ZAMYŠLENÍ - ČÁST PRVNÍ (rok 2018)
Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog o kamerách
zamyšlení 2018
Komentáře 2018 č.1
komentáře 2017 č.2
komentáře 2017 č.1
Komentáře 2016 č.2
Komentáře 2016 č.1
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
CP pro XHA1
 

 

ZAMYŠLENÍ se věnují mým osobním úvahám v otázkách kultury, náboženství a mystiky, cvičení těla i ducha, úvahách o člověku a smyslu jeho existence, souvislostech s přírodou.

Jde o čistě osobní úvahy, zveřejňované pouze pro zábavu a inspiraci, nelze z nich vyvozovat žádné "závazné závěry" - každý člověk si sám za sebe vybírá, co se mu líbí, co ho zajímá a čím se inspiruje, sám sobě se pak za případné důsledky těchto svých rozhodnutí i zodpovídá.

 

 

KRÉDO TĚCHTO ÚVAH:

Na počátku velkých náboženských hnutí stojí osobní zkušenosti, které lze označit jako mystické.

Působení velkých náboženských zakladatelů, Mojžíše, Gautáma Buddhy, Ježíše z Nazaretu nebo Mohameda, začíná obdobím příprav, kdy odcházejí do samoty a na poušť, kdy se postí a přijímají zjevení, které potom hlásají a šíří.

Jakmile se z nich však vyvine určité náboženské uskupení, které se následně nutně upevňuje také v institucích, jsou další osobní zkušenosti tohoto druhu v jistém napětí s učením a zákony těchto spolků a hnutí.

Tyto tenze mohou být zdrojem obnovy a reformy učení, ale mohou být také odmítnuty

a jejich hlasatelé mohou být pronásledováni.

 

Mystikové se shodují v tom, že žádný slovní popis nevyčerpá obsah této zkušenosti.

Mystická zkušenost nepřináší teoretické vědění, má povahu osvícení a náhledu.

Mystická zkušenost přichází sama a není ani trénovaným člověkem ovladatelná.

 

(upraveno s využitím wikipedie, zde)

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ ČTVRTÉ:

 

ZAMYŠLENÍ TŘETÍ O "ČERNOBÍLÉM" VIDĚNÍ KONFLIKTŮ

PŘEDCHÁZÍ ZAMYŠLENÍ ČTVRTÉ,

O TOM "KDE DĚLÁ ZÁPAD CHYBU

VE SVÝCH ROZHODNUTÍCH OD ROKU 1991".

 

10. 12. 2018

 

 

ČÁST PRVNÍ - SOLŽENICYNOVA KRITIKA ZÁPADU (r.1978)

 

cituji, proč stojí za to číst následující delší texty o Solženicynově kritice západu:

"Typickým politickým exulantem se však Solženicyn nestal. Kdyby jím byl, choval by se jako ostatní – nadával by na poměry ve své vlasti a současně velebil poměry v exilu. A právě to se čekalo i od Solženicyna, když jej v roce 1978 pozvali, aby promluvil na půdě Harvardské univerzity. Namísto chvalozpěvu na svobody amerického politického modelu si nevděčný ruský disident dovolil kriticky zhodnotit mravní a duchovní stav společnosti, v níž našel dočasný azyl.

Možná si starší posluchači Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa vzpomenou, že od té chvíle přestal být na vlnách těchto rozhlasových stanic prezentován v pozitivním světle."

 

motto

Už obyčejná biologie ví, že pro živočicha není dobré, aby si zvykl na velký blahobyt.

V životě západní společnosti začíná dnes blahobyt odkrývat svou zhoubnou masku.

Solženicyn, r.1978, Harvard,  zde.

 

 

další zdroje: Spiegel a Aktualně.cz

 

Ocituji nejdřív část článku z Aktuálně.cz, k stému výročí Solženicynova narození:

Samostatnou kapitolou jsou v tomto ohledu námluvy s časopisem Novyj mir a jeho šéfredaktorem - sovětským básníkem a čelným představitelem generace "šedesátníků" Alexandrem Tvardovským. A také celé několikaleté období po vydání Jednoho dne Ivana Děnisoviče, kdy se Soležnicyn nečekaně ocitl na výsluní oficiální sovětské literatury a pod patronátem Tvardovského, ale například i Chruščovova poradce Vladimira Lebeděva, byl nakrátko hýčkaným a svým způsobem protěžovaným sovětským autorem.

O tom všem Solženicyn otevřeně píše v čtivé autobiografii Trkalo se tele s dubem (česky 2001). A netají se tím, že už první krok - nabídnutí Jednoho dne Ivana Děnisoviče k otištění - byl z politického hlediska pečlivě promyšlený.

Autor si plně uvědomoval, že po 22. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1961, na kterém Chruščov po několikaleté přestávce znovu otevřeně kritizoval stalinismus, se jeho "lágrový" text, z něhož předem sám vyškrtal nejproblematičtější pasáže, může Chruščovovi hodit. A tak se také stalo.

Solženicynovo lavírování na prahu světa sovětské nomenklatury - mimo jiné jeho přijetí do Svazu spisovatelů v roce 1962 - však nemělo a ani nemohlo mít dlouhého trvání.

 

Tajil totiž před svým příliš nevypočitatelným okolím doslova všechno: své na tu dobu nepřípustné konzervativní smýšlení, příliš výbušné rukopisy i to, že začal pracovat na stěžejním díle, které mělo zanedlouho torpédovat sovětský systém jako celek - Souostroví Gulag (česky 1974 až 1982).

Po publikaci svého slavného Dopisu sjezdu sovětských spisovatelů, po vyloučení ze Svazu spisovatelů v roce 1969 a poté, co mu byla v roce 1970 udělena Nobelova cena za literaturu, přešel Solženicyn na otevřeně disidentské pozice.

Na jedné straně začal vystupovat coby otevřený protivník, ne-li rovnoprávný soupeř sovětského systému, a na straně druhé se přestal tajit se svými nacionalistickými a konzervativně pravoslavnými názory.

 

Vedle na Západě většinou kladně přijímané kritiky komunistické ideologie zde najdeme i kontroverznější momenty.

Socialismus Solženicyn v dopise nazývá "krutým žertem 20. století", hovoří o mravním úpadku Západu, varuje před unáhleným zaváděním demokracie v Rusku a navrhuje nahradit vyhaslou komunistickou ideologii, dávno zbavenou obsahu, autoritativním řádem vycházejícím z pravoslavné morálky.

Tyto postoje se po autorově vyhoštění ze Sovětského svazu prohloubily a vygradovaly v jeho skandálním Harvardském projevu z roku 1978, v němž s mesianistickým zápalem odsoudil Západ za jeho sebestřednost, hédonismus a ideový úpadek, v němž mimo jiné zaútočil na všemocnost a škodlivost tamního tisku.

 

 

Nejprve ale citace z rozhovoru SPIEGELu se Solženicynem

(ZDE, 2007).

Volně přeloženo z částí rozhovoru, velmi kráceno:

Solženicyj:

Na celém světě rostou obavy, jak budou Spojené státy pracovat ve své nové roli jediné světové supervelmoci, kterou se stala v důsledku geo-politických změn po roce 1990.

Při rozjímání nad minulostí jsem mnohokrát protestoval nad sjednocováním pojmů "ruský" a "sovětský", bohužel toto není bráno do úvahy ani na západě, ani v bývalých socialistických ani v bývalých sovětských zemích.

Starší politická generace z komunistických zemí není připravena k pokání, a nová generace je zase až příliš šťastná, že může nyní říkat nekorektní obvinění, proti dnešní Moskvě. Chovají se, jako by poté, co se hrdinsky sami osvobodili a vedou nyní nový život, Moskva stále zůstávala komunistická.

Přesto stále doufám, že tato nezdravá fáze brzy skončí. Že všichni lidé, kteří zažili komunismus pochopí, že to komunismus (* a nikoliv Rusko) je vinen za hořké stránky v jejich historii.

Kdybychom se všichni mohli střízlivě podívat na historii, nemohla by nadále existovat ani nostalgie po bývalých časech, ať už v Rusku nebo v bývalých socialistických zemích, ani by bývalé země východní Evropy nemohly vidět historické Rusko jako zdroj svého neštěstí.

Člověk by neměl připisovat zlé skutky jednotlivých vůdců nebo politických režimů "vrozeným vadám" ruského lidu a jejich země.

 

SPIEGEL: Jak hodnotíte období vlády Vladimíra Putina, ve srovnání s jeho předchůdci, panem Gorbačovem a Jelcinem?

Solženicyj:

Vláda Gorbačova byla politicky neuvěřitelně naivní, nezkušená a nezodpovědná vůči vlastní zemi. Nebylo to vládnutí, ale bezmyšlenkovité vzdání se moci. Obdiv Západu jen posílil jeho přesvědčení, že jeho přístup je v pořádku. Ale řekněme jasně, že to byl Gorbačov a nikoliv Jelcin, kdo vrátil svobodu slova a možnost cestovat ruskému lidu.

Období Jelcina bylo charakteristické neméně nezodpovědným přístupem, ovšem v jiných ohledech. Ve spěchu co nejdříve získat soukromé a nikoliv státní vlastnictví (tak rychle, jak je to jen možné), zahájil Jelcin masové, multi-miliardové a bleskurychlé prodeje národního dědictví.

Aby Jelcin získal podporu regionálních vůdců, vyzval přímo k separatismu a přijal zákony, které přispěly a urychlily rozpad ruského státu.

To samozřejmě zatížilo Rusko a snížilo to jeho historickou roli, pro kterou naši předci tvrdě pracovali, došlo ke snížení postavení Ruska v mezinárodním společenství - to vše za ještě většího potlesku západu.

Putin zdědil vypleněnou zemi v chaosu, s chudými a demoralizovanými lidmi.

Začal dělat věci, které byly možné, pro pomalé a postupné obnovení země. Tyto snahy nebyly hned povšimnuty a oceněny. V každém případě je těžké najít v historii příklady, kdy kroky k obnovení síly země byly příznivě spojeny se zásahy cizích vlád.

 

SPIEGEL: Že je stabilita Ruska v zájmu západu, se stalo postupně každému zřejmé. Ale jedna věc nás hodně překvapuje. Když jste mluvil o vhodné formě státnosti pro Rusko, vždy jste prosazoval občanskou formu samosprávy, v kontrastu k zastupitelské  demokracii, obvyklé na západě.

Po sedmi letech vlády V. Putina ale vidíme zcela opačný jev, moc je soustředěna v prezidentových rukou, vše směřuje k němu.

 

Solženicyj:

Ano, vždy jsem chtěl pro Rusko silné místní samosprávy, ale nikdy jsem je nedával do protikladu k západnímu systému zastupitelské demokracie. Naopak jsem občanům ukazoval příklady ze západu, například ve Švýcarsku nebo v Nové Anglii, které jsem oba znal z první ruky.

Ve vaší otázce jste zaměnil lokální samosprávu, která je možná většinou pouze na místní úrovni, kde lidé znají své představitele osobně, s několika málo silnými gubernátory, kteří byli až příliš šťastní v dobách Jelcina, že se mohou připojit ke snaze jeho federální vlády potlačit jakoukoliv místní iniciativu.

/*hodně kráceno, rozebírá svůj návrh modelu společnosti... /.

Je nutná i podpora malých firem a drobného podnikání, aby se snížily obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými, které jsou v Rusku vážným problémem, stejně jako korupce.

 

SPIEGEL: Potřebuje Rusko národní myšlenku, tedy ideu jak by mělo vypadat?

 

Solženicyj:

Termín "národní myšlenky" (a national idea) je nejasný. Navíc by nikdy neměl vznikat shora. V posledním historickém období byl tento koncept vyvinut ve Francii (v 18.stol.), v Británii, Německu, USA, Polsku, atd. Po všech těch zničujících ranách 20.století v Rusku jsem se tuto diskuzi snažil trochu zchladit prohlášením, že stačí mít jeden úkol - zachovat životy lidí.

 

SPIEGEL: Rusko se ale často ocitá osamoceno. V poslední době (r.2003) se vztahy mezi západem a Ruskem opět ochlazují, to včetně vztahů rusko-evropských.

Co je toho důvodem? Jaké potíže má západ při chápání moderního Ruska?

 

Solženicyj:

Mohl bych vyjmenovat mnoho důvodů, ale ty nejzajímavější jsou ty psychologické příčiny, tedy střet iluzorních nadějí s realitou.

To se stalo v Rusku i na západě.

Když jsem se v r.1994 vrátil do Ruska, byly západní země a jejich vlády prakticky uctívány, byť je pravda, že to často bylo způsobeno nikoliv znalostí a vědomým rozhodnutím, jako spíš znechucením z minulého bolševického režimu a jeho proti-západní propagandy.

Tato nálada se ale začala podstatně měnit po krutém bombardování Srbska.

Je poctivé říct, že toto bombardování hluboce zasáhlo a šokovalo pocity všech vrstev ruské společnosti.

Situace se pak stala ještě horší, když NATO začalo rozšiřovat svůj vliv na východ, do bývalých zemí východního bloku.

Toto bylo obzvláště bolestné v případě Ukrajiny, země, jejíž blízkost Rusku je definována doslova miliony rodinných vazeb mezi našimi národy, příbuznými žijícími na různých stranách státní hranice. Tyto rodiny mohly být roztrženy novou dělící čarou, hranicí vojenských bloků.

/ Pozn.: O vstupu Gruzie, Ukrajiny a dalších zemí do NATO mluvil G. W. Bush ml., v r. 2006 ho ale odmítlo Německo, pro možnou konfrontaci se zájmy Ruska, jako příliš agresivní postup. /

Takže vnímání západu jako většinou "rytíře demokracie" bylo nahrazeno zklamáním, že pragmatismus, často cynický a sobecký, tvoří skutečné jádro politiky západních zemí.

Pro mnoho Rusů bylo toto obrovskou deziluzí, přímo drcením ideálů.

Ve stejné době se západ těšil z vítězství ve studené válce a z trvání 15 let dlouhé anarchie v Rusku, za vlád Gorbačova a Jelcina. Bylo snadné si zvyknout na myšlenku, že Rusko, které se v tomto čase stalo téměř zemí třetího světa, tak zůstane navždy.

Když pak Rusko začalo získávat svou někdejší hospodářskou i státní sílu částečně zpět, reagoval západ na tuto změnu - možná podvědomě, dle někdejších obav - panikou.

 

SPIEGEL: Západ si Rusko spojuje především s bývalou super-velmocí, tedy se Sovětským svazem.

 

Solženicyj:

Což je moc špatně. Ale ještě před tímto stavem se západ oklamal - nebo možná pohodlně ignoroval realitu - když považoval Rusko za mladou demokracii. Ve skutečnosti v Rusku nebyla tehdy žádná demokracie.

Rusko dnes samozřejmě není demokratickou zemí, teprve začíná demokracii budovat. Je tak až příliš snadné vyčítat Rusku dlouhý seznam jeho opomenutí, porušení demokratických pravidel a omylů.

