Blog aneb zápisník - sedmé pokračování (dokončení), od 28. 11. 2015.

Články se věnují různým tématům, které mě zajímají, aktuálním událostem, historickým tématům, společenským jevům a souvislostem mezi nimi, pocitům.

KRÉDO BLOGU:

Někdo tvrdí, že:"Pravda je to, co nám zbude, když vše ostatní prošustrujeme."

Jedinou obranou je důkladně porozumět vlastní historii, abychom se z ní poučili.

Ústava ČR zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.

DOKONČENÍ BLOGU - NA POSLEDNÍ JEDINÉ TÉMA.

Poslední téma bude doplňované postupně, v několika kapitolách.

/ pokud se vám stránka nezobrazuje celá, až k nápisu "konec textu blogu", obnovte ji pro znovunačtení /

KAPITOLA PRVNÍ

DISIDENTI DOBRA, VYSLANCI ZLA A OBYČEJNÍ LIDÉ.

28. 11. 2015

PROLOG.

Člověk nemusí být vysokoškolsky vzdělaný, aby si všímal běhu života kolem sebe.

Následující text pochopí každý, kdo o to bude stát, protože i například koně nebo ovci můžete dovést k napajedlu, ale pokud se nebudou sami chtít vody napít, nedonutíte je žádným způsobem. Ani když na něj budete hodní a "budete jim podkuřovat", ani když na ně budete zlí, ani když zapráskáte bičem - prostě ten, kdo nechce, se nenapije, to je jeho osobní právo volby.

ŠEDESÁT LET MÍRU V EVROPĚ A DVĚ PŘEDCHOZÍ STRAŠNÉ VÁLKY

aneb doby "STRÁDÁNÍ A HOJNOSTI" v životě  a morálce obyčejných lidí.

To, o čem chci mluvit aneb psát, vyžaduje nejdřív mírné "uvedení do děje", pro lepší pochopení.

Nic neovlivnilo životy našich rodičů a předků víc, než doby strádání.

Dnes si možná myslíme, že nejdůležitějším předpokladem našeho dnešního života, byť někdy více a jindy méně šťastného, jsou technologické vynálezy, bez nichž si už náš život nedovedeme představit.

Televize, internet, bezdrátové spojení s pomocí mobilních telefonů, cestování v tuzemsku i zahraničí, auty, lodí i letadlem, vydělávání a utrácení peněz za obrovské množství zboží v rozlehlých obchodních domech - super nebo hyper marketech, mnoho svých osobních zájmů realizujeme s pomocí těchto technologií, o nichž se našim předkům mohlo jen zdát.

Neumíme si už bez nich život představit a nechápeme, jak mohli naši předkové bez nich žít. Většina našich předků cestovala mimo místo svého narození jen zcela ojediněle, lidé žili několik tisíciletí vždy v menší komunitě, kde každý každého dobře znal, existoval zde jakýsi "kastovní systém" společenských tříd, od šlechty - vrchnosti - až k poddaným.

Vše se to začalo měnit s dobou osvícenství a rozmachem vědy.

Tehdy poprvé široké vrstvy lidí formulovaly své požadavky "na štěstí a hojnost", podporovaní poznatky moderní vědy (v 16. a 17. století), proti tmářským postojům církví, které jsou v mnoha ohledech především organizacemi lidí (stejné víry), než organizacemi Boha - Stvořitele života a světa.

Přes veškeré snažení vědy je nám dodnes mnoho věcí v poznání o světě i celém vesmíru zapovězeno, nemáme nejmenší tušení, zda život vznikl "spontánně a samovolně" (náhodně), a vyvíjel se "logicky" ke složitějším formám, nebo zda byly původní organismy planety nějak zvenčí ovlivněny, nějakým zásahem, který oživil naši tak rozporuplnou lidskou duši.

Každopádně díky tomu až do dnešní doby vidíme proměny lidských nadějí, kdy i ve zcela moderní společnosti 20. a 21. století existuje mnoho náboženských proudů i malých spolků, vyznávajících nejrůznější "učení" o tom, jak by člověk měl žít, aby byl šťastný.

Objevení Ameriky, francouzská revoluce a založení Spojených států.

Celá tato historická situace, ta touha po štěstí a hojnosti, je neustále historicky provázena a bytostně svázána s válkami, revolucemi, národními hnutími, radikálními nacionalistickými nebo nábožensky-fundamentálními rebéliemi, které se dělí na dvě základní skupiny:

- Rebélie a války vytvořené tak říkajíc "od spodu", vedené někdy lídry "z lidu", jindy se na jejich stranu přidají mocní světa (nebo se je snaží zmanipulovat pro své zájmy).

- Války a rebélie vytvořené tak říkajíc "od shora", vedené vládci a jejich regulérními armádami, kteří si občas vypomáhají různými žoldnéři, tedy najímanými násilníky, kteří se neumí živit ničím jiným než válčením, kteří v dobách míru zakládají loupežné spolky, tato jejich cesta končí často na šibenici.

Dělal-li král nějaké tažení (ať už válečné nebo objevitelské - nebezpečné, jako například při dobývání Ameriky), vždy nabídl milost těmto zločincům, pokud dají svůj život v šanc, do králových nebezpečných služeb.

Pokud budete zkoumat jednotlivá revoluční a válečná hnutí, vždy uvidíte tyto druhy jejich vůdců, tyto druhy jejich sil (rebelující prosté lidi, žoldnéře a regulérní armády), a bohužel vždy i stejně mohutná množství nesplněných slibů.

 - Proto se koneckonců říká, že každá revoluce "požírá své děti". A je dokonce úplně jedno, zda jde o sliby v 17. století nebo o sliby konce 21. století. Pokud nejsou splněny, což ani v drtivé většině být hned nemohou, pak jejich hlasatelé končí neslavně.

Založení Spojených států, vzniklé odtržením od Británie a Francie vzpourou počatou vyhlášením deklarace nezávislosti 4. července r.1776 (a dokončenou v r.1783, kdy byly Spojené státy uznány Británií), a vzpoura jménem Velká francouzská revoluce v Evropě, probíhající od roku 1789 (kdy panovník Ludvík XVI. svolal své stavy) do roku 1799, kdy Napoleon Bonaparte převzal moc, vytvořily mohutný společenský předěl "v pojetí práva na štěstí".

Už první Ústava Spojených států obsahovala "uzákoněné" právo na štěstí, bohužel ale pouze v jakési materializované podobě, nikoliv v podobě prohlášení o nutnosti udržovat nejen hojnost materiální, ale také duchovní (ta byla zaměněna za loajalitu ke státu, potažmo k republice, vše pak už jen završoval dovětek "a k tomu nám dopomáhej Bůh", "jsme v rukou Božích", "nechť Bůh vede naše kroky správným směrem", apod., ve francouzské revoluci byl Bůh nahrazen "Velkým hodinářem" a vytěsněn spolu s církvemi úplně, průběh společenské změny zde byl skutečně velmi krvavý).

Harmonie v rodině a harmonie ve vztahu k přírodnímu prostředí planety byly tehdy vnímány zcela okrajově, mnohem důležitějším bodem bylo vytvoření systému vládnoucí kasty - elit - a jejich pravidel, včetně pravidel pro tvorbu a povinnosti armády - tedy zákonů, soudů a vězení, tajných služeb, špiclů, atd.

Zde je první bod, kde se musíme na chvíli zastavit.

Pro dobré pochopení francouzské rebélie si přečtěme ukázku, jak vlastně začala.

Budete se velmi divit, začala strádáním lidí po výbuchu sopky LAKI v r.1783, prach v ovzduší způsobil několik let špatného počasí a neúrody, celá severní polokoule byla zastíněna:

Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu.

Hospodářská situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu).

K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783.

Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let.

Změna teploty a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace.[1][2] Proti aristokracii, která se postavila proti reformám, byla provedena soudní reforma.

Proti této reformě roku 1788 vypuklo povstání v Grenoblu v Dauphiné.

Tak 5. května 1789 svolal král Ludvík XVI. generální stavy (přesně po 175 letech, naposledy se generální stavy sešly roku 1614). Zástupci třetího stavu, kterých bylo stejně jako zástupců prvního i druhého stavu dohromady, chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále) nesouhlasily. Dále se král se šlechtou snažili omezit působnost generálních stavů na pouhé poradní těleso, na rozdíl od třetího stavu, který se dožadoval rozšíření jeho práv na nejvyšší zákonodárný orgán země.

Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění.

K tomu se připojila i část šlechty a kněží, kteří byli donuceni přísahat státu.

Duchovní, kteří odmítli, nesměli nadále vykonávat své kněžské funkce.

Sedmdesátník papež Pius VI. (papež od roku 1775) odmítl podepsat a odsoudil toleranci přísahy (La Déclaration des Droits de l'Homme), i když ho o to prosil Ludvík XVI., který nakonec dekret 26. prosince 1790 sám podepsal.

Všichni zúčastnění přísahali, že se nerozejdou, dokud nebude vypracována ústava.

Dne 9. července se toto shromáždění prohlásilo Ústavodárným národním shromážděním.

Ludvík sice ustoupil, ale poslal k Versailles, kde se sněm konal, vojsko. Na protest proti tomu Pařížané vtrhli do královské zbrojnice, zabavili na 32 tisíc pušek, ukořistili 50 tisíc pík, sestavili milice a časně ráno 14. července 1789 napadli vězení Bastillu, symbol královského útlaku.

- není lepšího příkladu, než této obrovské rebélie ve Francii, r. 1789 (citace je z wikipedie).

HISTORIE A TAJNÉ SPOLKY, VŽDY DVOJÍ VÝKLADY PŘÍČIN UDÁLOSTÍ.

Ať už vznik Spojených států - nezávislých na Británii, nebo revoluce ve Francii označované datumem dobytí vězení (Bastilly) - 14. července 1789, nebo třeba válka za udržení sjednocené Unie, známá jako válka Severu proti Jihu, vždy zde existovaly dva způsoby výkladu událostí.

Válku SEVERU PROTI JIHU (r.1863) nevedl rozhodně prezident Lincoln z důvodu "zrušení otroctví", především šlo "o udržení unie", kterou se snažily Británie a Francie rozdělit a částečně opět ovládnout; do celé akce bylo zapojené také carské Rusko, které stálo na straně Lincolna a vyslalo mu na pomoc lodě, Británii a Francii naopak car vyhrožoval, že pokud podpoří Jih (tedy podpoří rozdělení a ovládnutí části unie), vyhlásí jim válku.

Pozorný pozorovatel už v tuto chvíli jistě vysleduje mnoho podobností k současným moderním událostem, například ve 20. století - bolševickou revoluci v Rusku, vzestup Hitlera v Německu, vzestup nadnárodních bankéřů v Británii a USA, atd.

Nebo naleznete podobnosti tady v Československu, později od 1. ledna 1993 v České republice, například s událostmi roku 1989 - tedy s pádem komunistického režimu, se sliby Václava Havla a jeho pozdější odmítnutí částí společnosti, která mu, jako lidovému vůdci, vyčetla vstup do politiky, respektive příliš pozdní odchod z ní. Ikona vůdce byla "pošpiněna" dohodami s mocnými, což v politice nelze jinak, zatímco "pragmatické křídlo nově a bleskurychle vyvřelých elit" (bohužel s chatrnými základy morálky) urychleně manipulovalo převrat ve svůj prospěch a zisky. Výsledná "špína" dopadla nejvíce na ideového vůdce povstání - Václava Havla, i když prezidentské pravomoci jsou v ČR minimální a neumožňují prezidentovi ovlivňovat například ekonomické reformy, zvlášť pokud stojí zcela mimo politické strany a není členem žádné z nich.

Historie těchto rebélií, různých národních hnutí nebo válek panovníků je velmi dlouhá, vždy ji doprovázejí různé tajné spolky, o jejichž činnosti pak vznikají veřejnosti málo dostupné zprávy, nejrůznější knihy jsou pak ničeny a páleny, aby se tato tajemství uchovala.

Vždy jsou zde dva výklady událostí - jeden veřejný a druhý podrobnější, často tajný.

Zmiňme jednu ze zásadních knih, poměrně klíčovou knihu z roku 1798.

Týká se právě období po francouzské revoluci a dneška se dotýká mnohem víc, než by nám mělo být milé.

Je vynikající ukázkou těchto "vždy dvou různých pohledů" na převratné události.

Pohledů na svět mocných, tedy na svět peněz a hojnosti - vládnoucí kastu, a na svět poddaných, kteří sice v období po roce 1800 získávají stále větší svobodu, ale svět hojnosti jim přesto stále uniká. Nevolnictví se sice mění na poddanství, to se následně proměňuje v kotli "průmyslové technologické revoluce" na svět velkých měst a továren, ale opět zde vzniká vrstva velmi chudých lidí - dělníků, vznikají nové rebélie, nové války (takto například živořil po první světové válce i jakýsi Hitler ve Vídni).

Ve světě super-boháčů se od 17. století postupně rodil plán, jak manipulovat tyto revolty ve svůj prospěch, ovlivňovali jejich průběh penězi a informační "válkou",

...tedy záměrně zveřejněnými nepravdivými informacemi - klamáním,

viz např. ZDE (zásadní část jednoho z nejlepších dokumentů - čas 23:45 až 1:00:06).

Pokud se vám české titulky nezobrazují, obnovte stránku videa (stává se, že se volba podtitulků napoprvé nezobrazí).

Lidé kromě měst stále tehdy žili ve značné míře na venkově, kde pracovali na poli, hospodářství, drobných řemeslech, stále žili spíš v nedostatku a dřině než v hojnosti, byli také svázáni mnoha tvrdými pravidly a zákony.

Tuto dobu je dobré celkově vstřebat, pochopit svět malých komunit - vesnic a městeček, protože z tohoto světa vychází už přímo svět náš - moderní západní. Viz například knihy Solženicyna (1. a 2. díl) "200 let pospolu", popisující život v carském Rusku, nebo záznamy událostí ve Spojených státech, Indii, Africe nebo Latinské Americe, v čase vrcholu britské koloniální říše. Čínský svět té doby nám bude o dost nedostupnější, přitom Čína je jednou z nejstarších velmocí.

Lidé se tehdy stále osobně znali, anonymita měst teprve přicházela. Postavení žen ve společnosti mělo svá přísná pravidla, vycházely první knihy o tajných láskách (rozvod tehdy nebyl běžný), postavení vrchnosti, řešení sporů, svět nedostatku byl stále příliš přítomen, aby lidé v Evropě a jí kulturně blízkém prostředí ztratili pud sebezáchovy.

Svět fotografie a filmu, moderní způsoby předávání informací, neexistovaly nebo byly na samém počátku s malým rozšířením.

Následující dílo je skutečně jedním z nejlepších příkladů toho, jak probíhá ono zmíněné ovlivňování událostí a rebélií ze strany super-bohatých a jejich spolků, kniha PROOFS OF CONSPIRACY byla a je ve vlastnictví mnoha moudrých mužů a žen, kteří se snažili vymanit z moderního otroctví (nevědomosti a manipulace, z dluhové a informační závislosti).

Celý název knihy zní:

Důkazy spiknutí proti všem náboženstvím a vládám Evropy.

Byla vydána roku 1798, napsal ji profesor z Edingurgu ve Skotsku.

K přečtení je zde: Proofs of Conspiracy (doporučím v PDF str. 34, [p 58]).

Vyšetřování odhalilo, že tato a další napojené Lóže byly připravujícími školami pro další Řád Zednářů, kteří si sami říkali Illumináti, a že výslovným cílem tohoto Řádu bylo zrušení křesťanství a ovládnutí všech občanských vlád (tedy prakticky revoluce, útok na stát - více zde).
 

Tuto knihu budou následovat další díla moudrých lidí, kteří se snažili pochopit:

...proč nejrůznější revoluční a národní hnutí opakovaně nevedou k hojnosti a blahobytu (nejen) západní společnosti, ale opakovaně vedou k násilí, válkám a obrovskému strádání.

Proč například zřízení bohabojné instituce FEDu (US centrální banky, vznikla roku 1913), která vznikla po obrovské krizi v roce 1907, nevedlo k odstranění dalších krizí, jak bylo jejím hlavním deklarovaným záměrem, ale naopak vedlo k prohloubení a zvýšení počtu ekonomických krizí, to zvlášť po období druhé světové války, příkladů takových institucí by bylo více (například Liga Národů, později OSN, dnes MMF nebo třeba laxní orgány EU).

Jaké jsou další známé knihy, popisující nejrůznější ovlivňování "bohulibých revolt" nebo vytváření válek, měnící osudy obyvatel z hojnosti a harmonie na strádání a tragédie?

Například profesor Dr.Carrol Quigley (bývalý učitel US prezidenta Clintona na Georgetown universitě) napsal souhrn vývoje společnosti od roku asi 1890 do roku 1965 - knihu tak pravdivou, že její matrice musely být zničeny (TRAGEDY AND HOPE, 1966, k přečtení zde). Další knihy napsali například profesor Anthony C. Sutton (celkem šest zásadních knih, jak o bolševické revoluci, vzestupu Hitlera, tak o korporátním socialismu západního typu, jejich propojeních a vzájemném ovlivňování ) a Edward Griffin (napsal bestseller o FEDu, viz blog č.4 dole), mnozí další autoři se snažili světu sdělit, to i v dnešní moderní uspěchané době, proč se od počátku osvícenství přes kotel průmyslové revoluce stále nedaří zlepšit svět.

A ač je dnes velmi snadné tyto texty získat, zdá se, že o to menší zájem o ně dnešní bohatá západní (blahobyt konzumující) lidská společnost má.

Tedy dokud nenastane problém, který by jim ten blahobyt a hojnost mohl sebrat.

(Byť v mnoha dalších částech světa existuje stále především strádání, ale to bohatý zápaďan nevnímá jako problém, od toho si přece platí politiky a přispívá na charitu, ohrožením je až možnost ztráty vlastní hojnosti a blahobytu.)

Část obyvatel dnešních moderních měst zase naopak utíká k nejrůznějším náboženstvím, část dnešních upřímných, ale často také zaujatých či dokonce nevzdělaných šiřitelů "lásky a pravdy" volá například po utopickém světě bez pravidel (viz hnutí multikulturalismu, kde lidskost je povýšena nade vše ostatní, nad pud sebezáchovy, kulturu a možnosti států, také povýšena nad historické zkušenosti nebo znalosti z oblasti řízení států), část kombinuje víru v mimozemšťany s duchovními naukami uzavřených (esoterických) společenství, zkoumá pohanství, šamanismus, léčitelství, příkladů snah změnit svůj život v hojnost duchovní (často skrytě také materiální) je i dnes mnoho, přesto zdá se směřuje západní společnost k ekonomickému i lidskému krachu (viz aktuální výše dluhů).

Evropa se z tohoto koloběhu "ovlivněných rebélií a válek" na první pohled vyčlenila, už 60 let je zde ve střední a západní části mír, ale dnes je vidět, že to byla iluze, myslet si, že svět nechá Evropany navždy nadužívat hojnost a bohatství.

Nyní je jednoznačně vidět, že ani dnes stále neeexistuje recept na harmonické soužití v hojnosti a dostatku, nové rebélie a války se blíží, bývalé kolonie vidí, jak si západní země žijí v hojnosti, a nehodlají to tak dál už nechat.

Situace se tak v Evropě opět stává velmi nebezpečnou.

Co je příčinou tohoto jevu, proč se stále od 17. století nedaří naleznout recept na pokojné soužití? Jakou roli v tom hrají náboženství, francouzské a jiné revoluce, naše moderní konzumní společnost s anonymními městy a významně odlišným životním stylem, od našich strádajících předků? Proč tolik trpí příroda na planetě, jak může moderní západní společnost fungovat lépe?

A máme ještě vůbec pud sebezáchovy?

Pro pochopení faktu, proč tomu tak je, proč neustále selhávají nejrůznější "vyznavači pravdy a lásky" nad malým procentem vyznavačů "chamtivosti a sobeckého kořistění",

proč opakovaně nefungují nejrůznější varování (knižní, dnešní moderní internetová, různé blogy, videa nebo prohlášení) se zamyslíme v další kapitole.

Mezitím se třeba začtěte do výše uvedených knih.

Konec první kapitoly, vyčkejte prosím na další pokračování textu.

napsal

Pavel Sedlák

volně související odkaz k první kapitole:

29. 11. 2015, Novinky

Komise navrhne dobrovolné přesídlování syrských uprchlíků do EU

Tři miliardy eur v příštích dvou letech, liberalizaci vízového režimu i znovuotevření unijního přístupového procesu slíbili v neděli v Bruselu unijní státníci Turecku, výměnou za jeho pomoc se zvládáním migrační krize. Česko přispěje do finančního balíku pro Ankaru v přepočtu téměř 700 milióny korun.

Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker po summitu zároveň oznámil, že komise v prosinci navrhne, jak by bylo možné uskutečnit legální přesídlení syrských uprchlíků z Turecka do EU. Členské země by se na plánu měly podílet na dobrovolném základě. Jde o iniciativu Německa. Jde údajně asi o 400 tisíc osob z uprchlických táborů v Turecku.
 

- zkuste navrhnout dvě různé interpretace této události.

/ Upozornění: pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji pro znovunačtení. /

KAPITOLA DRUHÁ

KORPORACE VERSUS DEMOKRACIE.

1. 12. 2015

motto

"I had a nice talk with Jack Morgan the other day.

motto

"The nation . . . organized as the one great business corporation in which all other corporations were absorbed..."

Andrew Carnegie (*1835 - †1919)

publikoval Dr. Stanley Monteith (Brotherhood of darkness, CH. Iserbyt zde)

motto

The most serious problem with U.S. intelligence today is that its relationship with the policymaking process is broken and badly needs repair.

In the wake of the Iraq war, it has become clear that official intelligence analysis was not relied on in making even the most significant national security decisions,

that intelligence was misused publicly to justify decisions already made, that damaging ill will developed between policymakers and intelligence officers, and that the intelligence community's own work was politicized.

Paul R. Pillar

the national intelligence (CIA) officer responsible for the Middle East from 2000 to 2005 (here)

OD FRANCOUZSKÉ REVOLUCE A VÁLCE SEVERU PROTI JIHU KE VZNIKU FED, BOLŠEVICKÉ REVOLUCI A 1. SVĚTOVÉ VÁLCE.

Ona již výše zmíněná "dvoukolejnost", jak ve vedení států, tak ve vysvětlování přelomových společenských událostí, je dobrým vstupem do druhé kapitoly, v jejímž úvodu se podíváme na "pokračovatele" bavorských iluminátů, kteří se snažili ovlivnit francouzskou revoluci (viz 1. kapitola), snažili se zničit vliv křesťanské církve a ovládnout občanské vlády republik.

"Po ovoci poznáte je...", tedy podle jejich snahy dosáhnout cílů, které si stanovili (nejen) ve výše zmíněné knize Proofs of Conspiracy (s cz titulky zde). Co spojuje naší moderní dobu s dobou francouzské revoluce, která je pro mnohé lidi příliš vzdálenou historií?

Od války Severu proti Jihu k bolševické revoluci a 1. světové válce.

Karikatura v anglickém tisku (Punch) démonizuje dva spojence, US presidenta Lincolna a ruského cara Alexandera II., jako krvavé utlačovatele, říjen 1863 (více článek zde).

Již jsem zmínil, že ruský car stál ve válce Severu proti Jihu (1863) na straně prezidenta Lincolna, který se snažil udržet jednotu unie (zrušení otroctví nebylo hlavním důvodem války, jde jednoznačně o záměrnou historickou dezinterpretaci, mnohokrát vyvrácenou).

I zde existují dvě různé verze vysvětlení událostí, srovnejte například US film "Lincoln" (2012, Steven Spielberg) s jeho důrazem na téma "zrušení otroctví", a na velkých filmových studiích a penězích nezávislý článek: "Občanská válka v USA - Rusko Americká koalice zachránila jednotu unie" (zde).

Jde opět o vynikající příklad dvou pohledů, kde jeden je zaměřený "na lidská práva", zatímco druhý je zaměřený na skutečné historické zájmy mocných mezinárodních bankéřů, kde "práva otroků jihu" nehrají žádnou roli; oni koneckonců podporovali otrokářský Jih, snažili se rozdělit unii a oslabit její světový vliv, pro uchování svých vlastních sobeckých aneb chamtivých zájmů.

Volně přeloženo:

Vláda by měla vytvořit, spravovat a ovládat oběh veškeré měny a úvěrů, potřebných pro uspokojení kupní síly vlády a kupní síly spotřebitelů.

Přijetím těchto principů... budou uchráněny ohromné částky placené daňovými poplatníky, peníze přestanou být nástrojem moci (nikým nevolených bankéřů), stanou se služebníkem lidstva.

Britové v této době financovali i válku v Mexiku, aby omezili vliv Monreovy doktríny, která měla zamezit jejich vlivu v Latinské Americe (ve 20. století se Latinské Americe bude říkat "zadní dvorek USA", bude zde vládou Spojených států iniciovaná řada změn režimů, pokud se chtěly vymanit z vlivu Spojených států a ve volbách si zvolily vládce podporující místní národní hnutí za nezávislost, inspirovaných především velkou chudobou obyvatel).

