|
amatérský film KRÁTKÝ VZKAZ OD ATAHUALPY |
|
|
|
Snímek můžete shlédnout v HD kvalitě zde: ( úrovně kontrastu jsou optimalizované pro PC monitory, je zde odstraněný proklad )
Stažení souboru je možné na vimeo.com (klikněte na nápis vimeo) Při pomalejším připojení k internetu klikněte na písmena HD pro nižší kvalitu zobrazení.
version with English subtitles and short introductory text - SHORT MESSAGE FROM ATAHUALPA ( This is a pilot project for finding way of the production of amateur films. )
Stručný popis děje motto: "Duše velkých bojovníků nezemřely, jsou tu pořád s námi. A občas se probudí..."
Lucka a Vašek jsou kamarádi
z dětství, rádi spolu dřív jezdili na svůj "ostrov", víkendové cesty z
města na různá místa v přírodě, kde si vypnuli mobilní telefony a vzájemně
si četli různé napínavé příběhy.
Kvalita distribučních kopií kvalita PC kopie ke stažení na vimeu - 1920x1080/25p, 10Mbps kvalita anglické verze PC kopie - 1920x1080/25p, 10Mbps master - 1920x1080/50i
Herci a tvůrci herci - Václav Tomáš, Lucie Ptáčková námět a scénář - Pavel Sedlák zvuk - David Šmíd hudba/music - Kevin MacLeod (incompetech.com) střih, barevné korekce, mix zvuku, výběr hudby - Pavel Sedlák kamera - Oldřich Čadek, Pavel Sedlák režie - Pavel Sedlák
PODROBNOSTI O VZNIKU FILMU
Jak to začalo V létě v roce 2010 jsem byl na dovolené na krásné chalupě na Ještědském hřbetu, kde se nám moc líbilo. Pokušení zkusit si natočit amatérský film mě lákalo už dlouho, místo přímo vybízelo k natáčení, a tak se naše dovolená změnila v obhlídku lokace. Námět a scénář Atahualpa offered to fill a large room about 22 feet (6.7 m) long and 17 feet (5.2 m) wide up to a height of 8 feet (2.4 m) once with gold and twice with silver within two months. ( http://en.wikipedia.org/wiki/Atahualpa ) Příběh z doby, kdy jsem vyváželi křesťanství a odváželi si zlato, je rámovaný dnešními kulisami, kdy vyvážíme demokracii a dovážíme si "černé zlato".
Vždy mě lákala příroda, kontrast hlučného přelidněného města a krásné krajiny, navíc mě baví historie a knihy. Námět poskytla kniha Zápas nad propastí (napsal Lubor Pok), která pojednává o Španělsku v období objevení Ameriky. Dobyvatelské výpravy, tzv. Konkvisty, šířily křesťanství a současně zajišťovaly nutné prostředky pro královský dvůr a jeho evropské výboje. Výpravy často financovali obchodníci, kteří tušili tučné zisky při poskytování materiálu pro nově zakládaná města a kolonie, pětina zisku připadla králi, pětinu tvořil kapitánský podíl vůdce výpravy. Dobyvatelé byli vybaveni železnými zbraněmi, které domorodci neznali, také mušketami a děly, které jim dávaly značnou převahu. Speciální okolností dobytí Caramajky (1533) byl i fakt, že v zemi zuřila občanská válka mezi dvěma Inky královského rodu. Vousatí bílí mužové přicházející z moře navíc zjevem připomínali bájné postavy - Virakoči, o kterých mluvily místní pověsti jako o ochráncích civilizace Inků. To vše pomohlo vůdci Pizzarovi dobýt obrovské a nepřístupné město jen s hrstkou bojovníků. Zrádná lest, kdy Pizzaro vlákal Inku jako svého hosta do paláce, který jim Atahualpa poskytl, aby ho tam zajal a zbytek jeho dvořanstva povraždil, je součástí příběhu filmu, který je jinak klasickou letní romancí dvou mladých lidí. Přípravy Amatérský film je poměrně specifická realizační kategorie. Je třeba levně sehnat vybavení, zapůjčit světla, zvukovou aparaturu, jednotlivé profese se kumulují a práce "na place" (přípravy záběrů, hlídání kostýmů a rekvizit, svícení, práce s neherci) je dík nedostatku lidí časově náročná a možná zdlouhavější, než práce plně profesionálního štábu. Chtěl jsem si při realizaci prvního snímku především vyzkoušet, jaká úskalí nás na této cestě čekají. V tomto ohledu vyšla naše očekávání stoprocentně, úzkých míst při realizaci bylo mnoho a první snímek byl tak především obrovskou školou realizace nízkonákladového "nadšeneckého" projektu. Realizace Film jsme točili tři dny v horách, během naší dovolené. Pak byl ještě jeden natáčecí půlden v Praze v metru a nějaké dotáčky (výhledy na město).
