ZAMYŠLENÍ - ČÁST PRVNÍ (rok 2018)
Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog o kamerách
zápisník_2019
zamyšlení 2018
Komentáře 2018 č.1
komentáře 2017 č.2
komentáře 2017 č.1
Komentáře 2016 č.2
Komentáře 2016 č.1
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
CP pro XHA1
 

 

ZAMYŠLENÍ se věnují mým osobním úvahám v otázkách kultury, náboženství a mystiky, cvičení těla i ducha, úvahách o člověku a smyslu jeho existence, souvislostech s přírodou.

Jde o čistě osobní úvahy, zveřejňované pouze pro zábavu a inspiraci, nelze z nich vyvozovat žádné "závazné závěry" - každý člověk si sám za sebe vybírá, co se mu líbí, co ho zajímá a čím se inspiruje, sám sobě se pak za případné důsledky těchto svých rozhodnutí i zodpovídá.

 

 

KRÉDO TĚCHTO ÚVAH:

Na počátku velkých náboženských hnutí stojí osobní zkušenosti, které lze označit jako mystické.

Působení velkých náboženských zakladatelů, Mojžíše, Gautáma Buddhy, Ježíše z Nazaretu nebo Mohameda začíná obdobím příprav, kdy odcházejí do samoty a na poušť, kdy se postí a přijímají zjevení, které potom hlásají a šíří.

Jakmile se z nich však vyvine určité náboženské uskupení, které se následně nutně upevňuje také v institucích, jsou další osobní zkušenosti tohoto druhu v jistém napětí s učením a zákony těchto spolků a hnutí.

Tyto tenze mohou být zdrojem obnovy a reformy učení, ale mohou být také odmítnuty

a jejich hlasatelé mohou být pronásledováni.

Mystikové se shodují v tom, že žádný slovní popis nevyčerpá obsah této zkušenosti.

Mystická zkušenost nepřináší teoretické vědění, má povahu osvícení a náhledu.

Mystická zkušenost přichází sama a není ani trénovaným člověkem ovladatelná.

(upraveno s využitím wikipedie, zde)

 

A ač je lidský rozum mocným nástrojem rozvoje, který demýtizoval mnohá dogmata těch lidských, nábožensky inspirovaných spolků a hnutí, MOUDROST plyne pouze z lidské zkušenosti a intuice, poučením z historie. A také faktu, že člověk rozumem ještě nikdy žádný život stvořit nedokázal.

"Pýcha rozumu" moderní doby tak musí být pro harmonický život korigována pokorou MOUDROSTI, protože člověk planetě Zemi nevládne, ale je na ní naopak bytostně závislý, na harmonickém soužití s přírodou živou i neživou. Toho nelze dosáhnout silou vojsk, pouze snahou pochopit řád věcí.

Cílem lidstva tak není vytvoření systému globálního přirozeného práva, nadřazeného právu všech zemí, ale systému přirozené moudrosti a harmonie.

Peníze, války o moc a dominanci jsou prvotním stádiem lidstva, na prahu katastrofy, umocněné technologiemi, možná získáme inspiraci, jak změnit svět, aby nastala rovnováha a harmonie.

Možná se ovšem vydáme pouze starou cestou, kde vítěz bere vše. Ale přírodu i tak neovládne, ta ho nakonec dostihne a přivede k pokoře, hrozbou zániku. Otázkou tak je, zda lidstvo může vůbec zmoudřet, na jaké cíle upíná své zdroje a nejlepší "mozky", své vzdělávací systémy?

Opravdu je moderní člověk západní společnosti omezen ve svých činech pouze výší peněz?

Kudy vedou hranice chování, vytvářejícího dobrý život, co jsme se naučili za posledních 5000let? Dáváme většinu peněz na vzdělání a ochranu přírody, nebo na zbrojení? Žijeme v harmonii nebo ve vysoce predátorském systému, můžeme to nyní poprvé moudře změnit?

Jak jsou uspořádány naše elity a naše společnost? Jaké jsou naše hlavní ideje?

 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ PÁTÉ:

 

ZAMYŠLENÍ PÁTÉ VE SVÉ PRVNÍ ČÁSTI

PODROBNĚ ANALYZUJE METODY PROPAGANDY,

ABY VE SVÉ DRUHÉ ČÁSTI VAROVNĚ UPOZORNILO

NA NEBEZPEČNÉ TENDENCE NA ŠKOLÁCH ZÁPADNÍCH ZEMÍ.

- SMĚŘUJEME NAMÍSTO VÝUKY KRITICKÉHO MYŠLENÍ

K PROPAGANDĚ A "VÝCVIKU" - K NOVÉ "TOTALITĚ DOBRA"?

 

19. 1. 2019

 

motto

Lidé, kteří podlehnou přehnaným emocím a zanedbávají fakta svým paušálním posuzováním problémů a povrchním hodnocením lidí, jsou velmi snadno manipulovatelní. Čím víc podlehnou emocím a čím méně zkoumají fakta, tím snažším jsou cílem propagandy.

 

 

ČÁST PRVNÍ - ANALÝZA PROPAGANDY.

 

zdroj - zde.

 

Tento text je natolik kvalitní, že pro naši potřebu ho jen VELMI zestručním, aby si ho mohli přečíst i "běžní" lidé, pro hlubší zájemce o jemné nuance argumentace je tu uveden odkaz na původní text.

Nám jde v této stručné podobě o pochopení základních principů propagandy.

 

Cituji (kráceno):

Jeden z jeho někdejších studentů, spisovatel Ivan Klíma, vzpomíná na Markovu sentenci, která by mohla být jeho krédem:

"Kdo chce zlomit svobodného ducha, zaútočí na vzdělanost.

Proto Němci zavřeli vysoké školy a proto dnes velkým duchům spílají do kanibalů a matou pojmy a hodnoty. Cílem je podrýt vzdělanost v samém základu. Kdo chce opravdu vědět, musí zpátky ad fontem (*k původním pramenům)."

František Marek byl neobyčejně vzdělaný, avšak osudem - dvěma totalitami sevřeného 20. století - byl vytlačen na okraj veřejného povědomí. Dodnes o jeho životě a díle ví jen málokdo, což je nesporná škoda. Na tomto místě přinášíme alespoň několik ukázek z jeho klíčové
studie Psychologie propagandy.

 

 

1. Co to je propaganda, metody vs. cíl?

Lze využít zvrácené metody ovlivnění lidí "k bohabojným účelům"?


V demokracii může být spornou otázkou, jakou funkci má ve státě
veřejné mínění, do jaké míry veřejné mínění určuje cíle a způsoby vlády a do jaké míry je samo usměrňováno orgány vlády.

Ve státě totalitním je věc jednoduchá: veřejné mínění má být pokud možno beze zbytku řízeno.

Na rozdíl od pouhého informování má propaganda za úkol ideově a citově ovládat obyvatelstvo do té míry, že propagátor je s to řídit názory, city, nálady a postoje v libovolnou dobu a v žádané intenzitě.

 

Hlavním předpokladem demokracie je záruka svobody myšlení.

Bude tedy napříště největším problémem demokracie: jak zachovat svobodu projevu a přitom uchránit svobodu myšlení před různými zdroji a nástroji duševního nátlaku, tj. před propagandou.

Velké prostředky propagandy, tisk, rozhlas a film, dostávají se příliš snadno do rukou skupin, které jich používají k šíření svých idejí a k uskutečňování svých cílů.

Provádí-li se propaganda nepřímo a maskovaně, proniká do myslí lidí, aniž si to kdo uvědomuje, a v žádaném směru ponenáhlu nastupuje na místo vlastního myšlení a hodnocení.


 

Někteří autoři definují propagandu tak široce, že do ní zahrnují jakoukoliv snahu ovlivňovat druhé, aby přijali totožné postoje. Více méně se jim ztrácí rozdíl mezi propagandou a výchovou, neboť zahrnují do propagandy jakékoliv zájmové podávání informací.

Námitka, že propagandy lze užívat k cílům dobrým právě tak jako k cílům špatným, je zajisté pravdivá, ale nikterak nedokazuje, že propaganda sama jako metoda není ani dobrá ani špatná, tj. že je eticky neutrální. Je-li jako metoda sama o sobě špatná, nepřestává být špatnou ani použitím pro dobrý účel. To však je jiná otázka, otázka použití eticky závadných prostředků pro dobrý účel, která nás při vymezování pojmu propagandy nemusí zajímat.
 


Podstata propagandy je v jejích metodách.

Jsou tu většinou jen charakteristiky nebo definice částečné.

T. G. Masaryk charakterizoval propagandu jako
válku ideou proti ideji. Tím vyzdvihl tu vlastnost propagandy, že je zbraní, duchovním nástrojem vnucování vůle, že je studenou válkou, jak byla označována po druhé světové válce. Je to charakteristika ... příliš všeobecná, neboť nevystihuje zvláštní povahu metod propagandy.

Nejvíce pozornosti u propagandy vzbudila ta okolnost, že
propaganda zatajuje své skutečné motivy a cíle. Tak G. S. Viereck definuje propagandu jako:

"akci maskující svůj původ, své motivy nebo obojí a směřující k tomu, aby dosáhla určitého cíle ovládáním veřejného mínění."

Také známý sociální psycholog Kimball Young původně u propagandy vyzdvihoval jen tu vlastnost, že zatajuje své pravé cíle a definoval ji jako:

"šíření idejí, názorů a postojů, jejichž skutečný záměr posluchači nebo čtenáři není objasněn."

 

V poválečném vydání své Sociální psychologie však již mluví o propagandě jako:

"...o (více méně) záměrném plánovaném používání symbolů, hlavně pomocí sugesce a příbuzných psychologických technik,

...s úmyslem nejprve změnit a kontrolovat názory, ideje a hodnoty,

...a nakonec změnit i vnější jednání podle určených směrnic."

 

Zde je již velký pokrok od definice nebo charakteristiky pomocí jediné vlastnosti

k definici cílem a prostředky.



Metodu zastírání zdůrazňuje ve své definici také F. E. Lumley, a to velmi důkladně. Podle něho propaganda je "šíření (idejí a postojů), které je zastřeno tak nebo onak, pokud jde o

/1/ svůj původ nebo zdroje,

/2/ o zájmy,

/3/ o použité metody,

/4/ o šířený obsah a

/5/ o následky, jež z ní vyplynou pro oběti

– přičemž může obsahovat kterýkoliv moment, nebo více bodů, nebo všechny."

 

Přílišné zdůrazňování momentu zastírání je pro americké definice charakteristické. Je to zřejmě dáno tím, že americká propaganda se vždy snaží být propagandou nepřímou a vystříhá se toho, aby se navenek jevila jako propaganda.

Po zkušenostech s evropskou propagandou, která neváhala vystupovat přímo – viz Goebbelsův úřad, Propaganda Ministerium – jistě není nutné považovat zastřenost v definici propagandy za výhradní znak hodnocení.

 

Navrhujeme nyní tuto definici propagandy:

Propaganda je záměrné ovlivňování a řízení myšlení a postojů k zamýšlenému cíli, jež se uskutečňuje úpravou formulací i faktů, využitím psychických automatismů v myšlení i emocionálních vlivů, které umožňují přijetí idejí a postojů i bez rozumové kontroly.

Zastáváme názor, že podstatnými znaky propagandy, jež ji odlišují od jiných způsobů šíření idejí, jsou její metody.

Charakteristické pro metody propagandy pak je to, že pronikají do myslí a srdcí lidí takovými cestami, které zmenšují možnost rozumové kontroly (*problému, situace) a svobodného rozhodování.

 

 

2. Psychologické základy propagandy.


Propaganda pracuje dvěma hlavními směry:

- prostředky psychologickými, využíváním určitých duševních procesů, jež usnadňují přijetí žádoucích myšlenek a postojů,

- a prostředky obsahově logickými, tj. výběrem a úpravou zpráv (faktů).

 

Uvedeme několik psychologických jevů, které se v propagandě zvlášť uplatňují.

 

Psychologické procesy, jimiž si osvojujeme něco nového, nazýváme učení.

Učení může být buď vědomé a chtěné, nebo může probíhat bez našeho vědomí. Toto neuvědomělé učení děje se denně ve styku vnějším světem a je pro nás nejdůležitější.

Jedním z nejdůležitějších mechanismů
neuvědomělého učení

je podmíněný reflex.

Například při známých pokusech Pavlovových pokusný pes, krmený pravidelně při zvonění zvonku, vyměšuje sliny i při pouhém zazvonění bez předložení potravy.

(*po výcviku, nikoliv učení - to je zásadní rozdíl, viz minulé blogy č.3 a 4, prof.Sutton DrSc. a Charlotte Iserbyt, pracovala na US ministerstvu školství a zahraničí, viz její rozhovor 2011, viz i odkazy pod tímto článkem)

Stejný substituční automatismus vyskytuje se i u člověka.

I když není správné vykládat všechno vnější i vnitřní chování člověka pomocí podmíněných reflexů, ...vysvětluje nám podmíněný reflex velmi mnoho v oblasti neuvědomělého osvojování idejí, předsudků a postojů.

Chce-li propagátor dosáhnout například toho, aby nějaké slovo, které u většiny lidí je provázeno pocity nelibými nebo působí indiferentně, nabylo (zdání) kladného obsahu, pomáhá si tím, že s tímto slovem často spojuje jiné představy nebo zážitky, jež samy o sobě vyvolávají kladnou reakci (k informaci o válce v nějaké zemi dnes připojíte usměvavé fotografie dětí, které jste prý zachránili, a nikoliv snímky tragických důsledků války, při diskusi o válce používáte slova s pozitivním vyzněním - obrana demokracie - odpůrce označujete nepříjemnými slovy - vůdci, nacionalisté, atd., deformujete fakta, poměr výdajů na zbrojení, výsledky válek, tím vytváříte podprahově emoční pozitivní vazbu k jedněm a negativní emoční vazby k druhým lidem s jinými názory, apod.).

Je známo, že city a emoce mají velký vliv na procesy intelektuální a volní.

Duševní pochod, který probíhá za silného citového vzrušení, je zcela jiný, než duševní pochod probíhající bez citového přízvuku, i když jinak jsou adekvátní popudy stejné.

Účinek emocí na myšlení a na vůli je dvojí, buď tyto činnosti zesiluje a usnadňuje nebo je ruší.

Při emoci nadšení nebo vzteku rozhodujeme se mnohem snadněji k činům, k jakým bychom se bez pomoci emoce vůbec nerozhodli.

 

Proto propagátor vyvolává přiměřené emoce, chce-li, aby byl přijat nějaký názor nebo vykonán čin.

Chce-li propagátor pohnout lidi k činu, užívá prostředků silnějších, nejprve soucitu, který dovede převést ve vztek a zuřivost, jak tomu bývá při využívání citů nacionálních.

Vystupňované emoce účinkují dvojmo:

- jednak ruší schopnost myslit,

- jednak vyvolávají tendenci ventilovat nesnesitelný stav citového napětí činem.

Cílem psychologické přípravy války není například pouze to, aby se vlastní obyvatelstvo přesvědčilo o hanebnosti protivníka. Stejně důležité je vyvolat v lidech takový stav napětí, aby vypuknutí války pociťovali jako úlevu.

Propagátor, jenž nikdy nespoléhá na klidný objektivní důkaz,

neužívá proto v řeči pojmů, nýbrž slov emocionálně nabitých,

slov, jež svou iracionální citovou náplní

znamenají buď bílé nebo černé, jež neslouží k dorozumívání,

nýbrž buď k oslavě nebo zatracení.

 

 

3. Generalizování jako nástroj vytváření předsudků vůči národům či rasám.

Máme sklon generalizovat i zkušenosti, které jsme učinili jenom několikrát, ba jen jednou.

Takovým způsobem vznikají často předsudky o jiných národech nebo o různých skupinách společnosti, tak si schematizujeme celý okolní svět.

Jestliže jsme generalizovali nějakou svou osobní zkušenost na celou skupinu, máme již vůči všem ostatním příslušníkům té skupiny předpojaté stanovisko, předsudek, tj. soud předem hotový, objektivně nepodložený a neověřený.

Toto stanovisko bývá úzce spojeno s city a emocemi a vyvolává charakteristické postoje, sklon chovat se určitým ustáleným způsobem.

Jakmile se takový předsudek nebo postoj ustálí, nevyvrátí jej ani opětovaná opačná zkušenost, neboť předsudek je zakotven v oblasti citové a zájmové. Opačná zkušenost se přijímá jako výjimka.

 

4. Identifikace se slavnými vzory či většinovým názorem, jako způsob potlačení pochybností - hlasu svědomí manipulovaných lidí.

Identifikace snaží se pomocí svých propagačních prostředků neustále stavět lidem před oči vybrané vzory a hrdiny, kteří jsou v očích dospělého stejně dokonalí, jako jsou dokonalí rodiče v očích dítěte (viz titulování jako "otec národa", apod.), tyto postupy vyvolávají v (manipulovaném) člověku potřebu identifikace.

Tak například chce-li dosáhnout toho, aby mírumilovní občané šli hrdinně do boje, staví jim před oči dokonale vykreslené vzory hrdinů-bojovníků.

Jiným produktem identifikace je také pocit skupinové totožnosti, myšlení, cítění a vyjadřování v první osobě množného čísla jako "my" (...např.: "Všichni přece vědí - my přece víme, co jsou Židé..., Rusové..., případně Američané..., Britové..., atd... zač!")

 

5. Jiným prostředkem na oklamání svědomí je racionalizace,

kdy se pro určité (zvrácené) chování dodatečně vyhledávají dobré důvody, přijatelné pro převládající morálku.

Jak vyplývá z povahy věci, uchyluje se propaganda k racionalizaci chování především po iracionálních činech společnosti, po pogromech a násilnostech, po vlně teroru apod., když se vášně a mysli lidí uklidní a vzniká nebezpečí mravních konfliktů ve svědomí lidí, kteří předtím byli propagandou vybičováni k jednání, jež by normálně odmítali.

 

6. Sugesce - zvláštní druh velmi silné identifikace s postoji, které bychom za běžných podmínek z morálních důvodů jasně odmítnuli.

Psychologickým předpokladem sugesce je celek duševního uzpůsobení, tedy všechny předsudky, postoje, názory, emocionální tendence a hlavně psychická podmíněnost z raného věku.

(kromě psychických podmínek tu je i fyziologický činitel sugesce, únava, například uměle vyvolaná u zajatců, pro manipulaci).

Člověk, který již od dětství byl veden k tomu,

aby se bez odporu a bezmyšlenkovitě podroboval autoritě,

je pro sugesce zvlášť disponován.

Sugesce není nějakým zvláštním a samostatným psychickým mechanismem, nýbrž je v podstatě druhem identifikace.

Sugesce používá propagátor tam, kde je pohromadě větší množství lidí.

Jestliže část shromáždění začne tleskat, volat, zpívat, pochodovat, strhne ostatní k téže činnosti. Proto propagátoři (manipulátoři) s velkou oblibou organizují masové akce a shromáždění.

Nemenší význam má však v propagandě sugesce prestižní - hlavními nositeli prestiže jsou slavní mužové, umělci nebo odborníci, kteří využívají své popularity, slávy či odborného renomé pro upevnění postojů z části pochybujících lidí.

Fakta a racionální diskuse o problémech jsou nahrazovány

silnou emocí jednoty davu a jeho vzorů.

 

 

 

7. Odrazení těch, kteří nesouhlasí, od činů,

navození pocitu skepse, že "to nemá cenu",

stažení se odpůrců "do sebe" a tím dosažení eliminace jejich vlivu.

 

Praktikové totalitní propagandy si uvědomovali, že propaganda nemůže být pouze nepravdivá, že musí být současně pravdivá i nepravdivá, nemá-li se demaskovat již před účinkem.

Lidé nemají ani času ani schopnosti očišťovat pravdu od lži, a proto propagandu přijímají, přestože v srdci o její pravdivosti pochybují.

Výsledkem jest, že vzniká nejprve pocit nejistoty o pravdě a posléze pocit lhostejnosti k pravdě.

 

Člověk, který vcelku souhlasí s režimem, má též sklon přijímat jeho propagandu. Samozřejmě si záhy uvědomí proměnlivost tvrzení propagandy, ...což ale nevyvolá u stoupence režimu takový odpor, aby ji sám u sebe označil pravým jménem, tj. jako lživou, a vyvodil z toho důsledky.

Brání mu v tom jednak zájem, který má na režimu, jednak nechuť snášet morální tíseň opozice. Poněvadž však prostý člověk nebývá schopen cynického souhlasu se lží jako prostředkem politického úsilí, uhýbá konfliktu tím, že se sám vnitřně ztotožňuje s relativismem propagandy, utíká k pragmatismu.

Byla-li ovšem půda již připravena nějakou formou filosofického pragmatismu, pak oslabení duševní kontinuity pokračuje tím rychleji a propagátor snadněji dosáhne svého cíle, aby občané bez nesnází pokládali za správné a pravdivé, co přinášejí poslední noviny.

Pokud jim zdravý lidský rozum ještě říká něco jiného, není jim to už na závadu, neboť si (pragmaticky) odvykli protestovat.

 

Pragmatický pluralismus pravd, který před časem zamlžil filosofii a vědu o náboženství (W. James), usazuje se postupně v myslích lidí jako nebezpečná sedlina všech propagačních nepravd a polopravd.

Praktický pragmatista již nehledá jasné obrysy skutečnosti,

tj. pravdy, nýbrž zvyká si pokládat za skutečnost

dočasné předpoklady a jednat tak, jako by byly pravdivé.

 

Mentalita člověka, který je v odporu k režimu, mění se poněkud jinak.

Především je zde zvýšený sklon odmítat propagandu a přijímat s podezřením všechny tvrzení, zprávy a nařízení, jež přicházejí od orgánů režimu. V mnohých případech se bystré oko kritického pozorovatele přesvědčí, že předem pojaté podezření bylo oprávněné.

Tím se jen ještě zesiluje jeho nedůvěra a podezřívavost, která pak samozřejmě zahrnuje i zprávy pravdivé a především všechny takové zprávy, jejichž pravdivost vůbec ověřit nelze.

Trvá-li tento stav dosti dlouho, zesilují se přirozené skeptické sklony mentality 

 

a vytvářejí nakonec typ skeptika, který se nejprve bránil propagandě tím,

že jejím tvrzením a zprávám zásadně nevěřil, až ponenáhlu

cestou podvědomé generalizace přestal věřit jakýmkoli zdrojům informací,

i těm, které přicházejí od jeho vlastní strany.

Částečná skepse má vždy sklon rozšířit se na skepsi obecnou.

 

Kdo nevěří v dobrotu lidí, začal obyčejně tím, že ztratil víru v jednoho člověka. Avšak skepse je nepřítelem víry.

Jakmile dosáhne určité šíře a hloubky, ničí i víru ve vlastní věc a ve vlastní stranu, ba i víru v sebe, podlamuje výbojnost a odolnost, a nezřídka i charakter.

Od skepse není daleko k mravnímu cynismu.

A tím totalitní propaganda opět dosahuje svého cíle:

 

Zlomila odpůrce vnitřně tím, že v něm vyvolala obecnou skepsi.

Skeptik není nebezpečný žádnému režimu,

nebezpečný je jenom ten, kdo věří v něco jiného.

 

 

 

ČÁST DRUHÁ - O POKRAČUJÍCÍ MANIPULACI NA ŠKOLÁCH

 

zdroj: zde

 

Úvod.

 

motto

Politická propaganda na školách naučí studenty jedinému - naučí je před lživým a nátlakově působícím systémem skrývat své skutečné názory, protože by na škole prostě nevydrželi.

Dřív byla povinnost zdůrazňovat pozitiva Moskvy, dnes jsou studenti "masírováni" zase jinak, blahodárností válek NATO. A vychvalování Bruselu a hanění Ruska se pomalu už blíží úrovni "socialistického zřízení 80.let v tehdejší ČSSR" - manipulátoři tehdy také tvrdili, že to dělají "pouze pro dobro lidí".

Ve skutečnosti ale tyto války slouží skrytým zájmům elit, nikoliv zájmům běžných lidí.




Cituji redakci listu (viz odkaz):

Obdrželi jsme velmi závažné svědectví o probíhajícím, bezprecedentním vymýváním mozků naších dětí na středních školách a učilištích.

Zveřejňujeme ho, názor si udělejte sami.

 


Dobrý den,


předem se chceme omluvit, že vás otravujeme s nepodstatnými věcmi, ale musíme se někomu svěřit, protože to, co se dozvídáme ve škole na hodinách občanské nauky a podobných, je už vážně přes čáru.

Během týdne proběhlo na naší škole několik hodin se zaměřením na klamavé zprávy. Potom, co jsme se dozvěděli, se nám udělalo špatně.

Prakticky všechny hodiny byly zaměřené na to, aby mezi námi vyvolali strach z Ruska. Mohli jsme se dozvídat kupříkladu takové věci, že

- Rusko stojí s vyzbrojenou armádou na hranicích Pobaltských států a Ukrajiny a chystá se na vojenský vpád do Evropy.

- Že má po celé EU svoje tajné agenty, kteří šíří jejich lživou propagandu, a že kyberneticky napadají počítače a ovlivňují volby v celé Evropě.

- Že kvůli Rusku se zde k moci dostávají populistické a extremistické strany,

- a že dokonce Rusko finančně podporuje a cvičí místní extremistické skupiny, které zde mají v budoucnu páchat diverzní činnost.

 

Jako příklad vojenské agrese Ruska je podávána, cituji:

"Invaze Ruských vojsk do Ukrajiny za účelem rozpoutání války, svržení legitimní DEMOKRATICKÉ vlády na Ukrajině a získání nástupní zóny pro útok na NATO."

Rusko údajně (naopak od NATO) porušuje všechny mezinárodní smlouvy o odzbrojování, včetně smlouvy o omezení jaderných zbraní a naopak plně investuje do nových zbraní,

… všechny tyto aspekty údajně jasně ukazují, že se Rusko v následujících několika letech chystá k vojenské invazi do Evropy.

 

A nepřímo bylo naznačeno, že v rámci zachování míru a demokratických hodnot, je nutné provést vůči Rusku co nejtvrdší postihy, kde není vyloučena ani vojenská konfrontace, za účelem preventivního "obranného" útoku.

 

To by ale nebylo nic nového, jediné co nás zaráží, je to, že už se to ani nesnaží skrývat a říkají to na plná ústa.

 

 

Nicméně to, co jsme se dozvěděli dále, nám vyrazilo dech.

Pozorně poslouchejte:

Podle našich učitelů občanských věd

byl útok nacistického Německa na SSSR roku 1941 - na rozdíl od útoku na západ - plně oprávněný, protože stejně jako dnes, tehdy SSSR, stál plně vyzbrojen na hranicích s Německem a chystal se k útoku na Evropu.

Citace učitele:

"Rozhodně se nezastávám Německa v ohledu útoku na západní Evropu, nebo v otázkách holokaustu, ale abych zůstal objektivní, tak co se útoku na Sovětský svaz týče, tak tento útok byl plně oprávněný a z vojenského hlediska se jednalo pouze o způsob obrany".

"Následná prohra německých vojsk u Moskvy a Stalingradu zapříčinila Sovětskou invazi do Evropy, která měla za následek okupaci Polska, Maďarska a Československa. Tato invaze byla jasnou vojenskou agresí, která se rozhodně nedá chápat jako osvobození od Němců, protože Spojené státy americké se v té době již připravovaly k osvobození západní Evropy a tudíž by bylo toto "osvobození" Sověty zcela zbytečné."

Nemáme slov.

 

 

Nejhorší na tom ale je, že téměř polovina studentů této "pravdě" skutečně věří a předchozí informace o osvobození Sověty považují pouze za lživou propagandu bývalého komunistického režimu.

Tato téměř polovina studentů také věří, že se nacházíme v podobné situaci, jako stálo Německo v roce 1941, a případnou vojenskou operaci proti Rusku schvalují.

Jedná se o studenty, kteří se absolutně nezajímají a historii nebo politické dění v Evropě, a tudíž
plně důvěřují tomu, co se naučí ve škole. Takže, pokud to tímto způsobem bude pokračovat dál, tak za pár let tu máme celou generaci lidí, kteří věří naprosto lživým historickým informacím a budou je šířit do dalších generací.

 

Samozřejmě, že ne všichni jsou takové tupé ovce, stále je více než polovina lidí, kteří to považují alespoň částečně za lež, ale

tito lidé se bojí veřejně vyjádřit, kvůli známkovým nebo kázeňským postihům, nebo jednoduše proto, že se nechtějí vyčleňovat z davu.

 

 

Celé je to udělané velice chytře, aby to bylo špatně dokazatelné.

Pokud si přijdete stěžovat na vedení, učitel to popře, případně řekne, že to bylo formulováno jinak a hraje si na slovíčkaření.

Další příklad: studenti jsou rozděleni do několika skupin a je požadováno, aby z těchto skupin vyšla
shodná odpověď od všech studentů skupiny. V této skupině jsou logicky namíchaní přátelé, kteří mají ale často naprosto opačný názor.

Dochází poté k situacím, že studenti, kteří nevěří těmto lživým informacím, radši mlčí, protože nechtějí, aby jejich přátelé ve skupině byli trestáni za jejich názor.