Ale nepodalo snad Rusko jasně a jednoznačně pomocnou ruku západu po událostech 11. 9. 2001? Pouze psychický zkrat či katastrofální krátkozrakost mohou objasnit západní iracionální odmítnutí této pomocné ruky. Již dříve USA přijaly kriticky důležitou pomoc Ruska v Afghánistánu (* ano, proběhla pomoc z Ruska k USA na úrovni tajných služeb, v informacích o islamistech), ale okamžitě začaly dělat novější a novější požadavky.

Co se týče Evropy, její nároky vůči Rusku jsou poměrně transparentní a vycházejí z obav o energii, z této (*fakticky) neopodstatněné obavy.
 

Není to ze strany západu luxus,

tlačit Rusko pryč právě teď, tváří v tvář novým hrozbám?

V mém posledním rozhovoru pro západní tisk, před mým návratem do Ruska (Forbes, duben 1994), jsem uvedl, že:

"Podíváme-li se do daleké budoucnosti, může někdo zahlédnout dobu v 21.století, kdy Evropa i USA budou zoufale potřebovat Rusko jako spojence."

...

Četl jsem mnoho německých autorů v originále a mohu říct, že mezi Ruskem a Německem je zjevně nějaký osudový vztah, Německo zdá se může být pro Rusko jakýmsi mostem ve vztazích k ostatním západním zemím.

Kdyby tento osudový vztah obou zemí neexistoval, těžko by vztahy Ruska a Německa překonaly obě ty strašné války.

 

...

 

Motivy sepsání knihy "200 let pospolu" objasnil Solženicyj v odkazu (The Guardian) na rozhovor z r.2003, kde říká (velmi volně shrnuto) přibližně:

"Chtěl jsem, aby dnešní pohled, že to Rusové-bolševici tehdy vyhlazovali Rusy a další lidi v Rusku, byl zreálněn, protože to není celá pravda."

zdroj - The Guardian, 2003:

Solženicyn prolomil poslední tabu revoluce (*v r.1917).

Laureát Nobelovy ceny "v ohni kritiky" za svou novou knihu "200 let pospolu" o roli (*konkrétních) židů v dobách sovětské represe.

 

 

- tolik úvodní část o životě Solženicyna, jako jakýsi odrazový můstek k druhé části ocitujme zásadní část jeho "kacířského" projevu v USA na Harvardu, po kterém byl Solženicyn poněkud "upozaděn":

 

Solženicyj žil v Kanadě, v r.1978 hovořil na Harvardu skutečně

VELMI MOUDŘE o chybách západní cesty,

mluvil o sobectví, cynismu, cestě od humanismu k materialismu.

 

Jeho skutečně PROROCKÝ projev je v češtině ZDE.

Ocitujme úryvek (silně kráceno):

...Každý občan dostal vytouženou svobodu a s ní i takové množství a takový výběr hmotných statků, jaké měly zajistit (*materiální) štěstí - přinejmenším podle té laciné koncepce, která se v téže době vytvořila.

Aktivní a tvrdá konkurence mobilizuje všechny myšlenky člověka a rozhodně neprospívá jeho svobodnému duchovnímu rozvoji.

Už obyčejná biologie ví, že pro živočicha není dobré, aby si zvykl na velký blahobyt. V životě západní společnosti začíná dnes blahobyt odkrývat svou zhoubnou masku.
 


V souladu se svými cíli si západní společnost zvolila formu existence, která pro ni byla nejpohodlnější a kterou bych označil jako právní.

Je-li člověk z právního hlediska v právu, nikdo od něho nemůže chtít víc.

Chtějte na něm, aby se dobrovolně obětoval nebo podstoupil nějaké riziko – budete vypadat jako naprostý pitomec.

Dobrovolné sebeomezování se téměř nevyskytuje: všichni se věnují seberozpínání, až z právních rámců začíná vycházet tichý praskot.



Celý život jsem prožil v komunismu a tvrdím,

že společnost, kde neexistuje nestranná právní instance, je hrozná věc.

Ale ani společnost, která má na všechno jen a jen právní instanci,

není opravdu důstojná člověka.

 

Když je celý život proniknut právními vztahy, vytváří se ovzduší mravní prostřednosti, které otravuje nejlepší podněty v člověku.

Právní berle nemohou stačit, aby ve zkouškách, které ohrožují toto století, lidé obstáli vzpřímeni.

V dnešní západní společnosti lze konstatovat nerovnováhu mezi svobodou dělat dobré a dělat zlé. Obrana práv jednotlivce je dovedena do takové krajnosti, že společnost sama je bezbranná vůči některým svým členům:

pro Západ je už na čase,

aby začal víc zdůrazňovat lidské povinnosti než lidská práva.

Ve srovnání se svobodou dělat dobré má svoboda destruktivní a nezodpovědná daleko širší pole působnosti...
 


Tisk – a říkám-li tisk, myslím tím hromadné sdělovací prostředky vůbec – se přirozeně těší té nejlepší svobodě. A k čemu ji používá?

Dává si pozor, aby nepřekročil zákonný rámec, ale překračuje skutečnosti a zkresluje proporce bez jakékoli skutečné právní zodpovědnosti. Stalo se už někdy, že původci dezinformace veřejně přiznali svou chybu? Vinu? Ovšem že ne, protože by to vadilo prodeji.

V takových případech to odnese stát, novinář se z toho vždycky dostane a můžete se vsadit, že bude se stejnou sebejistotou psát opak toho, co tvrdil dříve.

Tisk má moc padělat veřejné mínění stejně, jako je kazit.

Jednou nasazuje teroristům hérostratovské věnce, jindy odhaluje i obranná tajemství vlastního státu a jinde zase nestoudně vniká do soukromí slavných lidí pod heslem "každý má právo vědět!", lživého hesla lživého století.

 

 

 

ČÁST DRUHÁ - O VELIKÝCH CÍLECH DVACÁTÉHO STOLETÍ.

 

motto

Andrew Carnegie didn't believe in free enterprise.

He believed in monopoly capitalism which allows those of great wealth

to use government to exploit others. Andrew Carnegie was a socialist,

but the socialism he envisioned created a ruling class.

 

Andrew Carnegie nevěřil ve volnou soutěž (volný trh).

Věřil v monopolní kapitalismus, který dovolí úspěšným a bohatým

použít vládu k ovládnutí jiných (států a firem). Carnegie byl socialistou

(* socialismus pro něj znamená kontrolu trhu, dokonalou moc),

ale v jeho vizi je socialismus vytvořen vládnoucí (západní) třídou.

 

z knihy Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith

In this book, Dr. Monteith reveals the amazing facts he discovered in his almost 40 years of research. He reveals the identity of the mysterious forces behind the men who rule the world, and why some of our leaders have dedicated their lives to destroying our nation. What was the origin of the Council on Foreign Relations, and what is its relationship to Freemasonry, Theosophy, Socialism and Communism?

 

 

 

In fact, this network... has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so.

I know of the operations of this network because I have studied it for twenty years, and was permitted for two years, in the early 1960s, to examine its papers and secret records.


Ve skutečnosti
tato síť... nemá žádnou averzi ke spolupráci s komunisty, nebo jakoukoliv jinou skupinou (* Pinochet, Saddám, Al Káida, Saúdi, Turecko, atd.), a často to také dělá.

Znám operace této sítě, neboť jsem je studoval dvacet let (1945-1965), a měl jsem v 60.letech dva roky povolení zkoumat jejich dokumenty a tajné záznamy.

 

Caroll Quigley, Georgetown University, o své knize Morals and Dogma,

byl dva roky oficiálním historikem US Rady pro zahraniční vztahy (CFR).

v úvodu své knihy uvedl:"Síla finančního kapitalismu má další dlouhodobý cíl, nic menšího než vytvoření systému finanční kontroly světa v soukromých rukou, schopného dominovat politickému systému každé země i celé světové ekonomice."

 

 

 

Příjmová nerovnost je nyní v USA největší od dvacátých let 20.století.

Jak dále čteme v britském Guardianu, překvapivý úspěch Sandersovy kampaně odráží frustraci Američanů z prohlubující se nerovnosti ve společnosti.
Nerovnost se zvětšuje už několik desetiletí
a demokraté proti tomu zatím nedokázali nabídnout žádnou funkční politiku. Příjmová nerovnost je ve Spojených státech největší od dvacátých let 20. století.

Nejbohatší jedna desetina procenta tak dnes vlastní tolik,

co 90 % ostatních Američanů.

 

Z textu ČRo k US volbám a zvolení prezidenta Trumpa

(text se stal letos nedostupným na webu ČRo).

 

 

 

Jak začít druhou část?

 

Solženicyn to už zmínil:

právo na materiální štěstí (blahobyt) utváří podivnou morálku západu.

A také dodal:

Termín "národní myšlenky" (a national idea) je nejasný. Navíc by nikdy neměl vznikat shora. V posledním historickém období byl tento koncept vyvinut ve Francii, v Británii, Německu, USA, Polsku, atd.

 

Pravdou je, že všechny moje minulé blogy se věnovaly všem "čtyřem fázím vývoje společnosti", jak pojmenoval vývoj světa (řekněme od francouzské revoluce) pan Brzezinski, viz citace z jeho knihy:

Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era

(Na rozhraní věků - role Ameriky v "technokratické" éře), jak ji cituje prof. Sutton ve své knize Trilaterals Over America (vliv "trilaterátů" na Ameriku).

Tyto čtyři fáze jsou etapami vývoje společnosti:

 

1. Náboženská etapa.

Do Francouzské revoluce měli mocní sklánět hlavu před Bohem (a desaterem). Najdeme zde "správnou víru", také ale okultismus, mysticismus, uctívání různých "mocných sil", přemýšlení o původu světa a roli člověka, jen nízký technologický a vědecký rozvoj.

 

2. Nacionální (národní) etapa.

Vývoj států asi tak po Francouzské revoluci, kdy náboženská dogmata byla nahrazena doktrinou lidských práv - novým "desaterem" humanistů, přijatým právě ve Francii.

 

Od doby francouzské revoluce se lidé neřídí Božím slovem, ale lidskými zákony

- deklarací lidských práv.

 

Mocní se začali dělit na dvě skupiny - podnikatelé, obchodníci a hlavně finančníci (tři druhy kapitalismu, výrobní, obchodní a finanční) tvořili první skupinu, točící se kolem zisku, druhou skupinou se stali parlamentem volení politici, kteří už neměli dědičná práva moci jako za feudalismu, ale měli tvořit jakýsi "kompromis", kdy lidé nižší vrstvy mohli politiky při nespokojenosti ve volbách vyměnit. To byl pokrok.

Moc zůstala v rukou bohatých, obě složky - soukromá komerční i veřejná politická - samozřejmě stále spolu rokovaly o penězích, jakou část věnovat na udržení stability (práva chudých), jakou část věnovat na války a rozvoj bohatých.

 

 

 

Humanistický manifest vyhlašuje:

S lítostí vnímáme rozdělení lidstva na nacionálním (národním - státním) základě.

Dosáhli jsme bodu zvratu ve světových dějinách, kde nejlepší možností je překročit limity národní suverenity a posunout se k vybudování světové společnosti (globální).

 

 

 

3. Snaha řídit společnost zdola - marxistická etapa.

Prvním pokusem zbavit mocné jejich vlivu se stala utopistická levicová hnutí 19. a 20.století, vrcholící historicky marxismem, bolševickou revolucí v Rusku.

Poprvé se "ti dole" pokusili převzít moc od elit a vytvořit "spravedlivější společnost".

V západní verzi "socialismu" šlo o vysoké zdanění (a progresivní zdanění bohatých) a velké přerozdělování peněz, tzv.welfare stát - sociální stát (kolem roku 1920 se projevil v Anglii, Francii a skandinávských zemích, dělníci získali např. zdravotní pojištění proti pracovním úrazům, nárok na dovolenou, byla zakázána dětská práce v dolech, apod.).

 

4. Éra automatizace a techniky.

Podle Brzezinského má jít o poslední stádium evoluce lidstva.

Na západě pozorujeme tuto epochu od 50.let v USA, jde o rozvoj masových sdělovacích prostředků, masové zábavy a konzumu, umožnění rozvodů i potratů, také nastupuje antikoncepční pilulka (svobodný sex a svobodný potrat), rozvoj sobectví - individualismu (to kritizuje výš Solženicyn), ztrátu vazby na rodinu a národní stát (kosmopolitismus, globalismus, multikulturalismus).

Tato etapa vrcholí dnes, snahou o potlačení vlivu národních států.

Otázkou je, zda pro účely dobra (řešení válek, sporů, podporu rozvoje zemí, řešení problémů klimatu, apod.),

nebo pro účely posílení moci malé skupiny mocných elit.

 

Právě o to se dnes vede spor.

 

Volby populistů v USA, v post-komunistických zemích i protesty stále chudnoucí západní střední třídy - opět viz USA, Anglie, Španělsko, Itálie, Německo - mění politické klima zavedených západních demokracií.

Po konci studené války se k moci dostala skupina "hazardních a velmi zkorumpovaných politiků", vzniklo období válek (od r.1991) a následných ekonomických krizí (r.2008).

 

Peter Shuterland je zmocněnec OSN pro migraci, je bývalým šéfem Goldman Sachs, bývalým významným členem OECD, britského ropného gigantu BP, Bilderbergu..., seriozní BBC ho cituje:

The EU should “do its best to undermine” the “homogeneity” of its member states, ...the UN’s special representative for migration has said. Peter Sutherland told peers the future prosperity of many EU states depended on them becoming multicultural. He also suggested the UK government’s immigration policy had no basis in international law.

 

Rusko, Čína a země jako Indie, Turecko, Brazílie nebo Írán se emancipují, a chtějí svůj podíl na prosperitě, ovšem životní styl západu by vedl v tak masové podobě ke zničení Země.

 

Otázkou tak je, zda je hlavním problémem západu, že "politické odvolatelné loutky" jsou plně v ekonomické moci soukromé vrstvy finančně-obchodních (korporátních) elit.

Od r.2003 vidíme ohromný nárůst dluhů, ztrátu hodnoty peněz (rychlou inflací, znehodnocující úspory), ztráty výhod střední vrstvy a posilování zisků mocných.

Vznikla ohromná korupční nerovnováha (viz skupiny jako Bilderberg, Trilaterální skupina, think-tanky a loajální skrytě řízená hlavní západní média, atd.), doprovázená mediální mocí těchto elitních skupin osočovat odbojné státy a společenské skupiny z "populismu, xenofobie, sexismu, apod."

 

Oba trendy - posilování dříve chudých států a oslabování dříve prosperujících států, vytváří podhoubí pro "kritické řešení":

- válkou,

- ekonomickou krizí,

- anexí odbojných států.

 

Vše doprovází snaha umlčovat kritiky, zatímco lidé vidí, že elity politické (veřejné) i finančně-obchodní (korporátně-soukromé) rozum jen tak samy od sebe asi hned nedostanou.

A národní státy jsou nyní v ohrožení, i díky masové ekonomické a klimatické migraci.

Jak vybalancovat "spory mocných" a zájmy "chudých"?