Princip "rozděl, poštvi proti sobě a panuj" byl již velmi dobře známý.

Princip "rozděl a panuj" uplatnili Britové například i při nepokojích v Indii (viz blog č.4 uprostřed, kde je obsáhlý text o Indii a vzniku státu Pákistán), kde od roku 1857 vznikalo indické národní hnutí, neboť britská politika vedla k utlačování a úpadku Indie.

Od roku 1857 vedla britská administrativní politika v Indii:

"...příčinou hladomorů byl spíš britský způsob rozdělování potravin, než jejich nedostatek."

Rozdělení Bengálska v r.1905 a finanční krize v USA v r.1907.

Rozděl a panuj - Bengálsko bylo baštou odporu Indů vůči Britům.

V důsledku stále narůstajícího proti-anglického odporu, jehož ohniskem bylo Bengálsko, přišli roku 1905 Britové v zastoupení indickým generálním guvernérem a místokrálem Lordem Curzonem (1899-1905) s návrhem jeho rozdělení (ZDE). Co se nepovedlo ve Spojených státech, povedlo se v Indii...

John Davison Rockefeller Senior (July 8, 1839 – May 23, 1937) was an American business magnate and philanthropist. He was a co-founder of the Standard Oil Company, which dominated the oil industry and was the first great U.S. business trust.

Rockefeller revolutionized the petroleum industry, and along with other key contemporary industrialists such as Andrew Carnegie, defined the structure of modern philanthropy.

Poslechněte si celé video profesora Suttona (zde).

Zajímavou v bolševické revoluci je i zcela dominantní role místních židů, nikoliv všech (drtivá většina z 5mil židů v Rusku neměla na bolševismu zájem, dokonce 1.6mil židů bylo vyhnáno v pogromech do USA), ale mnozí revoluci vedli.

V tehdejším Rusku rostla populace, od r.1905 do r.1914 se zvýšila ze 105mil na asi 139mil obyvatel (ZDE). Židé tvořili asi 5mil obyvatel, tedy kolem 4procent.

Přesto velmi dominovali v tzv. revolučních sovětech a nechvalně známé policii pro potírání kontrarevoluce (ČEKA) bylo ve vedení až 80procent židů.

From Robert Wilton’s, “The Last Days of the Romanovs” Published 1920:

According to data furnished by the Soviet press, out of 556 important functionaries of the Bolshevik state, in 1918-19 there were 17 Russians, two Ukrainians, eleven Armenians, 35 Latvians, 15 Germans, one Hungarian, 10 Georgians, 3 Poles, 3 Finns, one Czech, one Karaim, and 457 Jews.

Out of 22 “Sovnarkom” members, Wilton summed up, there were 3 Russians, one Georgian, one Armenian, and 17 Jews.

The Extraordinary Commission of Moscow (Cheka), the Soviet secret police and predecessor of the GPU, the NKVD, and the KGB, was made up of the following:

Out of 36 Cheka’s top officials, one was a Pole, one a German, one an Armenian, two were Russians, eight were Latvians, and 23 were Jews. “Accordingly,” Wilton sums up, “there is no reason to be surprised at the preponderant role of Jews in the assassination of the Imperial family. It is rather the opposite that would have been surprising.”

Kombinací špionáže, propagandy a psychologické války (což Britové nazývali SOE, Special Operation Executive) chtěl porazit nacistické Německo a Hitlera.

V OSS se vytvořily dvě hlavní skupiny:

Skupina kolem Allena Dullese se identifikovala s ideály německého vzdoru, snažila se spolupracovat s německými partnery a viděla spásu - po (budoucí) porážce nacistů - v silném Německu, působícím jako protiváha k Sovětskému svazu.

Druhá skupina F. Neumanna a H. Marcuse chtěla navíc v Německu dosáhnout změny režimu (podporovala spíš levicové hnutí) s použitím sabotáží.

V počátku r.1943 vojenští poradci zformulovali názor, že na ideologii založený konflikt o dominanci v Evropě bude po porážce nacistického Německa vést ke konfliktu západu a Sovětského svazu (i když Britové namítali, že prvních pět let po válce nebude hrozit ozbrojený konflikt se Sovětským svazem).

Studená válka začala v r.1944, kdy byl tento názor akceptován. Změna vojenské koncepce měla svůj jasný dopad i na práci tajných služeb, výsledkem byla operace Sunrise, po válce byla z OSS vytvořena Central Intelligence Group (CIG), která se v roce 1947 změnila na CIA.

Operation Sunrise/Operation Crossword (březen 1945)

 - Allan Dulles a Awerell Harriman (velvyslanec US v Moskvě) se pokoušeli za zády Stalina domluvit ve Švýcarsku možnost, aby nacisté nemuseli projít bezpodmínečnou kapitulací, Sovětský svaz toto jednání s nacisty odmítl.

During World War II, Operation Sunrise (sometimes called Operation Crossword) was a series of secret negotiations conducted in March 1945 in Switzerland between representatives of Nazi Germany and the Western Allies to arrange a local surrender of German forces in northern Italy.

One of the most notable parts of the operation was secret negotiations between Waffen-SS General Karl Wolff and Allen Dulles on 8 March 1945 in Luzern.

On 12 March the U.S. ambassador in the USSR, W. Averell Harriman, notified Vyacheslav Molotov of the possibility of Wolff's arrival in Lugano to conduct negotiations on the German Forces surrender in Italy. On the same day, Molotov replied that the Soviet government would not object to negotiations between American and British officers and Wolff, provided that representatives of Soviet Military Command could also take part in them.

On 22 March Molotov, in his letter to the American ambassador, wrote that:

"for two weeks, in Bern, behind the back of the Soviet Union, negotiations between representatives of the German Military Command on one side and representatives of American and British Command on the other side are conducted. The Soviet government considers this absolutely inadmissible."

(- tyto momenty zpracovali Sověti i ve známém TV seriálu 17. zastavení jara)

Harry Dexter White, byl po válce architektem Mezinárodního měnového fondu (IMF).

White in Washington (Morgenthau soon retired), versus the banker McKittrick and the lawyer Allen Dulles, both of whom returned after World War II to Wall Street.

But it was also an institutional conflict between Washington and Wall Street:

...because each center was initially united behind conflicting visions for the future of Germany, and also for the future of the pre-war international banking system uniting Germany and America – at the heart of which was the BIS.

Another way to say this is that it was a contest between the conflicting visions of the state (Washington) and the deep state (Wall Street).

 

In this contest, as in many others at this time, Washington lost, and Wall Street won:
 

The Dulles brothers and their allies, who argued that Germany must be rebuilt as rapidly as possible as a bulwark against the Soviet Union, triumphed over Morgenthau and White.

The BIS returned the looted Nazi gold, and the calls for its dissolution faded away.

There are various reasons for Wall Street’s victory.

Prominent among these were the death of Roosevelt and his replacement by Truman with his conservative Secretary of State James Byrnes. Perhaps even more important was the brutish behavior of Stalin in eastern Europe, and the revelation (thanks to the 1946 defection of a Soviet code clerk in Ottawa), that Moscow had a robust network of spies in the west. These and other factors soon made Washington agree to the replacement of JCS 1067 by the Marshall Plan (which perhaps would have been better called the Dulles Plan).

The Dulles brothers were determined to destroy*, not just a plan for Germany which they disliked, but the Democratic New Deal by which the party under first Roosevelt and then Truman had restricted the traditional freedoms of Wall Street, and were now threatening to break up the oil cartel.

*the battle for America’s soul: The Devil’s Chessboard

Dulles’s decade as the director of the CIA—which he used to further his public and private agendas—were dark times in American politics.

Calling himself “the secretary of state of unfriendly countries,” Dulles saw himself as above the elected law, manipulating and subverting American presidents in the pursuit of his personal interests and those of the wealthy elite he counted as his friends and clients—colluding with Nazi-controlled cartels, German war criminals, and Mafiosi in the process. Targeting foreign leaders for assassination and overthrowing nationalist governments not in line with his political aims, Dulles employed those same tactics to further his goals at home, Talbot charges, offering shocking new evidence in the assassination of President John F. Kennedy.

An exposé of American power that is as disturbing as it is timely, The Devil’s Chessboard is a provocative and gripping story of the rise of the national security state—and the battle for America’s soul.



 

KAPITOLA TŘETÍ

CÍRKEV VS. DEISMUS A SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ,

GLOBÁLNÍ KORPORACE VS. RODINA,

ANEB ZÁPAS O SPOLEČNOST (A KVALITU VZDĚLÁNÍ).

7. 12. 2015

motto

Laskavým čtenářům doporučím, pokud se pustí do čtení této náročné a obsáhlé kapitoly, aby četli pomalu a hlavně opravdu nic nepřeskakovali, tento text není stavěný na letmé rychlo-čtení.

Vyčkejte také se zbrklým přijímáním předčasných závěrů a rychlých soudů, spíš pomalu studujte nastíněné indicie. Tato historie je velmi důležitou částí poznání, poměrně složitou a nejednoznačnou, ale bez jejího pochopení se všemi souvislostmi je těžké postoupit dál.

Církev (západní - Římskokatolická) dlouho odmítala poznatky vědy. Proces osvícenství předznamenal naši moderní civilizaci (a jistý ústup síly Církve), takže moderní Evropu dnes tvoří jakési tři hlavní složky:

- historické společenské a církevní kořeny

- vliv obchodu a peněžnictví

- vliv vědy a jejích vynálezů

Tyto tři skupiny se vzájemně velmi ovlivňují, jsou propojeny.

Například významní vynálezci (Edison, Einstein) byli často členy různých filantropických kulturně-společenských spolků, kde se potkávali třeba s významnými investory a bankéři (dnes jim říkejme třeba think-tank spolky, dostaneme se k těmto moderním vlivovým skupinám blíže v závěrečné kapitole).

Někteří filosofové dneška tvrdí, že "ateismus moderní vědecké společnosti se vyčerpal a narazil na své hranice možností, společnosti chybí ideje a rozkládá se".

viz Tradice výchovy - Richard Jedlička a kol. autorů, Univerzita Karlova, 2014

Americký profesor Ch. Dawson píše již v roce 1961: "Skutečnou hrozbou pro rozvoj západní kultury...není racionální nepřátelství rozhodné menšiny, nýbrž velké množství názorů, které nejsou anti-religiozní, ale sub-religiozní. (*anti-religiozní = proti-náboženské, sub=oddělené od víry, ateistické). Takže jejich autoři nepociťují žádné duchovní potřeby, které křesťanství vyplňuje."

Je zde několik velmi důležitých milníků, které bychom v našem vyprávění - než se dostaneme k jeho závěru v další kapitole - určitě neměli minout. Proto radím i "moderním agnostikům", aby nepřeskakovali tuto velmi významnou, byť současně trochu méně přehlednou, kapitolu.

CO PŘEDCHÁZELO OVLIVŇOVÁNÍ MODERNÍ LIDSKÉ SPOLEČNOSTI?

Připomeňme si nejprve, že na počátku francouzské vzpoury zafungoval jako "roznětka" výbuch sopky, který na několik let zastínil celou severní polokouli planety, což snížilo zemědělskou produkci. Jde o zajímavý příklad, že "roznětkou" změn ve společnosti se mohou stát různé události, i ty nahodilé.

K hospodářským problémům Francie se přidala i vážná nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783. Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let.

Následující kapitola ukáže "podhoubí", ze kterého vznikl náš svět. Je důležité pochopit, jak toto podhoubí vypadalo.

Jak a proč na revoluci ve Francii reagoval papež Pius VI.?

Ocitujme z pasáže o francouzské revoluci:

Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění. K tomu se připojila i část šlechty a kněží, kteří byli donuceni přísahat státu. Duchovní, kteří odmítli, nesměli nadále vykonávat své kněžské funkce.

Sedmdesátník papež Pius VI. (papež od roku 1775) odmítl podepsat a odsoudil toleranci přísahy (La Déclaration des Droits de l'Homme), i když ho o to prosil Ludvík XVI., který nakonec dekret 26. prosince 1790 sám podepsal.

(viz blog č.2 - uprostřed, s velmi obsáhlou statí o osvícenství i moderních událostech)

Cituji:

Velká francouzská revoluce byla dílem zednářů spíše anglického ritu, odmítajících křesťanství se vším všudy. K nim měli blízko tzv. Ilumináti, založení roku 1776 v Bavorsku Adamem Weishauptem.

JAKOBÍNSKÁ DIKTATURA - DEISTICKÝ KULT "NEJVYŠŠÍ BYTOSTI"

Bylo povražděno a utýráno mnoho katolíků, zejména v letech jakobínské diktatury, v době, kdy katedrála Notre Dame byla vypleněna a na oltář postavena zpustlá zpěvačka Maillardová jako "bohyně rozumu" (i později, kdy tento kult byl nahrazen deistickým kultem tzv. "Nejvyšší bytosti").

Jen v samotné Paříži během jediného roku krutovlády jakobínů 1793-4 bylo gilotinováno cca 6 000 lidí, z toho více než polovina katolíků, kněžích, řeholníků a řeholnic i laiků, jen proto, že se nechtěli vzdát své víry.

Pověstný "lyonský kat" Joseph Fouché nechal cca 200 000 lidí včetně starců, žen a dětí, postřílet z děl nad jámami do nichž potom padli jen proto, poněvadž se odmítli vzdát své víry (přijmout modloslužbu "rozumu").

Tak vypadala v praxi představa "svobod a lidských práv", takovou měla podobu jejich volnost bez Boha, Ježíše Krista a Jeho Církve, dodává historik Malý. Katolické oběti Velké francouzské revoluce jsou podle něj těžko numericky vyčíslitelné, zcela určitě jde o šestimístnou cifru.

Sv. Otec Jan Pavel II. je hromadně v roce 1992 prohlásil za blahoslavené.

1794 - Champ de Mars. Francouzská revoluce uctívá kult "Nejvyšší bytosti", dnes zde stojí (nejvyšší) Eeiffelova věž.

Jde o mnohem významnější symboliku, než se na první pohled zdá - byl snad vytvořen jakýsi kult "vědeckého" ateismu, který se zvrhl v sobecký kult požitků a konzumu, jak o tom v závěru této kapitoly mluví filosof Šmajs nebo vědci z University Karlovy?

Nejprve zmiňme, že Římskokatolická církev (tzv. západní, existuje ještě její východní sestra, církev Pravoslavná) uznává sedm svátostí:

Křest: KKC 1213–1284[4]
Biřmování: KKC 1285–1321[5]
Eucharistie: KKC 1322–1419[6]
Svátost smíření: KKC 1422–1498[7]
Svátost nemocných: KKC 1499–1532[8]
Kněžství: KKC 1536–1600[9]
Manželství: KKC 1601–1666[10]

(Týkají se narození, uvedení do dospělosti, vztahu k Bohu, vztahu k rodině, vztahu ke stáří a slabým, vztahu k moudrosti a pokoře, vztahu ke službě Bohu - kněžství.)

Nejprve vznikl spor církve s DEISMEM:

DEISMUS (z latinského deus – Bůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17.století v Anglii a v 18.století vyústily do francouzského a německého osvícenství (Francouzská revoluce, v Rakousku Marie Terezie a Josef II).

Slovo "deismus" v tomto smyslu poprvé použil kalvínský teolog Pierre Viret roku 1564, jako pejorativní označení svých protivníků, kteří odmítali Boží zjevení a Ježíše Krista.

Deistické názory vznikly s rozpadem středověkého světa, s oslabením veřejného vlivu náboženství v renesanci, s objevem antické literatury a filosofie, se zvýšeným zájmem o poznávání světa, se zámořskými objevy i zápasem zejména vzdělaných vrstev o větší svobodu.

Už mezi vzdělanci 16. století se rozšířily jako reakce na občanské a náboženské války, vyvolané reformací, také z naléhavé potřeby náboženské tolerance. Lidé jako Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Michel de Montaigne, Jean Bodin nebo Hugo Grotius, ti všichni se snažili o rozumové umírnění náboženských sporů.

 

Od poloviny 18. století zažil deismus v méně racionalistické podobě novou vlnu oživení v Americe.

Podstatně ovlivnil nejen vznik Spojených států a jejich ústavu, ale celý duchovní život v USA až do konce 19. století (Thomas Jefferson, James Madison, Henry Wadsworth Longfellow, Ralph Waldo Emerson, Walt Whitman a další).

Unitářské hnutí se odvozuje z amerického deismu, stejně jako "Světová unie deistů" (WUD) a deistické myšlenky lze najít ve vyjádřeních mnoha spisovatelů, umělců i vědců – například A. Einsteina (Deismus je i částí učení svobodných zednářů).

Deistické myšlení a literaturu v širším smyslu charakterizují některé pojmy, jimiž byl nahrazován tradiční pojem Boha:

Nejvyšší bytost
Prozřetelnost
Božský hodinář
Architekt Vesmíru
Bůh Přírody
Otec světel

Náboženský pohled Deismu říká:

Deismus je teologické přesvědčení, které se týká vztahu Stvořitele a přírodního světa, vztahu dogmatismu a skepse (*pochybování na základě zdravého rozumu).

Deismus tvrdí, že svět stvořil Bůh, ale dále už nezasahuje do jeho fungování, svět dál funguje podle přírodních zákonů.

Lidé mohou poznávat Boha pouze prostřednictvím rozumu a pozorováním přírody, ale ne zjevením a nadpřirozenými jevy (jako jsou např. zázraky), k těmto fenoménům se Deismus staví opatrně, ne-li přímo skepticky.

Platón (vsuvka)

Platón byl řecký filosof, pedagog a matematik, narodil se roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristokles.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal:

"...celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi."

Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů

od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti.

Ústředními tématy pro ně jsou:

- rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním

- ctnost a možnost výchovy ke ctnosti

- spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce

- dobro jako konečný cíl člověka i obce

Z nejznámějších citátů Platóna vyberu na ukázku:

"Znalost slov vede ke znalosti věci."

"Láska je touha ploditi v kráse."

"Sebekázeň je společnicí samoty."

"Člověk je bytost hledající smysl."

"Krásu jako jedinou ze všech hodnot můžeme spatřit."

"Člověk je nejmírnější a nejbožštější živočich, je-li zjemněn pravým cvičením; pakli žádným nebo klamným, je nejdivočejší ze všech tvorů, jež země rodí."

"Spravedlivý bude bičován, mučen, vržen do okovů, oslepen a přibit na kříž, aby si uvědomil, že není žádoucí chtít být spravedlivým, nýbrž jeviti se tak."

(Platón, konec vsuvky)

Církev protestuje nejen proti osvícenství (vědecké racionalitě), ale také z dalších důvodů.

Ocitujme z díla historika Malého (ZDE):

Tak například papež Pius VI., v encyklice "Inscrutabile" z r.1775 ostře odsoudil lidi, kteří:

"...jsou posedlí šílenstvím přizpůsobení se nové době a ohrožují tím samou podstatu racionality přírody a pokoušejí se obrátit ji v trosky."

"...tito lidé skrývají ničemnost své doktríny v půvabných slovech krásných formulací, aby zlákali a oklamali mnoho lidí mezi slabými, aby nakonec všichni odmítli svou víru nebo alespoň v ní byli zvikláni."

"Tvrdošíjně se hlásá, že člověk je svobodný a není nikomu poddán, čili že (současná věřící) společnost je zástupem hloupých lidí, kteří se bez rozmyslu podřizují kněžím".

Než pokročíme dál v tématu o svobodě člověka a jeho strádání, o jeho morálce, charakteru, o sobeckém (nikoliv svobodném, ale spíš bezohledném) individualismu, v souvislostech s rozpadem rodin v moderní společnosti, tak si řekněme něco o svobodném zednářství - angl. Freemasonry.

O Svobodném zednářství - je v trvalém konfliktu s církví?

chtějí svobodní zednáři vládnout světu, s pomocí tajných nauk?

Např. brněnský katolický historik PhDr. Radomír Malý k tomuto píše (ZDE):

Všechna "pro i proti" zednářská díla situují vznik svobodného zednářství do Anglie, na začátek 18. století. V r.1723 presbyteriánský pastor James Anderson sepsal konstituci první lóže. Ta se vyvinula původně ze zájmového sdružení lidí zainteresovaných na stavbách chrámů (odtud zednáři, zedníci).

Do tohoto sdružení v průběhu 17. století vstoupili intelektuálové a lidé mající v rukou moc, aby:

...prosadili nikoli teistickou, nýbrž deistickou a racionalistickou vizi světa.

Bůh byl podle těchto teorií, hlásaných už Hobbesem a Humem, chápán jako později Voltaierův "velký hodinář", který sice stroj sestaví a natáhne, ale dál se o něj nestará, nechá ho běžet.

Božský Spasitel byl pro zednáře pouhým člověkem jako každý jiný, i když člověkem významným, filozofem a mučedníkem za pravdu.

Objevuje se kritika nejen náboženská, ale také kritika o snaze uchopit moc.

Zednářství údajně(!) odmítá všechno nadpřirozené, pohrdá mystikou a jako produkt osvícenství klade hlavní důraz na rozum, rozvoj vědy a podporu čistě přirozených a racionálních ctností: pracovitosti, vytrvalosti, sebekázně, silné vůle, soucitu a dobročinnosti.

/ *dnes bychom řekli "moderní filantropové", kteří fungují ale jinak, než církevní charita, viz text na Forbes: Moderní filantropie, odpověď na rostoucí veřejné dluhy? /

V Andersenově konstituci se říká:

"Řád svobodných zednářů byl ustanoven k zušlechtění člověka: milování-hodného člověka, vzorného občana a dobrého poddaného, nezlomného ve svých slibech, věrného ctitele boha přátelství, spíše přítele ctnosti než odměny."
 

- Tak ovšem podle katolického historika PhDr. Radomíra Malého vypadá pouze základní učebnicové klišé o zednářích.

Málokdo podle něj ví, že toto je pouhý vnější nátěr. Kdyby bylo pravdou to, co je výše napsáno a co do omrzení opakuje většina autorů o tomto problému, skutečně bychom se asi měli podivit, proč papežové věnovali zednářství takovou pozornost...

(* POZN.: Opět zde vidíme jedno "pokřivené" učení "pro masy" a jiné tajné učení pro zasvěcené a "pravdy hodné", opět vidíme dva výklady událostí, symbolů, atd.)

Viz opravdu obrovské množství citací na blogu č.2 (přehledně čitelných), nebo viz odkaz výše (méně "graficky přehledné" uspořádání textu).

Za všechny ocitujme několik příkladů, co zaznělo z úst papežů.

Tak například:

Klement XII. v bule "In Eminenti" r.1738 byl prvním papežem, který odsoudil svobodné zednářství:

"Ustanovujeme a nařizujeme odsoudit a zakázat sdružení, shromáždění, sjezdy, konvence či jiné, které obsahují termín "svobodozednářský..."

papež Benedikt XIV. ve své bule "Providas", r.1751 označil svobodné zednářství jako:

"zaslouženě se těšící špatné pověsti" a dodal, že členství v této sektě "vede ke zlu a nepravostem".

Klement XIII. vydal dvě buly proti zednářství, "A quo die" r.1758, "Ut primum" r.1759
a encykliku "Christianae republicae salus" r.1766, kde:

"odsuzuje troufalost nepřátel, lidí odsouzeníhodných, kteří se oddali mýtům, aby vzkřísili z popela absurdity bezbožnosti, které byly již tolikrát pohřbeny..."

Pius VI. v encyklice "Inscrutabile", z r.1775:

"ostře odsoudil lidi, kteří jsou posedlí šílenstvím přizpůsobení se nové době a ohrožují tím samou podstatu racionality přírody a pokoušejí se obrátit ji v trosky."

Pius VII. v bule "Ecclesiam a Jesu Christo" tvrdě odmítl zednářskou organizaci tzv. karbonářů a napsal, že:

"...její členové přicházejí v rouše ovčím, ale fakticky nejsou ničím jiným než dravými vlky."

rovněž odsoudil jejich výzvy k výstupu z Církve, k náboženské lhostejnosti a k nahrazování svátostí vlastními zednářskými obřady.

 

Pius VIII.
rozeslal r.1829 všem biskupům apoštolský list "Traditi humilitate", v němž požaduje:

"vyplenit tato tajná sdružení buřičů, kteří se stavějí proti Bohu i pozemským autoritám, zejména pak v duchu ďábelské ideje chtějí zničit Církev i pozemská království a vyvolat celosvětový chaos...".

- Tento poslední text celkem plynule navazuje na poznatky z knihy Důkazy spiknutí (viz první kapitola) z roku 1798. Co ale mínili papežové tím opakovaně zmiňovaným "satanstvím"? A co říká historik Malý o zednářích?

Historik Malý pokračuje:

Ilumináti se rozšířili hlavně ve Francii jako samostatná zednářská obedience,

...z jejich lóží se vyvinuly nakonec jakobíni jako politický klub, známý svým proticírkevním a protikrálovským radikalismem.