Nebo se objevují psychologické hry, které jsou postaveny například na tom, že jsou ve třídě vyčleněny 3 prostory s cedulkou, plně souhlasím, spíše souhlasím a nesouhlasím a učitel klade otázky a studenti si mají stoupat k cedulkám dle jejich názoru.

Učitel se poté zeptá například na otázku:

"Jste pro přijímání muslimských migrantů do ČR?"

A sám si stoupne k cedulce: plně souhlasím.

 

Když studenti vidí, kam si stoupl učitel, tak se pro jistotu postaví k němu,

aby dostali lepší známku, pár zbylým studentům je nepříjemné,

aby stáli osamoceni na druhé straně třídy,

a proto se k nim postaví také.

(*tzv. stigmatizace názoru)

 

Pokud se přeci jen najde nějaký odvážlivec, který se z davu vyčlení, tak je potom vyslýchán..., proč se zde postavil. Studenti, kteří se ale postavili s učitelem, dotazováni nejsou.

Tento student je poté naprosto utlučen lživými argumenty učitele, kterým jako mladý student není absolutně schopen konkurovat, tím spíš když se o politiku nezajímá.

...

A podobných her jsou desítky, zkrátka snaží se v mladých lidech zabudovat pocit jediné správné myšlenky a pocit strachu, pokud s touto myšlenkou nebudou souhlasit a plně ji podporovat.


Například na začátku roku je každý nucen podepsat, že souhlasí se zveřejňováním svého jména a fotografií a pak se nestačí divit, pod jakými články se jeho fotografie objevují, jako například:

"Třída X bojuje proti xenofobii a podporuje pomoc migrantům."

A pod tím je fotka třídy kde jste i vy. A nic s tím nejde udělat, protože jsme podepsali, že se zpracováním údajů souhlasíme. Pokud byste totiž nesouhlasil, tak samozřejmě že vás nedonutí, ale budete to muset řešit s ředitelem školy a opět se vyčleníte z kolektivu...
 


A je to tak se vším, zkuste si přijít do školy s tričkem, na kterém je česká nedej bože ruská vlajka, nebo tričko na kterém je nápis civilní obrana. Nebo
si zkuste nahlas říct, že podporujete Miloše Zemana nebo stranu SPD. Nebo si zkuste říct, že posloucháte Daniela Landu nedej bože skupinu Ortel. Zkrátka nic jako svoboda na školách neexistuje a osobně nás dost děsí, jakým způsobem se to bude vyvíjet dál.

A pokud si myslíte, že toto je záležitost pouze naší školy

tak se pletete, naši přátelé ze skupiny jsou na pěti různých školách

a je to všude stejné, na gymnáziích je to samozřejmě horší,

ale nevyhnou se tomu ani automechanici.

Ještě jednou se omlouváme za tento vyčerpávající dopis, ale chtěli jsme vás seznámit s tím, co se na školách děje.

 

- Svědectví je samozřejmě podepsané, ale z důvodu ochrany podepsaných osob chráníme své zdroje, aby nebyli šikanováni či vyhozeni ze školy (píše redakce).

 

 

Můj osobní komentář k textům výš:

 

Existuje v posledních dvou až třech letech mnoho signálů o tom, že na školy se s pomocí "politické korektnosti, výuky proti nenávisti a dík výuce pro rovnost pohlaví" vracejí jisté metody, které někteří lidé - studenti - cítí jako "stigmatizaci jiných" (prý nevhodných) názorů.

Viz emotivní text výše.

Pravdou je, že na svých blozích jsem se těmto tématům věnoval jak ve faktické rovině (citace článků popisující např. stav vzdělávacího systému v USA, ten nejlepší text najdete níž ve volně souvisejících odkazech), tak analyticky, kdy jsem se zabýval pracemi US prof. A. Suttona a Charlotte Iserbyt, která pracovala pro US ministerstvo školství, oba se zabývali manipulačními technikami ve školství.

Přijde mi velmi zajímavé, jak lidé vnímají určitý posun v názorech na postoje EU komise, řekněme od doby odmítnutí EU ústavy, její úpravy do Lisabonské smlouvy.

Osobně si nemyslím, že cestou je systém lidových referend (viz program SPD), ta fungují spíš na místní úrovni, či historicky v zásadních ojedinělých rozhodnutích (například vstupu či výstupu z EU, viz Brexit).

Ani pokus "vládnout bez elit" - zdola - jak se pokoušeli bolševici či marxisté, se neukázal jako efektivní. Vedl k zaostávání státu, i když přinesl loajálním lidem zvýšení sociálních jistot, nedokázal se vypořádat s růzností názorů, kritikou, vedl k vojenské diktatuře tajných policií, zavírání kritiků, omezování svobod. Přirozená podnikavost byla omezena.

Kapitalismus 19. století se naopak zase proměnil v systém finančních predátorů, velmocenských center moci mimo volenou demokratickou strukturu.

Jak řekla matka Tereza, není problém nasytit chudé,

ale ty bohaté, kteří nikdy nemají dost,

kteří svrhávají vlády a zabíjejí nepohodlné lidi, v každé krizi bohatnou, podporují mnoho diktátorů - pokud jsou loajální k jejich obchodním zájmům, vykrádají lidské i surovinové zdroje mnoha zemí.

Viz bratři Dullesové v USA, článek z r.2016 od R. Kennedyho jr. na Politico, zde.

Viz popis Edwarda Griffina o Fed, zde.

Viz prof. Carroll Quigley nebo prof. Anthony C. Sutton, mapující období 1905-1970.

 

Caroll Quigley:

In fact, this network, which we may identify as the Round Table Groups, has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so. I know of the operations of this network because I have studied it for twenty years, and was permitted for two years, in the early 1960s, to examine its papers and secret records.


Ve skutečnosti tato síť... nemá žádnou averzi ke spolupráci s komunisty, nebo jakoukoliv jinou skupinou, a často to také dělá. Znám operace této sítě, neboť jsem je studoval dvacet let (1945-1965), a měl jsem v 60.letech dva roky povolení zkoumat jejich dokumenty a tajné záznamy (byl dva roky oficiálním historikem US Rady pro zahraniční vztahy, CFR, založené r.1919-21).

 

 

V analýzách těchto vynikajících US akademiků a badatelů se opakuje stále stejné zjištění, ohledně moci finančně-podnikatelských elit:

Nejde (jim) o volný trh a soutěž, ale o kartelové dohody (kde není konkurence nápadů, efektivity, ale naopak jsou tu dohody výrobců-kartely, což je pro zákazníky nevýhodné, ceny jsou vyšší a výrobci spolu nesoutěží v kvalitě výrobků nebo služeb).

 

"I had a nice talk with Jack Morgan the other day. The real truth of the matter is, as you and I know, that a financial element in the larger centers has owned the Government ever since the days of Andrew Jackson (1837)."

"Pěkně jsem si popovídal s J.P. Morgenem. Věci se mají tak, jak vy (*plukovník House, poradce W. Wilsona a FDR) i já víme, že finančníci vlastní vládu Spojených států už od dob US prezidenta Andrewa Jacksona.

president F. D. Roosevelt

publikoval Dr. Stanley Monteith

 

Jak už zmínil US prezident W. Wilson (*pro naše nové moderní obsese z oligarchů vzešlých z období privatizací je asi překvapivé, že tyto problémy s mocnými podnikateli a finančníky řešili politici v USA již před sto lety), tak:

"Some of the biggest men in the United States, in the field of commerce and manufacture, are afraid of something. They know that there is a power somewhere so organized, so subtle, so watchful, so interlocked, so complete, so pervasive, that they had better not speak above their breath when they speak in condemnation of it."

 Někteří z nejdůležitějších mužů ve Spojených státech v oblasti průmyslu a obchodu vědí, že existuje moc tak organizovaná, tak záludná, tak ostražitá, tak všezahrnující a tak pronikavá, že je lepší nemluvit nahlas, když ji kritizujete.

 Woodrow Wilson (1913)

(The New Freedom, 1913 - zdroj zde)

 

 

I když je tento systém daleko života schopnější, i když existují i země s rozvinutou sociální politikou (podpory chudých), tak bohužel nejde opět o trvale udržitelný způsob života, protože vše směřuje k systému, kde lidé jsou kontrolováni vládou, tu kontrolují politici, kteří jsou ovládáni korporacemi.

(Toto napsal můj oblíbenec o Carnegiem, viz Dr. Stanley Monteith a jeho slavná kniha Brotherhood of Darkness, vydána r.2000 - Bratrstvo temnoty, shrnuje v ní své poznatky získávané od r.1962.)

Kritičtí US akademici, jako Sutton a Quigley, poukázali na závažnou korupci velmi bohatých lidí, kteří ovládli politiku, řídí podle nich konflikty pro své mocenské a obchodní zájmy (prakticky jde o skryté finanční impérium, které nahradilo Britskou říši po r.1919, tedy přesně před sto lety).

Výuka na školách pak po druhé válce byla pozměněna (podle Iserbyt) na výcvik namísto výuku, kritické myšlení v médii ovládaném veřejném mínění bylo šikovně potlačeno.

Historie od 50.let dokládá, že hrozby byly účelově "přifukovány" (viz vynikající třídílný britský dokument z produkce BBC - ZDE, ZDE, ZDE), posilovala role zbrojního komplexu USA, jako centra vývoje technologií, válka v Iráku r.2003 po konci studené války pak ukázala, že tajné služby slouží k odůvodnění válek, nikoliv k tomu, aby poskytly objektivní informace (viz US list Foreign Affairs, článek Paul. R. Pillara, bývalého šéfa sekce CIA pro Blízký východ, r.2000-2005, kde o tom přímo hovoří, zde).

Názorová vyhraněnost zesílila i díky internetu a sociálním sítím.

 

Foreign Affairs, r.2006, Paul R. Pillar

A DYSFUNCTIONAL RELATIONSHIP

The most serious problem with U.S. intelligence today is that its relationship with the policymaking process is broken and badly needs repair. In the wake of the Iraq war, it has become clear that official intelligence analysis was not relied on in making even the most significant national security decisions, that intelligence was misused publicly to justify decisions already made, that damaging ill will developed between policymakers and intelligence officers, and that the intelligence community's own work was politicized. As the national intelligence officer responsible for the Middle East from 2000 to 2005, I witnessed all of these disturbing developments.

 

Žijeme tak opět v naprosto zásadní době, jsme na křižovatce.

A ačkoliv se zdá, že všichni západní účastníci "hry" respektují lidská práva a myslí to "vždy dobře", tak svět se dík válkám od r.2000 stal nebezpečným místem.

A média již mnohokrát od r.2000 dokázala, že umí neříkat celou pravdu, umí lhát.

Že lidé v USA, Francii i jinde čím dál víc protestují, dluhy se zvyšují, přitom se víc utrácí za zbraně, bohatí bohatnou a chudší pomalu už několik desítek let na západě chudnou.

 

V této situaci dochází k masové migraci, válce na Ukrajině a k hrubému osočení Ruska, poté co v r.2015 vstoupilo do války v Sýrii, kde změnili ten podivný konflikt, kdy skupina relativně slabých radikálních džihádistů neustále i přes voj. intervenci USA posilovala a v klidu prodávala ropu s pomocí Turecka (země v NATO) na světových trzích, konflikt, který sloužil skrytým zájmům mocných.

Po pravdě, situace je dnes velmi vážná, blíží se volby v EU, brexit, dluhy Francie i Británie stále (po válce v Iráku a související krizi r.2008) stoupají, Itálie a USA pak mají ohromné rozpočtové problémy, jsou tu i jisté klimatické změny a hrozí také vážné ekologické škody (např. vymírání jistých druhů se zrychluje).

 

Jen naprostý blázen by v této situaci hlásal,

že za vše může Rusko, že jedna strana je zcela černá a druhá zcela bílá.

 

Vzdělání je klíčem k nalézání cest z těchto komplikací, kdy finančně-predátorský systém od r.1973 naplno manažeruje války, přehání hrozby a dělá propagandu, posiluje vliv aktivistů nad novináři, média jsou až podivně jednostranná, nyní nevládní neziskové organizace dělají jakousi propagandu na školách, lidé jsou názorově polarizováni a už neposlouchají argumenty a fakta, ale roli hrají právě emoce.

 

Aktuálně podle pana Cílka i bývalého šéfa US Fed, pana Greenspana, směřuje západ k další vážné hospodářské krizi, minimálně hospodářské stagnaci a vysoké inflaci, krizi, která s vysokou pravděpodobností vypukne během několika málo let.

V našem světě se opravdu vede informační válka,

ovšem především západu proti vlastním lidem.

 

Proto jsem od léta r.2014, po událostech na Ukrajině, začal psát tyto své blogy.

Zkoumal jsem historii finančního centra, vzniklého po první světové válce v USA, zkoumal jsem okolnosti bolševické revoluce v Rusku i to, jak mohlo Německo, v r.1922 v hluboké hyperinflaci, za deset let postavit tak masivní válečný průmysl, v r.1933 našel Hitler zemi znovu vybudovanou, parky, plovárny, chemický průmysl, továrny na motory, výbušniny, elektrotechnický průmysl, budované rafinerie a proces hydrogenace, proměny uhlí v ropu.

Vše vyvrcholilo Mnichovem, zradou našich spojenců.

Po válce vznikla potratová pilulka, konzumní vrstva lidí ve městech, přišla televize, automatizace - odpadlo mnoho dřiny, nakonec přišly počítače, internet a blíží se umělá inteligence. A banky se dík internetu bohužel utrhnuly z kontroly, stejně jako US neokoni po konci studené války začali (podle US generála Clarka) "nové formátování světa, aby byl udržen náskok a světová dominance USA".

Po konci studené války opravdu a zcela zjevně začal nový zápas o světovou dominanci, do světa vstoupila modernizovaná Asie, s ohromnou Čínou v čele,

a naše i západní média - naše možná trochu i z radosti, že jsme se zbavili sovětské nesvobody východního bloku - zamlčovala všechny souvislosti, které ukazovaly, že nyní jsme to i my, ČR, kdo se podílí na okupacích, vraždách, manipulacích veřejným míněním, na falšovaní odůvodnění válek.

Ta odůvodnění válek po r.1991 jsou totiž křivá,

viz jasné doklady vysoce postavených US vojáků i novinářů níž v odkazech.

 

Cestou z posezení s přáteli jsem se 17.11.2018 - ráno v půl šesté - zastavil na nedaleké Národní třídě, kde proběhl "emotivní akt" odpůrců premiéra Babiše. Proč ale vyhodili tito lidé i květiny prezidenta Zemana, to opravdu nedokážu nijak pochopit. Jejich hloupý čin pouze rozjitřil emoce, tito aktivisté ale svým hrubě nevhodným chováním poškodili pouze sebe a svůj protest. Foto: Reflex (*díky za portrét).

 

Možná bychom se proto neměli tak až přehnaně sebelitovat, ačkoliv samozřejmě zapomínat nesmíme, a přiznat si, že nyní děláme to samé, co vojska Varšavského paktu udělaly nám v r.1968. Bylo by to čestné a svědčilo by to o naší schopnosti sebereflexe.

Irák 2003, Libye 2011, to střílení na Ukrajině r.2014, uznání Kosova, ignorování faktů o tom, že ty války mají poněkud jiné pozadí, pro západ ne příliš lichotivé.

To ohromné množství obětí od r.2000 (1.3mil civilistů), to ohromné množství vysídlenců bez domova, dětí bez rodičů, tolik hluboce rozvrácených zemí - výsledky tragicky špatných rozhodnutí USA, Británie, ... i nás samotných.

 

Lidovky, 26. ledna 2015 -  Za Islámský stát může absurdní invaze USA do Iráku:.

Mysleli si, že Iráčané jim budou vděční," řekl deníku The Independent Toby Dodge, tehdejší profesor na londýnské univerzitě Queen Mary.

Blaira však varoval, že se dá očekávat pravý opak:

Iráčané budou spíše než za "svobodu" bojovat za svou zemi proti invazní armádě.

A po invazi přijde dlouhá a krutá občanská válka.

"Můj záměr byl předestřít jim všechno, co se může stát. Tak, aby poté nikdo nemohl tvrdit ‚tohle jsme nečekali‘," říká Dodge. Podle jeho slov se Blairově kabinetu přezdívalo pohovková vláda. "Byla silně neformální a neměla žádné hloubkové informace. Nezadávala žádné výzkumy a nedokázala odhadnout důsledky svých činů," uvádí.

 

Někdejší britský ministr financí (1997-2007) a pozdější britský premiér (2007-2010) Gordon Brown ve své čerstvě vydané knize MŮJ ŽIVOT A NAŠE DOBA prohlašuje:

"USA nás vlákaly do podpory své invaze do Iráku v r. 2003 podvodem. Americké ministerstvo obrany dobře vědělo, že Irák nevlastní zbraně hromadného ničení, avšak Britanii svou vědomost o tomto faktu zamlčelo", píše Brown. "Americké zpravodajské služby nám prostě informace o pravém stavu vojenských možností Iráku nesdělily. Kdyby se tak bývalo stalo, mohl běh věcí vypadat jinak. Válku nebylo tehdy zkrátka možno jako poslední řešení ospravedlnit, a naši invazi do Iráku není proto ani dnes možno označit za přiměřenou odpověď."

 

Guardian - Blair deliberately exaggerated the threat posed by Saddam Hussein.

Blair záměrně přeháněl hrozbu představovanou Saddámem Husseinem, tak zní jeden z tvrdých závěrů britského vyšetřování války v Iráku 2003.

 

NEW YORK TIMES (21. 12. 2014):

"Obama omlouvá odporné zločiny mučení, bez právního a morálního vyrovnání se s nimi ale nemůže US národ jít dál."

 

 

Přijde mi zásadní, že nemáme analyzované 20.století, vše probíhá výrazně "emočně", což nahrává manipulacím a polarizaci společnosti (stále opakujeme, že máme svobodu, stále vzpomínáme emotivně na rok 1968, stále přebíjíme nové problémy podivně emotivně vygradovaným oslavováním r.89, až příliš emotivně protestujeme proti některým politikům, podléháme proti-ruské hysterii, účelově přehnané).

Naše média nenabízejí skutečně hluboké a otevřené analýzy, zpochybnit například válku v Iráku r.2003 - jako souboj o světovou dominanci a nikoliv jako zápas o demokracii - není dosud možné.

Naopak prostředky dáváme falešným analytikům, nevládkám, a to se kupodivu děje v celé Evropě, završeno přehnanou politikou korektností a masovou migrací kulturně nekompatibilních lidí, s nezvykle přehnaným hodnocením nebezpečí z rozvíjejícího se Ruska, které bláhově zaháníme k (podle posledních prognóz) silné Ásii a Indii.

 

Toto lhaní si do kapsy se nám velmi vymstí, obávám se.

 

A pokud mé blogy alespoň trochu přispěly k tomu, abychom dělali trochu moudřejší rozhodnutí, abychom lépe znali svoji historii, budu jen rád.

 

Napsal

Pavel Sedlák

 

 

 


 

volně i úzce související (pro mě osobně zásadní) odkazy:

 

Blog č.3, citace US prof. Suttona, video o S&B na Yale, (odkaz pod citací):

OTÁZKA:

Kdyby americká svoboda opět získala svou sílu, jakou dřív měla, pak by tyto (*skryté) elity přišly o svoji moc. Je to tak?

Největším nebezpečím pro tyto elity je národ, který vznikl za pomocí ÚSTAVY, která zaručuje plnou svobodu jednotlivce (na principu křesťanské morálky), možnost plného rozvinutí osobnosti jednotlivce.

 

ODPOVĚĎ:

To je jejich problém, oni nemohou žít s Listinou základních práv a svobod.

Např. tisk má mít svobodu, ale Trilaterální komise (*zal. 1973) kritizuje, že jí má příliš moc. Těm lidem prostě vadí, že lidé mají svobodu.

Snaží se měnit ÚSTAVU.

 

OTÁZKA: Nejsmutnější na tom všem je, že k těmto lidem přicházejí lidé ze všech stran, oni je buď vezmou mezi sebe, nebo je přimějí, aby je uctívali jako elitu, aby uctívali jejich jedinečnost a obdivovali jejich projekce.

A dnes potkáte lidi, kteří souhlasí s mnoha limity svobod v této zemi.

 

ODPOVĚĎ prof.SUTTON:

Myslím, že toto je neblahá skutečnost naší společnosti.

Příliš mnoho lidí je ochotno obětovat svobodu, za účelem bezpečí.

Tedy oni si myslí, že to je bezpečí. "Bezpečí" budete mít i v sibiřském gulagu nebo v hitlerovském koncentráku (*či opevněném vánočním trhu, na cenzurovaných soc. sítích). Příliš mnoho lidí obětuje svobodu za tuto iluzorní bezpečnost.

Příliš mnoho lidí vnímá tuto elitu jako náhradu Bohů jen proto, že mají moc, aniž by se lidé zajímali o to, jak k této moci přišli.

Pro mě je toto naprosto neuvěřitelné, tito (*nepřemýšlející) lidé.

V USA máme 30-40mil lidí s vysokoškolským vzděláním.

Ale oni nediskutují výroky, které ta jejich elita pronáší na veřejnosti. Mají prostě nedostatek zájmu po vědění.

 

OTÁZKA:

JAK V SOUČASNÉ DOBĚ ORGANIZUJE ŘÁD KONFLIKTY VE SVĚTĚ?

 

ODPOVĚĎ:

V ZÁSADĚ JE TO POUŽÍVÁNÍ HEGELOVY DIALEKTIKY.

Postavíte jednu stranu, postavíte opozici a zařídíte, aby se potkali v konfliktu (*strašíte lidi bolševiky, Hitlerem, Sověty, po konci studené války terorismem nebo nově zase Ruskem, ale vy je přitom vždy skrytě finančně a vojensky podporujete, protože bez té hrozby by vaši lidé doma NIKDY nesouhlasili s omezením svobody, ani s válkami, vaším vlivem a zisky).

Takže postavíte SSSR, postavíte hitlerovské Německo, a prostřednictvím řízení konfliktu získáte kontrolu nad světem další dekády.

Jako jsme vybudovali SSSR, tak nyní (70.-80. léta) budujeme ČÍNU, opět vznikne konflikt (někdy kolem roku 2000 budete mít připraveny dvě strany), na troskách zemí po další válce opět vznikne KONTROLA DALŠÍHO VÝVOJE SVĚTA, pro následující dekády.

 

...

Kdo financoval Německo od hyperinflace r.1922? Kdo zařídil ten ohromný vzestup mezi r.1924-1933? Zaplatilo Německo po r.1924 ze své kapsy už jen 3mld zlatých marek reparací? Odpověď je zde:

Sutton (pdf str.9)

Between 1924 and 1931, under the Dawes Plan and the Young Plan, Germany paid out to the Allies about 86 billion marks in reparations.

At the same time Germany borrowed abroad, mainly in the U.S., about 138 billion marks — thus making a net German payment of only three billion marks for reparations.

/ *anglicky billion = miliarda /

...the U.S. delegations were purely and simply, as Quigley has pointed out, J. P. Morgan delegations using the authority and seal of the United States to promote financial plans for their own pecuniary advantage. As a result, as Quigley puts it, the "international bankers sat in heaven, under a rain of fees and commissions."

Finally, the members and advisors of the Dawes and Young Commissions were not only associated with New York financial houses but, as we shall later see, were directors of firms within the German cartels which aided Hitler to power.

/ *více viz odkaz na PDF. /

 

Víte například o tom, že během první Sovětské pětiletky 1928-1933

nepostavilo Rusko samo ani jednu továrnu? Všechny byly navrženy v USA:

Například slavnou továrnu GAZ v r.1930 postavili technici od Forda, a všech 521 továren první sovětské pětiletky navrhnula US kancelář geniálního Fordova architekta (továren Detroitu), pana A. Khana, jak dodnes uvádí anglická wikipedie:

On May 8, 1929, through an agreement signed with Kahn by President of Amtorg Saul G. Bron, the Soviet government contracted the Albert Kahn firm to design the Stalingrad Tractor Plant, the first tractor plant in the USSR. On January 9, 1930, a second contract with Kahn was signed for his firm to become consulting architects for all industrial construction in the Soviet Union.[9]

Under these contracts, during 1929–1932, Kahn's firm operated from its headquarters in Detroit and the newly established design
bureau in Moscow to train and supervise Soviet architects and engineers.

The bureau Gosproektstroi was headed by Albert Kahn's younger brother, Moritz Kahn, and 25 Kahn Associatese staff were involved in Moscow in this project. They trained more than 4,000 Soviet architects and engineers; and designed 521 plants and factories[3] under the first five-year plan.[9][10]

 

prof. Sutton, DrSc.: Důkazy o tomto jsme studoval během svého působení na Hooverově institutu v jeho archivech, kde je o tomto na 400 tun dokumentů, fotografií a písemností.

 

 

- Tedy stejní lidé zařídili jak rekonstrukci Německa po hyperinflaci r.1922 tak i Sovětského svazu  po revoluci a hladomoru . Investice v obou zemích pokračovaly i po r.1933, náhoda?

 

....

 

Sutton:

...když se podíváte, jak to funguje, tak tyto konflikty také odvádí pozornost, říkají:"Dívejte se semhle, souboj kapitalistů s komunisty (*nyní s teroristy či vybranými autoritáři) je moc pěkný obrázek právě pro vás a vaše média..."

"...a hlavně se nedívejte jinam, kde se děje to opravdu podstatné."

 

To, co se tam děje, je vytváření zmatku (chaosu).

A z toho by mohla následně povstat další válka, ... další semínko budoucího konfliktu.

 

Tolik ukázky z následujícího videa, které je ještě obsáhlejší a konkrétnější:

-

- je až neuvěřitelné, jak se aktuálně shoduje s blogem níže, o svobodě vyjadřování na U.S. universitách ( jde o rozdíl 35let! ).

 

 

 

 

 

O SVOBODĚ, STRACHU a POLITICKÉM A STÁTNÍM POTLAČOVÁNÍ NEZÁVISLÉHO MYŠLENÍ na US universitách - ve jménu "národní bezpečnosti".

21. 4. 2015

Napsal losangeleský právník Ken White pro stránky Popehat.

ZDE originál s mnoha odkazy, ZDE česky - Blisty (bez odkazů).

(kráceno)

Mé tři děti jsou sarkastické a neuctivé. Nikoho, kdo mě zná, to nešokuje. Jejich prostořekost může rozčilovat, ale obyčejně si zvládnu vzpomenout, že nejsem dobrým příkladem pro rétorické dekorum. Možná bych měl o tomtéž uvažovat i u cizích dětí.

Nějakou dobu jsem byl zlý na univerzitní studenty, kteří se cítí být oprávněni vlastnit "bezpečný prostor" - čímž zřejmě myslí místo, kde jsou izolováni od myšlenek, jež se jim nelíbí.

"Once you designate some spaces as safe, you imply that the rest are unsafe. It follows that they should be made safer."

 

Řvu na na mladé lidi, že si cení iluzorní a subjektivní bezpečnosti více, než svobody. Znemožňuji je za to, že nechápou, že univerzity by měly být místem pro otevřené zkoumání, že opouštějí fundamentální americké hodnoty.

Dnešní studenti dospívali v letech po 11. září. Co jsme je během této doby naučili ohledně rovnováhy mezi svobodou a bezpečností?


Měli jsme je učit, aby se nevzdávali základních svobod kvůli troše bezpečí.

Místo toho jsme je učili, že vláda potřebuje pravomoc vysílat létající roboty, aby zabíjely každého na zemském povrchu, bez kontroly a bez toho, aby nám řekla proč. Vláda, říkali nám, to musí dělat pro naši bezpečnost.

Učili jsme je také, že vláda potřebuje pravomoc zadržovat lidi na neomezeně dlouhou dobu bez právního dohledu, opět ve jménu bezpečnosti, že potřebuje záznamy o knihách, které čteme, a záznamy o tom, s kým hovoříme.

Měli jsme je učit, že je vznešené vyslovovat se pro svobodu. Neudělali jsme to.

Učili jsme je, že zájem o svobodu je podezřelý.

Vyrůstali v Americe, kde policie tvrdí, že hovořit o občanských právech ukazuje na zapojení do kriminálního jednání, a že kritika priorit ochránců zákona skýtá dobrý důvod k vyšetřování.

Vyrůstali v Americe, kde FBI monitoruje protestující a aktivisty ve jménu bezpečnosti. Měli jsme je učit, že je ostudné oponovat svobodě a pracovat na jejím podkopávání. Neudělali jsme to.

Měli jsme je učit, aby mysleli kriticky, když někdo tvrdí, že "bezpečnost" vyžaduje (státní) jednání a zásahy, neudělali jsme to. Učili jsme je, aby se podřídili osahávání na letištích.

Měli jsme je učit, že naše subjektivní reakce na něčí vyjádření není důvod toto vyjádření potlačit. Neudělali jsme to.

Patrně se to nenaučili ze sporů o mešitu na ground zero nebo Georgii či v Tennessee. Zřejmě se to nenaučili z výzev deportovat Pierse Morgana za prosazování zákonů proti držení zbraní od spousty úředníků tvrdících, že NESOUHLAS JE ZRADA.