 

To je ohromnou otázkou dneška, přitom každý národ vzpomíná na své imperiální historické momenty - Perská říše byla mocná, islámský arabský chalífát také, říše římská měla i českého císaře, Francie vzpomíná na Napoleona a Ligu národů, Britové hledí k svým bývalým impériím, zahrnujícím USA, později Indii i Čínu, africké zlaté a diamantové doly, USA zase hledí k svému ohromnému finančnímu a mocenskému vzestupu po první světové válce, na které místní elity ohromně vydělaly, k době rozvoje jaderné bomby - jaderné převahy, a technologického boomu let 70. až 90. s rozvojem počítačů, Izrael také sní o vítězství nad palestinskými Araby, o velkém Izraeli, Turci sní o bývalé osmanské říši, atd...

 

Dokáže se lidstvo jednou vyrovnat se svými vadami, dostat do rovnováhy svět mocných i bezmocných, zájmy elit různých států?

Jde současně o ohromný ekologický problém, kdyby všichni žili jako na západě, planeta by brzo zkolabovala.

Jak to vyřešit, navíc bez umlčování kritiků?

 

Postaru válkou, nebo se někde otevírá nová reálná šance, dík vědě a pokroku?

Můžeme tu spolu nějak žít v míru?

 

To je hlavní otázkou dneška.

 

 

napsal

Pavel Sedlák

 

 

 

Pár poučných citací doplní toto čtvrté zamyšlení, níže pak jsou související odkazy.

 

 

In reality, — and history has now demonstrated what some of us argued for years — Marxism is a hollow sham, a gigantic con job, a device for New York capitalists to control a country through technology and debt while pretending the opposite.
 

Wall Street and many academics who should have known better were the promoters, allies and apologizers for Marxism.

Capitalists, because a monopoly state offers the opportunity of monopoly markets and monopoly profits without any uncomfortable criticism from the street. Academics, because Wall Street-financed Universities offer opportunities for self-advancement and self-aggrandisement.

 

After Marxism, according to Brzezinski, comes the fourth and final stage,

the Technetronic Era or the idea of rational humanism on a global scale.

"Today, though, the old framework of international politics — with their spheres of influence, military alliances between nation-states, the fiction of sovereignty, doctrinal conflicts arising from nineteenth century crises — is clearly no longer compatible with reality."

 

Interestingly the Brzezinski estimate of change is significantly in error...

New World Order is not inevitable.

- dodává prof. Sutton v knize Trilaterals over America (podrobněji viz odkaz výš v textu, kráceno). Navazuje tím pomyslně na již zmíněnou knihu Morals and Dogma.


 

"Trilateráti ovládající Ameriku" - Trilaterals over America - od prof. Suttona, US akademika, kde popisuje systém korupce, o kterém lidé v USA nemají nejmenší tušení. Dnes na tento systém korupce státního aparátu a ochodu navazuje například skupina Bilderberg, kam jezdí lidé placení daňovými poplatníky a vysocí vojáci, a současně průmyslníci a soukromí bankéři, aby v skrytu dohadovali projekty typu války v Sýrii, přijetí eura v EU nebo masové migrace.

Další dílo, naznačující současný stav věcí, je od známého autora N. Chomsky, popisuje práci médií: "Média, vytváření souhlasu." (uvedla ho i ČT, r.2004). Tam autor věrně popisuje, jak se spojují novináři s lidmi u moci a jak velká část lidí nemá o tomto ovlivňování tušení.

Nakonec přišlo v r.1998 známé hnutí "US neokons" za Nové americké století - PNAC, kde v předchozích blozích jsem mnohokrát fakticky doložil (citacemi z jejich díla Rebuilding America's Defenses), že podstatou této doktriny nebyla snaha o spolupráci s jinými národy, ale snaha uchovat dominantní postavení úzkého kruhu elit nad celým světem, s využitím síly vojsk, s pomocí budování chaosu u svých obchodních i politických konkurentů.

 

Tyto (zhoubné) "evoluční" společenské procesy nyní vrcholí.

Od nynějška bude zdá se západ už jen klesat, dokud naše školy nezačnou učit, co přesně se ve 20.století se západem stalo, a čím jsme dnes ohroženi nejvíc. Dluhy, lži, cenzura, neoprávněné použití síly a rozvrat mnoha zemí, ničení "viditelných" elit a bohatnutí těch skrytých, to vše skrytě spěje ke svému vyvrcholení, po kterém bude následovat už jen sestup, jako vždy v historii (viz knihy C. Quigleyho).

Dnes kromě přelidnění hrozí i to, co popisuje BBC:
 

"Jak může západní civilizace skončit jako dvoutřídní společnost,

kdy malé skupině elit se bude žít skvěle, ale většina bude žít v chudobě."

 

- Nemusí se to stát, ale našlápnuto máme.

Nevidím totiž žádné signály osvěty, nevidím ani snižování dluhů, vidím jen hloupé agitátory politických loutek, vystupující v závislých médiích.

Víc viz BBC, ZDE.

 

 

 

Dodatek: VŠE SE NEUSTÁLE OPAKUJE, MÁME ALE ŠANCI TO ZMĚNIT.

V historii nejde bohužel o celkem nic nového. Jediným novým rozměrem dnešních problémů je fakt, že lidstvo zdá se dosáhlo své "planetární saturace", tedy planeta a příroda živá už neunesou stávající model lidského chování k okolnímu prostředí v tomto obrovském počtu.

V různých pramenech se dokonce hovoří o tom, že "ideálním počtem obyvatel" pro tuto planetu jsou 2-4mld lidí.

Takže - buď změníme své chování a využijeme zdroje, nashromážděné předchozími generacemi lidí, k zásadní proměně společnosti (což je vcelku utopický scénář), nebo podlehneme klasické krizi, v historii se zjevně často opakující, kdy elity zatíží společnost takovými náklady (svou chamtivostí a touhou po moci - například vysokými náklady na zbrojení), že výsledkem bude opět jen "velký třesk" - tedy sociální nepokoje, války, migrace, a následně zánik této západní kultury.

Máme na výběr, ale čas se krátí.

Jde o šíleně nebezpečný moment dnešní doby, ve své povýšenosti osočují skryté elity všechny kolem ze lží a podvodů, ač samy jsou největšími podvodníky.

Po ovoci poznáte je,

zůstávají za nimi jen rozvrácené země, stagnace, zmar a dluhy.

 

Cesta ven vede jinudy.

Je ve schopnosti lidí mobilizovat své vnitřní síly, inteligenci, inovace, rozumná pravidla, a především ohromné lidské zdroje, nyní se ale nalézající v moci západních elit.

Pro změnu myšlení, pro život ve spolupráci, a nikoliv v touze ovládnout druhé a jejich zdroje. Ale k tomu musí velmoci dozrát. A pokud toto západní elity nepochopí, pak nás čeká zmar a další opakování téhož, dokud jednou jako lidstvo nepochopíme, jak toto rozetnout.

 

 

 

 

 

 

Související odkazy:

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

Strategy, Forces and Resources For a New Century.

DONALD KAGAN, GARY SCHMITT - Project Co-Chairmen

THOMAS DONNELLY - Principal Author

A Report of The Project for the New American Century, September 2000.

 

At present the United States faces no global rival.

America’s grand strategy should aim to preserve and extend this advantageous position as far into the future as possible.

(viz "introduction" - úvod v PDF, strana dvě označená "ii")

 

Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is likely to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a new Pearl Harbor. Domestic politics and industrial policy will shape the pace and content of transformation as much as the requirements of current missions.

(strana - page 51, v PDF i v označení  v textu)

 

While initiating the process of transformation in the near term, and while fielding new kinds of units to meet current missions, the Army must simultaneously invest and experiment vigorously to create the systems, soldiers, units and concepts to maintain American preeminence in land combat for the longer-term future.

 

- Tento text byl sepsán zhruba r.1998, před útoky 11. září. Říká, že "v současnosti nemají USA ve světě konkurenci" a že "hlavní strategií je udržet a posílit toto výhodné postavení i do budoucna, jak jen to bude možné." Dále text obsahuje velmi vážné tvrzení, že "pro udržení dominantního postavení USA ve světě (a dostatečně rychlé přebudování US vojsk pro účely preemtivních válek) je třeba katalyzující události (*urychlující události), jakýsi nový Pearl Harbor." A že je třeba modernizovat armádu pro udržení US voj. převahy i v budoucnu.

Velmi zajímavé, následovaly ty hrozné útoky 11. září 2001.

 

(...zprávy pilotů o 11. září, s novými informacemi z r.2016 - ZDE.)

(aktuálně viz inženýři US university Aljaška v britském tisku o 11. září ZDE:

...The report, by a group of top engineers from the University of Alaska, insists the flames could not have brought the tower down. Dr J Leroy Hulsey revealed the team's boss findings at the Justice In Focus Symposium in New York. He said: “It is our preliminary conclusions based upon our work to date that fire did not produce the failure at this particular building.” )

 

 

 

5. 11. 2015, The Guardian: George Bush (Sr.) book reveals a more dangerous Dick Cheney than anyone knew.

For Bush Sr, the dilemma is all the more agonising as some of the White House advisers he now criticises are former employees he bequeathed to his son. Dick Cheney had been his defence secretary, and Condoleezza Rice was a Russian specialist in the first Bush White House and protege of Brent Scowcroft, the elder Bush’s national security adviser and friend.

The two were part of a group of foreign and security policy advisers that Bush Jr gathered around him during the 2000 election campaign.
They called themselves “the Vulcans”, not as a tribute to Spock, but to demonstrate they were as tough (or as Bush Sr might say, “iron-ass”) as the Roman god of fire.

The Vulcans who huddled at Bush’s Texas ranch at Crawford also included the former and future defence secretary Donald Rumsfeld, and the man who would become his deputy at the Pentagon, leading neoconservative ideologue Paul Wolfowitz, as well as former top general Colin Powell, together with his close confidant, Richard Armitage.

 

Říkali si "Vulkáni", nikoliv podle Spocka (ze seriálu StarTrek), ale aby demonstrovali, že jsou stejně mocní jako římský Bůh ohně" - prohlásil o neokonzervativcích z projektu PNAC G. W. Bush senior ve své nové knize.



Ve své knize Against All Enemies si poradce čtyř US prezidentů pro otázky bezpečnosti a terorismu R. A. Clark postěžoval na vládu Bushe juniora (US neokons), že jejich snaha napadnout Irák v r.2003 je naprosto nesmyslná a neodůvodněná (tedy že jde o válečný zločin), protože neexistuje žádné spojení s Al Káidou a tajné služby i US prezident to dobře vědí (viz text zde).

Opustil na protest administrativu Bushe a jeho kniha například sdělila, že "Al Káida (báze) byl původně US seznam (databáze) "mudžahedínů" podporovaných CIA ve válce se Sověty v Afghánistánu".

 

 

 

Odkaz na video s panem Kmoníčkem o Ukrajině:

Diskuse ukazuje, že problém Minských dohod "o Donbasu a Luhansku" není jediným problémem Ukrajiny, odkud podle znalců utíkají miliony lidí (cca 9mil obyvatel), z nichž dvě třetiny nikoliv kvůli "Donbasu", ale kvůli tragické situaci na Ukrajině jako takové.

Kmoníček (nikoliv jako velvyslanec ČR) v osobním komentáři dodává, že Ukrajincům velmi dlouho nedocházelo, že USA se opravdu a nijak nezajímají o Ukrajinu, ale o tradičního rivala - Rusko. Dnes jim to prý při jednáních se západními představiteli konečně pomalu začíná docházet.

Sami Ukrajinci se k tomu, kdo jediný na tom všem vydělává, vyjádřili obdivuhodně věrně, viz čas 1:22:35 až 1:38:38, přímý odkaz na tento čas ZDE.

Těch asi 15min vašeho času, abyste si vyslechli celou tuto klíčovou pasáž, si tito Ukrajinci jistě zaslouží.

Protože nás může čekat velmi podobný osud - této nesmyslné války v zájmu zisku jiných lidí.

 

 

6. 8. 2014 - Ilona Švihlíková: Hra s ohněm.

Podíváme-li se na zahraniční politiku Spojených států, můžeme najít zhruba tři vysvětlení pro kroky od Afghánistánu, Iráku, Sýrie, kontinuálního vměšování v Latinské Americe a v neposlední řadě na Ukrajině, ale i mnoho dalších:
 

1. Jde o omyl, zaviněný nezáměrnou neschopností západních elit...

- Jistě to vyloučit nelze, ale považuji tuto možnost za méně pravděpodobnou.

 

2. Válka jako řešení stagnující ekonomiky západu...

- I když i tací šílenci se jistě vyskytnou, domnívám se, že v Pentagonu zatím nedominují.

 

3. Záměrné vyvolávání chaosu, tj. zesilování nestability, záměrná podpora lokálních konfliktů mimo území USA, které pak brzdí vliv a rozvoj hlavních rivalů -- geopolitického a vojenského rivala -- Ruska, ekonomického rivala -- Číny.

Zároveň bude možné za dolary (!) financovat nákupy zbraní pro "správnou stranu." Např. podpora Izraele, či "polovojenských" ukrajinských jednotek."

Tímto opatřením USA zabijí hned několik much jednou ranou:

Destabilizují Euroasii a Afriku, přičemž samy jsou dostatečně geograficky vzdáleny.

Rusku a Číně přidělají hodně starostí tak, aby neměly síly, resp. byly oslabeny pro svůj rozvoj.

Upevní dominanci dolaru.

Dodají zakázky svému zbrojnímu průmyslu, neboť vojensko-průmyslový komplex je hlavní páteří americké výroby (a místem, kde se koncentruje vývoj nových technologií).

 Zopakujme, že Spojené státy nejsou schopny (pokud vůbec někdo je) chaos řídit. Dynamika, síla nezamýšlených důsledků atd. je příliš silná. Snaží se ale pro sebe získat výsledky těchto procesů a chaos vyvolávat a posilovat tam, kde jim to přijde výhodné pro jejich zájmy.



Tuto třetí variantu považuji v současnosti za hlavní s tím, že předchozí dvě tvoří minoritní části, které se objevují v určitých zahraničně-politických rozhodnutích, ale nejsou celkově dominantní.

Při pokračující eskalaci situace (a to nejen geopoliticky, ale i socio-ekonomicky) se ovšem druhá situace velké války, nikoliv jen lokálních konfliktů, stává postupně stále pravděpodobnější.

 

 

JAK VZNIKLA AL KÁIDA? 

CITACE, česky zde, originál třeba zde a zde:

OTÁZKA: Bývalý šéf CIA, Robert Gates, uvedl ve svých pamětech (From the Shadows, Ze stínů), že americké výzvědné služby začaly pomáhat afghánským mudžahídům půl roku před sovětskou intervencí. Tehdy jste byl poradcem pro národní bezpečnost amerického prezidenta Cartera. Hrál jste tedy v této věci určitou roli. Je to pravda?

Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžahídům až r.1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán.

Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná: Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu pro tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu.

A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci.

OTÁZKA: Navzdory tomuto riziku jste byl zastáncem poskytování této tajné pomoci. Anebo jste sám chtěl, aby Sovětský svaz napadl Afghánistán a chtěl jste tuto válku vyvolat?

