší přehlednost. /

Později byli politici různých zemí dotazováni, jak bylo možné, že:

...nejkrvavější válka v lidské historii přišla jakoby "z ničeho nic"?

Většina z nich bezradně rozhodila rukama, někteří z katastrofy vinili nepřátele své země.

Pouze Lord Edward Grey, vikomt s Falladonu, který působil jako ministr zahraničí Velké Británie v letech 1906-1916, se k diskuzi nepřipojil, skromně mlčel a ani později nenapsal žádné podrobné memoáry, jen neurčitá vyjádření.

Sir Edward Grey, britský ministr zahraničí 1906-1916 (zdroj:Wikipedie).

1.

Než Německo a Rakousko potrestají Bělehrad, tak potřebují znát postoj Ruska, vzhledem k francouzsko-ruské alianci.

Po atentátu v Bělehradě vznáší Rakousko-Uhersko za podpory Německa nároky na Srbsko. Jaká situace povede k válce a jaká ne? Scénář je následující:

Bělehrad vzdoruje, podporován zárukami Ruska.

Rakušané a Němci museli být přesvědčeni, že Petrohrad nezasáhne na straně Srbů a omezí svoji reakci na diplomatické odsouzení.

- pouze tato verze by zapálila doutnák války (*a vyhověla záměru těch, kteří si ji přáli, viz dále), neboť pokud by Rakousko a Německo tušily, že Rusko se do války zapojí, nikdy by se do akce proti Bělehradu nepustily:

Rakousko a Německo věděly, že by to znamenalo válku s Francií, a nakonec s Anglií, v důsledku francouzsko-ruské aliance.

První světové válce tak bylo možné snadno zabránit.

Stačilo, aby Británie řekla Německu, že v případě války v Evropě nezůstane neutrální a postaví se na stranu svých spojenců z Trojdohody.

Británie potřebovala válku, aby oslabila Rusko a následně i Německo vzájemným zničujícím konfliktem, ale musela se vydávat za ochránce míru, aby ji zažehla.

A právě tehdy dorazil na politickou scénu lord Edward Grey, který zastával ve vládě Jejího veličenstva úřad, na kterém závisel onoho horkého léta 1914 osud životů milionů lidí.

2.

Netvořili Rusko, Anglie a Francie alianci Trojdohody?

("Triple Entente")

Faktem je, že:

Až do začátku první světové války nebyla aliance Trojdohody (Entente) ošetřena žádnou smlouvou!

Ve skutečnosti šlo o tři zcela oddělené dokumenty, z nichž pouze jeden (mezi Francií a Ruskem) se týkal vojenských závazků.

Prvním dokumentem byla úmluva mezi Anglií a Francií, která tento blok Entente iniciovala. Popravdě byla o Newfoundlandu, Západní Africe, Siamu a Egyptu a není tam ani slovo o vojenských závazcích v případě války.

Druhým dokumentem byla úmluva mezi Ruskem a Británií z r. 1907, která rozdělovala sféry vlivu v Persii, Afghánistánu a Tibetu. Nic mimo to, ani slovo o vojenských závazcích.

Třetí dohoda, na které byla aliance Entente založena, byla mezi Francií a Ruskem a byla podepsána Alexandrem III. To byl jediný reálný dokument, týkající se vojenských závazků.

Podle něj byli Francouzi nebo Rusové vázáni okamžitě vyhlásit válku jakékoliv mocnosti, která by napadla buď Rusko, nebo Francii.

- tyto závazky vůči sobě navzájem se ale týkaly jen… Paříže a Petrohradu.

Skutečná alianční smlouva byla podepsána zeměmi Trojdohody (Entente) teprve až po začátku první světové války.

Jaký je v tom rozdíl? Velký!

Absence normální smlouvy umožnila Britům slibovat neutralitu, aby vyprovokovali Německo k válce, a zároveň slibovat pomoc Rusku.

Pokud by aliance Entente byla vytvořena oficiálně, Němci by se chovali zcela jinak, protože nejistota ohledně postoje Londýna byla háčkem, na který se němečtí diplomaté chytili.

Francouzský velvyslanec v Rusku, Maurice Paleologue, řekl svému britskému kolegovi siru Georgi Buchananovi:

"Trvám na klíčové roli, kterou Británie může hrát, aby zmírnila válkychtivost Německa."

Odvolal se na názor imperátora Nikolaje, který před čtyřmi dny řekl:

"Německo by se nikdy neodvážilo zaútočit na sjednocené Rusko, Francii a Anglii, pokud by zcela nezešílelo."

3.

Dvojí hra britského ministra zahraničí, sira Edwarda Grey, vůči Rusku a Německu.

Právě tehdy dorazil na politickou scénu lord Edward Grey.

Ctihodný lord zastával ve vládě Jejího veličenstva úřad, na kterém závisel onoho horkého léta 1914 osud životů milionů lidí.

Stejně jako každý diplomat i šéf britského ministerstva zahraničí měl dar dlouze mluvit, aniž by něco řekl. Tento dar později skvěle předvedl ve svých pamětech. Než aby dal jasnou odpověď a zaujal jasný postoj, byla slova sira Grey onoho kritického léta plná narážek a opominutí.

Válka ale nebyla náhoda.

Černov, šéf ruské Socialistické strany (Revoluční strany), napsal ve svých vzpomínkách o přednášce Josefa Pilsudského, polského socialisty a budoucího vůdce nezávislého polského státu, v Paříži na počátku roku 1914:

"Pilsudski sebevědomě předpověděl, že Balkán zažehne v blízké budoucnosti rakousko-ruskou válku."

Pilsudski jistě a přesně řekl, jaká mocnost se postaví za koho a kdo další bude do ozbrojeného konfliktu zatažen. Ale nejen to. On dokonce zcela přesně předpověděl, jak válka dopadne a kdo bude triumfovat:

"Rusko bude poraženo Rakouskem a Německem, které pak podlehne Angličanům a Francouzům"

Předvídavost budoucího polského diktátora byla mimořádná!

Ruský car Nikolaj II, německý císař Wilhelm II a rakousko-uherský císař Franz Joseph (císař rakouský a apoštolský král uherský) ani netušili, že se chystá válka.

Arcivévoda Franz Ferdinand si klidně hrál se svými dětmi v Belvedéru, Gavrilo Princip (*atentátník z Bělehradu) byl univerzitním studentem, Mladá Bosna ještě ani neuvažovala o zabití následovníka rakouského trůnu a generální štáby budoucích nepřátel neměly žádné plány na nadcházející válku.

Jednání sira Grey s Německem - 6. července 1914.

Po zavraždění Franze Ferdinanda 29. června 1914 šéf britské diplomacie veřejně nabídl své hluboké kondolence Vídni před parlamentem, pak se odmlčel.

Situace mezi Německem a Británií byla tehdy především o vztazích na moři.

6. července zašel německý velvyslanec v Londýně, princ Lichnowsky, za Greyem, aby zjistil přístup Británie k vývoji situace. Britové demonstrovali svoji lásku k míru, jako by to chtěli zdůraznit. Mimo diplomatické dvojsmysly zde byly další hmatatelné symboly náklonnosti Británie k Němcům.

Primárním kořenem britsko-německého soupeření bylo námořnictvo – podněcované velkým loďařským programem Říše. Londýn považoval rozrůstající se německou flotilu za nezastřené nepřátelství, ale náhle svůj postoj změnil!

Admirál Tirpitz to popsal takto:

"…Vztahy mezi těmito dvěma zeměmi vypadaly tak dobře, že poprvé po mnoha letech dorazila britská námořní flotila do Německa do Kielu na týdenní slavnosti. Flotila odplula po atentátu v Sarajevu."

Německý velvyslanec Lichnowsky tak začal své rozhovory s Greyem právě tímto momentem - sdělil hluboké uspokojení císaře Wilhelma s návštěvou britské flotily v německém přístavu. Pak začal jemně sondovat britský postoj k nadcházejícím mezinárodním komplikacím.

Velvyslanec upřímně vysvětlil německý postoj:

Berlín nemůže odmítnout pomoc svému spojenci (Rakousku-Uhersku), ale to by mohlo znamenat možné komplikace s Petrohradem (Ruskem).

Němci si byli dobře vědomi, že mimo etnických sympatií byly tyto dvě monarchie - Rusko a Srbsko - spojeny také rodinnými vazbami:

Matka dědice srbského trůnu byla také sestrou velkovévody Nikolaje Nikolajeviče Romanova, budoucího šéfa ruské armády v budoucí válce.

Sám ruský monarcha byl strýcem srbského prince Alexandera.

Jen o pár měsíců dříve Nikolaj II osobně slíbil Srbsku "úplnou vojenskou pomoc" a dokonce "jakoukoliv podporu bude potřebovat".

Následně položil německý velvyslanec klíčovou otázku, kvůli které přišel - o postoji Británie ke spojenectví s Ruskem,

tedy o dohodě mezi Ruskem a Británií z r. 1907, která rozdělovala sféry vlivu v Persii, Afghánistánu a Tibetu (dohoda ale neobsahovala ani slovo o vojenských závazcích).

Němci věděli, že nějaká jednání mezi Anglií a Ruskem o námořní úmluvě probíhají a že taková dohoda by mohla povzbudit Rusko postavit se Rakousku.

Striktní prohlášení londýnských diplomatů (o podpoře Ruska) by znamenalo, že Němci by museli okamžitě začít hledat z krize cestu ven.

Pokud by Rusko mělo podporu Británie, konflikt s ním by byl pro Německo nepřijatelný.

- Byla to vynikající příležitost ukázat německému velvyslanci britský jednoznačný postoj, ale místo toho sir Grey řekl, že:

"Británie nemůže tolerovat zničení Francie".

Diplomaté vždy mluví zvláštním jazykem, než vždy srozumitelným běžným smrtelníkům, ale diplomaté si vzájemně dokonale rozumí. V mnoha ohledech spočívá jejich práce v interpretaci vzájemných náznaků a schopnosti mluvit, aniž by něco řekli.

Přeloženo do "lidského" jazyka, britský výraz "nemůže tolerovat zničení Francie" znamenal následující:

- Petrohrad vedl jistá jednání s Londýnem.

- Británie nedává Rusku žádné bezpečnostní záruky.

- V případě vojenského konfliktu mezi Německem a Ruskem zůstanou Britové mimo konflikt.

- Jedinou věcí, která Brity znepokojuje, a proti které se rozhodně postaví, je vojenská porážka Francie.

 

Tolik informací můžete vložit do krátké věty. Tudíž aniž by se chytil na německou vějičku, sir Grey naznačuje "mezi slovy" Němcům, že:

...zničení Ruska Velkou Británii netrápí.

Jednání sira Grey s Ruskem - 8. července 1914.

Sir Grey po setkání s německým velvyslancem srdečně hostil ruského velvyslance Benckendorfa. Ale tam zazpíval jinou notu.

8. července šéf britského ministerstva zahraničí popsal vážnost situace, které Rusko čelí.

Sir Grey nepochyboval, že Rakousko zaútočí, dokonce vyjádřil názor, že Rusko by mělo Srbsko bránit. Navíc velmi zdůrazňoval nepřátelství Německa vůči Rusku.

Poukázal na to, že podle jeho znalostí se směr německých vojenských operací v případě konfliktu brzy přesune ze západu na východ.

Alexander Konstantinovich Benckendorff (1849 - 1917) byl ruským velvyslancem pro Německo a Velkou Británii (zdroj: Wikipedie, zde).

Edward Grey předvedl vynikající představení – když mluvil s německým velvyslancem, byl optimistou, s ruským byl sklíčeným pesimistou. Když se ruský velvyslanec Benckendorf pokusil vykreslit situaci v lepším světle, Grey silně namítal a řekl:

"že se mu nelíbí informace, které obdržel z Vídně. Situace je velmi vážná."

 

Když zasel sémě pochybností v ruské vládě, 9. července se britský ministr zahraničí sir Grey opět setkal s německým velvyslancem Lichnowskym.

Pouhé tři dny předtím mu Grey naznačil, že Británie nebude do záležitostí na pevnině zasahovat, pokud nebude hrozit "zničení Francie".

Aby si byli jistí, že postoj britské vlády pochopili, pokusili se Němci opětovně ověřit přesnost svého "dekódování" náznaků ministra zahraničí.

(Stejně jako dříve mohl postoj Anglie zastavit pád evropského kontinentu do propasti. Co by respektovaný šéf britské diplomacie řekl? Pravděpodobně něco o důležitosti zachování míru a potřebě řešit konflikty mírovými prostředky, že?)

Grey mluvil zdlouhavě o mírumilovné náladě v Rusku.

Obezřetný německý velvyslanec se v souladu se svými pokyny zeptal, jestli by Británie souhlasila s tím, že by působila jako zklidňující síla v případě rakousko-srbského konfliktu?

- Lord Grey německého velvyslance Lichowskyho ujistil, že:

"Učiní vše, co je možné, aby zabránil válce mezi velkými mocnostmi."

"Řekl jsem," napsal Grey ve svých pamětech, "že pokud rakouské akce proti Srbsku budou prováděny v rámci jistých omezení, bude samozřejmě relativně snadné přesvědčit Petrohrad, aby to toleroval."

Zároveň velvyslanec zpravil Berlín, že "ze sira Greye vyzařoval optimismus".

Grey mluvil tak nadšeně a vášnivě, že to byla slova, které chtěli Němci slyšet. Toto velvyslanec napsal ve svém telegramu do Berlína:

"(Sir Grey) ujistil, že k tomu, co řekl 6. července, nemá co dodat a může jen zopakovat, že na jednu stranu byly uzavřeny dohody mezi Velkou Británií, Francií a Ruskem, ale na druhou stranu Velká Británie nevstoupila do žádných tajných závazných dohod týkajících se války v Evropě."

Dále Grey řekl, "že Anglie chce mít ruce zcela volné".

- Přeloženo z diplomatického jazyka to znamená neutralitu Anglie v případě války!

 

Mohl ale sir Grey říct, že se v případě války Anglie netýkají žádné závazné dohody?

Netvořili snad Rusko, Anglie a Francie alianci Entente - alianci Trojdohody?

Je zajímavé, že sir Grey řekl pravdu. Jak už víme, dohoda Ruska a Anglie se týkala jiných věcí, nikoliv vojenských záruk (*viz bod 2 výše). Pouze dohoda Ruska a Francie obsahovala vojenské vzájemné záruky.

Skutečná alianční smlouva byla podepsána zeměmi Trojdohody (Entente) teprve až po začátku první světové války.

Absence normální smlouvy umožnila Britům slibovat neutralitu, aby vyprovokovali Německo k válce, a zároveň slibovat pomoc Rusku. Pokud by aliance Entente byla vytvořena oficiálně, Němci by se chovali zcela jinak, protože nejistota ohledně postoje Londýna byla háčkem, na který se němečtí diplomaté chytili.

Síla těch, kdo chtěli vyvolat válku, spočívala ve způsobu, jakým si zahrávali se stranami po obou stranách plotu, s oběma týmy.

Byl to britský vynález – čelíce válce byli přátelé Němců a "spojenci" Rusů.

Když se revoluce začala šířit Ruskem, stejní gentlemani poplácávali po zádech Nikolaje II a zároveň dávali peníze na jeho svržení. Pak poslali blahopřejný telegram Kerenskému a slíbili podporu generálu Kornilovi, aby ho svrhl.

Pak se k moci dostali bolševici a "spojenci" s nimi a s jejich nepřáteli nadále rokovali. Při vypuknutí ruské občanské války pomáhali Britové jak Bílým, tak na ně dávali bedlivě pozor, aby zajistili, že nakonec nezvítězí.

To není nějaký druh mimozemské britské zákeřnosti a prolhanosti, napomáhá to jejich zájmům a jejich plánům. Hraním jak černými tak bílými na jedné šachovnici lze vždy dát mat straně, která již není potřeba.

4.

A Němci to zbaštili.

Anglie usiluje o mír!

Stačilo říct jen dvě slova a Němci by pochopili, že osud jejich země visí na vlásku. Ale nadřízení sira Greye ho pověřili úkolem a ten ho provedl mistrovsky, poslal tím miliony lidí, kteří zatím seděli nic netuše a opalovali se na červencovém slunci, do hrobu.

Ledová nedůvěra tradičně nepřátelské politiky Británie byla rozehřáta oslnivým šarmem sira Greye.

Admirál Tirpitz poznamenal:

"9. července lidé na ministerstvu zahraničí zastávali střízlivý názor, že pokud nebude možné mír v Evropě udržet, bude Anglie stále stát na straně našich nepřátel od počátku vojenských akcí.

Nicméně mírový postoj zaujatý britským ministerstvem zahraničí v posledních týdnech stále více a více oklamával lidi v blízkém kruhu kancléře.

Evidentně dokonce i generální štáb začal brát v úvahu mírové záměry Anglie."

Jako všude jinde ve světě měla Británie neoficiální diplomacii, která běžela mimo oficiální kanály. Ale tentokrát byly sázky tak vysoké, že vše utichlo.

"Zároveň se Anglie zdržela dokonce i toho, aby nás varovala z očí do očí,"

bědoval Alfred von Tirpitz.

Transparentní náznaky sira Greye vyvolaly válku více, než kulky atentátníka Gavrilo Principa.

Ujištěn o "mírumilovných způsobech" Británie odcestoval německý císař na svoji každoroční okružní plavbu po norských fjordech.

Rakušané, souhlasící s jeho směrem akcí, začali připravovat text ultimáta Srbsku. Díky snaze lorda Greye byl Rakousku a Německu předložen velmi růžový obrázek:

...v případě rakouské invaze do Srbska Rusko do konfliktu zřejmě nezasáhne, a pokud ano, tak Anglie ho nepodpoří.

Francouzská intervence je pravděpodobná, ale v této situaci nebyl takový scénář tak špatný.

– Paříž již toužebně čekala na příležitost vzít si zpět Alsasko a Lotrinsko, a proto již byla skutečným nepřítelem Německa.

Akce dosáhla svého vrcholu - přichází válka.

20. července francouzský prezident Raymond Pointcaré dorazil do Ruska.

Aby se ruský car Nikolaj II neobával pomoct svým slovanským bratrům, byl francouzským prezidentem ujištěn, že:

"...v případě války s Německem Francie splní své závazky spojence."

Zároveň tyto dvě strany probraly své vojenské plány.

Rusko, v souladu se svými závazky, mělo zmobilizovat své síly do plné pohotovosti do 15 dnů, pro postup na Německo. Útok na Rakousko-Uhersko byl naplánován na 19. den mobilizace.

Zatímco ruský panovník a francouzský prezident jednali, události vypadaly zamrzle, ale po odjezdu Pointcarého začaly běžet jako splašený kůň.

Rusku zbýval týden života v míru.

Poslední šance a diplomatický dokument, který odstartoval válku.

23. července se "spojenecký" francouzský prezident vrátil domů a druhý den sir Grey úspěšně sabotoval poslední příležitost k mírovému řešení konfliktu.

Ruský ministr zahraničí Sergej Sazonov učinil poslední návrh na politické řešení Rakouských nároků vůči Srbsku.

Z pověření cara ruský ministr zahraničí Sergej Sazonov navrhl, aby:

Rusko, Anglie a Francie společně zatlačily na Vídeň a donutily Rakousko-Uhersko k politickému řešení svých nároků vůči Srbsku.

- Grey jeho návrh odmítl (...mohl ohrozit rakouské ultimátum Srbsku).

Tento zamítavý dokument byl roznětkou první světové války – od jeho předložení uteklo jen pár dní, kdy započaly nepřátelské akce.

Rakouské ultimátum Srbsku.

23. července dal rakouský velvyslanec v Srbsku Greyovi, co chtěl.

Vídeňští diplomaté předložili Srbsku ultimátum, jakmile se Pointcaré vrátil do Paříže – toto načasování nebylo náhodné. Neboť takto francouzský a ruský vůdce nemohli naplánovat reakci. To Rakušanům a Němcům vyhovovalo.

Ze strany "spojenců" Ruska (Francie a Británie) to mělo ještě jiný význam - francouzský prezident nemusel nic složitě vysvětlovat carovi Nikolajovi II, stačilo pouze poslat telegram. Místo konkrétní diskuse o stále komplexnější situaci tak mohly Francouzům projít jen otřepané fráze.

Časový limit ultimáta byl pouhých 48 hodin!

- Čas běží tak rychle, že již bylo pozdě zastavit válku! Hlavním Greyovým cílem pak bylo učinit věci nezvratnými.

Grey se setkal s rakouským velvyslancem poprvé v den, kdy bylo ultimátum zasláno. Angličané již byli s jeho podmínkami dobře obeznámeni – "Times" nechaly přesně uniknout jeho obsah den předtím.

