ZAMYŠLENÍ - ČÁST PRVNÍ (rok 2018)
Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog o kamerách
zamyšlení 2018
Komentáře 2018 č.1
komentáře 2017 č.2
komentáře 2017 č.1
Komentáře 2016 č.2
Komentáře 2016 č.1
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
CP pro XHA1
 

 

ZAMYŠLENÍ se věnují mým osobním úvahám v otázkách kultury, náboženství a mystiky, cvičení těla i ducha, úvahách o člověku a smyslu jeho existence, souvislostech s přírodou.

Jde o čistě osobní úvahy, zveřejňované pouze pro zábavu a inspiraci, nelze z nich vyvozovat žádné "závazné závěry" - každý člověk si sám za sebe vybírá, co se mu líbí, co ho zajímá a čím se inspiruje, sám sobě se pak za případné důsledky těchto svých rozhodnutí i zodpovídá.

 

 

KRÉDO TĚCHTO ÚVAH:

Na počátku velkých náboženských hnutí stojí osobní zkušenosti, které lze označit jako mystické.

Působení velkých náboženských zakladatelů, Mojžíše, Gautáma Buddhy, Ježíše z Nazaretu nebo Mohameda, začíná obdobím příprav, kdy odcházejí do samoty a na poušť, kdy se postí a přijímají zjevení, které potom hlásají a šíří.

Jakmile se z nich však vyvine určité náboženské uskupení, které se následně nutně upevňuje také v institucích, jsou další osobní zkušenosti tohoto druhu v jistém napětí s učením a zákony těchto spolků a hnutí.

Tyto tenze mohou být zdrojem obnovy a reformy učení, ale mohou být také odmítnuty

a jejich hlasatelé mohou být pronásledováni.

 

Mystikové se shodují v tom, že žádný slovní popis nevyčerpá obsah této zkušenosti.

Mystická zkušenost nepřináší teoretické vědění, má povahu osvícení a náhledu.

Mystická zkušenost přichází sama a není ani trénovaným člověkem ovladatelná.

 

(upraveno s využitím wikipedie, zde)

 

 

 

 

V MODERNÍ TECHNOLOGICKÉ ZÁPADNÍ SPOLEČNOSTI

EXISTUJE MNOHO ZÁJMU O DUCHOVNÍ ROZVOJ ČLOVĚKA,

ALE VZHLEDEM K RACIONÁLNĚ-VÝKONOVÉ POVAZE

ZÁPADNÍHO SVĚTA JEN MÁLO ČASU SE MU DOOPRAVDY VĚNOVAT.

 

ZÁJEM LIDÍ I ZVYŠUJÍCÍ SE POČTY "VYHOŘENÍ A OSLABENÍ

V ŽIVOTĚ" DÁVAJÍ PŘÍLEŽITOST RŮZNÝM PODNIKAVÝM LIDEM.

JAK SE VYHNOUT TĚMTO "KOUZELNÍKŮM S DUCHOVNEM"?

 

29. 8. 2018

 

INSPIRACÍ pro toto zamyšlení se stal blog známého autora Mnislava Zeleného (Atapany), o jisté povrchní snaze u lidí západu získat duchovní zkušenosti spíš s pomocí pro nás exotických nauk či lidových šamanů, kde si lidé zkracují dlouhou cestu nažívání "atraktivní obalem" jakýchsi exotických duchovních "kulis".

Navíc moji lehce polemickou odpověď vyhodnotil "automatizovaný diskusní systém s prvky umělé inteligence" jako spam, což mi přijde vysloveně "symptomatické" a současně v jistém smyslu i velmi pikantní.

Zdá se, že posuzování polemiky je pro tyto systémy nejtěžší zkouškou, což nám dává jistou naději, že než dokážeme opustit své chemicko-biologické tělo v nějakém technologickém "robotickém systému", tak uteče ještě hodně vody.

 

Do té doby je naše pouto s Matkou Přírodou a Otcem Vesmírem vše-určující.