Brzezinski: Tak to úplně není. Nenutili jsme Rusy, aby vpadli do Afghánistánu, ale
úmyslně jsme zvýšili pravděpodobnost, že to udělají.

OTÁZKA:
Když Sověti ospravedlňovali svou intervenci tvrzením, že měli v úmyslu bojovat proti tajnému angažmá Spojených států v Afghánistánu, nikdo jim nevěřil. Ale ona to byla pravda. Dnes v té věci ničeho nelitujete?

Brzezinski: Čeho bych měl litovat? Ta tajná operace, to byl výborný nápad. Důsledkem toho bylo, že byli Sověti vtaženi do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval?

 

 

 

Robin Cook, býv. britský ministr zahraničí, napsal v The Guardian v r.2005:

Bin Ládin byl produktem monumentálně špatné kalkulace západních bezpečnostních agentur.

V průběhu 80. letech byl ozbrojen CIA a financovaný Saudy, aby vedl džihád proti ruské okupaci Afghánistánu. Al-Káida, doslovně "databáze", byl původně počítačový soubor tisíců mudžahedínů, kteří byli přijati a vyškoleni s pomocí CIA, aby porazili Sověty.

Nevysvětlitelně a s katastrofálními důsledky se zdá, že Washingtonu nikdy nedošlo, že jakmile Sovětský svaz bude mimo hru, obrátí organizace bin Ladina svou pozornost k Západu.

Úspěchu lze dosáhnout pouze izolováním teroristů, zabránění jejich podpory.

 

 

 

 

Významný US generál Wesley Clark, který mluví v roce 2007 o politickém puči v USA, HOVOŘÍ O PLÁNU US POLITIKŮ ROZVRÁTIT SEDM ZEMÍ STŘEDNÍHO VÝCHODU A SEVERNÍ AFRIKY, po 11. září 2001.

 - v češtině video ZDE

úryvek řeči W. Clarka, 3. října 2007 (překlad v psané podobě ZDE):

 

Clark: "Co je nového, pořád jdeme do války s Irákem?"

člověk v Pentagonu: "Oh, je to daleko horší."

Natáhl se na stůl a vzal kus papíru.

"Tohle mám z kanceláře ministra obrany (*Rumsfelda). Tohle je memorandum, které popisuje, jak sundáme sedm zemí za příštích pět let."

"Začneme Irákem, pak Sýrií a Libanonem. Pak zaútočíme na Libyi, Somálsko a Súdán, dokončíme to Íránem."

Clark:"Neukazujte mi to, nechci to vidět (nevěřil jsem tomu)."

Jenže po čase jsem si uvědomil, že se to postupně všechno začalo vyplňovat.

 

Clark:

"V USA proběhl politický puč."

"Malá skupinka lidí (Wolfowitz, Rumsfeld, Cheney, mnohé další bych mohl jmenovat z projektu Nového Amerického Století PNAC) se rozhodla zavléct USA do mnoha válek, aniž by se zeptali Kongresu nebo Senátu, co si o tom myslí.

Víte, já jsem kdysi studoval geo-politiku, a když slyším, jak vůbec nepřemýšlejí o tom, co bude po těch válkách, proč a za jakým cílem tam jdeme válčit, tak se nedivím, že se jim války v Iráku 2003, Afghánistánu, Sýrii a v dalších zemích nedaří.

Oni říkají:"Máme tak deset let (2003-2013), než povstane nová silná velmoc (Čína, Rusko), abychom provedli změny vlád v těchto sedmi zemích."

Víte, já jsme zděšen, říká Clark.

Copak máme armádu proto, aby svrhávala vlády cizích zemí?

Bush měl ve volebním programu tu nejskromnější zahraniční politiku, žádné zásahy v jiných zemích, apod. Realita je zcela opačná.

Byla o tom v USA snad nějaká veřejná diskuze, o tomto jejich plánu?

Nebyla a dosud žádná není."

(říká Clark v r.2007)

 

 

 

zdroj Britské listy: 17. 2. 2007

Jana Ridvanová, Intervence Spojených států po druhé světové válce:

Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr

(Pillar, šéf sekce CIA pro Blízký východ, 2000-2005) bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.

Pillar v r.2006 pokračuje: „Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem,
což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává:

Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy:

 "Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství."

Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že "Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy (bulletproof evidence) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna."

Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli. Z toho plyne, že prakticky všichni nejvyšší činitelé Bushovy administrativy byli jejich komplicové, neboť k dokumentům měli přístup.

 

 

BBC - EU should 'undermine national homogeneity' says UN migration chief

By Brian Wheeler Political reporter, BBC News, 21 June 2012

Mr Sutherland, who is non-executive chairman of Goldman Sachs International and a former chairman of oil giant BP, heads the Global Forum on Migration and Development , which brings together representatives of 160 nations to share policy ideas. He told the House of Lords committee migration was a "crucial dynamic for economic growth" in some EU nations "however difficult it may be to explain this to the citizens of those states".

 

 

Reflex, 29. 12. 2017:

 ...mě opravdu mrzí, že se o tom vyúčtování nepíše více.

Pravda je taková, že v Německu je dnes asi šest set tisíc imigrantů na plných sociálních dávkách, systému zvaném Hartz IV.

Oproti loňskému roku takových přibylo o čtvrt milionu. Naopak - pracuje pouhých dvě stě tisíc imigrantů, to jest třikrát méně než těch, kteří berou dávky vydělané německými občany. Informovala o tom řada německých medií, já cituji Welt.

Vítací politika prostě selhala, čísla z reality ukazují, že
jsme si sem nepustili milion lidí zajímajících se o práci, ale že přišel skoro milion líných flákačů, které musí živit Evropané. Nás "xenofoby" to nepřekvapuje, čekali jsme to. Ale dočkáme se nějaké reakce na ta otřesná čísla i od někoho ze "sluníčkového" tábora?

 

 

BBC, 18. dubna 2017

Jak může zkolabovat západní civilizace?

Mladí lidé u nás si myslí, že západ je jednoznačně lepším místem k životu, protože má lepší výrobky, kvalitnější infrastrukturu a víc osobní svobody obyvatel. Ano, zatím tomu tak je, ale rozhodně tomu tak nemusí být navždy, jak popisuje i analýza na BBC, kde je výhled do r.2050 a možná ohromná rizika vývoje západních zemí (ekologická a ekonomická, o možném krachu západu při přílišném rozevření příjmových nůžek), víc ZDE:

BBC: That economic stratification may lead to collapse on its own, on the other hand, came as more of a surprise to Motesharrei and his colleagues. Under this scenario, elites push society toward instability and eventual collapse by hoarding huge quantities of wealth and resources, and leaving little or none for commoners who vastly outnumber them yet support them with labour.

 

 

Server česká-justice (cz) uvádí (zde):

Získávání, prověřování nebo vyhodnocování nejen tajných, ale jakýchkoli informací o komkoli, by mělo být dalším trestným činem, pokud taková činnost způsobí jinému újmu, pokud je záměrem vyzradit informace cizí moci.

Na to, že v návrhu novely trestního zákona oproti původnímu záměru toto ustanovení chybí, upozornila v rámci připomínek Bezpečnostní informační služba (BIS). Podle poslední zprávy BIS občané ČR vyzrazují ve velkém citlivé informace Rusům a republice to způsobuje rozsáhlé škody.

Podle zprávy RIA měla navrhovaná úprava umožnit trestněprávní postih „zpravodajských aktivit prováděných cizí mocí nebo ve prospěch cizí moci, jejichž cílem není získání utajovaných informací. Jde o postih vyzvídání informací, které, třebaže nejsou utajované, nejsou veřejně dostupné, a u nichž
existuje riziko jejich zneužití ke způsobení vážné újmy na právech a oprávněných zájmech osob nebo ohrožení či porušení zájmů státních".

/* Nerozumím, přeci pokud něco není utajeno, tak lze asi jen těžko stíhat "vyzrazení"? /

Důvodem byl podle zprávy RIA především způsob získávání informací, nikoli jejich obsah. „Důvod je ten, že zahraniční zpravodajské služby zajímají informace často
banální, např. o zvycích určité osoby, což usnadňuje navázání styků s ní za účelem získání této osoby pro další spolupráci. Znalosti o něčích zvycích navíc bývají v některých režimech používány jako forma psychologického nátlaku, kdy je této osobě demonstrováno, co vše o ní zpravodajská služba ví," vysvětluje zpráva.

Jako příklad byl pak použit rozhovor švýcarské radní a zástupce kurdské organizace o zdravotním stavu Abdullaha Öcalana, když se informace poté dostala do rukou turecké tajné služby. „Dalším příkladem může být kromě shromažďování informací o důležité infrastruktuře (** zakážeme snad google street view?), také
získávání informací o přistěhovalcích nebo komunitách přistěhovalců, u nichž je třeba mít na paměti také to, že mohou být oni sami nebo osoby jím blízké vystaveni v jejich domovské zemi persekuci, provázené někdy i velmi krutým zacházením; vyzvídání informací v těchto případech s sebou tak nese velmi vysoká rizika,"

...stálo doslova ve zprávě RIA z roku 2015.

 

 

Welfare state

The welfare state is a concept of government in which the state plays a key role in the protection and promotion of the social and economic well-being of its citizens.

Modern welfare states include Germany, France, the United Kingdom and the Netherlands,[3] as well as the Nordic countries, such as Iceland,
Sweden, Norway, Denmark, and Finland[4] which employ a system known as the Nordic model.

Esping-Andersen classified the most developed welfare state systems into three categories; Social Democratic, Conservative, and Liberal.

 

Přerozdělování

The welfare state involves
a transfer of funds from the state, to the services provided (i.e., healthcare, education, etc.), as well as directly to individuals ("benefits").

It is funded through redistributionist taxation and is often referred to as a type of "mixed economy".[6]

Such taxation usually includes a larger income tax for people with higher incomes, called a progressive tax. Proponents argue that this helps reduce the income gap between the rich and poor.
 

 

 

 

Růst příjmů od r.1917 do r.2012 - "hnědě" příjmy 1% nejbohatších, "modře" příjmy "spodních 90%" lidí v USA.

V roce 1971 Nixon zrušil zlatý standard a bohatí začali bohatnout a chudí chudnout, po roce 2000 dokonce příjmy 1% nejbohatších převážily nad příjmy "spodních 90%" a dále stoupají. Vládní dluh USA je asi 21bil USD (odhadněme 107% HDP, a rychle stoupá).

Nastalo prudké "ředění měny", tisknutím více a více peněz, které tak ztrácely na hodnotě a dál fakticky snižovaly příjem těch chudších a obíraly o úspory ty šetrné a spořivé.

/ Více i statistiky OECD - zde, příjmová nerovnost se vrátila na úroveň roku 1820... /

 

 

Zdá se, že 1% nejbohatších bude dál v klidu bohatnout, s Trumpem, Putinem i dalšími:

FinanceTwitter.com (zde):  "Gap", tedy "díra" (vzdálenost) mezi chudými a bohatými dříve a nyní.

0.7% Rich Population Control 116.6 trilions USD (0.7% bohatých kontroluje majetek 116.6 bilionů US dolarů).

 

 

 

30. 10. 1998, iHNED:

Dimitrij Běloševský - Éra Borise Jelcina je u konce

Skutečně vynikající článek, popisující výsledky transformace ruské společnosti.

 

 

 

 

RealNews - L. Wilkerson o NATO a účelovém vykreslování Ruska jako nepřítele.

bývalý šéf úřadu Colin Powella (ministr zahraničí G. Bushe v době války v Iráku) hovoří o NATO a také o Rubinovi, bývalém ministrovi financí Billa Clintona, a globalisty.

V rozhovoru s RealNews plukovník ve výslužbě a bývalý šéf aparátu amerického ministra zahraničí Colina Powella, pan Lawrence Wilkerson řekl, že:

"....od 90. let Washington neustále provokuje Rusko, a nyní média a vláda vnutili americké veřejnosti ideu, že je Rusko nepřítel."

Názor průměrného Američana je závislý na tom, co mu předkládají média, vláda a tak dále. Takže
je možné, že dochází k tomu (v případě, že americká veřejnost začne vidět v Rusku nepřítele), že ti, kteří by chtěli novou studenou válku, dosáhli svého cíle. Upřímně řečeno, myslím si, že mnozí z nich touží "po starých dobrých časech" studené války, ...kdy bylo snadné získávat peníze pro vojensko-průmyslového komplex, a podobně.

 

Paul Jay: Obecně platí, že za Clintona a později, došlo k rozšíření NATO ...

Lawrence Wilkerson: To je pravda.

Paul Jay: ... Až k ruským hranicím. Jako kdyby někdo požádal o to, aby šlo o nějaký druh provokace. Tím to všechno začalo.

Lawrence Wilkerson: Ano, přesně tak.

Nezajímá mě, za koho považují Vladimíra Putina a jeho oligarchy, ať už je nazývají nejnechutnějšími lidmi na světě, či nikoliv.

Počínaje B. Clintonem a konče Robertem Rubinem, který byl nejvlivnějším člověkem v jeho administrativě, a Larry Summersem, američtí politici provokovali Rusko.

Po pádu Sovětského svazu, kdy se dostal k moci skoro pořád opilý Boris Jelcin, pořádali tito lidé nekonečné prodeje za snížené ceny, hrabali peníze a oloupili Rusko. Dosáhli zisku tím, že ho vyplenili. Ukradli bohatství Ruska. Nedivím Rusku.

A George Bush ze všech možných variant si vybral Tbilisi, dorazil do gruzínského hlavního města a v oficiálním projevu řekl, že očekává vstup Gruzie do NATO.

To byla jasná provokace proti Moskvě.

Dosáhli jsme nynějšího stádia v našich vztazích s Ruskem nikoliv chybou Rusů, ale naší vlastní vinou.

 

- řekl L. Wilkerson.

 

Lawrence Wilkerson is a retired United States Army soldier and former chief of staff to United States Secretary of State Colin Powell.

Wilkerson is an adjunct professor at the College of William & Mary where he teaches courses on US national security. He also instructs a senior seminar in the Honors Department at the George Washington University entitled "National Security Decision Making."
 

 

Former U.S. Ambassador to the Soviet Union ZDE:

The U.S. and Nato Are Provoking the Ukrainian Crisis

 

 

 

Syrská opozice - kdopak to mluví?

Charlie Skelton, The Guardian, 12. července 2012

(volný překlad)

V září 2005 se Kodmani stala výkonnou ředitelkou Arabské Reformní Iniciativy (ARI),

výzkumného programu, zahájeného mocnou americkou lobbystickou skupinou - Radou pro zahraniční vztahy - Council on Foreign Relations (CFR).

CFR je elitní US think-tank, zabývající se zahraničními vztahy, a Arabská Reformní Iniciativa (ARI) je na jejich webových stránkách popsaná jako "CFR Project".

Přesněji řečeno, ARI byla založena v rámci CFR, skupinou nazývanou "USA - projekty na Středním východě", tělesem složeným z vysoce postavených diplomatů, zpravodajských důstojníků a finančníků, jejichž deklarovaným cílem je uskutečnit regionální "analýzy politik", k "předcházení konfliktům a podpoře stability".