Měli jsme je učit, aby byli podezřívaví k tvrzením, že projev je škodlivý - že by ho měl řešit zákon. Neudělali jsme to.

Učili jsme je, že VÝROBA SATIRICKÝCH VIDEÍ o policii je kriminální "kyberstalking" a že hloupé vtipy výrostků zasluhují vězení,

že čtyřpísmenná slova jsou zločin (nebo by měla být) a že nadávat na internetu policistům je "neposlušné jednání" a že zpívat sprostou píseň imaginárním dětem zasluhuje vyšetřování.

Měli jsme je učit, aby byli podezřívaví k vyvolávání poplašných slov jako "rasismus" a "sexismus" a "trauma" a "nebezpečný", zejména když tyto pojmy jsou použity k omezení svobody (zde).

Docela jistě jsme to neudělali, u čerta.



 

Učili jsme je, že zavírat babičky za nákup dvou krabic léků proti nachlazení je správné, protože "myslete na děti".

Učili jsme je, že:

"TERORISMUS" JE EXISTENCIONÁLNÍ HROZBA, MAGICKÉ SLOVO, KTERÝM LZE OSPRAVEDLNIT COKOLIV.

Místo abychom je učili zpochybňovat chytlavé fráze, učili jsme je odpovídat na ně ve stylu Pavlovových pokusů.

Měli jsme je učit zpochybňovat autoritu. Místo toho jsme je učili, aby se jí bez ptaní podřídili, pokud nechtějí být postřeleni nebo utrpět elektrický šok

(University of Florida - student Tasered at Kerry forum - ZDE video, varuji, je to poměrně frustrující policejní zásah, oběť významně trpí po vícenásobně opakovaném zásahu silným elektrickým šokem - taserem, není to záznam pro slabší povahy, další odkazy na podobné případy ZDE).

 

Místo toho je učíme, ještě i teď, že šplhat na strom bez dozoru nebo bez dozoru pobíhat v parku (jak jsme to mnozí v dětství dělali) je záležitost vyžadující intervenci státu.

STÁVÁME SE "TYRANIÍ STAROSTI" - o naši bezpečnost, samozřejmě.

Jistě, příležitostně se nám podaří tvrdit, že svoboda projevu má přednost před pocity, nebo že spekulativní bezpečnost nemá přednost před svobodou. Ale těch pár vyjádření je utopeno v záplavě bezpečnosti, bezpečnosti, bezpečnosti.

Univerzity se domnívají, že svoboda projevu je cosi, co se má omezovat na malé koutky kampusu, aby chránily studenty před traumatem způsobeným výtiskem ústavy.

Univerzity jsou místem, kde administrátoři cenzurují trička s Hrou o trůny a plakáty Firefly a pak cenzorují plakáty, které si stěžují na cenzuru, vše "ve jménu bezpečnosti".

Univerzity jsou místem, kde uražení vyučující omezují svobodu projevu a útočí na protestující a nařizují studentům zničit výstavy, které se jim nelíbí.

Posílat lidi na americké univerzity, aby se naučili úctě ke svobodě, je jako posílat je do bordelu, aby tam poznali cudnost.

 

...napsal losangeleský právník Ken White pro stránky Popehat.

 

Mimochodem, zkuste si v jakémkoliv českém knihkupectví zakoupit výtisk české Ústavy, prodavači se na vás budou dívat jako na blázna a budou všude kroutit hlavou - ne, nemáme.

 

 

Charlotte Iserbyt (rozhovor 2011).

Iserbyt  pracovala pro vládu USA, U.S. Department of Education (ministerstvo školství) a na ministerstvu zahraničí, prof.Sutton pracoval na Stanfordské universitě a Hooverově institutu, zabýval se oligarchickými skupinami v USA.

"U studentů vysoké školy už není hlavním cílem intelektuální snažení, ale spíš příprava na práci ve firmě - studium je orientované nyní na výkon.

Nemají být připravovaní na samostatné kritické a analytické myšlení, ale na problémy globalizace (svět bez hranic, s nadnárodními společnostmi a obchodními dohodami stylu NAFTA, TTIP, práci ve firmách a nadacích).

Nejde o učení (kritického myšlení), ale spíš "o výcvik" (dovedností).

K prosazování mocensko-oligarchických zájmů (NWO, PNAC) používají tito lidé v pozadí Hegelův koncept teze a antiteze."

(*Hegelův koncept teze a antiteze - tady míněno falešné nafukování nějakého problému pro manipulaci veřejného mínění.)

 

 

Dle názoru Petra Robejška (28.4.2015, Parlamentní listy):

"...stojí za proxy válkou na Ukrajině

rozšiřování EU a NATO, ale také zájem Američanů

oslabit Rusko, coby svého potenciálního konkurenta"

-  ZDE

 

 

 

prof. Antony Cyril Sutton DrSc., americký spisovatel a historik (zde), TV rozhovory z r.1980, citace z "Peníze koupí i toho největšího nepřítele",

čas 22:00:

"Proč by americký kapitalista pomáhal v r.1917 bolševikům?"

Odpověď:

"Mně tohle celé roky vrtalo hlavou, proč? Přece v této věci chápeme, že jsme na straně opozice.

Jediná odpověď, která mi dávala smysl, je obsazení a kontrola trhů.

USA si nepřály, aby zde byla další země, silná jako USA.

Když se podíváte na mapu světa, tak Rusko je dvakrát, třikrát větší, než USA. Představte si dalšího podobného konkurenta na trhu, jako jsou USA.

USA, respektive Wall Street, chtěly obsadit a řídit limity ruského trhu.

 

Doporučím ke shlédnutí také všechna tři videa od prof. Suttona (Wall Street a bolševická revoluce, Peníze koupí i toho největšího nepřítele - o tom kdo financoval a technologicky zásadně podpořil nástup Hitlera k moci, O řádu Skull&Bones, Trilaterální a Bilderberg komisi). Popis je k dispozici i zde na BLOGu č.3 a 4 dole (zajímavý je i rozhovor s vnučkou člena S&B z Yale - zde).

 

 

 

 

The Snipers Massacre on the Maidan in Ukraine (Revised and Updated Version)

Nezávislá studie akademika Katchanovski z university Ottawa se dočkala nové verze (z 20. února 2015), která zahrnuje další nové skutečnosti o tom, kdo přesně střílel na Majdanu 20.2.2014, kdy někteří demonstranti a současně někteří členové policejních jednotek Berkut byli dle všeho zastřeleni stejnými zbraněmi - vystupovala snad v konfliktu dosud neznámá třetí strana, která se snažila vytvořit chaos a následný puč? Byla tato akce připravenou "false-flag" operací?

V čím zájmu?

 

 

Právě zasažený strom ukazuje (ve videu je vidět zásah), že střelba odstřelovačů šla v tomto případě ze směru hotelu Ukrajina (z "červené zóny", modrá ukazuje místo kameramana), lidem do zad a ze směru, před kterým se vůbec nechránili. Hotel Ukrajina byl hlavním sídlem Pravého sektoru, ukrajinských ultra-nacionalistů.

Není tedy možné, aby zde střílel Berkut, čemuž nasvědčuje i směr obrany lidí, střelba jim šla do zad, takových případů je popsáno a zdokumentováno (videem, svědectvím účastníků) více, viz ZDE.

 

 

Carl Gershman je prezident Národní nadace pro demokracii (která je financována US Kongresem), 26. září 2013 řekl, že Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina.

By late September 2013, the disappointed neocons were acting out their anger by taking aim at Putin.

So, Carl Gershman, the neocon president of the U.S.-funded National Endowment for Democracy, took to the op-ed page of the neocon-flagship Washington Post to sound the trumpet about Ukraine, which he called “the biggest prize.”

But Gershman added that Ukraine was really only an interim step to an even bigger prize, the removal of the strong-willed and independent-minded Putin, who, Gershman added, “may find himself on the losing end not just in the near abroad [i.e. Ukraine] but within Russia itself.” In other words, the new neocon hope was for “regime change” in Kiev and Moscow.  (also here)

 

 

The Neocons — Masters of Chaos

by Robert Parry, October 17, 2014

If you’re nervously watching the stock market gyrations and worrying about your declining portfolio or pension fund, part of the blame should go to
America’s neocons who continue to be masters of chaos, endangering the world’s economy by instigating geopolitical confrontations in the Middle East and Eastern Europe.

Of course, there are other factors pushing Europe’s economy to the brink of a triple-dip recession and threatening to stop America’s fragile recovery, too.

But the neocons’ “regime change” strategies, which have unleashed violence and confrontations across Iraq, Syria, Libya, Iran and most recently Ukraine, have added to the economic uncertainty.

 

 

Former U.S. Ambassador to the Soviet Union:

The U.S. and Nato Are Provoking the Ukrainian Crisis

 

 

Literární noviny, 25.11. 2017

Tereza Spencerová: Skartování dokumentů k Majdanu

letos v dubnu se provalilo, že Porošenkova prezidentská kancelář nechala skartovat řadu dokumentů, které mohly objasnit střelbu na Majdanu, a stalo se tak zcela vědomě, aby se příslušné složky nedostaly k soudu.

...Umožňuje to totiž dál omílat lži o tom, jak "proruský Janukovyč" nechal střílet do obyčejných lidí. Letos v létě pak jeden z aktivistů Majdanu v ukrajinských médiích popisoval, jak byl zasažen do zad, tedy ze směru, kde žádní snajpři svrhávaného prezidenta Janukovyče ani být nemohli…

Nynější italský dokument tak v zásadě na základě výpovědí gruzínských "žoldáků" jen uzavírá další příběh další západní false flag operace.

Co k tomu říci?

No, možná nebude od věci připomenout, že velmi podobně začínala v roce 2011 i "revoluce" v Sýrii, kde "neznámí odstřelovači v jihosyrském Daráa, rodišti vzpoury, pálili do vládních vojáků i demonstrantů, zabíjeli na obou stranách barikády a vyvolávali chaos". Čili třeba si to "někdo" v Sýrii odzkoušel a v Kyjevě pak pro velký úspěch jen zopakoval?

...Bohužel se už pomalu ale jistě stává pravidlem, že když už Západ někomu nasadí "psí hlavu",
je z toho vždy jen velká ležSaddámovy zbraně hromadného ničení, Kaddáfího "50tisíc zmasakrovaných civilistů", Janukovyčova "krvelačnost a příklon k Rusku", byť se ukrajinský prezident jen snažil pro svou zemi vyjednat méně drancující podmínky asociační dohody s EU, a klidně bych k tomu přidala i Asadovy "chemické útoky"

O nich nás vesměs přesvědčují tytéž tajné služby, které přísahaly na neexistující Saddámovy zbraně hromadného ničení, a "důkazy" jim k tomu aktuálně dodává Al-Káida (*viz s Al Káidou spolupracující Bílé přilby) – dojímavá spolupráce mezi Západem a teroristy; jen nevím, kdo v tomto páru komu dělá užitečnějšího idiota.

(*V závěru tvrdá slova, ale i na mých blozích mnohokrát doložená, takže ač nerad, musím s Terezou souhlasit. Akorát tu realitu nekřivily US tajné služby, ale převážně politici, viz předchozí blogy, kde je toto doloženo, zde.)

 

 

Syrská vláda nemohla provést chemický útok z 21. srpna 2013.

Improvizovaná chemická munice použitá 21. srpna 2013 na předměstí Damašku k provedení útoku sarinem měla dostřel přibližně 2 km, upozorňují
bývalý zbrojní inspektor OSN Richard Lloyd a profesor Massachusetts Institute of Technology Theodore Postol ve společně vypracované zprávě  ZDE. Syrská vláda nekontrolovala území v dosahu této munice a nemohla tedy útok spáchat.

V závěru zprávy, která na poslední chvíli zastavila prezidenta Obamu před podepsáním útoku na Sýrii, se uvádí - pokud se nepodaří zjistit tento vážný zdroj pochybení US zpravodajských služeb, hrozí politická katastrofa (*myslí se tím vážné škody pro USA, zapletením země do dalších válek na křivých důkazech).

 

 

 

 ZDE - Washington Times, 29. ledna 2015

"Hillary Clinton’s ‘WMD’ moment: U.S. intelligence saw false narrative in Libya"

Hilařin moment "ZHN" (*narážka na Bushovy lži o zbraních ZHN v Iráku 2003), zpravodajské služby USA vidí falešný příběh v Libyi.

The intelligence community gathered no specific evidence of an impending genocide in Libya in spring 2011, undercutting Secretary of State Hillary Roham Clinton’s primary argument for using the U.S. military to remove Col. Moammar Gadhafi from power, an event that has left his country in chaos, according to officials with direct knowledge of the dispute.

Defense officials, speaking in detail for the first time about their assessments of the Libyan civil war four years ago, told The Washington Times that Mrs. Clinton’s strong advocacy for intervention against the Libyan regime rested more on speculative arguments of what might happen to civilians than on facts reported from the ground.

 

 

 

17. ledna 2019, Focus Online

US velvyslanec v Německu, pan Grenell, zašel příliš daleko, řekl politik SPD pro energetiku Bernd Westphal, po hrozbě sankcemi kvůli Nord Stream2.

"Vyslanec Grenell není guvernérem v Německu, ale pouze vyslanec jeho vlády. Podobně, Německo není protektorátem Spojených států a neposlouchá povely nepředvídatelného prezidenta," uvedl Bernd Westphal.

Americký velvyslanec Richard Grenell před tím pohrozil sankcemi německým firmám, podílejících se na plynovodu Nord Stream-2 ,

"Společnosti pracující v ruském energetickém sektoru riskují možné sankce," uvedl Grenell v Rheinische Post.

"Je to úplně nepřijatelná hrozba," pokračoval Bernd Westphal.

 

 

 

zerohedge.com, 9. 12. 2016:

Snowden Leak: British Intelligence Calls Israel "True Threat" To Middle East

“The Israelis constitute a true threat to regional security, notably because of the country’s position on the Iran issue,” the file said.

 

 

WikiLeaks zveřejnil (ZDE) další z dopisu H. Clintonové, datovaný 30.11.2015, ve kterém píše, že USA musí svrhnout Asada(zničit Sýrii) kvůli Izraeli.

Celý originál dopisu: ZDE.

Back to Syria.

It is the strategic relationship between Iran and the regime of Bashar Assad in Syria that makes it possible for Iran to undermine Israel's security — not through a direct attack, which in the thirty years of hostility between Iran and Israel has never occurred, but through its proxies in Lebanon, like Hezbollah, that are sustained, armed and trained by Iran via Syria.

The end of the Assad regime would end this dangerous alliance.

 

 

V článku z roku 2014 Lawrence Wilkerson (ex-šéf úřadu Colin Powella) píše:

The Real News - Who Makes US Foreign Policy?

"Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

 

 

INTERVIEW Pope Francis - La Croix, 17. 5. 2016:

papež František

Počátkem (dnešních) problémů jsou války na Středním východě a v Africe, jakož i zaostalost afrického kontinentu, což způsobuje hlad. Pokud existují války, je to proto, že existují výrobci zbraní - což je zdůvodněno obrannými účely - a především překupníci zbraní. Pokud v těch (chudých) zemích existuje tak velká nezaměstnanost, je to kvůli nedostatečným investicím, schopnosti poskytovat zaměstnání, které Afrika tolik potřebuje.

Tváří v tvář islámskému terorismu by bylo lepší ptát se sami sebe, na příčinu šíření příliš západního "modelu demokracie" do zemí jako je Irák, kde předtím byla silná vláda. Nebo do Libye, kde existují kmenové struktury.

Nemůžeme takto postupovat, aniž bychom brali tyto kultury v úvahu. Jeden Libyjec nedávno řekl:"Mívali jsme jednoho Kaddáfího, teď jich máme padesát."

 

 

 

Kuala Lumpur, 2012 -  je to oficiální, George W. Bush je válečný zločinec.

originální zdroj ZDE

aktuální (15.12. 2014) a zásadně související informace je ZDE

zleva: Donald Rumsfeld, G. W. Bush, Dick Cheney

související: Bostonglobe.com, 2015 - Hillary Clinton, the Democrats’ Dick Cheney, zde.

 

G. W. Bush, Dick Cheney, Donald Rumsfeld a jejich poradci Alberto Gonzales, David Addington, William Haynes, Jay Bybee a John Yoo byli souzeni in absentia v Malajsii. Soud se konal v Kuala Lumpur a vyslechl výpovědi svědků, kteří byli mučeni z rukou amerických vojáků a spojenců v Iráků a Afghánistánu.

Tribunál se konal z iniciativy bývalého premiéra Malajsie, Mahathira Mohamada, který neochvějně vystupoval proti Amerikou vedené invazi vojsk do Iráku v roce 2003.

Expert na válečné zločiny a právník Francis Boyle, profesor mezinárodního práva na Univerzitě v Illinois, na Americké právnické koleji, byl součástí týmu žalobců. Po procesu řekl:

"Toto je první soudní usvědčení těchto lidí ve světě vůbec."

I když někteří nahlížejí na tento proces jako na čistě symbolický, aktivista za lidská práva Boyle řekl, že má naději, že Bush a spol. by mohli brzy čelit podobným procesům i jinde na světě. "Pokusili jsme se třikrát dostat Bushe do Kanady, ale zmařila nám to vláda, pak jsme vyděsili Bushe, aby nejezdil do Švýcarska. Španělský pokus selhal kvůli tamější vládě a totéž se stalo v Německu."


Pokud jde o kredibilitu malajské iniciativy, Boyle odkázal na
Norimberskou chartu..., která byla použita jako struktura pro proces.

Citoval:

"Vůdcové, organizátoři, iniciátoři a komplicové účastnící se vytváření či provádění společného plánu či spiknutí k válečným zločinům jsou odpovědní za všechny činy, vykonané kteroukoli osobou při provádění tohoto plánu."

Amerika podléhá běžnému mezinárodnímu právu a principům norimberské charty, řekl Boyle, který se také domnívá, že týdenní proces byl "téměř jistě" zblízka monitorován jak Pentagonem, tak Bílým domem.

Profesor Gurdial Singh Nijar, který předsedal trestnímu řízení, řekl:

"Proces byl velmi pečlivě veden, aby odpovídal přesně regulacím daným Norimberským soudem a Mezinárodním soudem pro zločince."

 

 

 

NEW YORK TIMES (21. 12. 2014):  "Obama omlouvá odporné zločiny mučení, bez právního a morálního vyrovnání se s nimi ale nemůže US národ jít dál."

Velmi ostře napsaný článek v NYT ( ZDE ) zmiňuje např.:

pan Obama řekl několikrát, že "se musíme dívat dopředu a ne zpět", jako by tyto pohledy byly neslučitelné. Ony nejsou.

Národ se nemůže posunout vpřed žádným smysluplným způsobem bez vyrovnání se právně i morálně s odpornými činy, které byly autorizovány falešným zdáním legality, vyjádřeným americkými muži i ženami od nejvyšších úrovní vlády až k těm nejnižším.

Jsou to jednoduše zločiny.

Jsou zakázány federálním zákonem, ...jsou také zakázány Úmluvou proti mučení, mezinárodní smlouvou, kterou Spojené státy ratifikovaly v roce 1994, a která vyžaduje stíhání případných mučení.

Není tedy divu, že dnešní zaslepení obhájci se zoufale vyhýbají pojmenování těchto aktů jako mučení, kterým ale tyto akty jednoznačně byly. Jak zpráva ukazuje, tato tvrzení ale selhávají z prostého důvodu: CIA úředníci dříve už připustili, že co zamýšlejí udělat je protiprávní.

Otázkou, na kterou by každý chtěl znát odpověď, samozřejmě je: Kdo by měl být zodpovědný?

To bude záležet na tom, co zjistí vyšetřování,
ale i když je velmi těžké si představit, že pan Obama bude mít politickou kuráž nařídit nové vyšetřování, ještě těžší je si představit trestní stíhání bývalého prezidenta (Bushe jr.).

Ale každé důvěryhodné vyšetřování by mělo zahrnovat bývalého viceprezidenta
Dick Cheney, náčelník štábu David Addington, bývalého šéfa C.I.A. George Tenet, John Yoo a Jay Bybee z právního oddělení, kteří vypracovali to, co se stalo známé jako "memoranda o mučení".

Existuje mnoho dalších jmen, které by měly být vyšetřovány, včetně José Rodriguez Jr., CIA úředníka, který nařídil zničení videokazet se záznamy mučení, také psychologové, kteří sestavili režim mučení a C.I.A. zaměstnanci, kteří tento režim prováděli.

 

 

 

5. 11. 2015, The Guardian:

George Bush (Sr.) book reveals a more dangerous Dick Cheney than anyone knew.

 

 

U.S. generál Wesley Clark v r.2007 řekl (ZDE):

"V USA proběhl politický puč."

"Malá skupinka lidí (Wolfowitz, Rumsfeld, Cheney, mnohé další bych mohl jmenovat z projektu Nového Amerického Století PNAC) se rozhodla zavléct USA do mnoha válek, aniž by se zeptali Kongresu nebo Senátu, co si o tom myslí.

Víte, já jsem kdysi studoval geo-politiku, a když slyším, jak vůbec nepřemýšlejí o tom, co bude po těch válkách, proč a za jakým cílem tam jdeme válčit, tak se nedivím, že se jim války v Iráku 2003, Afghánistánu, Sýrii a v dalších zemích nedaří.

Oni říkají:"Máme tak deset let (2003-2013), než povstane nová silná velmoc (Čína, Rusko), abychom provedli změny vlád v těchto sedmi zemích."

Víte, já jsme zděšen, říká Clark.

Copak máme armádu proto, aby svrhávala vlády cizích zemí?

 

 

 

Printscreen z TV vysílání krátce po 11. září 2001. Bez komentáře.

 

 

26. ledna 2015, Lidovky

Za Islámský stát může absurdní invaze USA do Iráku, shodují se experti


Na světlo světa se má zanedlouho dostat zpráva, dokumentující pozadí invaze, exporadci ale už nyní tvrdí, že
válku vedli nekompetentní, naivně uvažující lidé. A strategických chyb prý bylo od začátku nepočítaně.

"Očekávali rychlý, ostrý a jednoduchý průběh. Mysleli si, že Iráčané jim budou vděční," řekl deníku The Independent Toby Dodge, tehdejší profesor na londýnské
univerzitě Queen Mary.

Blaira však varoval, že se dá očekávat pravý opak: Iráčané budou spíše než za "svobodu" bojovat za svou zemi proti invazní armádě. A po invazi přijde dlouhá a krutá občanská válka.

"Můj záměr byl předestřít jim všechno, co se může stát. Tak, aby poté nikdo nemohl tvrdit ‚tohle jsme nečekali‘," říká Dodge. Podle jeho slov se Blairově kabinetu přezdívalo pohovková vláda. "Byla silně neformální a neměla žádné hloubkové informace. Nezadávala žádné výzkumy a nedokázala odhadnout důsledky svých činů," uvádí.

 

 

Novinky, 26. 1. 2019  (Konec nejdelší války USA po konci studené války?)

USA se stáhnou z Afghánistánu,

pokud Tálibán nedovolí působit Al Káidě v této zemi.

Tálibán a USA dojednali mírovou dohodu, která
počítá se stažením zahraničních vojsk z Afghánistánu do 18 měsíců od podepsání, tvrdí tálibánské zdroje. Americká strana to nepotvrdila, ale její velvyslanec u jednání Zalmay Khalilzad podle AFP oznámil, že v jednání v katarském Dauhá došlo k průlomu...

Zatím není jasné, jaký postoj afghánská vláda zaujme. Tálibán s ní odmítl jednat, protože ji označil za loutku v rukou Američanů. Jednání tálibů s představiteli Afghánistánu začnou, jakmile bude příměří zavedeno, oznámilo hnutí.

Cílem jednání je ukončit nejdelší válku, kterou vedou Spojené státy. Od americké invaze do Afghánistánu po atentátech Al-Káidy na New York a Washington z 11. září 2001 už uplynulo 17 let.

Tálibán v současné době působí na polovině země, přičemž některé oblasti zcela ovládá. Pokračuje v útocích na afghánské vládní síly i zahraniční vojáky. Pondělní útok v provincii Vardak si vyžádal životy 120 lidí. Při odvetných náletech zahynulo 29 osob.

Tálibán je sice militantní radikální hnutí, nikdy ale nemělo jiný zájem, než vládnout v Afghánistánu a neplánovalo útoky na USA nebo západní země.

 

 

Spojené státy stála válka proti terorismu do dneška asi 5bil USD - ZDE

A report by the Cost of War Projects has claimed that the US spent $4.79 trillion on wars in the Middle East and on the ‘War on Terror’ after the September 2001 terrorist attacks.

The report which is run
by Brown University’s Watson Institute, counted the total budgetary cost of the wars America waged in Afghanistan, Iraq, Pakistan and Syria as well as on counter-terrorism and includes future obligations to spend budgetary money through 2053, estimated future spending on veterans, interest already paid for money borrowed for the war effort and other commitments.

“Interest costs for overseas contingency operations spending alone are projected to add more than $1 trillion to the national debt by 2023. By 2053, interest costs will be at least $7.9 trillion unless the US changes the way it pays for the wars,” wrote report author Neta Crawford, professor of political science at Boston University and co-director of the Costs of War Project.

A to Rumsfeld tvrdil, že celá akce vyjde na cca 60mld, přičemž všichni uznávaní váleční odborníci dnes vyhodnotili, že celá akce a především její zcela diletantské provedení (např. rozpuštění irácké armády) vedlo jen ke vzestupu terorismu (zde).

 

 

 

zdroj: PL, zde.

místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek

(podtrhuje, že jde o jeho osobní postoj, nikoliv stanovisko Rady ČRo; kráceno)

Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou "správnou" cestu.


Hlavním problémem médií tak jsou již zcela neskrývaný aktivismus některých novinářů, jejich práce se zdroji informací a s tím související autocenzura.

Tím nemyslím tu, kdy se příliš nepíše proti zájmům majitelů mediálních domů. Ta je do jisté míry přirozená.

Dnes ale vzniká jiný druh autocenzury – nesmějí se citovat zdroje, které jsou na indexu vytvořeném nejrůznějšími lobbistickými think-tanky a jejich štědrými chlebodárci.

Stačí za peníze daňových poplatníků napsat jakýsi seznam darebáckých dezinformačních webů šířících "fake news" – už přece existuje – mediálně i politicky ho zpropagovat a pak mi ukažte novináře, který tento zdroj zpráv bude při své práci používat.

Byl by okamžitě zlynčován a nazván minimálně ruským švábem.

Považuji to za velmi účinnou metodu, která mainstreamu pomůže udržovat status quo a nepouštět do éteru jiné než oficiální pohledy na danou problematiku. Když to shrnu, chtějí omezit spektrum názorů a informací, které se posluchači, divákovi či čtenáři nabízejí. Přitom se stále více odhaluje, kdo, jak i za kolik takzvaně nastoluje agendu – za pomoci velkých neziskovek, žurnalistických ocenění a následné "celebritizace" laureátů, jejichž práce je nezpochybnitelná.

.....

Často se říká, že "všechno je jinak".

Můj velmi dobrý kamarád tvrdí, že "všechno je naopak". Tak je to podle mě i v případě nově používaného termínu "post-pravdivá doba".

Je to opět snaha diskreditovat jiné úhly pohledu, které v mainstreamových médiích nenajdeme.

Takže se domnívám, že naopak žijeme v pre-pravdivé době, kdy se začíná ukazovat, jak svět funguje. A to je pro leckoho velmi nepříjemné.

.....

Už jsem zmínil podivnou práci novinářů se zdroji.

Jak může žurnalista dnes a denně například používat americkou televizní stanici CNN?

Třeba připomenu její zprávu z konce loňského roku, kdy nám oznámila, že Rusko v souvislosti s vyhoštěním jeho diplomatů z USA nechalo zavřít Angloamerickou školu v Moskvě.

Dokonalý příklad falešné zprávy.

Následovala řada dalších sdělení, vše vyvrcholilo zprávou o tom, že Rusové mají kompro na Trumpa. V textu ČTK, která opět vychází ze sdělení CNN, je čtyřikrát slovo "údajné", jednou "prý" a "nepodložené".

Proč takovou informaci vůbec dávat? V redakci bych za takový text ještě před 15 lety dostal klávesnicí po hlavě.

Dnes je to tak, že pokud spekulaci použijí alternativní zdroje,

je to propaganda, desinformace a fake news,

pokud spekulaci použijí média hlavního proudu,

stává se východiskem pro další použití.

 

 

 

 

Ziskuchtivé neziskovky
Sobota, 21 Leden 2017,

Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora - glosář.

Přerodem prošlo v posledních letech nápadně velké množství kdysi zcela nepolitických a nevinných věcí. Jako třeba
charita.

Charita kdysi vznikla, aby někomu NEZIŠTNĚ pomáhala. Prostě cítíte, že někdo pomoc potřebuje, a vy mu pomoci CHCETE. CHCETE dělat dobro. V poslední době se jaksi zdá, že těch, kteří chtějí dělat dobro, se urodil pytel.

Říkají si neziskové či nevládní organizace (*NGO).