Jakobíni bylo původně označení členů nejvlivnějšího politického klubu, vzniklého v době Velké francouzské revoluce. Název klubu je odvozen od místa jejich setkání, dominikánského kláštera Saint-Jacques (sv. Jakub) v Paříži. JAKOBÍNSKÁ DIKTATURA (1793 - 1794).

Pod vedením Maximiliena Robespierra zavedli od roku 1793 hrůzovládu, (La Terreur, v tomto případě s velkým počátečním písmenem jako název), jež se vyznačovala hlavně masovými popravami politických protivníků, energickým a krvavým potlačováním kontrarevolučních hnutí v provinciích a řízeným hospodářstvím...

Podle historika Malého jsou boje stoupenců konstituční monarchie s republikány a pozdější válka girondistů proti jakobínům potažmo:

...bojem zednářů skotského ritu, kteří se hlásili ke konstituční monarchii, s ilumináty a zednáři anglického ritu, náležejícímu k jakobínům, případně k ještě větším radikálům...

Francouzský historik M. Renaudeau však poukazuje na fakt, že v průběhu revoluce jako by zednáři najednou zmizeli ze scény, dochází dokonce k tomu, že za jakobínské diktatury se členové jedné a téže obedience, někdy i členové jedné a téže lóže, vzájemně vyvražďují a posílají se pod gilotinu.

Renaudeau to vysvětluje takto:

"Evoluce buržoazie v 18. století byla dílem zednářstva. Jakmile vybuchla revoluce, skončila jeho role. Přestalo existovat. V průběhu celého bouřlivého období revoluce bylo zednářstvo v jakémsi stavu spánku, nepracovalo."

Historik Malý dodává - Velká francouzská revoluce byla převážně vládou sadistů a zločinců, kteří doslova utopili francouzský národ v krvi. Přitom revoluční vlády 1789-98 znamenaly genocidy i pro samotné zednáře.

Svědectví kancléře tzv. Velké lóže Francie, J.A.Fauchera:

"Zednáři těžko mohou zapomenout, že revoluce zabila tolik členů lóží, jako žádná jiná vláda. Především zcela vyvraždila zednáře aristokraty. Zednářští revolucionáři byli semleti strojem, který sami zkonstruovali a uvedli do pohybu..."
 

K výhradám církve vůči svobodným zednářům, kteří prý vyznávají tajné okultistické nauky pro ovládnutí světa, historik Malý píše:

Co tedy z toho (*z kritiky papežů) vyplývá? Že zednáři jsou a priory špatní lidé, kteří zasluhují naše odsouzení?

Historie může uvést celou řadu členů zednářských lóží, kteří vynikli jako učenci nebo jako filantropové, vyvíjející dobročinné akce ve prospěch trpících a potřebných. 

V naší historii známe jména šlechtických rodů, úzce spjatých se zednářstvím, které prosluly svojí podporou vědy a kultury, jakož i zakládání dobročinných ústavů (Nosticové, Černínové, Salmové, Kinští atd.).

Značná část našich národních buditelů včetně katolických kněží byla organizována v zednářských lóžích.

Nalezli bychom tam tak zvučná jména, jako premonstrát Rafael Ungar, jezuita Ignác Cornova, Josef Dobrovský. Členy zednářských lóží byli také prokazatelně Bernard Bolzano, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger, František Ladislav Čelakovský.

Šlo o osoby, které rozhodně nesmýšlely satanisticky a u kterých lze těžko předpokládat účast v satanistických rituálech. Jejich názory, i když často značně mylné, přece jen vycházely z poctivé snahy prospět, být užitečný dobré věci.

Už námi (*dříve) citovaný rabín Toaff udává, že:

"...magie, vzývání satana a další okultní praktiky, z nichž je jasná služba zlu, jsou známy pouze zednářům vysokého stupně zasvěcení, s titulem "mistr komandor", "rytíř Kádoš" apod. Ti ostatní na nižším stupni zasvěcení plní roli tzv. "užitečných idiotů" (termín Leninův). Svými humánními a kulturními akcemi, budícími všeobecné poznání, vytváří clonu pro své vedení (třebas i nevědomky, což naopak mají velmistři lóží nejraději), aby svět nepostřehl tajné okultní a zločinné pikle zednářstva jako celku."

TOTO TVRZENÍ DOKLÁDÁ I DALŠÍ ZDROJ ZDE (detaily pak v druhé části - zde)

Toto tvrzení podle Malého (i dalších) dokazují i následující dvě události:

Roku 1785 jistý Lanz, zednář vysokého stupně zasvěcení lóže pod názvem "Osvícení Bavorska", byl na cestě zabit bleskem. Policie našla u něho tajné dokumenty lóže, které byly tak kompromitující, že bavorská vláda nařídila soudní proces, v němž byli její předáci odsouzeni k vysokým trestům, velmistru Weisshauptovi se podařilo uprchnout.

Mimo jiné byly předmětem soudního líčení i satanské rituály, dokumenty o tom jsou podle Malého uloženy v mnichovském archivu.

Podobný důkaz zmiňuje historik Malý i z Maďarska.

Roku 1919 po pádu komunistické tyranie Bély Kuna se vláda zmocnila archivu budapešťské Velké lóže. Úloha zednářů v revoluci byla tak jasná, že šéf státu velkoadmirál Horthy se rozhodl uzavřít všechny maďarské lóže a postavit zednářství mimo zákon.

Úřední zpráva i tady konstatuje okultismus a satanismus jako hlavní myšlenkové zdroje zednářství (také zde).

Podle Malého jsou zde i další indicie:

Ostatně toto máme černé na bílém i v oficiální příručce svobodného zednářství pro stupeň zasvěcení "mistr Terminator", kterou v roce 1871 vydal v USA Albert Pike, dodnes považovaný a uctívaný jako největší zednářský filozof.

Jeho práce se jmenuje "Morálka a dogma" - Morals and dogma, PDF zde (klikněte pro zvětšení obrázku obalu knihy, kde je mnoho detailů v obrázku), VÍCE CITACÍ V ČEŠTINĚ ZÍSKÁTE ZDE.

Esoterická společenství jsou uzavřené skupiny, vyznávající různá učení, pro vstup musíte vždy podstoupit jakýsi iniciační rituál. Tato kniha podle mnohých odpovídá (nejen křesťanům) na otázku, zda je podstatou Svobodného zednářství okultismus.

CO JE TO OKULTISMUS:

- TOUHA VLÁDNOUT SVĚTU A JINÝM LIDEM S POMOCÍ JINÝCH SIL NEŽ BOŽÍCH (S POMOCÍ ZLÝCH DUCHŮ, MAGIE, SPIRITISMU, atd.).

Slovo "okultismus" pochází z latinského "occultus" - tajný, skrytý, utajený.

Okultismus představuje duchovní nauku ("vědu") spojenou se zvláštními schopnostmi, ve které lidé hledají buď poznání nebo moc z jiného zdroje než z Boha (a to tam, kde takové poznání nebo moc může pocházet pouze z Boha). Jde o tajnou nebo skrytou nauku, která se zabývá nadsmyslovými jevy, jež nelze vědecky vysvětlit.

Každá okultistická nauka vychází z přesvědčení, že ve světě kromě racionálně poznaných sil existují ještě jiné neznámé síly, se kterými může člověk nějakým způsobem zacházet a je ovládat pomocí magie nebo tajné praktiky, a tak dosáhnout nadvlády nad lidmi nebo věcmi.

Takovými praktikami za účelem tajného poznání nebo moci se lidé otevírají působení zlých duchů, i když si to neuvědomují a často mají pocit, že nedělají nic špatného.

Všechny křesťanské církve považují jakékoli formy okultismu za hříšné a škodící člověku na jeho životní cestě. Písmo sv. Starého i Nového zákona v tomto mluví zcela jasně.

Teoretickým základem pro okultismus je esoterismus ( z řeckého "esoteros" – uzavřený, vnitřní, vyhrazený několika jedincům). Esoterické učení je určeno zasvěcencům a uzavřeným skupinám. Zavazuje k uchování tajemství.

Okultní praktiky se vykládají na základě zákonů esoterismu; okultismus je pak jako praktické dotažení esoterismu.
 

CO JE TO GNOSTICKÝ: směr raného křesťanství upřednostňující gnózi.

Gnóze (řec. gnósis – "poznání") nebo gnosticismus je termín obecně označující kontroverzní antické duchovní hnutí, které se v dobách od 1. století n. l. šířilo obzvlášť ve východní části Římské říše.

Je také faktem, že antické gnózi předcházela aramejská gnóze tzv. Mandejců (z aram. mandá – "poznání"), odvozující svůj původ už od Jana Křtitele a jeho nazarejské obce.

Mandejci byli gnostičtí Nazarejci, kteří z gnóze udělali vlastní svébytné náboženství, tzv. mandeismus (aram. mandejjána), s vlastním jazykem, tzv. mandejštinou, odvozenou z aramejštiny.

Zatímco v duchu gnóze byl Ježíš Kristus Nazarejci následován jako jejich učitel, v duchu mandeismu byl mandeisticky separovanou částí nazarejské obce odsouzen a zavržen jako falešný prorok.

Na rozdíl od mandeismu totiž gnóze Ježíše Krista - pokud existovala, nebyla tendenčně svébytným ideologickým proudem, nýbrž ideologicky nevyhraněnou součástí většího jednotného celku vyučované nazarejské esoteriky.

V křesťanské souvislosti gnóze je rovněž třeba brát v potaz zakladatelské působení Ježíšova současníka Šimona Maguse ("Šimon čaroděj"), jehož přídomek někteří stoupenci moderního gnosticismu považují za degradující zkomoleninu původního Magnus ("Veliký"). Také se domnívají, že podezřelá podobnost mezi mnohými výroky Šimona Maga na jedné straně a výroky Ježíše Nazaretského a některých jeho apoštolů na straně druhé jsou důkazem toho, že Ježíš a jeho apoštolové převzali a převrátili Šimonovy výroky.

Je však daleko pravděpodobnější, že naopak Šimon převzal a převrátil odpovídající výroky Ježíše, jelikož Šimonovo veřejné působení a učení historicky teprve následovalo po veřejném působení a učení Ježíše, byť nedlouho po něm v éře působení Ježíšových prvních dvanácti apoštolů.

V této souvislosti je třeba upozornit, že otázka gnóze je problematická z toho hlediska, že:

"...v době krize židovství a antického Římského impéria se rozvinula hustá změť rozmanité ideologicky vyhraněné a stylizované pseudo-gnóze v rámci mnoha různých sekt,

které vytvářely komplexní systémy mytologicky stylizovaných spekulací o světě. Bylo poměrně jednoduché prohlašovat a považovat za gnózi to či ono, což značně zkomplikovalo zachovávání gnostických textů a bádání v oblasti gnóze, co do její autenticity.
 

Vyznává tedy svobodné zednářství okultismus - tedy tajné esoterické praktiky, jako jsou např. židovský gnosticismus, magie, ...?

V knize Alberta Pika z roku 1871 se píše mimo jiné třeba toto (viz historik Malý):

"Svobodné zednářství je dědicem tradice starověkých mystérií a zachovává původní podání prvotní víry. Nejstarší pravdy jsme převzali ze zend-avetismu a védismu (zoroastrismu), od Platona a Pythagora, z Indie a Persie, od Féničanů, Řeků a Egypťanů, jakož i ze svatých knih židovských.

Zednářství je náboženstvím se vším všudy.

Všechny tyto uvedené doktríny tvoří náboženství a filozofii zednářství... Proto do kompetence zednářství patří nejen výuka morálních, politických a filozofických pravd, ale také náboženských... Svět brzy k nám přijde hledat své vládce a velekněze."

CITACE Z ORIGINÁLNÍHO TEXTU PIKA O TOMTO (CZ TIT.) JE TAKÉ ZDE.

Albert Pike:

The double-headed eagle on the cover of Morals and Dogma.

Born in Boston, Massachusetts on December 29, 1809, Albert Pike is asserted within the Southern Jurisdiction as the man most responsible for the growth and success of the Scottish Rite from an obscure Masonic Rite in the mid-19th century to the international fraternity that it became. Pike received the 4th through the 32nd Degrees in March 1853 from Dr. Albert G. Mackey, in Charleston, S.C., and was appointed Deputy Inspector for Arkansas that same year.

At this point, the degrees were in a rudimentary form, and often only included a brief history and legend of each degree as well as other brief details which usually lacked a workable ritual for their conferral. In 1855, the Supreme Council appointed a committee to prepare and compile rituals for the 4th through the 32nd Degrees. That committee was composed of Albert G. Mackey, John H. Honour, William S. Rockwell, Claude P. Samory, and Albert Pike. Of these five committee members, Pike did all the work of the committee.

In 1857 Pike completed his first revision of the 4°-32° ritual, and printed 100 copies. This revision, which Mackey dubbed the "Magnum Opus" was never adopted by the Supreme Council. According to Arturo de Hoyos, 33°, the Scottish Rite's Grand Historian, the Magnum Opus became the basis for future ritual revisions.[24]

In March 1858, Pike was elected a member of the Supreme Council for the Southern Jurisdiction of the United States, and in January 1859 he became its Grand Commander. The American Civil War interrupted his work on the Scottish Rite rituals. About 1870 he, and the Supreme Council, moved to Washington, DC, and in 1884 his revision of the rituals was complete.

Pike also wrote lectures for all the degrees which were published in 1871 under the title Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Scottish Rite of Freemasonry.

Jako hlavní spor je zde tedy opět fakt jakéhosi "dvojího výkladu":

Zda u svobodných zednářů existuje nejen část učení veřejná (dobročinná, filantropická), ale také jakási část učení velmi neveřejná, velmi tajná, týkající se pouze nejvyšších stupňů zasvěcení, kde tito lidé chtějí vládnout světu, s využitím "zlých sil".

CITACE ZDE.

O konfliktu církve a zednářství - jsou bezpochyby v zásadním rozporu.

Zde se budeme držet přísně historických faktů, pro naše výhradně studijní účely.

Zdůrazňuji, že nepodporuji osočování jakékoliv skupiny lidí na základě vyznání víry, politických názorů nebo sexuality, atd., následující pasáž slouží výhradně studiu moderní společnosti, ničemu jinému, vychází čistě z historických faktů.

Talmud vs. Bible, jádro sporu: existovala zde pasáž o vládě světu?

Talmud je slovo aramejské, znamená poučení. Je poučením o božím zákoně, je jeho znalostí i výkladem, je tedy vlastním zákonem židovství.

Jsou dva Talmudy, jeruzalémský a babylonský.

První pochází z počátku IV. století po Kr., druhý z počátku VI. století po Kr.

Jeruzalémský je stručný, zato však velmi pestrý a je vzácným pramenem pro poznání dějin židovských, archeologie a zeměpisu palestinského apod., Talmud babylonský je trojnásobného rozměru, je rozvláčný a obsahu výhradně náboženského a sociálně právního. Je však, poněvadž byl sepsán o dvě stě let později, úplnější a proto i hodnověrnější.

Židovský katechismus Šulchan arucha (hebrejsky Prostřený stůl).

K snadnější potřebě sestaven byl židovský katechismus Šulchan arucha, jenž je sborníkem hlavních ustanovení Thóry (Pentateuchu) a Talmudu, je doplněný zvykovým právem.

DALŠÍ INFORMACE NAJDEME V MALÉ ENCYKLOPEDII RABÍNSKÉHO JUDAISMU

(Pavel Sládek, 2008):

Náhled knihy je k dispozici zde, zakoupit je ji možno ZDE.

Autor dodává: Byl bych rád, kdyby tato práce posloužila k základní orientaci v rabínském judaismu i zájemcům o jiné náboženské systémy. Proto jsem při třídění materiálu vzal v úvahu obecně religionistický pohled (přechodové rituály; svátky; posvátné osoby...), umožňující srovnávání s jinými příbuznými náboženskými systémy, především s křesťanstvím a s islámem.

Formát "malé encyklopedie" je pro autora zrádný nejen nutností vyloučit méně významná fakta (a tedy rozhodnout, která to jsou). Ještě větší nebezpečí číhá v případě velkých témat, k nimž existují celé knihovny a jejichž pojednání v malém rozsahu musí nutně působit přinejlepším jako fragmentární (snad z těchto důvodů např. autoři Judaismu od A do Z vůbec nezařadili heslo Bůh...).

Rozhodl jsem se podstoupit riziko a raději říci málo o mnoha věcech. Věřím, že případné nedostatky a opomenutí budou čtenářem vnímány jako podněty k dalšímu studiu rabínského judaismu.

OCITUJME Z TÉTO KNIHY ÚVODNÍ PASÁŽ:

Rabínský judaismus, který je předmětem naší encyklopedie, je často nazýván "náboženstvím knihy".

Přestože se skutečně jedná o náboženský systém, vztahující se k posvátnému textu, není uvedený přídomek zcela přesný.

 

Pilíře, na nichž je rabínský judaismus založen, jsou totiž tři:

Prvním z nich je skutečně posvátný text – Tóra, tedy Pět knih Mojžíšových, jak je nalezneme na počátku každé Bible.

Tóra v tomto užším smyslu je však podle rabínského učení pouze částí obsahu zjevení na Sinaji, jež je klíčovým okamžikem setkání lidu Izraele s Bohem, a tedy "vlomem posvátna" do tohoto světa.

Podle rabínského učení převzal Mojžíš od Boha Tóru – učení ve dvou podobách:
 

- Jednak nám známý starozákonní text, tzv. psanou Tóru.

- Další část učení obdržel Mojžíš v ústní podobě jako tzv. ústní Tóru.

Ta je vedle psané Tóry druhým pilířem rabínského judaismu.

Proto můžeme "rabínský judaismus" také nazývat judaismem dvojí Tóry.

Podle představitelů rabínského hnutí byl materiál ústní Tóry přenášen ve své ústní podobě nepřetržitým řetězcem tradentů, dokud nebyla jeho část zapsána.

Nejdůležitějším textem, představujícím materiál ústní Tóry, je Babylonský talmud.

Ten je pro rabínský judaismus druhým nejposvátnějším textem.

Třetím, stejně důležitým pilířem rabínského judaismu, jsou rabínští učenci sami. Oni jsou nositeli tradice ústní Tóry, a tedy posvátnými osobami, jejichž náboženská autorita se odvíjí z přítomnosti v řetězci tradentů učení, jež poukazuje zpět až k událostem zjevení na Sinaji.

Proto právem hovoříme o rabínském judaismu.

 

Mnoho různých judaismů:

V této souvislosti si musíme uvědomit, že označení rabínský judaismus (popř. judaismus dvojí Tóry) nelze chápat jen jako pokus o bližší popsání jedné z fází nějakého (hypotetického) "judaismu" - ve smyslu jediného, harmonicky a lineárně se vyvíjejícího náboženského systému.
 

Jak z diachronního tak ze synchronního pohledu jsme konfrontováni nikoli s jedním, ale s mnoha judaismy.

Předexilní a poexilní chrámový judaismus, později judaismy Římany helenizované Judeje – hnutí saduceů, farizeů nebo kumránského společenství, ještě později různé skupiny pohybující se na pomezí křesťanství, ale také třeba samaritáni nebo karaité – to je jen neúplný výčet variant různých judaismů, ať už rabínský judaismus předcházejí nebo se s ním časově překrývají.

Oproti tomu rabínské hnutí – především na základě mýtu dvojí Tóry – předestírá vizi nepřetržité kontinuity, již je ovšem nutné nahlížet coby "rovinu sebeporozumění".

Obraz vlastní prehistorie, jak jej prostřednictvím zpětné projekce a nespočetných anachronismů konstruují rabínští učenci, musí být pochopitelně součástí předmětu našeho studia.

Na druhou stranu:

"...nesmíme dopustit, aby se rovina (sebeporozumění) jednoho náboženského systému (rabínský judaismus) stala platformou, z níž budeme hodnotit jeho příbuzné, ale často zásadně odlišné varianty."
 

- tolik autor v úvody této zajímavé knihy.

------

Je snad pravda, jak uvádějí některé prameny, že vůdčí myšlenkou Šulchan aruchy, jenž je trestí Talmudu, je tvrzení, že "..svět náleží Židům a že Židům jsou dovoleny všechny prostředky k dosažení vrcholného cíle židovství – vlády nad světem a všemi jeho poklady"? Že "nikoliv Mojžíšova Bible, nýbrž Talmud stal se jim zákonem"?

A že "byl Talmud zcenzurován, a tato kontroverzní sdělení jsou nyní vyučována pouze ústně"?

Katolický historik PhDr. Radomír Malý ve svém spisu (ZDE) k této poměrně  zásadní otázce uvádí:

Katolická Církev vždycky ctila a ctí starozákonní tradici starověkého Izraele, kterou převzala a přijala za svou, neboť se jedná o Boží zjevení člověku.

Ortodoxní židovstvo, držící se starozákonní víry v Boha, jak je obsažena v posvátných knihách Starého Zákona, zasluhuje naši úctu, respekt

a hlavně modlitbu, aby přijalo Ježíše Krista jako skutečného zaslíbeného Mesiáše.

S tímto ortodoxním židovstvem však má pramálo společného talmudistická kabala, která opouští Mojžíšovu tradici a orientuje se na perská a chaldejská mystéria, jak o tom svědčí spis "Zohar" od židovského autora Mošeho z Leonu, ve Španělsku kolem r.1300.

Je to tradice zfalšovaná, zpohanštělá a zdémonizovaná (obecný kontext také zde).

Talmud učí o Ježíši Kristu, že "byl Mariiným nemanželským synem a podvodníkem, někým na způsob pouličních kejklířů". Talmud, i když se opírá o starozákonní tradici, nemá ve skutečnosti s ní nic společného a odbíhá od ní daleko směrem k okultismu, pochybnému mysticismu a židovskému imperialismu.

Tedy je třeba vidět základní fakt, že Svobodné zednářství je v plném konfliktu s církví Římskokatolickou, z mnoha důvodů, jak opíši níže...

- dodává historik Malý.

Kniha Zohar - zde, citace viz: Krátká analýza spisu Zohar z Univerzity Karlovy (PDF, 2012, str.15).

V tanaitském období byla aramejština jazykem neučeného lidu, jazykem učenců byla mišnická hebrejština.

Do současné doby nevznikl zevrubný slovník zoharické aramejštiny. Zoharická aramejština je dle Jehudy Liebese přirozenou části duchovního vývoje středověkého judaismu. Jako literární jazyk byla aramejština v židovských obcích středověkého Španělska stále užívána.

Ti, kteří četli Talmud a targumim, neodolali pokušení aramejsky i psát. Kniha Zohar není ani prvním aramejsky psaným mystickým dílem, což Jehuda Liebes dokládá v káhirské geníze nalezeným spisem Sidra de-Šimuša Raba.

Zoharická aramejština není organickou vývojovou fází jednoho aramejského dialektu, jde o
jazyk, jenž vychází z mnoha zdrojů. Jako takový je Jehudou Liebesem přirovnáván k homérské řečtině.

Aramejštinu knihy Zohar je třeba považovat za zcela přirozený jazyk, jenž má svou gramatiku, lexikální charakter.

Užití aramejštiny není výsledkem snahy o zastření původu knihy, je výsledkem autorovy potřeby
najít pro své myšlenky přiléhavý výraz.

V mystické perspektivě Zohar 2:129b je aramejština jazykem tzv. "Sitra Achra", neboli "Odvrácené strany", tedy jazykem říše zla, který tak může sloužit specifickým náboženským účelům.


 

Krátká analýza spisu Zohar z Univerzity Karlovy (PDF, 2012).

Univerzita Karlova v Praze, Husitská teologická fakulta, Ivan Kohout

- Textová a gramatická analýza vybraných pasáží knihy Zohar.

Textual and Grammatical Analysis of Selected Passages from the Book of Zohar
Autoreferát disertační práce, Praha, 2012

Kniha Zohar, aramejsky psané dílo 13. a počátku 14. století, kabalisty připisované postavě rabi Šim'ona bar Jochaje, je centrálním spisem teosofické formy židovské mystiky, pilířem, který se stal oporou mystické kreativity v podobě luriánské
kabaly, jež byla po dobu několika staletí dominantním směrem židovského myšlení.

Z luriánské kabaly vyrůstá i poslední vývojová fáze židovské mystiky, např. současný chasidismus, jenž v reinterpretované podobě přijal i základní teze luriánské kabaly.

Bez studia této knihy se proto zevrubné bádání na poli židovské mystiky obejít nemůže.

spis "Zohar" (wikipedie): hlavní část, vydávaná obvykle ve třech svazcích, obsahuje výklady k Tóře uspořádané tematicky podle jednotlivých parašjot. Nebsahuje všechny parašjot, pouze od Berešit do Pinchas a dále z Deuteronomia Va-etchanan, Va-jelech a Ha'azinu. Formou textu se jedná o mystický midraš, ve kterém hraje hlavní roli především Rabi Šim'on bar Jochaj a jeho žáci. Obsahuje množství narativních pasáží a legend. Citovaný text se uvádí v pořadí díl (1,2 nebo 3)/číslo stránky/folio (a nebo b). Zohar obsahuje kromě vlastního textu i další části, které někdy bývají vydávány separátně...