Každému, kdo se v politice trochu vyzná, bylo jasné, že jde o vyhlášení války.

Když byl o ultimátu telegramem informován ruský ministr zahraničí Sazonov, okamžitě vykřikl: "To znamená válku v Evropě!".

Lord Grey to ale stále "nechápe" - místo aby varoval Rakušany na pokraji války, pouze vyjádřil své politování, že dokument předložený Srbsku obsahuje pevný časový limit. Lord Grey odmítl o ultimátu diskutovat, dokud text neuvidí osobně.

Rakouský velvyslanec Mensdorf uzavřel svoji zprávu o rozhovoru s Greyem těmito slovy:

"Byl chladný a objektivní, jako obvykle, mluvil přátelsky a dokonce i s jistými sympatiemi k nám."

Po rozhovoru s Greyem bylo Rakousko-Uhersko konečně klidné a přesvědčené, že může napadnout Srbsko.

5.

Němci procitají ze lží britského ministra zahraničí, ale je pozdě. Ruský car neprohlédl situaci a nařizuje mobilizaci, čímž je osud Ruska a Německa zpečetěn.

Poslední minuty míru se sypaly jako písek v přesýpacích hodinách a šéf britské diplomacie se opět stavil u německého velvyslance. Nyní, kdy se Evropa těšila posledním 24 hodinám míru, přijdou snad Britové s důležitými slovy, které by zachránily miliony životů? V žádném případě!

"Pokud by Rakousko narušilo srbské území, riziko evropské války by bylo před námi… a její následky by byly pro čtyři mocnosti naprosto nepředvídatelné."

- poznamenal sice Grey.

Mluvil o možné újmě světovému obchodu, potenciální explozi revolučních elementů a hrozbách šířící se chudoby, byla to ale pouze slova, neboť:

- opětovně zdůraznil německému velvyslanci možnost války mezi ČTYŘMI mocnostmi (Ruskem a Francií, Německem a Rakouskem), opět tedy poukázal na to, že Británie zůstane neutrální!

Grey totiž potřeboval nejen, aby Rakousko předložilo ultimátum, ale také aby zahájilo vojenské akce, až vyprší. Teprve když byli ujištěni o neutralitě Británie, byli Němci a Rakušané odhodláni jít do války s Ruskem a Francií.

Po obdržení 10 bodové nóty od Vídně byl Bělehrad hysterický.

Pach střelného prachu již visel ve vzduchu a Srbsko stálo tváří v tvář rozzuřenému Rakousku:

"Nemůžeme se bránit. Proto prosíme vaše blahorodí, aby nám pomohlo co nejdříve,"

- napsal srbský princ regent Alexander v telegramu Nikolaji II.

Srbové pak dostali pokyn vyhovět rakouským požadavkům, nevzdorovat, ale prohlásit, že se podvolí moci Rakouska a předají svůj osud do rukou mnohem silnější země.

Polovina času již uběhla, když rakouský velvyslanec v Londýně přinesl Greyovi kopii ultimáta. A velký herec, lord Edward Grey, pak vyvalil oči! Oslovil zmateného Mensdorfa a řekl, že to je "(*ultimátum) ...to nejodpornější v historii diplomacie".

25. července ve stanovenou dobu zaslal srbský premiér Nikola Pašič odpověď srbské vlády.

Srbsko souhlasilo se všemi požadavky až na jeden, kdy odmítlo, aby rakouští zástupci vyšetřovali komplot a atentát na arcivévodu v Srbsku. Mysleli si totiž, že by to bylo "porušením ústavy a trestního řádu".

Ačkoliv Bělehrad akceptoval 9 z 10 podmínek ultimáta, nebyl rakouský velvyslanec spokojen a oznámil přerušení diplomatických vztahů.

Co se dělo na druhé straně?

Ve stejný den, kdy Rakousko přerušilo své vztahy se Srbskem, se Sazonov obrátil na sira Greye a požadoval, aby "jasně a pevně" odsoudil Rakušany za jejich akce. Žádné odsouzení nenásledovalo, protože by to stále ještě mohlo zastavit rakouské jednotky, které se shromažďovaly na srbských hranicích.

Ve stejný den Benckendorf - ruský velvyslanec v Londýně - informoval o dojmu ohledně anglické "neutrality" do Petrohradu přesně opačně:

"Ačkoliv vám nemohu poskytnout žádná formální ujištění o vojenské spolupráci Anglie, nepozoroval jsem jedinou známku ze strany Greye, nebo krále, nebo vlivných lidí, poukazující na fakt, že by Anglie vážně uvažovala o možnosti zůstat neutrální. Můj dojem je od obecného dojmu ze situace opačný."


V Berlíně byl císař znepokojen situací, probíral ji se svým úzkým kruhem. Bratr Wilhelma II - princ Heinrich, dorazil do Postupimi se zprávou od britského krále George V.

Britský panovník George V. podpořil dezinformační kampaň, neboť řekl princi Heinrichovi:

"Budeme se maximálně snažit se do války nezaplést a zůstat neutrálními."

 

Admirál Tirpitz napsal o tomto momentu ve svých pamětech:

"Když jsem vyjádřil ohledně toho své pochyby, císař mne přerušil s tím, že má slovo krále a to mu stačí."

28. července zahájila rakouská děla palbu na srbské území.

V Petrohradu ruští představitelé trvali na tom, aby Anglie konečně definovala svůj postoj. Z Londýna dorazila nesrozumitelná odpověď. Pouze francouzský velvyslanec v Rusku Maurice Paleologue mohl do svých memoárů napsat, že jeho britský protějšek Buchanan:"...sliboval, že důrazně doporučí siru Greyovi politiku postavení se německým ambicím".

 

Pod tlakem armády a ministra zahraničí Sazonova ruský car nařídil všeobecnou mobilizaci.

- Tím podlehl a to se ukázalo být osudovým rozhodnutím.

Ve stejný den dostal telegram od císaře Wilhelma, dosvědčující jeho záměr jednat jako zprostředkovatel mezi Ruskem a Rakouskem a požadující, aby zastavil své vojenské přípravy.

Večer se Nikolaj rozhodl zrušit všeobecnou mobilizaci a místo toho nařídil jen částečnou mobilizaci ve čtyřech vojenských okruzích.

Příkaz k částečné mobilizaci ve vojenských okruzích ve Varšavě, Kyjevě, Oděse a Moskvě (pouze proti Rakousku) byl odeslán telegraficky v noci 29. července.

Problémem však bylo, že Rusko nemělo žádné plány na částečnou mobilizaci – pouze pro plnou mobilizaci.

Bylo nemožné učinit oddělené vojenské přípravy proti Rakousku-Uhersku, takže byly zmobilizované všechny síly, i proti Německu, se kterým Rusko nemělo žádné problémy.

V Berlíně vyvolala plná mobilizace Ruska odezvu:

- mobilizace znamená válku!

To byla jasná hrozba. Proto 29. července německý velvyslanec v Rusku Portalés přečetl Sazonovovi telegram od německého kancléře Theobalda von Berthmann-Hollwega.

Berthmann požadoval, aby Rusko zastavilo vojenské přípravy, jinak Německo také vyhlásí mobilizaci a to by snadno mohlo vést k válce.

 

Naši "spojenci" ukázali 29. července své karty.

Je škoda, že se to Nikolaj II nikdy nedozvěděl!

29. července se britský ministr zahraničí dvakrát setkal s německým velvyslancem.

Během prvního rozhovoru neřekl Grey nic podstatného. Očekával zprávy, že ruská mobilizace začala. Když potřebné informace obdržel, informoval sir Grey německého velvyslance Lichnowskyho, že by se s ním rád opět setkal.

Zdálo se, že na obzoru nejsou žádná překvapení, když sir Grey zcela neočekávaně prohlásil…

- nechme to říct samotného německého vyslance Lichnowskyho:

 "Grey prohlásil, že britská vláda si přeje udržet s námi své bývalé přátelství, a že zůstane mimo, protože konflikt se omezuje jen na Rakousko a Rusko.

Pokud bychom však do něj zatáhli Francii, pak by se situace dramaticky změnila a britská vláda by potenciálně byla nucena podniknout okamžité kroky."

-- Co to znamená?

Německý císař poslal vlastní (dokonale správný) závěr telegramem:

"...to znamená, že na nás zaútočí."

Německo nevědělo, že dva dny před tímto rozhovorem mazaný a přátelský Edward Grey vehementně požadoval účast Británie ve válce na jednání britské vlády Jejího Veličenstva, kde hrozil, že jinak odstoupí!

 

Nyní, kdy byl překročen bod návratu, Němci viděli, že v případě konfliktu s Paříží budou muset bojovat také s Anglií! A to byla diametrálně jiná záležitost.

Bojovat s Britskou říší s prakticky nevyčerpatelnými lidskými a surovinovými zdroji a případně i se Spojenými státy znamenalo střet s celou planetou. Nebyla žádná šance, že by Německo v takovém boji zvítězilo.

 

Greyovo prohlášení bylo pro Berlín bombou.

Sám císař Wilhelm II projeví své emoce:

"Anglie ukazuje své karty, až když si myslím, že jsem byl zatlačen do rohu do beznadějné situace!

Ti podřadní žoldáčtí bastardi se nás pokusili podvést večeřemi a projevy.

Drzá slovní šaráda krále, když mluvil s Heinrichem a tvrdil, že Britové zůstanou neutrální a pokusí se zůstat mimo, dokud to bude možné..."

- Tento vhled osvítil německého panovníka příliš pozdě.

Svět již byl na pokraji propasti. Ale necháme-li stranou rozpačitost Lichnowskyho a vznešený hněv Wilhelma II, je nezbytné prozkoumat další fakt:

sir Grey právě dal německým diplomatům něco zcela nového.

Vlastně jim dal ultimátum:

"...když se chcete vyhnout válce s Británií (tj. s celým světem) bojujte pouze s Ruskem! Nesahejte na Francii!"

 

Závěr.

To je jádrem toho všeho:

Britové nejen zorganizovali první světovou válku, pokusili se naaranžovat situaci tak, aby boje vypukly pouze mezi Rakouskem, Německem a Ruskem.

Oni sami chtěli zůstat mimo, zachovat si "svobodu jednání", abychom použili slovník sira Greye.

Je to vše logické.

Připomeňme si účel této války pro naše "spojence":

- zničit Rusko a Německo.

Ať se zničí vzájemně a Francouzi a Britové se k boji připojí na poslední chvíli.

Mohou dokonce vyhlásit válku, aby udrželi status quo, ale není důvod bojovat férově ("Spojenci" učinili totéž v r. 1939, když se krvácející Polsko nemohlo dočkat jejich pomoci).

Berlín byl v šoku ze slov britského ministra. Situace se radikálně změnila. Museli zjistit, jak ze slepé uličky, a museli to vyřešit velmi rychle.

Zároveň vešlo ve známost, že:

Itálie pravděpodobně na straně svých spojenců – Německa a Rakouska – bojovat nebude.

Situace byla pochmurná. Obrázek se náhle změnil, Berlín byl na pokraji paniky. Greyovo varování bylo předáno do Vídně a Německo se pokusilo přesvědčit Rakušany, aby se spokojili s obsazením Bělehradu (jako s odplatou) a pak nechali věci na mezinárodních zprostředkovatelích.

 

V tento okamžik potřebovali organizátoři války popíchnout opět druhou stranu.

aby eliminovali fakt, že Němci a Rakušané jsou ochotni vyhnout se válce.

Ruský car zatím o zradě svých "spojenců" nevěděl a pozdě večer 30. července podepsal dekret o všeobecné mobilizaci.

Rozkaz nabyl účinnosti 31. července 1914.

To spustilo řetězovou reakci:

Když se Německo dozvědělo, že Rusové mobilizují, reagovalo Německo stejně.

Informovalo francouzského velvyslance, že "kvůli všeobecné mobilizaci ruské armády vyhlásí Německo kriegs gefahr (vojenský poplach)."

Německo požadovalo, aby Rusko demobilizovalo, jinak začne s vlastní mobilizací.

Francouzský prezident Raymond Pointcaré a francouzská vláda se rozhodli reagovat na možnou mobilizaci Německa stejně.

Do počátku války zbýval jeden den.

/ Konec ukázky z textu Starikova, detaily viz odkazy pod nadpisem. /

------------

Volně související odkazy:

6. 6. 2015, Německý bankéř a bývalý francouzský premiér říkají:

Obama chce zničit Evropu
 

Šéf-ekonom Bremer Landesbank Folker Hellmeyer v interview s Deutsche Wirtschafts Nachrichten (Německými hospodářskými novinami) z 6. června říká:

...že se kvůli Obamovým sankcím na Rusko německý export meziročně v roce 2014 propadl o 18% a o 34% v prvních dvou měsících 2015 (pozdější čísla nejsou).

Ovšem tvrdí, že:

"Ty škody jsou daleko rozsáhlejší, než ukazují statistiky, protože jde pouze o primární ztráty, ale tohle má i dodatečné sekundární účinky, které se během času ještě zhoršují."

Německo a EU svou ekonomickou spolehlivost v Rusku do budoucna zpochybnily.

Německo a EU podlomily vztah důvěry. Opětovné vybudování takovéto důvěry potrvá řadu let.

Mezi podpisem a dodávkou je až pět let. …

Z tohoto důvodu teď Siemens vykopali ze všech významných projektů (tj. protože ty vyžadují předpověditelnost a ta se ztratila). I Astom podobně přišel o kontrakt na železnici z Moskvy do Pekingu. Potenciál následných škod je daleko rozsáhlejší než ukazují současná čísla, a to nejen v Německu, nýbrž v celé EU.

Z němčiny s pomocí překladače:

The fact is that during the coup in the Ukraine in the tendency towards Moscow friendly minded oligarchy was replaced by the US now facing oligarchy. That was geopolitics, the third forces, but definitely not Germany, not the EU, not Russia nor Ukraine benefits.
 

Skutečností je, že ty vynořující se země se emancipují z kontroly US.

To je zjevné z tvorby institucí konkurujících Světové bance (AIIB) a MMF (Nová rozvojová banka) vytvářených osou vynořujících se zemí. Tím popudily pořád panujícího hegemona.

Současná ohniska mezinárodních konfliktů - Afghánistán, Irák, Sýrie, Libye, Egypt a Ukrajina - jsou toho projevem, v podstatě jsou to jasně identifikovatelné mocenské konfrontace mezi US a všemi ostatními zeměmi.

Kdybychom tam byli s úmyslem zařídit tam demokracii a svobodu, tak bychom se měli podívat na úspěch při dosahování těchto cílů. (Podle jeho závěru, je to propadák.)

-----

A pak je tu bývalý francouzský ministerský předseda Francois Fillon, který řekl RT, že "US v rozporu s našimi zájmy zavlékají Evropu do křížové výpravy proti Rusku."

"Dnes už Evropa není nezávislá… US nás (EU) zavlékají do křížové výpravy proti Rusku, která je v rozporu se zájmy Evropy."

- řekl Fillon televiznímu kanálu BFMTV.

Tento bývalý francouzský ministerský předseda, který sloužil ve vládě Nicolase Sarkozyho od roku 2007 do roku 2012, se pustil do Washingtonu a jeho politiky:

Washington, jak řekl Fillon, prosazuje "extrémně nebezpečnou" politiku i na Středním východě, se kterou musí EU a evropské státy souhlasit.

Obvinil i německé zpravodajské služby ze špehování Francie, "nikoliv však v zájmu Německa, nýbrž v zájmu Spojených států."

Fillon také poukázal, že Washington tlačí na Německo, aby ustoupilo Řecku a našlo kompromis.

Uvedl, že:

"Americký justiční systém se často vměšuje do práce evropských justičních systémů."

"Evropa už není nezávislá," řekl tento bývalý premiér s výzvou k "široké debatě o tom, jak by mohla Evropa opět svou nezávislost získat."

"Jsem rozhodně proti podepsání této dohody TTIP v té formě, ve které je teď," dodal.

Britský novinář: Už 70 let se USA snaží rozdělit Evropu a Rusko - ZDE

Vládci peněz (dokument, s cz titulky, 1. část):

1/ ZDE - Wall Street a bolševická revoluce 1917:

2/ ZDE - Peníze koupí i toho největšího nepřítele aneb Wall Street a nástup Hitlera k moci, r.1933.

3/ ZDE - Skull and Bones (tajemství řádu, který vznikl na US universitě).

"Narozdíl od Trilaterální komise a skupiny Bildeberg, které jsou "polo-tajnými" společnostmi, tento řád byl zcela tajnou společností - získal jsem ale katalogy všech jeho členů od založení řádu na Yale universitě (od dcery zakládajícího člena, ZDE), což mi umožnilo zjistit, jak pracují, jaké metody používají, kdo jsou jeho dnes aktivní členové."

- dodává profesor Sutton.

"Ten, kdo obětuje svobodu kvůli bezpečí, si nezaslouží ani svobodu ani bezpečí."

Benjamin Franklin

Ben Franklin byl jedním ze zakladatelů americké demokratické kultury.

CO JE NOVÉHO V HLAVNÍCH SVĚTOVÝCH KONFLIKTECH?

18. 6. 2015

1. KONFLIKT V JEMENU

Poté, co Čína uzavřela investiční dohodu v objemu 50mld USD s Pákistánem, který se následně stáhl z konfliktu v Jemenu - odmítl poskytnout své jednotky pro pozemní část operace - došlo na straně Jemenských povstalců k použití raket Scud.

Po první salvě opustili saudští princové ohroženou oblast a nyní probíhají jednání o míru, neboť jedna z nejmoderněji vyzbrojených armád světa nemá na své straně "bojového ducha", vojákům se nechce bojovat za zájmy saudských princů salafistické sunitské despocie.

8. června 2015 - Princes Escape Saudi after Yemen's First Scud Missile Attacks

Saudis, including Royal family members, are in a rush to flee the country after Yemen's first Scud missile hit a military airbase in Saudi Arabia's South on Saturday.

26. června 2015 - OSN žádá, aby saúdská koalice pouštěla lodě do Jemenu. Zemi hrozí hladomor

Saúdy vedená koalice bojující proti šíitským Húsiům uvalila na Jemen námořní blokádu, kterou diplomati OSN označují za opatření bránící veškerému dovozu.

Patnáctičlenná Rada Bezpečnosti OSN jednohlasně prohlásila, že existuje "naléhavá potřeba, aby přijíždějící komerční zásoby vstupovaly do Jemenu".

Import proti období před krizí klesl o 15 %, přičemž země je silně závislá na importu z hlediska prostého přežití.

80 % obyvatel, přes 21 milionů osob, je závislých na nějaké formě pomoci, zatímco milion jich byl vysídlen kvůli probíhajícím bojům.

Tereza Spencerová k tomu zasvěceně dodává (ZDE):

Sunnitští saúdští feudálové, kteří financují al-Káidu i Islámský stát, nedokázali porazit šíitské rebely z hnutí Ansaralláh, kteří mimochodem vyznávají podivnou směsku ideálů íránské islámské revoluce a bolívarovské filosofie z Latinské Ameriky.

Proto začala v Ženevě mírová jednání, která by ve finále mohla přinést nějaký výsledek.

Saúdové sice mají čtvrtou nejdráže vyzbrojenou armádu na světě, ale chybí jí přesvědčení, že dělá správnou věc. Za ideály tmářských feudálů se žoldákům z Bangladéše či z Nepálu totiž bojuje opravdu špatně.

A k tomu navíc musí "House of Saud" řešit vlastní přežití tváří v tvář sociálním problémům, náboženskému a genderovému apartheidu a spoustě dalších krizí.

O to trapnější je pak podpora, kterou Saúdům Západ dál poskytuje. Taky na pohled axiom, který ve skutečnosti ale axiomem není.

Proč jim my, "demokraté" a "obránci lidských práv", prostě neřekneme, ať se jdou klouzat? A proč proti nim vlastně rovnou ve jménu svých vysokých ideálů neválčíme?

Protože mají ropu a pořád ještě i trochu miliard pro politiky v Evropě. A i kvůli saúdským regionálním mocenským choutkám přibývá uprchlíků v Evropě.

2. NUKLEÁRNÍ DOHODA S ÍRÁNEM, ZAÚTOČÍ IZRAEL ZNOVU NA LIBANON?

21. května 2015: Iran warns Israel of Hezbollah rockets if attacked

Tehran (AFP) - A senior Iranian military official warned on Thursday that any Israeli attack would unleash a firestorm of missiles on its cities fired by the Islamic republic's Hezbollah allies in Lebanon.

The Shiite militia has more than 80,000 rockets ready to fire at Tel Aviv and Haifa, said General Yahya Rahim Safavi, military adviser to Iran's supreme leader Ayatollah Ali Khamenei.