Až na to, že nezištné konání dobra se u nich kamsi vytratilo a funguje jen jako zástěrka k vykonávání lobbyingu a politiky. Z nezištnosti se stala honba za penězi.

Tím samozřejmě nechceme říct, že dnes už neexistuje pravá charita.

A už vůbec ne, že není třeba. Jenomže protože je pravá nezisková charita házena do jednoho pytle se "ziskuchtivými neziskovkami", je sakra těžké ji na první pohled odlišit.

A tak se stalo, že ziskuchtivé neziskovky nakonec začaly ubírat peníze skutečné a potřebné charitě.

Takže nemluvme už dál o skutečné charitě, ta je naprosto v pořádku. To, co nám vadí, jsou falešné "ziskuchtivé neziskovky". A jak je poznat?

Jsou to především ony rádoby antidiskriminační a genderové organizace, které šíří nějakou ideologii. Zápal v šíření ideologie u nich převažuje nad činy typu péče o nemocné.

Libují si třeba v ideologii o tom, že není rozdíl mezi mužem a ženou. Lobují za nesmysly typu, aby ve státních budovách nebyly mužské a ženské, ale pouze unisex toalety.

Bojují za to, aby ženy místo plození nových životů, cizí životy braly v armádě. Milují multikulturní doktrínu, která podsouvá názor, že neexistují odlišnosti v národech.

Pokud by tyto "neziskovky" jen žily z příspěvků jiných spřízněných stejně smýšlejících duší, nechť si dělají, co chtějí.

Jenomže to, co nás na nich nejvíc trápí, je, že ačkoli je nikdo nevolil, zasahují do nejvyšších sfér politiky. Při ovlivňování volených politiků mají velmi dlouhá chapadla a úplně nejdelší je mají, když se natahují pro veřejné peníze.

 

 

 

Konec srandy. Ministerstvo pravdy přichází

Markéta Šichtařová - Literární noviny, sobota, 14. leden 2017, kráceno.

„…Z místa, kde Winston stál, se ještě dalo přečíst úhledné písmo, jímž byla na bílém průčelí vyvedena tři hesla Strany:

VÁLKA JE MÍR

SVOBODA JE OTROCTVÍ

NEVĚDOMOST JE SÍLA

Ministerstvo pravdy prý čítalo tři tisíce místností nad zemí a příslušně se rozvětvovalo i pod zemí…“

(George Orwell, Devatenáct set osmdesát čtyři)



Povinná celoevropská Hate-Free kultura nám polopaticky vysvětluje, že teroristické útoky jsou dílem několika málo psychicky pomatených jedinců a zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě je ve skutečnosti výkladní skříní míru.

Genderové neziskovky a norské fondy nám zase vysvětlují, že svoboda v rozhodování o svém životě je primitivním a překonaným vývojovým stupněm společnosti; šťastnější budeme, předáme-li naše děti i odpovědnost za naše rození, vzdělávání, práci, zdraví, bydlení i umírání státu. Co stát řídí, to dobře řídí, a stát má tedy řídit vše až do dokonalého otroctví.

A nově zřízené Ministerstvo pravdy nám nyní tvrdí, že přenecháme-li svůj úsudek o tom, co je Pravda, státu, budeme silnější a vyzrajeme nad ruskou propagandou.

Ve vzdání se vlastního rozumu prý bude naše síla.

Tohle už není parodie na Orwella. Tohle je Orwell materializovaný.

Máte dojem, že přeháním?

 

 

PL, 17. 1. 2019

"
Tajné služby se snaží ovlivnit výuku jen v totalitních režimech. Pokud se o to pokouší česká BIS, tak lze říci, že pracuje v duchu sovětských tajných služeb, jak je známe z dob před rokem 1989."

- říká v rozhovoru pro ParlamentníListy na konto vyjádření Bezpečnostní informační služby na adresu výuky v českých školách předseda učitelského profesního spolku Pedagogická komora Radek Sárkozi.

Reakce učitelů, se kterými se setkal, jsou podle Sárkoziho "veskrze negativní". Učitelům podle něj vadí, že "se BIS vyjadřuje k obsahu a způsobu výuky dějepisu a češtiny. To by neměli dělat ani politici. Je to záležitost odborníků, didaktiků a profesní komunity," dodává bývalý pedagog, lektor učitelů a prezident největšího školského spolku v Česku Radek Sárkozi.

 

První zprávy, 20. 1. 2019, J. Bašta:

Zjistili (v BIS) totiž strašlivé bezpečnostní riziko – výuka dějepisu na českých školách nikdy nepřestala být ovlivňována sovětskou (!)propagandou.

Totéž platí pro výuku češtiny, respektive české literatury v období národního obrození. A tu věčně živou sovětskou propagandu využívají Rusové pro své hybridní cíle.

Domníval jsem se, že toto tvrzení v poznámkách pod čarou tam propašoval nějaký recesista, obdivovatel Járy da Cimrmana, jen mě trochu mátl citát z G. Orwella.

Z omylu mě vyvedl pan ministr školství Plaga, který se sešel s ředitelem BIS Koudelkou, aby závažné zjištění kontrarozvědčíků probrali a neprodleně zjednali nápravu. Dá se tedy předpokládat, že Bezpečnostní informační služba převezme do své kompetence i úkoly školní inspekce a možná bude prověřovat vyučující dějepisu a dějin literatury.

 

 

Pro úplnost - pohled (někdy trochu bláznivého) ruského komentátora Pjakina na US vzdělávací systém - vidí ho jako rozdělený, elity získávají jiné vzdělání než široké vrstvy obyvatel. V úvodu pak mluví docela zajímavě o Venezuele, pohledem ze dne 14. 1. 2019.

Nic nového, ale opakování nemůže uškodil (viz také na YT slavný US dokument: J. Pilger - Válka proti demokracii, o převratu ve Venezuele r.2002 - viz od 17.min, dlouhý pomalý úvod je věnován pochopení nálad tamní společnosti, druhá polovina pak dalším latinsko-americkým zemím.)
 


 

 

 

Papež prohlásil, že tato nová morálka, reprezentovaná lidskými právy,

je založena na rozumu a přirozeném právu (nadřazenému právu států),

je prý římsko-katolickou církví považována za morálku danou Bohem.

 

prof.W.Veith (volně přeloženo): Je zde jasný konflikt - buď je tato "nová morálka" od Boha, nebo je dána lidským rozumem.

Papež by měl jasně preferovat morálku křesťanů, morálku z písma. Pokud to svou autoritou nedělá, pak se stává spíš "římský vůdcem", než křesťanem.

Multikulturalismus je systémově zakomponovaný do "nové morálky nového řádu světa". Kdo bude od r.2017 řádným občanem a kdo nikoliv? A kdo o tom bude rozhodovat? Co je to přirozené právo a proč si v tomto notuje papež s moderními globalisty, kam vede lidstvo "zbraň" jménem "lidská racionalita" a sobectví, kde zůstala moudrost a harmonie? A co je vlastně podstatou "lidské přirozenosti" a "přirozeného práva"?

Je to skutečně vynikající přednáška, která vám ozřejmí mnoho z problémů dnešní doby. Stačí jediné - nejdřív si ji poslechnout (vydržet) a teprve potom dělat jakékoliv závěry.

Od času 47:26 vydržte do 1:22:30 a začnete chápat, odkud vítr vane.

Odkaz směřuje přímo na ten čas: ZDE.

 

/ Tajemství genu - zde, aneb jak vznikl život?  Rok 2014, Palác kultury, evolucionista prof. W. Veith. /

 

 

Pan Edward Griffin - kniha "The Creature from Jekyll Island".

G. Edward Griffin (foto: Tomáš Železný), viz odkaz na článek nad fotkou.

Ostrov Jekyll je skutečné místo v USA, kde byla uzavřena tajná dohoda nejmocnějších bankéřů světa v r.1910. Jeho kniha o fungování světového bankovního systému, která vyšla od Německa až po Japonsko, se už skoro dvacet let drží mezi bestsellery.

G. Edward Griffin říká:

"Tento koncept moci byl stvořen v KONGRESU USA

  a tam také musí být zabit."

 

Griffin, jehož zásadní video s cz titulky je zde, říká (od cca 1:31:30):

TYTO PENÍZE UTRÁCEJÍ PRO ZÍSKÁNÍ VĚTŠÍ MOCI.

 

Caroll Quigley, Georgetown University, napsal v úvodu své knihy Tragedy and Hope:

"Síla finančního kapitalismu má další dlouhodobý cíl, nic menšího než vytvoření systému finanční kontroly světa v soukromých rukou, schopného dominovat politickému systému každé země i celé světové ekonomice."

 

 

 

 

vlevo: vyjádření globalisty Sutherlanda, že "EU musí rozbít jednolitost národních států s pomocí migrace", vpravo: nápis u vstupu do EU parlamentu "proti národním státům, které jsou prý kořenem všeho zla".

A že svět prý dokáže zachránit před tímto ďáblem pouze nadnárodní federální unie.

 

 

 

Lidovky, 18. 12. 2016:

Česko hájí ‚rychlozákony‘ EU. Řada sporných věcí projde za zavřenými dveřmi.

Šanci na
„fasttrack“, jak se zkrácenému přijímání legislativy anglicky přezdívá, má například problematická společná azylová politika, systém povinné registrace při vstupu do Schengenu, ale i reforma Junckerova investičního balíčku nebo sporná směrnice o držení střelných zbraní.

Namísto klasického trojího čtení, které zná i český parlament, by evropské zákony měly projít jen jediným hlasováním, a to na základě textu, který se dojedná formou trialogu mezi delegacemi parlamentu, členskými zeměmi a Evropskou komisí.

Právě ta má v EU zákonodárnou iniciativu.

Trialog probíhá za zavřenými dveřmi a nemá oporu v evropských smlouvách.

Poslanci sice dostanou na stůl hotový kompromisní text, nedozvědí se ale, kdo jej sestavoval.
 

 

 

EU čeká šok, europarlament berou útokem anti-uprchlické, populistické a nesystémové strany.

Viliam Buchert, Reflex, 8. ledna 2019

Rozbouřená situace v mnohých evropských zemích, stále vášnivě řešená
otázka migrace a nespokojenost s některými tradičními stranami – to vše může po letošních květnových volbách do Evropského parlamentu vyústit ve zcela novou situaci, ve které se ocitnou orgány EU.

Do europarlamentu totiž míří mnoho antiuprchlických, populistických i nesystémových(?) stran a hnutí. Parlament přitom schvaluje předsedu Evropské komise a přijímá zákony.

 

 

JAN SCHNEIDER

Riga je nový Mnichov.

Budou tvrdit, že Hitler nás chtěl chránit - ZDE

 

Ukázka z posledního odkazu, textu Jana Schneidera:

 "Příčinu, jak mohlo dojít k hrůzám druhé světové války a zejména k šoa (holokaustu), nejlépe vystihuje definice, že šlo o nadkritické spojení fanatismu a chamtivosti. Mnichov 1938 je symbolem bagatelizace onoho fanatismu.

Byl výsledkem fatálního podcenění nacismu Západem v atmosféře vypjatého strašení Sovětským svazem. Onu chamtivost pak reprezentují intenzivní (zejména americké) investice do nacistického hospodářství (ZDE).

Nynější situaci to skutečně připomíná jak přes kopírák. Bagatelizace nacismu a jeho resuscitovaných forem. Viz vyjádření MZV. Ještě mi k tomu chybí douška na adresu obětí šoa: "Židé prominou." A opětné hospodářské provázání Západu s těmito silami.

A obligátní strašení Ruskem.

Vždy mne trápilo, jak mohl Hitler zmanipulovat jeden z nejkulturnějších národů Evropy a udělat z něj efektivní zabijácký stroj. Přemýšlel jsem o tom, jak se to mohlo stát - až jsem se nyní rozhlédl kolem sebe a s hrůzou jsem začal chápat.

Nejprve je potřeba mít lidi v kritické situaci (a když nejsou, trochu k tomu pomoci).

Výstižně to popisuje Naomi Kleinová v "Šokové terapii". Musí řešit existenční problémy a na kontrolu demokracie nemají čas. Nemohou si ale nepovšimnout, že se kolem "dějí věci". Vzniká obrovská společenská frustrace.

A v ten okamžik přichází řešení – vnitřní nepřítel za to všechno může. Dnes dostal nálepku "páté kolony".

 

/ * EU přemýšlí: "Co s pátou kolonou?" - zde. /

 

Podle Klvani tedy Rudá armáda Československo "dobyla". Zajímavé, protože byla spojencem západních armád, které dělaly totéž. Klvaňa tedy mluví jako nacisté, protože pouze pro ně to nebylo osvobození.

Je dobré si to pamatovat. Je to i potvrzením skutečnosti, že z kovaného svazáka se demokrat vychovat asi opravdu nedá, obzvlášť, když zřejmě tíhne opačným směrem.

 

 

6. 11. 2016, Lidové noviny/ Parlamentní listy:

ZDRCUJÍCÍ KRITIKA IDEOLOGICKÉ PROPAGANDY

"THINK-TANKU" EVROPSKÉ HODNOTY.

Odborníci z Fakulty sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzity Praha a z Asociace pro mezinárodní otázky si posvítili na práci think-tanku Evropské hodnoty.

Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou podle lidí ze zmíněných institucí totálně nepřijatelné v odborné práci.

Na metodě záleží.

Nutno předeslat, že činnost Evropských hodnot považujeme za problematickou ne proto, že nesdílíme jejich názory.

Jako badatelé máme různé hodnoty a pohledy na svět, které se do našeho výzkumu nějak promítají. Používáme často odlišné vědecké přístupy a metody, které, jak věříme, nás vedou k poznání společnosti (a mohou tak přispět ke kompetentnějším i citlivějším veřejným politikám).

Sdílíme ale základní představu o tom, co je výzkum solidní: systematický, kritický, poctivý v zacházení s daty a transparentní.

Takový výzkum je časově náročný, uznávaným odborníkem se člověk nestane přes noc a výsledky jeho práce jsou zpravidla potvrzovány ustáleným mechanismem kolektivního odborného přezkoumání (peer review).

Evropské hodnoty jsou v mnohém přímou antitezí této sdílené představy.

Proto jsou schopny zaplavovat veřejnou debatu obrovským množstvím "expertních studií", vyznačujících se interpretací striktně na základě (neokonzervativní) ideologie a často nedostávajících základním etickým standardům jako přiznávání cizího autorství analytických závěrů, jejichž kompiláty nezřídka vydávají za vlastní výzkum.

Tento “výzkum” přitom slouží k posílení legitimity jejich dalších příspěvků do veřejné debaty v podobě komentářů apod. ... S metodou si přitom hlavu nelámou.

/ Následuje pasáž konkrétních příkladů fatálních pochybení tzv. "studií". /

 

STIGMATIZACE NÁZOROVÝCH OPONENTŮ - JAKO "RUSKÝCH AGENTŮ".

Samostatnou kapitolou je stigmatizace části argumentačního prostoru pomocí konceptů jako dezinformace, propaganda a "hybridní hrozby".

V podání Evropských hodnot se přitom dotýká i pozic, které jsou v západní odborné debatě legitimně a nezřídka dlouhodobě vyjadřovány, například pochybností o věrohodnosti závazku ke kolektivní obraně NATO.

Ti, kdo nesdílejí například vysvětlení Evropských hodnot týkající se asertivní ruské zahraniční politiky a mezi jejími příčinami nacházejí třeba i necitlivé kroky činěné Západem, jsou tak nezřídka označováni za agenty Kremlu nebo přinejmenším naivní oběti ruské propagandy.

Z hlediska “strategické komunikace”, jíž jsou Evropské hodnoty propagátorem, je podobná stigmatizace téměř jistě kontraproduktivní.

 

 

Petr Robejšek, prosinec 2013 (PDF): Machiavelli, aneb kdo dnes vládne Evropě?

Krátká citace (inspirující k postojům k masové migraci kulturně odlišných lidí):

"Ten, kdo si nevšímá reality a nechce vidět, jací lidé jsou, a staví spíše na svých přáních a představách, jak by svět vypadat měl, nedopadne dobře. A člověk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit se všem jako dobrý člověk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, kteří dobří nejsou."

 

 

 

Robert Aumann - To západ rozhoupal loď. Loď se pak může potopit - ZDE

Jeden z největších západních expertů na války, nositel Nobelovy ceny, pracující na Hebrejské universitě v Jeruzalému, říká:

"Pokud hledáme spravedlnost, svět, který by byl lepší, kde by všichni měli zajištěna svá práva a platily tam takovéto pěkné myšlenky, pak měli Ukrajinci pravdu a mohli si vybrat." /*opuštění neutrality a později vstup do západní voj. aliance NATO/

"Pokud ale chceme mít svět, kde je mír a který je stabilní, pak to byl Západ, který rozhoupal loď. Loď se pak může potopit."

"Nijak zvlášť nemiluji Vladimíra Putina, ale mám pocit, že Západ tlačil trochu moc a šel do ruské sféry vlivu."

"Pokud jde o Krym, nechápu, proč má být kolem toho takový rozruch."

"Krym je většinově ruský, obyvatelstvo je většinově ruské. Západ provokoval Rusko. Kdyby Rusové přišli do Mexika nebo na Kubu, jako to udělali kdysi Sověti, byla by to provokace a tak by se to také bralo. Mexiko a Kuba jsou americká sféra vlivu a Krym zase ruská."

 

 

George Friedman, jeden z nejprestižnějších analytiků (Stratfor), před sedmi lety napsal, že: "ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné" - ZDE.

USA hodlají zaměstnávat potenciální nepřátele pozemními konflikty, aby museli vydávat prostředky na budování pozemních vojsk, takže na námořnictvo jim už nezbude (což prý zaručí nadvládu USA nad oceány). Za tímto účelem budou USA podnikat i jemnější preventivní kroky vůči všem eurasijským mocnostem (včetně takzvaných spojenců).

Dle Friedmana Rusko bude neustále ve zmatku a vlastně prý ani nebude důležité. Alespoň zpočátku století. Velmi brzy však prý USA začnou být Ruskem posedlé. Ruské akce se podle něj v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné.

Z ruského hlediska je totiž rozšiřování NATO směrem k Ukrajině ohrožením jeho bezpečnosti a národních zájmů.

"Spojené státy nepotřebují vyhrávat války. Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat."

 

 

 

Profesor Václav Bělohradský, 11. 3. 2015 (ZDE):

"Americký postup ve světě není úspěšný. Silová řešení se nedaří, vývoz demokracie nefunguje. Je to katastrofa, řekněme si otevřeně."

„Pojmem globální antipolitická vzpoura, tím jsem chtěl říci, že se k multilateralismu (*opak unipolarismu - světové dominance jediné velmoci) musíme propracovat, protože ze světových dějin přeci jedno poučení máme, že všechna impéria se zhroutila. Zhroutila se v okamžiku, kdy chtěla být jediným impériem.“

„Co je spravedlnost, jestli je to typ diskursu nebo vzájemného vztahu, který může být jen mezi těmi, kteří jsou si rovni v nějakém slova smyslu?“ doplnil s úvahou o tom, co nahradí rovnost teroru v mezinárodních vztazích.

„Jak vidíte, americký pokus nehledě na obrovskou vojenskou převahu, kterou mají, i proto, že jejich výlohy na zbrojení jsou větší než celého světa dohromady, není příliš úspěšný. Kam se podíváme, silové řešení se nedaří. Vývoz demokracie těmito prostředky nefunguje. Přímo bych řekl, že je to katastrofa, řekněme si to otevřeně,“ konstatoval filosof.

...

Veřejné debaty české mají v sobě něco podivného,“ uvedl také filosof.

Parlament byl nejméně uctívanou institucí, došlo ke zvolení Václava Klause prezidentem a v momentě, kdy se na scéně objevil prezident Miloš Zeman, byl národ opět nespokojený. Jen zvolili Miloše Zemana prezidentem, najednou se objevilo, že musíme hájit parlamentní demokracii jako naši tradici. To, na co se dříve nadávalo, se najednou muselo začít hájit, proti nebezpečí prezidentského systému...


Přišla také řeč na
česká média a jejich zpracování tématu 25 let od listopadu.

„Chtěli novináři zmrvit výročí úmyslně, nebo se s lítostí dnes dívají, jaký udělali paskvil?“ - zazněl dotaz z publika.

„Samozřejmě, bylo to velmi nevkusné. Prezident Zeman, jestli se nemýlím, řekl, že listopad nebyl masakr. Když se podíváte do slovníku a ani ho snad nemusím hledat, tak slovo masakr znamená zabití mnoha lidí najednou, drážďanské bombardování nebo Hirošimu,“ vysvětlil Bělohradský, ... a doplnil, že pro listopadové události by našel jiný termín.

...Jako by tady byl nějaký mýtus, že tenkrát v roce 1989 studenti něco chtěli a nakonec se stalo něco jiného, jako by to byla zrada. V té nenávistné kampani jsem viděl pocit, že se zradily nějaké ideály.“

„Možná ta nenávistná atmosféra, házení vajíček, to všechno bylo velmi nevkusné, bylo z falešného pocitu, že se zradily ideály a Zeman je toho symbolem, ale problém je, že ty ideály tady nebyly,“ uvedl filosof.

„Chyběl tomu ironický odstup od výročí, který by měl charakterizovat tak nesamozřejmou a komplikovanou společnost, jako je naše, která má tak rozpornou minulost, o kterou se navíc pořád hádá,“ uzavřel odpověď na téma loňské reflexe listopadu 89.

 

 

 

NBCNEWS, 2016:

The CIA in 2012 proposed a detailed covert action plan designed
to remove Syrian President Bashar Assad from power, but President Obama declined to approve it, current and former U.S. officials tell NBC News.

It’s long been known that then CIA Director David Petraeus recommended a program to
secretly arm and train moderate Syrian rebels in 2012 to pressure Assad. But a book to be published Tuesday by a former CIA operative goes further, revealing that senior CIA officials were pushing a multi-tiered plan to engineer the dictator’s ouster. Former American officials involved in the discussions confirmed that to NBC News.

( *declined to approve it = odmítl jej schválit - Podrývání vlády a útok na Sýrii v r.2013, protože od Britů věděl, že chemickými zbraněmi útočilo v Sýrii Turecko, pravděpodobně aby po zásahu Američanů získalo severní kurdské oblasti Sýrie. Američané by válčili a jiné země by z té manipulace měly profit. Naopak Hillary Clinton zásah v Sýrii - i na základě lživých důvodů, jako v Iráku a Libyi - podporovala, viz dále, citace hned níž.)

 

 

 

NY Times v r.2016 píší o komplikovaném vztahu Hillary Clinton a Baracka Obamy:

...she pressed for the United States to funnel arms to the rebels in Syria’s civil war (an idea Obama initially rebuffed before later, halfheartedly, coming around to it).

That fundamental tension between Clinton and the president would continue to be a defining feature of her four-year tenure as secretary of state.

In the administration’s first high-level meeting on Russia in February 2009, aides to Obama proposed that the United States make some symbolic concessions to Russia as a gesture of its good will in resetting the relationship. Clinton, the last to speak, brusquely rejected the idea, saying, “I’m not giving up anything for nothing.”

Her affinity for the armed forces is rooted in a lifelong belief that the calculated use of military power is vital to defending national interests, that American intervention does more good than harm and that the writ of the United States properly reaches, as Bush once put it, into “any dark corner of the world.” Unexpectedly, in the bombastic, testosterone-fueled presidential election of 2016, Hillary Clinton is the last true hawk left in the race.

 

 

 

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

Strategy, Forces and Resources For a New Century. DONALD KAGAN, GARY SCHMITT - Project Co-Chairmen, THOMAS DONNELLY - Principal Author

A Report of The Project for the New American Century, September 2000

"At present the United States faces no global rival."

"America’s grand strategy should aim to preserve and extend this advantageous position as far into the future as possible. "

(viz "introduction" - úvod v PDF, strana dvě označená "ii")

 

 

 

Jeffrey D. Sachs, Bostonglobe.com, říjen 2016
The fatal expense of American imperialism

J. Sachs uvedl také statistiku:

podle amerického ministerstva obrany z roku 2010, zemi patří k 4999 vojenských zařízení, z nichž 662 je umístěno na území jiných zemí. Ročně řízení těchto objektů a válečné operace Washingtonu stojí asi 900 miliard dolarů, tedy zhruba čtvrtinu všech federálních vládních výdajů. Nicméně, Sachs poukazuje na to, že války USA ve svém výsledku téměř nikdy neposloužily národním zájmům země, a to se stalo téměř pravidlem.

/ * Jedinou profitující zemí byl Izrael, což vzbuzuje mnohé otázky, víc wiki zde /.

....

There is a major economic difference, however, between now and 1991, much less 1950. At the start of the Cold War, in 1950, the United States produced around 27 percent of world output. As of 1991, when the Dick Cheney and Paul Wolfowitz dreams of US dominance were taking shape, the United States accounted for around 22 percent of world production.

By now, according to IMF estimates, the US share is 16 percent, while China has surpassed the United States, at around 18 percent. By 2021, according to projections by the International Monetary Fund, the United States will produce roughly 15 percent of global output compared with China’s 20 percent.

The United States is incurring massive public debt and cutting back on urgent public investments at home in order to sustain a dysfunctional, militarized, and costly foreign policy.

Thus comes a fundamental choice.

The United States can vainly continue the neoconservative project of unipolar dominance, even as the recent failures in the Middle East and America’s declining economic preeminence guarantee the ultimate failure of this imperial vision.

If, as some neoconservatives support, the United States now engages in an arms race with China, we are bound to come up short in a decade or two, if not sooner.

The costly wars in the Middle East — even if continued much less enlarged in a Hillary Clinton presidency — could easily end any realistic hopes for a new era of scaled-up federal investments in education, workforce training, infrastructure, science and technology, and the environment.

 

 

 

PWC, The World in 2050

The long view: how will the global economic order change by 2050?

As a result, six of the seven largest economies in the world are projected to be emerging economies in 2050 led by
China (1st), India (2nd) and Indonesia (4th).

The US could be down to third place in the global GDP rankings while the EU27’s share of world GDP could fall below 10% by 2050.

UK could be down to 10th place by 2050, France out of the top 10 and Italy out of the top 20 as they are overtaken by faster growing emerging economies like Mexico, Turkey and Vietnam respectively.

 

E15, ČTK, 9. ledna 2019

Čína by se měla stát světovou jedničkou do roku 2020 a do roku 2030 se na druhé místo dostane Indie. Nyní první Spojené státy tak budou až třetí. Vyplývá to z dlouhodobé předpovědi finanční společnosti Standard Chartered, kterou zveřejnila agentura Bloomberg.

Čína by měla pozici jedničky zaujmout už do roku 2020 a mezi pět největších ekonomik světa se má dostat rovněž Indonésie a Turecko. V první desítce bude ještě Brazílie, Egypt, Rusko, Japonsko a Německo.

Z žebříčku tak vypadnou Británie, Francie, Itálie a Kanada.

 

 

Epilog:

Je fascinující, kolik lidí podléhá při vyhodnocování současných vnitřních i vnějších problémů České republiky (a jejího vztahu k velmocem, nejen k Rusku) hlavně emocím (což mohu potvrdit i z osobní zkušenosti), a jak málo lidé věří svému rozumu.

Je vidět, že propaganda opravdu funguje, dík úvodnímu textu výš už víme jak - sází právě na emoce a zastírání objektivních faktů.

Lidé, kteří podlehnou emocím, jsou pak už snadno manipulovatelní.

 

/ Drobné úpravy textu a odkazů byly plně dokončeny 27. 1. 2019. /

 

 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ ČTVRTÉ:

 

ZAMYŠLENÍ TŘETÍ O "ČERNOBÍLÉM" VIDĚNÍ KONFLIKTŮ

PŘEDCHÁZÍ ZAMYŠLENÍ ČTVRTÉ,

O TOM "KDE DĚLÁ ZÁPAD CHYBU

VE SVÝCH ROZHODNUTÍCH OD ROKU 1991".

 

10. 12. 2018

 

 

ČÁST PRVNÍ - SOLŽENICYNOVA KRITIKA ZÁPADU (r.1978)

 

cituji, proč stojí za to číst následující delší texty o Solženicynově kritice západu:

"Typickým politickým exulantem se však Solženicyn nestal. Kdyby jím byl, choval by se jako ostatní – nadával by na poměry ve své vlasti a současně velebil poměry v exilu. A právě to se čekalo i od Solženicyna, když jej v roce 1978 pozvali, aby promluvil na půdě Harvardské univerzity. Namísto chvalozpěvu na svobody amerického politického modelu si nevděčný ruský disident dovolil kriticky zhodnotit mravní a duchovní stav společnosti, v níž našel dočasný azyl.

Možná si starší posluchači Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa vzpomenou, že od té chvíle přestal být na vlnách těchto rozhlasových stanic prezentován v pozitivním světle."

 

motto

Už obyčejná biologie ví, že pro živočicha není dobré, aby si zvykl na velký blahobyt.

V životě západní společnosti začíná dnes blahobyt odkrývat svou zhoubnou masku.

Solženicyn, r.1978, Harvard,  zde.