- Pěkný stručný popis typů kabaly a jejího vývoje je také ZDE.

---
 

Historik Malý dokládá k výše uvedenému následující citace:

Rabín Elie Benamozegh píše: "Je jisté, že zednářská teorie odpovídá teorii kabbaly.....".

Další rabín H. Geffen zase uvádí následující: "Zednářským symbolům nelze porozumět bez studia západního mysticismu: kabbalistického, pythagorejského a jiných podobných" (více souhrnně zde a zde).

Další autor Bernard Lazaré zase říká: "Účast židů u zrodu zednářstva, konkrétně židů - kabbalistů, je - jak to dokazují některé zachované obřady - nepochybnou skutečností."

Námi citovaný Albert Pike ve své knize, považované za bibli svobodného zednářství, sděluje:

"Pravdy šířené zednářstvím se opírají o židovskou tajnou tradici, známou jako kabbalistický gnosticismus. Zednářství je náboženství, jež se opírá o tajnou židovskou filozofii obsaženou v kabbale."

Židovská kabbalistika, tvořící princip svobodného zednářství, je nejen nekřesťanská, nýbrž podle Malého zcela jednoznačně protikřesťanská.

historik Malý k tomu dále píše:

Židé od počátku existence svobodného zednářství tvořili početnou skupinu v lóžích, bylo to dáno tím, že se zednářský rituál odvolával na talmud a kabbalu.

Velmi agilními zednáři byla bankéřská rodina Rothschildů, která mimo jiné financovala také většinu sionistických iniciativ a zapojila se plně do těchto akcí. Právě skrze Rothschildy dochází k propojení sionismu a zednářství, vznikly dokonce i samostatné lóže zabývající se propagací a taktikou sionismu.

Hovoříme v této souvislosti o "žido-zednářství".

Tento termín nechápeme (my, katolíci) antisemitsky, přesněji anti-judaisticky.

Jako katolíci rozhodně odmítáme každou formu antisemitismu:

- v protinacistické encyklice Pia XI "Mit brennender Sorge" roku 1937
- v encyklice "Summi pontificatus" Pia XII roku 1939
- v přihlášení Druhého vatikánského koncilu "Nostra setate"

V zájmu pravdy však nemůžeme zamlčet, že tak jako existovaly v minulosti egoistické a šovinistické snahy Němců, Francouzů, Rusů či Angličanů po světovládě, existovaly v tomto směru tytéž snahy Židů.

Je přirozené, že z toho neobviňujeme židovský národ jako celek, rovněž tak nelze nikterak odsuzovat sionismus ve smyslu návratu Izraelitů do Palestiny, což lze naopak vítat jako uskutečnění biblické myšlenky.

...dodává k tomuto (ožehavému) tématu historik Malý.

Katolický týdeník 2007, číslo 31: Zastavme se ještě u pojmu židozednářství...

Historie tohoto pojmu pramení ve vývoji po francouzské revoluci. Tehdy byla církev vytlačována na periferii vlivu. Církevní kruhy si často spojovaly se Židy negativní zkušenosti a obavu před moderním světem.

Církevní kruhy přisuzovaly židovskému etniku i vinu na šíření ateismu, materialismu anebo komunismu.

Na počátku 20. století byly také zveřejněny Protokoly sionských mudrců, připisující Židům údajné snahy o ovládnutí světa.

Různé spiklenecké teorie poté přičítaly tyto snahy i spojenectví se zednáři a jejich mocenským aspiracím. Tyto názory patřily zejména ve 30. letech k programu antidemokratických hnutí, odvolávajících se také na ochranu církevních zájmů, ale požadujících mimo jiné vládu pevné ruky a omezení občanských svobod.

(No, podívejte se pro jistotu raději také ZDE, detaily pak v druhé části - zde)

Francouzská revoluce a Svobodní zednáři.

katolický historik PhDr. Radomír Malý k tomuto píše:

Deismus a zednářství skotského ritu stálo u kolébky americké revoluce a první demokratické ústavy světa v USA. Zednářské symboly pronikly i na státní znak Severoamerické unie i na dolarové bankovky.

Zároveň však je třeba říci, že otcové zakladatelé, především G. Washington (Jefferson, Franklin, presbytariánský pastor Evans a další) byli stejnou měrou také hluboce věřícími protestanty, což platí zvláště o Georghesovi Washingtonovi, který nekompromisně obhajoval náboženskou výuku ve školách, modlitbu v Kongresu a křesťanské principy americké demokracie.

Nutno objektivně přiznat, že právě tato křesťanská orientace, v níž byl Ježíš Kristus přece jen nějakým způsobem přítomen, znemožnila, aby se americká revoluce proměnila v krvavou hrůzovládu zločinecké lůzy, jako tomu bylo ve Velké francouzské revoluci.

PAŘÍŽSKÁ KOMUNA r.1871

Pařížská Komuna ve Francii roku 1871 byla výslovně zednářskou záležitostí, i když se mimo jakoukoliv pochybnost hlásila k myšlenkám marxistického socialismu. Svědčí o tom shromáždění zednářů všech ritů působících ve Francii:

26. dubna 1871 ve městě Chatelet bylo vydáno toto prohlášení: "Komuna je největší revolucí, jakou svět může obdivovat. Je to nová Šalamounova svatyně, kterou zednáři mají povinnost bránit."

Největším paradoxem však je, že komunu nakonec potlačila stejně krvavým způsobem, jaký praktikovali komunardi, právě Thiersova (zednářská) vláda, sám prezident Thiers byl zednářem, stejně jako jeho tři ministři. Neměli nejmenší chuť bránit "Šalamounovu svatyni", jak je k tomu shromáždění v Chatelet vyzývalo - opět se zde ozvala nepřekonatelná nenávist stoupenců skotského a anglického ritu.

CITACE PAPEŽŮ Z OBDOBÍ LET PŘIBLIŽNĚ 1850 - 1922.

(zdroj historik Malý, odkaz viz výše)

Pius IX.
ve své nástupní encyklice "Qui pluribus" r.1846 varuje:

"varuje před velmi tvrdou a nebezpečnou válkou, kterou celému katolickému společenství vyhlásili mužové spojení nezákonnou a tajnou přísahou. Cílem zednářů, které nazývá "tajnými sektami", je "zničení jak duchovních, tak i světských společenství".

V apoštolském listu "Nostis et nobiscum" r.1849 je obvinil, že:

"...usilují převrátit veškerý řád lidských věcí a přetáhnout lidi na stranu ničemných teorií socialistických a komunistických"

V encyklice "Exultavit cor nostrum" z r.1851 vytýká papež zednářům:

"zhoubnou náklonnost k bezbožným konspiracím za účelem likvidace náboženství a rozervání všech svazků občanské společnosti".
 

V listu "Apostolicae nostrae caritatis" r.1854 vystupuje s obžalobou proti:

"...synům temnoty", kteří bojují s Církví a šíří "smrtelnou nákazu lhostejnosti a nevěry...a udělují svou podporu neshodě, vášním a hnutím bezbožných rebelií".

V proslulé encyklice "Quanta cura" r.1864 vytkl zednářům učení naturalismu a obvinil je ze snahy:

"smést z povrchu zemského základy katolického náboženství a občanské společnosti".

- TO JE TROCHU HODNĚ HUMBUKU, PROTI ČISTĚ FILANTROPICKÉMU SPOLKU, ŠÍŘÍCÍMU "VZDĚLANOST A DOBRO"?

Papež Lev XIII publikoval dne 20.dubna 1884  encykliku , Humanum Genus , kde řekl, že:

Lidská rasa je rozdělena do dvou odlišných a protilehlých částí, z nichž jedna vytrvale bojuje za pravdu a ctnost, druhá proti ctnosti a pravdě. Jedna je královstvím Božím na zemi, je to pravá Církev Ježíše Krista ... Na druhé straně je Satanovo království ...

V tomto období se však zdá, že se přívrženci zla vzájemně kombinují, bojují se společnou vehemencí, pod vedením nebo ve spolupráci s tím silně organizovaným a rozsáhlým sdružením, nazývaným svobodné zednářství.

Josef II. a reforma církve, REFORMA uzavírání manželství.

Josef II byl svatý římský císař, narodil se 13.března 1741, zemřel 20.února 1790.
Římským císařem byl v období 1765-1790, byl nejstarší syn císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I., byl bratr Marie Antoinetty.

Josef II. byl zastánce osvíceného absolutismu, ale jeho reformy vyvolaly následně značný odpor, který nakonec vyvrcholil v celkovém neúspěchu plné realizace jeho programů - chtěl učinit příliš mnoho v příliš krátkém období.

Josef II. byl zařazen, spolu s ruskou Kateřinou II. a pruským Frederickem II., mezi tři velké osvícenské panovníky.

Josef se pustil do budování racionalizaci, centrální a jednotné vlády pro všechna různá území, pracovníci budované státní správy měli být prodchnuti stejnou oddaností duchu služby státu, jako on sám.

Mělo s nimi být zacházeno bez ohledu na jejich etnický původ nebo třídu, odměňováni měli být pouze podle zásluh.

Josef II rázně omezil moc papeže, snažil se, aby se katolická církev v jeho říši stala nástrojem státu, nezávislým na Římu.

Duchovní byli zbaveni desátku, nařídil jim studovat v seminářích pod státním dozorem, biskupové museli formálně přísahat věrnost koruně. Rozsáhlým prodejem církevních pozemků císař financoval růst biskupství, farností a sekulárního kléru (světského duchovenstva).

Jako člověk vyznávající osvícenství zesměšnil kontemplativní klášterní řády, které označil za neproduktivní. V souladu s těmito svými názory zrušil třetinu klášterů (přes 700 jich bylo zavřeno) a snížení počet mnichů a mnišek z 65.000 na 27.000.

Byly zrušeny církevní tribunály kostelů, omezeny náklady na církevní svátky (výzdoby kostelů).

Manželství bylo definováno jako občanská smlouva mimo jurisdikci církve.

Prudce snížil počet (náboženských) svátků, které je třeba dodržovat v Říši, z pozice moci také zjednodušil způsob, jakým byla vykonávána mše svatá.

itálie - Mazziniho revoluce v Římě, ROK 1848 - 1849

Karbonáři první poloviny 19. století tvořili samostatnou zednářskou obedienci skotského ritu, z níž vzešli Giuseppe Mazzini, Giuseppe Garibaldi, Camillo Cavour a král Viktor Emanuell II.

Americký historik Charles Heckerthorn dokazuje, že hrůzu nahánějící výraz "mafie" je vlastně zkratkou těchto slov:

"Mazzini Autoriza Furti Incendi Avelenameti", čili v překladu "Mazzini autorizuje krádeže, žhářství a travičství".

Těmito metodami se podle historika Malého dostal Mazzini roku 1848 k moci:

- Papež Pius IX si zachránil holý život útěkem z Říma.
- Krvavý diktátor se alespoň pomstil na papežově osobním příteli hraběti de Rossim, jehož dal úkladně zavraždit.
- Pod heslem "Bůh a národ" (ovšem Bůh ve významu deismu, nejvyšší bytosti) začal Mazzini zavírat katolické chrámy a systematicky vyvražďovat kněze a řeholníky.
- Kněží byli nuceni k podpisu prohlášení, že odmítají poslušnost papeži, jinak přišli o život, totéž se vyžadovalo od katolíků ve vyšších úřadech a funkcích (se stejnými následky).

BOLŠEVICKÁ REVOLUCE V RUSKU - POHLEDEM PhDr.MALÉHO.

U ruských bolševiků byla proti Francouzské revoluci situace rozdílná v tom, že pouze část prominentních strůjců převratu pocházela ze zednářských lóží, konkrétně se jednalo o osoby židovského původu.

Lenin ani Stalin neměli se zednářstvím nikdy nic společného, naopak:

pozdější zápas Stalina s Trockým a následná likvidace Trockého v jeho mexickém exilu byly ve skutečnosti bojem mezi dvěma proudy v revoluci:

"...rusko-nacionalistickým a kosmopolitním žido-zednářským".

Zajímavé informace (doporučím celé video, odkaz ales měřuje na konkrétní pasáž), nabízí následující práce, pojednávající o roli Jezuitů (a vnitřního kruhu římsko-katolické církve) o jimi ovládnutých svobodných zednářů jak v revoluci v Rusku, tak i v dalších válkách - více ZDE.


 

Bolševická revoluce v Maďarsku roku 1919 - Béla Kun; další země...

Trockého žido-zednářská lobby v ruském bolševismu vyprovokovala bolševickou revoluci v Maďarsku roku 1919, předseda maďarské komunistické vlády Béla Kun byl Žid a zároveň člen budapešťské Velké lóže, z čehož byl oficiálně usvědčen, když se policie po pádu tzv. Maďarské republiky rad zmocnila zednářského archivu. Také maďarští komunisté v tzv. Republice rad prosluli sadistickými zvěrstvy, mimo jiné i proti katolíkům.

 

KRVAVÉ MEXIKO A ŠPANĚLSKO - NEJVĚTŠÍ PROVINĚNÍ ZEDNÁŘŮ.
 

Nejtěžším proviněním zednářů vůči katolíkům bylo však krvavé pronásledování v Mexiku a ve Španělsku mezi dvěma světovými válkami, které si nikterak nezadalo s Hitlerovými a Stalinovými bestialitami.

Upozornil na to sám papež Pius XI. v encyklice "Divini redemptoris", tentýž papež vydal roku 1926 samostatnou encykliku věnovanou pronásledování věřících v Mexiku pod názvem "Inquis afflietisque".

Mexičtí vládcové se hlásili k bolševismu Trockého pojetí "pernamentní revoluce", tvůrce a představitel režimu generál Plutarco Calles byl členem zednářské lóže "Helios" ve státě Sonora. Mexiko patřilo v té době k zemím s největším počtem zednářů na počet obyvatel. Calles ihned zahájil stejný teror proti Církvi, jako ruští bolševici.

papež Pius XI. ve zmíněné encyklice píše, že:

"...věřící "jsou zbaveni všech veřejných a politických práv, což znamená jejich zařazení do skupiny zločinců a duševně chorých."
 

Callesova ústava zrušila řeholní řády, zavřela všechny církevní školy a pod tresty mnoha let vězení zakazovala výuku náboženství.

Kostely se staly státním majetkem a záleželo na tom, jestli úřady povolí bohoslužbu či nikoliv. V některých státech "Spojených států mexických" byl veškerý kult zcela zakázán. Policie i lůza kněze a řeholníky beztrestně usmrcovali na ulicích za bílého dne.

Pius XI. v encyklice "Inquis..." oplakává kněze a věřící, kteří "podstoupili ukrutnou smrt na mnoha ulicích a veřejných místech, často na prazích kostelů...".

O šest let později vydává tentýž papež encykliku "Acerba amini", v níž konstatuje, že:

"Toto pronásledování se prakticky v ničem neliší od pronásledování v Rusku."

V říjnu roku 1932 vatikánský deník "L Osservatore Romano" vystoupil s obviněním, že:
"komunismus ve spojení se zednářstvím nese hlavní odpovědnost za pronásledování katolíků v Mexiku". Počet obětí katolíků, kněží i laiků, činí několik stovek tisíc.

Americký senátor William Borah požadoval roku 1935 zákrok USA ve prospěch týraných mexických katolíků.

Organizace Kolumbových rytířů napsala dopis prezidentu Rooseveltovi, kde ho informovala o "důkazech, dokumentujících střílení katolíků spolu s kněžími na schodech kostelů". Roosevelt nereagoval. Když se v téže věci obrátila na něho skupina 242 kongresmenů, odpověděl:

"Vládě USA přísluší v této věci neutralita."

Jednání Rooseveltovo nemůže překvapit, pokud víme, že byl zednářem skotského ritu 32.stupně zasvěcení, čili jednoho z nejvyšších.

USA nehnuly ve prospěch vražděných a pronásledovaných mexických katolíků ani prstem, stejně tak Společnost národů v Ženevě, která se Mexikem vůbec nezabývala.

ŠPANĚLSKO 1934-9

Totéž, co se dělo pod taktovkou zednářů v Mexiku, proběhlo i ve Španělsku v letech 1934-9, až vojenské vítězství generála Franca učinilo definitivní konec řádění.

Zmínky o časopisu NEW AGE (30. léta):

Není třeba dokazovat, že spolu s komunisty jsou hlavními viníky svobodní zednáři, jejich časopis "New Age", vycházející ve třicátých letech v USA, se tím sám chlubil, když napsal, že:

"..španělská republikánská vláda je pod vlivem zednářských a socialistických idejí..."
a že "bratr Augusto Barcia, velký komandor zednářské Nejvyšší rady Španělska, je faktickým vůdcem spojených sil levice".

Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Středisko ibero-amerických studií
DIPLOMOVÁ PRÁCE - Ideové základy hispanoamerické cesty k nezávislosti:

Problém církve a náboženství

- Svobodné zednářství. Vznik svobodného zednářství (str. 73)

- Zednářství ve Španělsku a španělských koloniích (str.78):

Právě v místokrálovství Mexiko byly ohlasy francouzské revoluce nejsilnější a způsobily španělské vládě velké potíže s liberály a revolucionáři. Svobodným zednářům pak zasadily mexické úřady velikou ránu (str. 80).

 

Magazín NEW AGE (1964)

Tentýž zednářský časopis roku 1964 zveřejnil obsáhlou

studii Roberta Maxwella pod názvem "Zednářství a španělská revoluce".

Její autor, nadšený zednář, hrdě vypočítává, kolik vůdčích osobností republikánského Španělska, včetně masového vraha Caballera - tehdejšího premiéra, náleželo k zednářům. Zednářství přičítá - nikoliv neoprávněně - hlavní zásluhu na vytvoření socialistické a později komunistické Španělské republiky a její obraně proti vojskům generála Franca.

Chlubí se tím, čím by se chlubit neměl - odpornými sadistickými zločiny.

Celkem bylo zavražděno 11 biskupů, 12 procent všech řeholníků a řeholnic, 13 procent všech kněží a cca 60 000 věřících laiků včetně 4 000 žen a několika stovek dětí.

 

Surovosti páchané zednářskými a bolševickými zvrhlíky byly už mnohokrát popsány. Je to četba pro silné nervy, dodává Malý:

Řeholnice byly nejen vražděny, ale před smrtí velmi často i znásilňovány. V provincii Ciudad Real byla matka dvou jezuitů usmrcena tak, že ji vrazili do krku kříž. Kněží bývali upalováni nebo zaživa pohřbíváni, některým byly uřezávány uši nebo pohlavní úd.

Celkem přišlo o život 16 000 duchovních. Laikové, kteří odmítali vzdát se své víry, bývali často zabíjeni surovým způsobem hromadně. V Rondě svrhla tlupa vrahů 512 lidí do hluboké rokle. Mnoho chrámů lehlo popelem. jen v Madridu jich bylo zničeno 140, ve Valencii 120.

Papež Jan Pavel II. roku 1992 španělské mučedníky blahoslavil.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA - ZMĚNA TAKTIKY SV. ZEDNÁŘSTVÍ, infiltrace do demokracií

Druhá světová válka a vývoj po ní přinutili podle historika Malého zednářstvo změnit vůči Církvi svoji taktiku. Přestalo se totiž snažit infiltrovat totalitní režimy a orientovalo se o to více na západní demokracie.

Zednářská snaha proniknout do struktur totalitních diktatur tohoto století nebyla úspěšná. Moderní zločinecké diktatury nacismu a komunismu o spojenectví se zednáři nestály. Bály se cizích vlivů a cizích cílů.

Tvůrce italského fašismu Benito Mussolini ještě jako socialista vystupoval proti zednářstvu, později coby fašistický "Duce" vyčisťoval státní aparát od členů lóží. Taktéž německý nacismus byl od svého prvopočátku ostře protizednářský, bývalý maršál Luddendorf, jeden ze zakladatelů nacistického hnutí, zveřejnil už roku 1923 svých "Sedm protizednářských tézí", v nichž požaduje zednářství nemilosrdně zlikvidovat.

To však nebránilo Adolfu Hitlerovi, aby přijal nabídku finanční pomoci předního německého bankéře Hjalmara Schachta,který se netajil svým členstvím ve velké lóži Pruska "Zur Freundschaft".

Schacht také jménem všech zednářských lóží Německa hned na počátku Hitlerovi vlády zveřejnil jejich prohlášení loajality a podpory nacistickému režimu. Nepomohl tím zednářstvu ani v nejmenším. Nacisté pronásledovali zednáře tak jako všechny jiné skupiny, které nevyznávaly jejich nauku.

Mnoho členů lóží skončilo v koncentračních táborech. Ušetřeni byli pouze pro Hitlera nepostradatelný Schacht a jeho spolupracovníci, samozřejmě lóžoví spolubratři. Zednářská snaha prostřednictvím Schachta infiltrovat nacismus totálně ztroskotala.

Nakonec se zhroutila i zdánlivě slibněji vypadající zednářská infiltrace komunismu, když Stalin nechal zavraždit v exilu žijícího zednáře Trockého a jeho židozednářské stoupence v Rusku zlikvidoval v monstrprocesech a sibiřských koncentrácích.

To bylo důvodem, proč zednářstvo po druhé světové válce opustilo svoji linii infiltrace totalitních režimů a o proniknutí do komunistických struktur východoevropských států se nepokoušelo.

ZÁPADNÍ DEMOKRATICKÉ ZEMĚ

V západoevropských demokratických státech válečné útrapy přivedly obyvatelstvo přece jen blíže k Bohu, Ježíši Kristu a jeho Církvi. V čele velkých demokracií Západu stanuli hluboce věřící a zbožní katolíci jako Konrad Adenauer, Alcido de Gasperi, Maurice Schumann, Leopold Figl aj.


Naděje, že zednářsko-osvícenské ideály demokratických svobod budou zbaveny svého protikatolického ostnu a západní demokracie se v rukou těchto mužů postaví na pevně katolický základ, vypadala pro zednářstvo hrozivě.

Cesta, jak tomu zabránit, byla pouze jediná: totálně infiltrovat křesťansky orientované a konzervativní politické strany, současně s tím potom infiltrovat katolickou Církev na nejvyšších stupních.

Obyvatelstvo Západu mělo být od Krista odvedeno uvolněnou morálkou, konzumerstvím, katolická Církev se potom měla s tímto vývojem v duchu "aggiornamenta" smířit, nekritizovat ho a katolické pravdy a morální zásady předkládat bez jasného "ano, ano - ne, ne", to znamená rozmělněné a zředěné nejrůznějšími a často si odporujícími poznatky novodobé filozofie, psychoanalýzy, antropologie, atd.

Víra měla být zbavena své jednoduchosti a srozumitelnosti pro každého a stát se složitou teorií pro intelektuály, která prostého člověka odradí.

Rodina a útok na ni.

Nejdůležitějším a nejspolehlivějším obranným valem víry je dobrá křesťanská rodina, spočívající na nerozlučitelnosti manželského svazku, nepřípustnosti sexu mimo manželství a ochraně lidského života od okamžiku početí do okamžiku fyzické smrti, píše katolický historik Malý.
 

Roku 1822 píše jistý Piccolo Tigre:

"Podstatné je oddělit muže od jeho rodiny, stejně podstatné je vzít mu morálku. Když ho oddělíte od manželky a dětí a ukážete mu, jak těžkým břemenem jsou jeho povinnosti vůči rodině, vzbudíte v něm touhu po jiné existenci.

Nechuť k rodině s sebou ponese i nechuť k náboženství, poněvadž obojí je spolu nerozlučně spojeno..."


Ve druhé polovině 19. století známý francouzský státník Adolph Thiers zformuloval zásadu, která se dnes stala sloganem všech stoupenců osobní svobody:

"Mým prvním majetkem jsem já sám. Mé nohy, ruce, duch, celé mé tělo náleží pouze výlučně mně."

Orgán francouzských zednářů "Le Journal de la franc-maconerie" píše roku 1880:

"Úloha domáhat se civilního manželství s možností svobodného rozvodu patřila vždy k předním povinnostem zednářstva. Jde o to osvobodit naše občany od církevní tyranie, která vnucuje člověku nerozlučitelnost manželství."

Jedním z prvních zákonů, které vlády Německa, Itálie a Francie už v 70. letech 19.století prosadily, byla právě možnost rozvodu manželství na základě soudního rozhodnutí. Brzy je následovalo i Rakousko-Uhersko, kde již dlouho měli zednáři rozhodující vliv.

Zákony však nestačily. Bylo třeba změnit hierarchii hodnot v povědomí obyvatelstva.

Do boje proti církevní morálce se postavily literatura a umění.

Např. v románech Zolových, Balsacových, Maupassantových aj. jsou lidé prožívající milostná dobrodružství mimo manželský svazek představováni jako kladní hrdinové, jejich citový zmatek a sexuální chtíče, kvůli nimž ničí rodiny, jsou projevem "čestnosti" a "charakteru", neboť se "nepřetvařují" , "nelžou" a "nemají dvojí tvář".