"Iran, with the help of Hezbollah and its friends, is capable of destroying Tel Aviv and Haifa in case of military aggression on the part of the Zionists," he said, quoted on state television.

"I don't think the Zionists would be so unintelligent as to create a military problem with Iran," the general said. "They know the strength of Iran and Hezbollah."

Volný překlad:

Vysoký íránský armádní představitel varoval v úterý, že jakýkoliv izraelský útok na Hizballáh v Libanonu bude znamenat velký raketový útok na izraelská města.

"Šíitská milice má více než 80.000 raket připravených k odpálení na izraelská města Haifu a Tel Aviv", řekl generál Yahya Rahim Safavi, vojenský poradce íránského vůdce Ajatolláha Chomeneí.

"Írán, s pomocí Hizballáhu a jeho přátel, je schopen zničit Tel Aviv a Haifu, v případě vojenské agrese ze strany sionistů", prohlásil dle citace státní televize.

"Nemyslím si, že by sionisté byli tak neinteligentní, aby se pokusili vytvořit vojenský konflikt s Íránem", řekl generál.

"Oni znají sílu Íránu a Hizballáhu."

Chlapec drží prapor Hizballáhu, v únoru ve městě Jibchit v Libanonu, běží kolem portrétů (zleva): íránského vůdce Ajatolláha Chomeneí, vůdce íránské islámské revoluce Ajatolláha Ruhollah Chomeneí a kolem Hassana Nasrallah, vůdce Hizballáhu. Foto: Mahmoud Zayyat/agence France-Presse - Getty Images.

Tereza Spencerová k tomu dodává (ZDE):

V půli května New York Times (výhradně s odkazem na nejmenované "vysoké izraelské zdroje") otiskl analýzu, z níž vyplývají

izraelské plány: "tvrdě zasáhnout Hizballáh",

samozřejmě "při veškeré snaze omezit počty civilních obětí", protože Izrael "nemůže stát nečinně tváří v tvář raketovým útokům".

Žádné rakety z Libanonu sice nelétají, ale článek útočí na Hizballáh s tím, že:

...jeho bojovníci používají na jihu země civilisty jako lidské štíty a Izrael na tuto oblast zaútočí bez ohledu na to, zda tam civilisté jsou či nikoli.

- Třeba americký magazín Salon podobná tvrzení označuje za mýty, neboť bojovníci Hizballáhu se naopak snaží vyhýbat situacím, v nichž by se museli zamíchat mezi civilisty, protože by je "kolaboranti dříve či později vyzradili – jako se to stalo už mnoha palestinským ozbrojencům."

 

Jak připomíná Franklin Lamb, americká sionistická lobby má Hizballáh jen za pobočku íránských lidových milicí, která slouží íránským hegemonistickým zájmům v regionu a jako taková musí být zničena.

A spolu s ním by měl být do války přímo zatažen i Írán, což by ve výsledku znamenalo – pro izraelskou vládu premiéra Benjamina Netanjahua – vysněný konec mezinárodní dohody o íránském jaderném programu.

Izraelský deník Maariv nicméně spekulace o blížící se izraelské agresi proti Libanonu odmítá.

Podle něj zpravodajská služba odhaduje, že je Hizballáh s to zasypat Izrael 1200 raketami denně, což je kapacita, která prý musí i politiky přimět k tomu, aby pečlivě vážili své kroky.

A rakety navíc nemá jen Hizballáh. "Írán s pomocí Hizballáhu a dalších přátel je v případě sionistické agrese s to zničit Tel Aviv a Haifu," varoval izraelskou vládu generál Jahjá Rahím Safáví, vojenský poradce íránského duchovního vůdce.

NUKLEÁRNÍ DOHODA S ÍRÁNEM - IZRAEL, TURECKO A SAUDI PROTI

TEREZA SPENCEROVÁ POKRAČUJE:

Izrael přitom podle všeho koordinuje své kroky "s osou Turecko-Saúdská Arábie".

S Rijádem už vytvořil faktickou koalici s cílem zablokovat jadernou dohodu USA, Ruska, Číny, Británie, Francie a Německa s Íránem, podporuje saúdskou agresi proti Jemenu a stejně jako Turecko a Saúdská Arábie podporuje džihádisty bojující proti Asadovu režimu v Sýrii.

Zajišťuje lékařskou péči kajdistům, kteří proti syrským vládním jednotkám bojují na Golanech, v několika případech syrské jednotky přímo bombardoval a k tomu už i zabil několik příslušníků Hizballáhu a s nimi i íránského generála, který působil jako poradce o syrské armády.

Logiku těchto izraelských útoků už před dvěma lety nastínil někdejší izraelský velvyslanec v USA (a blízký poradce premiéra Netanjahua) Michael Oren:

"Největší nebezpečí pro Izrael spočívá ve strategické ose od Teheránu přes Damašek až po Bejrút. A Asadův režim považujeme za úhelný kámen této osy.

Vždy jsme chtěli, aby Bašár Asad padl, vždy jsme dávali přednost špatným hochům, kteří nejsou podporováni Íránem, před špatnými hochy, kteří Íránem podporováni jsou."

A loni v létě Oren upřesnil, že:

"Izrael by v Sýrii viděl raději vítězství Islámského státu než Asada: „Z izraelského pohledu platí, že pokud už tu má být nějaké trvalé zlo, pak ať je to zlo sunnitské."

3. RUSKO A UKRAJINA, EU

18. června 2015:

Gazprom si plácl s firmami z EU na expanzi plynovodu, který obchází Ukrajinu.

PETROHRAD: Ruský plynárenský obr Gazprom se dohodl se svými největšími odběrateli plynu na expanzi plynovodu Nord Stream, který přivádí plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře. Obchází tak Ukrajinu. K projektu se připojí německý E.ON, rakouská OMV a nizozemská Shell.

Gazprom uvedl, že vzniknou dvě nové větve plynovodu. Ruský gigant plánuje vlastnit v konsorciu, které bude mít expanzi na starosti, podíl 51 procent.

Rozhodnutí přichází ve chvíli, kdy se Gazprom snaží najít nové cesty pro dodávky plynu do Evropy, které by obešly Ukrajinu. Gazprom letos zahájil přípravy na stavbu plynovodu Turkish Stream do Turecka, odkud by měl ruský plyn proudit dál do Evropy.
 

9. června 2015

Východní patriarchové se setkali v Damašku

BEJRÚT - Libanon zažívá činnost katolické a pravoslavné církve.

Řecký patriarcha John X Yazigi, foto archiv (Damašek, 2013), REUTERS/SANA

Papežský vyslanec v Libanonu, kardinál Dominique Mamberti, se setkal s  libanonskými úředníky a politiky během své návštěvy v Bejrútu 29. května, pokračovaly také přípravy na výroční zasedání východních patriarchů v Damašku, dne 8.června, na pozvání řeckého pravoslavného Patriarchy Johna X Yazigi.

Nezdá se, že by existovala přímá souvislost mezi těmito dvěma událostmi, ale na obou setkáních byly projednávány stejné problémy. Setkání východních patriarchů se konalo v sídle řeckého pravoslavného patriarchátu v křesťanské čtvrti Bab Tuma (Thomas 'Gate) v centru Damašku.

Agenda tohoto církevního setkání zahrnovala:

- situaci křesťanů v regionu

- výzvy, kterým čelí

- budoucnost křesťanských menšin v Sýrii a Libanonu.

 

Je pozoruhodné, že patriarchové přijali jednomyslně pozvání i přes politickou situaci a přes nebezpečné bezpečnostní podmínky na silnici mezi Bejrútem a Damaškem.

Gregory III Laham, patriarcha řecké katolické církve Melkite, řekl pro Al-Monitor, že:

"Pět patriarchů a velký počet biskupů a církevních představitelů přijalo pozvání od řeckého patriarchy Yazigi. Kromě patriarchů Yazigi a Lahama, další přítomní patriarchové zahrnovali syrského pravoslavného patriarchu Ignatius Ephrem II, syrské katolické patriarchy Ignatius Ephrem Joseph III Younan a Bechara al-Rai, maronitského patriarchu Antiocha a hlavu maronitské církve v Libanonu."

Podle patriarchy Lahama, patriarchové okamžitě přijali pozvání na výroční zasedání v Damašku, protože místa působení tří z nich - Lahama, Yazigi a Ephrema - se nachází v syrském hlavním městě.

Laham řekl, že s ohledem na nebezpečnou situaci postihující celý region, církevní představitelé pravidelně diskutují způsoby, jak splnit výzvy, kterým křesťané v regionu čelí...

zejména jde o současnou migraci syrských křesťanů - což bylo hlavním důvodem, proč Yazigi svolal letošní setkání, která se bude konat v Damašku.

 

Nicméně, tato událost má i své politické aspekty.

Přítomnost patriarchů v Damašku v této době může být viděna oponenty syrského režimu, jako podpora syrské vládě ze strany východních církví, veškerá vyjádření tak budou po předchozích zkušenostech velmi opatrná.

Patriarcha Laham řekl, že agenda setkání se zaměří na situaci křesťanů a souvisejících církevních záležitostí v regionu, ne na řešení politických otázek.

Nicméně to neznamená, že schůzka byla omezena pouze na církevní záležitosti, tedy na situaci a problémy východních křesťanů na mnoha úrovních.

Laham se otázal:

"Jak máme chránit naši přítomnost? Jak můžeme chránit naši roli?

Jak můžeme zvládnout imigraci našich křesťanských dětí ze zemí v tomto regionu?"

Řekl, že církevní představitelé v Damašku se bude snažit dosáhnout společného postoje k boji proti těmto nebezpečím, budou rozvíjet společné akční plány na zachování křesťanskou přítomnost v těchto zemích a zajištění jejich soužití s nekřesťany.

Přesto, politický aspekt setkání v Damašku se zdá být jasný, navzdory opatrným vyjádřením patriarchy Lahama.

Pozvání východních patriarchů do Damašku patriarchou Yazigi spadá do působnosti koordinace mezi jeho církví a Moskvou, a návštěva Bechara al-Rai v syrském hlavním městě bylo možné díky úsilí o koordinaci mezi ním a Vatikánem.

Setkání v Damašku tak může být viděno jako pokus najít jiný (další) způsob ochrany křesťanů v regionu.

7. května 2015: Turkey, Saudi Arabia form pact to help anti-Assad rebels
 

By DESMOND BUTLER, Associated Press

ISTANBUL

Casting aside U.S. concerns about aiding extremist groups, Turkey and Saudi Arabia have converged on an aggressive new strategy to bring down Syrian President Bashar Assad.

The two countries – one a democracy, the other a conservative kingdom – have for years been at odds over how to deal with Assad, their common enemy. But mutual frustration with what they consider American indecision has brought the two together in a strategic alliance that is driving recent rebel gains in northern Syria, and has helped strengthen a new coalition of anti-Assad insurgents, Turkish officials say.

That is provoking concern in the United States, which does not want rebel groups, including the al-Qaida linked Nusra Front, uniting to topple Assad. The Obama administration worries that the revived rebel alliance could potentially put a more dangerous radical Islamist regime in Assad’s place, just as the U.S. is focused on bring down the Islamic State group. A U.S. official, speaking on condition of anonymity because of the sensitivity of the issues, said the administration is concerned that the new alliance is helping Nusra gain territory in Syria.

Volně přeloženo:

Přes obavy Spojených států ohledně pomoci extremistickým skupinám, Turci a Saudská Arábie vytvořili novou agresivní strategii, která má svrhnout syrského prezidenta Bašára Assada.

Demokratické Turecko a královská (ortodoxní-salafí) muslimská dynastie Saudská Arábie se již dlouho rozcházejí v představě, jak naložit se svým odvěkým nepřítelem Bašárem Assadem.

Ale vzájemná frustrace z váhavých postojů Spojených států s odstraněním Bašára Asada svedla tyto země (*spolu s Izraelem, viz citace výše) do společné strategické aliance, která umožnila "rebelům" získat nové území v severní části Sýrie, což vedlo k posílení jejich postavení, řekli turečtí představitelé.

* ovšem USA na oplátku podpořily leteckými údery Kurdy, kteří zahnali částečně Daeš zpět, zde:

17. června 2015: Kurdové vítězí nad Islámským státem a Turci se bojí jejich ambicí.

Toto vzbuzuje obavy ve Spojených státech, které si nepřejí, aby vznikly "rebelské" skupiny v Sýrii, zahrnující Al Kajdu spojenou s frontou al Nusra, společně se snažící svrhnout Bašára Assada.

Obamova administrativa se obává, že pád Bašára Assada by umožnil vznik nebezpečného režimu Islámského státu v Sýrii, s kterým USA oficiálně bojují.

Zdroj z U.S. administrativy pod slibem anonymity sdělil, že USA se obávají, že nová koalice Turecka a Saudské Arábie pomáhá frontě Nusra k územním ziskům v Sýrii.

6. června 2015, Reuters:

ISIS is using chlorine as a weapon, Australia’s Foreign Minister says.

By Morag MacKinnon

Australský ministr zahraničí obvinil ISIS, že používá chlór jako chemickou zbraň, nabírá odborníky a snaží se vyrobit chemické zbraně.

Bojovníci ISIS používali chlór jako zbraň a provádějí nábor vysoce kvalifikovaných techniků ve vážné snaze vyvíjet chemické zbraně, varoval australský ministr zahraničí Julie Bishop.

V projevu na mezinárodním fóru národů, které bojuje proti šíření těchto zbraní, Bishop řekl, že vzestup militantních skupin, jako je ISIS, který je také známý jako Daish, představuje "jednu z nejzávažnějších bezpečnostních hrozeb, které dnes čelíme."

"Využití chloru a nábor vysoce technicky vyškolených profesionálů, včetně těch ze Západu, odhalil mnohem vážnější úsilí ve vývoji chemických zbraní u Daeš/ISIS," řekl.

"Je pravděpodobné, že Daeš má desítky tisíc nových specialistů, nezbytných pro  technické zpracování a úpravy nebezpečných materiálů, pro tvorbu chemických zbraní," řekl Bishop.

12. června 2015: Srdečné přijetí Putina v Itálii a ve Vatikánu.

Prezident RF Putin se setkal s papežem Františkem, vzájemně se obdarovali. Dostal od svatého Otce symbolicky medaili se zobrazením anděla-mírotvůrce. Žádné ostré prohlášení vůči Ruské federaci (nebo nějaké odsouzení) papež nesdělil, byť se U.S. velvyslanec ve Vatikánu Ken Hackett snažil přesvědčit papeže, aby postoj Moskvy vůči Ukrajině odsoudil.

Zástupci Ruska toto okomentovali: "Z našeho hlediska je to něco nového, je to nové slovo ve světové diplomatické praxi, činit si nároky na právo poučovat římského papeže...," prohlásil Dmitrij Peskov.

Výsledky jednání Vladimíra Putina s předsedou italské vlády Matteo Renzim shrnuli oba státníci na společné tiskové konferenci: "Rusko a Itálie jsou zaměřeny na to, aby navzdory sankcím rozvíjely spolupráci," znělo jejich prohlášení. Foto:Olivier Morin/Agence France-Presse - Getty Images

17. června 2015

Evropa prodlouží sankce proti Rusku. Žádné překvapení, zní z Moskvy.

18. června 2015

Fiala: Do bankrotu kromě Řecka může spadnout i Itálie.

19. června 2015

Utajované dopady sankcí: EU přijde o 2 miliony pracovních míst!

Evropská unie zavedla sankce proti Rusku, následovala odvetná reakce Moskvy.

Celkový účet pro Evropu by mohl být zhruba 100 miliard euro, dopad ohrozí více než 2 miliony pracovních míst

- suše uvedly děsivou informaci německé noviny Die Welt (zde).

Porovnání s odhady z roku 2013, v procentech, naplnily se "nejpesimističtější scénáře".

Navíc německé noviny upozorňují, že orgány EU bagatelizují dopady sankcí a členské země mají nechuť sdělovat svým občanům, jaké konkrétní škody způsobují ekonomikám zemí EU.

Publikace se odkazuje na studii Rakouského institutu pro ekonomický výzkum.

"Pokles exportu, který jsme předpokládali ve své nejhorší podobě na podzim loňského roku, je v tuto chvíli realitou Pokud se situace radikálně nezmění, zdá se, že budeme konfrontováni s nejpesimističtějším scénářem."

- řekl jeden z autorů studie Oliver Fritz.
 

Podle výzkumníků zejména utrpí Německo, jemuž hrozí ztráta téměř půl milionu pracovních míst. Ztráty Německa v důsledku sankcí proti Ruské federaci mohou podle odborníků dosáhnout asi 27 miliard eur, přičemž HDP země v příštích letech klesne o jedno procento.

Itálie, podle jejich odhadů, ztratí více než 200.000 pracovních míst a její HDP poklesne 0,9 % a Francie přijde o téměř 150 tisíc míst s poklesem HDP o 0,5%.

14. června 2015: Čína dá Evropské unii miliardy eur. Přispěje do nového fondu infrastruktury.

Čína přispěje Evropské unii miliardami eur do nového fondu infrastruktury. S nabídkou má přijít čínský premiér Li Kche-čchiang na summitu EU na konci června, napsala v neděli agentura Reuters, která měla k dispozici návrh komuniké z tohoto setkání.

Peking se svou "šekovou diplomacií" snaží podle agentury posílit svůj vliv v řadě oblastí světa, na úkor Spojených států.

O přesné částce, kterou Li přislíbí, se zatím nerozhodlo, podle jednoho z evropských diplomatů půjde zřejmě o "miliardy".

Peking nicméně bude EU na oplátku žádat o investice do své iniciativy, inspirované někdejší "hedvábnou stezkou". Ta počítá s komunikačním a energetickým propojením mezi Čínou a většinou Asie s vyústěním až do Řecka.

16. června 2015: V Íránu si největší zakázky rozeberou velké firmy, my se těšíme jen na drobky, říká šéf Unisu.

Zažili jsme to už v Iráku a Kuvajtu, nevím, proč by to v Íránu mělo být jiné, říká v rozhovoru pro HN šéf a majitel brněnské firmy Unis Jiří Kovář, když popisuje plánované "porcování medvěda" v Íránu.

Na mysli má rozdělování velkých zakázek, na které si brousí zuby průmyslové firmy z celého světa, jež zatím čekají na zrušení mezinárodních sankcí.

"České firmy budou až těmi druhými vzadu. Ty největší obchody si již nyní rozdělily velké americké společnosti," dodává Kovář.

"Všechny už tam mají otevřené kanceláře, existuje již seznam velkých investičních projektů, které mají tyto firmy rozdělené. Až to bude dostatečně rozebrané, zatlačí na své zákonodárce a vše se rozjede," říká ke konci sankcí.

Na české firmy tak podle něj zbudou jen "drobky", ale i těch by mohlo být dost. Může za to prý i to, že Češi jsou v otázce sankcí papežštější než papež. "Kam se podíváte, všude jsou zařízení Siemens. Mercedes si tam také koupíte bez problémů," říká Kovář s tím, že když letí do Teheránu, letadlo je vždy plné západních byznysmenů, kteří se chlubí, co všechno již mají domluvené.

19. června 2015

Analytik Jan Schneider: Globální zločinci mají Ukrajinu v hrsti, až se lidé proberou, bude pozdě.

Porošenkův režim zřejmě procitá v těžké kocovině. U Ukrajinců je to docela překvapivé – jako by nevěděli, že když někdo někomu poroučí kořalečku a slibuje hory doly, nikdy to není zadarmo. Jako by nepochopili, že šlo především o štengrování Ruska.

Je mnoho způsobů, jimiž se může konflikt vyvíjet. Současní kyjevští vládci mají asi pocit, že tvrdým přístupem mohou ještě něco zachránit. Nebo si spíše chrání bok (nebo už záda?) před ultranacionalisty.

Otázkou je, zda neprobíhají nějaké pokusy o skryté rozhovory se separatisty. Není vyloučeno, že na obou stranách roste počet střízlivějících, kteří si uvědomují, že by se měli na Ukrajině nějak sami srovnat.

Protože jinak jsou asi jen dvě varianty – buď jich bude v té opotřebovací válce čím dál méně, nebo se tak zadluží, že až se proberou, nebude jim patřit ani ta půda pod nohama. Výslednice bude asi kombinací obou těchto neutěšených variant.

K té finanční pomoci znovu a znovu je třeba připomínat, že finanční toky musí nabýt na transparentnosti.

Ve Spojených státech platí od roku 1938 zákona FARA, o povinné registraci všech neziskových subjektů, ať již působí v politice, humanitární oblasti či jinde, které přijímají finance ze zahraničí.