Skupina "USA - projekty na Středním východě" sleduje tyto cíle pod vedením mezinárodní poroty, které předsedal generál (v záloze) Brent Scowcroft.

Brent Scowcroft (emeritní předseda) je bývalým poradcem pro národní bezpečnost prezidenta USA - převzal tuto roli od Henryho Kissingera. V mezinárodní porotě pro skupinu Středního východu CFR vedle něj seděl jeho kolega, geo-stratég Zbigniew Brzezinski, který ho následoval ve funkci poradce pro národní bezpečnost u US prezidenta Cartera, a Peter Sutherland, předseda Goldman Sachs International.

 

 

 

 

Spojené státy stála válka proti terorismu do dneška asi 5bil USD - ZDE

A report by the Cost of War Projects has claimed that the US spent $4.79 trillion on wars in the Middle East and on the ‘War on Terror’ after the September 2001 terrorist attacks.

The report which is run
by Brown University’s Watson Institute, counted the total budgetary cost of the wars America waged in Afghanistan, Iraq, Pakistan and Syria as well as on counter-terrorism and includes future obligations to spend budgetary money through 2053, estimated future spending on veterans, interest already paid for money borrowed for the war effort and other commitments.

“Interest costs for overseas contingency operations spending alone are projected to add more than $1 trillion to the national debt by 2023. By 2053, interest costs will be at least $7.9 trillion unless the US changes the way it pays for the wars,” wrote report author Neta Crawford, professor of political science at Boston University and co-director of the Costs of War Project.

A to Rumsfeld tvrdil, že celá akce vyjde na cca 60mld, přičemž všichni uznávaní váleční odborníci dnes vyhodnotili, že celá akce a především její zcela diletantské provedení (např. rozpuštění irácké armády) vedlo jen ke vzestupu terorismu (zde).

Tedy že Chirac, Schröder a Putin - tehdejší oponenti Blaira a Bushe (ZDE) proti silovému řešení problému v Iráku - měli pravdu.

 

 

 

Jeffrey D. Sachs, Bostonglobe.com, říjen 2016
The fatal expense of American imperialism

J. Sachs uvedl také statistiku:

podle amerického ministerstva obrany z roku 2010, zemi patří k 4999 vojenských zařízení, z nichž 662 je umístěno na území jiných zemí. Ročně řízení těchto objektů a válečné operace Washingtonu stojí asi 900 miliard dolarů, tedy zhruba čtvrtinu všech federálních vládních výdajů. Nicméně, Sachs poukazuje na to, že války USA ve svém výsledku téměř nikdy neposloužily národním zájmům země, a to se stalo téměř pravidlem.

There is a major economic difference, however, between now and 1991, much less 1950. At the start of the Cold War, in 1950, the United States produced around 27 percent of world output. As of 1991, when the Dick Cheney and Paul Wolfowitz dreams of US dominance were taking shape, the United States accounted for around 22 percent of world production.

By now, according to IMF estimates, the US share is 16 percent, while China has surpassed the United States, at around 18 percent. By 2021, according to projections by the International Monetary Fund, the United States will produce roughly 15 percent of global output compared with China’s 20 percent.

The United States is incurring massive public debt and cutting back on urgent public investments at home in order to sustain a dysfunctional, militarized, and costly foreign policy.

Thus comes a fundamental choice.

The United States can vainly continue the neoconservative project of unipolar dominance, even as the recent failures in the Middle East and America’s declining economic preeminence guarantee the ultimate failure of this imperial vision.

If, as some neoconservatives support, the United States now engages in an arms race with China, we are bound to come up short in a decade or two, if not sooner. The costly wars in the Middle East — even if continued much less enlarged in a Hillary Clinton presidency — could easily end any realistic hopes for a new era of scaled-up federal investments in education, workforce training, infrastructure, science and technology, and the environment.

 

 

 

 

Naším cílem je mír a prosperita, nikoliv válka! A naší vůdčí ideou - narozdíl od Bushe a jeho "neokons" - jsou zájmy USA, nikoliv "šíření demokracie" do zemí, které na ni nejsou připraveny nebo které ji nechtějí!

Žádné další odevzdání suverenity na oltáře "globalismu". Národní státy zůstávají pravdivým základem pro štěstí a harmonii.

řekl D. Trump.

- Opravdu?  "Sliby se slibují a blázni se radují", říká se často.

 

 

"Čím byl Lockheed Martin dvacátému století, tím budou technologické společnosti a společnosti, zabývající se kyber-bezpečností, ve století jedenadvacátém."

Kniha - "Nový digitální věk: Modelování budoucnosti lidu, národů, a byznysu."

In other words: Google’s ranking algorithm for search results could accidentally steal the presidency. “We estimate, based on win margins in national elections around the world,” says Robert Epstein, a psychologist at the American Institute for Behavioral Research and Technology and one of the study’s authors, “that Google could determine the outcome of upwards of 25 percent of all national elections.

 

 

Reuters, 2013: the collaboration between the tech industry and spy agencies

Silicon Valley has tried to distance itself from the controversial U.S. surveillance programs exposed by Edward Snowden, but there is a long history of close cooperation between technology companies and the intelligence community.

Former U.S. officials and intelligence sources say the collaboration between the tech industry and spy agencies is both broader and deeper than most people realize, dating back to the formative years of Silicon Valley itself.

 

 

 

 

Google’s Search Algorithm Could Steal the Presidency
Adam Rogers - Science
Date of Publication: 08.06.15.


"Podle volebních výsledků na světové scéně a poměrů nutných k vítězství odhadujeme, že Google může určovat až 25% volebních výsledků ve všech zemích světa."

- řekl o věci Robert Epstein,

psycholog Amerického institutu pro behaviorální výzkum a autor jedné ze zmíněných studií.

A to se bavíme o situaci, kdy zjevné vztahy Googlu s vládou byly víceméně přerušeny. To dodává celému propojení ještě naléhavější a hrozivější charakter.

Vztahy Googlu s Pentagonem a rozvědkami ve skutečnosti nikdy neskončily.

Žádost, kterou Assange podal podle zákona o svobodě informací, odhalila, že si v roce 2012 zakladatel Googlu Brin i jeho manažer Schmidt běžně dopisovali s ředitelem americké Národní bezpečnostní služby (National Security Agency, NSA), generálem Keithem Alexanderem.

Diskutovali spolu iniciativu, nazvanou:

"Program trvalá společnost" (Enduring Society Framework, ESF, ZDE).

 

 

Americans can spot election meddling because they’ve been doing it for years 

Owen Jones - Guardian, 5. 1. 2017

But while Americans feel justifiably angry at alleged interference with their political process, they have also been handed
a mirror, and the reflection should disturb them.

For the US is a world leader in the field of intervening in the internal affairs of other countries. The alleged interference is far more extensive than hacking into emails belonging to unfavoured political parties. According to research by political scientist Dov Levin,
the US and the USSR/Russia together intervened no less than 117 times in foreign elections between 1946 and 2000, or “one out of every nine competitive, national-level executive elections”.

 

 

 

zdroj: PL, zde.

místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek

(podtrhuje, že jde o jeho osobní postoj, nikoliv stanovisko Rady ČRo)

Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou "správnou" cestu.

Hlavním problémem médií tak jsou již zcela neskrývaný aktivismus některých novinářů, jejich práce se zdroji informací a s tím související autocenzura.

 

 

Dokonce Lidové noviny přetiskly články z EU, že tajné služby Německa a Francie se distancují od nepravdivých zpráv USA a NATO o chystané vojenské invazi Ruska na Ukrajinu - je to lež, tvrdí veřejně šéfové tajných služeb - ZDE.

 

 

 6. 11. 2016, Lidové noviny/ Parlamentní listy:

ZDRCUJÍCÍ KRITIKA IDEOLOGICKÉ PROPAGANDY

"THINK-TANKU" EVROPSKÉ HODNOTY.

Odborníci z Fakulty sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzity Praha a z Asociace pro mezinárodní otázky si posvítili na práci think-tanku Evropské hodnoty.

Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou podle lidí ze zmíněných institucí totálně nepřijatelné v odborné práci.

Jan Daniel, Ondřej Ditrych, Jan Ludvík, Dagmar Rychnovská, Michal Smetana, Benjamin Tallis, Tomáš Weiss a Jakub Záhora. Autoři působí na Fakultě sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzitě Praha a v Asociaci pro mezinárodní otázky.

 

 

 

BRITŠTÍ EXPERTI O VÁLKÁCH OD r.2001:

PODLE NICH ROZHODOVALI NEKOMPETENTNÍ LIDÉ.

Britští experti v několika článcích uvedli (např. ZDE a ZDE)

Války v Iráku a Afghánistánu byly nejméně efektivní v historii Británie. Daňové poplatníky stály 29mld liber a získali jsme za to jen vzestup terorismu a bezpečnostních hrozeb (ISIL, Tálibán, Al Kajda všude posílily).

Byly řízeny BEZ OHLEDU na doporučení dlouholetých odborníků na regiony Středního východu a severu Afriky, bez ohledu na zprávy a varování tajných služeb. Všechna doporučení specialistů politici ZCELA ignorovali.

Největší strategickou chybou bylo odstranění Saddáma Husajna.

( A nyní Cameron obhajuje dodávky zbraní Saúdské Arábii - zde. )

 

 

 

iDNES, 18. 3. 2014:

Lidstvo kvůli změnám klimatu čekají války o zdroje, varuje studie.

Původní anglický zdroj (článek v The Independent) je zde.

 

 

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Nová studie upozorňuje, že:

"...světovou ekonomiku z velké části ovládá poměrně malá skupina nadnárodních společností, v první dvacítce většinou bank."

 

 

 

Richard Jedlička - Teorie výchovy - tradice, současnost, perspektivy.

Vydalo Karolinum 2014, UK, kol. autorů (str.94):

"...DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

 

- Solženicyn by měl asi z poslední citace pocit zadostiučinění, musím dodat.

  Jeho projev na Harvardu v r.1978 byl v pravdě prorockým činem.

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ TŘETÍ:

 

RUKOJMÍ ZVELIČENÉHO STRACHU V ZAMYŠLENÍ DRUHÉM

DOBŘE DOKRESLÍ MALÝ PROFIL

PUBLICISTY "SAKERA" ANEB ANDREJE RAEVSKY,

KTERÉMU VÁLKA V BOSNĚ A PRÁCE PRO OSN

ZMĚNILY MYŠLENÍ O "ČERNOBÍLÉM" VIDĚNÍ KONFLIKTŮ.

 

27. 11. 2018

 

ČÁST PRVNÍ - KDO JE ANDREI RAEVSKY ALIAS SAKER?

 

Ocituji část publikovaného rozhovoru (přeloženo z francouzštiny s pomocí překladače, rozhovor z roku 2017):

 

Narodil jsem se ve Švýcarsku v rodině ruských uprchlíků, kteří uprchli během bolševické revoluce v Rusku, takže jsem bílý Rus.

Wikipedie: Bělogvardějci (rusky: Bílí důstojníci, také Bílá armáda, Bílí, Dobrovolnická armáda) byli příslušníci skupin bojujících v Říjnové revoluci a za následující občanské války v letech 1918 až 1920 proti Rudé armádě za obnovení carství. Jedná se o ruské označení vojenských odpůrců bolševické vlády v Rusku.

 

Studoval jsem vojenskou strategii a strategické studium ve Spojených státech, po většinu života, až do roku 1991, jsem byl velmi aktivní anti-sovětský aktivista. KGB byla můj velký nepřítel, byl jsem "stíhačem" studené války.

Nakonec jsem pracoval ve Švýcarsku řadu let jako analytik vojenské zpravodajské služby. Pracoval jsem také v Organizaci spojených národů jako výzkumný pracovník v otázkách odzbrojení.

A právě během mých let v OSN mi válka v Bosně, v Chorvatsku a později v Kosovu opravdu otevřela oči. Jak jsem byl naivní, když jsem si myslel, že jedna strana je (pouze) dobrá a druhá (pouze) špatná.

Mohl jsem si přečíst zpravodajské zprávy a zprávy UNPROFOR o tom, co se skutečně děje v Jugoslávii, a současně si přečíst přesný opak v tisku. Otevřelo mi to vhled do skutečné povahy anglo-sionistické říše*, a kvůli mé opozici vůči této válce jsem ztratil svou práci a svou kariéru.

Nakonec jsem byl ve Švýcarsku na černé listině a emigroval jsem do Spojených států, protože moje žena byla americkým občanem. Moje žena je, stejně jako já, potomkem ruských uprchlíků, také z "první vlny" (*počátku 20.stol.), takže její rodina také emigrovala po tzv. Občanské válce. Jsme čtvrtou generací emigrantů, ale stále mluvíme doma rusky a také naše děti mluví rusky.

 

*Moje poznámka k použitému termínu "anglo-sionistická říše":

- tento termín nechápeme jako antisemitský (přesněji anti-judaistický), jde o reálný historický odkaz na tzv.Britské impérium kolem roku 1900, kdy Britové ovládali asi čtvrtinu světa - od Afriky přes části Číny až po Indii, a kdy mocní angličtí bankéři Rothschildové prosazovali sionismus, také i jako antitezi k Židy ovládané ruské bolševické revoluci - viz blog č.4 a tam pasáž o tomto s citacemi bakalářské práce z Masarykovy university o emigracích z Ruska, tam bod 5.1 až 5.3 - o roli Židů v bolševické revoluci (odkaz je také o pár řádek níže).

Viz také Balfourská deklarace na blogu č.1, kdy vláda Jejího Veličenstva jednala poprvé o podpoře sionismu (vedeného Rothschildy, viz wiki) v Izraeli v r.1914.


MASARYKOVA UNIVERZITA v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií - Židovská emigrace z Ruska 1881–1953.

Srovnání carského a stalinského období. Eva Bártová

5.1 - Doposud jsme na Židy nahlíželi (*v této studii) spíše prizmatem teorie "obětního beránka", jako na ty, s nimiž je manipulováno, nikoliv jako na ty, kteří manipulují a sami významně dění a obecnou společenskou situaci ovlivňují.

S bolševickou revolucí přichází kromě nutnosti vzít v potaz celkovou proměnu carského impéria a přechod ke komunismu také potřeba konfrontovat ty nejdramatičtější změny a jevy ve společnosti s elementem židovským, jelikož je obecně známo, že právě Židé stáli v čele revoluce a následně politbyra.

(víc viz odkaz)


 

Viz také: Zionism versus Bolshevism.

A Struggle for the Soul of the Jewish People

By the Rt. Hon. Winston S. Churchill.

(* Sionismus versus bolševismus, Zápas o duši židovského lidu,

napsal r.1920 W. Churchill)

 

 

 

 

ČÁST DRUHÁ - ANDREI RAEVSKY ALIAS SAKER

KOMENTUJE AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA UKRAJINĚ.


Původní zdroj (anglicky) zde, český zdroj zde (překlad Zvědavec), kráceno,

odkazy v textu jsou v původním článku, odkazy kurzívou jsou mé poznámky.