- dodává katolický historik PhDr. Radomír Malý.

Svobodný sex a svobodný potrat:

Odtud byl už jen krůček k tomu, co do všech důsledků realizovali bolševici v Rusku, když prohlásili manželství za zrušené a povolili "svobodný" sex.

Všeobecná zkáza mravů a obrovský počet bezprizorních dětí vedl komunistické vládce brzy ke zrušení tohoto rozhodnutí, nicméně přesvědčení, že sex mimo manželství není ničím špatným, že přináší především "svobodu pro ženu", se zafixovalo.

To ovšem neslo s sebou riziko nechtěného těhotenství. Proto naprosto logickým důsledkem "svobodného" sexu musel být také "svobodný" potrat.

Druhá světová válka vývoj v tomto směru trochu odsunula.

Ještě před ní však došlo k uzákonění potratů ve Švédsku, kde získala největší procento hlasů ve volbách sociálně demokratická strana.

Podle Lenhofova slovníku patřilo Švédsko k zemím, "kde zednáři ovládali úplně všechno" ekonomiku, kulturu, zdravotnictví, školství, obranu atd. Švédsko se tak stalo po Sovětském svazu druhou zemí, kde bylo povoleno hromadné vraždění těch nejbezbranějších bytostí světa, nenarozených dětí (ve jménu pohodlí a požitkářského života jejich rodičů, jejichž cílem nebylo vytvořit rodinu, ale užívat si "svobodně a bez závazků" radostí světa).

Velmistr pařížského Velkého východu pan Ragache se při své návštěvě v Moskvě roku 1991 chlubil, že:

"legalizace potratů v západní Evropě, k níž došlo v průběhu 60. a 70. let, je dílem zednářských lóží, které pronikly do lůna politických stran, jež se stavěly původně proti potratům."

 

V USA manželé Wilkeovi, jejichž kniha "Člověk od početí - být či nebýt" vyšla nedávno u nás jako dosud nejskvělejší obrana nenarozeného života, uvádějí jako "hanbu Ameriky" rok 1973, kdy Nejvyšší soud USA rozhodl v pověstné při "Roe versus Wade" o legalitě potratů po celou dobu těhotenství.

Americký zákon spolu s bývalým sovětským (dnes ruským) je pro nenarozené děti nejhorší. Umožňuje je totiž usmrtit jakýmkoliv způsobem na přání matky.

Autoři knihy přirovnávají toto rozhodnutí Nejvyššího soudu k podobnému rozhodnutí téže instituce z roku 1857 o legalitě otroctví:

Argumentace je naprosto stejná, i slova jsou volena přesně tatáž:

"Černoch není osobou - Nenarozené dítě není osobou... Vlastník má svobodnou volbu černocha koupit, prodat nebo zabít - Matka má svobodnou volbu své dítě si ponechat nebo je zabít..... Odpůrci otroctví nesmějí nutit svou morálku... majiteli nenarozeného dítěte....Otroctví je legální - Umělý potrat je legální."

- Toto jsou doslovné citáty z obou soudních rozhodnutí, dodává historik Malý.

Uvedeme několik doslovných citátů z knihy Pierra Simona, velmistra pařížské Velké lóže, o potratech a principiálním stanovisku zednářstva k nim.

Kniha vyšla roku 1979, zachycuje tedy názory zednářů nejnovější doby:

"Řešení, které nám nabízí tradiční morálka, absolutně nevyhovuje.

Opírá se totiž o překonanou ideu posvátnosti života od početí, což je pověrečné a fetišistické..... Konflikt mezi antikoncepcí a náboženskými hodnotami je nevyhnutelný.....

Svobodná antikoncepce strhla hradbu tradičních fatalismů. Tím se otevírá prostor pro vybudování nové morálky.....

Věřte mi, jen díky nám, díky našim zednářským bratrstvům mohly navzdory odporu zkostnatělých konzervativců projít v Americe i v Evropě zákony, povolující interrupce a plánované rodiny...."


To všechno se děje ve jménu demokracie. Té demokracie, která se honosí svobodou přesvědčení, vyznání, slova, veřejného projevu, kritiky atd. Perzekuce odpůrců interrupcí je ve skutečnosti v USA a Francii nevybíravější a podstatně tvrdší než například byla "perzekuce" politických odpůrců Francova režimu ve Španělsku a Salazarova v Portugalsku. A to se jedná o státy, které si hrdě říkají "kolébky demokracie".


Ne, o žádnou demokracii se nejedná. Jde o nový typ diktatury, spočívající na tyranii ekonomické.

- končí svou práci historik Malý.

(Podívejte se také ZDE, detaily pak v druhé části - zde, a New World Order zde.)

POHLED VĚDECKÝ - KAM VEDE SOBECKÁ INDIVIDUÁLNÍ CHAMTIVOST A DRANCOVÁNÍ PLANETY ZEMĚ?

Filosof Masarykovy university JOSEF ŠMAJS řekl v létě r.2015:

NA SAMÝ ZÁVĚR TÉTO SLOŽITÉ KAPITOLY JEŠTĚ JEDEN,

OVŠEM ZCELA ZÁSADNÍ TEXT - O ATEISMU.

Tradice výchovy - Richard Jedlička a kol., Universita Karlova, 2014

Richard Jedlička píše (str.91-94):

ZÁVĚREM - HEGELŮV KONCEPT TEZE A ANTITEZE,

Iserbyt  pracovala pro vládu USA, U.S. Department of Education (ministerstvo školství) a na ministerstvu zahraničí, prof.Sutton pracoval na Stanfordské universitě a Hooverově institutu, zabýval se oligarchickými skupinami v USA.

Konec třetí kapitoly, vyčkejte prosím na další pokračování textu.

napsal

Pavel Sedlák

(odkazy na zdroje v textu, připraveno také s využitím české a anglické wikipedie)

Doplněk:

Co k tomu říká Platón (zde, str.61)?

Platónův koncept světa idejí odpovídá na otázku, co ve světě, v němž žijeme, a kde "vše co známe vzniklo a zanikne" a kde je vše podřízeno změně, trvá.
Co trvá beze změny (v tomto proměnlivém světě mnoha věcí) a co tvoří a způsobuje jeho jednotu - tedy to, že:

"...svět není pouhým před námi rozprostřeným chaosem, pouhým skladištěm věcí."

- Toto poznat je pro Platóna jediné pravé poznání, pravé vědění.

Pokročit od pouhého mínění (DOXA) - od světa nazíraného smysly, k poznání (EPISTÉMÉ), znamená rozpoznat za proměnlivými věcmi IDEJE.

Svět věcí, tedy svět, ve kterém věci vznikají a zanikají, svět hmotný (materiální), jak nám ho zpřístupňují smysly, je světem jaksi druhotným, dokonce jaksi nejsoucím, neboť v sobě nese rozpoznatelný odkaz k něčemu podstatnějšímu, k něčemu, co beze změny trvá a co tedy i plně "jest": odkaz ke světu IDEJÍ.

Z tohoto zorného úhlu, z hlediska filosofického problému, který koncept idejí řeší, jsou IDEJE pro Platóna tím, co opravdu plně existuje, co je nejskutečnější, zatímco jednotlivé věci (dnes bychom řekli "konzumní materialistické zájmy"), mají na idejích pouze účast. Co nejvíce trvá, co má v sobě nejvíc stálosti, je více "jsoucí" a naopak; jsoucno i nejsoucno je tedy stupňovité, hierarchizované - na vrcholu jsoucna jsou ideje dokonalé, neproměnlivé.

Na vrchol pravého jsoucna, na vrchol světa, idejí, klade Platón nejvyšší ideu dobra (používá obrat "věci jsou stínem, odrazem ideje", jindy používá výrazu "mít účast na ideji", nejpropracovanější koncept je obsažen v pozdním přírodovědném dialogu Tímaios).

 

Jeho žák, Aristoteles, odmítal Platónovu ontologii, tedy koncept dvojího jsoucna, ono rozdělení (chórismos) na svět vznikajících a zanikajících věcí a svět idejí, podle Aristotela jde pouze o odložení a komplikaci toho, co má být vysvětleno (navíc klade otázku - existují i ideje záporné?). Podle Aristotela nepostihuje Platón pravé příčiny jevů...

- to je pravá polemika, výměna názorů, vždy je třeba hledat lepší odpovědi, které více vystihují podstatu probíhajících jevů...

 

Více např. v textu Gadamera (Praha 1994, str. 16-17, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem), také Jan Patočka (Aristoteles, předchůdci a dědicové).

- Pro nás je v tom zajímavá právě to indicie, že svět dobrých myšlenek stojí nad pomíjivostí materiálního přístupu. Člověk pomíjí, ideje dobré zůstávají.

Ty špatné vedou k zániku?

Jak je rozpoznat, ze světa vnímaného našimi smysly...?

Jan Patočka k Platónovi dodává:

Od Perských válek šlo o autonomii proti theokracii:

Platón se snažil autonomii spojit s theokracií, vybudovat theokracii na podkladě lidské autonomie, na základě logu, jako jeho vnitřní smysl a imanentní vyvrcholení.

Platón hledí vymyslet obec, která narozdíl od řeckých aristokracií, tyranií a demokracií byla vnitřně "jedna": kde by nebylo koexistence chudých a bohatých, kde by stát měl hlavním úkolem probouzet člověka k autonomii, k duchovnímu životu, kde tudíž jednota a organizace nejsou nepochopitelným, božským samoúčelem, nýbrž kde stát člověka "pozvedává" (vychovává, vzdělává).

Platónův stát je říší výchovy - pozvedání člověka od pouhé danosti a pouhé existence K PRAVOSTI (správnosti).
 

J. Patočka, Aristotelés, Praha 1994, str.27.

Volně související odkaz se třetí kapitolou:

Jenže tento předpoklad je naplňován skutečně různě a je přitom paradoxní, že řada zemí, v nichž převládá silně liberální diskurz, jako je třeba právě Velká Británie nebo ČR, ve skutečnosti deklarovanou ideologii popírá.

/ Upozornění: pokud se vám stránka nezobrazuje celá, obnovte ji pro znovunačtení. /

KAPITOLA ČTVRTÁ

VÝVOZ DEMOKRACIE NEBO KRÁDEŽE SUROVIN?

OD BRITSKÉHO IMPÉRIA K TAJNÉ RHODES SPOLEČNOSTI, r.1891.

KDO DNES ŘÍDÍ SVĚT?

14. 12. 2015

motto

ZÁSADNÍ OTÁZKOU DNEŠNÍ DOBY JE, ZDA TO, CO V MÉDIÍCH HLAVNÍHO PROUDU NAZÝVAJÍ DEMOKRACIÍ, JE STÁLE JEŠTĚ DEMOKRACIE.

Dvojí možnosti výkladu událostí vzniku 1. světové války, vzniku bolševické revoluce v Rusku, vzestupu Hitlera a vzniku a průběhu Druhé světové války naznačují, že jsou zde dvě linie řízení.

Velmi zajímavý odkaz o roli Zednářů (skrytě jezuitů) je zde a zde.

Pro získání ideálního obrazu nějaké velké společenské události je potřeba odstupu alespoň 50-70let.

Ať už šlo o smrt US prezidenta Lincolna (kdy 70 let po jeho smrti v Kanadě vyšly v r.1934 články o tom, že existuje množství důkazů, kdo stál za jeho smrtí), o vznik kartelu FEDu, soukromé centrální banky USA v r.1913, ať už šlo o bolševickou revoluci v Rusku (její financování ze západu, bez nějž by nikdy neuspěla), vzestup a financování Hitlera (od roku 1933 se podíleli západní US oligarchové obrovskými částkami, technickou pomocí i dodávkami surovin), až třeba k faktu, že Druhá světová válka zadlužila většinu států - právě u té malé skupiny mezinárodních bankéřů, kteří se postarali, aby dluhy dále jen rostly...

- to vše jsme mohli důkladně analyzovat právě díky odstupu 50-70let.

A nejen to.

Dokonce ti super-bohatí skrytě a záměrně vyzbrojovali jak Hitlera, tak dokonce Stalina, mnoho dalších diktátorů (například Írán i Irák v osmileté válce, dokonce dodávali všechny komponenty chemických zbraní pro zplynování Kurdů).

Protected by the West

Iraq was then seen as a secular bulwark against the Islamic regime in Teheran.

A hlavní média o tom mlčí, i když koncem 70.let bylo odhaleno mnoho těchto zločinů, později dalších, ať už se jednalo o války proti nejchudším lidem v Koreji nebo Vietnamu, v Salvadoru, atd.

Také mlčí o loupení zdrojů v Latinské Americe nebo Africe, odkud západní korporace doslova ukradly obrovské množství surovin, zlata, drahokamů, atd., za ceny tak nemístně dumpingové, že se to jinak než krádeží nedá nazvat. Tyto peníze chybí místním lidem.

Podívejme se na tuto historii pohledem citací dvou knih, které většinou nenajdete na poličce knihovny vaší vysoké školy (nebo snad ano, páni rektoři?).

Jak je možné, že lidé západních zemí nereagovali na tak obrovské množství násilí, na hladomory v Indii, ničení Ruska západem podporovanými bolševiky, podporu Hitlera a opětovné ničení Ruska, ničení zemí Latinské Ameriky, ničení mnoha zemí v Africe?

Byl to vše "jen" důsledek kolonialismu? Pojďme si jednotlivé závěry trochu rozebrat.

Jak to vše začalo?

Velmi mnoho věcí se událo právě mezi lety 1905 až 1922...

..ale nás zajímá ona "dvoukolejnost řízení" společenských událostí.

Jako ukázku si pojďme přečíst typickou stať z knih Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith, který spolupracoval s profesorem Suttonem, a znal dobře dílo Dr.Carrol Quigley a jeho knihu TRAGEDY AND HOPE (1966, zde).

Tato pasáž se stane klíčem - jakýmsi příkladem, návodem - jak postupovat k pochopení všech dalších hlavních událostí 20. století. které nás už dovedou do současnosti.

TAJNÁ SPOLEČNOST PANA RHODES VZNIKLA 5. února r.1891

Dr.Carrol Quigley, TRAGEDY AND HOPE (1966, k přečtení zde), str.129-131.

- jde o zcela zásadní text, kde jsou přítomna všechna důležitá jména, která budou následně ovlivňovat vlády USA a Británie, dění v Rusku i vznik 1. světové války.

Volně (a pracně) přeloženo z originálu:

1. Zastánci malé Anglie vs. příznivci impéria, nástup nové generace.

Ačkoliv zastánci malé Anglie, lidé jako Gladstone nebo sir William Harcourt, pokračovali v politické dráze do r.1895, byl tento názor po r. 1870 na trvalém sestupu. V liberální straně takzvaní "Little Engladers" (příznivci malé Anglie - křídlo v liberální straně, které odmítalo expanzi Britské říše v 19.století, chtěli Anglii, která se rozšiřuje pouze k hranicím Spojeného Království) byli v protikladu k imperialistům, jako byl Lord Rosobery, dokonce už před r.1895.

Po r.1895 převládla ve straně skupina mladších imperialistů, jako byli Asquith, Grey a Haldane. V konzervativní straně, kde anti-imperiální idea nebyla nikdy silná, byli velmi aktivní imperialisté, jako Joseph Chamberlain, Lord Curzon, Selborne a Milner.

Bylo mnoho faktorů, které vedly k nárůstu imperialismu po r.1870, a mnoho zjevných dokladů tohoto růstu. The Royal Colonial Institute byl založen r.1868, aby bojoval proti myšlence malé Anglie.
Disraeli jako ministerský předseda (1874-1880) silně zdůrazňoval zisk a půvab impéria, dík takovým činům, jako by bylo získání kontroly nad Suezským průplavem, poskytnutí titulu Císařovna Indie Královně Viktorii.

Po r.1870 bylo stále více jasné, jakkoliv drahé budou kolonie pro vládu, že budou fantasticky ziskové pro jednotlivce a společnosti podporované takovou vládou.

Ba ještě více, se šířením demokracie a s rostoucím vlivem tisku a rostoucí potřebou příspěvků na kampaň, jednotlivci, kteří budou získávat ohromné zisky v zámořských dobrodružstvích, mohou obstarat příznivou podporu pro výdaje politiků.

2. Spuštění zlaté horečky získávání kolonií v Africe, nálezy zlata a diamantů.

Úsilí belgického krále Leopolda II, který využil pana Henry Stanley pro obstarání oblastí Konga jako jeho vlastní državy, spustilo pokračující horečku získávání kolonií v Africe, která trvala více než 30let; objevení diamantů v r.1869 a zlata v r.1886 v Jižní Africe (Boer Transvaal Republic) ještě zvýšilo tuto horečku.

Nový imperialismus po roce 1870 (*viz velmi krutá Druhá Búrská válka, zde).

byl celkem odlišný v tónu od toho, proti kterému dříve protestovali "Little Engladers" (příznivci malé Anglie).

Hlavní změnou bylo, že byl ospravedlňován ve jménu morální povinnosti a sociálních reforem, a nikoliv jako dříve ve jménu misionářských aktivit (obracení na křesťanskou víru) a materiálních výhod.

 

3. Mužem, nejvíc odpovědným za tuto změnu, byl John Ruskin.

Do roku 1870 na Oxfordu nebylo profesury výtvarného umění (fine arts), ale v tomto roce byl jmenován do této pozice John Ruskin.

Zasáhl Oxford jako zemětřesení, ne proto, že hovořil o výtvarném umění, ale protože hovořil také o impériu a anglickém utiskovaném lidu, a nad vším tím ještě proto, že hovořil o těchto třech věcech jako o otázce morálky.

Před koncem devatenáctého století žil chudobný lid v Anglii velmi zasažen nouzí, lhostejností a zločinem, jak popsal Charles Dickens. Ruskin hovořil k oxfordským vysokoškolákům jako člen privilegované, vládnoucí vrstvy.
Řekl jim, že privilegované vrstvy byly vlastníky úžasné tradice vzdělávání, krásy, vlády práva, svobody, slušnosti a osobní disciplíny, ale že tato tradice nemůže být zachována,  nezaslouží si být zachována, dokud nebude moci být rozšířena i na nižší vrstvy jak v anglické společnosti, tak mezi ne-anglickým lidem napříč světem.

Pokud tato skvělá tradice nebude rozšířena mezi tyto dvě velké majority, minorita vládnoucí anglické vrstvy bude nakonec pohlcena těmito majoritami a tradice budou ztraceny.

Je nutné tomu předejít - rozšířením těchto tradic mezi masy a do celého impéria.

4. Cecil Rhodes, student Oxfordu, vyznavač Ruskinova učení, později super-boháč.

Ruskinovo sdělení mělo senzační dopad.

Jeho přednášky byly kopírovány a rozšířeny jedním z vysokoškoláků, panem CECIL RHODES, který si je uchoval po následujících třicet let.

Rhodes (1853-1902) horečně objevoval zlato a diamanty Jižní Afriky, stal se ministerským předsedou Cape Colony (Mysu Dobré Naděje, 1890-1896, od r.1872 měl nezávislost a vlastní parlament), přispíval penězi politickým stranám, které kontrolovaly politické posty parlamentu v Anglii i v Jižní Africe, snažil se získat pás území (British territory) napříč Afrikou, z mysu Dobré Naděje do Egypta, a spojit tyto dvě vzdálené oblasti telegrafní trasou a nakonec železnicí, z mysu Dobré Naděje do Káhiry.

Rhodes získal oddanou podporu pro své cíle v Jižní Africe a Anglii od dalších lidí.

S finanční pomocí lorda Rothschilda a Alfréda Beit byl schopen monopolizovat diamantové doly v Jižní Africe, jako společnost De Beers Consolidated Mines, a ustavit skvělé těžební podmínky pro těžbu zlata ve společnosti Consolidated Gold Fields.

Během 90.let 19.stol. dosáhl Rhodes osobního příjmu nejméně milion liber šterlinků ročně (kolem pěti milionů dolarů), které velmi snadno utrácel pro své mysteriální účely, takže měl obvykle přečerpaný účet.

 

5. Založení školy v Oxfordu, vznik TAJNÉ SPOLEČNOSTI Rhodes.

Tyto (mysteriální) záležitosti byly soustředěny kolem jeho touhy:

federalizovat anglicky-mluvící lidi a získat všechny obyvatelné části světa pod svou kontrolu (moc).

/ str.131 nahoře /

Pro tento účel nechal Rhodes část svého úžasného bohatství pro založení the Rhodes Scholarships v Oxfordu, pro rozšíření tradic anglické vládnoucí vrstvy do anglicky-mluvícího světa, jak to chtěl Ruskin.

Mezi Ruskinovými nejvíce oddanými učedníky v Oxfordu byla skupina důvěrných přátel, zahrnující Arnold Toynbee, Alfred (later Lord) Milner, Arthur Glazebrook, George (later Sir George) Parkin, Philip Lyttelton Gell, a Henry (later Sir Henry) Birchenough.

Tito jmenovaní byli tak pohnuti Ruskinem, že byli do konce svého života oddanými zastánci jeho myšlenek.

Podobná skupina mužů z Cambridge zahrnovala Reginald Baliol Brett (Lord Esher), sir John B. Seeley, Albert (Lord) Grey, a Edmund Garrett, kteří byli také vzrušení Ruskinovým poselstvím a oddali své životy rozšíření britského impéria a pozdvižení městského lidu jako dvou částí jednoho projektu, který nazývali "rozšíření anglicky-mluvící ideje".

William T. Stead

Byli ve svých cílech povšimnutelně úspěšní, protože nejvíce vnímavý anglický novinář William T. Stead (1849-1912), vroucí společenský reformátor a imperialista, je přijal do asociace s Rhodes.

Tato asociace byla formálně ustavena 5. února 1891, když Rhodes a Stead vytvořili TAJNOU SPOLEČNOST, o které snil Rhodes už 16let (Rhodes Secret Society).

V této tajné společnosti byl lídrem Rhodes; Stead, Brett (Lord Esher) a Milner vytvořili výkonný výbor.

Arthur (Lord) Balfour, (Sir) Harry Johnston, lord Rothschild, Albert (Lord) Grey a další byli zapsáni jako potenciální členové "Circle of Initiates" (vnitřního Kruhu zasvěcených).

Byl zde totiž i vnější kruh, známý jako "Association of Helpers" (společnost pomáhajících), později tento vnější kruh uspořádal Milner jako:

Round Table organization (organizaci Kulatého stolu).

 

Brett a Milner přijali oba pozvání do této tajné společnosti s nadšením, takže ústřední část tajné společnosti byla vytvořena v březnu 1891.

Zapamatujme si především jméno Alfréd Milner, samozřejmě Rothschilda nelze minout, stejně jakou Arthura Balfoura (budoucího ministra zahraničí) a Brett (Lord Esher).

UKÁZKA Z OBDOBÍ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY A BOLŠEVICKÉ REVOLUCE.

Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith

Plukovník House a Woodrov Wilson (str 29., dole)

Edward M. House (1858-1938) byl mocný US politik, diplomat a poradce prezidenta Wilsona, známý jako Colonel House (plukovník House).

Pan James W. Gerard byl během 1. světové války US velvyslancem pro Německo.

Ve své knize "My First Eighty-three Years in America" (Mých prvních 83let v Americe, str.229-230) poukázal na další příběh o plukovníkovi House a jeho vztahu s prezidentem Wilsonem.

Představitelé německé vlády kontaktovali ambasadora Gerarda v únoru 1915 a požádali ho, aby upozornil prezidenta Wilsona, že chtějí ukončit válku.

Velvyslanec poslal kabelogram prezidentovi Wilsonovi, ale odpověděl mu plukovník House, že od nynějška veškerá komunikace s prezidentem bude probíhat výhradně přes něj.

Velvyslanec Gerard k tomu napsal:

"Kromě kabelogramu, který jsem obdržel a kde mě plukovník House už informoval, že byl pověřen jednáním se mnou, mi připomněl tuto mou povinnost ve svém vlastnoručně psaném vzkazu ze 16.února:

Prezident mi právě zopakoval váš kabelogram pro něj, a říká, že vás požádal, abyste v budoucnu komunikoval přímo se mnou...

Veškerá moc proto náležela plukovníkovi House, když mi bylo nařízeno komunikovat přímo s ním, prezident přestal být u probíhající komunikace."

Velvyslanec Gerard okomentoval moc plukovníka House:

"Ten, který nikdy nebyl jmenován do žádné pozice, kdo nikdy neprošel Senátem, byl "plně instruován a pověřen" jednat v tak zcela zásadní (existenční, životně důležité) situaci. Nikdy jsem se nepřestal divit, jak se mu podařilo dosáhnout takové moci a vlivu.

Anti-semitské Protokoly sionských mudrců, Henry Ford a jeho podpora nacistům i sovětům, protokoly a plukovník House (str. 28).