V Rusku nedávno přijali zákon i pojmově totožný, který vzbudil slastné nářky pologramotných lidskoprávníků, jak je ten Putin ohavný.

A já znovu a znovu budu navrhovat, abychom podobný zákon přijali i u nás.

A měli by ho přijmout i na Ukrajině! Mnoho věcí by se tím vyjasnilo a mnoho věcí by se v budoucnu mohlo odehrát jinak, pro Ukrajinu příznivěji.

17. června 2015 / Jan Čulík:

Jon Snow: Supervelmoci necitlivým prosazováním vlastních sobeckých zájmů zadělaly světu na obrovské problémy

Máme povinnost vůči svým dětem, vytrhnout se ze své sebestředné letargie a angažovat se - ne tak, jako v minulosti, kdy jsme prostě jen vyplenili, co bylo k dispozici - ale tak, abychom umožnili všem podílet se na tom, co je produktivní a obohacující pro všechny z nás.

Jestliže to neuděláme, rozhněvaní chudí na nás budou útočit se stále větší zuřivostí.

Jon Snow

Jeden z nejrespektovanějších britských novinářů (rok narození 1947) vydal před pár lety knihu, kde komentuje neuvěřitelnou sobeckost západu, která vedla až k dnešnímu chaosu ve světě.

Vyrabovat přírodní bohatství, svrhnout mnoho demokratických vlád (*od druhé sv. války), podporovat násilí a konflikty dodávkami zbraní, znepřátelit si světské arabské režimy, to vše podle něj dovedlo západ až tam, kde je dnes.

Obrovské dluhy, obrovské náklady na zbrojení, nulové výsledky a čím dál větší chaos ve světě a nenávist chudých lidí z třetích zemí, kteří jsou po desetiletí ožebračování západem, jsou výsledkem sobeckých postojů západních velmocí, píše tento muž, pocházející z vyšších kruhů anglické společnosti.

Čulík v článku píše:

"Přečetl jsem v minulých dnech autobiografii jedné z nejváženějších anglických veřejných osobností, novináře Jona Snowa z roku 2004, nazvanou Shooting History"

Snow během celého svého životopisu argumentuje, a dokládá to četnými příklady, že politika světových mocností, na Západě i na Východě, je sobecká a chybná. Prosazováním vlastních mocenských sobeckých zájmů bez porozumění situace v slabších zemích si mocnosti zadělaly na obrovské problémy. Necitlivými, krutými zásahy na mnoha místech světa vyvolaly dlouhodobou destabilizaci a dnešní chaos.

Před dvěma dny jsem tu psal o filmu režiséra Joshuy Oppenheimera The Look of Silence o vyvraždění milionu údajných komunistů v Indonésii v roce 1965.

John Snow ve své knize svědčí o tom, že toto byla bohužel systematická politika Spojených států v mnoha částech světa pod jejich vlivem, především ve střední a Jižní Americe.

Byl v zemích, jako je Nikaragua a El Salvador v době, kdy je americká vláda považovala za "komunistické nebezpečí", a svědčí o tom, že, podobně jako v Indonésii, šlo o situaci milionů tvrdě vykořisťovaných ubohých lidí, kteří se vzepřeli ekonomickému útlaku, a tak byli po desetitisících vyvražděni.

Američané se podíleli na svržení demokraticky zvolených vlád v mnoha zemích světa, od Íránu v padesátých letech, přes střední Ameriku a jižní Ameriku v letech sedmdesátých, až po války v Iráku a v Afghánistánu. Snow opakovaně zdůrazňuje, že západní politika především vůči Blízkému východu byla nesmírně sobecká a nekompetentní:

Západní mocnosti si systematicky znepřátelovaly nejstabilnější a nejsvětštější arabské režimy. Absolutně ignorovaly legitimní zájmy Palestinců. Podporovaly nebo tolerovaly vraždění v mnoha zemích světa.

Snow píše, že nechápe, jak je možné, že Spojené státy, které mají ve své ústavě včleněnu ochranu lidských práv, mohly lidská práva tak tvrdě porušovat v mnoha zemích světa.

Jednou z nejhnusnějších historických epizod bylo, že Spojené státy poskytovaly během irácko-íránské války výzbroj oběma stranám konfliktu a přispěly tak k nesmyslnému vyvražďování statisíců lidí.

Česko a střední Evropa měly vlastně velké štěstí, že v důsledku vlivu mocností tam nedocházelo v posledních sedmdesáti letech k rozsáhlejšímu vraždění obyvatelstva, tak jako ve střední a Jižní Americe a v tichomořské oblasti. Snowova kniha, napsaná v roce 2004, rok po západním útoku na Irák, který se uskutečnil protizákonně a na základě lživých obvinění vůči iráckému režimu, končí následujícími slovy (viz následující citace z KNIHY).

dodává Čulík.

Analýza "Pražské jaro v Latinské Americe" - zde (z r.2006, D. Veselý; www.blisty.cz) obsahuje i obsáhlý historický exkurz vztahu USA, MMF, Světové banky a Latinské Ameriky (týká se i problémů Venezuely a Hugo Cháveze).

CITACE Z KNIHY

"Útok na New York, obchodní nespravedlnosti v Indii, idiotské vyjednávání o dodávkách ropy v Saúdské Arábii, preventivní útok na Irák založený na falešných výzvědných informacích - to všechno dohromady tvoří nebezpečnou směsici sobeckého sebezájmu a záměrného ignorování skutečných problémů.

"Válka proti terorismu", kterou zahájil prezident Bush po 11. září 2001, se ukázala být krátkozrakým přístupem k rakovině, jejímuž šíření napomáhá chudoba a nevědomost. Potlačování "teroristických sítí" a válečný útok proti relativně neangažovanému, sekulárnímu arabskému státu, bohatému na ropu, jen proto, že se dá vyhrát - tyto akce nebudou mít žádný pozitivní dopad.

Mé cesty do Iráku, na Blízký východ, do Afriky i do Japonska po 11. září mi jen zdůraznily, jaká je reakce bohatých, bělošských Euroameričanů na prohlubující se globální krizi. Nikde jsem to neviděl jasněji než v Iráku. ....Svým exkluzivním přístupem si Američané v Iráku nadělali spoustu nepřátel.

Útok na Irák posloužil jen k tomu, aby prohloubil problém, jímž jsme se my na Západě nikdy dostatečně nezabývali:

pocit často otevřeného nadšení v mnoha částech světa, že došlo v New Yorku k útokům z 11. září, a tvrdý resentiment nad naší reakcí.

Obrovské množství lidí posílalo nadšené esemesky nad útoky z 11. září v Saúdské Arábii, v Indonésii, dokonce i v Mexiku. Oslavovali úspěchy útočníků, jimž se letadly podařilo zasáhnout Světové obchodní středisko.

Můžeme opakovaně obviňovat politiky, avšak nakonec nesou vinu za nevědomost, která vyvolává takové reakce na globální hrozbu terorismu, sdělovací prostředky.

Je to právě prostřednictvím televize, že bezmocní a chudí lidé na tomto světě dnes vidí, jakému hmotnému bohatství se my těšíme, zatímco oni ne.

Západní sdělovací prostředky šíří směrem na Jih stále více severních postojů a informací o Severu, zatímco nám na Severu se dostává stále méně informací o realitě, v níž žijí lidé na Jihu. V určitém smyslu to byl Jih, který tak silně 11. září 2001 zaútočil na Sever.

Sami sobě uškodíme, pokud své vysvětlení tohoto nevysvětlitelného jevu omezíme na tvrzení, že šlo jen o skupinku vzdělaných vzbouřenců ze Saúdské Arábie.

Tito lidé dostávají emocionální i hmotnou podporu od velkého množství lidí na světě, kteří nevidí žádnou naději, nemají co ztratit a kteří zastávají názor, že "Americe to patří".

Kdo se vážně zabývá tím, jak Sever způsobuje likvidaci stromů na Jihu?

Kdo vážně uvažuje o tom, co na Jihu způsobují emise z našich luxusních automobilů?

Sdělovací prostředy na Severu nás udržují v naprosté nevědomosti ohledně toho, co se na světě děje mimo komerční zábavné televizní pořady.

Jak naše technologické schopnosti dosahovat do jiných částí světa a informovat rostou, náš horizont se zmenšuje a zabývá se jen bulvární zábavou, sportem a skandály.

Náš severní svět se zužuje, zatímco jejich jižní svět se rozšiřuje.

Tento koktejl je opravdu výbušný.

Kdysi jsme mohli spoléhat na represivní sílu komunismu, který udržoval zoufalství chudých lidí pod kontrolou, dnes už nemůžeme.

Nastal čas k tomu, aby se národy a lidi dali dohromady, nastal čas k tomu oživit Spojené národy a umožnit, aby lépe zastupovaly nový světový pořádek.

Avšak politikové z jednotlivých států o tom nechtějí mluvit a sdělovací prostředky na to reagují s ulehčením - je to nudné.

Avšak my máme povinnost vůči svým dětem, vytrhnout se ze své sebestředné letargie a angažovat se - ne tak, jako v minulosti, kdy jsme prostě jen vyplenili, co bylo k dispozici - ale tak, abychom umožnili všem podílet se na tom, co je produktivní a obohacující pro všechny z nás.

Jestliže to neuděláme, rozhněvaní chudí na nás budou útočit se stále větší zuřivostí."

12. června 2015: USA zakázaly vojenský výcvik ukrajinských neonacistů

Americká Sněmovna reprezentantů schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a blokuje dodávky mobilních protiletadlových raket na Ukrajinu.

Oznámila to rozhlasová stanice Hlas Ameriky s odvoláním na prohlášení iniciátora dodatku, demokratického poslance z Michiganu Johna Conyerse.

Příslušníci praporu Azov jsou v dodatku označeni za neonacisty a rasisty.

19. června 2015:

Německá detektivní kancelář tvrdí, že ví kdo je pachatelem sestřelení boeingu malajsijských aerolinií, letu MH-17, na východní Ukrajině

- bude to šok!

Soukromá detektivní agentura vyšetřovala dříve také hospodářskou kriminalitu. WifKa Limited & Co. KG, se sídlem v městečku Bad Schwartau se neomezuje pouze na boj proti "bílým límečkům". Její zaměstnanci pracují i v jiných oblastech.

V rozhovoru pro německý obchodní časopis Capital Josef Resch vypověděl následující neuvěřitelný příběh:

"Uzavření smlouvy předcházelo několik mých setkání v různých evropských městech se zprostředkovateli jednající jménem zákazníka. Kdo jsou tito lidé já nevím. Jedna věc, kterou mohu říci je, že jeden z nich mi řekl se švýcarským přízvukem: "Potřebujeme druhého Edwarda Snowdena."

Zákazníkem určená odměna 30 milionů dolarů pro informátora byla uložena na švýcarském účtu. A náš inzerát zněl takto - Chcete-li získat peníze, musí informátor vyčerpávajícím způsobem a s důkazy odpovědět na následující otázky:

- Kdo 17.července 2014 sestřelil letadlo letecké společnosti Malaysia Airlines letu MH17?

- Kdo nařídil střelbu?

- Kdo může poskytnout informace o okolnostech, které vedly ke střelbě?

- Kdo byl přímo zapojen do střelby?

- Co se stalo s lidmi, kteří se přímo podíleli na střelbě?

- Co se stalo se zbraní?

- Kdo může jmenovat osobu, která přímo provedla střelbu?

- Kdo může jmenovat osobu, která dala příkaz ke střelbě?


Odměna 30 milionů dolarů za informace je zatím největší světovou odměnou v dějinách kriminalistiky.

I za informace vedoucí k dopadení Usámy bin Ládina nabídly Spojené státy "jenom" 25 milionů dolarů.

Podle časopisu Capital je Josef Resh známý svými nekonvenčními způsoby pátrání, pracuje v tzv. šedé zóně práva. Tentokrát, ale nemusel podobné metody použít, neboť velká odměna spustila lavinu "informátorů".

Ovšem 99.9% informací bylo nepravdivých, podvržených. Získali jsme množství zfalšovaných dokumentů, svědčících "s jistotou" pro obě verze událostí.

Teprve před několika týdny se ale objevil člověk, který otázky uměl zodpovědět. Resh mu zařídil setkání s prostředníkem zákazníka.

Brzy na to Resh obdržel od zákazníka informaci, že je plně spokojen s prací agentury. Obsah informací a osobu informátora odmítá Resh prozradit:

"Ale myslím, že to bude brzy šok, ten kdo zaplatil si určitě nenechá informace pro sebe."

JAK JE TO S EUREM - RYCHLE PŘIJMOUT NEBO VYČKAT?

3. 6. 2015

Odpověď je mnohem jednodušší, než se zdá.

1. SPOLEČNÁ KASA S DLUŽNÍKEM?

Evropské země jsou velmi zadlužené.

Kromě nových členů a severských zemí má nejnižší státní dluh Nizozemsko (dle r.2013 - 80% k HDP, zde souhrnná mapa pro všechny země EU), Británie měla v r.2013 90%, Francie 93,5%, Španělsko 94%, Portugalsko 129%, Itálie 130%.

V roce 2014 namátkou - dluh Itálie roste nad 132% k HDP (ZDE, ZDE).

Francie stoupá k 95% (zde pěkný graf).

Británie směřuje k dluhu 90% (zde), Španělsko směřuje k dluhu 98% HDP (zde), jediné Německo dluh snižuje na cca 74% (zde).

Průměrný dluh EU (stále s Řeckem) je 91%, viz podrobně ZDE.

Je snad někdo z vás, kdo by si založil společnou kasu s dlužníkem, který dluží skoro stejnou částku, jakou tvoří jeho finanční obrat za 1rok?

Asi byste si poklepali na čelo, zjednodušeně řečeno:

- Až přijdou věřitelé vymáhat dluh, vaše peníze by spadly do stejných problémů, jako ty jejich...

Vlastní měna je tak přes naši zanedbatelnou velikost na EU trhu a i přes naši odvozenou (a nikoliv otevřenou) ekonomiku (80% exportu jde do EU, z toho 80% do Německa) stále nástrojem, který má omezenou, ale přeci nějakou možnost NEZÁVISLÉ reakce na problémy zemí eurozóny.

2. JAK SE "POJISTIT" PROTI PŘÍPADNÝM PROBLÉMŮM EU ZEMÍ?

Každý investor vám poradí, že pokud hrozí krize měny (dolaru, eura, atd.), pak je vhodné diverzifikovat svá rizika:

Peter Schiff (rozhovor v US TV, 2013/5): We live at borrowed time.

- například část peněz uložit ve zlatě, které dokáže udržet svou hodnotu v časech krizí (proč Čína skupuje ohromné množství zlata? ZDE).

- více investovat do komodit, ideálně v zemích mimo postižený trh (Česko vytýkalo prezidentovi Zemanovi, že chce udržet obchod s Čínou a Ruskem, že odmítá sankce proti Rusku jako zcela kontraproduktivní, vzhledem k obrovské zadluženosti zemí EU - pokud by země EU měly dluh 22% jako Rusko, pak by to byla samozřejmě zcela jiná písnička).

Čína investuje do projektu nové "Hedvábné stezky" (ZDE), staví nový průplav v Nikaragui (ZDE), investuje 50mld USD v Pákistánu, do projektu železnice, silnice, ropovodu, plynovodu a průmyslových zón mezi Pákistánem a Čínou (ZDE), atd.

Země BRICS jsou trhem s 3mld obyvatel.

Zahrnují například trh v Indii, kde střední třída tvoří 200mil obyvatel (jejich životní úroveň je vynikající až velmi dobrá, všichni mají rozhodně mobilní telefon, čtou noviny, podnikají nebo jsou zaměstnaní ve velkých městech, všichni mají auto, atd.).

Trh v Brazílii (celková populace 200mil), která vévodí Latinské Americe, která se konečně dostává z područí Monreovy doktríny USA, která odstavila vliv Evropy v Latinské Americe a prohlásila tuto oblast za "výhradní oblast bezpečnostních zájmů USA"; speciální dodatky aktualizovaly původní anti-koloniální doktrínu, takže byla aktuální ještě za prezidenta G.W. Bushe:

t

Aktualizační dodatek prezidenta Theodora Roosevelta k Monroe doktríně:

The "Roosevelt Corollary" (z angl. wiki ZDE)

The doctrine's authors saw it as a proclamation by the United States of moral opposition to (*European) colonialism.

But it has subsequently been re-interpreted and applied in a variety of instances.

As the United States began to emerge as a world power, the Monroe Doctrine came to define a recognized sphere of control that few dared to challenge.

Before becoming president, Theodore Roosevelt had proclaimed the rationale of the Monroe Doctrine in supporting intervention in the Spanish colony of Cuba in 1898.

In Argentine foreign policy, the Drago Doctrine was announced on December 29, 1902 by the Foreign Minister of Argentina, Luis María Drago. This was a response to the actions of Britain, Germany, and Italy during the Venezuela Crisis of 1902–1903, in which they had blockaded and shelled Venezuela's ports in answer to its massive debt, acquired under regimes previous to president Cipriano Castro.

Drago set forth the policy that no European power could use force against an American nation to collect debt.

President Theodore Roosevelt rejected this as an extension of the Monroe Doctrine, declaring, "We do not guarantee any state against punishment if it misconducts itself".

Instead, Roosevelt added the Roosevelt Corollary to the Monroe Doctrine in 1904:

asserting the right of the United States to intervene in Latin America in cases of "flagrant and chronic wrongdoing by a Latin American Nation", to preempt intervention by European creditors.

"The Roosevelt Corollary" was invoked to intervene militarily in Latin America to stop the spread of European influence.

It was the most significant amendment to the original doctrine and was widely opposed by critics, who argued that the Monroe Doctrine was originally meant to stop European influence in the Americas.

3. Nejen Evropa, ale i Spojené státy jsou velmi zadlužené.

Oficiální dluh vlády je 18bilionů dolarů (což je asi 105% HDP), ovšem zadlužené jsou banky, firmy, domácnosti i studenti, celkový dluh (total debt) je tak mnohem vyšší:

- stát, firmy a banky dluží celkem 62bil dolarů

- dluhy domácností, kreditních karet, studentů, atd. tvoří 17bil dolarů

- tzv. nekryté pohledávky vlády USA (GAAP, tedy rozdíl mezi všemi možnými příjmy vlády z daní a všemi již vydanými dluhopisy a dluhy vlády)

je 96.5bil USD (US UNFUNDED LIABILITIES/GAAP).

Zdroj: ZDE

Pokud sečteme všechny pohledávky a příjmy (nejen státu, ale i firem, domácností, jejich majetek nemovitý, rezervy předchozích generací, atd.), pak podle expertů hrozí USA krach měny, který by způsobil okamžitý výpadek nikoliv 18bil dolarů, ale 100bilionů dolarů.

A to už je důvod k zamyšlení, jak by si v takové situaci vedlo EURO?

Asi není náhodou, že evropské firmy velmi nelibě nesou např. sankce proti Rusku. Že v Itálii najdete náměstí, které nese jméno na památku upálených obětí v Oděse, že všechny evropské a vyspělé země (kromě USA a např. ČR) vstoupily do Asijské rozvojové banky (zakládající členové byly země BRICS).

4. Krize akciových trhů má přijít v r.2016.

Na akciových trzích se v současnosti - podle pana Rickardse, což je ekonomický expert Wall Street (35let), který spolupracuje se CIA a Pentagonem v odhadech ekonomických hrozeb, je díky sníženým úrokovým sazbám různých centrálních bank (tedy díky levně půjčovaným penězům pro "hráče" na akciovém kasinu) a dalším vlivům

kolem 710 bilionů USD akcií.

Ovšem reálné světové HDP je 73bilionů USD.

Tedy akciový trh tvoří mnohem větší bublinu (je 10x větší, než je reálné), než v r.2008.

Prasknutí této bubliny hrozí vyvolat krizi mnohem větší, než byla ta v r.2008.

Detaily ZDE:

(cz titulky) - Předávkování, další finanční krize.

(při nedostupnosti - anglická verze ZDE, cz titulky zde).

Nová krize v r.2016 - zdůvodnění od cca 17:00.

 a ZDE:

pan Jim Rickards, 30let na Wall Street, poradce vlády, říká ZDE:

5. SOUHRN A UKRAJINA

Přijmutí měny EURO - nyní, když země, které ho přijaly, mají dluh kolem 92pct - považuji za morální i ekonomický hazard.

Přijmout EURO v době, kdy problémy mají i USA, kde hrozí významné ekonomické problémy, to i v souvislosti se skrytými dluhy nebo očekávaným pádem cenových "bublin" na akciových trzích, považuji za morální i ekonomický hazard.