 

Saker píše:

Vzhledem k tomu, že Porošenko má v současné době velmi nízkou popularitu, a že nemá k sakru žádnou šanci být zvolen znovu (přinejmenším nikoli ve volbách, které budou alespoň minimálně důvěryhodné), je zcela zřejmé, proč se .... režim v Kyjevě rozhodl vyvolat další krizi, z níž obviní Rusko.

To poslední, co Rusko potřebuje, je další krize, zejména ne před plánovaným setkáním Putina s Trumpem na summitu G20 v Buenos Aires koncem tohoto měsíce.

Je fakt, že ukrajinští blogeři okamžitě pochopili, že tato nejnovější provokace je pokusem o zrušení nadcházejících voleb.

 

Takže co bude dál?

Nuže, nejpravděpodobnější možností je, že Ukrajina bude znovu vyřvávat o "ruské agresi" s nadějí, že tím se:

a) Zvýší hodnota Porošenkova režimu v očích impéria.

b) Naruší se tak plánované setkání Trumpa s Putinem.

 

Poznámka: Porošenko aktuálně neprosadil zrušení voleb, ukrajinský parlament totiž neschválil 60 dní výjimečného stavu, jak požadoval (což by vážně narušilo předvolební kampaň), ale pouze 30 dní tak, aby asi čtyři dny po jeho skončení mohla začít oficiální předvolební kampaň. Navíc opatření neplatí plošně  na celém území Ukrajiny (což by významně narušilo běžný život občanů, vládu pak totiž přebírají vojenské výbory), ale pouze jen v některých vybraných oblastech.

Také bylo pevně stanoveno datum březnových voleb na Ukrajině, víc zde.

 

Saker pokračuje:

Také existuje skutečná možnost vypuknutí války proti Rusku v plném rozsahu.

Ano, ukrajinští nacionalisté by vydrželi jen pár dní, ale nezapomeňte, že jejich cílem by nebylo zvítězit, nýbrž dohnat Rusko k otevřené vojenské operaci, kterou by celý "kolektivní Západ" musel odsoudit - stejně tak, jako když Rusko odpovědělo na napadení Jižní Osetie v zamrzlém konfliktu v Gruzii 8. 8. 2008.

 

*Pozn.: Konflikt v Gruzii r.2008 byl nakonec vyšetřený komisí EU (v jejím čele stála respektovaná švýcarská diplomatka Heidy Taglivini) s výsledkem, že to Gruzie začala novou velkou a horkou fázi dlouhého "zamrzlého konfliktu", svým nočním napadením hl. správního města Jižní Osetie (Cchinvali), ačkoliv Gruzie prvně lživě tvrdila, že to ona byla v den zahájení olympiády v Číně (8. 8.) napadena Ruskem. Víc viz zajímavý projev Čurkina v OSN, pronesený asi čtyři dny po vzniku konfliktu, také o roli stovek US poradců v tomto napadení Jižní Osetie, odkaz je na blogu č.1.

 

Saker pokračuje:

A nakonec mi dovolte oslovit ty, kteří se možná domnívají, že Rusko reagovalo přehnaně, nebo nemělo použít sílu.

Za prvé vám chci připomenout, že zde hovoříme o ozbrojených a vojenských lodích, nikoli rybářských člunech. Za druhé, ukrajinští nacionalisté snili o zničení tohoto mostu dokonce ještě před tím, než byl postaven. Takže jak měli Rusové vědět, že tyto lodě nejsou plné výbušnin?

Za třetí, dovolte mi připomenout, že před několika měsíci ukrajinští nacionalisté vyslali pod most několik drobných vojenských lodí. To bylo poprvé, kdy požádali o povolení a dokonce měli na palubě ruského lodivoda, aby jim pomohl proplout úzkým prostorem. Přesto to režim v Kyjevě prezentoval jako významné "vítězství" nad Moskvou.

Tentokrát se však lodě snažily proklouznout bez povolení.

Kdyby je Rusové nechali proplout, co si myslíte, že by udělali příště?



Pravdou je, že ukrajinský nacionalistický režim již roky tvrdí, že je ve válce proti Rusku, že Rusko napadlo Ukrajinu, že každý, kdo se staví proti režimu nebo dokonce jen vysloví základní pravdivá fakta, je agentem Kremlu/FSB. ...tvrdí, že jsou ve válce s Ruskem, a přesto mají šílený záchvat, když jsou jejich tři (mrňavé) lodě zadrženy kvůli narušení ruských hranic.

Tak probíhá válka nebo ne?! Co si k čertu mysleli, když se snažili proplout?!

 

 

Jak dokážete, že ten druhý je "agresivní stát"?

Jednoduše – donutíte ho, aby vás napadl. Vzhledem k selektivní slepotě kolektivního Západu skutečnost, že vy jste udeřil toho druhého jako první, v tom vůbec nehraje žádnou roli (znovu připomeňme 8. 8. 2008).

Je zřejmé, že nacionalistický režim v Kyjevě je v chaosu, a že bez takovýchto dramatických akcí je Porošenko jen beznadějný případ.

Větší část gangu kolem něj nepochodí lépe, zvlášť pokud by se Tymošenková stala prezidentkou (což by se mohlo stát, pokud by se impérium rozhodlo zbavit se Porošenka).

 

Mají dvě možnosti - buď opustit Ukrajinu nebo čelit obvinění a zatčení, podobně jako Saakašvili (*byl obviněn jak v Gruzii po válce v r.2008, tak později na Ukrajině).

Vstupujeme do velmi nebezpečného období, kdy zcela zkorumpovaný nacionalistický režim využije v boji každý trik, který si lze představit, jen aby se zachránil.

Zda to povede k větší válce proti Novorusku nebo Rusku je nemožné předvídat,

ale musíme si uvědomit, že je to jedna z možností vývoje.

 

........

 

Konec ukázky aktuálního komentáře Sakera,

nakonec pár slov závěrem.

Tolik k současným problémům na Ukrajině napsal zajímavý člověk Saker (pod touto přezdívkou publikuje).

Je to komentář a současně i další úžasný osobní příběh člověka, který zastával ostře proti-sovětské postoje, aby po shlédnutí války v Jugoslávii v 90.letech - připomeňme z pozice experta OSN s přístupem k neveřejným dokumentům a s pohledem studovaného odborníka - otočil své vnímání některých problémů.

(*viz například Sutton a Quigley v USA, mnoho dalších, jejich jména najdete na předchozích blozích, R. Parry, Paul R. Pillar - šéf sekce CIA pro Střední Východ v r.2000-2005, R. A. Clark, bezpečnostní poradce čtyř US prezidentů, hluboce kritizoval války v Iráku r.2003, atd...).

Jak píše o sobě v první části výše, už tyto konflikty nevidí dál jako zápas (pouze) dobrého s (pouze) zlým, ale vidí obě strany mince.

Zápas o veřejné mínění o konfliktu na Ukrajině tak v médiích stále pokračuje, berte tento malý článek jako příspěvek k této diskusi, která je na můj vkus až příliš jednostranná, jako například v počátku války v Iráku r.2003.

 

Z války v Iráku se v USA zrodil pocit ohrožení prosperity,

bylo podpořeno utrácení  nesolventních lidí na dluh,

z toho vznikla krize hypoték v USA v r.2008 a později západní hospodářská krize,

která významně zhoršila situaci jižních států Evropy,

které doplatily na podvodné ratingy US agentur.

 

Například dluhy Francie poskočily z cca 70 procent na skoro 100 procent k HDP.

 

Jedna chyba tak plodí druhou,

lživá válka r.2003 plodí hospodářskou krizi r.2008,

krize plodí dluhy v USA a tyto dluhy plodí další války,

vzniká tím začarovaný kruh lží.

 

A to je doopravdy velmi smutné, proto poslouchejme lidi, kteří se snaží narušit ten až příliš zjednodušený pohled na svět po r.2000, o "dobrých" válkách USA a "zlých" válkách Ruska.

Není to tak jednostranné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

 

Pavel Sedlák

 

 

 

zajímavé související odkazy:

 

úterý 6. listopadu 2018, 18:26 - Lvov
Alex Švamberk, Halyna Buhay, Novinky


Majdan skončil jinak, než měl, míní jedna z jeho tváří Jevhenija Bilčenko

Ukrajinská profesorka a básnířka Jevhenija Bilčenko byla jednou z hlavních postav protestu na majdanu. Nyní říká s jistým smutkem, že byla také nacionalistka. Situaci ve své vlasti tato ruskojazyčná Ukrajinka, jak se označuje, však záhy začala nahlížet kriticky kvůli nárůstu extrémního nacionalismu. Nyní je označována za proruskou a proputinovskou, i když má blízko k postmarxistické levici a sociologovi Slavoji Žižekovi.

 

12. června 2015, Tyden.cz:

USA zakázaly vojenský výcvik ukrajinských neonacistů

Americká Sněmovna reprezentantů schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a blokuje dodávky mobilních protiletadlových raket na Ukrajinu.

Oznámila to rozhlasová stanice Hlas Ameriky s odvoláním na prohlášení iniciátora dodatku, demokratického poslance z Michiganu Johna Conyerse.

Zákon musí ale ještě projít Kongresem a musí ho podepsat prezident Obama, dodávky zbraní tak zatím pokračují.

Příslušníci praporu Azov jsou v dodatku označeni za neonacisty a rasisty.

 

 

Čurkin v OSN o Gruzii 2008  (rusky).

Mimo jiné zde zazní (pro Rusko) tyto klíčové momenty:

- Ráno v den zahájení vojenského útoku Gruzie proti Jižní Osetii (začal poté večer a v noci ze 7. na 8.srpna 2008) skončilo společné štábní cvičení USA a Gruzie s názvem "okamžitá odpověď", kde působily stovky US vojenských poradců. Nechceme ani náhodou domýšlet, že by vojenský záměr gruzínské vlády (...útoku na Jižní Osetii) měl "zelenou" od představitelů Spojených států, ani náhodou nechceme domýšlet.

- Rusko opakovaně upozorňovalo mezinárodní společenství na nebezpečí situace v Jižní Osetii a Abcházii, vojenský rozpočet Gruzie se v posledních letech zmnohonásobil, probíhala rozsáhlá gruzínská mobilizace. Nyní už víme, proč se to dělo.

- V noci ze 7. na 8. srpna zahájila Gruzie útok na hustě obydlená místa Jižní Osetie, těžkým dělostřelectvem a "plošnými" raketomety GRAD, tanky, s podporou letectva. Útoky nebyly cílené na vojenské objekty, ale byly plošné.


 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ DRUHÉ:

 

JSME RUKOJMÍM ZVELIČENÉHO STRACHU?

A LZE SE TOMU UBRÁNIT VĚDOU

NEBO SNAD DOKONCE VÍROU?

ANEB TEXT O NOSITELÍCH ODVAHY "VIDĚT NAŠE CHYBY,

UČINĚNÉ VE 20. STOLETÍ", A POUČIT SE Z NICH.

 

20. 10. 2018

 

STRACH je jistě jedním ze základních lidských pocitů.

Ovšem zveličený strach je jednou ze základních metod manipulace s lidmi.

 

 

ČÁST PRVNÍ - STRACH O BEZPEČNOST SKUPINY LIDÍ.

 

V  historii lidských skupin - kmenů, městských skupin, později států - je strach o vlastní bezpečnost rozumným důvodem k tomu, aby lidé činili opatření, aby svou bezpečnost posílili.

Budováním hradeb kolem sídel, rozumným rozvojem vyspělých řemesel, umožňujícím výrobu zbraní pro obranu, výcvikem obyvatel k obraně svého území, studováním taktik různých útoků a nalézáním úspěšných obran, jak například známe z naší české historie u Husitů s jejich vozovou hradbou, taktikou využívání terénu a podobně.

Sdružováním lidí dosáhnuli obyvatelé další výhody, možnosti sdružení lidských i surovinových zdrojů pro účinnější obranu svých životů i území.

 

Pravdou ovšem také je, že časem se ukázalo i druhé nebezpečí, kdy (uměle) přehnaný strach "ze sousedů" vedl k posílení postavení těch, kteří z obranných opatření měli zisk a významné postavení.

Tito lidé bránili rozvoji skupin, které měli bránit, často z pouhých zištných osobních důvodů, aby si udrželi moc a výsady svého postavení.

POWER OF NIGHTMARIES - MOC "NOČNÍCH MŮR" (přehnaných obav), tak získala zásadní postavení ve dvacátém století, po konci druhé světové války - viz stejnojmenný třídílný britský dokument (BBC)  ZDE, ZDE, ZDE.

 

 

VĚDCI

Ovšem co může vést některé vyspělé a úspěšné (západní, např. americké) vědce, kteří měli skvělé postavení profesorů na nejlepších U.S. universitách (Georgetown university, Stanford university), aby riskovali celou svou úspěšnou kariéru svým rozhodnutím, že budou zpochybňovat jisté druhy obav a strachů, zdá se že záměrně zveličovaných některými U.S. politiky a obchodníky (později i novináři)?

Tímto svým výzkumem událostí 20. století, kdy jejich poznatky odhalovaly různé manipulace veřejným míněním, byli tito vědci schopni tato zjištění nově dokladovat, získáním skrytých důkazů, a dík těmto svým novým interpretacím těchto významných událostí mohli vědci apelovat na změnu chybných postojů, které vedly k ohromným ztrátám na životech lidí, k rozvratu více zemí, hlavně a především své vlastní země (viz ilustrační odkazy pod článkem o vzniku dluhů a ekonomických krizí dík válkám, zanedbání domácí infrastruktury), aby pro příště bylo toto rozhodování efektivnější.

Například Carroll Quigley učil na Georgtown universitě (mimo jiné i Billa Clintona, který na něj s úctou vzpomínal jako "na mravní autoritu, jako byl např. J. F. K."), věnoval dvacet let svého nejlepšího profesního života, mezi lety 1945 až 1965, aby sepsal ohromující analýzu vývoje západní Anglo-Americké společnosti, knihu TRAGEDY AND HOPE (Tragédie a naděje).

 

Ve své další knize Evolution of Civilization (Vývoj civilizací) má Quigley v úvodu např. obsáhlou pasáž o tom, jak je obtížné získávat "akademicky správným způsobem" důkazy o sociologických (společenských) událostech klíčového významu.

Popisuje zde například tendenční knihy o Napoleonovi, které vůbec nevysvětlují některé události, co k nim vedlo, proč byla přijímána právě taková rozhodnutí, a ne jiná, limity tohoto zkoumání, které z povahy věci nikdy není dokončené, protože budoucí nálezy nových podkladů mohou změnit náš pohled.

Jeho kniha Anglo-Americký Establishment pak byla dokonce po prvním tisku ničena (matrice byly zničeny, aby nemohla být dotištěna, viz rozhovor s . Quigley zde), což naznačuje, že už v 60. letech byly citlivé analýzy a informace (velmi korektní ale také i kritické k těm, co občas tvrdili své zveličující lži, aby dosáhli přehnaného strachu obyvatel a tím také posílení svého postavení) předmětem zásadního boje "o veřejný prostor".

 

Obdivuji odvahu těchto lidí, jako byl například

prof. A.C. Sutton nebo C. Quigley, jejich celoživotní snahu

o pochopení obchodních, společenských, finančních a mocenských důvodů,

které vedly k některým zásadním chybám západní civilizace

(poválečné chyby viz např. stručně česky zde).