Času opravdu nebylo mnoho, první den jsme si nechali na rozjezd trochu volnější, ale druhý den se točilo od půl deváté ráno s několika malými pauzami až do půl třetí v noci. Ráno třetí den jsme točili probuzení a ospalost neherců byla dík tomu velmi autentická, odpoledne nás pak během natáčení procházky zastihla bouřka, kolem nás začaly práskat blesky a burácet hromy a tak jsme na vyhlídce strávili celkem asi jen pět minut, namísto jedné hodiny. Zachránily mne loňské záběry z obhlídky, bez nich by film zkompletovat nešlo. Naštěstí se o nás dobře starali naši zásobovači, kteří jezdili nakoupit a uvařili nám vždy nějakou tu baštu, aby tvůrčí problémy měly ten správný podklad.
Vypíchnu i fakt, že jsme se například asi hodinu a půl prali se světlem jedné scény na zápraží (vypálená zeď v pozadí nešla dorovnat ani odraznými deskami ani světly), až nás konečně napadlo se posunout o deset metrů dál pod strom, do příjemného polostínu. Scéna tím navíc velmi získala na estetické úrovni, touto změnou se znatelně posunula k lepšímu. Tato příhoda velmi dobře ilustruje problémy, se kterými jsme se při natáčení potýkali. Technika Původní záměr byl natáčet scény s pohybem kamerou XH-A1 (Canon, 3xCCD), scény s malou hloubkou ostrosti (DOF) s foťáky Canon 550D a 60D, ale nakonec si kamarád pořídil novou Sony kameru FS100, která má podobné vlastnosti, jako foťáčky, ale přitom netrpí jejich neduhy, a tak jsme hlavní kameru přeobsadili. Na kameru se nahrával i zvuk, ovšem mikrofon ME64 na tágu byl nejprve vedený do malého mixpultu Azden, teprve linkové výstupy z mixu byly nahrávané v kameře (velmi to pomohlo kvalitě zvuku, odstup od šumu se znatelně zlepšil).
Tágo a mix obsluhoval po celou dobu náš zvukař David Šmíd, takže základní štáb na place čítal tři lidi - režiséra (často současně i kameramana), kameramana Oldu a zvukaře. Kromě toho jsem obstaral jedno větší zářivkové světlo, několik menších světel s oteplovacími foliemi a pak malá LED světla, která jsme použili jako studená kontrasvětla. Další vybavení tvořily odrazné fólie na stojanu i do ruky, nezbyté vysílačky, rekvizity (skleničky, obraz, ubrus, amulet, apod.), nechyběly například ani pudry. Nezbytností byly skla s velkou světelností pro foťáky (f1,8) pro záběry s malou DOF, širokoúhlý objektiv do interiéru, ND filtry do exteriéru, náhledový monitor pro hlavní kameru, ojediněle se ke slovu dostal i malý jeřáb do interiéru (zapůjčený za lahev dobrého moku), který obstaral nadhled pro záběr před snovou sekvencí, a pak i steadicem, který ztvárnil "odchod ducha z amuletu". Chybět nemohly ani stativy pro kamery a světla a velmi praktický vozík, noťasy, externí záložní disky a čtečky karet snad ani nepočítám. Každý večer bylo nutné obsah všech karet zkopírovat na dva disky, spát jsem chodil nad ránem.