Přijmout EURO v době, kdy "devět eur z deseti, které se posílají do Řecka, končí ve francouzských, německých a USA bankách"(detaily ZDE, ZDE) považuji za ekonomický hazard.

Macháček - kdo vydělává na finanční pomoci bankám?

Státy eurozóny prokázaly, že jsou schopny uvádět lživé údaje, chybně investovat a nakonec klidně obětovat slabší zemi, pokud například nemůže díky zbrojení splatit dluhy v bankách EU zemí.

V letech 2002-2006 bylo např. Řecko největším dovozcem zbraní, na zbrojení dávalo 4pct HDP (zcela nesmyslně, naprosto zbytné investice), i když už bylo tou dobou v dluzích, německé a francouzské banky toho dosáhly s vysokou pravděpodobností s pomocí KORUPCE nejvyšších řeckých činitelů - nikoliv důchodců.

Tyto banky půjčovaly zemi na výrobky továren svých zemí, i když věděly, že Řecko na tyto investice nemá.

A nakonec, namísto toho, aby nesly svá "podnikatelská rizika", se na ně SOCIALISTICKY skládají všichni plátci zemí EU, kteří věří, že tím pomáhají Řecku.

Evropské plátce daní ani ve snu nenapadne, že 9 až 9.5 eur z 10 eur pomoci míří do těchto francouzských, německých a USA bank a zbrojařským koncernům Německa, Francie a USA, a nikoliv do řecké ekonomiky. Že víc než polovina dluhů Řecka vznikla nesmyslným zbrojením, namísto odpovědných investic do ekonomiky - a to vše bylo přímo propojeno s masivní korupcí.

Mezi lety 2002–2011 se např. do Řecka nejvíce zbraní přivezlo z USA (42 %). Německa (25 %) a Francie (téměř 13 %). Z německého vývozu činil export zbraní do Řecka 15 % celkového vývozu zbraní a Francie sem směřovala 10 % ze svého celkového zbrojního exportu.

- Přijmout EURO nyní, během krize na Ukrajině, kdy např. těžce zadlužená Itálie tvrdě doplácí na tento hloupý nápad (někým zkorumpovaných?) nikým nevolených EU byrokratů, považuji za ekonomický hazard.

Státy EU prokázaly, že NECHTĚLY Ukrajinu - nabídku prezidenta Janukovyče:

Ten jim nabídl v listopadu 2013 - za zemi už tehdy na pokraji v bankrotu - že pokud uhradí potřebné peníze, spojené s náklady vystoupení země z ruské celní unie, pak podpoří přidružení země k EU. Rusko jim tehdy nabízelo slevy na plyn a ropu, splátkový kalendář na půjčky a 15mld USD, pokud z celní unie nevystoupí.

EU to ale odmítla (šlo o částku 15mld USD), nabídla 600mil EURO s tím, že Ukrajina bude jistě prosperovat, pokud přistoupí k EU, prý už samotný tento signál přiláká potřebné investory (prohlásila baronka Ashtonová).

A následně EU podpořila namísto dohod, garantovaných vysokými EU diplomaty (21.2.2014) násilné svržení prezidenta, což přímo a logicky vedlo k válce - a také logicky k zapojení Ruska (viz vývoj od konfliktu v Gruzii 2008) a následným sankcím proti Rusku.

- I laickým pohledem je ZCELA zřejmé, že EU vůbec nestála o Ukrajinu, chtěla vyvolat válku s Ruskem, následné omezení obchodu a zvýšení zbrojních výdajů, což nejvíc samozřejmě pomůže USA.

- Proč EU činovníci pracovali ve prospěch USA, proč nepracovali ve prospěch EU (natož ve prospěch Ukrajinců) je velkou a dosud stále nezodpovězenou otázkou, která ale varuje v souvislosti s rozhodováním o přijetí EURA v ČR.

Nynější náklady na konflikt dalece překračují původních 15mld USD, které požadoval uhradit Janukovyč v listopadu r.2013.

ZÁVĚR

Veškeré tyto signály jasně ukazují, že přijmout EURO v této době nevyřešených dluhů, neprasknutých obrovských bublin na akciových trzích, nevyřešených problémů v USA, nevyřešených a zkorumpovaných obchodů Francie a Německa s Řeckem (což bylo podstatnou příčinou vzniku řeckých dluhů - tamní premiér si nedávno povzdechl - kéž bychom neměli euro, ale drachmu!), je nanejvýš problematické.

Jsme malá země se závislou ekonomikou - bez našich partnerů v EU náš export poklesne o 70pct - ovšem jsme stále celkem málo zadlužení (necelých 50% k HDP).

Přijmutí eura by znamenalo vzdát se možnosti samostatně reagovat na případnou další světovou hospodářskou krizi.

Mnoho lidí zde má půjčky a dluhy, celá západní společnost je postavena na dluhu.

Pokud by se prudce zvýšila inflace a nezaměstnanost, v reakci na nějaké světové problémy, pak by jejich schopnost splácet dluhy dramaticky klesla.

Pokud přejdeme nyní na euro, budou nové dluhy (a jejich splátky) v ještě nevýhodnějším poměru, všude, kde euro přijali, došlo ke zdražení potravin, veškerých cen. Těmto zadluženým lidem by tak vzrostly výdaje a klesla schopnost splácet dluhy, vliv na růst ekonomiky by tento výpadek (vzhledem k dluhům a špatným celkovým prognózám) velmi pravděpodobně nenahradil.

EU v mezinárodních otázkách ukazuje naprostou impotenci. Podporuje války v Iráku, Libyi a Sýrii, a pak neví co s uprchlíky - stojí to spoustu peněz.

Podporuje válku na Ukrajině, vytváří nesmyslné sankce (v situaci, kdy průměrný dluh zemí EU je 92% HDP), poškozuje tím vlastní firmy, Itálii, ceny ropy ničí například Norsko (jen letos propustí 10.000 zaměstnanců z ropného průmyslu, ZDE), odmítla ropovod South Stream a naopak se žene do nevýhodné dohody TTIP s USA (kdyby byla výhodná, neobsahovala by množství tajných doložek).

Německé firmy protestují proti sankcím ZDE.

Bloomberg 20.3. 2015 - Rusko i přes sankce znovu roste - ZDE

Český generál - Rusko hrozí, měli bychom zvýšit výdaje na zbrojení - ZDE, ZDE

To, že Rusko je velmocí, snad všichni vědí. A že by bylo schopné obsadit sousedící území? Samozřejmě. Ale toho je schopna i jiná velmoc a bohužel tak činí, a to docela často. Otázka nezní, jestli je toho Rusko fyzicky schopné, ale především jestli má motivaci něco takového udělat. Co by jim to přineslo? Komu by to prospělo? A možná provokativní otázka: Co komu přináší toto neustálé strašení Ruskem a další a další hledání nepřátel pro nás a naše spojence? Začněme řešit skutečný bordel, který jsme i my jako Západ a NATO způsobili například v Libyi,“ uvedl místopředseda poslaneckého klubu Úsvitu Petr Adam.

Lidovky.cz -  Až 26 tisíc za semestr vyděsilo studenty. Karlova univerzita teď couvá, zaplatí jen někteří

------

Kdyby byly dluhy EU a USA v průměru 50-65%, bylo by přijetí EURA úplně jinou písničkou.

Stejně tak, pokud by nedošlo k absurdním (a na lžích vždy začatým) válkám v Iráku, Sýrii a Libyi, nemluvě o Ukrajině, bylo by přijetí EURA opět zcela jinou písničkou.

Výsledkem jsou ale vlny uprchlíků, obrovské náklady, vzestup terorismu, růst dluhů. V takové situaci podle mě není vhodné pro ČR rychle EURO přijmout.

UKRAJINSKÝ EXPREZIDENT SAAKAŠVILI JE HLEDANÝM ZLOČINCEM - NYNÍ SE ABSURDNĚ STAL GUBERNÁTOREM ODĚSY.

2. 6. 2015

Ve vlastní zemi je obžalovaný z nezákonného potlačování demonstrací a také z podílu na podivné smrti opozičního politika - zdá se, že to je ideální kvalifikace pro potlačení proti-kyjevských nálad Oděsy.

1. května v Oděse dav skandoval: "Táhněte z Oděsy, banderovští běsi", město má 1mil obyvatel a většinově patří strukturou obyvatel k pro-ruským regionům.

STÍHANÝ ZLOČINEC - ZDE

Bývalý prezident je stíhán zejména za použití brutální policejní síly proti demokratické opozici v roce 1997 a některé další i hospodářské delikty.

Ve vzduchu je stále vyšetřování smrti premiéra Zuraba Žvanii, který se po tzv. revoluci růží ze spojence Saakašviliho stal kritikem jeho nedemokratických metod vládnutí.

Podle řady hlasů v Gruzii se Saakašvili podílel na organizaci jeho vraždy.

Saakašvili se pokoušel ve Spojených státech usadit. Přes tlak svých tamních spojenců, např. senátora Johna McCaina, však nezískal pracovní povolení. USA údajně vyšetřují nakládání s finanční pomocí Gruzii, kterou Washington poskytl Tbilisi po válce v roce 2008. Pomoc měla být ve velké míře zneužita Saakašvilim a jeho lidmi. Připomeňme, že také Evropská unie poskytla Gruzii pomoc několika set milionů a v celém kontextu vládnutí M. Saakašviliho je její konec nejistý.

RUSKO PRÝ ZAÚTOČÍ NA POBALTSKÉ STÁTY (vyjádření z r.2008)

Některá vyjádření Saakašviliho se ale nemění, například už v roce 2008 tvrdil, že Rusko napadne pobaltské státy.

Izrael přestal Gruzii dodávat zbraně, když tehdejší gruzínský prezident (v těsné spolupráci s USA a NATO - podle vlastního vyjádření byl v denním kontaktu s vice-prezidentem USA Dickem Cheney a s paní Condoleezza Rice) napadl hlavní správní město oblasti Jižní Osetie - v den zahájení olympiády v Číně.

Konflikt na Ukrajině začal pro změnu ještě během zimní olympiády v Soči, a pan Saakašvili je zde dlouhodobým poradcem pana Porošenka.

Stálé bydliště měl Saakašvili v USA. Kde asi bude za pár let bydlet pan Porošenko?

Ocitujme Saakašviliho z článku z izraelských novin, ze 14. srpna 2008:

Saakashvili's statements are part of his government's attempt to bring other countries into its war against Russia.

During the briefing, Saakashvili noted that:

...he is in constant contact with U.S. Vice President Dick Cheney and Secretary of State Condoleezza Rice.

He promised that U.S. warships would be docking in Georgian ports within a few days to make sure they remain open.

Saakashvili tried to project confidence during the interview, but could not completely hide the stress he is under. A few hours earlier, refugees from Gori

/* takové "gruzínské Debalčevo", místo, kde ztroskotala poslední únorová ofenziva pana Porošenka proti vlastním občanům - Ukrajincům na východě / held a spontaneous demonstration in front of parliament, calling for Saakashvili to resign.

"We will fight to the death until the last Russian soldier leaves Georgian territory," Saakashvili told reporters. "We will never surrender."

He characterized the announcements against him by Russia's government, blaming him for the suffering of the Georgian people, as "typical Nazi propaganda."

He accused Russia of ethnic cleansing in the Georgian villages in the north of the country. "If Georgia falls, all of the energy supply routes will be blocked," he said.

Saakashvili told the press conference that he expected Russia's next victims to be the Baltic countries.

- vzhledem k poslední větě je zřejmé, že se vyjadřování tohoto pána, který má blízké kontakty i s některými generály ze severských zemí NATO - například jezdili k němu na chatu sbírat víno, a pak ti samí kritizovali našeho prezidenta, když chtěl důkazy o Ruské invazi na Ukrajinu - nijak zásadně nemění.

Zatykač na něj vydala Gruzínská vláda, která nesouhlasí s kritikou západu, že jde o účelové politické stíhání. Podle gruzínské vlády je Saakašvili zločinec.

Evropská unie vyšetřovala válku v Gruzii

(časový harmonogram války je dole v článku, viz odkaz, podrobnosti také zde)

a podle její komise, kterou vedla švýcarská uznávaná diplomatka Heidi Tagliavini, začala "velkou fázi konfliktu" ničím neodůvodnitelná agrese Gruzie, která napadla těžkými zbraněmi hlavní správní město Jižní Osetie - Tchinvali (město velikosti Brna).

Zemřelo 12 mírových pozorovatelů a asi 400-1000 civilních obyvatel, v prvním týdnu uteklo z oblasti 30.000 lidí, celkově asi 200.000 obyvatel se nikdy nevrátilo do svých domovů. Byly způsobeny značné škody na infrastruktuře města, přes 10pct domů bylo zcela zničeno, mnoho dalších bylo poškozeno.

V den zahájení útoku skončilo v Gruzii štábní cvičení NATO, s cca tisícem vojenských poradců z USA, s názvem "Okamžitá reakce".

(zdroj: velvyslanec Ruska v OSN Čurkin, ZDE ).

Saakašvili patří zcela bez debat do vězení.

(citace z odkazů, viz odkaz, také zde)

30. 8. 2008, SPIEGEL

Podle informací získaných redakcí německého týdeníku Spiegel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) před pondělním summitem EU upozorňuje, že gruzínské vedení samo zavinilo válku s Ruskem.

Zprávy získané od vojenských pozorovatelů OBSE na Kavkaze a několika vládních zdrojů v Berlíně tvrdí, že vojenský útok proti Jižní Osetii byl intenzívně připravován a že začal dříve, než ruské tankové jednotky vstoupily Rokským tunelem na území separatistické republiky.

Zprávy také hovoří o možných gruzínských válečných zločinech.

Pozorovatelé OBSE tvrdí, že gruzínské vedení nařídilo útok v době, kdy jihoosetští civilisté spali.

29. 8. 2008, Britské listy (podle zahraničních zdrojů)

7. srpna večer oznámil v TV vystoupení T. Jakobašvili, že:

"...gruzínská strana na určitou dobu jednostranně přerušuje palbu v zóně konfliktu. Podle jeho slov si gruzínská strana přeje ukázat cchinvalskému vedení 'naprostou nesmyslnost ozbrojeného střetnutí'."

T. Jakobašvili oznámil, že je ochoten společně s velvyslancem MZV RF se zvláštním posláním M. J. Popovem se vypravit do zóny konfliktu a zahájit rozhovory.

19:40 hod. vystoupil v TV prezident M. Saakašvili, s proslovem k lidu Gruzie. Řekl, že:

"...ve čtvrtek večer vydal rozkaz všem gruzínským vojenským jednotkám neodpovídat na palbu v zóně konfliktu v regionu Cchinvali."

22:35 hod.

tj. za tři hodiny po prohlášení M. Saakašviliho, Gruzie zahájila útok proti Jižní Osetii, následně proti spícím obyvatelům města Cchinvali.

STŘÍPKY Z INDIE, JEDNÉ ZE ZEMÍ BRICS.

2. 6. 2015 (aktualizováno)

Týden.cz: Jednoho Hitlera, prosí mlsní zákazníci v Indii.

- Morbidní! píší Němci

28. 5. 2015

článek je zde

Cituji:

"Cokoliv má v Indii značku Hitler, je zárukou obchodního úspěchu.

Na dračku jsou zde vedle knihy Mein Kampf také klíčenky, tašky a trička s vůdcovým jménem či podobiznou. Nyní se k řadě těchto bizarních a velmi prodávaných předmětů přidaly navíc zmrzlinové kornouty, na jejichž krabicích je Adolf Hitler vyobrazen. Němci jsou však zásadně proti.

Tato indická novinka vyvolala v Německu vlnu nevole. Nespokojení čtenáři německých webů usilují o to, aby se značka v Indii ihned zakázala. Jeden německý deník dokonce označil zmrzlinové kornouty za "morbidní reklamní kousek".

Nedostatek vzdělání o Holocaustu a o tom, kdo Adolf Hitler byl, je výsledkem toho, že kromě triček a kornoutů existuje již několik restaurací, hospod či kaváren zasvěcených právě Vůdci. A to nejen v Indii, jedna taková kavárna se nachází například v Indonésii."

Fota z článku.

"Na některých krabicích s kornouty je diktátorova reálná podobizna v uniformě s kopečkem zmrzliny vedle sebe, na jiných je zas vyobrazen jako komiksová postavička. Na jedné takové kresbě vylézá Hitlerovi z kouzelnického klobouku svastika."

Obrázek z internetu.

- Opravdu je to kouzelnický klobouk? Protestovat by myslím mohli nejen Němci, ale i Američané.

Ovšem Indové mají vlastní zkušenosti s vyhlazováním, v druhé polovině 19.století proběhlo v Indii 25 velkých hladomorů(!!), které byly převážně způsobeny nikoliv nedostatkem potravin nebo neúrodou, ale britskou koloniální správou (viz podrobnosti níže v pasáži o hladomorech).

Poslední velký hladomor byl pod správou Britů v r.1943-1944, kdy zahynuly 3 až 4mil lidí. Od získání nezávislosti Indie v r.1947 neproběhl žádný další takový hladomor (byť neúroda v r.1966 hrozila nedostatkem potravin, byla vyřešena mezinárodní pomocí).

Počet obětí hladomorů od r.1857 se raději nikde neuvádí, ale můžeme předpokládat, že šlo o úmrtí v řádu nejméně jednotek milionů obyvatel (spíš ale desítek milionů obyvatel), to vše při nadprodukci obilí (roční přebytek v Indii byl 5mil tun, všechny provincie měly v tomto období dostatek potravin) a při velkém vývozu potravin do Británie.

Zdroj: ZDE

Obrázek z internetu - tibetská socha "železný muž" je z 15.000 let starého a velmi vzácného materiálu ATAXITu, tedy z železa pocházejícího z meteoritu. Na prsou má svastiku, symbol štěstí.

Svastika má navíc v Indii a Tibetu mnohem starší historii, byla zde symbolem štěstí mnohem dříve, než muž jménem Hitler spatřil světlo světa (ten svastiku pouze zneužil).

Její vnímání prostým lidem v Indii a Tibetu je tak složitější, než se nám Evropanům v našem úhlu pohledu jeví.

---------

Týden.cz, 30. 5. 2015:

Indie po tlakem neúnosných teplot. Přes dva tisíce obětí.

Počet obětí vlny veder, která již přes týden trápí Indii, přesáhl dva tisíce. Zatímco do některých indických států přinesly během soboty částečnou úlevu bouřky, na dalších místech země vydrží podle meteorologů teploty přes 40°C  nejméně do neděle.

Horko panuje zvláště v jižní části Indie, největší dopady má na obyvatele států Ándhrapradéš a Telangana, kde byla registrována většina z celkového počtu 2005 obětí. Příčinou jejich smrti je převážně dehydratace organismu nebo úpal.

Teploty v těchto dvou státech klesly pouze mírně, místo 48 stupňů Celsia, které tam naměřili v minulých dnech, bylo 40 až 45 stupňů. Na některá rozpálená místa Indie přišlo krátkodobé ochlazení spojené s bouřkami.

Týden.cz, 31. 5. 2015:

Indický premiér chce šířit jógu po světě. Jde příkladem.

Indický premiér Nárendra Módí vstoupil za vlny veder do svého druhého roku v úřadě. Vedle reforem, které mají vést k modernizaci největší světové demokracie, vkládá své úsilí i do propagace jógy. Tradiční myšlenkový systém chce rozšířit po celém světě. V rámci jeho propagace bude cvičit na veřejnosti.

Čtyřiašedesátiletý vegetarián a vůdce Indické lidové strany soudí, že jóga umožňuje člověku, aby objevil pocit jednoty ve své mysli, v přírodě i ve světě.

Cvičí každý den a tvrdí, že tak získává tolik energie, že mu stačí jen několik hodin spánku denně.

Jóga je jedním z nejúspěšnějších indických "vývozních artiklů".

Jen ve Spojených státech ji údajně provozuje na 20 milionů lidí, kteří za ní ročně utratí 10 miliard dolarů. Mnoho obyvatel Západu však jógu chápe jen jako pouhé tělesné cvičení. Přitom jde o propracovaný myšlenkový systém, díky kterému člověk může zbavit ega a vést hodnotnější život ve spojení s "kosmickým" vědomím.
 

Penizenavic.cz, 24. 6. 2011: Indická střední třída nabírá na síle

S nárůstem bohatství střední třídy je v Indii očekáváno v několika příštích letech zdvojnásobení úrovně domácí poptávky, ta by tak nově činila 442 miliard USD.

 Naskýtají se nám tedy významné investiční příležitosti do indických akcií, jejichž cena se nyní nachází na velmi výhodných úrovních.