 

 

další zdroje: Spiegel a Aktualně.cz

 

Ocituji nejdřív část článku z Aktuálně.cz, k stému výročí Solženicynova narození:

Samostatnou kapitolou jsou v tomto ohledu námluvy s časopisem Novyj mir a jeho šéfredaktorem - sovětským básníkem a čelným představitelem generace "šedesátníků" Alexandrem Tvardovským. A také celé několikaleté období po vydání Jednoho dne Ivana Děnisoviče, kdy se Soležnicyn nečekaně ocitl na výsluní oficiální sovětské literatury a pod patronátem Tvardovského, ale například i Chruščovova poradce Vladimira Lebeděva, byl nakrátko hýčkaným a svým způsobem protěžovaným sovětským autorem.

O tom všem Solženicyn otevřeně píše v čtivé autobiografii Trkalo se tele s dubem (česky 2001). A netají se tím, že už první krok - nabídnutí Jednoho dne Ivana Děnisoviče k otištění - byl z politického hlediska pečlivě promyšlený.

Autor si plně uvědomoval, že po 22. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1961, na kterém Chruščov po několikaleté přestávce znovu otevřeně kritizoval stalinismus, se jeho "lágrový" text, z něhož předem sám vyškrtal nejproblematičtější pasáže, může Chruščovovi hodit. A tak se také stalo.

Solženicynovo lavírování na prahu světa sovětské nomenklatury - mimo jiné jeho přijetí do Svazu spisovatelů v roce 1962 - však nemělo a ani nemohlo mít dlouhého trvání.

 

Tajil totiž před svým příliš nevypočitatelným okolím doslova všechno: své na tu dobu nepřípustné konzervativní smýšlení, příliš výbušné rukopisy i to, že začal pracovat na stěžejním díle, které mělo zanedlouho torpédovat sovětský systém jako celek - Souostroví Gulag (česky 1974 až 1982).

Po publikaci svého slavného Dopisu sjezdu sovětských spisovatelů, po vyloučení ze Svazu spisovatelů v roce 1969 a poté, co mu byla v roce 1970 udělena Nobelova cena za literaturu, přešel Solženicyn na otevřeně disidentské pozice.

Na jedné straně začal vystupovat coby otevřený protivník, ne-li rovnoprávný soupeř sovětského systému, a na straně druhé se přestal tajit se svými nacionalistickými a konzervativně pravoslavnými názory.

 

Vedle na Západě většinou kladně přijímané kritiky komunistické ideologie zde najdeme i kontroverznější momenty.

Socialismus Solženicyn v dopise nazývá "krutým žertem 20. století", hovoří o mravním úpadku Západu, varuje před unáhleným zaváděním demokracie v Rusku a navrhuje nahradit vyhaslou komunistickou ideologii, dávno zbavenou obsahu, autoritativním řádem vycházejícím z pravoslavné morálky.

Tyto postoje se po autorově vyhoštění ze Sovětského svazu prohloubily a vygradovaly v jeho skandálním Harvardském projevu z roku 1978, v němž s mesianistickým zápalem odsoudil Západ za jeho sebestřednost, hédonismus a ideový úpadek, v němž mimo jiné zaútočil na všemocnost a škodlivost tamního tisku.

 

 

Nejprve ale citace z rozhovoru SPIEGELu se Solženicynem

(ZDE, 2007).

Volně přeloženo z částí rozhovoru, velmi kráceno:

Solženicyj:

Na celém světě rostou obavy, jak budou Spojené státy pracovat ve své nové roli jediné světové supervelmoci, kterou se stala v důsledku geo-politických změn po roce 1990.

Při rozjímání nad minulostí jsem mnohokrát protestoval nad sjednocováním pojmů "ruský" a "sovětský", bohužel toto není bráno do úvahy ani na západě, ani v bývalých socialistických ani v bývalých sovětských zemích.

Starší politická generace z komunistických zemí není připravena k pokání, a nová generace je zase až příliš šťastná, že může nyní říkat nekorektní obvinění, proti dnešní Moskvě. Chovají se, jako by poté, co se hrdinsky sami osvobodili a vedou nyní nový život, Moskva stále zůstávala komunistická.

Přesto stále doufám, že tato nezdravá fáze brzy skončí. Že všichni lidé, kteří zažili komunismus pochopí, že to komunismus (* a nikoliv Rusko) je vinen za hořké stránky v jejich historii.

Kdybychom se všichni mohli střízlivě podívat na historii, nemohla by nadále existovat ani nostalgie po bývalých časech, ať už v Rusku nebo v bývalých socialistických zemích, ani by bývalé země východní Evropy nemohly vidět historické Rusko jako zdroj svého neštěstí.

Člověk by neměl připisovat zlé skutky jednotlivých vůdců nebo politických režimů "vrozeným vadám" ruského lidu a jejich země.

 

SPIEGEL: Jak hodnotíte období vlády Vladimíra Putina, ve srovnání s jeho předchůdci, panem Gorbačovem a Jelcinem?

Solženicyj:

Vláda Gorbačova byla politicky neuvěřitelně naivní, nezkušená a nezodpovědná vůči vlastní zemi. Nebylo to vládnutí, ale bezmyšlenkovité vzdání se moci. Obdiv Západu jen posílil jeho přesvědčení, že jeho přístup je v pořádku. Ale řekněme jasně, že to byl Gorbačov a nikoliv Jelcin, kdo vrátil svobodu slova a možnost cestovat ruskému lidu.

Období Jelcina bylo charakteristické neméně nezodpovědným přístupem, ovšem v jiných ohledech. Ve spěchu co nejdříve získat soukromé a nikoliv státní vlastnictví (tak rychle, jak je to jen možné), zahájil Jelcin masové, multi-miliardové a bleskurychlé prodeje národního dědictví.

Aby Jelcin získal podporu regionálních vůdců, vyzval přímo k separatismu a přijal zákony, které přispěly a urychlily rozpad ruského státu.

To samozřejmě zatížilo Rusko a snížilo to jeho historickou roli, pro kterou naši předci tvrdě pracovali, došlo ke snížení postavení Ruska v mezinárodním společenství - to vše za ještě většího potlesku západu.

Putin zdědil vypleněnou zemi v chaosu, s chudými a demoralizovanými lidmi.

Začal dělat věci, které byly možné, pro pomalé a postupné obnovení země. Tyto snahy nebyly hned povšimnuty a oceněny. V každém případě je těžké najít v historii příklady, kdy kroky k obnovení síly země byly příznivě spojeny se zásahy cizích vlád.

 

SPIEGEL: Že je stabilita Ruska v zájmu západu, se stalo postupně každému zřejmé. Ale jedna věc nás hodně překvapuje. Když jste mluvil o vhodné formě státnosti pro Rusko, vždy jste prosazoval občanskou formu samosprávy, v kontrastu k zastupitelské  demokracii, obvyklé na západě.

Po sedmi letech vlády V. Putina ale vidíme zcela opačný jev, moc je soustředěna v prezidentových rukou, vše směřuje k němu.

 

Solženicyj:

Ano, vždy jsem chtěl pro Rusko silné místní samosprávy, ale nikdy jsem je nedával do protikladu k západnímu systému zastupitelské demokracie. Naopak jsem občanům ukazoval příklady ze západu, například ve Švýcarsku nebo v Nové Anglii, které jsem oba znal z první ruky.

Ve vaší otázce jste zaměnil lokální samosprávu, která je možná většinou pouze na místní úrovni, kde lidé znají své představitele osobně, s několika málo silnými gubernátory, kteří byli až příliš šťastní v dobách Jelcina, že se mohou připojit ke snaze jeho federální vlády potlačit jakoukoliv místní iniciativu.

/*hodně kráceno, rozebírá svůj návrh modelu společnosti... /.

Je nutná i podpora malých firem a drobného podnikání, aby se snížily obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými, které jsou v Rusku vážným problémem, stejně jako korupce.

 

SPIEGEL: Potřebuje Rusko národní myšlenku, tedy ideu jak by mělo vypadat?

 

Solženicyj:

Termín "národní myšlenky" (a national idea) je nejasný. Navíc by nikdy neměl vznikat shora. V posledním historickém období byl tento koncept vyvinut ve Francii (v 18.stol.), v Británii, Německu, USA, Polsku, atd. Po všech těch zničujících ranách 20.století v Rusku jsem se tuto diskuzi snažil trochu zchladit prohlášením, že stačí mít jeden úkol - zachovat životy lidí.

 

SPIEGEL: Rusko se ale často ocitá osamoceno. V poslední době (r.2003) se vztahy mezi západem a Ruskem opět ochlazují, to včetně vztahů rusko-evropských.

Co je toho důvodem? Jaké potíže má západ při chápání moderního Ruska?

 

Solženicyj:

Mohl bych vyjmenovat mnoho důvodů, ale ty nejzajímavější jsou ty psychologické příčiny, tedy střet iluzorních nadějí s realitou.

To se stalo v Rusku i na západě.

Když jsem se v r.1994 vrátil do Ruska, byly západní země a jejich vlády prakticky uctívány, byť je pravda, že to často bylo způsobeno nikoliv znalostí a vědomým rozhodnutím, jako spíš znechucením z minulého bolševického režimu a jeho proti-západní propagandy.

Tato nálada se ale začala podstatně měnit po krutém bombardování Srbska.

Je poctivé říct, že toto bombardování hluboce zasáhlo a šokovalo pocity všech vrstev ruské společnosti.

Situace se pak stala ještě horší, když NATO začalo rozšiřovat svůj vliv na východ, do bývalých zemí východního bloku.

Toto bylo obzvláště bolestné v případě Ukrajiny, země, jejíž blízkost Rusku je definována doslova miliony rodinných vazeb mezi našimi národy, příbuznými žijícími na různých stranách státní hranice. Tyto rodiny mohly být roztrženy novou dělící čarou, hranicí vojenských bloků.

/ Pozn.: O vstupu Gruzie, Ukrajiny a dalších zemí do NATO mluvil G. W. Bush ml., v r. 2006 ho ale odmítlo Německo, pro možnou konfrontaci se zájmy Ruska, jako příliš agresivní postup. /

Takže vnímání západu jako většinou "rytíře demokracie" bylo nahrazeno zklamáním, že pragmatismus, často cynický a sobecký, tvoří skutečné jádro politiky západních zemí.

Pro mnoho Rusů bylo toto obrovskou deziluzí, přímo drcením ideálů.

Ve stejné době se západ těšil z vítězství ve studené válce a z trvání 15 let dlouhé anarchie v Rusku, za vlád Gorbačova a Jelcina. Bylo snadné si zvyknout na myšlenku, že Rusko, které se v tomto čase stalo téměř zemí třetího světa, tak zůstane navždy.

Když pak Rusko začalo získávat svou někdejší hospodářskou i státní sílu částečně zpět, reagoval západ na tuto změnu - možná podvědomě, dle někdejších obav - panikou.

 

SPIEGEL: Západ si Rusko spojuje především s bývalou super-velmocí, tedy se Sovětským svazem.

 

Solženicyj:

Což je moc špatně. Ale ještě před tímto stavem se západ oklamal - nebo možná pohodlně ignoroval realitu - když považoval Rusko za mladou demokracii. Ve skutečnosti v Rusku nebyla tehdy žádná demokracie.

Rusko dnes samozřejmě není demokratickou zemí, teprve začíná demokracii budovat. Je tak až příliš snadné vyčítat Rusku dlouhý seznam jeho opomenutí, porušení demokratických pravidel a omylů.

Ale nepodalo snad Rusko jasně a jednoznačně pomocnou ruku západu po událostech 11. 9. 2001? Pouze psychický zkrat či katastrofální krátkozrakost mohou objasnit západní iracionální odmítnutí této pomocné ruky. Již dříve USA přijaly kriticky důležitou pomoc Ruska v Afghánistánu (* ano, proběhla pomoc z Ruska k USA na úrovni tajných služeb, v informacích o islamistech), ale okamžitě začaly dělat novější a novější požadavky.

Co se týče Evropy, její nároky vůči Rusku jsou poměrně transparentní a vycházejí z obav o energii, z této (*fakticky) neopodstatněné obavy.
 

Není to ze strany západu luxus,

tlačit Rusko pryč právě teď, tváří v tvář novým hrozbám?

V mém posledním rozhovoru pro západní tisk, před mým návratem do Ruska (Forbes, duben 1994), jsem uvedl, že:

"Podíváme-li se do daleké budoucnosti, může někdo zahlédnout dobu v 21.století, kdy Evropa i USA budou zoufale potřebovat Rusko jako spojence."

...

Četl jsem mnoho německých autorů v originále a mohu říct, že mezi Ruskem a Německem je zjevně nějaký osudový vztah, Německo zdá se může být pro Rusko jakýmsi mostem ve vztazích k ostatním západním zemím.

Kdyby tento osudový vztah obou zemí neexistoval, těžko by vztahy Ruska a Německa překonaly obě ty strašné války.

 

...

 

Motivy sepsání knihy "200 let pospolu" objasnil Solženicyj v odkazu (The Guardian) na rozhovor z r.2003, kde říká (velmi volně shrnuto) přibližně:

"Chtěl jsem, aby dnešní pohled, že to Rusové-bolševici tehdy vyhlazovali Rusy a další lidi v Rusku, byl zreálněn, protože to není celá pravda."

zdroj - The Guardian, 2003:

Solženicyn prolomil poslední tabu revoluce (*v r.1917).

Laureát Nobelovy ceny "v ohni kritiky" za svou novou knihu "200 let pospolu" o roli (*konkrétních) židů v dobách sovětské represe.

 

 

- tolik úvodní část o životě Solženicyna, jako jakýsi odrazový můstek k druhé části ocitujme zásadní část jeho "kacířského" projevu v USA na Harvardu, po kterém byl Solženicyn poněkud "upozaděn":

 

Solženicyj žil v Kanadě, v r.1978 hovořil na Harvardu skutečně

VELMI MOUDŘE o chybách západní cesty,

mluvil o sobectví, cynismu, cestě od humanismu k materialismu.

 

Jeho skutečně PROROCKÝ projev je v češtině ZDE.

Ocitujme úryvek (silně kráceno):

...Každý občan dostal vytouženou svobodu a s ní i takové množství a takový výběr hmotných statků, jaké měly zajistit (*materiální) štěstí - přinejmenším podle té laciné koncepce, která se v téže době vytvořila.

Aktivní a tvrdá konkurence mobilizuje všechny myšlenky člověka a rozhodně neprospívá jeho svobodnému duchovnímu rozvoji.

Už obyčejná biologie ví, že pro živočicha není dobré, aby si zvykl na velký blahobyt. V životě západní společnosti začíná dnes blahobyt odkrývat svou zhoubnou masku.
 


V souladu se svými cíli si západní společnost zvolila formu existence, která pro ni byla nejpohodlnější a kterou bych označil jako právní.

Je-li člověk z právního hlediska v právu, nikdo od něho nemůže chtít víc.

Chtějte na něm, aby se dobrovolně obětoval nebo podstoupil nějaké riziko – budete vypadat jako naprostý pitomec.

Dobrovolné sebeomezování se téměř nevyskytuje: všichni se věnují seberozpínání, až z právních rámců začíná vycházet tichý praskot.



Celý život jsem prožil v komunismu a tvrdím,

že společnost, kde neexistuje nestranná právní instance, je hrozná věc.

Ale ani společnost, která má na všechno jen a jen právní instanci,

není opravdu důstojná člověka.

 

Když je celý život proniknut právními vztahy, vytváří se ovzduší mravní prostřednosti, které otravuje nejlepší podněty v člověku.

Právní berle nemohou stačit, aby ve zkouškách, které ohrožují toto století, lidé obstáli vzpřímeni.

V dnešní západní společnosti lze konstatovat nerovnováhu mezi svobodou dělat dobré a dělat zlé. Obrana práv jednotlivce je dovedena do takové krajnosti, že společnost sama je bezbranná vůči některým svým členům:

pro Západ je už na čase,

aby začal víc zdůrazňovat lidské povinnosti než lidská práva.

Ve srovnání se svobodou dělat dobré má svoboda destruktivní a nezodpovědná daleko širší pole působnosti...
 


Tisk – a říkám-li tisk, myslím tím hromadné sdělovací prostředky vůbec – se přirozeně těší té nejlepší svobodě. A k čemu ji používá?

Dává si pozor, aby nepřekročil zákonný rámec, ale překračuje skutečnosti a zkresluje proporce bez jakékoli skutečné právní zodpovědnosti. Stalo se už někdy, že původci dezinformace veřejně přiznali svou chybu? Vinu? Ovšem že ne, protože by to vadilo prodeji.

V takových případech to odnese stát, novinář se z toho vždycky dostane a můžete se vsadit, že bude se stejnou sebejistotou psát opak toho, co tvrdil dříve.

Tisk má moc padělat veřejné mínění stejně, jako je kazit.

Jednou nasazuje teroristům hérostratovské věnce, jindy odhaluje i obranná tajemství vlastního státu a jinde zase nestoudně vniká do soukromí slavných lidí pod heslem "každý má právo vědět!", lživého hesla lživého století.

 

 

 

ČÁST DRUHÁ - O VELIKÝCH CÍLECH DVACÁTÉHO STOLETÍ.

 

motto

Andrew Carnegie didn't believe in free enterprise.

He believed in monopoly capitalism which allows those of great wealth

to use government to exploit others. Andrew Carnegie was a socialist,

but the socialism he envisioned created a ruling class.

 

Andrew Carnegie nevěřil ve volnou soutěž (volný trh).

Věřil v monopolní kapitalismus, který dovolí úspěšným a bohatým

použít vládu k ovládnutí jiných (států a firem). Carnegie byl socialistou

(* socialismus pro něj znamená kontrolu trhu, dokonalou moc),

ale v jeho vizi je socialismus vytvořen vládnoucí (západní) třídou.

 

z knihy Brotherhood in Darkness, od Dr.Stanley Monteith

In this book, Dr. Monteith reveals the amazing facts he discovered in his almost 40 years of research. He reveals the identity of the mysterious forces behind the men who rule the world, and why some of our leaders have dedicated their lives to destroying our nation. What was the origin of the Council on Foreign Relations, and what is its relationship to Freemasonry, Theosophy, Socialism and Communism?

 

 

 

In fact, this network... has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so.

I know of the operations of this network because I have studied it for twenty years, and was permitted for two years, in the early 1960s, to examine its papers and secret records.


Ve skutečnosti
tato síť... nemá žádnou averzi ke spolupráci s komunisty, nebo jakoukoliv jinou skupinou (* Pinochet, Saddám, Al Káida, Saúdi, Turecko, atd.), a často to také dělá.

Znám operace této sítě, neboť jsem je studoval dvacet let (1945-1965), a měl jsem v 60.letech dva roky povolení zkoumat jejich dokumenty a tajné záznamy.

 

Caroll Quigley, Georgetown University, o své knize Tragedy and Hope,

byl dva roky oficiálním historikem US Rady pro zahraniční vztahy (CFR).

v úvodu své knihy uvedl:"Síla finančního kapitalismu má další dlouhodobý cíl, nic menšího než vytvoření systému finanční kontroly světa v soukromých rukou, schopného dominovat politickému systému každé země i celé světové ekonomice."

 

 

 

Příjmová nerovnost je nyní v USA největší od dvacátých let 20.století.

Jak dále čteme v britském Guardianu, překvapivý úspěch Sandersovy kampaně odráží frustraci Američanů z prohlubující se nerovnosti ve společnosti.
Nerovnost se zvětšuje už několik desetiletí
a demokraté proti tomu zatím nedokázali nabídnout žádnou funkční politiku. Příjmová nerovnost je ve Spojených státech největší od dvacátých let 20. století.

Nejbohatší jedna desetina procenta tak dnes vlastní tolik,

co 90 % ostatních Američanů.

 

Z textu ČRo k US volbám a zvolení prezidenta Trumpa

(text se stal letos nedostupným na webu ČRo).

 

 

 

Jak začít druhou část?

 

Solženicyn to už zmínil:

právo na materiální štěstí (blahobyt) utváří podivnou morálku západu.

A také dodal:

Termín "národní myšlenky" (a national idea) je nejasný. Navíc by nikdy neměl vznikat shora. V posledním historickém období byl tento koncept vyvinut ve Francii, v Británii, Německu, USA, Polsku, atd.

 

Pravdou je, že všechny moje minulé blogy se věnovaly všem "čtyřem fázím vývoje společnosti", jak pojmenoval vývoj světa (řekněme od francouzské revoluce) pan Brzezinski, viz citace z jeho knihy:

Between Two Ages: America's Role in the Technetronic Era

(Na rozhraní věků - role Ameriky v "technokratické" éře), jak ji cituje prof. Sutton ve své knize Trilaterals Over America (vliv "trilaterátů" na Ameriku).

Tyto čtyři fáze jsou etapami vývoje společnosti:

 

1. Náboženská etapa.

Do Francouzské revoluce měli mocní sklánět hlavu před Bohem (a desaterem). Najdeme zde "správnou víru", také ale okultismus, mysticismus, uctívání různých "mocných sil", přemýšlení o původu světa a roli člověka, jen nízký technologický a vědecký rozvoj.

 

2. Nacionální (národní) etapa.

Vývoj států asi tak po Francouzské revoluci, kdy náboženská dogmata byla nahrazena doktrinou lidských práv - novým "desaterem" humanistů, přijatým právě ve Francii.

 

Od doby francouzské revoluce se lidé neřídí Božím slovem, ale lidskými zákony

- deklarací lidských práv.

 

Mocní se začali dělit na dvě skupiny - podnikatelé, obchodníci a hlavně finančníci (tři druhy kapitalismu, výrobní, obchodní a finanční) tvořili první skupinu, točící se kolem zisku, druhou skupinou se stali parlamentem volení politici, kteří už neměli dědičná práva moci jako za feudalismu, ale měli tvořit jakýsi "kompromis", kdy lidé nižší vrstvy mohli politiky při nespokojenosti ve volbách vyměnit. To byl pokrok.

Moc zůstala v rukou bohatých, obě složky - soukromá komerční i veřejná politická - samozřejmě stále spolu rokovaly o penězích, jakou část věnovat na udržení stability (práva chudých), jakou část věnovat na války a rozvoj bohatých.

 

 

 

Humanistický manifest vyhlašuje:

S lítostí vnímáme rozdělení lidstva na nacionálním (národním - státním) základě.

Dosáhli jsme bodu zvratu ve světových dějinách, kde nejlepší možností je překročit limity národní suverenity a posunout se k vybudování světové společnosti (globální).

 

 

 

3. Snaha řídit společnost zdola - marxistická etapa.

Prvním pokusem zbavit mocné jejich vlivu se stala utopistická levicová hnutí 19. a 20.století, vrcholící historicky marxismem, bolševickou revolucí v Rusku.

Poprvé se "ti dole" pokusili převzít moc od elit a vytvořit "spravedlivější společnost".

V západní verzi "socialismu" šlo o vysoké zdanění (a progresivní zdanění bohatých) a velké přerozdělování peněz, tzv.welfare stát - sociální stát (kolem roku 1920 se projevil v Anglii, Francii a skandinávských zemích, dělníci získali např. zdravotní pojištění proti pracovním úrazům, nárok na dovolenou, byla zakázána dětská práce v dolech, apod.).

 

4. Éra automatizace a techniky.

Podle Brzezinského má jít o poslední stádium evoluce lidstva.

Na západě pozorujeme tuto epochu od 50.let v USA, jde o rozvoj masových sdělovacích prostředků, masové zábavy a konzumu, umožnění rozvodů i potratů, také nastupuje antikoncepční pilulka (svobodný sex a svobodný potrat), rozvoj sobectví - individualismu (to kritizuje výš Solženicyn), ztrátu vazby na rodinu a národní stát (kosmopolitismus, globalismus, multikulturalismus).

Tato etapa vrcholí dnes, snahou o potlačení vlivu národních států.

Otázkou je, zda pro účely dobra (řešení válek, sporů, podporu rozvoje zemí, řešení problémů klimatu, apod.),

nebo pro účely posílení moci malé skupiny mocných elit.

 

Právě o to se dnes vede spor.

 

Volby populistů v USA, v post-komunistických zemích i protesty stále chudnoucí západní střední třídy - opět viz USA, Anglie, Španělsko, Itálie, Německo - mění politické klima zavedených západních demokracií.

Po konci studené války se k moci dostala skupina "hazardních a velmi zkorumpovaných politiků", vzniklo období válek (od r.1991) a následných ekonomických krizí (r.2008).

 

Peter Shuterland je zmocněnec OSN pro migraci, je bývalým šéfem Goldman Sachs, bývalým významným členem OECD, britského ropného gigantu BP, Bilderbergu..., seriozní BBC ho cituje:

The EU should “do its best to undermine” the “homogeneity” of its member states, ...the UN’s special representative for migration has said. Peter Sutherland told peers the future prosperity of many EU states depended on them becoming multicultural. He also suggested the UK government’s immigration policy had no basis in international law.

 

Rusko, Čína a země jako Indie, Turecko, Brazílie nebo Írán se emancipují, a chtějí svůj podíl na prosperitě, ovšem životní styl západu by vedl v tak masové podobě ke zničení Země.

 

Otázkou tak je, zda je hlavním problémem západu, že "politické odvolatelné loutky" jsou plně v ekonomické moci soukromé vrstvy finančně-obchodních (korporátních) elit.

Od r.2003 vidíme ohromný nárůst dluhů, ztrátu hodnoty peněz (rychlou inflací, znehodnocující úspory), ztráty výhod střední vrstvy a posilování zisků mocných.

Vznikla ohromná korupční nerovnováha (viz skupiny jako Bilderberg, Trilaterální skupina, think-tanky a loajální skrytě řízená hlavní západní média, atd.), doprovázená mediální mocí těchto elitních skupin osočovat odbojné státy a společenské skupiny z "populismu, xenofobie, sexismu, apod."

 

Oba trendy - posilování dříve chudých států a oslabování dříve prosperujících států, vytváří podhoubí pro "kritické řešení":

- válkou,

- ekonomickou krizí,

- anexí odbojných států.

 

Vše doprovází snaha umlčovat kritiky, zatímco lidé vidí, že elity politické (veřejné) i finančně-obchodní (korporátně-soukromé) rozum jen tak samy od sebe asi hned nedostanou.

A národní státy jsou nyní v ohrožení, i díky masové ekonomické a klimatické migraci.

Jak vybalancovat "spory mocných" a zájmy "chudých"?

 

To je ohromnou otázkou dneška, přitom každý národ vzpomíná na své imperiální historické momenty - Perská říše byla mocná, islámský arabský chalífát také, říše římská měla i českého císaře, Francie vzpomíná na Napoleona a Ligu národů, Britové hledí k svým bývalým impériím, zahrnujícím USA, později Indii i Čínu, africké zlaté a diamantové doly, USA zase hledí k svému ohromnému finančnímu a mocenskému vzestupu po první světové válce, na které místní elity ohromně vydělaly, k době rozvoje jaderné bomby - jaderné převahy, a technologického boomu let 70. až 90. s rozvojem počítačů, Izrael také sní o vítězství nad palestinskými Araby, o velkém Izraeli, Turci sní o bývalé osmanské říši, atd...

 

Dokáže se lidstvo jednou vyrovnat se svými vadami, dostat do rovnováhy svět mocných i bezmocných, zájmy elit různých států?

Jde současně o ohromný ekologický problém, kdyby všichni žili jako na západě, planeta by brzo zkolabovala.

Jak to vyřešit, navíc bez umlčování kritiků?

 

Postaru válkou, nebo se někde otevírá nová reálná šance, dík vědě a pokroku?

Můžeme tu spolu nějak žít v míru?

 

To je hlavní otázkou dneška.

 

 

napsal

Pavel Sedlák

 

 

 

Pár poučných citací doplní toto čtvrté zamyšlení, níže pak jsou související odkazy.

 

 

In reality, — and history has now demonstrated what some of us argued for years — Marxism is a hollow sham, a gigantic con job, a device for New York capitalists to control a country through technology and debt while pretending the opposite.
 

Wall Street and many academics who should have known better were the promoters, allies and apologizers for Marxism.

Capitalists, because a monopoly state offers the opportunity of monopoly markets and monopoly profits without any uncomfortable criticism from the street. Academics, because Wall Street-financed Universities offer opportunities for self-advancement and self-aggrandisement.

 

After Marxism, according to Brzezinski, comes the fourth and final stage,

the Technetronic Era or the idea of rational humanism on a global scale.

"Today, though, the old framework of international politics — with their spheres of influence, military alliances between nation-states, the fiction of sovereignty, doctrinal conflicts arising from nineteenth century crises — is clearly no longer compatible with reality."

 

Interestingly the Brzezinski estimate of change is significantly in error...

New World Order is not inevitable.

- dodává prof. Sutton v knize Trilaterals over America (podrobněji viz odkaz výš v textu, kráceno). Navazuje tím pomyslně na již zmíněnou knihu Tragedy and Hope.


 

"Trilateráti ovládající Ameriku" - Trilaterals over America - od prof. Suttona, US akademika, kde popisuje systém korupce, o kterém lidé v USA nemají nejmenší tušení. Dnes na tento systém korupce státního aparátu a ochodu navazuje například skupina Bilderberg, kam jezdí lidé placení daňovými poplatníky a vysocí vojáci, a současně průmyslníci a soukromí bankéři, aby v skrytu dohadovali projekty typu války v Sýrii, přijetí eura v EU nebo masové migrace.