 

Někdejší britský ministr financí (1997-2007) a pozdější britský premiér (2007-2010) Gordon Brown ve své čerstvě vydané knize MŮJ ŽIVOT A NAŠE DOBA prohlašuje:

"USA nás vlákaly do podpory své invaze do Iráku v r. 2003 podvodem. Americké ministerstvo obrany dobře vědělo, že Irák nevlastní zbraně hromadného ničení, avšak Britanii svou vědomost o tomto faktu zamlčelo", píše Brown. "Americké zpravodajské služby nám prostě informace o pravém stavu vojenských možností Iráku nesdělily. Kdyby se tak bývalo stalo, mohl běh věcí vypadat jinak. Válku nebylo tehdy zkrátka možno jako poslední řešení ospravedlnit, a naši invazi do Iráku není proto ani dnes možno označit za přiměřenou odpověď."

 

Základní otázkou je, proč nejsou tato analytická díla těchto západních

akademiků součástí výuky na středních a vysokých školách,

proč je není možné použít pro výuku kritického myšlení,

proč nejsou ani přeložena do češtiny?

 

Takže základním závěrem této první části je poznání, že strach je někdy i užitečný (např. pro přípravu obrany), ale zveličený strach vedl a vede k informačním válkám proti vlastním lidem s kritickým myšlením, kteří jsou pak následně s pomocí těch, co pracují pro peníze (i některých novinářů, viz ilustrační odkazy pod tímto textem), umlčováni.

 

 

ČÁST DRUHÁ - STRACH, ROZUM A VÍRA.

Ještě zajímavějším úhlem pohledu na STRACH je pak zamyšlení nad náboženskými kořeny mnoha strachů, a také jistě i manipulací.

Podíváme-li se na doklady o původu například Pentateuchu, Nového zákona, doprovodných knih Koránu (Tauídu - knihy o jedinečnosti Boží, zvykového práva Hadísů, atd.), Talmudu a mnoha dalších svatých knih, pak vidíme, že jde většinou o sbírku textů s různým datováním, a s velmi mnoha různými pozdějšími úpravami.

Základním důvodem, proč se například i T. G. Masaryk vzpíral vlivu kléru (duchovenstva hlavně římskokatolické církve) a jejich odvozenému politickému vlivu, také i vlivu některých vatikánských diplomatů, nepřátelských vůči nově vznikající ČSR, byly také jeho zkušenosti z mládí na Moravě, kde pokládal otázky (například o Svaté trojici) místnímu knězi, ale byl odbýván prohlášením "toto nezkoumej, to je dáno".

Takto (hloupě) pojaté dogmatické odpovědi popudily jeho rozum, nikoliv snad proti Kristovi či Bibli, tu měl na nočním stolku pořád, ale proti některým lidem v církvích, kteří si až příliš zjednodušovali život na "tradice a zvyky", a tímto intelektuálním selháním (doprovázeným často i jistými hrozbami) ztráceli významné intelektuály, potenciálně velmi kvalitní lidi.

Je snad i ve víře (nikoliv pouze v byznysu či financích) loajalita k církvi nade vše?

Každopádně souboj víry provází i století jednadvacáté, kde právě "tradiční" islám vidí často moderní západní společnost jako ohrožení svých tradic a zvyků, z pohledu Evropy naopak poněkud "středověkých" - jak ve smyslu vzdělávání dívek, postavení žen, tak v organizaci státu, zdravotních poznání, oddělení církve od státu, jak například zařídil i T.G. M. právě u nově vznikajícího Československa.

 

Na druhou stranu, rychlý rozvoj automatizovaných výrob po r.1945

a také rozvoj počítačové sítě a odstranění regulací bank v 90.letech

vedly společně k prudkému rozvoji "blahobytu" západu,

ovšem se všemi negativy.

Koloniálním drancováním, tlaku na ekonomicky slabší státy, podvodným svrháváním různých vlád pro vlastní zisk (viz Politico zde - zpráva R. Kennedyho juniora z r.2016, v článku "Proč nás Arabové nechtějí v Sýrii" - píše o tajné vyšetřovací komisi vlády USA v 50.letech, kdy vznikly mnohé převraty v režii CIA, což vedlo k nárůstu proti-amerických nálad, druhá část článku se zabývá obdobím po r.1979, viz i texty zde pod článkem, např. kniha Against All Enemies poradce čtyř US prezidentů, pana Clarka).

Tato negativa se zásadním způsobem projevila především zbytečnými válkami, s přifouknutými hrozbami, dále snahou zadržet rozvoj zemí, které by mohly vytvořit obchodní či mocenskou konkurenci, podporou autoritářů (například Saddáma v Iráku při válce proti Íránu, trvající 8let), a nakonec obchodní i finanční západní impéria (ohromné korporace) začaly "lobbisticky" prosazovat takové úpravy politik vyspělých zemí, že převládlo hledisko zisku nad morálkou.

Právě tento konflikt - zisku a morálky - se dnes začíná transformovat i s pomocí některých závislých "také" novinářů (opět viz ukázka pod článkem o lobbistech a novinářích z německých novin) v naprostou nadvládu finančních institucí, které vydírají státy, dochází k oboustranné korupci - jak politiků (aby finančníci na dluh financovali jejich politické volební sliby, a tím jim zajistili zisky a moc), tak i bankéřů, kterým na oplátku politici financují bankovní ztráty z peněz z daní.

Naprostý rozvrat západní morálky je opět "přikrýván" osvědčenou metodou zveličováním strachů - z terorismu, později z Ruska - aniž by ovšem tyto přeháněné "noční můry" (viz opět dokument BBC v úvodu) byly kriticky analyzovány akademiky a novináři, diskuse v hlavních médiích se proto scvrkává čím dál víc na ono známé "jdete s námi, nebo proti nám".

 

Právě tady se projevuje odvrácená strana "pýchy rozumu", kdy technologický pokrok (automatizace, později přenos informací v obchodu ve finančnictví s pomocí počítačových sítí, deregulace pravidel pro finanční sektor a propojení s politiky) vede nikoliv k lepší správě obcí, měst a států, ale naopak k rozvoji podvodů, propagandy a korupce.

Naopak ve společnosti potlačená víra "v Pokoru před tím, co nás stvořilo" (pro někoho příroda, pro jiné Bůh) začíná chybět.

 

Lidé přestali přemýšlet o své roli v celku zvaném planeta Země,

a pod (dočasnou) hojností různých "blahobytných lákadel" často říkají

- my máme právo být i sobečtí, protože jsme oprávněně lepší než jiní,

ti druzí se mají hůř hlavně vlastní vinou.

 

Lidé nevidí, jak ohromná je to lež, kolik bídy a vykořisťování prováděly tzv. vyspělé země po r.1945 v mnoha rozvojových zemí světa. Tato fakta jsou populaci vyspělých zemí dodnes hluboce zamlčována (podobně jako například ohromný rozsah hladu v Jemenu, způsobený námořní blokádou za účasti západu), přitom odhadem mohlo mít toto vykořisťování dokonce až 50 milionů obětí,

viz rozhovor Noama Chomského s Adre Vltchkem, zde (česky):

V roce 2014 vyšla zajímavá kniha Západní terorismus, ve které Noam Chomsky diskutuje s investigativním novinářem Adre Vltchkem.

Svět se dělí na dvě skupiny lidí: na ty ze Západu a na neosoby, o kterých nepřemýšlíme, neptáme se, co se s nimi stalo v minulosti.

Od konce druhé světové války v důsledku západního kolonialismu či neokolonialismu zemřelo 50-55 milionů lidí.

Největším úspěchem, jakého může útlak dosáhnout, je přesvědčit neosoby, že je přirozený.


 

 

Tato chybějící pokora a chybějící smysl pro celek, které nejsou prosazovány ani ve školách, spolu s probíhající intenzivní informační válkou proti vlastním lidem (zamlčující to hlavní - ohromnou korupci), společně s korupcí finančního, obchodního a svým způsobem i armádního odvětví, navíc s ohromnými dluhy států a planými sliby politiků, s přehánění hrozeb od nových placených propagandistů, kteří deformují rozsah našich vlastních tajných nenávistných akcí (ovlivňování voleb v mnoha zemích, podpora různých vraždících radikálů, vytváření falešných akcí, přiřčených našim oponentům), a kteří obranu druhých zemí vydávají za útok na nás, kteří jsme prý "nikdy nic zlého nečinili", jsme prý zcela bez viny,

...to vše může vést pouze ke zkáze efektivnosti a účelnosti západní společnosti, tím ke ztrátě postavení ve světě. A takový problém může vést i k válce.

 

Proto potřebujeme kritiky, s rozumem i vírou,

potřebujeme obnovit kontrolu finančního sektoru,

návrat pořádku do správy zemí.

 

Máme na to maximálně deset let.

 

Jinak přijdou vážné problémy, rozvrat stability společnosti, umlčování kritiků,  nakonec možná i velký konflikt.

A to by bylo, při 100. výročí založení ČSR, velmi špatné.

 

Napsal

Pavel Sedlák

s využitím uvedených zdrojů (viz odkazy v textu a odkazy pod článkem).

 

 

Ilustrační odkazy k textu výše:

 

 

O tom, že za "nafukováním hrozby imperiálního Ruska" stojí také

snaha lidí v Pentagonu získat pro sebe více peněz daň. poplatníků,

píše italský list Politico - originál ZDE

The U.S. Army’s War Over Russia - By Mark Perry, May 12, 2016

Top brass profess to be really worried about Putin. But a growing group of dissenters say they’re overreacting to get a bigger share of the defense budget.

 

 

24.4.2017, Šifra:

Tvůrci pořadu, který v německé televizi odkryl propojenost

novinářů z největších médií s globalisty a lobbisty, byli zažalováni.

Nejvyšší soud ale v lednu 2017 potvrdil, že mají pravdu.

Max Uthoff a Claus von Wagner si v kabaretu dělají legraci z TTIP, uprchlické krize, z NATO, euro, feminismu, extremismu, sexismu, terorismu, populismu, a třeba z novinářů napojených na lobbisty.


Satirický pořad Die Anstalt (instituce), který vysílá německá veřejnoprávní televize ZDF, je humorný, ostrý, nekonvenční, hravý a dravý.
Max Uthoff a Claus von Wagner si v kabaretu dělají legraci z věcí a témat, okolo kterých média našlapují jen velmi opatrně, nebo o nich píší jen s velkou vážností.

Třeba TTIP, uprchlická krize, NATO, euro, feminismus, extremismus, sexismus, terorismus, populismus a mnoho dalších.

Na díl z 29. 4. 2014, který mrazivě vtipně vyobrazuje propletení prominentních novinářů z největších médií jako Süddeutsche Zeitung, Die Zeit, Frankfurter Allgemeine Zeitung či Bild s transatlantickými organizacemi a think-tanky, byla podána stížnost a následně žaloba. Televize se ohradila, že na satiru má právo, nicméně díl byl z „preventivních důvodů“ z archivu ZDF odstraněn.

Pořad se sice týkal německých médií, ale perfektně sedí i na média evropská, americká či česká.

Vydavatel Die Zeit Josef Joffe a novinář Jochen Bittner na vysílání podali stížnost, ve které se ohradili, že nejsou členy transatlantických lobbistických organizací, ale „jen účastníci“. Spojení lobbistická organizace bylo prý také nesprávné.

Není to tak, že by Die Anstalt zobrazil některé skutečnosti a fakta špatně, ale spíš jen nepřesně.

Nicméně 10. ledna 2017 Spolkový soudní dvůr, tedy nejvyšší německý řádný soudní orgán, rozhodl ve prospěch satirického pořadu a žalobu dotčených žurnalistů zamítl.

Soud konkrétně uvedl toto:

Informace ohledně střetu zájmů obou novinářů týkajícího se nepopiratelného členství v lobbistických organizacích sedí. Že nebyly detaily znázorněné a nakreslené na tabuli do detailu přesné, nehraje v satirickém pořadu rozhodující roli.

 

 

6. 11. 2016, Lidové noviny/ Parlamentní listy:

ZDRCUJÍCÍ KRITIKA IDEOLOGICKÉ PROPAGANDY

"THINK-TANKU" EVROPSKÉ HODNOTY.

Odborníci z Fakulty sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzity Praha a z Asociace pro mezinárodní otázky si posvítili na práci think-tanku Evropské hodnoty.

Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou podle lidí ze zmíněných institucí totálně nepřijatelné v odborné práci.

Samostatnou kapitolou je stigmatizace části argumentačního prostoru pomocí konceptů jako dezinformace, propaganda a "hybridní hrozby".

V podání Evropských hodnot se přitom dotýká i pozic, které jsou v západní odborné debatě legitimně a nezřídka dlouhodobě vyjadřovány, například pochybností o věrohodnosti závazku ke kolektivní obraně NATO.

Ti, kdo nesdílejí například vysvětlení Evropských hodnot týkající se asertivní ruské zahraniční politiky a mezi jejími příčinami nacházejí třeba i necitlivé kroky činěné Západem, jsou tak nezřídka označováni za agenty Kremlu nebo přinejmenším naivní oběti ruské propagandy.

Z hlediska “strategické komunikace”, jíž jsou Evropské hodnoty propagátorem, je podobná stigmatizace téměř jistě kontraproduktivní.

Skupina "Evropské hodnoty" (*vydávající se falešně za think-tank a pobírající současně značné prostředky z veřejných peněz) jsou jen jedním, byť krajním příkladem, kam až může stírání hranic ideologie a odbornosti ve veřejné debatě dojít.

 

 

iDNES, 2017 - Z dokumentů zveřejněných organizací WikiLeaks vyplývá, že CIA má zvláštní hackerskou jednotku, která si osvojila techniky zahraničních protějšků z Ruska a Číny. To znamená, že dokáže po útocích na informační systémy zanechávat jejich stopy a svést tak vinu na ně. Jednotka se jmenuje Umbrage (pohoršení). Pravost dokumentů nicméně zatím nebyla potvrzena.

Pokud se ale informace potvrdí, bude to mít zásadní vliv na vyšetřování údajných ruských hackerských útoků během americké předvolební kampaně s cílem ovlivnit její výsledek. Pro veřejnost by to de facto znamenalo jediné; věřit může, komu chce, protože lhát může kdokoliv, poznamenal server Wired.

V úterý zveřejněné dokumenty zmiňují také to, že je CIA schopna pozměnit takřka jakékoliv chytré elektronické zařízení ve špiclovací nástroj. Ať už jde o iPhone, mobil s operačním systémem Android, počítač s Windows nebo televizi Samsung.

Celkem mají mít WikiLeaks nově k dispozici téměř 9000 dokumentů. To je víc, než kolik jich reportérům předal někdejší spolupracovník CIA Edward Snowden.

 

 

18. 2. 2017, Lidovky - Italský parlament umožnil bankám v problémech získat chybějící kapitál. Ten se nedostává například nejstarší bance světa Monte dei Paschi. Dolní komora italského parlamentu tak koncem týdne schválila zákon, s nímž v prosinci přišel kabinet nového premiéra Paola Gentiloniho.