obrázek - levá a pravá část téže místnosti s rozprostřeným vybavením Postprodukce Základní problém postprodukce tvořil fakt, že FS100 natáčela v 1920x1080/50p, zatímco foťáky v 1920x1080/25p. Scény s pohybem byly dík tomu plynulé, ovšem Avid MediaComposer, ve kterém jsem celý snímek zpracovával, zatím snímkovou rychlost 50p nepodporuje. Zvolil jsem nakonec převod 50p na 50i (zachoval jsem 50 fází pohybu pro scény s pohybem), pracovní kodek byl avid DNxHD 185Mbps (422). Soubory z karet foťáků byly při importu převedeny na stejný kodek (vlastně byly dekomprimované, aby se s nimi lépe pracovalo). Kodek udržel vysokou kvalitu i během barevných korekcí. Problémy se objevily, bylo třeba vymaskovat některé "zapomenuté drobnosti" ze záběrů (ruku, roh odrazné desky, obrázek v knize, kus židle), místy okénko po okénku, stabilizovat některé záběry z loňska, zpomalovat, trikovat oči amuletu, atd. Tři dny stará kamera (nevyzkoušená a nenastavená) nás potrápila první den, kdy úvodní záběry nebyly úplně prokreslené (ukázalo se, že problém způsoboval ND filtr v kompendiu, který nebyl v přesné rovině s optikou kamery a docházelo tak na něm k lomu světla a zkreslení). Takže místy byla snaha toto zkorigovat, následovalo samozřejmě i nevyhnutelné velké množství barevných korekcí. Zajímavou zkušeností byla pro mě barevná stylizace města. Hudební režie V určité chvíli došlo na výběr hudby. V záloze byl kamarád, který byl ochotný něco složit na klávesách, nakonec jsem ale sáhnul po skvělé práci Kevina MacLeod. Tento člověk složil obrovské množství velmi kvalitní hudby, část z ní pak poskytl zcela zdarma k použití, za což mu patří obrovský dík. Naposlouchal jsem asi 100 jeho skladeb, asi 50 jsem vybral do užšího výběru a kombinováním části z nich jsem získal skutečně velmi kvalitní hudbu. Proces to byl časově velmi náročný, ale po maskování a střihu rozhovorů to byla už skutečně radostná práce, do plných kádí se přidává snáz, říká jedna úsloví. Místy jsem kombinoval i tři skladby najednou (např. basové hučení, bubínky, do toho sborový zpěv nebo skřeky a vřískot, skládané z malých vybraných částí skladeb). Byla to piplačka, ale bavilo mne to. Bylo nutné taky doruchovat některé části snímku, např. zpěv ptáčků v prvním rozhovoru nebo ráno, kompletně bylo např. nutné vytvořit ruchy pro snovou sekvenci po večerním čtení (šum deště, mořský příboj, burácení hromu, dusot koní, zpěv exotických ptáků, výstřely z mušket a rána z děla). Tato práce se plně projeví při poslechu zvuku na kvalitních reproduktorech. Finalizace Po večerech jsem se během necelých dvou měsíců prokousal postprodukcí až do finále. Např. ladění míchačky probíhalo na několikrát (zkoušel jsem ji jak na malých TV repráčcích, tak na velkých bednách, hledal jsem kompromis, byť preferuji dobrý zvuk na větších reprobednách domácího kina). Se zvukem by se dalo hrát další měsíc, ale to už by bylo nad mé možnosti. Obraz jsem testoval na plazmě (úhlopříčka cca 1,2m), přehrával jsem ho pomocí diskového přehrávače (akcelerační čip v těchto přehrávačích poskytuje perfektně plynulý obraz, taky barevné podání bývá lepší, než když obraz např. projde