Další dílo, naznačující současný stav věcí, je od známého autora N. Chomsky, popisuje práci médií: "Média, vytváření souhlasu." (uvedla ho i ČT, r.2004). Tam autor věrně popisuje, jak se spojují novináři s lidmi u moci a jak velká část lidí nemá o tomto ovlivňování tušení.

Nakonec přišlo v r.1998 známé hnutí "US neokons" za Nové americké století - PNAC, kde v předchozích blozích jsem mnohokrát fakticky doložil (citacemi z jejich díla Rebuilding America's Defenses), že podstatou této doktriny nebyla snaha o spolupráci s jinými národy, ale snaha uchovat dominantní postavení úzkého kruhu elit nad celým světem, s využitím síly vojsk, s pomocí budování chaosu u svých obchodních i politických konkurentů.

 

Tyto (zhoubné) "evoluční" společenské procesy nyní vrcholí.

Od nynějška bude zdá se západ už jen klesat, dokud naše školy nezačnou učit, co přesně se ve 20.století se západem stalo, a čím jsme dnes ohroženi nejvíc. Dluhy, lži, cenzura, neoprávněné použití síly a rozvrat mnoha zemí, ničení "viditelných" elit a bohatnutí těch skrytých, to vše skrytě spěje ke svému vyvrcholení, po kterém bude následovat už jen sestup, jako vždy v historii (viz knihy C. Quigleyho).

Dnes kromě přelidnění hrozí i to, co popisuje BBC:
 

"Jak může západní civilizace skončit jako dvoutřídní společnost,

kdy malé skupině elit se bude žít skvěle, ale většina bude žít v chudobě."

 

- Nemusí se to stát, ale našlápnuto máme.

Nevidím totiž žádné signály osvěty, nevidím ani snižování dluhů, vidím jen hloupé agitátory politických loutek, vystupující v závislých médiích.

Víc viz BBC, ZDE.

 

 

 

Dodatek: VŠE SE NEUSTÁLE OPAKUJE, MÁME ALE ŠANCI TO ZMĚNIT.

V historii nejde bohužel o celkem nic nového. Jediným novým rozměrem dnešních problémů je fakt, že lidstvo zdá se dosáhlo své "planetární saturace", tedy planeta a příroda živá už neunesou stávající model lidského chování k okolnímu prostředí v tomto obrovském počtu.

V různých pramenech se dokonce hovoří o tom, že "ideálním počtem obyvatel" pro tuto planetu jsou 2-4mld lidí.

Takže - buď změníme své chování a využijeme zdroje, nashromážděné předchozími generacemi lidí, k zásadní proměně společnosti (což je vcelku utopický scénář), nebo podlehneme klasické krizi, v historii se zjevně často opakující, kdy elity zatíží společnost takovými náklady (svou chamtivostí a touhou po moci - například vysokými náklady na zbrojení), že výsledkem bude opět jen "velký třesk" - tedy sociální nepokoje, války, migrace, a následně zánik této západní kultury.

Máme na výběr, ale čas se krátí.

Jde o šíleně nebezpečný moment dnešní doby, ve své povýšenosti osočují skryté elity všechny kolem ze lží a podvodů, ač samy jsou největšími podvodníky.

Po ovoci poznáte je,

zůstávají za nimi jen rozvrácené země, stagnace, zmar a dluhy.

 

Cesta ven vede jinudy.

Je ve schopnosti lidí mobilizovat své vnitřní síly, inteligenci, inovace, rozumná pravidla, a především ohromné lidské zdroje, nyní se ale nalézající v moci západních elit.

Pro změnu myšlení, pro život ve spolupráci, a nikoliv v touze ovládnout druhé a jejich zdroje. Ale k tomu musí velmoci dozrát. A pokud toto západní elity nepochopí, pak nás čeká zmar a další opakování téhož, dokud jednou jako lidstvo nepochopíme, jak toto rozetnout.

 

 

 

 

 

 

Související odkazy:

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

Strategy, Forces and Resources For a New Century.

DONALD KAGAN, GARY SCHMITT - Project Co-Chairmen

THOMAS DONNELLY - Principal Author

A Report of The Project for the New American Century, September 2000.

 

At present the United States faces no global rival.

America’s grand strategy should aim to preserve and extend this advantageous position as far into the future as possible.

(viz "introduction" - úvod v PDF, strana dvě označená "ii")

 

Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is likely to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a new Pearl Harbor. Domestic politics and industrial policy will shape the pace and content of transformation as much as the requirements of current missions.

(strana - page 51, v PDF i v označení  v textu)

 

While initiating the process of transformation in the near term, and while fielding new kinds of units to meet current missions, the Army must simultaneously invest and experiment vigorously to create the systems, soldiers, units and concepts to maintain American preeminence in land combat for the longer-term future.

 

- Tento text byl sepsán zhruba r.1998, před útoky 11. září. Říká, že "v současnosti nemají USA ve světě konkurenci" a že "hlavní strategií je udržet a posílit toto výhodné postavení i do budoucna, jak jen to bude možné." Dále text obsahuje velmi vážné tvrzení, že "pro udržení dominantního postavení USA ve světě (a dostatečně rychlé přebudování US vojsk pro účely preemtivních válek) je třeba katalyzující události (*urychlující události), jakýsi nový Pearl Harbor." A že je třeba modernizovat armádu pro udržení US voj. převahy i v budoucnu.

Velmi zajímavé, následovaly ty hrozné útoky 11. září 2001.

 

(...zprávy pilotů o 11. září, s novými informacemi z r.2016 - ZDE.)

(aktuálně viz inženýři US university Aljaška v britském tisku o 11. září ZDE:

...The report, by a group of top engineers from the University of Alaska, insists the flames could not have brought the tower down. Dr J Leroy Hulsey revealed the team's boss findings at the Justice In Focus Symposium in New York. He said: “It is our preliminary conclusions based upon our work to date that fire did not produce the failure at this particular building.” )

 

 

 

5. 11. 2015, The Guardian: George Bush (Sr.) book reveals a more dangerous Dick Cheney than anyone knew.

For Bush Sr, the dilemma is all the more agonising as some of the White House advisers he now criticises are former employees he bequeathed to his son. Dick Cheney had been his defence secretary, and Condoleezza Rice was a Russian specialist in the first Bush White House and protege of Brent Scowcroft, the elder Bush’s national security adviser and friend.

The two were part of a group of foreign and security policy advisers that Bush Jr gathered around him during the 2000 election campaign.
They called themselves “the Vulcans”, not as a tribute to Spock, but to demonstrate they were as tough (or as Bush Sr might say, “iron-ass”) as the Roman god of fire.

The Vulcans who huddled at Bush’s Texas ranch at Crawford also included the former and future defence secretary Donald Rumsfeld, and the man who would become his deputy at the Pentagon, leading neoconservative ideologue Paul Wolfowitz, as well as former top general Colin Powell, together with his close confidant, Richard Armitage.

 

Říkali si "Vulkáni", nikoliv podle Spocka (ze seriálu StarTrek), ale aby demonstrovali, že jsou stejně mocní jako římský Bůh ohně" - prohlásil o neokonzervativcích z projektu PNAC G. W. Bush senior ve své nové knize.



Ve své knize Against All Enemies si poradce čtyř US prezidentů pro otázky bezpečnosti a terorismu R. A. Clark postěžoval na vládu Bushe juniora (US neokons), že jejich snaha napadnout Irák v r.2003 je naprosto nesmyslná a neodůvodněná (tedy že jde o válečný zločin), protože neexistuje žádné spojení s Al Káidou a tajné služby i US prezident to dobře vědí (viz text zde).

Opustil na protest administrativu Bushe a jeho kniha například sdělila, že "Al Káida (báze) byl původně US seznam (databáze) "mudžahedínů" podporovaných CIA ve válce se Sověty v Afghánistánu".

 

 

 

Odkaz na video s panem Kmoníčkem o Ukrajině:

Diskuse ukazuje, že problém Minských dohod "o Donbasu a Luhansku" není jediným problémem Ukrajiny, odkud podle znalců utíkají miliony lidí (cca 9mil obyvatel), z nichž dvě třetiny nikoliv kvůli "Donbasu", ale kvůli tragické situaci na Ukrajině jako takové.

Kmoníček (nikoliv jako velvyslanec ČR) v osobním komentáři dodává, že Ukrajincům velmi dlouho nedocházelo, že USA se opravdu a nijak nezajímají o Ukrajinu, ale o tradičního rivala - Rusko. Dnes jim to prý při jednáních se západními představiteli konečně pomalu začíná docházet.

Sami Ukrajinci se k tomu, kdo jediný na tom všem vydělává, vyjádřili obdivuhodně věrně, viz čas 1:22:35 až 1:38:38, přímý odkaz na tento čas ZDE.

Těch asi 15min vašeho času, abyste si vyslechli celou tuto klíčovou pasáž, si tito Ukrajinci jistě zaslouží.

Protože nás může čekat velmi podobný osud - této nesmyslné války v zájmu zisku jiných lidí.

 

 

6. 8. 2014 - Ilona Švihlíková: Hra s ohněm.

Podíváme-li se na zahraniční politiku Spojených států, můžeme najít zhruba tři vysvětlení pro kroky od Afghánistánu, Iráku, Sýrie, kontinuálního vměšování v Latinské Americe a v neposlední řadě na Ukrajině, ale i mnoho dalších:
 

1. Jde o omyl, zaviněný nezáměrnou neschopností západních elit...

- Jistě to vyloučit nelze, ale považuji tuto možnost za méně pravděpodobnou.

 

2. Válka jako řešení stagnující ekonomiky západu...

- I když i tací šílenci se jistě vyskytnou, domnívám se, že v Pentagonu zatím nedominují.

 

3. Záměrné vyvolávání chaosu, tj. zesilování nestability, záměrná podpora lokálních konfliktů mimo území USA, které pak brzdí vliv a rozvoj hlavních rivalů -- geopolitického a vojenského rivala -- Ruska, ekonomického rivala -- Číny.

Zároveň bude možné za dolary (!) financovat nákupy zbraní pro "správnou stranu." Např. podpora Izraele, či "polovojenských" ukrajinských jednotek."

Tímto opatřením USA zabijí hned několik much jednou ranou:

Destabilizují Euroasii a Afriku, přičemž samy jsou dostatečně geograficky vzdáleny.

Rusku a Číně přidělají hodně starostí tak, aby neměly síly, resp. byly oslabeny pro svůj rozvoj.

Upevní dominanci dolaru.

Dodají zakázky svému zbrojnímu průmyslu, neboť vojensko-průmyslový komplex je hlavní páteří americké výroby (a místem, kde se koncentruje vývoj nových technologií).

 Zopakujme, že Spojené státy nejsou schopny (pokud vůbec někdo je) chaos řídit. Dynamika, síla nezamýšlených důsledků atd. je příliš silná. Snaží se ale pro sebe získat výsledky těchto procesů a chaos vyvolávat a posilovat tam, kde jim to přijde výhodné pro jejich zájmy.



Tuto třetí variantu považuji v současnosti za hlavní s tím, že předchozí dvě tvoří minoritní části, které se objevují v určitých zahraničně-politických rozhodnutích, ale nejsou celkově dominantní.

Při pokračující eskalaci situace (a to nejen geopoliticky, ale i socio-ekonomicky) se ovšem druhá situace velké války, nikoliv jen lokálních konfliktů, stává postupně stále pravděpodobnější.

 

 

JAK VZNIKLA AL KÁIDA? 

CITACE, česky zde, originál třeba zde a zde:

OTÁZKA: Bývalý šéf CIA, Robert Gates, uvedl ve svých pamětech (From the Shadows, Ze stínů), že americké výzvědné služby začaly pomáhat afghánským mudžahídům půl roku před sovětskou intervencí. Tehdy jste byl poradcem pro národní bezpečnost amerického prezidenta Cartera. Hrál jste tedy v této věci určitou roli. Je to pravda?

Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžahídům až r.1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán.

Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná: Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu pro tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu.

A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci.

OTÁZKA: Navzdory tomuto riziku jste byl zastáncem poskytování této tajné pomoci. Anebo jste sám chtěl, aby Sovětský svaz napadl Afghánistán a chtěl jste tuto válku vyvolat?

Brzezinski: Tak to úplně není. Nenutili jsme Rusy, aby vpadli do Afghánistánu, ale
úmyslně jsme zvýšili pravděpodobnost, že to udělají.

OTÁZKA:
Když Sověti ospravedlňovali svou intervenci tvrzením, že měli v úmyslu bojovat proti tajnému angažmá Spojených států v Afghánistánu, nikdo jim nevěřil. Ale ona to byla pravda. Dnes v té věci ničeho nelitujete?

Brzezinski: Čeho bych měl litovat? Ta tajná operace, to byl výborný nápad. Důsledkem toho bylo, že byli Sověti vtaženi do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval?

 

 

 

Robin Cook, býv. britský ministr zahraničí, napsal v The Guardian v r.2005:

Bin Ládin byl produktem monumentálně špatné kalkulace západních bezpečnostních agentur.

V průběhu 80. letech byl ozbrojen CIA a financovaný Saudy, aby vedl džihád proti ruské okupaci Afghánistánu. Al-Káida, doslovně "databáze", byl původně počítačový soubor tisíců mudžahedínů, kteří byli přijati a vyškoleni s pomocí CIA, aby porazili Sověty.

Nevysvětlitelně a s katastrofálními důsledky se zdá, že Washingtonu nikdy nedošlo, že jakmile Sovětský svaz bude mimo hru, obrátí organizace bin Ladina svou pozornost k Západu.

Úspěchu lze dosáhnout pouze izolováním teroristů, zabráněním jejich podpory.

 

 

 

 

Významný US generál Wesley Clark, který mluví v roce 2007 o politickém puči v USA, HOVOŘÍ O PLÁNU US POLITIKŮ ROZVRÁTIT SEDM ZEMÍ STŘEDNÍHO VÝCHODU A SEVERNÍ AFRIKY, po 11. září 2001.

 - v češtině video ZDE

úryvek řeči W. Clarka, 3. října 2007 (překlad v psané podobě ZDE):

 

Clark: "Co je nového, pořád jdeme do války s Irákem?"

člověk v Pentagonu: "Oh, je to daleko horší."

Natáhl se na stůl a vzal kus papíru.

"Tohle mám z kanceláře ministra obrany (*Rumsfelda). Tohle je memorandum, které popisuje, jak sundáme sedm zemí za příštích pět let."

"Začneme Irákem, pak Sýrií a Libanonem. Pak zaútočíme na Libyi, Somálsko a Súdán, dokončíme to Íránem."

Clark:"Neukazujte mi to, nechci to vidět (nevěřil jsem tomu)."

Jenže po čase jsem si uvědomil, že se to postupně všechno začalo vyplňovat.

 

Clark:

"V USA proběhl politický puč."

"Malá skupinka lidí (Wolfowitz, Rumsfeld, Cheney, mnohé další bych mohl jmenovat z projektu Nového Amerického Století PNAC) se rozhodla zavléct USA do mnoha válek, aniž by se zeptali Kongresu nebo Senátu, co si o tom myslí.

Víte, já jsem kdysi studoval geo-politiku, a když slyším, jak vůbec nepřemýšlejí o tom, co bude po těch válkách, proč a za jakým cílem tam jdeme válčit, tak se nedivím, že se jim války v Iráku 2003, Afghánistánu, Sýrii a v dalších zemích nedaří.

Oni říkají:"Máme tak deset let (2003-2013), než povstane nová silná velmoc (Čína, Rusko), abychom provedli změny vlád v těchto sedmi zemích."

Víte, já jsme zděšen, říká Clark.

Copak máme armádu proto, aby svrhávala vlády cizích zemí?

Bush měl ve volebním programu tu nejskromnější zahraniční politiku, žádné zásahy v jiných zemích, apod. Realita je zcela opačná.

Byla o tom v USA snad nějaká veřejná diskuze, o tomto jejich plánu?

Nebyla a dosud žádná není."

(říká Clark v r.2007)

 

 

 

zdroj Britské listy: 17. 2. 2007

Jana Ridvanová, Intervence Spojených států po druhé světové válce:

Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr

(Pillar, šéf sekce CIA pro Blízký východ, 2000-2005) bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.

Pillar v r.2006 pokračuje: „Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem,
což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává:

Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy:

 "Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství."

Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že "Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy (bulletproof evidence) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna."

Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli. Z toho plyne, že prakticky všichni nejvyšší činitelé Bushovy administrativy byli jejich komplicové, neboť k dokumentům měli přístup.

 

 

BBC - EU should 'undermine national homogeneity' says UN migration chief

By Brian Wheeler Political reporter, BBC News, 21 June 2012

Mr Sutherland, who is non-executive chairman of Goldman Sachs International and a former chairman of oil giant BP, heads the Global Forum on Migration and Development , which brings together representatives of 160 nations to share policy ideas. He told the House of Lords committee migration was a "crucial dynamic for economic growth" in some EU nations "however difficult it may be to explain this to the citizens of those states".

 

 

Reflex, 29. 12. 2017:

 ...mě opravdu mrzí, že se o tom vyúčtování nepíše více.

Pravda je taková, že v Německu je dnes asi šest set tisíc imigrantů na plných sociálních dávkách, systému zvaném Hartz IV.

Oproti loňskému roku takových přibylo o čtvrt milionu. Naopak - pracuje pouhých dvě stě tisíc imigrantů, to jest třikrát méně než těch, kteří berou dávky vydělané německými občany. Informovala o tom řada německých medií, já cituji Welt.

Vítací politika prostě selhala, čísla z reality ukazují, že
jsme si sem nepustili milion lidí zajímajících se o práci, ale že přišel skoro milion líných flákačů, které musí živit Evropané. Nás "xenofoby" to nepřekvapuje, čekali jsme to. Ale dočkáme se nějaké reakce na ta otřesná čísla i od někoho ze "sluníčkového" tábora?

 

 

BBC, 18. dubna 2017

Jak může zkolabovat západní civilizace?

Mladí lidé u nás si myslí, že západ je jednoznačně lepším místem k životu, protože má lepší výrobky, kvalitnější infrastrukturu a víc osobní svobody obyvatel. Ano, zatím tomu tak je, ale rozhodně tomu tak nemusí být navždy, jak popisuje i analýza na BBC, kde je výhled do r.2050 a možná ohromná rizika vývoje západních zemí (ekologická a ekonomická, o možném krachu západu při přílišném rozevření příjmových nůžek), víc ZDE:

BBC: That economic stratification may lead to collapse on its own, on the other hand, came as more of a surprise to Motesharrei and his colleagues. Under this scenario, elites push society toward instability and eventual collapse by hoarding huge quantities of wealth and resources, and leaving little or none for commoners who vastly outnumber them yet support them with labour.

 

 

Server česká-justice (cz) uvádí (zde):

Získávání, prověřování nebo vyhodnocování nejen tajných, ale jakýchkoli informací o komkoli, by mělo být dalším trestným činem, pokud taková činnost způsobí jinému újmu, pokud je záměrem vyzradit informace cizí moci.

Na to, že v návrhu novely trestního zákona oproti původnímu záměru toto ustanovení chybí, upozornila v rámci připomínek Bezpečnostní informační služba (BIS). Podle poslední zprávy BIS občané ČR vyzrazují ve velkém citlivé informace Rusům a republice to způsobuje rozsáhlé škody.

Podle zprávy RIA měla navrhovaná úprava umožnit trestněprávní postih „zpravodajských aktivit prováděných cizí mocí nebo ve prospěch cizí moci, jejichž cílem není získání utajovaných informací. Jde o postih vyzvídání informací, které, třebaže nejsou utajované, nejsou veřejně dostupné, a u nichž
existuje riziko jejich zneužití ke způsobení vážné újmy na právech a oprávněných zájmech osob nebo ohrožení či porušení zájmů státních".

/* Nerozumím, přeci pokud něco není utajeno, tak lze asi jen těžko stíhat "vyzrazení"? /

Důvodem byl podle zprávy RIA především způsob získávání informací, nikoli jejich obsah. „Důvod je ten, že zahraniční zpravodajské služby zajímají informace často
banální, např. o zvycích určité osoby, což usnadňuje navázání styků s ní za účelem získání této osoby pro další spolupráci. Znalosti o něčích zvycích navíc bývají v některých režimech používány jako forma psychologického nátlaku, kdy je této osobě demonstrováno, co vše o ní zpravodajská služba ví," vysvětluje zpráva.

Jako příklad byl pak použit rozhovor švýcarské radní a zástupce kurdské organizace o zdravotním stavu Abdullaha Öcalana, když se informace poté dostala do rukou turecké tajné služby. „Dalším příkladem může být kromě shromažďování informací o důležité infrastruktuře (** zakážeme snad google street view?), také
získávání informací o přistěhovalcích nebo komunitách přistěhovalců, u nichž je třeba mít na paměti také to, že mohou být oni sami nebo osoby jím blízké vystaveni v jejich domovské zemi persekuci, provázené někdy i velmi krutým zacházením; vyzvídání informací v těchto případech s sebou tak nese velmi vysoká rizika,"

...stálo doslova ve zprávě RIA z roku 2015.

 

 

Welfare state

The welfare state is a concept of government in which the state plays a key role in the protection and promotion of the social and economic well-being of its citizens.

Modern welfare states include Germany, France, the United Kingdom and the Netherlands,[3] as well as the Nordic countries, such as Iceland,
Sweden, Norway, Denmark, and Finland[4] which employ a system known as the Nordic model.

Esping-Andersen classified the most developed welfare state systems into three categories; Social Democratic, Conservative, and Liberal.

 

Přerozdělování

The welfare state involves
a transfer of funds from the state, to the services provided (i.e., healthcare, education, etc.), as well as directly to individuals ("benefits").

It is funded through redistributionist taxation and is often referred to as a type of "mixed economy".[6]

Such taxation usually includes a larger income tax for people with higher incomes, called a progressive tax. Proponents argue that this helps reduce the income gap between the rich and poor.
 

 

 

 

Růst příjmů od r.1917 do r.2012 - "hnědě" příjmy 1% nejbohatších, "modře" příjmy "spodních 90%" lidí v USA.

V roce 1971 Nixon zrušil zlatý standard a bohatí začali bohatnout a chudí chudnout, po roce 2000 dokonce příjmy 1% nejbohatších převážily nad příjmy "spodních 90%" a dále stoupají. Vládní dluh USA je asi 21bil USD (odhadněme 107% HDP, a rychle stoupá).

Nastalo prudké "ředění měny", tisknutím více a více peněz, které tak ztrácely na hodnotě a dál fakticky snižovaly příjem těch chudších a obíraly o úspory ty šetrné a spořivé.

/ Více i statistiky OECD - zde, příjmová nerovnost se vrátila na úroveň roku 1820... /

 

 

Zdá se, že 1% nejbohatších bude dál v klidu bohatnout, s Trumpem, Putinem i dalšími:

FinanceTwitter.com (zde):  "Gap", tedy "díra" (vzdálenost) mezi chudými a bohatými dříve a nyní.

0.7% Rich Population Control 116.6 trilions USD (0.7% bohatých kontroluje majetek 116.6 bilionů US dolarů).

 

 

 

30. 10. 1998, iHNED:

Dimitrij Běloševský - Éra Borise Jelcina je u konce

Skutečně vynikající článek, popisující výsledky transformace ruské společnosti.

 

 

 

 

RealNews - L. Wilkerson o NATO a účelovém vykreslování Ruska jako nepřítele.

bývalý šéf úřadu Colin Powella (ministr zahraničí G. Bushe v době války v Iráku) hovoří o NATO a také o Rubinovi, bývalém ministrovi financí Billa Clintona, a globalisty.

V rozhovoru s RealNews plukovník ve výslužbě a bývalý šéf aparátu amerického ministra zahraničí Colina Powella, pan Lawrence Wilkerson řekl, že:

"....od 90. let Washington neustále provokuje Rusko, a nyní média a vláda vnutili americké veřejnosti ideu, že je Rusko nepřítel."

Názor průměrného Američana je závislý na tom, co mu předkládají média, vláda a tak dále. Takže
je možné, že dochází k tomu (v případě, že americká veřejnost začne vidět v Rusku nepřítele), že ti, kteří by chtěli novou studenou válku, dosáhli svého cíle. Upřímně řečeno, myslím si, že mnozí z nich touží "po starých dobrých časech" studené války, ...kdy bylo snadné získávat peníze pro vojensko-průmyslového komplex, a podobně.

 

Paul Jay: Obecně platí, že za Clintona a později, došlo k rozšíření NATO ...

Lawrence Wilkerson: To je pravda.

Paul Jay: ... Až k ruským hranicím. Jako kdyby někdo požádal o to, aby šlo o nějaký druh provokace. Tím to všechno začalo.

Lawrence Wilkerson: Ano, přesně tak.

Nezajímá mě, za koho považují Vladimíra Putina a jeho oligarchy, ať už je nazývají nejnechutnějšími lidmi na světě, či nikoliv.

Počínaje B. Clintonem a konče Robertem Rubinem, který byl nejvlivnějším člověkem v jeho administrativě, a Larry Summersem, američtí politici provokovali Rusko.

Po pádu Sovětského svazu, kdy se dostal k moci skoro pořád opilý Boris Jelcin, pořádali tito lidé nekonečné prodeje za snížené ceny, hrabali peníze a oloupili Rusko. Dosáhli zisku tím, že ho vyplenili. Ukradli bohatství Ruska. Nedivím Rusku.

A George Bush ze všech možných variant si vybral Tbilisi, dorazil do gruzínského hlavního města a v oficiálním projevu řekl, že očekává vstup Gruzie do NATO.

To byla jasná provokace proti Moskvě.

Dosáhli jsme nynějšího stádia v našich vztazích s Ruskem nikoliv chybou Rusů, ale naší vlastní vinou.

 

- řekl L. Wilkerson.

 

Lawrence Wilkerson is a retired United States Army soldier and former chief of staff to United States Secretary of State Colin Powell.

Wilkerson is an adjunct professor at the College of William & Mary where he teaches courses on US national security. He also instructs a senior seminar in the Honors Department at the George Washington University entitled "National Security Decision Making."
 

 

Former U.S. Ambassador to the Soviet Union ZDE:

The U.S. and Nato Are Provoking the Ukrainian Crisis

 

 

 

Syrská opozice - kdopak to mluví?

Charlie Skelton, The Guardian, 12. července 2012

(volný překlad)

V září 2005 se Kodmani stala výkonnou ředitelkou Arabské Reformní Iniciativy (ARI),

výzkumného programu, zahájeného mocnou americkou lobbystickou skupinou - Radou pro zahraniční vztahy - Council on Foreign Relations (CFR).

CFR je elitní US think-tank, zabývající se zahraničními vztahy, a Arabská Reformní Iniciativa (ARI) je na jejich webových stránkách popsaná jako "CFR Project".

Přesněji řečeno, ARI byla založena v rámci CFR, skupinou nazývanou "USA - projekty na Středním východě", tělesem složeným z vysoce postavených diplomatů, zpravodajských důstojníků a finančníků, jejichž deklarovaným cílem je uskutečnit regionální "analýzy politik", k "předcházení konfliktům a podpoře stability".

Skupina "USA - projekty na Středním východě" sleduje tyto cíle pod vedením mezinárodní poroty, které předsedal generál (v záloze) Brent Scowcroft.

Brent Scowcroft (emeritní předseda) je bývalým poradcem pro národní bezpečnost prezidenta USA - převzal tuto roli od Henryho Kissingera. V mezinárodní porotě pro skupinu Středního východu CFR vedle něj seděl jeho kolega, geo-stratég Zbigniew Brzezinski, který ho následoval ve funkci poradce pro národní bezpečnost u US prezidenta Cartera, a Peter Sutherland, předseda Goldman Sachs International.

 

 

 

 

Spojené státy stála válka proti terorismu do dneška asi 5bil USD - ZDE

A report by the Cost of War Projects has claimed that the US spent $4.79 trillion on wars in the Middle East and on the ‘War on Terror’ after the September 2001 terrorist attacks.

The report which is run
by Brown University’s Watson Institute, counted the total budgetary cost of the wars America waged in Afghanistan, Iraq, Pakistan and Syria as well as on counter-terrorism and includes future obligations to spend budgetary money through 2053, estimated future spending on veterans, interest already paid for money borrowed for the war effort and other commitments.

“Interest costs for overseas contingency operations spending alone are projected to add more than $1 trillion to the national debt by 2023. By 2053, interest costs will be at least $7.9 trillion unless the US changes the way it pays for the wars,” wrote report author Neta Crawford, professor of political science at Boston University and co-director of the Costs of War Project.

A to Rumsfeld tvrdil, že celá akce vyjde na cca 60mld, přičemž všichni uznávaní váleční odborníci dnes vyhodnotili, že celá akce a především její zcela diletantské provedení (např. rozpuštění irácké armády) vedlo jen ke vzestupu terorismu (zde).

Tedy že Chirac, Schröder a Putin - tehdejší oponenti Blaira a Bushe (ZDE) proti silovému řešení problému v Iráku - měli pravdu.