Konkrétně jde o vytvoření záchranného fondu na pomoc bankám o objemu přes 20 miliard eur (asi 540 miliard korun). Finanční domy budou moci požádat o tzv. „preventivní rekapitalizaci“ –
ta umožňuje vládám pumpovat do bank státní peníze bez toho, aniž by došlo k porušení pravidel EU.

/* Zákon EU "o vnitřním vyrovnání bank" po krizi r.2008 nařizuje nejdříve použít soukromé peníze akcionářů i střadatelů, před investicí veřejných peněz do soukromého byznysu bank, jak se ale ukazuje, v prvním zátěžovém testu v Itálii opět vítězí politikaření a porušování pravidel nad velkohubými sliby politiků. Jak to pánové vysvětlují si přečtěte dále - "too big to fail"?/.

Její pád by totiž ohrozil úspory tisíců Italů a mohl by vyvolat krizi v celém italském finančním sektoru.

„Jde o krok vpřed ve smyslu zaručení větší ekonomické bezpečnosti firmám i italským domácnostem,“ pronesl po rozhodnutí parlamentu Gentiloni.

Už teď je ale zřejmé, že pomoc nepotřebuje jen Monte dei Paschi. V týdnu přišel list The Financial Times s informací, že Řím bude nejspíš muset pomoci zachránit dvě regionální banky z oblasti Benátska: Popolare di Vicenza a Veneto Banca.

Pokud tedy vláda pomůže jen těmto nejproblematičtějším bankám, zmizí z fondu skoro 14 miliard eur. Je tak velmi dobře možné, že 20 miliard nakonec nemusí vůbec stačit.

Výše nesplácených úvěrů v italském bankovním sektoru, které jsou pozůstatkem bankovní krize, dosahuje v zemi
360 miliard eur, tedy jedné pětiny hrubého domácího produktu. Ostatně potíže se špatnými úvěry a nedostatkem kapitálu musí řešit i další (tamní) banky.

 

 

...

 

Ve své knize Against All Enemies si poradce čtyř US prezidentů pro otázky bezpečnosti a terorismu, pan R. A. Clark, postěžoval na vládu Bushe juniora (US neokons), že jejich snaha napadnout Irák v r.2003 je naprosto nesmyslná a neodůvodněná (tedy že jde o válečný zločin), protože neexistuje žádné spojení s Al Káidou a tajné služby i US prezident to dobře vědí (viz i text zde).

Opustil na protest administrativu Bushe a jeho kniha například sdělila, že "Al Káida (báze) byl původně US seznam (databáze) "mudžahedínů" podporovaných CIA ve válce se Sověty v Afghánistánu".

 

Víc o křivení zpráv tajných služeb USA pro "odůvodnění" války v Iráku také říká bývalý šéf sekce CIA (2000-2005) pro Blízký Východ, Paul R. Pillar - zde.

 

Zajímavě o manipulaci západního zpravodajství hovoří i Jitka Obzinová, bývalá válečná reportérka ČT, zde.

 

 

Šéf francouzské rozvědky, generál Christophe Gomart (14. 4. 2017):

"Problém s NATO spočívá v tom, že mu dominují američtí zpravodajci, zatímco francouzská rozvědka není brána příliš vážně. NATO oznámilo, že Rusové plánují invazi na Ukrajinu, zatímco podle DRM (Direction du renseignement militaire, název francouzské rozvědky - pozn. red.) tomu nic nenasvědčovalo.

Rusové nevyslali na Ukrajinu své velení, transporty ani polní nemocnice, takže se o invazi nedá mluvit. (...) Nakonec se ukázalo, že jsme měli pravdu, protože pokud se na Ukrajině objevili ruští vojáci, tak ne jako invazní jednotky, ale jako prostředek, jak vyvinout tlak na ukrajinského prezidenta Petra Porošenka."

/ * ...aby řešil problémy v Donbasu a Luhansku diplomaticky, a nikoliv vojenskou silou. /

 

 

Crumbling America - Full Documentary (video, 1hod 31min) - ZDE

Dokument o vážně zanedbané infrastruktuře v USA - rozpadající se mosty, neudržované přehrady, zanedbané silnice, rozvody energií, atd., vyžadují zcela akutně podle odborníků asi 2biliony (angl. trilions) USD, pro "pouhé obnovení bývalého stavu", tedy nikoliv pro modernizaci.

 

Spojené státy stála válka proti terorismu do dneška asi 5bil USD - ZDE

A report by the Cost of War Projects has claimed that the US spent $4.79 trillion on wars in the Middle East and on the ‘War on Terror’ after the September 2001 terrorist attacks.

The report which is run
by Brown University’s Watson Institute, counted the total budgetary cost of the wars America waged in Afghanistan, Iraq, Pakistan and Syria as well as on counter-terrorism and includes future obligations to spend budgetary money through 2053, estimated future spending on veterans, interest already paid for money borrowed for the war effort and other commitments.

 

 

Jeffrey D. Sachs, Bostonglobe.com, říjen 2016
The fatal expense of American imperialism

J. Sachs uvedl také statistiku:

podle amerického ministerstva obrany z roku 2010, zemi patří k 4999 vojenských zařízení, z nichž 662 je umístěno na území jiných zemí. Ročně řízení těchto objektů a válečné operace Washingtonu stojí asi 900 miliard dolarů, tedy zhruba čtvrtinu všech federálních vládních výdajů. Nicméně, Sachs poukazuje na to, že války USA ve svém výsledku téměř nikdy neposloužily národním zájmům země, a to se stalo téměř pravidlem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ PRVNÍ:

 

V MODERNÍ TECHNOLOGICKÉ ZÁPADNÍ SPOLEČNOSTI

EXISTUJE MNOHO ZÁJMU O DUCHOVNÍ ROZVOJ ČLOVĚKA,

ALE VZHLEDEM K RACIONÁLNĚ-VÝKONOVÉ POVAZE

ZÁPADNÍHO SVĚTA JEN MÁLO ČASU SE MU DOOPRAVDY VĚNOVAT.

 

ZÁJEM LIDÍ I ZVYŠUJÍCÍ SE POČTY "VYHOŘENÍ A OSLABENÍ

V ŽIVOTĚ" DÁVAJÍ PŘÍLEŽITOST RŮZNÝM PODNIKAVÝM LIDEM.

JAK SE VYHNOUT TĚMTO "KOUZELNÍKŮM S DUCHOVNEM"?

 

29. 8. 2018

 

INSPIRACÍ pro toto zamyšlení se stal blog známého autora Mnislava Zeleného (Atapany), o jisté povrchní snaze u lidí západu získat duchovní zkušenosti spíš s pomocí pro nás exotických nauk či lidových šamanů, kde si lidé zkracují dlouhou cestu nažívání "atraktivní obalem" jakýchsi exotických duchovních "kulis".

Navíc moji lehce polemickou odpověď vyhodnotil "automatizovaný diskusní systém s prvky umělé inteligence" jako spam, což mi přijde vysloveně "symptomatické" a současně v jistém smyslu i velmi pikantní.

Zdá se, že posuzování polemiky je pro tyto systémy nejtěžší zkouškou, což nám dává jistou naději, že než dokážeme opustit své chemicko-biologické tělo v nějakém technologickém "robotickém systému", tak uteče ještě hodně vody.

 

Do té doby je naše pouto s Matkou Přírodou a Otcem Vesmírem vše-určující.

Jsme vzájemně propojeni, vycházíme jako lidé z veškeré okolní přírody i vesmíru, pokud bychom přírodu a živočichy kolem zničili, poškodíme tím nevratně sami sebe.

 

Z tohoto faktu (propojení člověka a přírody) vychází i zkušenost Mnislava Zeleného, který studoval vztah Indiánů v divoké přírodě k jejím projevům i darům, sledoval jejich kulturu, která je s touto přírodou úzce spjata i mystickými obřady, kdy s pomocí monotónních rytmů, toxických (na psychiku člověka působících) bylin a tradovaných způsobů zacházení s touto "ne-racionální" zkušeností dosahují Indiáni s pomocí průvodců – šamanů – mystických spojení (sjednocení) s přírodními "duchy či bohy".

Hovoříme zde o pohanské fázi uctívání, před vznikem například egyptských či antických kultů, také před vznikem dnes známých hlavních monoteistických náboženství.

 

Moderní člověk jasně ztrácí toto spojení s přírodou, "obut a oblečen" vchází do přírody nikoliv už divoké, ale kulturně upravené využíváním, vchází do přírody obhospodařované. Zvěř i ptactvo museli ustoupit lidským sídlům a silnicím, továrnám, ryby v řekách i mořích trpí následky stále rostoucí lidské činnosti.

Příroda je jako celek "rostlin i zvířat" natolik lidmi ovlivněna, že mnoha druhům hrozí vyhubení a mnoho harmonických oblastí "lesů a vod" bylo průmyslově a hospodářsky významně rozvráceno.

To zpětně, spolu se zvyšujícím se počtem lidí na planetě a jejich koncentrací kolem "vědecky-racionálně-technologických center" (měst) vede k množství moderních chorob, různých problémů, nemocí či osobních "pracovních vyhoření".

 

Ale oslabený člověk, ztrácející ze zřetele smysl života,

založeného na výkonu a následné materiální a zábavné (konzumní) odměně

aneb blahobytu, celkově unavený až vyčerpaný touto svou

konzumně-výkonovou rolí v racionálně-vědeckém světě,

najednou zatouží po vnitřní harmonii a hledá cestu,

kterou ale nikdy od dětství nepěstoval, protože mu vždy připadala pouze

jako ztráta času, stejně jako ochrana a snaha o porozumění

starých duchovních učení, stejně jako ochrana přírody.

 

Pokroková vědecko-racionální fáze našeho světa, v posledních 200 letech plná úžasných vynálezů, pomáhajících lidem v těžké práci, životě i zábavě, tak vede k masivnímu rozvoji mnoha negativních důsledků.

Například manažeři firem často pod pohrůžkou "když to neuděláš ty, tak to udělá někdo jiný", ničí skrytě přírodu i zdraví obyvatel mnoha regionů. Naše "vyspělá civilizace" dokáže poskytnout lepší bydlení i život mnoha lidem, ale právě ony materiálně-zábavné bonusy ničí časem planetu, a také lidská duše mnoha jedinců v tomto prostředí (až na malé skupinky super-elit) rychle chřadne.

Výkonově-finančně-vojenský "princip fungování" současné západní civilizace tak spěje k zničení přírody, skrytému vysávání mnoha slabších států, což dopadá negativně do těchto společností, k válkám a k vyhoření vnitřní energie mnoha lidí.

 

A tímto ničením přírody i člověka tento výkonový princip spěje k jasné zkáze.

Jedinou alternativou se zdá být – pokud současný vrchol průmyslově-vojenské "skrytě harmonii přírody a člověka znásilňující" civilizace vůbec přežijeme – změna chování lidské společnosti, kde finančně-průmyslově-vojenská kultura

...bude časem nahrazena kulturou harmonie:

- člověka v rovnováze výkonu a sebepoznání,

- a lidské společnosti v rovnováze k přírodě, prostoru "zvířat, lesů i vod."

 

To se logicky neobejde bez ohromných změn v prioritách financování, namísto

investování do vojenských technologií bude až polovina výdajů směřována

k ochraně přírody a k dosažení nového typu vzdělávání lidí,

aby dokázali lépe využít svůj život - jinak nepřežijeme a časem nás zničí

řada válek, různé nemoci, zničené prostředí a ztráta smyslu existence.

 

 

Zní to utopicky, ale hovořil o tom u nás v r.2015 například filosof Šmajs (ZDE),

cesty duchovního rozvoje člověka se mohou stát až celou třetinou obsahu

nových vzdělávacích systémů.

Protože naučit se opět vnímat jemné záchvěvy duše, skloubit výkon a pracovitost

s harmonií a vyrovnaností, to vyžaduje mnoho úsilí, času a vzdělávání.

 

 

 

2. JAK TEDY ZKOUMAT UŽ DNES TYTO NAUKY, JAK SE NESTÁT OBĚTÍ

JAKÉSI "POVRCHNÍ MÓDY", ALE ZÍSKAT PŘÍSTUP KE SKUTEČNÝM

PRINCIPŮM "SPIRITUALITY ČLOVĚKA", KTERÉ DOOPRAVDY

DOKÁŽÍ ZMĚNIT NAŠE VNÍMÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA?

 

No, v dnešní době opravdu těžko, není mnoho času při zakládání rodiny a nutném vydělávání peněz na meditace o vnitřní rovnováze. Bez využití dlouhodobých promyšlených a cílených snah k získání alespoň malého času v osobním denním rozvrhu, bez podpory státních škol (tyto oblasti rozvoje naprosto ignorují), bez schopnosti sám vytvářet "malé příležitosti" pro cvičení, nemůže moderní člověk uspět.

Cílená snaha je jistě nutná, ale jak to udělat, aby to nebylo "nucení se"?

Těžko o tom mluvit krátce, naše osobní založení rozhoduje.

Prostě naše povaha nám musí umožnit se zajímat o harmonie v lidech i přírodě, protože státní školství nic z tohoto neučí, a tak je každý sám svého štěstí strůjcem.

Mnoho lidí zažije prudkou změnu osudu, nemoc, úraz, rozpad vztahů, náročné pracovní prostředí s vyhořením, jiní lidé docházejí ale ke zkušenosti pozitivně, kdy se jim informací dostane v ideální (nikoliv dogmatické) podobě v rodině, od přátel, či jsou nadáni darem vidět tyto problémy přímo - sami, bez pomoci druhých.

Ale vždy pak musí přijít poučení, kudy v této "duchovní zemi" našlapovat, aby se člověk nestal obětí svojí vlastní neznalosti, při chůzi touto krajinou si totiž lze i ublížit, a to velmi vážně. Síly zde se vyskytující jsou podle vyjádření mnoha lidí velmi mocné, a znají oba vrcholy - jak pól dobra, tak i hloubku pólu pro-pastí.

 

Jistě je tak nejbezpečnější jít cestou pro nás dobře známých místních náboženství (římskokatolické, evangelické a dalších církví), ale jejich nauka připadá někdy moderním lidem už příliš svazující.

Takže se pak otevírají cesty k pro nás exotičtějším naukám (budhismu například), ovšem ta exotika může být zrádná, poskytuje nám někdy falešné pocity, dík pro nás neznámým "kulisám" odlišné kultury.

Třetí cestou je tak pomalé studování zajímavých lidí, z oblasti umění, politiky, různých cestovatelů a zajímavých knih, které jsou dobře prověřeny historií.

Tato cesta je sice méně "mystická", ale vysoce zajímavá, nabízí totiž pohledy na ne příliš dávnou historii, s mnohem osobnějším náhledem. Je tak vhodnou cestou pro začátečníky, kteří chtějí dopřát svému životu "dříve nepoznaná moudra", při zachování bezpečné cesty bez výrazných rizik.

 

Tomuto tématu "zajímavých lidí" se budu věnovat i příště, považuji ho za ideální námět pro mé další zamyšlení.

 

Pavel Sedlák