Anti-semitské Protokoly sionských mudrců (které tvrdily, že židé jsou pověřeni vládnout světu a všichni ostatní jim mají být podřízeni) obíhaly Evropou a mnoho lidí jim věřilo. Způsobily minimálně částečně nárůst anti-semitismu, který vynesl A. Hitlera k moci.

Henry Ford uvedl Protokoly do oběhu ve Spojených státech a napsal knihu, nazvanou "The International Jew" (mezinárodní židé - Churchill totiž rozlišoval v článku z r.1920 ještě "národní židy loajální zemi, v které žili"), která tvrdila, že:

"židovští bankéři jsou odpovědní za 1. světovou válku a bolševickou revoluci v Rusku."

narážel na dar Jacoba Schiffa, který podle tvrzení svého syna na smrtelné posteli prohlásil, že věnoval bolševikům 20mil USD, což byla tehdy obrovská suma, a také na mnoho dalších - jejich seznam a dostupné informace o tomto tématu najdete v krátkém dodatku v knize Anthony C. Suttona, Wall Street and The Bolshevik Revolution - Appendix II, The Jewish Conspiracy Theory of The Bolshevik Revolution, str. 146, zde:

The persistence with which the Jewish-conspiracy myth has been pushed suggests that it may well be a deliberate device to divert attention from the real issues and the real causes. The evidence provided in this book suggests that the New York bankers who were also Jewish had relatively minor roles in supporting the Bolsheviks, while the New York bankers who were also Gentiles (Morgan, Rockefeller, Thompson) had major roles.

What better way to divert attention from the real operators than by the medieval bogeyman of anti-Semitism?
 

Henry Ford podporoval nacistické Německo a Hitler ocenil tuto podporu, udělil mu medaili, nejvyšší možné německé ocenění pro cizince.

Fordovy továrny v Německu vyráběly nákladní auta, tanky a vozidla pro Hitlerovy ozbrojené síly (Antony C. Sutton, Wall Street and the Rise of Hitler, '76 Press, Seal Beach, California, strana 89-97).

Bylo by tedy logické vyzbrojovat nacistické Německo, pokud Henry Ford opravdu věřil, že židovští bankéři byli odpovědní za bolševickou revoluci v Rusku, když Hitler byl proti nim.

Problém je, že Henry Ford postavil rovněž komplex továren v Rusku,

aby pomohl slábnoucí komunistické ekonomice (Antony C. Sutton, National Suicide: Military Aid to the Soviet Union, Arlington House, New Rochelle, New York', str. 124-126).

Proč Henry Ford šířil anti-semitismus ve Spojených státech, podporoval Adolfa Hitlera v Německu a současně podporoval bolševiky v Rusku?

Podle Dr.Stanley Monteith (*autora tohoto textu), je nemožné pochopit tehdejší i dnešní události (např. podporu průmyslu komunistické Číny) bez znalosti původu anti-semitských protokolů (tedy plného pochopení jejich záměru, toho kdo a proč je uvedl v život).

Když před několika lety S. Monteith procházel dokumenty plukovníka House na Yale universitě, našel kopie Protokolů sionistických mudrců, které byly obsahově shodné s těmi Fordem uveřejněnými, ale s jinými slovy, což naznačovalo, že šlo o jiný překlad původních textů (zdroj: Colonel House's Papers, op cit, copy of The Protocols).

Protokoly byly napsány ve francouzštině, poté byly propašovány do Ruska v r.1905, přeloženy do ruštiny, později byly přepraveny do Velké Británie kde je Viktor Marsden přeložil do angličtiny - kopie jeho překladu jsou dnes dostupné ve Spojených státech, ale překlad je celkově odlišný od verze plukovníka House, což naznačuje, že plukovníkova kopie pocházela z jiného zdroje (možná z původní francouzské verze).

/ Dokument TV Z1 o Protokolech (cz verze) z produkce DOC EN STOCK / ARTE FRANCE, 2008. /

Kdo tedy byl plukovník House?

Jak získal svou odlišnou kopii protokolů a byl plukovník House antisemita?

Plukovník House měl obrovský vliv na muže, kteří vedli svět mezi lety 1912 - 1938, jelikož měl ohromnou schopnost ovlivňovat jejich mínění.

Arthur Howden Smith ho znal a okomentoval tuto jeho až mystickou schopnost:

"Plukovník House mohl přijít někam do úřadu a tiše pronést několik slov, a když odešel, tak jste náhle byl zaujat dobrým nápadem, který jste doporučil vašim přátelům, kteří vám k němu blahopřáli. Fungovalo to skvěle, za hranicí nejdivočejších snů.

Mohl jste na to zapomenout, ale později jste si jasně uvědomil, že tento nápad vám vnukl plukovník House, nenápadně během konverzace."

(Arthur D. Howden Smith, The Real Colonel House, George H. Doran Co, New York, 1918, str. 120-121).

Plukovník si byl dobře vědom své schopnosti ovládat druhé:

Zjistil jsem o tom něco z jeho nepublikovaného deníku, napsal Smith, kde se chvástal, jak přesvědčil premiéra vlády Francie Clemenceau a předsedu vlády Itálie, premiéra Orlando,  o něčem, co nebyla pravda.

V lednu 1919 se oba muži obávali, že bolševici chtějí vytvořit revoluci v jejich zemích, a chtěli oba poslat armádu do Ruska, proti bolševikům.

Plukovník House si ve svém deníku poznamenal:

Měl jsem důvěrný rozhovor s Clemenceau o bolševismu v Rusku a jeho pochodu na západ, kde jsem mu sdělil, že taková jejich intervence je nemožná. Později odpoledne volal premiér Orlando, hovořil jsem s ním podobně a on pak také souhlasil s mými závěry.

Snažil sem se vystrašit nejen presidenta (Wilsona), ale také Angličany, Francouze a Italy před tím, co by se dalo nazvat ruské nebezpečí (*aby upustili od intervence v Rusku).

Osobně nevěřím, že existuje takové nebezpečí (*tak nebezpečné Rusko), o jakém jsem jim řekl. Neřekl bych, že vojenská intervence je nemožná, protože věřím, že by mohla být úspěšně provedena, kdyby byla správně připravená. Dobrovolné a žoldnéřské armády, velmi malé velikosti, ozbrojené dělostřelectvem a tanky, by mohly podle mých zkušeností být úspěšné.

(Colonel House's Diary, Yale University, January, 1919, See Also: Cuddy, op cit., str.34-35).

- Tady plukovník House přiznal, že přesvědčil premiéry Francie a Itálie, že použití síly proti bolševikům v Rusku by bylo zbytečné, i když věděl, že to nebyla pravda.

To je dobrým příkladem toho, jak plukovník House dokázal ovlivňovat mínění lídrů západního světa, jak dokázal podsunout myšlenky do jejich mysli.

Plukovník House ovládal presidenta Woodrov Wilsona...

Později plukovník ovládal presidenta Roosevelta, a mnoho z legislativy přijaté během administrativy Roosevelta zahrnovalo programy, které obhajoval plukovník House.

Proč chtěl plukovník House chránit bolševiky?

(Jedna z možných odpovědí je zde.)

Zdroje peněz pro bolševickou revoluci a lord Alfred Milner.

Je nemožné chápat dnešní situaci, pokud neznáme zdroje financování první (únorové, podle jiného kalendáře březnové, kde se vlády ujal Kerenskij) a druhé (říjnové aneb listopadové) bolševické revoluce.

Kerenskij a únorová revoluce - Po únorové revoluci v roce 1917 se stal členem Petrohradského sovětu vojáků a dělníků, který ho delegoval do prozatímní vlády vedené knížetem Lvovem. Nejprve byl ministrem spravedlnosti a od května 1917 nahradil ve funkci ministra války A. I. Gučkova.

Kerenský vydal 30. června rozkaz k zahájení rozsáhlé ofenzívy, která však skončila 19. července porážkou ruských vojsk. To vyvolalo demonstrace v Petrohradě, kterých využili bolševici k pokusu o násilné převzetí moci.

Kerenský k jejich potlačení nasadil armádu a zahnal je do ilegality. 21. července pak převzal funkci předsedy zreorganizované prozatímní vlády a zahájil provádění rozsáhlých reforem v hospodářství a zemědělství. V zahraniční politice se orientoval především na spolupráci se Spojenými státy a prezentoval odhodlání splnit spojenecké závazky vůči Dohodě a pokračovat ve válce do konečného vítězství.

Dr. S. Monteith pokračuje:

Když zemřel Cecil John Rhodes, zanechal svůj majetek v Rhodes Trust. Lord Alfred Milner převzal kontrolu nad tímto Trustem a Rhodes' secret society (*Rhodos tajnou společností).

Ačkoli nikdy nebyl zvolen do žádného veřejného úřadu, zastával Lord Milner mnoho důležitých vládních postů. Během prvních dvou a půl let první světové války zastávali jeho agenti klíčové pozice v britské vládě, a když se Lloyd George (Velšan, člen liberální strany, sociální reformátor Anglie, zajímal se také o sionismus, viz Balfourská deklarace lorda Balfoura v jeho vládě, více viz níže) stal předsedou vlády, Milnerovi muži převzali kontrolu Anglie.

Lloyd George najal personál, který mu pomáhal vládnout - čtyři ze šesti členů jeho sekretariátu byli členové The Round Table, což byla krycí organizace tajné společnosti, kterou Lord Milner vedl (viz například Philip Kerr - lord Lothian).

(zdroj: John Turner, Lloyd George's Secretariat, Cambridge University Press, 1949, str.2., zde jsou jména členů sekretariátu. Index read Tragedy and Hope, and you find that four of the six members belonged to the Round Table.)
 

Lord Milner navštívil Rusko v únoru 1917, krátce před sesazením cara.

A. Goulevitch ve své knize Czarism and Revolution (Carismus a revoluce) cituje seriozní zdroje, které tvrdí, že Lord Milner financoval únorovou revoluci (březnovou podle druhého kalendáře).

(zdroj: A. Goulevitch, Czarism and Revolution, translated from the French by N. J. Couriss, Omni Press.)

Sir George Buchanan byl velvyslancem Anglie v Rusku, v době bolševické revoluce.

V jeho knize "My Mission to Moscow" (Moje mise do Moskvy) se na šestnácti stránkách hájí před obviněním, že anglická vláda byla odpovědná za únorovou revoluci a smrt cara.

Po první světové válce toto obvinění zaznělo od mnoha vzdělaných pozorovatelů, ale nikdy není kupodivu připomínáno dnes. Proč? Snad proto, že je zde značné úsilí, abychom si mysleli, že to byl Jacob Schiff, kdo financoval bolševickou revoluci?

(zdroj: Sir George Buchanan, My Mission to Russia and Other Diplomatic Memories, Little, Brown and Co., 1923, pp. 90-106.)

The Round Table Magazine byl vydáván členy Milnerovy tajné společnosti.

Krátce po revoluci v Rusku časopis publikoval článek tvrdící, že první světová válka byla válkou za osvobození, sugerující, že konec monarchie v Rusku osvobodí lid.

(A War of Liberation, The Round Table Magazine, 1918, p. 409.)

Sledujíce bolševickou revoluci, Lord Milner vyslal Bruce Lockhart do Ruska jako svého osobního vyslance.

R.H. Bruce Lockhart ve své knize "Britský agent" popsal incident, jehož byl svědkem:

"Další novou známostí  těchto prvních dnů v bolševickém St. Petersburg byl Raymond Robins, šéf americké mise Červeného kříže. Ačkoliv byl osobně velmi bohatým mužem, byl odpůrcem kapitalismu. Až dosud byli jeho dvěma hrdiny Roosevelt a Cecil Rhodes.

(ad Mise červeného kříže - podle Suttona v ní bylo pouze několik lékařú a naopak množství lidí spojených s Wall Street establishmentem, tedy právníků, finančníků, apod, kteří misi hradili. Mise byla krycím příběhem pro dopravení zástupců Wall Street bezpečně do bolševického Ruska, viz kniha WS a bolševická revoluce)

Nyní byl Lenin zaujat jeho představivostí, Robins byl jediný muž, kterého byl Lenin vždy ochoten vidět, který kdy uspěl ve vnucování své vlastní osobnosti nevzrušenému bolševickému vůdci:

Vrátil jsem se z nějakého rozhovoru do našeho bytu, jen abych našel naléhavou zprávu od Robinse, abych přijel, že mě potřebuje hned vidět. Našel jsem ho ve stavu velkého rozrušení. Byl ve sporu se Saalkind, synovcem Trockého, poté asistentem komisaře pro zahraniční záležitosti.

Saalkind byl hrubý a Američan, který měl slib od Lenina, že ať se stane cokoliv, vlak pro něj bude vždy připraven do hodiny od oznámení, vyžadoval od něj omluvu, nebo bude muset opustit zemi.

Když jsem dorazil, právě skončil telefonický rozhovor s Leninem. Sdělil mu své ultimátum a Lenin slíbil dát odpověď do deseti minut. Čekal jsem, zatímco Robins se vztekal. Pak zazvonil telefon a Robins zvedl sluchátko. Lenin kapituloval.

Saalkind byl sesazen ze svého postu, byť byl starým členem strany. Lenin se Robinse zeptal, zda bude mít nějaké námitky, když Saalkinda pošle jako vyslance bolševiků do Bernu (foneticky *bern)?

Robins se ponuře usmál. "Děkuji vám, pane Lenin," řekl. "Když nemůžu toho (zaklení..) poslat do pekla, spálení (*bərn) je další nejlepší věc, kterou s ním můžete udělat"

- tato příhoda dosvědčuje význam Robinse (zástupce Wall Street) pro bolševiky.

(R. H. Bruce Lockhart, British Agent, G. Putnam's Sons, New York and London, 1933, pp.225-26. See Also: G. Edward Griffin, The Creature from Jekyll Island, Western Islands, 1995, p. 282.)
 

Raymond Robins representoval v Rusku pana William Boyce Thompson z Federal Reserve Bank (Fed), plukovníka House a J.P.Morgana.

Bruce Lockhart poznamenal, že on a Robins byli pozváni na setkání Bolševického Výkonného Výboru, pro konzultaci důležitého rozhodnutí.

Ve své knize "The Creature from Jekyll Island" (Nestvůra z Jekyll ostrova, kniha o založení Fed) pan G. Edward Griffin napsal:

Bolševici dobře znali moc, kterou tito muži reprezentovali, takže pro ně nebyly žádné dveře zavřené. Měli možnost účastnit se zasedání Bolševického Výkonného Výboru a byli žádáni o názor při přijímání důležitých rozhodnutí.

(G. Edward Griffin, The Creature from Jekyll Island, Western Islands, 1995, p. 282.)

Raymond Robins pracoval pro Williama Boyce Thompson, který byl členem Federal Reserve Board (kontrolního orgánu Fedu).

Antony Sutton zkoumal zpravodajské soubory ministerstva zahraničí (v archivu na Hooverově Institutu při Standforské universitě, kde prováděl výzkum využívání US technologií Sověty a Nacisty), našel několik odkazů o tom, že:

William Boyce Thompson dal Leninovi 1.000.000 $.

Navíc zjistil, že Lenin znárodnil každou banku v Rusku, s výjimkou Rockefellerem řízené National City Bank, která zůstala otevřená a nadále poskytovala finanční prostředky bolševikům.

(Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution, op cit., pp. 75-91, 95-96, 100-101, 105.)

Odkud bolševici dostali jídlo a léky, které potřebovali pro upevnění své kontroly nad Ruskem?

Herbert Hoover vedl americkou pomocnou misi po první světové válce, 28.května 1919, napsal předsedovi Wilsonovi:

V důsledku bolševických ekonomických změn lidé v Rusku umírají hladem a vlivem nemocí ve výši několik set tisíc měsíčně v zemi, která dříve vyvážela potraviny do mnoha částí světa. Bolševici se uchýlili k teroru, krveprolití a k vraždám v takové míře, kterou dávno opustila většina tyranií.

(Herbert Hoover, The Memoirs of Herbert Hoover: Years of Adventure 1874-1920, TheMacmillian Company, New York, 1952, p. 413.)

V té době Lenin a jeho stoupenci kontrolovali pouze malou část území, zbytek země byl pod kontrolou těch, kdo chtěli obnovit svobodu ruského lidu.

S ohledem na brutalitu a nelidskost bolševiků byste si asi mysleli, že většina našich humanitárních dodávek byla zaslána anti-komunistům, ale nebylo tomu tak.

Herbert Hoover katalogizoval místo určení potravin a zdravotnického materiálu, které jsme poslali do Ruska:

Potraviny, oblečení, a zdravotnické potřeby:

- Zaslané oblastech kontrolovaných anti-komunisty 27,588 tun.
- Zaslané oblastech kontrolovaných bolševiky 740,571 tun.

Charita ze Spojených států:

- $ 332.508 poslali do oblastí kontrolovaných anti-komunisty.
- $ 55.994.588 poslali do oblastí kontrolovaných bolševiky.

(Herbert Hoover, The Memoirs of Herbert Hoover: Years of Adventure 1874-1920, The Macmillian Company, New York, 1952, p. 420.)

Tato čísla významně umenšují vliv 20mil USD Jacoba Schiffa, zaslaných na pomoc bolševikům (které nebyly nikdy doloženy), ovšem dnes se o tomto neinformuje (narozdíl od Schiffových 20mil).

Za účelem usnadnění obchodu, bolševici potřebovali mezinárodní banky.

Vybrali několik bývalých carských bankéřů a zástupce z Německa, Švédska a amerických bank pro službu v jejich správní radě.

Finanční prostředky pro sovětskou banku přišly z Anglie, a ředitelem devizového oddělení banky (Foreign Exchange division) byl Max May, viceprezident Guaranty Trust Company, banky JP Morgan.

(the Russian Commercial Bank of Moscow, 1922)

A tak jsme zjistili, že britští a američtí bankéři z velké části ovládali bolševickou centrální banku (Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution).

Pro kontext připomeňme, že v té době vrcholila hyper-inflace v Německu, Hitler živořil s jedním oblečením v malém pokojíku. Německo bylo versaillským systémem uraženo do hloubi duše a do morku kostí.

Jeho politický systém se otřásal v samých základech, hospodářství klesalo ke dnu, marka devalvovala způsobem, o jakém finanční trhy neměly doposud ani tušení, že je vůbec možný.

Další západní podpora bolševikům.

General Wrangel vedl ruské armády "bílých" v jižním Rusku. Jeho síly porážely bolševiky až do okamžiku, kdy mu britští agenti nařídili, aby stáhnul svou armádu k Černému moři a opustil Rusko.

Bylo mu řečeno, že jestliže to odmítne, odříznou ho od zdrojů dodávek a jeho muži zahynou. Angličtí agenti zničili letadla, které pořídil, a nakonec byl generál Wrangel donucen ukončit svou snahu o osvobození Ruska.

(General Wrangel, The Memoirs of General Wrangel, Duffield Co., 1930, pp. 209, 279.)

Admirál Kolčak vedl anti-komunistickou armádu na východní frontě. Také on porážel bolševiky do té doby, dokud jeho dodávky nebyly odříznuty britskými a americkými finančníky, se kterými měl uzavřené kontrakty.

Jakmile banky získaly od Lenina ekonomické ústupky, které chtěly, přestaly podporovat jeho nepřátele.

(Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution, pp, 102, 146, 166-67., zde)

Video Wall Street and the Bolshevik Revolution s cz titulky

ZÁVĚR TÉTO KAPITOLY - ROUND TABLE, CFR AND RIIA

- Round Table - tajná společnost Alfréda Milnera (zal. 1891)

- CFR - Rada pro mezinárodní vztahy (založena 1919-21)

- RIIA - Královský institut pro mezinárodní vztahy ("krycí" organizace pro R.T.)

Co tedy plyne z těchto dvou citací poměrně zásadních částí (pro další vývoj ve 20.století) dvou fenomenálních knih, v jedné od Dr.Carrol Quigley, "učitele Billa Clintona" na Georgetown universitě v NY, který roku 1965 uzavřel své 20leté bádání o skutečných příčinách vzniku 1. světové války, bolševické revoluce a dalších událostí (viz kniha), jež tak zásadně ovlivnily náš dnešní svět, a knihy Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith, který zahrnul do své práce výzkum nejrůznějších tajných spolků, aby pak sumarizoval několik málo tajných společností, které podle jeho názoru skutečně řídily (a možná stále řídí) z pozadí náš svět?

((O tom, jaké problémy měl Caroll Quigley s vydáním knihy, jak byla ničena, o dalších zajímavých podrobnostech z práce na knize a jeho setkáních v roce 1947, které pohnuly jeho práci od r.1945 k napsání této knihy, dokončil ji v r.1965, více zde, s cz tit.)

Závěr předloží citace z Brotherhood in Darkness:

Jak jsem uvedl výše, většina bank je řízena lidmi, spojenými  buď s tajnou společností the Round Table (kulatého stolu - navazujícího na Rhodes Secret Society) nebo jeho Americký protějšek - Council on Foreign Relations.

Sionisté.

Dal Jacob Schiff opravdu bolševikům $ 20 milionů? Nebyl jsem schopen nijak doložit, že to doopravdy udělal, ale mohu doložit skutečnost, že hlavní financování pro bolševiky a jejich revoluci přišlo z ne-židovských zdrojů.

Existují lidé, kteří by chtěli věřit, že sionismus je primární silou ve snaze zřídit světovou vládu. Není.

Zednáři. (ZDE)

Někteří katolíci věří, že Protestanti jsou odpovědní za to, co se děje. Mnozí z nich jsou zednáři, jejichž hlavním cílem je přece zničit katolickou církev.

Je zde hodně důkazů na podporu jejich tvrzení, mnoho mužů, jež podepsalo Ústavu, byli zednáři, pět z posledních 11 presidentů byli zednáři, od r.1941 do r.1971 kontrolovali nejvyšší soud USA, drasticky změnili naši společnost.

Proč to udělali?

Vzhledem k tomu, že zednáři uctívají Velkého Architekta vesmíru, a cílem zednářství bylo vždy změnit náš národ z křesťanské země na sekulární společnost, tak dosáhli svého cíle.

(Paul Fisher, Behind the Lodge Door, Tan Books and Pub lishers, Inc., Rockford, Illinois, p. 244.)

- nebo ne (zde)?

Většina zednářů jsou čestní, bohabojní lidé, tak proč chtějí zničit naše církevní dědictví?

Kniha Paula Fishera Behind the Lodge Door je skvělým zdrojem informací:

Svobodné zednářství je bratrstvím uvnitř bratrství - vnější organizace tají vnitřní, bratrství vyvolených. Je nezbytné prokázat existenci těchto dvou oddělených, ale vzájemně závislých řádů, jednoho viditelného a druhého neviditelného.

Viditelná společnost je nádherné kamarádství, svobodné a souhlasící, muži se věnují etickým, vzdělávacím, bratrským, vlasteneckým věcem, včetně těch humanitárního rázu (filantropie). Neviditelná společnost je tajná, ...její členové se věnují službě tajemného Arcanum Arcanorum (tajemství nebo mystice). V každé generaci je pouze jen několik málo lidí přijmuto do vnitřní svatyně...

(Manly P Hall, Lectures on Ancient Philosophy, Philosophical Research Society, Inc., 1984, p.433., Paul Fisher, Behind the Lodge Door, Tan Books and Pub lishers, Inc., Rockford, Illinois, p. 244.)

The New Age (zde)

Až před několika lety Svobodní zednáři publikovali časopis New Age, ale brzo změnili jeho jméno na The Scottish Rite Journal, když se objevil jiný časopis se stejným názvem.

Nový časopis odráží víru Nového věku, New Age.

Marilyn Ferguson vysvětlil toto hnutí ve své knize Spiknutí Vodnáře (The Aquarian Conspiracy):

Je to spiknutí bez politické doktríny. Bez manifestu. Se spiklenci, kteří hledají sílu, jen aby ji rozptýlili, jejich strategie je pragmatická, dokonce i vědecká, ale jejich perspektiva zní tak mysticky, že váhají o ní diskutovat.

(Marilyn Ferguson, The Aquarian Conspiracy, J. P Tarcher, Inc., Los Angeles, and Thomas Nelson and Sons, Ltd. Ontario, Canada, 1980, p. 23.)
 

Tisíce světových vůdců vyznává New Age víru, jejich okultní filozofie postupně nahrazuje světský humanismus v našich školách.

New Age pojetí zahrnuje zkoumání lidské sexuality, environmentalismus (*snížení světové populace až o 80pct), uctívání Matky Země a objímání jiného boha.

The club of Rome - Who is Maurice Strong?

He was the Secretary-General of the First Earth Summit in 1972, of the Second Earth Summit in 1992,
and of the Earth Summit Plus Five in 1997.[38] The Global Biodiversity Assessment Report represents the concepts developed at the Second Earth Summit. It calls for the deconstruction of Western civilization, and Maurice Strong has been quoted as saying:

Frankly, we may get to the point where the only way of saving the world will be for industrial civilization to collapse.

Ronald Bailey, Who Is Maurice Strong? , National Review, September 1, 1997, p. 32.



 

The Theosophical Society

Jiní se domnívají, že Theosophy je skrytá síla, která vládne světu.