Jsme vzájemně propojeni, vycházíme jako lidé z veškeré okolní přírody i vesmíru, pokud bychom přírodu a živočichy kolem zničili, poškodíme tím nevratně sami sebe.

 

Z tohoto faktu (propojení člověka a přírody) vychází i zkušenost Mnislava Zeleného, který studoval vztah Indiánů v divoké přírodě k jejím projevům i darům, sledoval jejich kulturu, která je s touto přírodou úzce spjata i mystickými obřady, kdy s pomocí monotónních rytmů, toxických (na psychiku člověka působících) bylin a tradovaných způsobů zacházení s touto "ne-racionální" zkušeností dosahují Indiáni s pomocí průvodců – šamanů – mystických spojení (sjednocení) s přírodními "duchy či bohy".

Hovoříme zde o pohanské fázi uctívání, před vznikem například egyptských či antických kultů, také před vznikem dnes známých hlavních monoteistických náboženství.

 

Moderní člověk jasně ztrácí toto spojení s přírodou, "obut a oblečen" vchází do přírody nikoliv už divoké, ale kulturně upravené využíváním, vchází do přírody obhospodařované. Zvěř i ptactvo museli ustoupit lidským sídlům a silnicím, továrnám, ryby v řekách i mořích trpí následky stále rostoucí lidské činnosti.

Příroda je jako celek "rostlin i zvířat" natolik lidmi ovlivněna, že mnoha druhům hrozí vyhubení a mnoho harmonických oblastí "lesů a vod" bylo průmyslově a hospodářsky významně rozvráceno.

To zpětně, spolu se zvyšujícím se počtem lidí na planetě a jejich koncentrací kolem "vědecky-racionálně-technologických center" (měst) vede k množství moderních chorob, různých problémů, nemocí či osobních "pracovních vyhoření".

 

Ale oslabený člověk, ztrácející ze zřetele smysl života,

založeného na výkonu a následné materiální a zábavné (konzumní) odměně

aneb blahobytu, celkově unavený až vyčerpaný touto svou

konzumně-výkonovou rolí v racionálně-vědeckém světě,

najednou zatouží po vnitřní harmonii a hledá cestu,

kterou ale nikdy od dětství nepěstoval, protože mu vždy připadala pouze

jako ztráta času, stejně jako ochrana a snaha o porozumění

starých duchovních učení, stejně jako ochrana přírody.

 

Pokroková vědecko-racionální fáze našeho světa, v posledních 200 letech plná úžasných vynálezů, pomáhajících lidem v těžké práci, životě i zábavě, tak vede k masivnímu rozvoji mnoha negativních důsledků.

Například manažeři firem často pod pohrůžkou "když to neuděláš ty, tak to udělá někdo jiný", ničí skrytě přírodu i zdraví obyvatel mnoha regionů. Naše "vyspělá civilizace" dokáže poskytnout lepší bydlení i život mnoha lidem, ale právě ony materiálně-zábavné bonusy ničí časem planetu, a také lidská duše mnoha jedinců v tomto prostředí (až na malé skupinky super-elit) rychle chřadne.

Výkonově-finančně-vojenský "princip fungování" současné západní civilizace tak spěje k zničení přírody, skrytému vysávání mnoha slabších států, což dopadá negativně do těchto společností, k válkám a k vyhoření vnitřní energie mnoha lidí.

 

A tímto ničením přírody i člověka tento výkonový princip spěje k jasné zkáze.

Jedinou alternativou se zdá být – pokud současný vrchol průmyslově-vojenské "skrytě harmonii přírody a člověka znásilňující" civilizace vůbec přežijeme – změna chování lidské společnosti, kde finančně-průmyslově-vojenská kultura

...bude časem nahrazena kulturou harmonie:

- člověka v rovnováze výkonu a sebepoznání,

- a lidské společnosti v rovnováze k přírodě, prostoru "zvířat, lesů i vod."