grafickou kartou v PC). Závěrečné přepočty pro internet mají samozřejmě sníženou snímkovou rychlost na 25p, což je drobná degradace kvality pohybu, ale to už je u amatérského snímku, dělaného především pro radost, pouze drobnost. Perličky z natáčení Hlavní hrdinka Lucie opravdu cestuje po světě, pobývala například necelý rok ve Spojených státech, na natáčení přiletěla rovnou z Kypru. Pochvalovala si, že chvíli zase konečně mluví víc česky než anglicky (velmi jí děkuji za překlad filmu, vytvořili jsme verzi s anglickými podtitulky). Během večerů nám na chalupě dělali pravidelně společnost sršni. Měli z druhé strany domu hnízdo a světlo nad vchodem je pletlo, takže čtyři až osm sršňů lezoucích na zdi nad stolem bylo pravidlem. Naštěstí nebyli útoční, takže (po jisté dávce domácí slivovice) je zkoušel hladit i Radek, který je alergický na včelí jed a při pohledu na sršně podléhal v počátku panice. Zvukař David se osvědčil jako vynášeč sršňů z chalupy. Hbitým pohybem zaklapnul sršně do dvou kuchyňských misek a vynesl ho ven. Po čase se se sršni skamarádil natolik, že si jednoho poslal omylem pod tepláky, lezl mu pod nimi po lýtku. Kupodivu se nechal vklidu vyprostit a David i sršeň přestáli příhodu bez úhony. Hlavní hrdina Vašek po natáčení večerní scény s knihou prohlásil, že tolik toho nenačetl snad za celý svůj dosavadní život. Byla to fuška, věřili jsme mu. Noční košile ve večerní a ranní scéně měla být o něco méně průhledná, ale Lucka jinou (vzhledem i k své časové vytíženosti) nesehnala. Dnešního zkušeného diváka nemůže taková jemná scéna samozřejmě nijak ohrozit, děj snímku se jen o malý kousek posunul víc od kamarádství k dnešní běžné realitě. Závěrečné dva obrázky ve snové sekvenci (po čtení) jsou podle všeho skutečným zobrazením dobývání Cajamarky a zajetí Inky Atahualpy, poslední portrét je pak jeho pravdivou podobiznou. viz odkaz - http://en.wikipedia.org/wiki/Atahualpa Nejzajímavější věta snímku pro mě osobně zazní v závěru večerního čtení - my křesťané zabíjíme jen v boji..., pokud uznáš moc našeho vládce a přestoupíš na naši víru, nemůže se ti nic stát. Závěrečný odstavec těsně před titulky vysvětluje nadmíru jasně proč. Pak je tu ještě jedna (tentokrát odlehčující) drobnost - dle scénáře se měl amulet vzbudit proto, že byl zavěšen na španělské víno. Muselo ho to opravdu naštvat .-) .
Závěrečné dojmy Realizace prvního hraného amatérského snímku s (prakticky) neherci, nezkušeným režisérem a malou produkcí má samozřejmě obrovská úskalí, jichž jsem si byl od počátku vědom. Přes opakované natáčení dialogů a veškerou snahu obsahuje snímek množství (často začátečnických) chyb, i když jsme se všichni snažili, aby jich bylo co nejméně. Přesto je snímek přes všechny nedostatečnosti mým částečně splněným snem a především prvním krokem na cestě k dalším projektům. Získali jsme neocenitelné zkušenosti a jistě budeme příště zas o pěkný kus lepší. Přeji vám příjemnou podívanou, a pokud vás náhodou film nechytne, přepněte prosím prostě na jiný kanál. Těším se u příštích projektů na viděnou.
A to je konec dávného příběhu o zákeřné zradě dobyvatelů, učiněné s jménem Boha na rtech...
|