 

 

 

Jeffrey D. Sachs, Bostonglobe.com, říjen 2016
The fatal expense of American imperialism

J. Sachs uvedl také statistiku:

podle amerického ministerstva obrany z roku 2010, zemi patří k 4999 vojenských zařízení, z nichž 662 je umístěno na území jiných zemí. Ročně řízení těchto objektů a válečné operace Washingtonu stojí asi 900 miliard dolarů, tedy zhruba čtvrtinu všech federálních vládních výdajů. Nicméně, Sachs poukazuje na to, že války USA ve svém výsledku téměř nikdy neposloužily národním zájmům země, a to se stalo téměř pravidlem.

There is a major economic difference, however, between now and 1991, much less 1950. At the start of the Cold War, in 1950, the United States produced around 27 percent of world output. As of 1991, when the Dick Cheney and Paul Wolfowitz dreams of US dominance were taking shape, the United States accounted for around 22 percent of world production.

By now, according to IMF estimates, the US share is 16 percent, while China has surpassed the United States, at around 18 percent. By 2021, according to projections by the International Monetary Fund, the United States will produce roughly 15 percent of global output compared with China’s 20 percent.

The United States is incurring massive public debt and cutting back on urgent public investments at home in order to sustain a dysfunctional, militarized, and costly foreign policy.

Thus comes a fundamental choice.

The United States can vainly continue the neoconservative project of unipolar dominance, even as the recent failures in the Middle East and America’s declining economic preeminence guarantee the ultimate failure of this imperial vision.

If, as some neoconservatives support, the United States now engages in an arms race with China, we are bound to come up short in a decade or two, if not sooner. The costly wars in the Middle East — even if continued much less enlarged in a Hillary Clinton presidency — could easily end any realistic hopes for a new era of scaled-up federal investments in education, workforce training, infrastructure, science and technology, and the environment.

 

 

 

 

Naším cílem je mír a prosperita, nikoliv válka! A naší vůdčí ideou - narozdíl od Bushe a jeho "neokons" - jsou zájmy USA, nikoliv "šíření demokracie" do zemí, které na ni nejsou připraveny nebo které ji nechtějí!

Žádné další odevzdání suverenity na oltáře "globalismu". Národní státy zůstávají pravdivým základem pro štěstí a harmonii.

řekl D. Trump.

- Opravdu?  "Sliby se slibují a blázni se radují", říká se často.

 

 

"Čím byl Lockheed Martin dvacátému století, tím budou technologické společnosti a společnosti, zabývající se kyber-bezpečností, ve století jedenadvacátém."

Kniha - "Nový digitální věk: Modelování budoucnosti lidu, národů, a byznysu."

In other words: Google’s ranking algorithm for search results could accidentally steal the presidency. “We estimate, based on win margins in national elections around the world,” says Robert Epstein, a psychologist at the American Institute for Behavioral Research and Technology and one of the study’s authors, “that Google could determine the outcome of upwards of 25 percent of all national elections.

 

 

Reuters, 2013: the collaboration between the tech industry and spy agencies

Silicon Valley has tried to distance itself from the controversial U.S. surveillance programs exposed by Edward Snowden, but there is a long history of close cooperation between technology companies and the intelligence community.

Former U.S. officials and intelligence sources say the collaboration between the tech industry and spy agencies is both broader and deeper than most people realize, dating back to the formative years of Silicon Valley itself.

 

 

 

 

Google’s Search Algorithm Could Steal the Presidency
Adam Rogers - Science
Date of Publication: 08.06.15.


"Podle volebních výsledků na světové scéně a poměrů nutných k vítězství odhadujeme, že Google může určovat až 25% volebních výsledků ve všech zemích světa."

- řekl o věci Robert Epstein,

psycholog Amerického institutu pro behaviorální výzkum a autor jedné ze zmíněných studií.

A to se bavíme o situaci, kdy zjevné vztahy Googlu s vládou byly víceméně přerušeny. To dodává celému propojení ještě naléhavější a hrozivější charakter.

Vztahy Googlu s Pentagonem a rozvědkami ve skutečnosti nikdy neskončily.

Žádost, kterou Assange podal podle zákona o svobodě informací, odhalila, že si v roce 2012 zakladatel Googlu Brin i jeho manažer Schmidt běžně dopisovali s ředitelem americké Národní bezpečnostní služby (National Security Agency, NSA), generálem Keithem Alexanderem.

Diskutovali spolu iniciativu, nazvanou:

"Program trvalá společnost" (Enduring Society Framework, ESF, ZDE).

 

 

Americans can spot election meddling because they’ve been doing it for years 

Owen Jones - Guardian, 5. 1. 2017

But while Americans feel justifiably angry at alleged interference with their political process, they have also been handed
a mirror, and the reflection should disturb them.

For the US is a world leader in the field of intervening in the internal affairs of other countries. The alleged interference is far more extensive than hacking into emails belonging to unfavoured political parties. According to research by political scientist Dov Levin,
the US and the USSR/Russia together intervened no less than 117 times in foreign elections between 1946 and 2000, or “one out of every nine competitive, national-level executive elections”.

 

 

 

zdroj: PL, zde.

místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek

(podtrhuje, že jde o jeho osobní postoj, nikoliv stanovisko Rady ČRo)

Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou "správnou" cestu.

Hlavním problémem médií tak jsou již zcela neskrývaný aktivismus některých novinářů, jejich práce se zdroji informací a s tím související autocenzura.

 

 

Dokonce Lidové noviny přetiskly články z EU, že tajné služby Německa a Francie se distancují od nepravdivých zpráv USA a NATO o chystané vojenské invazi Ruska na Ukrajinu - je to lež, tvrdí veřejně šéfové tajných služeb - ZDE.

 

 

 6. 11. 2016, Lidové noviny/ Parlamentní listy:

ZDRCUJÍCÍ KRITIKA IDEOLOGICKÉ PROPAGANDY

"THINK-TANKU" EVROPSKÉ HODNOTY.

Odborníci z Fakulty sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzity Praha a z Asociace pro mezinárodní otázky si posvítili na práci think-tanku Evropské hodnoty.

Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou podle lidí ze zmíněných institucí totálně nepřijatelné v odborné práci.

Jan Daniel, Ondřej Ditrych, Jan Ludvík, Dagmar Rychnovská, Michal Smetana, Benjamin Tallis, Tomáš Weiss a Jakub Záhora. Autoři působí na Fakultě sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzitě Praha a v Asociaci pro mezinárodní otázky.

 

 

 

BRITŠTÍ EXPERTI O VÁLKÁCH OD r.2001:

PODLE NICH ROZHODOVALI NEKOMPETENTNÍ LIDÉ.

Britští experti v několika článcích uvedli (např. ZDE a ZDE)

Války v Iráku a Afghánistánu byly nejméně efektivní v historii Británie. Daňové poplatníky stály 29mld liber a získali jsme za to jen vzestup terorismu a bezpečnostních hrozeb (ISIL, Tálibán, Al Kajda všude posílily).

Byly řízeny BEZ OHLEDU na doporučení dlouholetých odborníků na regiony Středního východu a severu Afriky, bez ohledu na zprávy a varování tajných služeb. Všechna doporučení specialistů politici ZCELA ignorovali.

Největší strategickou chybou bylo odstranění Saddáma Husajna.

( A nyní Cameron obhajuje dodávky zbraní Saúdské Arábii - zde. )

 

 

 

iDNES, 18. 3. 2014:

Lidstvo kvůli změnám klimatu čekají války o zdroje, varuje studie.

Původní anglický zdroj (článek v The Independent) je zde.

 

 

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Nová studie upozorňuje, že:

"...světovou ekonomiku z velké části ovládá poměrně malá skupina nadnárodních společností, v první dvacítce většinou bank."

 

 

 

Richard Jedlička - Teorie výchovy - tradice, současnost, perspektivy.

Vydalo Karolinum 2014, UK, kol. autorů (str.94):

"...DEMOKRACIE BEZ IDEJÍ pomáhá prosazovat zájmy jednotlivců a lobbistických skupin, které postupně přeměňují demokracii v oligarchii."

 

- Solženicyn by měl asi z poslední citace pocit zadostiučinění, musím dodat.

  Jeho projev na Harvardu v r.1978 byl v pravdě prorockým činem.

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ TŘETÍ:

 

RUKOJMÍ ZVELIČENÉHO STRACHU V ZAMYŠLENÍ DRUHÉM

DOBŘE DOKRESLÍ MALÝ PROFIL

PUBLICISTY "SAKERA" ANEB ANDREJE RAEVSKY,

KTERÉMU VÁLKA V BOSNĚ A PRÁCE PRO OSN

ZMĚNILY MYŠLENÍ O "ČERNOBÍLÉM" VIDĚNÍ KONFLIKTŮ.

 

27. 11. 2018

 

ČÁST PRVNÍ - KDO JE ANDREI RAEVSKY ALIAS SAKER?

 

Ocituji část publikovaného rozhovoru (přeloženo z francouzštiny s pomocí překladače, rozhovor z roku 2017):

 

Narodil jsem se ve Švýcarsku v rodině ruských uprchlíků, kteří uprchli během bolševické revoluce v Rusku, takže jsem bílý Rus.

Wikipedie: Bělogvardějci (rusky: Bílí důstojníci, také Bílá armáda, Bílí, Dobrovolnická armáda) byli příslušníci skupin bojujících v Říjnové revoluci a za následující občanské války v letech 1918 až 1920 proti Rudé armádě za obnovení carství. Jedná se o ruské označení vojenských odpůrců bolševické vlády v Rusku.

 

Studoval jsem vojenskou strategii a strategické studium ve Spojených státech, po většinu života, až do roku 1991, jsem byl velmi aktivní anti-sovětský aktivista. KGB byla můj velký nepřítel, byl jsem "stíhačem" studené války.

Nakonec jsem pracoval ve Švýcarsku řadu let jako analytik vojenské zpravodajské služby. Pracoval jsem také v Organizaci spojených národů jako výzkumný pracovník v otázkách odzbrojení.

A právě během mých let v OSN mi válka v Bosně, v Chorvatsku a později v Kosovu opravdu otevřela oči. Jak jsem byl naivní, když jsem si myslel, že jedna strana je (pouze) dobrá a druhá (pouze) špatná.

Mohl jsem si přečíst zpravodajské zprávy a zprávy UNPROFOR o tom, co se skutečně děje v Jugoslávii, a současně si přečíst přesný opak v tisku. Otevřelo mi to vhled do skutečné povahy anglo-sionistické říše*, a kvůli mé opozici vůči této válce jsem ztratil svou práci a svou kariéru.

Nakonec jsem byl ve Švýcarsku na černé listině a emigroval jsem do Spojených států, protože moje žena byla americkým občanem. Moje žena je, stejně jako já, potomkem ruských uprchlíků, také z "první vlny" (*počátku 20.stol.), takže její rodina také emigrovala po tzv. Občanské válce. Jsme čtvrtou generací emigrantů, ale stále mluvíme doma rusky a také naše děti mluví rusky.

 

*Moje poznámka k použitému termínu "anglo-sionistická říše":

- tento termín nechápeme jako antisemitský (přesněji anti-judaistický), jde o reálný historický odkaz na tzv.Britské impérium kolem roku 1900, kdy Britové ovládali asi čtvrtinu světa - od Afriky přes části Číny až po Indii, a kdy mocní angličtí bankéři Rothschildové prosazovali sionismus, také i jako antitezi k Židy ovládané ruské bolševické revoluci - viz blog č.4 a tam pasáž o tomto s citacemi bakalářské práce z Masarykovy university o emigracích z Ruska, tam bod 5.1 až 5.3 - o roli Židů v bolševické revoluci (odkaz je také o pár řádek níže).

Viz také Balfourská deklarace na blogu č.1, kdy vláda Jejího Veličenstva jednala poprvé o podpoře sionismu (vedeného Rothschildy, viz wiki) v Izraeli v r.1914.


MASARYKOVA UNIVERZITA v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií - Židovská emigrace z Ruska 1881–1953.

Srovnání carského a stalinského období. Eva Bártová

5.1 - Doposud jsme na Židy nahlíželi (*v této studii) spíše prizmatem teorie "obětního beránka", jako na ty, s nimiž je manipulováno, nikoliv jako na ty, kteří manipulují a sami významně dění a obecnou společenskou situaci ovlivňují.

S bolševickou revolucí přichází kromě nutnosti vzít v potaz celkovou proměnu carského impéria a přechod ke komunismu také potřeba konfrontovat ty nejdramatičtější změny a jevy ve společnosti s elementem židovským, jelikož je obecně známo, že právě Židé stáli v čele revoluce a následně politbyra.

(víc viz odkaz)


 

Viz také: Zionism versus Bolshevism.

A Struggle for the Soul of the Jewish People

By the Rt. Hon. Winston S. Churchill.

(* Sionismus versus bolševismus, Zápas o duši židovského lidu,

napsal r.1920 W. Churchill)

 

 

 

 

ČÁST DRUHÁ - ANDREI RAEVSKY ALIAS SAKER

KOMENTUJE AKTUÁLNÍ DĚNÍ NA UKRAJINĚ.


Původní zdroj (anglicky) zde, český zdroj zde (překlad Zvědavec), kráceno,

odkazy v textu jsou v původním článku, odkazy kurzívou jsou mé poznámky.

 

Saker píše:

Vzhledem k tomu, že Porošenko má v současné době velmi nízkou popularitu, a že nemá k sakru žádnou šanci být zvolen znovu (přinejmenším nikoli ve volbách, které budou alespoň minimálně důvěryhodné), je zcela zřejmé, proč se .... režim v Kyjevě rozhodl vyvolat další krizi, z níž obviní Rusko.

To poslední, co Rusko potřebuje, je další krize, zejména ne před plánovaným setkáním Putina s Trumpem na summitu G20 v Buenos Aires koncem tohoto měsíce.

Je fakt, že ukrajinští blogeři okamžitě pochopili, že tato nejnovější provokace je pokusem o zrušení nadcházejících voleb.

 

Takže co bude dál?

Nuže, nejpravděpodobnější možností je, že Ukrajina bude znovu vyřvávat o "ruské agresi" s nadějí, že tím se:

a) Zvýší hodnota Porošenkova režimu v očích impéria.

b) Naruší se tak plánované setkání Trumpa s Putinem.

 

Poznámka: Porošenko aktuálně neprosadil zrušení voleb, ukrajinský parlament totiž neschválil 60 dní výjimečného stavu, jak požadoval (což by vážně narušilo předvolební kampaň), ale pouze 30 dní tak, aby asi čtyři dny po jeho skončení mohla začít oficiální předvolební kampaň. Navíc opatření neplatí plošně  na celém území Ukrajiny (což by významně narušilo běžný život občanů, vládu pak totiž přebírají vojenské výbory), ale pouze jen v některých vybraných oblastech.

Také bylo pevně stanoveno datum březnových voleb na Ukrajině, víc zde.

 

Saker pokračuje:

Také existuje skutečná možnost vypuknutí války proti Rusku v plném rozsahu.

Ano, ukrajinští nacionalisté by vydrželi jen pár dní, ale nezapomeňte, že jejich cílem by nebylo zvítězit, nýbrž dohnat Rusko k otevřené vojenské operaci, kterou by celý "kolektivní Západ" musel odsoudit - stejně tak, jako když Rusko odpovědělo na napadení Jižní Osetie v zamrzlém konfliktu v Gruzii 8. 8. 2008.

 

*Pozn.: Konflikt v Gruzii r.2008 byl nakonec vyšetřený komisí EU (v jejím čele stála respektovaná švýcarská diplomatka Heidy Taglivini) s výsledkem, že to Gruzie začala novou velkou a horkou fázi dlouhého "zamrzlého konfliktu", svým nočním napadením hl. správního města Jižní Osetie (Cchinvali), ačkoliv Gruzie prvně lživě tvrdila, že to ona byla v den zahájení olympiády v Číně (8. 8.) napadena Ruskem. Víc viz zajímavý projev Čurkina v OSN, pronesený asi čtyři dny po vzniku konfliktu, také o roli stovek US poradců v tomto napadení Jižní Osetie, odkaz je na blogu č.1.

 

Saker pokračuje:

A nakonec mi dovolte oslovit ty, kteří se možná domnívají, že Rusko reagovalo přehnaně, nebo nemělo použít sílu.

Za prvé vám chci připomenout, že zde hovoříme o ozbrojených a vojenských lodích, nikoli rybářských člunech. Za druhé, ukrajinští nacionalisté snili o zničení tohoto mostu dokonce ještě před tím, než byl postaven. Takže jak měli Rusové vědět, že tyto lodě nejsou plné výbušnin?

Za třetí, dovolte mi připomenout, že před několika měsíci ukrajinští nacionalisté vyslali pod most několik drobných vojenských lodí. To bylo poprvé, kdy požádali o povolení a dokonce měli na palubě ruského lodivoda, aby jim pomohl proplout úzkým prostorem. Přesto to režim v Kyjevě prezentoval jako významné "vítězství" nad Moskvou.

Tentokrát se však lodě snažily proklouznout bez povolení.

Kdyby je Rusové nechali proplout, co si myslíte, že by udělali příště?



Pravdou je, že ukrajinský nacionalistický režim již roky tvrdí, že je ve válce proti Rusku, že Rusko napadlo Ukrajinu, že každý, kdo se staví proti režimu nebo dokonce jen vysloví základní pravdivá fakta, je agentem Kremlu/FSB. ...tvrdí, že jsou ve válce s Ruskem, a přesto mají šílený záchvat, když jsou jejich tři (mrňavé) lodě zadrženy kvůli narušení ruských hranic.

Tak probíhá válka nebo ne?! Co si k čertu mysleli, když se snažili proplout?!

 

 

Jak dokážete, že ten druhý je "agresivní stát"?

Jednoduše – donutíte ho, aby vás napadl. Vzhledem k selektivní slepotě kolektivního Západu skutečnost, že vy jste udeřil toho druhého jako první, v tom vůbec nehraje žádnou roli (znovu připomeňme 8. 8. 2008).

Je zřejmé, že nacionalistický režim v Kyjevě je v chaosu, a že bez takovýchto dramatických akcí je Porošenko jen beznadějný případ.

Větší část gangu kolem něj nepochodí lépe, zvlášť pokud by se Tymošenková stala prezidentkou (což by se mohlo stát, pokud by se impérium rozhodlo zbavit se Porošenka).

 

Mají dvě možnosti - buď opustit Ukrajinu nebo čelit obvinění a zatčení, podobně jako Saakašvili (*byl obviněn jak v Gruzii po válce v r.2008, tak později na Ukrajině).

Vstupujeme do velmi nebezpečného období, kdy zcela zkorumpovaný nacionalistický režim využije v boji každý trik, který si lze představit, jen aby se zachránil.

Zda to povede k větší válce proti Novorusku nebo Rusku je nemožné předvídat,

ale musíme si uvědomit, že je to jedna z možností vývoje.

 

........

 

Konec ukázky aktuálního komentáře Sakera,

nakonec pár slov závěrem.

Tolik k současným problémům na Ukrajině napsal zajímavý člověk Saker (pod touto přezdívkou publikuje).

Je to komentář a současně i další úžasný osobní příběh člověka, který zastával ostře proti-sovětské postoje, aby po shlédnutí války v Jugoslávii v 90.letech - připomeňme z pozice experta OSN s přístupem k neveřejným dokumentům a s pohledem studovaného odborníka - otočil své vnímání některých problémů.

(*viz například Sutton a Quigley v USA, mnoho dalších, jejich jména najdete na předchozích blozích, R. Parry, Paul R. Pillar - šéf sekce CIA pro Střední Východ v r.2000-2005, R. A. Clark, bezpečnostní poradce čtyř US prezidentů, hluboce kritizoval války v Iráku r.2003, atd...).

Jak píše o sobě v první části výše, už tyto konflikty nevidí dál jako zápas (pouze) dobrého s (pouze) zlým, ale vidí obě strany mince.

Zápas o veřejné mínění o konfliktu na Ukrajině tak v médiích stále pokračuje, berte tento malý článek jako příspěvek k této diskusi, která je na můj vkus až příliš jednostranná, jako například v počátku války v Iráku r.2003.

 

Z války v Iráku se v USA zrodil pocit ohrožení prosperity,

bylo podpořeno utrácení  nesolventních lidí na dluh,

z toho vznikla krize hypoték v USA v r.2008 a později západní hospodářská krize,

která významně zhoršila situaci jižních států Evropy,

které doplatily na podvodné ratingy US agentur.

 

Například dluhy Francie poskočily z cca 70 procent na skoro 100 procent k HDP.

 

Jedna chyba tak plodí druhou,

lživá válka r.2003 plodí hospodářskou krizi r.2008,

krize plodí dluhy v USA a tyto dluhy plodí další války,

vzniká tím začarovaný kruh lží.

 

A to je doopravdy velmi smutné, proto poslouchejme lidi, kteří se snaží narušit ten až příliš zjednodušený pohled na svět po r.2000, o "dobrých" válkách USA a "zlých" válkách Ruska.

Není to tak jednostranné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

 

Pavel Sedlák

 

 

 

zajímavé související odkazy:

 

úterý 6. listopadu 2018, 18:26 - Lvov
Alex Švamberk, Halyna Buhay, Novinky


Majdan skončil jinak, než měl, míní jedna z jeho tváří Jevhenija Bilčenko

Ukrajinská profesorka a básnířka Jevhenija Bilčenko byla jednou z hlavních postav protestu na majdanu. Nyní říká s jistým smutkem, že byla také nacionalistka. Situaci ve své vlasti tato ruskojazyčná Ukrajinka, jak se označuje, však záhy začala nahlížet kriticky kvůli nárůstu extrémního nacionalismu. Nyní je označována za proruskou a proputinovskou, i když má blízko k postmarxistické levici a sociologovi Slavoji Žižekovi.

 

12. června 2015, Tyden.cz:

USA zakázaly vojenský výcvik ukrajinských neonacistů

Americká Sněmovna reprezentantů schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a blokuje dodávky mobilních protiletadlových raket na Ukrajinu.

Oznámila to rozhlasová stanice Hlas Ameriky s odvoláním na prohlášení iniciátora dodatku, demokratického poslance z Michiganu Johna Conyerse.

Zákon musí ale ještě projít Kongresem a musí ho podepsat prezident Obama, dodávky zbraní tak zatím pokračují.

Příslušníci praporu Azov jsou v dodatku označeni za neonacisty a rasisty.

 

 

Čurkin v OSN o Gruzii 2008  (rusky).

Mimo jiné zde zazní (pro Rusko) tyto klíčové momenty:

- Ráno v den zahájení vojenského útoku Gruzie proti Jižní Osetii (začal poté večer a v noci ze 7. na 8.srpna 2008) skončilo společné štábní cvičení USA a Gruzie s názvem "okamžitá odpověď", kde působily stovky US vojenských poradců. Nechceme ani náhodou domýšlet, že by vojenský záměr gruzínské vlády (...útoku na Jižní Osetii) měl "zelenou" od představitelů Spojených států, ani náhodou nechceme domýšlet.

- Rusko opakovaně upozorňovalo mezinárodní společenství na nebezpečí situace v Jižní Osetii a Abcházii, vojenský rozpočet Gruzie se v posledních letech zmnohonásobil, probíhala rozsáhlá gruzínská mobilizace. Nyní už víme, proč se to dělo.

- V noci ze 7. na 8. srpna zahájila Gruzie útok na hustě obydlená místa Jižní Osetie, těžkým dělostřelectvem a "plošnými" raketomety GRAD, tanky, s podporou letectva. Útoky nebyly cílené na vojenské objekty, ale byly plošné.


 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ DRUHÉ:

 

JSME RUKOJMÍM ZVELIČENÉHO STRACHU?

A LZE SE TOMU UBRÁNIT VĚDOU

NEBO SNAD DOKONCE VÍROU?

ANEB TEXT O NOSITELÍCH ODVAHY "VIDĚT NAŠE CHYBY,

UČINĚNÉ VE 20. STOLETÍ", A POUČIT SE Z NICH.

 

20. 10. 2018

 

STRACH je jistě jedním ze základních lidských pocitů.

Ovšem zveličený strach je jednou ze základních metod manipulace s lidmi.

 

 

ČÁST PRVNÍ - STRACH O BEZPEČNOST SKUPINY LIDÍ.

 

V  historii lidských skupin - kmenů, městských skupin, později států - je strach o vlastní bezpečnost rozumným důvodem k tomu, aby lidé činili opatření, aby svou bezpečnost posílili.

Budováním hradeb kolem sídel, rozumným rozvojem vyspělých řemesel, umožňujícím výrobu zbraní pro obranu, výcvikem obyvatel k obraně svého území, studováním taktik různých útoků a nalézáním úspěšných obran, jak například známe z naší české historie u Husitů s jejich vozovou hradbou, taktikou využívání terénu a podobně.

Sdružováním lidí dosáhnuli obyvatelé další výhody, možnosti sdružení lidských i surovinových zdrojů pro účinnější obranu svých životů i území.

 

Pravdou ovšem také je, že časem se ukázalo i druhé nebezpečí, kdy (uměle) přehnaný strach "ze sousedů" vedl k posílení postavení těch, kteří z obranných opatření měli zisk a významné postavení.

Tito lidé bránili rozvoji skupin, které měli bránit, často z pouhých zištných osobních důvodů, aby si udrželi moc a výsady svého postavení.

POWER OF NIGHTMARIES - MOC "NOČNÍCH MŮR" (přehnaných obav), tak získala zásadní postavení ve dvacátém století, po konci druhé světové války - viz stejnojmenný třídílný britský dokument (BBC)  ZDE, ZDE, ZDE.

 

 

VĚDCI

Ovšem co může vést některé vyspělé a úspěšné (západní, např. americké) vědce, kteří měli skvělé postavení profesorů na nejlepších U.S. universitách (Georgetown university, Stanford university), aby riskovali celou svou úspěšnou kariéru svým rozhodnutím, že budou zpochybňovat jisté druhy obav a strachů, zdá se že záměrně zveličovaných některými U.S. politiky a obchodníky (později i novináři)?

Tímto svým výzkumem událostí 20. století, kdy jejich poznatky odhalovaly různé manipulace veřejným míněním, byli tito vědci schopni tato zjištění nově dokladovat, získáním skrytých důkazů, a dík těmto svým novým interpretacím těchto významných událostí mohli vědci apelovat na změnu chybných postojů, které vedly k ohromným ztrátám na životech lidí, k rozvratu více zemí, hlavně a především své vlastní země (viz ilustrační odkazy pod článkem o vzniku dluhů a ekonomických krizí dík válkám, zanedbání domácí infrastruktury), aby pro příště bylo toto rozhodování efektivnější.

Například Carroll Quigley učil na Georgtown universitě (mimo jiné i Billa Clintona, který na něj s úctou vzpomínal jako "na mravní autoritu, jako byl např. J. F. K."), věnoval dvacet let svého nejlepšího profesního života, mezi lety 1945 až 1965, aby sepsal ohromující analýzu vývoje západní Anglo-Americké společnosti, knihu TRAGEDY AND HOPE (Tragédie a naděje).

 

Ve své další knize Evolution of Civilization (Vývoj civilizací) má Quigley v úvodu např. obsáhlou pasáž o tom, jak je obtížné získávat "akademicky správným způsobem" důkazy o sociologických (společenských) událostech klíčového významu.

Popisuje zde například tendenční knihy o Napoleonovi, které vůbec nevysvětlují některé události, co k nim vedlo, proč byla přijímána právě taková rozhodnutí, a ne jiná, limity tohoto zkoumání, které z povahy věci nikdy není dokončené, protože budoucí nálezy nových podkladů mohou změnit náš pohled.

Jeho kniha Anglo-Americký Establishment pak byla dokonce po prvním tisku ničena (matrice byly zničeny, aby nemohla být dotištěna, viz rozhovor s . Quigley zde), což naznačuje, že už v 60. letech byly citlivé analýzy a informace (velmi korektní ale také i kritické k těm, co občas tvrdili své zveličující lži, aby dosáhli přehnaného strachu obyvatel a tím také posílení svého postavení) předmětem zásadního boje "o veřejný prostor".

 

Obdivuji odvahu těchto lidí, jako byl například

prof. A.C. Sutton nebo C. Quigley, jejich celoživotní snahu

o pochopení obchodních, společenských, finančních a mocenských důvodů,

které vedly k některým zásadním chybám západní civilizace

(poválečné chyby viz např. stručně česky zde).

 

Někdejší britský ministr financí (1997-2007) a pozdější britský premiér (2007-2010) Gordon Brown ve své čerstvě vydané knize MŮJ ŽIVOT A NAŠE DOBA prohlašuje:

"USA nás vlákaly do podpory své invaze do Iráku v r. 2003 podvodem. Americké ministerstvo obrany dobře vědělo, že Irák nevlastní zbraně hromadného ničení, avšak Britanii svou vědomost o tomto faktu zamlčelo", píše Brown. "Americké zpravodajské služby nám prostě informace o pravém stavu vojenských možností Iráku nesdělily. Kdyby se tak bývalo stalo, mohl běh věcí vypadat jinak. Válku nebylo tehdy zkrátka možno jako poslední řešení ospravedlnit, a naši invazi do Iráku není proto ani dnes možno označit za přiměřenou odpověď."