 

To se logicky neobejde bez ohromných změn v prioritách financování, namísto

investování do vojenských technologií bude až polovina výdajů směřována

k ochraně přírody a k dosažení nového typu vzdělávání lidí,

aby dokázali lépe využít svůj život - jinak nepřežijeme a časem nás zničí

řada válek, různé nemoci, zničené prostředí a ztráta smyslu existence.

 

 

Zní to utopicky, ale hovořil o tom u nás v r.2015 například filosof Šmajs (ZDE),

cesty duchovního rozvoje člověka se mohou stát až celou třetinou obsahu

nových vzdělávacích systémů.

Protože naučit se opět vnímat jemné záchvěvy duše, skloubit výkon a pracovitost

s harmonií a vyrovnaností, to vyžaduje mnoho úsilí, času a vzdělávání.

 

 

 

2. JAK TEDY ZKOUMAT UŽ DNES TYTO NAUKY, JAK SE NESTÁT OBĚTÍ

JAKÉSI "POVRCHNÍ MÓDY", ALE ZÍSKAT PŘÍSTUP KE SKUTEČNÝM

PRINCIPŮM "SPIRITUALITY ČLOVĚKA", KTERÉ DOOPRAVDY

DOKÁŽÍ ZMĚNIT NAŠE VNÍMÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA?

 

No, v dnešní době opravdu těžko, není mnoho času při zakládání rodiny a nutném vydělávání peněz na meditace o vnitřní rovnováze. Bez využití dlouhodobých promyšlených a cílených snah k získání alespoň malého času v osobním denním rozvrhu, bez podpory státních škol (tyto oblasti rozvoje naprosto ignorují), bez schopnosti sám vytvářet "malé příležitosti" pro cvičení, nemůže moderní člověk uspět.

Cílená snaha je jistě nutná, ale jak to udělat, aby to nebylo "nucení se"?

Těžko o tom mluvit krátce, naše osobní založení rozhoduje.

Prostě naše povaha nám musí umožnit se zajímat o harmonie v lidech i přírodě, protože státní školství nic z tohoto neučí, a tak je každý sám svého štěstí strůjcem.

Mnoho lidí zažije prudkou změnu osudu, nemoc, úraz, rozpad vztahů, náročné pracovní prostředí s vyhořením, jiní lidé docházejí ale ke zkušenosti pozitivně, kdy se jim informací dostane v ideální (nikoliv dogmatické) podobě v rodině, od přátel, či jsou nadáni darem vidět tyto problémy přímo - sami, bez pomoci druhých.

Ale vždy pak musí přijít poučení, kudy v této "duchovní zemi" našlapovat, aby se člověk nestal obětí svojí vlastní neznalosti, při chůzi touto krajinou si totiž lze i ublížit, a to velmi vážně. Síly zde se vyskytující jsou podle vyjádření mnoha lidí velmi mocné, a znají oba vrcholy - jak pól dobra, tak i hloubku pólu pro-pastí.

 

Jistě je tak nejbezpečnější jít cestou pro nás dobře známých místních náboženství (římskokatolické, evangelické a dalších církví), ale jejich nauka připadá někdy moderním lidem už příliš svazující.

Takže se pak otevírají cesty k pro nás exotičtějším naukám (budhismu například), ovšem ta exotika může být zrádná, poskytuje nám někdy falešné pocity, dík pro nás neznámým "kulisám" odlišné kultury.

Třetí cestou je tak pomalé studování zajímavých lidí, z oblasti umění, politiky, různých cestovatelů a zajímavých knih, které jsou dobře prověřeny historií.

Tato cesta je sice méně "mystická", ale vysoce zajímavá, nabízí totiž pohledy na ne příliš dávnou historii, s mnohem osobnějším náhledem. Je tak vhodnou cestou pro začátečníky, kteří chtějí dopřát svému životu "dříve nepoznaná moudra", při zachování bezpečné cesty bez výrazných rizik.

 

Tomuto tématu "zajímavých lidí" se budu věnovat i příště, považuji ho za ideální námět pro mé další zamyšlení.

 

Pavel Sedlák