Helena Petrovna Blavatsky zorganizovala Theosofickou společnost v roce 1875.
Theosophical Society existuje dnes. Má knihovny ve Wheaton (Illinois) a v Ojai (Kalifornii). Každý rok se  spojí tisíce lidí, aby se modlili za poznání a porozumění, které pochází z Nestárnoucí Moudrosti.


Původ hnutí New Age, ekologie, ochabnutí křesťanství a vzestup moderního okultismu lze vysledovat zpět k Madame Blavatsky a Theosophy.

Corrine McLaughlin a Gordon Davidson napsali:
Winston Churchill údajně trval na tom, že černá magie nacistické strany nesmí být po válce odhalena veřejnosti a soudci v Norimberku vědomě ignorovali okultní aspekty nacistů."
Obrovskou sílu a krutost...

(Debra Rae, The ABCs o f Globalism, Huntington House, 1999, p. 82. See Also: McLaughlin, op cit., pp. 261-62.)

Margaret Sanger byla Theosophistka, a její eugenická politika a programy kontroly porodnosti byly produkty její okultní víry.

(George Grant, Killer Angel, Ars Vitae Press, New York, p. 90.)
 

Skull and Bones (Bonesmen - "Kostlivci")

Mnoho lidí věří, že Skull and Bones jsou primární sílou, která ovládá svět.

Byli založeni v roce 1832 jako "Kapitola 322" německého tajného spolku a zachovali si své okultní tradice (esoterickým) působením slibu bratrství, kde tajná přísaha a bizarní zvyky jsou přijímány jako normální.

Někteří lidé věří, že byli pokračováním Iluminátů, i když to nemůže být dokázáno.

Jediné, čím si můžeme být jisti je, že Ilumináti nadále existovali dlouho poté, co byli zakázáni, a Adam Weishaupt zemřel pouhých devatenáct let před založením řádu Skull and Bones na univerzitě v Yale.

Jsou známí pod mnoha jmény. Někteří lidé jim říkají Řád; jiní na ně odkazují jako na Bratrstvo smrti; další je považují za tajnou americkou vládu.

Již více než sto šedesát pět let posílají prominentní rodiny své syny na Yale univerzitu, aby se staly Bonesmeny (kostlivci). Každý rok je vybráno jen 15 z nich. Jakmile jsou uvedeni do bratrstva, mohou si být jistí, že dosáhnout významných pozic ve svém  životě.

Budou z nich bankéři, kapitáni průmyslu, politici. Všichni Kostlivci si vzájemně pomáhají ve společenském vzestupu.

Jedním z příkladů je rodina Bushů.

Rodina Prescott Bushe se připojila k řádu lebky a kostí v roce 1917; jeho syn, prezident George H. Bush, byl vybrán o generaci později; jeho vnuk, guvernér George W. Bush, byl uveden o dvě generace později.

Pouze patnáct kandidátů je vybráno každý rok, ale jakmile se stanou součástí řádu, patří mezi vládnoucí elity.

Mnoho Bonesmenů se stalo členem Rady pro zahraniční vztahy (CFR). Jsou součástí malé kliky, která ovládá organizaci.

Mnoho Bonesmenů patří k malé klice, která skrytě vládne světu.

(Antony C. Sutton, America's Secret Establishment, Liberty House Press, Billings, Montana, 1986, pp. 5-10., p. 36., pp. 11-14., pp. 19, 29, 121.)

 

Ti, kteří věří v UFO.

Tisíce lidí tvrdí, že viděli neidentifikované létající objekty, a miliony lidí věří, že vláda skrývá pravdu o jejich pozorováních. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že UFO jsou zodpovědní za vše, co se děje ve světě, a někteří odpovědní výzkumníci věří, že je jistý kus pravdy v té víře.

Myslíte, že UFO opravdu existují? Že nějak ovlivňují světové dění?

(Paul Christopher, Alien Intervention, Huntington House, Lafayette, Louisiana, 1998.)

Více o celkové této historii (zednářství) také ZDE, detaily pak v druhé části - zde, New World Order zde, další detaily o původu kultu zde a pak třeba o spojení k islámu zde.


 

ZÁVĚR:

Why should we not form a secret society with but one object the furtherance of the British Empire, for the bringing of the whole uncivilized world under British rule ....

Proč bychom neměli vytvořit tajnou společnost, s pouze jediným záměrem britského impéria, přivést celý necivilizovaný svět pod britskou nadvládu ....


Cecil John Rhodes, 1877

Jak můžeme určit, kdo je zodpovědný za naše problémy, když je zde tolik stop a podezření?

Dr.Stanley Monteith

V časných  60.letech jsem byl zaneprázdněný mladý ortoped, a jako většina lidí jsem byl lhostejný k tomu, co se děje ve světě (pokračuje Dr. Stanley Monteith).

Pak mi někdo řekl, že náš stát přivedl Fidela Castra k moci, a začal jsem číst a studovat.

Četl jsem pak mnoho knih, kde bylo mnoho mrtvých, o lidech zabitých bolševiky, o znásilněných ženách v Evropě po válce, o zmasakrovaných Číňanech, když jsme zabránili poražení Maa, o nucených repatriacích Kozáků a Rusů, kteří raději páchali sebevraždy, než by skončili na Sibiři, a uvědomil jsem si, že jen málo z toho jsem se dozvěděl na University of California, kde jsem studoval, ani ve zprávách a časopisech jsem se nedozvěděl víc.

V tu chvíli jsem pojal podezření, že nějaká skupina lidí cenzuruje naše americké noviny a časopisy, TV, což mě motivovalo, abych pokračoval ve svém hledání pravdy.

V roce 1962 jsem si uvědomil, že komunisté ovládají rozsáhlá území v Evropě, Asii, mají mnoho spřízněných zemí, jak je možné, že tak povstali, kdo je podporoval, financoval?

V roce 1963 jsem četl knihu od Rene Wormser - Foundations Their Power and Influence (nadace, jejich moc a vliv).

Byl to příběh výboru Kongresu (Committee to Investigate Tax-Exempt Foundations and Comparable Organizations, zde), který byl v r.1953 požádán, aby zjistil, co dělají "neziskové nadace" s jejich fondy (penězi).

Výbor vedl kongresman B. Carroll Reece z Tennessee,  a přes opakované úsilí zablokovat jeho vyšetřování objevil, že:

"...Fordova nadace, Rockefellerova nadace, a Carnegieho nadace využívaly svoji moc, aby financovali nejrůznější podvratná hnutí, včetně komunistických a později socialistických."

Viz tři typy socialismu, jak je popsal profesor Sutton (zde s cz tit):

- bolševický socialismus v Rusku

- národní socialismus v hitlerovském Německu

- "blahobytný" socialismus západního typu (konzumní společnost, spolehlivě řízená nadnárodními globalisty, jednou velkou korporací...).

To nedávalo smysl. Proč byly osvobozeny od daně nadace, které se snažily zničit náš národ?

Pak jsem četl knihu Dana Smoot - Neviditelná vláda. To popsal Radu pro zahraniční vztahy (CFR) a jak je propojena s osvobozením nadací od daní, s pomocí ministerstva zahraničních věcí a vůdců obou politických stran.

CFR je nejsilnější organizace ve Spojených státech, ale většina lidí o ní nikdy neslyšela.

V roce 1964 jsem četl knihu od Phyllis Schlafly -  A Choice Not an Echo, která mě seznámila s Bilderbergem, a později jsem se dozvěděl o Trilaterální komisi a Římském klubu.

Když jsem studoval ty skupiny, zjistil jsem, že jsou spojeny a nutí Spojené státy k přijetí pravidel Organizace spojených národů, že úzce spolupracují se socialisty.

(Phyllis Schlafly, A Choice Not An Echo, Pere Marquette Press, P.O. Box 316, Alton, Illinois, pp. 102-116.)

Čím více jsem se naučil, tím víc zmateným jsem se stal.

Proč by lidé velkého bohatství pracovali jako naši nepřátelé?

V roce 1966 jsem četl knihu Tragédie a naděje (Tragedy and Hope):

Historie světa do našich dnů, kde jsem našel některé odpovědi na některé z mých otázek. Profesor Quigley ujistil své čtenáře, že hrozby komunismu v 50. a 60.letech (*šířené záměrně Dullesem a jeho klikou, byl presidentem CFR od r.1940), byly přehnané, že zkoumal lidi a organizace, které vládnout světu, po dvacet let.

Caroll Quigley:

In fact, this network, which we may identify as the Round Table Groups, has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so.

I know of the operations of this network because I have studied it for twenty years, and was permitted for two years, in the early 1960s, to examine its papers and secret records.


Ve skutečnosti tato síť, kterou můžeme identifikovat jako Skupinu ROUND TABLE (Kulatého Stolu), nemá žádnou averzi ke spolupráci s komunisty, nebo jakoukoliv jinou skupinou, a často to také dělá.

Znám operace této sítě, neboť jsem je studoval dvacet let (1945-1965), a měl jsem v 60.letech dva roky povolení zkoumat jejich dokumenty a tajné záznamy.

By 1915 Round Table Groups existed in seven countries, including England... (and) the United States. Since 1925 there have been substantial contributions from wealthy
individuals, and from foundations and firms associated with the international banking fraternity, especially:

- organizations associated with J.P. Morgan

- the Rockefeller and Whitney families

- the associates of Lazard Brothers and of Morgan, Grenfell, & Co.

 

Od roku 1915 existovaly skupiny Round Table v sedmi zemích, včetně Anglie a Spojených států (v Austrálii, Novém Zélandu, v Jižní Africe, Indii a později po rozdělení Indie i v Pákistánu).

Od roku 1925 došlo k významným finančním příspěvkům bohatých jednotlivců, také od nadací a firem spojených s mezinárodními bankéři, zejména šlo o:

- Organizace sdružené s JP Morgan,

- Rockefeller a Whitney rodiny,

- a společníci Lazard Brothers a Morgan Grenfell & Co. (Lord Brand)

William Collins Whitney (1841-1904), Secretary of the Navy. Whitney joined his brother Henry in organizing the Dominion Coal Company Ltd. in 1893, and the Dominion Iron and Steel Company Ltd. in 1899, to exploit the mineral resources of the Sydney district of Cape Breton Island.

Harry Payne Whitney (1872 - 1930), Harry Payne Whitney studied at Groton School in Groton, Massachusetts then attended Yale University, graduating with a law degree in 1894. He was a member of the Skull and Bones.

William Payne Whitney (1876 - 1927), Whitney was educated at the Groton School. He attended Yale University, where he was a member of Skull and Bones. Whitney had major holdings in banking, tobacco, railroads, mining and oil. He was a member of the board of directors and/or an executive officer of several large corporations, including the City Bank New York.
 

Lord Milner

Lord Milner, členové jeho Round Table Group a několik Ruskinových učedníků získalo kontrolu nad anglickou vládou.

Podněcovali Velkou Británii jít do první světové války.

(See the video: What Is Little Known About the History of Modern Wars, available from Radio Liberty. According to Bertrand Russell in volume one of his autobiography, Edward Grey openly discussed his plan to create World War I.)

Proč?

 - Chtěli vytvořit LIGU NÁRODŮ a SVĚTOVOU VLÁDU.

Když válka skončila, Anglie byla v konkurzu. Muži Lorda Milnera se setkali
s plukovníkem Housem a s jeho následovníky na pařížské mírové konferenci, a požádali ho, aby převzal vedení jejich hnutí.

Američané souhlasili.

Skupina The Inquiry na pařížské mírové konferenci (klikněte pro zvětšení obrázku, foto:wikipedie).

Inquiry byla skupina expertů vytvořená v září r.1917 Woodrow Wilsonem  pro přípravu materiálů pro mírové dohody po 1. světové válce. Skládala se z asi 150 akademiků, byla řízena prezidentovým vyslancem Edwardem Housem, známým jako Colonel House - plukovník House.

Podle C. Quigley byla Inquiry založena za přispění JP Morgena jr. v r.1917, v Paříži  r.1919 došlo také při jednáních k vytvoření jak Royal Institute for Internatinal Affairs tak její US verze - Rady pro mezinárodní vztahy, CFR, zájmy JP Morgena jr. zde zastupoval Willard Dickerman Straight, člen mocné Whitney rodiny, členy S&B - zde.

Willard Dickerman Straight (1880-1918) - by marriage a member of the Whitney family. In June 1905, he became the personal secretary of Edwin V. Morgan, the American consul general in the Kingdom of Korea and American vice-consul in Seoul, Korea. After briefly working in Havana, Cuba, he returned to China in 1906 as American Consul-General at Mukden, Manchuria. While there, he and Ms. Mary Harriman were reportedly romantically involved, but their marriage was prevented by E. H. Harriman, her father. He then went on to work for J. P. Morgan & Co. In April, 1908.

During his lifetime, he served as a trustee of Cornell and a member of the Century Association and Knickerbocker Club (Round Table Group). Died in France of influenza during the great epidemic while serving with the United States Army during World War I.

Trochu mimo téma je velmi zajímavý příběh jeho syna, který po válce (přibližně kolem r.1950) objevil, že Britové dali 40 leteckých motorů Rolls-Royce Rusům, kteří je zkopírovali a využili jako pohon svých stíhačů MIG:

During World War II, his son Whitney Straight served as a Royal Air Force pilot. In July 1947 he became managing director and Chief Executive Officer of British Overseas Airways Corporation. In 1949 was appointed deputy Chairman of the board. He was also on the board of Rolls-Royce and he discovered that the Russians had been given 40 Rolls-Royce jet engines by the post-war Labour government of Clement Attlee.

The Russians had copied the technology to produce their own version jet engine and were powering the MIG fighters using Rolls-Royce technology. He decided to sue the Russian government for copyright infringement. The figure claimed was £200 million which he never received.
 

Výsledkem schůzek na pařížské konferenci bylo ustavení:

Královského Institutu pro Mezinárodní Vztahy

Royal Institute of International Affairs (RIIA, Chatham house)
 

v několika zemích britského společenství ( (v Anglii, Austrálii, Novém Zélandu, v Jižní Africe, Indii a později po rozdělení Indie v Pákistánu)

a

Council on Foreign Relations (CFR) v USA.

Rady pro zahraniční vztahy (v U.S.)

(Frederic C. Howe, The Confessions of a Reformer, Charles Scribner's Sons, 1925, pp.295-305. See also, Quigley, op cit., p. 951.)
 

Profesor Quigley nám říká, že Lionel Curtis, člen Milnerova spolku věrných (Kindergarten), byl pověřen úkolem vytvořit nové organizace:

- Na konci války roku 1914 se ukázalo, že organizace tohoto systému musejí být značně rozšířeny.

Lionel Curtis založil v Anglii a v každém dominiu (oblasti) "frontovou" (krycí) organizaci pro každou existující místní Round Table Group.

Tato krycí organizace byla všude v britském společenství nazvána Královský institut pro mezinárodní vztahy, měla vnořenu (jako své jádro) stávající Round Table Group.

V New Yorku pak tato krycí organizace byla známá jako Rada pro zahraniční vztahy, byla krytím pro "jádro" JP Morgen a Co., v asociaci s malou skupinou Round Table.

(Frederic C. Howe, The Confessions of a Reformer, Charles Scribner's Sons, 1925, pp.295-305. See also, Quigley, op cit., p. 951.-952., str.966 in PDF)
 

Quigley dál píše:

Organizace v New Yorku byla určena asociací bank JP Morgena. Například, v r.1928 vedl CFR jako president John W. Davis, Paul Cravath byl vice-prezident, třináctičlený výbor zahrnoval Owen D. Young (viz Youngův plán a Německo, Sutton - Wall Street a vzestup Hitlera), Norman Davis, Allen Dulles (nepřehlédnutelná postava, viz 2. kapitola), atd.

/ Allen Dulles byl presidentem CFR od roku 1940  - viz "Allen Dulles, the OSS and Nazi War Criminals", Cambridge University Press, 2013, str.44 dole . /

Některé spíše náhodné příklady operací této struktury jsou velmi výmluvné, právě proto, že jsou náhodné, píše Quigley.

Například vytvořili v Princetonu obstojnou kopii RoundTable Group, podle ústředí šéfa Oxfordu, All Souls College v Anglii (Vysoká škola "Všech Duší"), nazvali ji Institute for Advanced Study, zde, (IAS, Princeton, zde).

Tato U.S. kopie, nazývaná Institute for Advanced Study, byla nejvíc známá jako útočiště Alberta Ensteina, Oppenheimera, John von Neumanna a George F. Kennana, byla zřízena panem Abrahamem Flexnerem z Carnegieho nadace a Rockefellerovy General Education Board (viz Charlotte Iserbyt, zde, 13:09 až 17:50), vznikla poté, co zakusil požitky All Souls, když sloužil jako lektor Rhodes Memorial v Oxfordu.

- citace Quigley viz  str. 967 v PDF/ str.952 v knize, také rozhovor na YT (odkaz v textu).

Caroll Quigley říká (v 60.letech, po 2.sv.válce) v rozhovoru ZDE:

Cecil Rhodes se kdysi snažil vytvořit světovou vládu britského impéria; tito lidé z Round Table byli spojeni s mezinárodními bankéři a budovali ve 30.letech tři centra moci, která chtěli mít pod kontrolou (*s využitím vlivu peněz, získáváním důležitých lidí, kontrolou médií, řízením konfliktů, atd.):

- Anglo-Americký pakt, Sovětský svaz a mezi nimi hitlerovské Německo (pro Rusko budovali například další konkurenci zase v Singapuru, atd.), viz moje kniha "The Anglo-American Establishment".

(Unie Atlantického Bloku - viz kniha Unie Now od Clarence Streit - to byl člověk, kterého si lidé z Round Table Group přímo vytvořili, říká Quigley, kniha vyšla v r.1938)

JAK VZNIKLA JEHO KNIHA TRAGEDY AND HOPE?

Práci na knize jsem začal jako obyčejnou čistě historickou studii, neboť jsem si všiml, že mnoho britských vlivných osob pocházelo z dozorčí rady All Souls College (Oxford, Round Table Group), kde bylo běžně 7leté funkční období, ale někteří zde pracovali dokonce 55let (např. Dougal Orme Malcolm, byl šéfem Britské Jihoafrické společnosti). Celkem zde bylo 149 členů, mezi lety 1899 - 1947, odkdy jsem začal jejich příběhy studovat.

Například lord Brand byl s lordem Milnerem v Jižní Africe, byl dlouholetým členem All Souls College, také byl ředitelem banky Lazard Brothers v Londýně (1909), lord Halifax byl také členem dozorčí rady All Souls Colledge.

Lionel Curtis.

Tyto příběhy mne dovedly až k Lionel Curtis, který si podle mě členství v All Souls Colledge ničím nezasluhoval, ale byl členem dozorčí rady, protože byl studentem sira Alfred Eckhard Zimmern (1879–1957), který byl profesorem a historikem, politickým vědcem na poli mezinárodních vztahů, podporoval sionismus (citace wikipedie, zde).

Alfred Zimmern byl první, kdo ve své knize "The Third British Empire" (Třetí britské impérium) použil výraz "British Commonwealth" pro britské Impérium.

(Discussed in J. D. B. Miller, The Commonwealth and World Order: The Zimmern Vision and After (1979), Journal of Imperial and Commonwealth History, 8: p. 162.)

Také byl spojen s frází "welfare state", která se stala populární o několik let později díky panu William Temple (sociálního státu, kde se stát stará o své občany, sociálními dávkami, dostupností lékařské péče, dalšími programy).

A welfare state is a concept of government in which the state plays a key role in the protection and promotion of the economic and social well-being of its citizens (*socialismus).

It is based on the principles of equality of opportunity, equitable distribution of wealth, and public responsibility for those unable to avail themselves of the minimal provisions for a good life. The general term may cover a variety of forms of economic and social organization.

Modern welfare states include the Nordic countries, such as Iceland, Sweden, Norway, Denmark, and Finland, which employ a system known as the Nordic model.

The sociologist T.H. Marshall described the modern welfare state as: "...a distinctive combination of democracy, welfare, and capitalism." (*do puntíku vize pana Carnegieho)

Esping-Andersen classified the most developed welfare state systems into three categories: Social Democratic, Conservative, and Liberal.

Zimmern byl také autorem knihy Greek Commonwealth (Řecké společenství, r.1909), kde popisoval bohatství řeckých států, také přizval do RIIA historika Arnolda Toynbee, autora obsáhlé srovnávací studie velkých civilizací (12 svazků, 1934-1961), který se stal hlavním expertem na mezinárodní vztahy v období let 1918 - 1950.

Caroll Quigley pokračuje:

 ...Arnold Toynbee se stal členem RIIA (Královského institutu pro mezinárodní vztahy). Teď už to všechno vím, ale v r.1947, když jsem začal psát knihu Tragedy and Hope, jsem to nevěděl, jen o Lionel Curtisovi jsem věděl, že byl špatným studentem (studoval 15let, než školu dokončil) a členství v All Souls Colledge si ničím (kromě známostí) nezasluhoval. Nikdo to ale o něm nevěděl a nikdo o něm tehdy ani nikdy neslyšel.

Byl spolubydlícím lorda Halifaxe na All Soul Colledge, a nakonec jsem zjistil, že právě tento člověk - Lionel Curtis - byl pověřen založením RIIA a CFR (tedy krycích společností pro Round Table Group).

Tohle všechno bych nevěděl, pokud bych se nepotkal osobně s Alfrédem Zimmernem.

Řekl jsem: "Není to legrační, že všichni ze správní rady All Souls Colledge jsou...."

Zimmern mi skočil do řeči: "...členové Round Table Group."

Vůbec jsem nevěděl, o čem mluví (to byl r.1947), dodává Caroll Quigley:

Round Table Group byla přitom aktivní už v r.1909 (a vydávala čtvrtletně od r.1910 časopis), a on mi je všechny vyjmenoval. Byl 10 let také členem (od r.1913 do r.1923), vzali ho tam, protože šéfoval vzdělávání dělníků, ale vystoupil na protest proti jejich plánu, když chtěli v r.1923 vyvolat válku, aby se Německo postavilo proti Francii.

The total sum of reparations demanded from Germany—around 226 billion gold marks (US $849 billion in 2016)—was decided by an Inter-Allied Reparations Commission. In 1921, the amount was reduced to 132billion (at that time, $31.4 billion (US $442 billion in 2016), or £6.6 billion (UK £284 billion in 2016)).

Even with the reduction, the debt was huge. As some of the payments were in industrial raw materials, German factories were unable to function, and the German economy suffered, further damaging the country's ability to pay.

By late 1922, the German defaults on payments had grown so regular that a crisis engulfed the Reparations Commission; the French and Belgian delegates urged occupying the Ruhr as a way of forcing Germany to pay more...

Takže jsem pak později už věděl, že RIIA, CFR a také Institute of Pacific Relation (Institut pro země Pacifiku) jsou Round Table Group krycí organizace.

Víte například, že rukopis 12 svazkové studie velkých civilizací od Arnolda Toynbee byl za války schováván v ústředí CFR v USA, aby nebyl poškozen za náletů v Londýně?

Takže jsem si dal tyto informace dohromady a zjistil jsem, že tato skupina (Round Table Group) byla tajnou organizací, která ve 30.letech pracovala na následujících cílech:

- Jak federalizovat anglicky-mluvící země.

- Byli propojeni s mezinárodními bankéři.

- Pracovali na světě, kterému já říkám svět tří mocností:

1. Atlantickém bloku (USA, Británie, Kanada - "blahobytný socialismus" západního typu)

2. Hitlerovském Německu (národní socialismus)   /*později na socialistické EU/

3. Sovětském svazu (bolševickém socialismu).

Protože socialismus je vlastně kontrola trhu (dodává Anthony C. Sutton, zde, zde, zde), a Charlotte Iserbyt zde, zde, také v dokumentu Vládci peněz, 2.část, zde, zde.

- pochopit tento moment je velmi důležité (viz také úvod 2.kap., Carnegie).

Nejedná se o socialismus řízený "marxistickou ideologií", ale řízený korporacemi.

 Nejde o volný trh a soutěž, ale o kartelové dohody  (kde není konkurence, ale dohody výrobců, což je pro zákazníky nevýhodné, ceny jsou vyšší a výrobci spolu nesoutěží v kvalitě výrobků nebo služeb).

Vše směřuje k systému, kde lidé jsou kontrolováni vládou, tu kontrolují politici, kteří jsou ovládáni korporacemi. Jde o zcela pokřivený systém vlády nadnárodních korporací a jejich soudů, viz pro širokou odbornou veřejnost zcela utajená dohoda TTIP a nově zaváděné korporátní "investiční soudnictví" v EU (2015, listopad, zde, o další nové legislativě zde).

TTIP smějí studovat pouze vybraní poslanci, ovšem jen ve spisovně tajných materiálů, kde si nesmí dělat poznámky, fotit text, apod. Jde o zcela zločinný způsob projednávání.