 

O potenciálu indického spotřebitelského trhu toho bylo napsáno již mnoho, proč si ale neuvést pár příkladů, které by nám vnesly do celé věci více světla:

- I přes to, že Indie vykazuje menší než 9% pokrytí internetovou sítí, počet uživatelů internetu v Indii převýšil celkovou společnou populaci Velké Británie a Francie.

- Počet majitelů mobilních telefonů v Indii je již nyní vyšší než celková evropská populace.

- U počtu uživatelů mobilních telefonů s předplacenými službami je očekáván nárůst až na úroveň, kdy překoná celkovou populaci Japonska.

- Počet Indů čtoucích noviny je již nyní vyšší, než je celková populace USA.

 

Trvalo 25 let, než HDP Indie vzrostlo o 100 % z 250 miliard USD v roce 1988 na 500 miliard USD v roce 2003. K dalšímu zdvojnásobení pak již postačilo pouze 5 let, to když v roce 2008 dosáhlo HDP Indie 1 bilionu USD, další zopakování tohoto kroku by pak mělo zabrat již jen 4 roky.

Střední třída v Indii v r.2014 čítala kolem 200mil lidí.

Ti si zvykli na poměrně vysoký životní standard. Ovšem indická ekonomika v r.2014 zpomalila růst na cca 5pct HDP ročně (detaily ZDE).

PÁKISTÁN

- aneb dělení Indie pod britským vlivem.

zdroj: wikipedie

zdroj: ZDE

Označení tehdejší severozápadní části britské Indie (obývané muslimským obyvatelstvem) jako Pákistán bylo vytvořeno v roce 1933 (tedy ve stejný rok, kdy se Hitler dostal k moci) muslimským aktivistou, studujícím v Londýně:

Choudhary Rahmat Ali

In 1930 he moved to England to join Emmanuel College, Cambridge in 1931.

In 1933, he published a pamphlet, Now or Never, coining the word Pakistan for the first time.

In 1933, he founded Pakistan National Movement in England.

Subsequently, he obtained a BA degree in 1933 and MA in 1940 from the University of Cambridge.

/*Nalézáme zde paralelu ke vzniku státu Kuvajt, který také uměle vytvořili Britové, především aby zabránili Iráku v možnosti vytvořit plnohodnotný hlubokovodní námořní přístav; podrželi si tím svou námořní dominanci v zálivu  - zdroj: Co nezavály písky Mezopotámie, Belica /

obrázek - wikipedie

Pákistán obývají hlavní čtyři etnika, skoro polovinu obyvatel tvoří Panžábci, 98pct obyvatel tvoří muslimové - sunnité.

Pákistán - jedná se o akronym Pakstan z počátečních slov tehdejších provincií, které zahrnovaly pozdější Pákistán: Paňdžáb, Afghánská provincie, Kašmír, Sindh a Balúčistán. Písmeno "i" bylo přidáno pro usnadnění výslovnosti.

 

Tato oblast (v r.1933 pojmenovaná Pákistán) byla vždy částí Indie, později Britské Indie, spojení s převážně hinduistickými indickými oblastmi však vyvolávalo četné konflikty.

Po zániku Britské Indie roku 1947 vznikl samostatný Západní a Východní Pákistán a Indie.

Pákistán je poměrně mladým státním útvarem, byl součástí Indie, a proto sdílel i její historický vývoj.

Vznikl v roce 1947 po oddělení od Indie.

Západní Pákistán vznikl v r.1947 (dnes 182mil obyvatel), Východní Pákistán se v 80.letech osamostatnil a dal vzniknout Bangladéši (156mil obyvatel). Obě země tak mají více obyvatel, než např. Rusko (144mil), spolu s Indií mají dohromady 1.590mil obyvatel.

Velké indické povstání proti Britům:

společné úsilí hinduistů a muslimů, r.1857

/ Nabízí se zde paralela k občanské válce Severu a Jihu v USA v r.1863, za sjednocení Unie - proti Británii a Francii, které si přály rozdělení Spojených států. Dokonce Lincoln a ruský car Alexandr II. společně postupovali proti britským finančníkům, viz blog níže - 1. část dokumentu Vládci peněz. /

Významný mezník v boji proti britské nadvládě představuje rok 1857, kdy došlo k prvnímu otevřenému, relativně konsolidovanému projevení odporu vůči britské nadvládě na indickém subkontinentu. Začalo povstáním sipáhíů v Bengálsku a rychle se rozšířilo i do ostatních oblastí. Co bylo příčinou tohoto povstání?

Největší stimul ke konverzím dal rozmach Východoindické společnosti (viz blog č.1, Britské koloniální impérium) s jejímž pronikáním do indického vnitrozemí pronikalo do těchto končin i křesťanství.

Najímaní žoldáci, sipáhíové, se cítili pod velením křesťanů méněcenní a ohrožení ve své identitě.

Velmi frustrující byla navíc především pro muslimské obyvatelstvo "nanejvýš ponižující pozice posledního císaře Bahádura Šáha, jenž žil z malé penze v přelidněné Červené pevnosti za neustálého dohledu rezidenta, který žil nad vstupní bránou do pevnosti a byl trnem v oku všem muslimům."

Dalším kritickým okamžikem bylo odepření nároků sipáhíů na příplatky za službu v cizině (ve válkách s Barmou, aj.), které jim náležely, a konečně odepření nároků na penzi vysloužilým vojákům.

Význam Velkého indického povstání spočívá v jeho přínosu urovnávání sporů mezi hinduisty a muslimy, a to i v dlouhodobé perspektivě.

Ať bylo povstání jakkoli krvavé, bylo výsledkem společného úsilí obou dominantních složek populace indického subkontinentu. Skutečnost, že se muslimové i hinduisté dokázali spojit v polovině 19. století, mohla velkou měrou napomoct k poklidnému odchodu Britů o necelých sto let později.

Velké indické povstání bylo faktorem, který ovlivnil a utužil přesvědčení pacifisty Gándhího o možnosti zachování jediného státu.

Gándhí své učení předával obrovskému množství lidí, ovšem jednotu nedokázalo nadlouho zachovat. Gándhí ani Néhrú, kteří ještě v roce 1947 zdůrazňovali nutnost spolupráce mezi hinduisty a muslimy, se s rozdělením na dva státy nikdy nesmířili.

HLADOMORY ZPŮSOBENÉ BRITY BYLY PRVOTNÍ PŘÍČINOU VZESTUPU INDICKÉHO NACIONÁLNÍHO HNUTÍ v 2.pol. 19. stol (1857).

ZDROJ: ZDE

Historie hladomorů v Indii (11. - 17.stol)

Hladomory v Indii byly historicky výsledkem obou obvyklých příčin, jak nerovnoměrných monzunových dešťů, tak britské ekonomické a správní politiky v celém regionu.

Např. v r. 1702 - 1704 zemřely dva miliony lidí v Deccanu.

Od 11. do 17.stol zde bylo 14 velkých hladomorů, v druhé polovině 19. stol zde bylo 25 velkých hladomorů(!!), jak na jihu v Tamil Nadu, tak v Bengálsku i Biharu na východě.
 

VZESTUP NACIONÁLNÍHO HNUTÍ

Od roku 1857 vedla britská administrativní politika v Indii:

- k zabavení a přeměně místní hospodářské půdy v cizinci vlastněné plantáže

- k omezení vnitřního obchodu

- k vysokému zdanění indických občanů, které podporovalo (neúspěšné) britské expedice v Afghánistánu

- inflace zvýšila cenu potravin, podstatně stoupl vývoz základních plodin z Indie do Británie

Komise pro vyšetření hladomoru r.1880 podpořila myšlenku, že:

...příčinou hladomorů byl spíš (britský) způsob rozdělování potravin, než jejich nedostatek.

Komise zjistila, že každá britská provincie v Indii, včetně Barmy, měla přebytek obilí, roční přebytek činil 5.160.000 tun. Britští občané, jako byl např. William Digby, agitovali pro uskutečnění politických reforem pro snížení hladomorů, ale:

...britský místokrál, lord Lytton, oponoval těmto změnám, podle něj by vedly jen k zahálce indických pracovníků.

Hladomory tak v koloniální Indii existovaly až do vyhlášení nezávislosti v roce 1947. Poslední velký hladomor postihl Indii před vyhlášením nezávislosti, byl opět především v oblasti Bengálska (mezi r.1943 až 1944), zabil tři až čtyři miliony lidí.

Od vyhlášení nezávislosti pak Indie nikdy nečelila dalšímu významnému hladomoru.

Pouze v roce 1966 hrozil hladomor v oblasti Bihar, ale ještě než se situace plně rozvinula, tak byla zmírněna zahraniční pomocí, Spojené státy zaslaly 900.000tun obilí do postižené oblasti.

Bengálsko

britský návrh na rozdělení Bengálska (r.1905).

Bengálsko bylo ohniskem proti-anglického odporu.

Bengálsko po rozdělení, západní část je červeně, muslimská část vytvořila Bangladéš.

Podobnost s rozdělením Ukrajiny na východní a západní část "je čistě náhodná", stejně jako vztah Ukrajiny k Rusku není nepodobný Brity rozdmýchávanému nepřátelství mezi islámskou a hinduistickou částí Indie, nepřátelství Indie a Pákistánu, detaily viz další text níže.

V důsledku stále narůstajícího protianglického odporu, jehož ohniskem bylo Bengálsko, přišli roku 1905 Britové v zastoupení indickým generálním guvernérem a místokrálem Lordem Curzonem (1899-1905) s návrhem jeho rozdělení (ZDE).

Lord Curzon, architekt rozdělení Bengálska (1905), foto z článku ZDE, ZDE.

Bengálsko bylo území o velikosti Francie, tehdy se 78.5mil obyvatel.

Oficiálním důvodem bylo, že Bengálsko je příliš rozsáhlé a že správa tak velkého území je nákladná, obtížná a neefektivní.

Hlavním cílem tohoto kroku však bylo velmi vypočítavé oslabení bengálského nacionalismu, který ještě více podkopával britskou autoritu.

Britský guvernér Východního Bengálska se snažil situaci obrátit ve prospěch Britů tím, že rozdmýchával napětí a štval muslimy proti hinduistům.

Toto pomyslné "očkování" splnilo svůj účel: do značné míry byla odvrácena pozornost od boje proti britské nadvládě a bylo dosaženo pro Brity kýženého stavu, kdy:

"...Ind nebojoval proti Britovi, ale Ind proti Indovi."

Bengálská otázka měla velký význam ve vývoji vzájemných vztahů Indie a Pákistánu (ZDE).

Nacionalismus po rozdělení nebyl zlomen, naopak. Společným úsilím všech Bengálců byl totiž vytvořen ohromný tlak na britskou vládu, Bengálsko bylo zanedlouho opět sjednoceno.

Bengálsko (vpravo je částečně Assam) - zelená oblast označuje muslimskou část.

Během nadcházejících 36 let po sjednocení existoval volný pohyb osob, což vedlo k promísení obyvatelstva, pocházejícího z různého sociálního a především z různého náboženského prostředí.

Po dělení Indie (na Indii a Pákistán) v r.1947 tak při rozdělení Bengálska na západní část připadnuvší Indii a východní část připadnuvší Pákistánu (později zde vznikl Bangladéš)...

..došlo k ohromnému přesidlování hinduistické části populace do Indie a muslimské části populace do Pákistánu.

Toto způsobilo vykořenění mnoha lidí a podpořilo další velké problémy v oblasti, vzestup nacionalismu u muslimů a hinduistů, tím i trvání dalších konfliktů v Indii.

(Šlo o promyšlenou politiku Britů, viz blog níže o roli britských finančníků ve snaze rozdělit USA ve válce Severu proti Jihu r.1863 - 1. část videa Vládci peněz, oslabení USA mělo zajistit snažší nadvládu nad nimi - Američan bojoval s Američanem, stejně jako nyní Ind s Indem, nebo mnohem později Ukrajinec s Ukrajincem.)

Západní Bengálsko po rozdělení připadlo Indii.

Hinduisté utlačují muslimy

Po volbách ve Spojených provinciích INC s triumfalistickou arogancí vítěze znemožnil Muslimské lize účast ve vládě, v hindsky (respektive hindustánsky) mluvících oblastech se opět vynořily snahy zcela vytlačit urdštinu z pozice jazyka úředních dokumentů.

Mnozí muslimové tu (v některých případech zcela oprávněně) nabyli pocitu příslušníků šikanované menšiny. Nastalá situace byla velkým zklamáním pro idealisty v čele s Gándhím.

Stejně jako v době tzv. bengálské otázky počátkem 20. století:

...docházelo čím dál intenzivněji k situacím, kdy okupovaný národ nebojoval proti svému utlačiteli, nýbrž si vyhledal důvody, jak bojovat i sám proti sobě.

Začínalo být stále jasnější, že britská nadvláda v Indii se pomalu chýlí ke konci a na aktuálnosti začínala nabývat otázka, kdy, komu a za jakých podmínek Britové moc předají.

 

TEORIE DVOU INDICKÝCH NÁRODŮ, KTERÉ ROZDĚLUJE NÁBOŽENSTVÍ

V 70. letech 19. století - představil Syed Ahmad Chán tzv. teorii dvou národů.

 Bylo to (mylné) tvrzení, že náboženská příslušnost je hlavním znakem národa,  že neexistuje žádný jednotný indický lid, nýbrž existují dva odlišné národy, s odlišnou mentalitou, světonázorem a především náboženstvím:

"...existuje národ muslimů, respektive muslimských Indů, a národ hinduistů, respektive hinduistických Indů."
 

 Gándhí (vpravo) a Džinnáh, r.1944

PÁKISTÁN

- "indické KOSOVO", čínský TAIWAN, irácký KUVAJT nebo snad ruská UKRAJINA?

Zatímco Gándhí usiloval o jednotu a bratrství mezi skupinami obyvatel, Džinnáh, hlavní osobnost islámského nacionalismu, toto úsilí mařil, stavěl proti němu do opozice své přesvědčení, že musí vzniknout dva nezávislé státy - jeden muslimský a jeden hinduistický.

Teorii dvou národů učinil součástí nových stanov Muslimské ligy a použil ji jako ideologické zdůvodnění požadavku na vytvoření Pákistánu.

Prohlašoval:

"Hinduisté a muslimové náležejí ke dvěma různým nábožensko-filosofickým systémům, mají různé sociální zvyklosti, různá písemnictví (…). Podle kterékoliv definice národa muslimové subkontinentu tvoří zvláštní národ, a musí proto mít svoji vlast, svoje území, svůj stát."

V dnešním Pákistánu je odkazu Muhammada Alí Džinnáha, tzv. Velkého vůdce, prokazována velká úcta a respekt,

...věrnost je mu přislíbena i v preambuli pákistánské ústavy.

I když je dnes v Pákistánu zaručena náboženská svoboda - Pákistán poskytuje ochranu všem menšinám a je zaručeno nevnucování náboženského přesvědčení příslušníkům jiného náboženství (což vychází z jejich historické zkušenosti v Indii) - je opodstatněné se domnívat, že teorie dvou národů, jakkoli již upozaděná, splnila svůj úkol:

...teorie dvou národů zakořenila do pákistánských muslimů přesvědčení o nemožnosti soužití s hinduisty, což se do vzájemných indicko-pákistánských vztahů promítá dodnes.

ROZDĚL A ODEJDI

Britské plány byly takové, že jejich vláda v Indii skončí nejpozději v roce 1948, nicméně situace byla už natolik vyhrocená, a to především z důvodu populistických Džinnáhových výzev plných netolerance a nenávisti, že již nebylo možné tak dlouho čekat.

Bylo navrhnuto konečné rozdělení Indie, se kterým se však Gándhí nemohl ztotožnit.

Naléhal, aby byl Džinnáhovi místo separátního muslimského státu navrhnut post předsedy vlády nerozdělené, jednotné Indie.

Dne 18. července 1947 schválil britský parlament Zákon o nezávislosti Indie,

...který nařídil demarkaci hranic dominií Indie a Pákistánu do noci ze 14. na 15. srpna 1947. První z těchto dní je slaven jako Den nezávislosti Pákistánu a druhý z nich jako Den nezávislosti Indie.

/ Připomeňme jen volný dobový kontext, v r. 1948 se Británie vzdala mandátu Palestina, vznikl stát Izrael. Rozdělení Indie proběhlo tedy oficiálně ve stejnou chvíli. /

rok 1909, British Indian Empire - Britská Indická  říše (klikněte pro zvětšení).

V roce 1965 vypukl opět ozbrojený konflikt mezi Pákistánem a sousední Indií o území Kašmíru.

Konflikt trvá s přestávkami už od roku 1948.

Pákistán si nárokuje území, protože většina obyvatel jsou muslimové.

Indie chce území jako zajištění své severní hranice. Válka skončila bez většího úspěchu jedné či druhé strany.

Kašmír byl rozdělen mezi oba státy.

Konflikt trvá dodnes a hraniční přestřelky mezi pákistánskými a indickými vojáky jsou i dnes zcela běžné.

Vede tudy i veledůležitá vysokohorská dálnice, nejvýše položená dálnice světa, (průsmyk Khunjerab je 4693 metrů nad mořem) - Karakoram Highway, spojující Indii a Čínu. Bývá označována za osmý div světa.

Pákistánský náklaďák na Karakoram mezinárodní silnici (v horské oblasti). Zdroj:Wikipedie, Katorisi.

Konflikt o Kašmír vzbuzuje veliký zájem po celém světě, protože Indie i Pákistán jsou vlastníky atomových zbraní.

/*Pákistán se umístil na druhém místě v anketě o zemi, která nejvíc ohrožuje světový mír, hned za USA, na třetím místě byla Čína. V průzkumu v r. 2013 se vyjádřilo 68.000 lidí ze 65 zemí světa, výsledky ocitovala i BBC.

Britské stopy nalezneme i u vzniku státu Kuvajt (původně Irák), mandátu Palestina, kde dodnes probíhá konflikt s Izraelem, jehož vznik poprvé projednávala vláda jejího Veličenstva v r.1914 dle přání Rothschildů - viz Balfourská deklarace na Wikipedii, stejně nalezneme britské stopy např. i v občanské válce v USA (r.1863, viz blog níže) nebo v Sykes-Picot dohodě o rozdělení Středního východu.

Je to zajímavá sbírka, většinou v těchto oblastech dodnes probíhají rozsáhlé konflikty.

Zdá se tak, že cílené budování konfliktů, tedy i cílené rozdělování zemí s ignorováním historických vazeb obyvatel (což podporuje vznik těchto konfliktů), patří k základním nástrojům zahraniční politiky západu.

Nakonec podobně direktivně a nepřirozeně vznikla i řada hranic v Africe, kde britské impérium mělo největší vliv, výsledkem byla opět řada konfliktů v mnoha zemích, což bránilo rozvoji tohoto světadílu a vedlo k velkým ziskům britských firem, které zde těžily zlato, diamanty a další suroviny, viz blog č.1., pasáž o britském Impériu. /

Zahraniční politika Pákistánu je do velké míry určována sporem o Kašmír, o nějž svedl se sousední Indii čtyři války.

Od čínsko-indické války v roce 1962 byla pákistánským nejbližším strategickým spojencem Čína, od 80.let (konflikt v Afghánistánu) se rozvíjely vztahy tajné služby Pákistánu a USA.

Jako anti-sovětská mocnost dostával významnou pomoc od Spojených států zejména v době Sovětské války v Afghánistánu (právě zde vznikla pod vedením CIA "Al Kajda" - arabsky "báze". Podle vyjádření poradce tří U.S. prezidentů pro terorismus, pana A. Clarka - byla Al Kajda původně data-báze Spojenými státy podporovaných mudžahedínů, viz jeho kniha Strategie války proti terorismu).

Podle bezpečnostního poradce prezidenta Cartera - pana Zbigniew Brzezinski, začal Carter vyzbrojovat mudžahedíny už před ruským tažením do Afghánistánu, právě vzestup islámského nebezpečí v Kábulu prý byl důvodem ruské invaze (zde).

Intenzivní spolupráce USA a Pákistánu probíhala i v počátcích amerického tažení proti terorismu, navazovala právě na vztahy pákistánské tajné služby a USA z 80.let, kdy s pomocí pákistánské rozvědky byly vyzbrojováni afghánští mudžahedíni. Jedním z nich byl i Usama Bin Ladin, který znal postupy CIA, díky spolupráci v 80.letech.

Dle vyjádření novinářů (r.2015) ho následně pákistánská tajná služba ubytovala (nuceně) a spolupracovala s USA při jeho "dopadení" (zde). Vztahy Pákistánu a Spojených států tak můžeme považovat za rozsáhlé, i když rozhodně nejsou bezproblémové.