 

Základní otázkou je, proč nejsou tato analytická díla těchto západních

akademiků součástí výuky na středních a vysokých školách,

proč je není možné použít pro výuku kritického myšlení,

proč nejsou ani přeložena do češtiny?

 

Takže základním závěrem této první části je poznání, že strach je někdy i užitečný (např. pro přípravu obrany), ale zveličený strach vedl a vede k informačním válkám proti vlastním lidem s kritickým myšlením, kteří jsou pak následně s pomocí těch, co pracují pro peníze (i některých novinářů, viz ilustrační odkazy pod tímto textem), umlčováni.

 

 

ČÁST DRUHÁ - STRACH, ROZUM A VÍRA.

Ještě zajímavějším úhlem pohledu na STRACH je pak zamyšlení nad náboženskými kořeny mnoha strachů, a také jistě i manipulací.

Podíváme-li se na doklady o původu například Pentateuchu, Nového zákona, doprovodných knih Koránu (Tauídu - knihy o jedinečnosti Boží, zvykového práva Hadísů, atd.), Talmudu a mnoha dalších svatých knih, pak vidíme, že jde většinou o sbírku textů s různým datováním, a s velmi mnoha různými pozdějšími úpravami.

Základním důvodem, proč se například i T. G. Masaryk vzpíral vlivu kléru (duchovenstva hlavně římskokatolické církve) a jejich odvozenému politickému vlivu, také i vlivu některých vatikánských diplomatů, nepřátelských vůči nově vznikající ČSR, byly také jeho zkušenosti z mládí na Moravě, kde pokládal otázky (například o Svaté trojici) místnímu knězi, ale byl odbýván prohlášením "toto nezkoumej, to je dáno".

Takto (hloupě) pojaté dogmatické odpovědi popudily jeho rozum, nikoliv snad proti Kristovi či Bibli, tu měl na nočním stolku pořád, ale proti některým lidem v církvích, kteří si až příliš zjednodušovali život na "tradice a zvyky", a tímto intelektuálním selháním (doprovázeným často i jistými hrozbami) ztráceli významné intelektuály, potenciálně velmi kvalitní lidi.

Je snad i ve víře (nikoliv pouze v byznysu či financích) loajalita k církvi nade vše?

Každopádně souboj víry provází i století jednadvacáté, kde právě "tradiční" islám vidí často moderní západní společnost jako ohrožení svých tradic a zvyků, z pohledu Evropy naopak poněkud "středověkých" - jak ve smyslu vzdělávání dívek, postavení žen, tak v organizaci státu, zdravotních poznání, oddělení církve od státu, jak například zařídil i T.G. M. právě u nově vznikajícího Československa.

 

Na druhou stranu, rychlý rozvoj automatizovaných výrob po r.1945

a také rozvoj počítačové sítě a odstranění regulací bank v 90.letech

vedly společně k prudkému rozvoji "blahobytu" západu,

ovšem se všemi negativy.

Koloniálním drancováním, tlaku na ekonomicky slabší státy, podvodným svrháváním různých vlád pro vlastní zisk (viz Politico zde - zpráva R. Kennedyho juniora z r.2016, v článku "Proč nás Arabové nechtějí v Sýrii" - píše o tajné vyšetřovací komisi vlády USA v 50.letech, kdy vznikly mnohé převraty v režii CIA, což vedlo k nárůstu proti-amerických nálad, druhá část článku se zabývá obdobím po r.1979, viz i texty zde pod článkem, např. kniha Against All Enemies poradce čtyř US prezidentů, pana Clarka).

Tato negativa se zásadním způsobem projevila především zbytečnými válkami, s přifouknutými hrozbami, dále snahou zadržet rozvoj zemí, které by mohly vytvořit obchodní či mocenskou konkurenci, podporou autoritářů (například Saddáma v Iráku při válce proti Íránu, trvající 8let), a nakonec obchodní i finanční západní impéria (ohromné korporace) začaly "lobbisticky" prosazovat takové úpravy politik vyspělých zemí, že převládlo hledisko zisku nad morálkou.

Právě tento konflikt - zisku a morálky - se dnes začíná transformovat i s pomocí některých závislých "také" novinářů (opět viz ukázka pod článkem o lobbistech a novinářích z německých novin) v naprostou nadvládu finančních institucí, které vydírají státy, dochází k oboustranné korupci - jak politiků (aby finančníci na dluh financovali jejich politické volební sliby, a tím jim zajistili zisky a moc), tak i bankéřů, kterým na oplátku politici financují bankovní ztráty z peněz z daní.

Naprostý rozvrat západní morálky je opět "přikrýván" osvědčenou metodou zveličováním strachů - z terorismu, později z Ruska - aniž by ovšem tyto přeháněné "noční můry" (viz opět dokument BBC v úvodu) byly kriticky analyzovány akademiky a novináři, diskuse v hlavních médiích se proto scvrkává čím dál víc na ono známé "jdete s námi, nebo proti nám".

 

Právě tady se projevuje odvrácená strana "pýchy rozumu", kdy technologický pokrok (automatizace, později přenos informací v obchodu ve finančnictví s pomocí počítačových sítí, deregulace pravidel pro finanční sektor a propojení s politiky) vede nikoliv k lepší správě obcí, měst a států, ale naopak k rozvoji podvodů, propagandy a korupce.

Naopak ve společnosti potlačená víra "v Pokoru před tím, co nás stvořilo" (pro někoho příroda, pro jiné Bůh) začíná chybět.

 

Lidé přestali přemýšlet o své roli v celku zvaném planeta Země,

a pod (dočasnou) hojností různých "blahobytných lákadel" často říkají

- my máme právo být i sobečtí, protože jsme oprávněně lepší než jiní,

ti druzí se mají hůř hlavně vlastní vinou.

 

Lidé nevidí, jak ohromná je to lež, kolik bídy a vykořisťování prováděly tzv. vyspělé země po r.1945 v mnoha rozvojových zemí světa. Tato fakta jsou populaci vyspělých zemí dodnes hluboce zamlčována (podobně jako například ohromný rozsah hladu v Jemenu, způsobený námořní blokádou za účasti západu), přitom odhadem mohlo mít toto vykořisťování dokonce až 50 milionů obětí,

viz rozhovor Noama Chomského s Adre Vltchkem, zde (česky):

V roce 2014 vyšla zajímavá kniha Západní terorismus, ve které Noam Chomsky diskutuje s investigativním novinářem Adre Vltchkem.

Svět se dělí na dvě skupiny lidí: na ty ze Západu a na neosoby, o kterých nepřemýšlíme, neptáme se, co se s nimi stalo v minulosti.

Od konce druhé světové války v důsledku západního kolonialismu či neokolonialismu zemřelo 50-55 milionů lidí.

Největším úspěchem, jakého může útlak dosáhnout, je přesvědčit neosoby, že je přirozený.


 

 

Tato chybějící pokora a chybějící smysl pro celek, které nejsou prosazovány ani ve školách, spolu s probíhající intenzivní informační válkou proti vlastním lidem (zamlčující to hlavní - ohromnou korupci), společně s korupcí finančního, obchodního a svým způsobem i armádního odvětví, navíc s ohromnými dluhy států a planými sliby politiků, s přehánění hrozeb od nových placených propagandistů, kteří deformují rozsah našich vlastních tajných nenávistných akcí (ovlivňování voleb v mnoha zemích, podpora různých vraždících radikálů, vytváření falešných akcí, přiřčených našim oponentům), a kteří obranu druhých zemí vydávají za útok na nás, kteří jsme prý "nikdy nic zlého nečinili", jsme prý zcela bez viny,

...to vše může vést pouze ke zkáze efektivnosti a účelnosti západní společnosti, tím ke ztrátě postavení ve světě. A takový problém může vést i k válce.

 

Proto potřebujeme kritiky, s rozumem i vírou,

potřebujeme obnovit kontrolu finančního sektoru,

návrat pořádku do správy zemí.

 

Máme na to maximálně deset let.

 

Jinak přijdou vážné problémy, rozvrat stability společnosti, umlčování kritiků,  nakonec možná i velký konflikt.

A to by bylo, při 100. výročí založení ČSR, velmi špatné.

 

Napsal

Pavel Sedlák

s využitím uvedených zdrojů (viz odkazy v textu a odkazy pod článkem).

 

 

Ilustrační odkazy k textu výše:

 

 

O tom, že za "nafukováním hrozby imperiálního Ruska" stojí také

snaha lidí v Pentagonu získat pro sebe více peněz daň. poplatníků,

píše italský list Politico - originál ZDE

The U.S. Army’s War Over Russia - By Mark Perry, May 12, 2016

Top brass profess to be really worried about Putin. But a growing group of dissenters say they’re overreacting to get a bigger share of the defense budget.

 

 

24.4.2017, Šifra:

Tvůrci pořadu, který v německé televizi odkryl propojenost

novinářů z největších médií s globalisty a lobbisty, byli zažalováni.

Nejvyšší soud ale v lednu 2017 potvrdil, že mají pravdu.

Max Uthoff a Claus von Wagner si v kabaretu dělají legraci z TTIP, uprchlické krize, z NATO, euro, feminismu, extremismu, sexismu, terorismu, populismu, a třeba z novinářů napojených na lobbisty.


Satirický pořad Die Anstalt (instituce), který vysílá německá veřejnoprávní televize ZDF, je humorný, ostrý, nekonvenční, hravý a dravý.
Max Uthoff a Claus von Wagner si v kabaretu dělají legraci z věcí a témat, okolo kterých média našlapují jen velmi opatrně, nebo o nich píší jen s velkou vážností.

Třeba TTIP, uprchlická krize, NATO, euro, feminismus, extremismus, sexismus, terorismus, populismus a mnoho dalších.

Na díl z 29. 4. 2014, který mrazivě vtipně vyobrazuje propletení prominentních novinářů z největších médií jako Süddeutsche Zeitung, Die Zeit, Frankfurter Allgemeine Zeitung či Bild s transatlantickými organizacemi a think-tanky, byla podána stížnost a následně žaloba. Televize se ohradila, že na satiru má právo, nicméně díl byl z „preventivních důvodů“ z archivu ZDF odstraněn.

Pořad se sice týkal německých médií, ale perfektně sedí i na média evropská, americká či česká.

Vydavatel Die Zeit Josef Joffe a novinář Jochen Bittner na vysílání podali stížnost, ve které se ohradili, že nejsou členy transatlantických lobbistických organizací, ale „jen účastníci“. Spojení lobbistická organizace bylo prý také nesprávné.

Není to tak, že by Die Anstalt zobrazil některé skutečnosti a fakta špatně, ale spíš jen nepřesně.

Nicméně 10. ledna 2017 Spolkový soudní dvůr, tedy nejvyšší německý řádný soudní orgán, rozhodl ve prospěch satirického pořadu a žalobu dotčených žurnalistů zamítl.

Soud konkrétně uvedl toto:

Informace ohledně střetu zájmů obou novinářů týkajícího se nepopiratelného členství v lobbistických organizacích sedí. Že nebyly detaily znázorněné a nakreslené na tabuli do detailu přesné, nehraje v satirickém pořadu rozhodující roli.

 

 

6. 11. 2016, Lidové noviny/ Parlamentní listy:

ZDRCUJÍCÍ KRITIKA IDEOLOGICKÉ PROPAGANDY

"THINK-TANKU" EVROPSKÉ HODNOTY.

Odborníci z Fakulty sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzity Praha a z Asociace pro mezinárodní otázky si posvítili na práci think-tanku Evropské hodnoty.

Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou podle lidí ze zmíněných institucí totálně nepřijatelné v odborné práci.

Samostatnou kapitolou je stigmatizace části argumentačního prostoru pomocí konceptů jako dezinformace, propaganda a "hybridní hrozby".

V podání Evropských hodnot se přitom dotýká i pozic, které jsou v západní odborné debatě legitimně a nezřídka dlouhodobě vyjadřovány, například pochybností o věrohodnosti závazku ke kolektivní obraně NATO.

Ti, kdo nesdílejí například vysvětlení Evropských hodnot týkající se asertivní ruské zahraniční politiky a mezi jejími příčinami nacházejí třeba i necitlivé kroky činěné Západem, jsou tak nezřídka označováni za agenty Kremlu nebo přinejmenším naivní oběti ruské propagandy.

Z hlediska “strategické komunikace”, jíž jsou Evropské hodnoty propagátorem, je podobná stigmatizace téměř jistě kontraproduktivní.

Skupina "Evropské hodnoty" (*vydávající se falešně za think-tank a pobírající současně značné prostředky z veřejných peněz) jsou jen jedním, byť krajním příkladem, kam až může stírání hranic ideologie a odbornosti ve veřejné debatě dojít.

 

 

iDNES, 2017 - Z dokumentů zveřejněných organizací WikiLeaks vyplývá, že CIA má zvláštní hackerskou jednotku, která si osvojila techniky zahraničních protějšků z Ruska a Číny. To znamená, že dokáže po útocích na informační systémy zanechávat jejich stopy a svést tak vinu na ně. Jednotka se jmenuje Umbrage (pohoršení). Pravost dokumentů nicméně zatím nebyla potvrzena.

Pokud se ale informace potvrdí, bude to mít zásadní vliv na vyšetřování údajných ruských hackerských útoků během americké předvolební kampaně s cílem ovlivnit její výsledek. Pro veřejnost by to de facto znamenalo jediné; věřit může, komu chce, protože lhát může kdokoliv, poznamenal server Wired.

V úterý zveřejněné dokumenty zmiňují také to, že je CIA schopna pozměnit takřka jakékoliv chytré elektronické zařízení ve špiclovací nástroj. Ať už jde o iPhone, mobil s operačním systémem Android, počítač s Windows nebo televizi Samsung.

Celkem mají mít WikiLeaks nově k dispozici téměř 9000 dokumentů. To je víc, než kolik jich reportérům předal někdejší spolupracovník CIA Edward Snowden.

 

 

18. 2. 2017, Lidovky - Italský parlament umožnil bankám v problémech získat chybějící kapitál. Ten se nedostává například nejstarší bance světa Monte dei Paschi. Dolní komora italského parlamentu tak koncem týdne schválila zákon, s nímž v prosinci přišel kabinet nového premiéra Paola Gentiloniho.

Konkrétně jde o vytvoření záchranného fondu na pomoc bankám o objemu přes 20 miliard eur (asi 540 miliard korun). Finanční domy budou moci požádat o tzv. „preventivní rekapitalizaci“ –
ta umožňuje vládám pumpovat do bank státní peníze bez toho, aniž by došlo k porušení pravidel EU.

/* Zákon EU "o vnitřním vyrovnání bank" po krizi r.2008 nařizuje nejdříve použít soukromé peníze akcionářů i střadatelů, před investicí veřejných peněz do soukromého byznysu bank, jak se ale ukazuje, v prvním zátěžovém testu v Itálii opět vítězí politikaření a porušování pravidel nad velkohubými sliby politiků. Jak to pánové vysvětlují si přečtěte dále - "too big to fail"?/.

Její pád by totiž ohrozil úspory tisíců Italů a mohl by vyvolat krizi v celém italském finančním sektoru.

„Jde o krok vpřed ve smyslu zaručení větší ekonomické bezpečnosti firmám i italským domácnostem,“ pronesl po rozhodnutí parlamentu Gentiloni.

Už teď je ale zřejmé, že pomoc nepotřebuje jen Monte dei Paschi. V týdnu přišel list The Financial Times s informací, že Řím bude nejspíš muset pomoci zachránit dvě regionální banky z oblasti Benátska: Popolare di Vicenza a Veneto Banca.

Pokud tedy vláda pomůže jen těmto nejproblematičtějším bankám, zmizí z fondu skoro 14 miliard eur. Je tak velmi dobře možné, že 20 miliard nakonec nemusí vůbec stačit.

Výše nesplácených úvěrů v italském bankovním sektoru, které jsou pozůstatkem bankovní krize, dosahuje v zemi
360 miliard eur, tedy jedné pětiny hrubého domácího produktu. Ostatně potíže se špatnými úvěry a nedostatkem kapitálu musí řešit i další (tamní) banky.

 

 

...

 

Ve své knize Against All Enemies si poradce čtyř US prezidentů pro otázky bezpečnosti a terorismu, pan R. A. Clark, postěžoval na vládu Bushe juniora (US neokons), že jejich snaha napadnout Irák v r.2003 je naprosto nesmyslná a neodůvodněná (tedy že jde o válečný zločin), protože neexistuje žádné spojení s Al Káidou a tajné služby i US prezident to dobře vědí (viz i text zde).

Opustil na protest administrativu Bushe a jeho kniha například sdělila, že "Al Káida (báze) byl původně US seznam (databáze) "mudžahedínů" podporovaných CIA ve válce se Sověty v Afghánistánu".

 

Víc o křivení zpráv tajných služeb USA pro "odůvodnění" války v Iráku také říká bývalý šéf sekce CIA (2000-2005) pro Blízký Východ, Paul R. Pillar - zde.

 

Zajímavě o manipulaci západního zpravodajství hovoří i Jitka Obzinová, bývalá válečná reportérka ČT, zde.

 

 

Šéf francouzské rozvědky, generál Christophe Gomart (14. 4. 2017):

"Problém s NATO spočívá v tom, že mu dominují američtí zpravodajci, zatímco francouzská rozvědka není brána příliš vážně. NATO oznámilo, že Rusové plánují invazi na Ukrajinu, zatímco podle DRM (Direction du renseignement militaire, název francouzské rozvědky - pozn. red.) tomu nic nenasvědčovalo.

Rusové nevyslali na Ukrajinu své velení, transporty ani polní nemocnice, takže se o invazi nedá mluvit. (...) Nakonec se ukázalo, že jsme měli pravdu, protože pokud se na Ukrajině objevili ruští vojáci, tak ne jako invazní jednotky, ale jako prostředek, jak vyvinout tlak na ukrajinského prezidenta Petra Porošenka."

/ * ...aby řešil problémy v Donbasu a Luhansku diplomaticky, a nikoliv vojenskou silou. /

 

 

Crumbling America - Full Documentary (video, 1hod 31min) - ZDE

Dokument o vážně zanedbané infrastruktuře v USA - rozpadající se mosty, neudržované přehrady, zanedbané silnice, rozvody energií, atd., vyžadují zcela akutně podle odborníků asi 2biliony (angl. trilions) USD, pro "pouhé obnovení bývalého stavu", tedy nikoliv pro modernizaci.

 

Spojené státy stála válka proti terorismu do dneška asi 5bil USD - ZDE

A report by the Cost of War Projects has claimed that the US spent $4.79 trillion on wars in the Middle East and on the ‘War on Terror’ after the September 2001 terrorist attacks.

The report which is run
by Brown University’s Watson Institute, counted the total budgetary cost of the wars America waged in Afghanistan, Iraq, Pakistan and Syria as well as on counter-terrorism and includes future obligations to spend budgetary money through 2053, estimated future spending on veterans, interest already paid for money borrowed for the war effort and other commitments.

 

 

Jeffrey D. Sachs, Bostonglobe.com, říjen 2016
The fatal expense of American imperialism

J. Sachs uvedl také statistiku:

podle amerického ministerstva obrany z roku 2010, zemi patří k 4999 vojenských zařízení, z nichž 662 je umístěno na území jiných zemí. Ročně řízení těchto objektů a válečné operace Washingtonu stojí asi 900 miliard dolarů, tedy zhruba čtvrtinu všech federálních vládních výdajů. Nicméně, Sachs poukazuje na to, že války USA ve svém výsledku téměř nikdy neposloužily národním zájmům země, a to se stalo téměř pravidlem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZAMYŠLENÍ PRVNÍ:

 

V MODERNÍ TECHNOLOGICKÉ ZÁPADNÍ SPOLEČNOSTI

EXISTUJE MNOHO ZÁJMU O DUCHOVNÍ ROZVOJ ČLOVĚKA,

ALE VZHLEDEM K RACIONÁLNĚ-VÝKONOVÉ POVAZE

ZÁPADNÍHO SVĚTA JEN MÁLO ČASU SE MU DOOPRAVDY VĚNOVAT.

 

ZÁJEM LIDÍ I ZVYŠUJÍCÍ SE POČTY "VYHOŘENÍ A OSLABENÍ

V ŽIVOTĚ" DÁVAJÍ PŘÍLEŽITOST RŮZNÝM PODNIKAVÝM LIDEM.

JAK SE VYHNOUT TĚMTO "KOUZELNÍKŮM S DUCHOVNEM"?

 

29. 8. 2018

 

INSPIRACÍ pro toto zamyšlení se stal blog známého autora Mnislava Zeleného (Atapany), o jisté povrchní snaze u lidí západu získat duchovní zkušenosti spíš s pomocí pro nás exotických nauk či lidových šamanů, kde si lidé zkracují dlouhou cestu nažívání "atraktivní obalem" jakýchsi exotických duchovních "kulis".

Navíc moji lehce polemickou odpověď vyhodnotil "automatizovaný diskusní systém s prvky umělé inteligence" jako spam, což mi přijde vysloveně "symptomatické" a současně v jistém smyslu i velmi pikantní.

Zdá se, že posuzování polemiky je pro tyto systémy nejtěžší zkouškou, což nám dává jistou naději, že než dokážeme opustit své chemicko-biologické tělo v nějakém technologickém "robotickém systému", tak uteče ještě hodně vody.

 

Do té doby je naše pouto s Matkou Přírodou a Otcem Vesmírem vše-určující.

Jsme vzájemně propojeni, vycházíme jako lidé z veškeré okolní přírody i vesmíru, pokud bychom přírodu a živočichy kolem zničili, poškodíme tím nevratně sami sebe.

 

Z tohoto faktu (propojení člověka a přírody) vychází i zkušenost Mnislava Zeleného, který studoval vztah Indiánů v divoké přírodě k jejím projevům i darům, sledoval jejich kulturu, která je s touto přírodou úzce spjata i mystickými obřady, kdy s pomocí monotónních rytmů, toxických (na psychiku člověka působících) bylin a tradovaných způsobů zacházení s touto "ne-racionální" zkušeností dosahují Indiáni s pomocí průvodců – šamanů – mystických spojení (sjednocení) s přírodními "duchy či bohy".

Hovoříme zde o pohanské fázi uctívání, před vznikem například egyptských či antických kultů, také před vznikem dnes známých hlavních monoteistických náboženství.

 

Moderní člověk jasně ztrácí toto spojení s přírodou, "obut a oblečen" vchází do přírody nikoliv už divoké, ale kulturně upravené využíváním, vchází do přírody obhospodařované. Zvěř i ptactvo museli ustoupit lidským sídlům a silnicím, továrnám, ryby v řekách i mořích trpí následky stále rostoucí lidské činnosti.

Příroda je jako celek "rostlin i zvířat" natolik lidmi ovlivněna, že mnoha druhům hrozí vyhubení a mnoho harmonických oblastí "lesů a vod" bylo průmyslově a hospodářsky významně rozvráceno.

To zpětně, spolu se zvyšujícím se počtem lidí na planetě a jejich koncentrací kolem "vědecky-racionálně-technologických center" (měst) vede k množství moderních chorob, různých problémů, nemocí či osobních "pracovních vyhoření".

 

Ale oslabený člověk, ztrácející ze zřetele smysl života,

založeného na výkonu a následné materiální a zábavné (konzumní) odměně

aneb blahobytu, celkově unavený až vyčerpaný touto svou

konzumně-výkonovou rolí v racionálně-vědeckém světě,

najednou zatouží po vnitřní harmonii a hledá cestu,

kterou ale nikdy od dětství nepěstoval, protože mu vždy připadala pouze

jako ztráta času, stejně jako ochrana a snaha o porozumění

starých duchovních učení, stejně jako ochrana přírody.

 

Pokroková vědecko-racionální fáze našeho světa, v posledních 200 letech plná úžasných vynálezů, pomáhajících lidem v těžké práci, životě i zábavě, tak vede k masivnímu rozvoji mnoha negativních důsledků.

Například manažeři firem často pod pohrůžkou "když to neuděláš ty, tak to udělá někdo jiný", ničí skrytě přírodu i zdraví obyvatel mnoha regionů. Naše "vyspělá civilizace" dokáže poskytnout lepší bydlení i život mnoha lidem, ale právě ony materiálně-zábavné bonusy ničí časem planetu, a také lidská duše mnoha jedinců v tomto prostředí (až na malé skupinky super-elit) rychle chřadne.

Výkonově-finančně-vojenský "princip fungování" současné západní civilizace tak spěje k zničení přírody, skrytému vysávání mnoha slabších států, což dopadá negativně do těchto společností, k válkám a k vyhoření vnitřní energie mnoha lidí.

 

A tímto ničením přírody i člověka tento výkonový princip spěje k jasné zkáze.

Jedinou alternativou se zdá být – pokud současný vrchol průmyslově-vojenské "skrytě harmonii přírody a člověka znásilňující" civilizace vůbec přežijeme – změna chování lidské společnosti, kde finančně-průmyslově-vojenská kultura

...bude časem nahrazena kulturou harmonie:

- člověka v rovnováze výkonu a sebepoznání,

- a lidské společnosti v rovnováze k přírodě, prostoru "zvířat, lesů i vod."

 

To se logicky neobejde bez ohromných změn v prioritách financování, namísto

investování do vojenských technologií bude až polovina výdajů směřována

k ochraně přírody a k dosažení nového typu vzdělávání lidí,

aby dokázali lépe využít svůj život - jinak nepřežijeme a časem nás zničí

řada válek, různé nemoci, zničené prostředí a ztráta smyslu existence.

 

 

Zní to utopicky, ale hovořil o tom u nás v r.2015 například filosof Šmajs (ZDE),

cesty duchovního rozvoje člověka se mohou stát až celou třetinou obsahu

nových vzdělávacích systémů.

Protože naučit se opět vnímat jemné záchvěvy duše, skloubit výkon a pracovitost

s harmonií a vyrovnaností, to vyžaduje mnoho úsilí, času a vzdělávání.

 

 

 

2. JAK TEDY ZKOUMAT UŽ DNES TYTO NAUKY, JAK SE NESTÁT OBĚTÍ

JAKÉSI "POVRCHNÍ MÓDY", ALE ZÍSKAT PŘÍSTUP KE SKUTEČNÝM

PRINCIPŮM "SPIRITUALITY ČLOVĚKA", KTERÉ DOOPRAVDY

DOKÁŽÍ ZMĚNIT NAŠE VNÍMÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA?

 

No, v dnešní době opravdu těžko, není mnoho času při zakládání rodiny a nutném vydělávání peněz na meditace o vnitřní rovnováze. Bez využití dlouhodobých promyšlených a cílených snah k získání alespoň malého času v osobním denním rozvrhu, bez podpory státních škol (tyto oblasti rozvoje naprosto ignorují), bez schopnosti sám vytvářet "malé příležitosti" pro cvičení, nemůže moderní člověk uspět.

Cílená snaha je jistě nutná, ale jak to udělat, aby to nebylo "nucení se"?

Těžko o tom mluvit krátce, naše osobní založení rozhoduje.

Prostě naše povaha nám musí umožnit se zajímat o harmonie v lidech i přírodě, protože státní školství nic z tohoto neučí, a tak je každý sám svého štěstí strůjcem.

Mnoho lidí zažije prudkou změnu osudu, nemoc, úraz, rozpad vztahů, náročné pracovní prostředí s vyhořením, jiní lidé docházejí ale ke zkušenosti pozitivně, kdy se jim informací dostane v ideální (nikoliv dogmatické) podobě v rodině, od přátel, či jsou nadáni darem vidět tyto problémy přímo - sami, bez pomoci druhých.

Ale vždy pak musí přijít poučení, kudy v této "duchovní zemi" našlapovat, aby se člověk nestal obětí svojí vlastní neznalosti, při chůzi touto krajinou si totiž lze i ublížit, a to velmi vážně. Síly zde se vyskytující jsou podle vyjádření mnoha lidí velmi mocné, a znají oba vrcholy - jak pól dobra, tak i hloubku pólu pro-pastí.

 

Jistě je tak nejbezpečnější jít cestou pro nás dobře známých místních náboženství (římskokatolické, evangelické a dalších církví), ale jejich nauka připadá někdy moderním lidem už příliš svazující.

Takže se pak otevírají cesty k pro nás exotičtějším naukám (budhismu například), ovšem ta exotika může být zrádná, poskytuje nám někdy falešné pocity, dík pro nás neznámým "kulisám" odlišné kultury.

Třetí cestou je tak pomalé studování zajímavých lidí, z oblasti umění, politiky, různých cestovatelů a zajímavých knih, které jsou dobře prověřeny historií.

Tato cesta je sice méně "mystická", ale vysoce zajímavá, nabízí totiž pohledy na ne příliš dávnou historii, s mnohem osobnějším náhledem. Je tak vhodnou cestou pro začátečníky, kteří chtějí dopřát svému životu "dříve nepoznaná moudra", při zachování bezpečné cesty bez výrazných rizik.

 

Tomuto tématu "zajímavých lidí" se budu věnovat i příště, považuji ho za ideální námět pro mé další zamyšlení.

 

Pavel Sedlák