Chatham House, The British Institute of International Affairs, as it was then known, held its inaugural meeting, chaired by Lord Robert Cecil, on 5 July 1920. In this, former Foreign Secretary Viscount Edward Grey moved the resolution calling the institute into existence: "That an Institute be constituted for the study of International Questions, to be called the British Institute of International Affairs."

These two, along with Arthur J. Balfour and John R. Clynes, became the first Presidents of the Institute, with Curtis and G. M. Gathorne–Hardy appointed joint Honorary Secretaries.

----

Tímto byl ustanoven "dvoukolejný způsob řízení zemí", neboť tito lidé usoudili, že je pro ně výhodnější ovládat politiky a země "skrytě ze stínu" kontrolou médií, získáváním důležitých lidí, s pomocí řízení měny, úplatky, manipulací, řízením konfliktů, kontrolou obou hlavních politických stran, najímáním žoldnéřských armád, teroristů, čímkoliv.

Lidem byla ponechána iluze, že v demokratických zemích mají největší vliv na rozhodování (o ekonomických otázkách, zahraniční politice a válkách) volby politických programů, politiků a "nezávislá média".

A tak se stále "nedaří politikům" udržet na světě mír, je svrháváno mnoho režimů, podporováno mnoho diktátorů a despotů - pokud je to v zájmu té hrstky mocných (viz Dulles a jeho období po 2.sv.válce, země latinské Ameriky, Monroe Doktrina, viz 2. kapitola).

Ale zkuste o tom napsat knihu, jako to zkusili:

Caroll Quigley, prof. Sutton, DrSc., Dr.Stanley Monteith, mnozí další.

V závěrečné kapitole naznačím, jaké souvislosti sahají do vzniku současných krizí, jak se např. CFR, Trilaterální komise a Bildeberg (spolupracující skupiny, "think-tanky", s CFR a RIIA a CER - centrem pro evropskou reformu) aktivně podílely na vzniku např. současné syrské krize a vln movitých uprchlíků, kteří zaplavují Evropu, a co je cílem této vlny, války na Ukrajině a rozšiřování NATO k ruským hranicím.

Zda Rusko bojuje proti Evropě, nebo i za zájmy Evropy, proti některým zkorumpovaným (nikým nevoleným) EU politikům, kteří získali Lisabonskou smlouvou obrovské pravomoci, o tajné dohodě TTIP a jejím skrytém účelu, o roli NATO, MMF, OSN a mezinárodního soudu v Haagu v řízení konfliktů, jak o nich mluví profesor Sutton (viz Hegel, teze a antiteze).

A především o dluzích západu, který tolik zbohatl na drancování kolonií, a přesto mnoho západních států má jen obrovské dluhy - kde skončily tyto uloupené peníze?

Naposledy se také dotkneme i mystiky - staroslovanských knězů, tzv. Žreců (Žrec),

a staroegyptských mystérií - Hórova oka.

Co mají společného s dneškem?

Detaily o původu kultu zde a pak třeba o spojení k islámu zde.

Bonus - ukázka z knihy:

Sutton, Wall Street and the Bolshevik Revolution, zde.

(Charlotte Iserbyt o Suttonovi - zde)

Tentokrát přeložím jen nadpisy, ale je zde vysoce zajímavá pasáž o Mexiku (1915-16), také o Švédsku, britské a US podpoře bolševikům, kteří svrhávali cara ve dvou vlnách - nejdříve v únorové revoluci (Kerenskij) a pak v bolševické revoluci na podzim r.1917.

V úvodu je popis dvou hlavních ekonomických impérií v USA, před 1. sv. válkou, říše Morgenova a Rockefellerova, s detailním popisem aktiv.

Before World War I, the financial and business structure of the United States was dominated by two conglomerates:

Standard Oil, or the Rockefeller enterprise, and the Morgan complex of industries — finance and transportation companies.

Rockefeller and Morgan trust alliances dominated not only Wall Street but, through interlocking directorships, almost the entire economic fabric of the United States.

Rockefeller interests monopolized the petroleum and allied industries, and controlled the copper trust, the smelters trust, and the gigantic tobacco trust, in addition to having influence in some Morgan properties such as the U.S. Steel Corporation as well as in hundreds of smaller industrial trusts, public service operations, railroads, and banking institutions.

National City Bank was the largest of the banks influenced by Standard Oil-Rockefeller, but financial control extended to the United States Trust Company and Hanover National Bank as well as to major life insurance companies — Equitable
Life and Mutual of New York.

The great Morgan enterprises were in steel, shipping, and the electrical industry; they included General Electric, the rubber trust, and railroads.

Like Rockefeller, Morgan controlled financial corporations — the National Bank of Commerce and the Chase National Bank, New York Life Insurance, and the Guaranty Trust Company.

The names J.P. Morgan and Guaranty Trust Company occur repeatedly throughout this book.

In the early part of the twentieth century the Guaranty Trust Company was dominated by the Harriman interests. When the elder Harriman (Edward Henry) died in 1909, Morgan and associates bought into Guaranty Trust as well as into Mutual Life and New York Life.

In 1919 Morgan also bought control of Equitable Life, and the Guaranty Trust Company absorbed an additional six lesser trust companies.

Therefore, at the end of World War I the Guaranty Trust and Bankers Trust were, respectively, the first and second largest trust companies in the United States, both dominated by Morgan interests.

American financiers associated with these groups were involved in financing revolution even before 1917. Intervention by the Wall Street law firm of Sullivan & Cromwell (-později bratři Dullesové) into the Panama Canal controversy is recorded in 1913 congressional hearings. (detaily viz PDF v odkazu, str. 32).

Nejlépe zdokumentovanou podporou Wall Street byla intervence v Čínské revoluci v r.1912

The best-documented example of Wall Street intervention in revolution is the operation of a New York syndicate in the Chinese revolution of 1912, which was led by Sun Yat-sen.

(detaily viz kniha)

 

Další intervencí Wall Street byla revoluce v Mexiku, 1915-1916.

Another case of revolution supported by New York financial institutions concerned that of
Mexico in 1915-16.

Payment for the ammunition that was shipped from the United States to the Mexican
revolutionary Pancho Villa, was made through Guaranty Trust Company.

Von Rintelen's adviser, Sommerfeld, paid $380,000 via Guaranty Trust and Mississippi Valley Trust Company to the Western Cartridge Company of Alton, Illinois, for ammunition shipped to El Paso, for forwarding to Villa. This was in mid-1915.

Wall Street involvement in these Mexican border raids was the subject of a letter (October 6, 1916) from Lincoln Steffens, an American Communist, to Colonel House, an aide' to Woodrow Wilson:

My dear Colonel House:

Just before I left New York last Monday, I was told convincingly that "Wall
Street" had completed arrangements for one more raid of Mexican bandits into
the United States: to be so timed and so atrocious that it would settle the
election ....
 

/ Poznámka: ve 3. kapitole píše v závěru katolický historik Radomír Malý, že pronásledování církevních hodnostářů v Mexiku a Španělsku ve 30.letech si s ničím nezadalo s brutalitou Stalinových a Hitlerových táborů smrti; je už jasné, proč nemohl US prezident nijak pomoci, i když zde byla žádost mnoha kongresmanů - jak Wilson tak Roosevelt byli v přímém vlivu plukovníka House - viz výše - který tyto revoluce přímo podporoval; proto nemohl stejný člověk podpořit zastavení násilí v Mexiku... /
 

Once in power in Mexico, the Carranza government purchased additional arms in the United States.

The American Gun Company contracted to ship 5,000 Mausers and a shipment license
was issued by the War Trade Board for 15,000 guns and 15,000,000 rounds of ammunition. The American ambassador to Mexico, Fletcher, "flatly refused to recommend or sanction the shipment of any munitions, rifles, etc., to Carranza."However, intervention by Secretary of State Robert Lansing reduced the barrier to one of a temporary delay, and "in a short while...[the American Gun Company] would be permitted to make the shipment and deliver."

The testimony of John A. Walls, district attorney of Brownsville, Texas, before the 1919 Fall Committee yielded documentary evidence of the link between Bolshevik interests in the United States, German activity, and the Carranza forces in Mexico.

Consequently, the Carranza government, the first in the world with a Soviet-type constitution (which was written by Trotskyites), was a government with support on
Wall Street.

The Carranza revolution probably could not have succeeded without American
munitions and Carranza would not have remained in power as long as he did without American help.

(zdroje viz kniha, odkaz je výše v nadpisu).

 

USA byly do dubna 1917 neutrální zemí v 1. světové válce, nesměly poskytovat půjčky válčícím stranám.

In August 1914 Europe went to war. Under international law neutral countries (and the United States was neutral until April 1917) could not raise loans for belligerent countries.

This was a question of law as well as morality.

When the Morgan house floated war loans for Britain and France in 1915, J.P. Morgan argued that these were not war loans at all but merely a means of facilitating international trade.

Such a distinction had indeed been elaborately made by President Wilson in October 1914; he explained that the sale of bonds in the U.S. for foreign governments was in effect a loan of savings to belligerent governments and did not finance a war.

On the other hand, acceptance of Treasury notes or other evidence of debt in payment for articles was only a means of facilitating trade and not of financing a war effort.

Documents in the State Department files demonstrate that the National City Bank, controlled by Stillman and Rockefeller interests, and the Guaranty Trust, controlled by Morgan interests, jointly raised substantial loans for the belligerent Russia before U.S. entry into the war, and that these loans were raised alter the State Department pointed out to these firms that they were contrary to international law.

Further, negotiations for the loans were undertaken through official U.S. government communications facilities under cover of the top-level "Green Cipher" of the State Department.

Finally, and most interesting for subsequent events, Olof Aschberg, the Swedish banker, was a prominent participant and intermediary in the negotiations on behalf of Guaranty Trust. Let us therefore take a closer look at Olof Aschberg.

 

Olof Aschberg, the "Bolshevik Banker" (švédský bankéř bolš.revoluce)

(or "Bankier der Weltrevolution," as he has been called in the German press), was owner of the Nya Banken, founded 1912 in Stockholm.

The bank's London agent was the British Bank of North Commerce, whose chairman was Earl Grey, former associate of Cecil Rhodes.

Others in Aschberg's interesting circle of business associates included Krassin, who was until the Bolshevik Revolution (when he changed color to emerge as a leading Bolshevik) Russian manager of Siemens-Schukert in Petrograd;

Carl Furstenberg, minister of finance in the first Bolshevik government;

and Max May, vice president in charge of foreign operations for Guaranty Trust of New York.

Olof Aschberg thought so highly of Max May that a photograph of May is included in Aschberg's book.

 

Olof Aschberg pro Rusko získává půjčku 50mil USD v New York (1916)

In the summer of 1916 Olof Aschberg was in New York representing both Nya Banken and
Pierre Bark, the tsarist minister of finance. This business was concluded on June 5, 1916; the results were a Russian credit of $50 million in New York at abank charge of  7 1/2 percent per annum, and a corresponding 150-million-ruble credit for the NCB syndicate in Russia.

 

Půjčky pro revoluci od německé vlády, viz kabelogramy...

While this tsarist loan operation was being floated in New York, Nya Banken and Olof
Aschberg were funneling funds from the German government to Russian revolutionaries, who would eventually bring down the "Kerensky committee" and establish the Bolshevik regime.

The evidence for Olof Aschberg's intimate connection with financing the Bolshevik Revolution comes from several sources...

Three of these telegrams refer to banks — telegrams 10 and 11 refer to Nya
Banken, and telegram 14 refers to the Russo-Asiatic Bank in Petrograd.

Telegram 10 reads as follows:

Gisa Furstenberg Saltsjobaden. Funds very low cannot assist if really urgent
give 500 as last payment pencils huge loss original hopeless instruct Nya
Banken cable further 100 thousand Sumenson.

Telegram 11 reads:

Kozlovsky Sergievskaya 81. First letters received Nya Banken telegraphed
cable who Soloman offering local telegraphic agency refers to Bronck Savelievich Avilov.
Fürstenberg was the intermediary between Parvus (Alexander I. Helphand) and the German government.

About these transfers, Michael Futrell concludes:

It was discovered that during the last few months she [Evegeniya Sumenson]
had received nearly

a million rubles from Furstenberg through the Nya Banken
in Stockholm, and that this money came from German sources.

Telegram 14 of the Nikitine series reads:

"Furstenberg Saltsjöbaden. Number 90 period hundred thousand into Russo-Asiatic Sumenson." The U.S. representative for Russo-Asiatic was MacGregor Grant Company at 120 Broadway, New York City, and the bank was financed by Guaranty Trust in the U.S. and Nya Banken in Sweden.

Řád (S&B) a Hegelova technika vytváření-řízení konfliktů: "Vytvoření teze a antiteze (skrytě stejným subjektem - JP Morgen Guaranty Trust Company, CFR-Round Table Group), z jejichž syntézy vznikne profit" (zisk - nadvláda v dalších dekádách). Klikněte pro větší náhled obrázku.

Co byla válka Iráku s Íránem, Indie a Pákistánu, Ukrajiny a Ruska dnes? Zvlášť zajímavý je příběh Německa, pak Japonska, až do dnešních dnů (o Rusku samozřejmě nemluvě).

Zdroj - Anthony C. Sutton, Charlotte Iserbyt, grafika orig. Sutton, Infowars.com, zde.

Skvělý novější odkaz o tomto je také ZDE.

Konec ukázky.

Konec čtvrté kapitoly, vyčkejte prosím na dokončení textu.

KAPITOLA PÁTÁ

MÉDIA A LŽI

ÚSTAVA JAKO ZÁKLADNÍ IDEA STÁTU VS. OLIGARCHIE, KORPORACE A SOUKROMÝ BANKOVNÍ KARTEL

SVĚTOVOU VLÁDU POTŘEBUJEME, ALE JINOU

19. 12. 2015

20. STOLETÍ MĚNÍ KOLONIALISMUS 19. STOLETÍ NA:

RABOVÁNÍ SUROVIN A VYKOŘISŤOVÁNÍ LIDÍ "ZA DOHLEDU NADNÁRODNÍCH KORPORACÍ", S PODPOROU VLÁDAMI PLACENÝCH NADACÍ A TAJNÝCH OPERACÍ, SVRHÁVAJÍCÍCH NELOAJÁLNÍ REŽIMY.

O období Allena Dullese v poválečných letech, po 2. světové válce, jsem již psal v druhé kapitole (Korea, Vietnam, Kubánská krize, přifouknuté hrozby "šíření komunismu" jako krycí historka pro omezování práv a svobod občanů, pro řízení tajných operací a rozdmýchávání válek. Je o tom mnoho zdrojů, od analýz Noama Chomsky o válce v Koreji až po dokumenty Olivera Stoneho nebo R. Pillara, mnoho dalších).

Jakýmsi zlomovým rokem byl v tomto ohledu r.1953, kde US Kongres vyšetřoval velké US nadace (osvobozené od daní), jako byly Fordova nadace, Carnegieho nadace a Rockefellerovy nadace, co dělají se svými fondy, koho podporují, což byl jeden z mála signálů, že si zákonodárce uvědomuje, že moc není zcela v jeho rukou.

ROK 1953 A ÍRÁN

Rok 1953 byl důležitý v mnoha ohledech, například zde byl první řízený státní převrat v režii americké CIA a britské S.I.S., v Íránu, kde byl svržen premiér Mosaddek, který požadoval spravedlivější dělení zisků z těžby ropy:

- viz Anglo-Persian Oil Compeny na wikipedii, APOC (Írán - AIOC), záložka "nacionalizace a převrat" (ZDE).

Dočteme se zde typický příběh té doby, o rabování zdrojů země, okrádání místních lidí, ve prospěch obrovských zisků super-boháčů v pozadí:

Na konci prosince 1950 upozornil Teherán Brity, že Američany vlastněná Arabian American Oil Company se dohodla sdílet zisky se Saúdy na 50-50 bázi.

Britské ministerstvo zahraničí odmítlo myšlenku podobné spravedlivější dohody s AIOC, trvalo na dodržení platné těžební koncese (až do vypršení koncese v r.1996).

Íránci si stěžovali, že zisky se dělí (zhruba) v poměru 80:20 ve prospěch Britů:

V roce 1947, například, AIOC ohlásila zisk po zdanění ve výši 40 milionů £ (112.000.000$), ale kontrakt s Íránci jim přiznal pouze 7 milionů liber, tedy 17,5% zisku z íránské ropy.

Británie tak získávala z AIOC mnohem více, než Írán.

Podobně jako v INDII (1860 - 1905), později v PALESTINĚ (1914-1937), i v ÍRÁNU BRITOVÉ využívají obrovské chudoby místních lidí k obohacení,

což VŽDY vedlo jen ke vzestupu NACIONALISMU:

Spolehlivě povstávají národní hnutí, které jsou pak Brity tvrdě potlačována.

- viz rozdělení Bengálska v r.1905 (kapitola 2.)

- nebo postupné vykupování půdy Arabských rolníků v Palestině (viz níže)

V Íránu se příběh pouze opakuje (s novým řešením, řízeným státním převratem):

Anglo-Persian Oil Compeny na wikipedii, APOC (Írán - AIOC), záložka "nacionalizace a převrat" (ZDE):

Podmínky pro zaměstnance olejářské společnosti a jejich rodiny byly velmi špatné. Ředitel íránského Petroleum Institute napsal, že:

Mzdy byly 50 centů denně. Neexistovalo žádné placené pracovní volno (dovolená), žádná nemocenská, žádná kompenzace úrazů s trvalými následky. Dělníci žili v chudinské čtvrti zvané Kaghazabad, Papírové Město, bez tekoucí vody a elektřiny, ... V zimě byla tato oblast zaplavena, stala se jezerem. Bláta ve městě byla po kolena, a ... když deště ustoupily, mraky "nipping" - malých štípajících much, vzlétly ze stojatých vod, až ucpávaly nos, že se nedalo dýchat.

Léto bylo horší. ... Horko bylo nesnesitelné a neúprosné, vítr a písečné bouře přivály horký pouštní vzduch jako obrovská dmychadla. Pracovní tábor Kaghazabad byl vydlážděný rezavými ropnými sudy, změnil se na parnou pec, kterou doplňoval všudypřítomný sirný zápach hořícího oleje.... V Kaghazad nebylo nic, ani čajový obchod, koupele, ani jediný strom. Bazén a zastíněné centrální náměstí, které byly součástí každého íránského města, tu chyběly. Nezpevněné uličky byly plné krys.

Mosaddek se pokoušel s Brity domluvit, ale nešlo to.

Nakonec spor došel až ke znárodnění ropného průmyslu, tedy Anglo-Íránské společnosti, což vedlo ze strany Britů k sankcím a následné tajné akci CIA a MI6, které zinscenovali puč v r.1953. Mosaddek byl tak oblíbený, že se ho Britům nepodařilo jinak odstranit.

TP AJAX - ZDE, ZDE.

Byla zorganizována tajná operace pod krycím názvem "Ajax" (TP AJAX), americkou  CIA a britskou SIS (MI6). V srpnu 1953 americká CIA s pomocí úplatků politikům, vojákům, davům a novinářům, s pomocí informací z britského velvyslanectví a tajné služby, zorganizovala vzpouru, kdy využili "obavy z komunismu" a falešných zinscenovaných obvinění, a Mosaddeka svrhli (toto bylo odtajněno v r.2000). Použili zvláštní taktiku, najali protestanty, kteří útočili na mešity, křičeli:"Ať žije Mosaddek, ať žije komunismus!"

Byl dosazen prozápadní Šáh, předem byl připraven západu loajální nástupce premiéra (který byl mimochodem v r.1940 uvězněn, z důvody podpory nacismu), vybraní lidé získali vysoké úplatky a západ také připravil brutální milice SAVAK, které potíraly opozici (situace připomíná komunistickou normalizaci v r.1970 u nás, akorát zde bylo mnohem více mrtvých, vlivem státní policie SAVAK, šlo zde čistě o zisky z ropy, strategickou surovinu pro západ. Milice byly mnohem brutálnější, oběti se počítaly v tisících, až 12000 mrtvých lidí z opozice západního režimu).

U nás zůstal lidem v paměti rok 1968, v Íránu rok 1953:

Později se bude situace opakovat v mnoha zemích Latinské Ameriky,

včetně Venezuely (jako v Íránu i zde dojde k národnímu hnutí, zastavení okrádání země při těžbě ropy, s následnými sankcemi západu a pokusem o převrat, zinscenovaným CIA).

Velmi dobře zpracovaný dokument US dokumentaristy o Venezuele naleznete ZDE:

Válka proti demokracii - John Pilger.

- Novinář John Pilger zkoumá role Washingtonu v manipulaci latinskoamerické politiky v průběhu posledních padesáti let (1. polovina je věnovaná Venezuele, 2. polovina dalším zemím):
 

Pomalý úvod pro pochopení mentality tamní chudé vrstvy je od 21min následován pasáží o puči (řízeném CIA), o manipulaci záběrů v médiích (hodně se to mediálně podobá situaci na Ukrajině, kde 22. února 2014 postřílí neznámí odstřelovači množství lidí i policistů, záběry jsou podobně manipulovány -  více viz práce akademika Ivana Katchanovski z Ottawské university v Kanadě o masakru na Majdanu; ovšem ve Venezuele se puč nakonec nepovedl, viz dokument).

(vsuvka - Majdan)

Ad Majdan - dokonce i ČT přinesla opakovaně záběry na příslušníka Berkutu, jak je u pravé strany dobře známé ulice střetu s demonstranty opřený o plot a střílí mírně nahoru - s tvrzením, že střílí po demonstrantech. Ovšem tato ulice velmi prudce klesá a demonstranti byli navíc schovaní za betonovou bariérou - odstřelovač Berkutu v žádném případě nemohl střílet po demonstrantech "pod ním", to by musel mířit velmi dolů - střílel naopak po odstřelovači v horních patrech hotelu Ukrajina (což prokázaly i záznamy komunikace), který vraždil demonstranty před hotelem střelbou do zad, což je prokázáno videozáznamy. Přesná identifikace incidentů, času a místa, získávání svědectví, srovnání s radiodposlechy komunikace jednotek je právě předmětem akademické studie Katchanovského z University Ottawa (obsáhle také zde).

Ale zpět k dokumentu Válka proti demokracii, k Latinské Americe:

Ocitujme: Ve Venezuele nenastal za Cháveze "převrat", bohatí nepřišli o své majetky a své společnosti, jen o kontrolu nad státním ropným bohatstvím. V zemi se paradoxně daří kapitalismu lépe, než kdykoliv předtím, jsou tu drahé autosalony pro bohaté, mnoho dalších společností, výlety do Miami (město zcela vybudovali venezuelští super-boháči).

V zemi, která má založenou ekonomiku na ropě, žijí střední a vyšší vrstvy velmi dle amerického vzoru, tedy oni nemají vlast, kořeny, považují se za kosmopolity (tak hovoří jedna z respondentek v dokumentu).

Další skvělou prací o Latinské Americe a jejím útisku ve 20. století je

- D. Veselý o práci Noama Chomsky, publikovaly BL, 2006.

Brutální politika Spojených států proti zemím Latinské Ameriky, které žily ve sféře vlivu, jež byla posuzována bez ohledu na utrpení milionů zdejších obyvatel (Monroeova doktrína) za nezcizitelnou laboratoř na výrobu extrémního útlaku a mamutí sběrnu nerostného bohatství, kde byl sebemenší pokus vymanit se z okovů potlačen státními vojsky, paramilitaristickými skupinami a eskadrami smrti, financovanými americkými daňovými poplatníky.

Na počátku 60. let minulého století pokládala Kennedyho administrativa Latinskou Ameriku (od Mexika po Ohňovou zemi) za natolik důležitou součást amerického impéria, že bylo třeba ji bedlivěji střežit, aby nedocházelo k jejímu narušování (Kuba). "Obrana hemisféry" se změnila v "obranu vnitřní bezpečnosti"; tedy v jakousi nedobytnou tvrz před tzv. "komunistickou hrozbou". Ve skutečnosti šlo o vyhlášení vyhlazovací války domorodé populaci, tedy chudým rolníkům, bezzemkům, dělnickým odborům, církevním autoritám...

Na práci Kennedyho "Aliance pro pokrok" naváže později "Národní nadace pro demokracii", známá jako NED, opět plně financovaná US Kongresem, později budou využity přímo tajné služby a prudce narůstající soukromé žoldnéřské armády (Blackwaters) a soukromé tajné služby (Stratfor).

S projektem PNAC - Nového Amerického Století - dojde po r.2000 k využívání nejen nadací (tzv "Soft Power"), ale přímo tajných služeb, které budou už přímo a zpětně ospravedlňovat preemtivní války Spojených států, s pomocí výroby tzv. "naučených přiznání" v tajných věznicích CIA, s využitím mučení zajatců, od kterých nebude získáváno svědectví, ale budou svědectví přímo vyráběna:

- viz studie části nuceně zveřejněné zprávy o mučení CIA, která identifikuje, že šlo skutečně o výrobu svědectví - dle starších výzkumů CIA o psychologické válce, studii "o naučené bezmocnosti" -  The experiments of Professor Martin Seligman.