Na rozdíl od oficiální verze příběhu, v němž Američany na Usámovu stopu přivedlo sledování jednoho z jejich kurýrů, ve skutečnosti informaci o místě jeho pobytu v touze po odměně ve výši 25 milionů dolarů "prodal" jeden z agentů pákistánské tajné služby. Ta Usámu držela roky ve více méně domácím vězení, měla ho plně pod kontrolou, a když americké komando proniklo do jeho domu, zabilo "neozbrojeného invalidu", jak Usámu popsal jeden z Hershových zdrojů.

Nezávisle na Hershovi a s odvoláním na jiné zdroje tuto verzi potvrdila i americká televizní stanice NBC. Podle ní měl příběh o sledovaném kurýrovi jen pomoci utajit identitu pákistánského "tajného", zde .
 

Pákistán - původně Západní Pákistán. Páteř země tvoří řeka Indus. Obrázek - wikipedie.

Nejdůležitější řekou Pákistánu je řeka Indus, která odvodňuje celou zemi. Nejvyšší horou je známá K2, místně zvaná Čhogori, hl. městem je Islámábád.

V severní části země se rozprostírají Himaláje. Západ země a především hranice s Afghánistánem je velice hornatý. Rozprostírá se zde pohoří Hindúkuš.

Na jihu země se rozprostírají úrodné nížiny Pandžábu, které jsou zavodňovány řekou Indus. Jihozápad je pokryt plošinami Balúčistánu.

Pákistán má především vnitrozemské subtropické klima, které se vyznačuje horkými léty a mírnými zimami. Velký teplotní rozdíl je mezi dnem a nocí.

Parlamentní listy, 30. 5. 2015:

Analýza Daniela Veselého o Íránu, Saudské Arábii, Izraeli a USA.

Ropa, jaderné zbraně a různé odnože islámské věrouky. To jsou hlavní faktory definující politiku v arabském světě. Kromě tamních mocností Izraele, Saúdské Arábie a Íránu zde klíčovou roli hrají USA. Právě jejich politika zásadně ovlivňuje vztahy v této neobyčejně pestré a bohaté části světa.

Nejenže Saúdská Arábie tvrdě potlačuje práva občanů na domácí půdě, je také předním vývozcem extremistického islámského učení wahhábismu, ve spolupráci se CIA a pákistánskou tajnou službou ISI, v podstatě do celého světa.

Z něho vychází i perverzní ideologie džihádistů Islámského státu.

Co je na tom poněkud žinantní, je fakt, že se tak děje se souhlasem a pomocí Spojených států, jež ale zároveň vedou tažení proti islámskému terorismu; tento schizofrenní postoj se opět nedostává pod palbu oprávněné kritiky.

Daniel Veselý v další analýze ZDE rozebírá možnost, že by Pákistán prodal jadernou zbraň Islámskému státu - což by se stalo kritickým bezpečnostním rizikem pro celý západní svět:

AltPress: Islámský stát tvrdí, že si může zakoupit nukleární bombu.

"...Kuriózním či pro zasvěcence logickým faktem je, že na vývoji a modernizaci pákistánského jaderného programu se podílela zejména administrativa prezidenta Ronalda Reagana v době, kdy v Pákistánu vládl brutální diktátor Zia-ul-Haq, který však Washingtonu tehdy pomáhal při "pouštění žilou" sovětské armádě, jež okupovala sousední Afghánistán.

Byla to prostě jedna z takzvaných "milostných afér" či "sňatků z rozumu" mezi lídrem svobodného světa a ohavným diktátorem.

Tehdy bylo nutné, aby Sovětský svaz krvácel v nehostinném Afghánistánu.

Tehdy se nemyslelo na děsivé následky v podobě:

...labilního pákistánského jaderného arzenálu, který dnes představuje závažnou hrozbu,

zvlášť pokud pomyslíme na to, že by mohl vyjít kšeft mezi IS a Islámabádem, který by měl fatální následky, kupříkladu v podobě velkého teroristického útoku.

- dodává Daniel Veselý.

Podle současných zpráv ovšem USA vyzbrojují Saudskou Arábii, vojenským materiálem v ceně 60mld USD (ZDE), čímž přímo podporují salafisty (wahhábisty) a nepřímo jejich Islámský stát (ZDE), výměnou za obchodování ropy v dolaru.

Lidovky.cz, duben 2015: Katarský emír na nákupech. Zemi pořídí 24 stíhaček z Francie

Také se zdá, že USA a Saudská Arábie (a Izrael) spolupracovali při posilování Islamistického státu, který měl zničit Hizballáh v Libanonu a oslabit Asada v Sýrii, také měl dokončit zničení (a rozdělení) Iráku. USA pomohly této věci i na lžích postavenou válkou v Libyi (Hillary CLinton si zcela vymyslela hrozící genocidu v Libyi, součástí tohoto spolku byla i V. Nuland, nechvalně známá pozdějším účinkováním v Ukrajinské krizi). I zde se pak rozšířil Islamistický stát:

Izrael dnes vidí nebezpečí v ose Teherán-Damašek-Bejrút (ZDE)

Pakistánská tajná služba by tak případný prodej nukleární zbraně nemohla udělat bez vědomí Saudské Arábie a Spojených států - vztahy těchto zemí s USA jsou poměrně blízké.

Představa, že by tajné služby USA dopustily takový prodej, mi přijde skutečně zcela bizarní, zcela v úrovni naprostých spekulací. Ovšem podivný průběh událostí 11. září 2001 (stále nedošetřených) nasvědčuje, že i ty nejbizarnější scénáře je třeba - byť zcela teoreticky - uvažovat, viz například velmi spekulativní článek ZDE:

Americká vládní agentura FEMA nakupuje miliony podivných plastových rakví.

Cituji z článku:

Přibližně od roku 2000 začínají po celém území USA vyrůstat sklady pod širým nebem, obvykle se jedná o pronajaté pozemky v blízkosti velkých aglomerací, na nichž kontraktorské společnosti pracující pro americkou vládní agenturu FEMA uskladňují miliony černých plastových nádob s víkem.

Podle vyjádření odborníka (viz článek) jde o zásypové kontejnery na pohřbívání těl zasažených radiací, těla se obklopí např. bořičitým pískem. Těla zasažená radiací totiž nelze běžně pohřbívat do půdy, nebo je např. spálit.

Sklady musí být vzdáleny od center měst, nesmí být ale příliš daleko (40-60km).

Počty těchto rakví pak vzbuzují otázky - chystají se snad USA na velký jaderný úder, nebo snad jde pouze "o standardní předběžnou opatrnost"?

Na internetu se prý (*dle článku, který je hodně spekulativní) snaží dlouhodobě určité skupiny "zapojených diskutérů" celou kauzu plastových rakví v USA vyvracet, prý jde o "obaly na běžné rakve", jakési přepravní nádoby, aby se normální rakve ze dřeva nepoškrábaly.

Pákistán zdá se opravdu patří k zemím, které nejvíce ohrožují světový mír, jak uvedl (výše již jednou citovaný) celosvětový průzkum, v 65 zemích s 68.000 respondentů, ocitovala ho v r.2013 i BBC - ZDE. Pákistán se umístil na druhém místě, hned po Spojených státech, třetí byla Čína.

Volně související odkazy:

Britské listy, 6. 8. 2014 - Hra s ohněm, Ilona Švihlíková.

7. dubna 2014: Advanced Placement BMD Systems Encircle Russia/China

- Světová strategická rovnováha nukleárních zbraní, která byla dosud zajištěna odstrašujícím systémem "vzájemně zaručeného zničení" (MAD), je nyní narušena novým protiraketovým obraným systémem USA, které tímto systémem "obkličují" Rusko a Čínu (detaily viz odkaz).

Voltairenet.org, 2013:

by Laurent Guyénot:  September 11 - Inside Job or Mossad Job?

REUTERS, 14. dubna 2015, Exclusive: Wary of natural disaster, NY Fed bulks up in Chicago

FED se obává velké přírodní katastrofy nebo podobné události, stěhuje část svých pracovišť z New Yorku do Chicaga:

The New York branch of the U.S. Federal Reserve, wary that a natural disaster or other eventuality could shut down its market operations as it approaches an interest rate hike, has added staff and bulked up its satellite office in Chicago.

Some market technicians have transferred from New York and others were hired at the office housed in the Chicago Fed, according to several people familiar with the build-out that began about two years ago, after Hurricane Sandy struck Manhattan.

Seymour Hersh: Za sarinovým útokem u Damašku bylo Turecko

AC24, květen 2015:

ISIL využívá Ukrajinu jako odrazový můstek na Kavkaz a k průniku do Evropy

"Na Západě většina pohlíží na válku na Ukrajině jako na prostou bitvu mezi Ruskem podporovanými separatisty a ukrajinskou vládou.

Ale pravda v terénu je teď daleko složitější, zvláště co se týče dobrovolnických batalionů bojujících na straně Ukrajiny," uvádí Marcin Mamon (viz odkaz).

Marcin Mamon: "In Midst of War, Ukraine Becomes Gateway for Jihad"

To, o čem tento polský filmař mluví, má různé názvy, ale jeden význam:

- Islamistický stát Iráku a Sýrie (ISIS)

- Islamistický stát v Iráku a Levantě (ISIL)

- Islamistický stát (IS)

- Al-Dawlah Al-Islamiyah fe Al-Iraq wa Al-Sham (DAISH/DAESH)

...k jehož bojovníkům patří i čečenští separatisté, kteří odešli na Ukrajinu bojovat.

Ať si tito bojovníci ISIS/ISIL/IS/DAISH/DAESH, k nimž patří i čečenští separatisté, říkají co chtějí, tak na Ukrajinu nepřišli, aby pomohli Ukrajinskému lidu či aby pomohli nějakým ukrajinským muslimům.

Na Ukrajinu přišli spíše proto, aby se stali pěšáky bandy zkorumpovaných ukrajinských oligarchů a zástupné vlády v Kyjevě, která je klientem Spojených států a neo-liberálního vyrabování zdrojů Ukrajiny.

Tihle zahraniční bojovníci, čili jak si říkají "bratři", vstoupili i do soukromě vlastněných milicí, které slouží zájmům oligarchů, jako je miliardář Ihor/Igor Kolomojskij (*bývalý předseda Evropského židovského kongresu).

Ohroženo nebude jen samotné Rusko a jeho spojenci.

Pokud si Evropská unie myslí, že proti tomu bude imunní, tak se mýlí.

Stejně jako v Libyi se šířením zbraní na Ukrajině vypustí džinové z láhve.

Z dlouhodobého hlediska to bude mít dopad na bezpečnost Evropy a Eurasie. Zrovna tak, jako si zbraně, které do Libye nalilo NATO a ty, které vybrali z libyjských vojenských skladů, našly cestu do Nigeru, Nigérie, Mali, Libanonu, Sýrie a Iráku, tak zbraně na Ukrajině si najdou své cestičky na další místa, zvláště do Evropy a do post-sovětského prostoru.

Marcin Mamon o tom podává svědectví prostřednictvím rozhovoru, který vedl s velitelem (*předpokládejme, že byl propojený s DAESH), jenž nedávno přicestoval ze Sýrie:

"Vůbec nezáleží na tom, jestli nám ukrajinské úřady pomohou nebo ne," řekl mi velitel tatarského batalionu - vzpomíná Mamon.

"Teď, když ty zbraně mají milice, tak už je nikdy nevydají ukrajinské vládě," řekl Mamonovi velitel.
 

-------

JEMEN A PÁKISTÁN

Ocitujme jako BONUS z blogu č.3

postoj Pákistánu k Číně a Saudské agresi, probíhající bez mandátu OSN v Jemenu:

SAUDI A USA vs. PÁKISTÁN, ČÍNA A ÍRÁN (V JEMENU)

Zprávy BBC World Service, 20. 4. 2015:

"...Peníze budou použity na výstavbu ekonomického koridoru mezi pákistánskou provincií Balúčistán a západočínskou provincií Sin-ťiang. Projekt zahrnuje výstavbu silnic, železnic, plynovodu, ropovodu, průmyslových parků a další infrastruktury."

Tereza Spencerová pokračuje:

USA v únoru r.2015 potvrdily, že Izrael je jadernou velmocí - budou na něj aplikovat stejně přísné postoje, jako na Írán?

Originál ZDE, 25. 3. 2015:

US Declassifies Document Revealing Israel's Nuclear Program

"...by publishing the declassified document from 1987, the US reportedly breached the silent agreement to keep quiet on Israel's nuclear powers for the first time ever, detailing the nuclear program in great depth.

The timing of the revelation is highly suspect, given that it came as tensions spiraled out of control between Prime Minister Binyamin Netanyahu and US President Barack Obama ahead of Netanyahu's March 3 address in Congress, in which he warned against the dangers of Iran's nuclear program and how the deal being formed on that program leaves the Islamic regime with nuclear breakout capabilities."

Mnoho novinářů spekuluje, že právě Izrael nejvíce získává z akcí Islamistického státu (DAESH), dokonce byla (pod nátlakem Izraele) ukončena mise "modrých přileb" na hranicích Izraele, aby bylo možné ošetřovat bojovníky IS (podobně se k IS chová i Turecko, které potlačuje s pomocí IS Kurdy a Syrský režim):

ZDE - VICE NEWS: Islamist Militants on Israel's Doorstep: The War Next Door (Full Length).

Česká republika uvažuje o vyslání několika svých vojáků na Golanské výšiny do mise OSN, do řídíc struktur této mise (ZDE).

--------

Tolik "střípky" z Indie (člena BRICS) a její bývalé součásti - Pákistánu.

Počet obyvatel islámského Pákistánu - cca 182mil

Počet obyvatel hinduistické a budhistické Indie - 1.252mil

Počet obyvatel Bangladéše - 156mil

Počet obyvatel EU - 507mil

Počet obyvatel USA - 316mil

Počet obyvatel Ruska - 144mil

Počet obyvatel Japonska - 127mil

Počet obyvatel Británie - 64mil

Počet obyvatel Kanady - 35mil

Počet obyvatel Číny - 1.357mil

Počet obyvatel Brazílie - 200mil

Počet obyvatel Argentiny - 41mil

Počet obyvatel Saudské Arábie - 29mil

Počet obyvatel Spojených Arabských Emirátů - 9mil

Počet obyvatel Íránu - 77mil

Počet obyvatel Turecka - 75mil

Počet obyvatel Iráku - 33mil

Počet obyvatel Sýrie - 23mil

Počet obyvatel Izraele - 8mil

Počet obyvatel zemí BRICS - cca 3mld

GLOSA - O MUZIKANTECH LINKOVI, LENNONOVI A SVOBODĚ

24. 5. 2015

Krásný dokument o Rudy Linkovi uvedla ČT (ZDE)

1/ RUDY LINKA

Rudy Linka emigroval z ČR, odjel jako velmi mladý na západ, chtěl se stát jazzovým kytaristou. Jeho dědeček vlastnil vyhlášené lahůdkářství v Praze, byl majitelem nádherného auta, které půjčil T.G. Masarykovi, když přijel do Prahy v jednu slavnostní chvíli. Rudy si vezl sebou na západ kytaru a knihu o T.G.M., nic víc, jen skromný batůžek a své sny.

Rudy (Rudolf) je velmi šikovný a optimistický, dosáhl úspěchu, je velmi tvůrčí (kreativní), plný nápadů a velmi sympatický. Má tři domovy - v Česku, ve Švédsku (odkud pochází jeho žena) a v New Yorku, kde vyrostla jeho dcera.

V New Yorku v dokumentu zajde i do nejlepšího nahrávacího studia (kde nahrál všechny svoje desky) a říká:"Tady seděl tenhle muzikant, tady jiný, samí slavní lidé...". Je vidět, jak je šťastný, že se mu splnil jeho sen a stal se výtečným kytaristou, který potkal mnoho zajímavých a inspirativních lidí.

Na ulici pak ukazuje hotel, kde bydlel John Lennon. Rudy k tomu říká:

"Jeden můj kamarád zde bydlel. Jednou jsme se potkal s Yoko Ono ve výtahu, to je vše, co se týká mých přímých zkušeností s Johnem Lennonem.

Přímo támhle před tím vchodem ho zastřelili."

Mluví také o svobodě a demokracii, kdy se v této svobodné společnosti nebojí napsat třeba prezidentovi - a nehrozí mu vězení, jako v bývalém Sovětském východním bloku, který mu nedovolil splnit si své sny a odjet na západ bylo velmi složité.

2/ JOHN LENNON

John Lennon byl zastřelen 8. 12. 1980 před vchodem do hotelu, kde bydlel.

Stalo se tak po dlouhé a také nelegální kampani U.S. vlády (vedené tehdy prezidentem Nixonem), kdy se John Lennon připojil k aktivistům, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu, a vláda Spojených států se ho pokoušela umlčet.

Vznikl o tom film: USA versus John Lennon (2006), v češtině ho můžete vidět zdarma na internetu ZDE

John tehdy vyhověl žádosti svých přátel, aby podpořil svou účastí koncert, který protestoval vůči uvěznění otce dvou dětí - hudebníka, který byl současně aktivistou (nehezké slovo), protestoval proti válce ve Vietnamu - byl zatčen a za držení dvou cigár mariuhany byl odsouzen k 10letům vězení.

Beatles byli tehdy celosvětově populární a hudebníci doufali, že když se John připojí, řeknou si třeba prostí Američané, že na tom něco je, že není v pořádku, když je někdo uvězněn na 10let za držení dvou cigár lehké drogy (detaily viz film).

John to udělal, a hnutí za propuštění hudebníka dosáhlo obrovského úspěchu - soud propustil muže během několika málo dnů z vězení.

Bohužel tento obrovský vliv vylekal vládu USA (a její službu FBI).

Co když tito prostí lidé začnou protestovat i proti dalším věcem?

A rozhodli se Johnovi pobyt v USA co nejvíc znepříjemnit.

Od té doby čelil John Lennon trvalé (a často nelegální) kriminalizaci.

Kvůli dávnému reliktu v Anglii (také snad měl nějaké cigáro u sebe) ho vláda USA chtěla vyhostit, opakovaně (a jak bylo zjištěno i zcela nelegálně, na přímý příkaz FBI) mu byl imigrantským úřadem ukončen pobyt v USA, on se vždy odvolal, tak to šlo mnoho měsíců - dokonce roků, stále dokola, každý měsíc mu vypověděli pobyt.

Byla proti němu vedená i mediální kampaň. Například jednou se Beatles nešikovně vyjádřili, že "jejich hudbu by rád poslouchal i Bůh" (nebo tak nějak), což vedlo k obrovské kampani, že se povyšují "nad Boha". Vznikaly proti nim protestní hnutí, část veřejnosti ničila při společných "setkáních" jejich desky, protestovali proti nim.

Právě tehdy se rozhodl John a Yoko, že budou protestovat nenásilím, jako Gándhí.

Jakákoliv potyčka s policií by totiž vedla k jejich okamžitému uvěznění (tuto metodu nenásilí převzal v r.1989 i Václav Havel, v době vrcholících protestů proti upadajícímu socialistickému režimu a Komunistické straně - výzvy "Nechceme násilí" zdobily mnoho tehdejších transparentů, po vzoru Hippies lidé zastrkávali květiny za štíty pohotovostních jednotek, po vzoru nápadu Alana Ginsberga, který tím dal jméno protestnímu hnutí v USA - říkalo se jim květinové děti aneb Hippies).

John tak protestoval s Yoko např.ležením v posteli, kam sezvali novináře (byli velmi mediálně populární a využili toho pro dobrou věc), a dalšími podobnými akcemi.

V atmosféře trvalého mediálního i politického pronásledování nakonec kdosi vzal pistoli a Johna Lennona zastřelil (kohoutek jistě nedržela FBI, ale bez té štvanice, kdy byl John osočován, že není správným Američanem a nevěří v Boha, podporuje drogy a nepovolené protesty proti vládě, by k tomuto jistě nedošlo).

3/ Roger Griffin
 

historik, teoretik fašismu, Oxford Brookes University, vystoupil na ČT ten samý večer, kdy byl odvysílaný dokument o Rudy Linkovi, v Hydeparku 23.5. 2015 (ZDE).

Hovořil zde o nebezpečí různých režimů, které se dostávají do konfliktu se svými občany...

- pokud tamní vláda vyhlásí "jedinou správnou oficiální a vládní verzi pravdy."

Lidé, kteří s touto verzí "událostí" nesouhlasí, jsou pak zavíráni do pracovních táborů, jsou pronásledováni, v totalitních režimech s (pseudo)komunistickou utopickou ideologií čelily obrovské skupiny lidí táborům nucených prací (často vyhlazovacích), v nacismu/fašismu dokonce byl plán vyhladit celé rasy lidí - bez ohledu na jejich názory, např. Židy, poté Slovany - celé "podřadné rasy" lidí byly určeny k likvidaci, převýchově, jen dle svých "rasových znaků" (členové gestapa byli naopak "nordické rasy, charakteru přímého, atd.").

Podle mnoha informací by se ani Adolf Hitler nikdy nedostal k moci bez pomoci US finančníků, viz práce prof. Suttona ze Stanfordské university v USA, který toto doložil mnoha fakty a důkazy (viz blog níže).

Ke kriminalizaci politických odpůrců v demokratických zemích sloužily například různé zástupné důvody (drobné přestupky, trestané vysokými tresty), nebo také psychiatrické léčebny:

- přesně o tom byl i první film Miloše Formana, jehož adaptace knihy "Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)" pranýřoval právě toto zneužívání psychiatrie (mnoho lidí to ale v Česku neví), vyjádřil se o tom např. producent M. Douglas nebo český režisér divadelní úpravy knižní předlohy filmu M. Formana:

Inscenace "Přelet nad kukaččím hnízdem" měla v mosteckém divadle premiéru v pátek 15. února (2013). Režisér Pavel Khek, umělecký šéf divadla v Mladé Boleslavi, o titulu Vyhoďte ho z kola ven, předloze hry, říká:

"Keseyho kniha a "1984" od George Orwella patří k nejsilnějším románům o zneužití moci."

Po uvedení filmu vláda Spojených států od likvidace politických odpůrců pomocí nadměrného zneužívání psychiatrie - psychofarmak, elektrických šoků a chirurgických operací mozku (lobotomií) ustoupila (právě toto bylo důvodem, proč se dlouho nemohl najít v Hollywoodu režisér, který by knihu zfilmoval, až emigrant z východu se vysoce problematické látky ujal).

Griffin dál mluví o tom, že demokracie, i když není dokonalá, je prý pořád nejlepší verzí společenského uspořádání, protože dovoluje různost názorů, celou pestrou škálu, kterou by - ve zdravé a silné demokratické společnosti - neomezoval (kromě absolutních extrémů) žádnými vládními zákazy.

4/

Je skutečně velmi zajímavé, spojit tyto tři pohledy - Linkův, Lennonův a Griffinův, do jedné myšlenkové "linky".

Generace, která protestovala v USA proti krutým a ničivým válkám své vlády, generace z východu, která prchala do této svobodné společnosti, a názor specialisty na totalitní a zrůdně zločinné režimy.

Je to zajímavá konfrontace, obzvláště nyní, kdy opět probíhají (od r.1989) nové velké války, s miliony mrtvých civilistů, s mnoha miliony běženců z válečných zón.

Války s podivnými výsledky, kdy se nedaří v různých zemích, které mají zcela jiné historické kulturní vzorce, zavádět "západní demokracii", kdy se lže o důvodech válek a kdy se opakovaně "nedemokratické vedoucí struktury" (některých neloajálních zemí, např. u Saudské Arábie despotismus nevadí) a jejich vůdci přirovnávají k Hitlerovi.

Např. Saddáma Husejna (Irák 1991, 2003) označila jako "nového Hitlera" poprvé Margaret Thatcherová, i když nevyhlazoval celé "podřadné rasy" a i když mu např. západ ochotně během války s Íránem dodával komponenty chemických zbraní, které pak Saddám použil např. proti Kurdům (zde se západ snažil, aby se o tom nepsalo, a v OSN tlumil projednávání těchto zločinů).

LeMonde - When our "friend" Saddam was gassing the Kurds.

- Když náš přítel Saddám Husajn zplynovával Kurdy"

At that time the regime was not worried about international reaction. In the recording of the meeting of 26 May 1987, Proconsul Al Majid declares: “I will kill them all with chemical weapons. Who is going to say anything? The international community? Fuck them! (6)” His language may be coarse, but the cynicism of the butcher of Kurdistan, later promoted governor of Kuwait and subsequently minister of defence, was fully justified.

Protected by the West

Iraq was then seen as a secular bulwark against the Islamic regime in Teheran.

It had the support of East and West and of the whole Arab world except Syria.

All the Western countries were supplying it with arms and funds.

France was particularly zealous in this respect. Not content with selling Mirages and helicopters to Iraq, it even lent the regime Super Etendard aircraft in the middle of its war with Iran.

Germany supplied Baghdad with a large part of the technology required for the production of chemical weapons.

And in an unusual display of East-West military cooperation, German engineers enhanced the performance of the Scud aircraft which Iraq had obtained from the Soviet Union, increasing their range so that they could strike at Teheran and other distant Iranian cities.

The UN Secretary-General stated that, with respect to both the weapons themselves and those who were using them, it was difficult to determine the nationalities involved.

Clearly, Iraq’s powerful allies did not want Baghdad condemned.

In August 1988 the United Nations Sub-Committee on Human Rights voted by 11 votes to 8 not to condemn Iraq for human rights violations. Only the Scandinavian countries, Australia and Canada, together with bodies like the European Parliament and the Socialist International, saved their honour by clearly condemning Iraq.

Things did not begin to change until the end of the Iraq-Iran conflict.

It was not until Iraq occupied the oil-rich emirate of Kuwait in August 1990 that Saddam Hussein became America’s bogeyman, referred to by George Bush as a new Hitler.

Still useful, however, he survived the Gulf war. American troops did nothing to overturn the Iraqi dictator. And they stood idly by in the spring of 1991 while his presidential guard ruthlessly suppressed the popular uprising for which the United States’ president had himself called.

Irák byl v r.2002 falešně obviněn z držení zbraní hromadného ničení - těžkého zločinu. Ovšem jak později G.W. Bush ml. přiznal, důkazy pro toto obvinění neexistovaly a tak si je nejsvobodnější země světa vyrobila:

George W. Bush se v r.2013 veřejně omlouvá za válku v Iráku:

Podobně dopadl Muammar Kaddáfí, také se o něm hovořilo jako "o Hitlerovi", a ministryně zahraničí USA ho obvinila z přípravy genocidy v Benghází.

Jak se následně ukázalo, vše si vymyslela:

zdroj ZDE - Washington Times, 29. ledna 2015

ZAČNE NEJVĚTŠÍ EKONOMICKÁ KRIZE SVĚTA V r.2016, PÁDEM U.S. DOLARU? MŮŽE TATO KRIZE ZPŮSOBIT VELKOU VÁLKU?

21. 5. 2015

Následující scénář je dobře známý z krize z r.2008.

Jenže nyní přichází krize, která je stejná, jen mnohonásobně větší.

Jak je to možné?

Peter Schiff (rozhovor v US TV,2013/5): We live at borrowed time.

Klíčová pasáž je v čase 6:30 - 8:00, ale shlédněte video celé (lze zapnout letmé anglické titulky).

Od r.2001 se Spojené státy neustále zadlužují (viz video na blogu č.3, zcela nahoře, s kvalitními cz titulky, zapnete je VLEVO dole), snižují úrokové sazby centrální banky, půjčují si peníze po celém světě a využívají toho, že dolar je (zatím) světovou rezervní měnou.

Tímto způsobem distribuují INFLACI (U.S. dolaru) po celém světě, do všech zemí, které dolar při svých obchodech využívají. Tyto země nesou hlavní tíhu zjevných i skrytých dluhů Spojených států. Jak dlouho jim to ale ještě vydrží?

Nebude to trvat věčně, neboť úrokové míry už dále snížit nelze, víc dolarů už "vytisknout" nelze (nikdo jich víc už nekoupí), střední vrstva v USA už nemůže platit vyšší daně, než nyní platí, a lidé, kteří byli ochotni kupovat U.S. dluhopisy, už jich také víc nekoupí (naopak se zbavují dolaru, kupují zlato, podporují Asijskou rozvojovou banku, atd.).

Kdy uhodí tato bouře? Koncem r.2015 nebo v r.2016?

PATRIA.cz - krize vypukne v r.2016 (ZDE)

Thom Hartmann uvádí ve svých úvahách o propadu trhů v roce 2016 následující:
"Pilíře demokracie, které dříve podporovaly naši střední třídu, se nyní bortí kvůli korupci. Amerika stojí na kraji dalšího kolapsu."

Ten by podle něho mohl svou velikostí zastínit Velkou depresi ve 30.letech a
"fasáda kdysi velkolepých Spojených států se rozpadne a ukáže se hnijící jádro složené z moci korporací a miliardářů a hamižnosti, která nahradila demokracii."

Později než v r.2016 to rozhodně prý nebude. A bude to (podle názoru mnoha odborníků, viz videa v odkazech) prasknutí bubliny akciových trhů mnohonásobně větší, než byla krize (tzv. podřadných) subprime hypoték v r.2008.

Podrobné vysvětlení krize v r.2008 zde: Předávkování, další finanční krize.

- Kvalitní CZ titulky si zapněte VLEVO na liště, nikoliv vpravo.

(při nedostupnosti - anglická verze ZDE, cz titulky zde).

Jaké je krátkodobé řešení?

Úrokové sazby FEDu se zvýší (zvýšení o jedno procento přitom znamená nárůst +100mld USD nákladů, pro správu současného US dluhu, to jsou obrovské náklady).

Střední třída nebude zatížena většími daněmi než nyní, protože to nebude možné.

Dojde ke ZCELA RADIKÁLNÍMU šetření výdajů vlády - škrtání nikoliv "kosmetickému", ale masivnímu.

Snížení počtu vládních zaměstnanců a programů, výdajů na zbrojení, výplat důchodů a dávek, omezení výzkumu a vědy, náročných zahraničních misí.

Druhou možností je spustit velkou válku.

Druhou možností je spustit velkou válku, s Čínou a Ruskem, čímž by zbrojařské koncerny donutily daň. poplatníky v USA zvýšit výdaje na zbrojení, a nikoliv je snížit. Tím by udržely postavení vojensko-průmyslového U.S. komplexu a jeho vliv a bohatství. Je to zkouška "morálky proti chamtivosti", říkají mnozí.

Nadčasová a skutečně zcela ojedinělá a podrobná analýza:

Analytik Kotrba: Zde jsou dokumenty o konkrétních plánech USA.

Otázka: Co by Spojené státy měly z toho, kdyby za sebou nechaly rozvrácený svět? Není to projev laciného anti-amerikanismu?

Š. Kotrba: Ne, to je projev znalosti základních strategických dokumentů americké neokonzervativní zahraniční politiky, jejíž realizace pokračuje dodnes přesto, že v Bílém domě jsou demokraté – dokumentů PNAC.

Silným a sebevědomým zemím se nedá vládnout.

Globální elity neuznávají suverénní politiku, pokud jde o výlučnost a přetrvání jejich panství. Vládnout se dá slabým, zastrašeným a prodejným.

Projekt pro nové americké století je americký think-tank, založený v Washingtonu v roce 1997 jako nezisková vzdělávací organizace Williamem Kristolem a Robertem Kaganem. Realizována byla prezidentem Georgem W. Bushem a ovlivnila vývoj administrativy, vojenské a zahraniční politiky USA.

(Další podrobnosti - a je jich hodně - viz odkaz výše.)

Wayne MADSEN | 21.05.2015:

Does George Soros Control the Obama White House?

česky ZDE: Je tím, kdo kontroluje Obamův Bílý dům, George Soros?

Zásadní zkouška "demokracie ovládané penězi" se blíží.

Válka "na dluh" nebo mír a úspory?

Brzo uvidíme výsledek, neboť čas bohužel pracuje* proti nám.

(*U.S. unfunded liabilities - 96 bilionů dolarů, U.S. total debt 61.7 bilionů dolarů)

------

A JAKÉ JE DLOUHODOBÉ ŘEŠENÍ?

To ozřejmuje nejlepší dokument o penězích, FEDu, bankéřích a dluzích,

jaký jsem kdy viděl.

S kvalitními cz titulky a velmi solidním celkovým zpracováním,

které navíc pochopí i laik.

The Money Masters (Vládci peněz) část 1. (stopáž 1:43:16)

The Money Masters (Vládci peněz) část 2. (stopáž 1:46:21)

Kdo to nechce vidět celé, tak stačí shlédnout úvodních 11min prvního dílu, kde je souhrn celé problematiky, a pak závěr druhého dílu, cca od 1:15:00, kde je navrženo řešení tohoto problému (celé řešení začíná dříve, už asi na 1:10:00).

Doporučuji ale vidět snímek celý, uvařit si kávu, otevřít víno a zaposlouchat se. Je to zcela neuvěřitelný příběh, podrobně a zcela srozumitelně popsaný.

Je to nádherně udělaný film, který mohu doporučit.

Je udělaný sdílně, klidně, srozumitelně a pečlivě, s mnoha zajímavými filmovými archivy.

Je zatím nejlepším a nejkomplexnějším snímkem, který jsem o historii Bank of England, historii rodiny Rothschildů a historii USA bankéřů a FEDu viděl.

Podle tohoto skvělého dokumentu například:

- Nejbohatší muž v USA v období 1.světové války - pan J.P. Morgan - byl ve skutečnosti jen zástupcem rodiny Rothschildů.

Podle jeho závěti vlastnil totiž jen 20% svého impéria, zbytek patřil jim.

(viz 1. část, cca 25:00 - 33:00 min).

Občanská válka Severu proti Jihu nebyla primárně způsobena bojem proti otroctví:

Již o 25 let dříve byli Money Changers (mocní finančníci ovládající tisk peněz) stále dopáleni únikem Ameriky z jejich moci.
Od té doby učinila americká divoká ekonomika národ bohatým, což byl "špatný" příklad pro zbytek světa.

Centrální bankéři nyní viděli příležitost k rozštěpení bohatého státu, pomocí "rozděl a panuj" válkou. Byl to jen jeden druh divoké konspirační teorie?

- Dobrá, podívejme se na to, co o situaci v té době řekl dobře umístěný pozorovatel, Otto von Bismarck, německý kancléř, muž, který o několik let dříve sjednotil Německo:

"Rozdělení Spojených států do spolků stejné síly bylo rozhodnuto dlouho před Občanskou válkou, finančními silami v Evropě.

Tito bankéři se obávali, že USA, setrvají-li jako jeden blok a jeden národ, by mohly dosáhnout ekonomické a finanční nezávislosti, což by mohlo narušit jejich finanční vládu nad světem."

(díl 1., čas 1:15:00)

- A jak Lincoln vyřešil svůj problém?

díl 1., 1:17:11 je to klíčové místo:

začal vydávat vlastní peníze, kterými financoval válku za SJEDNOCENÍ UNIE (nikoliv primárně proti otroctví).

Bankéři, kteří chtěli zemi rozdělit, mu totiž nabídli půjčky s úrokem 24-36pct, zcela nepřijatelné.

Ústava tvorbu peněz umožňovala a přesně to Lincoln udělal - v letech 1862-1863 vydal asi 423mil nových bankovek (USD).

Aby je odlišil, byly zezadu vytištěny zelenou barvou, proto se jim říkalo "Greenbacks". A s nimi platil své vojáky a za dodávky materiálu, s nimi vyhrál svou válku za sjednocení UNIE, proti bankéřům z Evropy. A proto byl následně - 14.dubna 1865 - zastřelen.

- Jak odpověděli banksteři z Londýna, z Bank of England?

Citujme Londýnské Timesy, ve výmluvném komentáři:

"Jestli tato nezbedná finanční politika, která má původ v Severní Americe, vytrvá až do ustálení, pak si vláda zařídí své vlastní peníze bez placení.
Splatí všechny dluhy a bude bez dluhů.

Bude mít všechny nezbytné peníze k zajištění obchodu. Začne historicky bezprecedentně vzkvétat.
Mozky a bohatství všech zemí odejdou do severní Ameriky.
Ta země musí být zničena, jinak zničí všechny monarchie světa."

Finančníci, stojící za soukromými centrálními bankami Anglie, Francie, Německa a USA (FED), stáli za pádem ruského cara, kterému nikdy neodpustili, že podporoval A. Lincolna během občanské války.

Car Alexandr II. (zdroj:wikipedie)

Car ALEXANDR II. si byl dobře vědom (stejně jako Otto von Bismarck v Německu), že pokud bankéři zlomí Lincolna, bude i jeho úsilí (nedopustit v Rusku zřízení centrální banky) znovu oslabeno. Proto v r.1863 vyhlásil, že:

"Pokud Británie a Francie budou podporovat americký Jih (proti Lincolnovi), bude to považovat za vyhlášení války Rusku - a vyslal svou tichomořskou flotilu do San Franciska."

(citace cara díl 1. 1:22:00, pád cara díl 2., cca 29:30)

- Proč by finančníci podporovali socialismus? Musíte si uvědomit, že socialismus je vlastně kontrolou trhu. Umožnil jim kontrolovat dluh těchto společností, kterým půjčovali tajně peníze (detaily viz video).

Dokonce Lenin si postěžoval, že řízení společnosti nefunguje, neboť "v pozadí je mocná síla, která vede celou akci jinam..."

(díl 2., 31:00)

- Války jsou komplexní (složitou) záležitostí, jejich vznik je dán mnoha důvody. Nikdo by ale neměl zpochybňovat, že primární příčinou 1. sv. války byly přímé akce finančníků v pozadí, kteří z nich měli největší prospěch. Banky v Anglii, Německu, Francii a USA - pod kontrolou této skupiny - financovaly obě strany konfliktu, za účelem vlastního zisku,

během válek se totiž země nejvíc zadlužují (*viz dnešní Ukrajina nebo USA).

To by nikdo neměl považovat za "konspirační teorii", je to doloženo mnoha fakty a špičkovým ekonomickým odborníkům jsou tyto záležitosti dobře známy.

(díl 2., 34:48)
 

ad krize 30.let:

...Když Coolidge převzal úřad, pokračoval v Hardingově domácí ekonomické politice vysokých cel na dovoz při snižování daní.

Výsledkem byl ekonomický růst takového rozsahu, že (státní) příjmy stále rostly.

To muselo být nyní zastaveno.

Tak, jak už to udělali mnohokrát předtím, Money Changers (bankéři v pozadí) se rozhodli, že je čas na zhroucení Americké ekonomiky.

FED začal zaplavovat zemi penězi. V průběhu těchto let zvětšili peněžní objem o 62%. Peníze byly hojné. Proto se toto období nazývá "roaring twenties".

Pak peníze z ekonomiky prudce stáhli - zastavili vydávání nových půjček a trvali na splacení starých (to snížilo objem peněz, lidé je dávali bankám).

Zhroucení akciových trhů ovšem bylo jen "kouřovou clonou", během následujících čtyř let snížili bankéři objem peněz na 30pct, to způsobilo obrovskou vlnu krachů, získali majetek za zlomek ceny a posílili obrovsky svůj vliv.

Pan T. Roosevelt (27. října 1858 – 6. ledna 1919) je nejprve podporoval (viz vznik FEDu), ale později si uvědomil, co znamená jejich moc.

Před svou smrtí v roce 1919 ovšem bývalý prezident Teddy Roosevelt upozornil Američany, co se chystá (NY Times, 27. března 1922):

"Tihle mezinárodní bankéři a podílníci Rockefellerovi Standard Oil ovládají většinu novin a sloupky v těchto listech bijí do návrhů, nebo zapuzují veřejné úředníky, kteří odmítají budovat mocnou zkorumpovanou kliku, která vytváří neviditelnou vládu."

 

Den předtím v NY Times, starosta NY John Highland, citoval Roosevelta a káral ty, jež spatřoval, jak uchopují moc nad Amerikou, jejich politickou mašinérii a jejich tisk:

"Varování T. Roosevelta je dnes velice nadčasové kvůli ohrožení naší země touto neviditelnou vládou, která, jako obrovská chobotnice, roztahuje svá slizká chapadla nad městem, státem a národem...

Svými dlouhými a mocnými chapadly uchvacuje naše vysoké úředníky, zákonodárné orgány, školy, soudy, noviny a veškeré agentury vytvořené pro ochranu veřejnosti...

Abychom se vyhnuli zevšeobecňování, dovolte mi říci, že:

...hlavou této chobotnice jsou podílníci Rockefellerovy Standard Oil a malá skupinka mocných bankovních domů obecně zmiňovaná jako mezinárodní bankéři.

Ta malá klika mezinárodních bankéřů fakticky ovládá U.S. vládu pro své vlastní sobecké účely.

Ve skutečnosti ovládají obě politické strany, píší politické programy, vyhrabávají stranické vůdce, využívají čelní představitele soukromých společností, a uchylují se k jakýmkoliv metodám, aby vtlačili do nominací na vysoké veřejné úřady jen kandidáty ochotné poslouchat zkorumpované velké společnosti...

Tito mezinárodní bankéři a podílníci Rockefellerovi Standard Oil ovládají většinu novin a časopisů v této zemi.