BLOG ANEB ZÁPISNÍK - ČÁST PRVNÍ

 

Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
blog o kamerách
CP pro XHA1

 

 

CO SE VLASTNĚ STALO NA UKRAJINĚ?

Nabízím přehledný článek možných odpovědí, shrnutí základních faktů pro neinformované, včetně všech důležitých souvislostí.

 

...aneb o nejdůležitějším pařezu v novodobé historii Evropské unie (vysvětlení najdete níže).

 

1. Úvod

Rozhlédnete-li se dnes (v druhé půli srpna r. 2014) po internetu, najdete v podstatě pouze dvě názorové možnosti ohledně vývoje událostí na Ukrajině (záleží pak pouze na vašich osobních preferencích, kterou z nich budete považovat za reálnější, a také na vaší ochotě nevidět ani svět ani tyto možnosti zcela černobíle).

 

MOŽNOST č.1

První možností je, že Putin a Rusko jsou "ti zlí", s nimi bojují síly "z říše dobra", které chrání "ty slabší" proti zvůli imperiální politiky Ruska. Fakt, že proruský prezident Janukovič odmítl podepsat přistoupení Ukrajiny k EU vyvolal pro západní Evropu pochopitelné demokratické protesty opozice (umírněné - např. Kličkovy, i velmi radikální - např. Pravého bloku), které Evropa podpořila, proruské síly vedené Janukovičem nařídily střílení do demonstrantů na Majdanu (Majdan=náměstí), proběhla anexe Krymu a druhý masakr v Oděse (kde se podle západních médií "sami zapálili proruští separatisté"), následně  Putin dodal povstalcům raketový komplex a ti sestřelili (možná omylem) civilní letadlo s asi 300 nevinnými civilisty.

Západ na vše logicky reagoval sankcemi, které postupně zpřísňuje, podporuje demokratické demonstranty Majdanu jak finančně tak i vojensky, včetně vojenských poradců USA. Euro a rubl oslabují, ale Spojené státy nabízejí spojencům vojenskou pomoc svých slavných jednotek z válek v Iráku, Lybii a Afghánistánu, což utužuje euro-atlantické vazby a uklidňuje trhy, ropná krize nehrozí, protože USA navyšují těžbu břidličných plynů. Evropské státy navyšují zbrojní rozpočty, což přináší práci nezaměstnaným, vše směřuje k podpoře protestů proti Putinovi přímo na území Ruska, kde lidé nemají kvalitní zboží ze Západu a tak se bouří proti diktátorovi, který zabil mnoho nevinných civilistů ve své osobní touze po moci.

 

MOŽNOST č.2

Neo-konzervativci v USA vyvolávají cílené konflikty od doby 11. září, války v Iráku (svržení Saddáma Husajna, během všech bojů zahyne obrovské množství civilistů, americké firmy obnovují přístup k irácké ropě), Afghánistánu (boj proti Al Kaidě, kterou ale podle poradce tří amerických prezidentů Clarka vyzbrojili a vycvičili agenti CIA na území Pakistánu během 80.let), v r. 2012-2013 v Sýrii (boj proti Assadovi na základě zmanipulovaných útoků režimu, vyzbrojení opozice dodávkami zbraní přes Katar a Saudskou Arábii vede ke vzniku radikálního Islámského státu - přidávají se k němu bojovníci z válek v Iráku a Afghánistanu,což vytvoří velmi bojeschopné jednotky - opakuje se tak vlastně scénář s Al-Kajdou, jen v kratší době), válku v Lybii (zřízení bezletové zóny, následné útoky NATO na pozemní cíle jsou klíčové pro vítězství tamních povstalců, byť pozemní údery překračují mandát OSN, Muhammad Kadáfí je následně zabit, v zemi nastupují chaos a kmenové války, ovšem americké firmy mají přístup k tamní ropě, v létě 2014 ale NATO evakuuje ambasády kvůli eskalaci násilí) a Egyptě (svržení prezidenta Mubaraka, následně nastupuje Muslimské bratrstvo, které je opět vyzbrojováno Katarem a Saudskou Arábií, oběma zemím opět dodávají zbraně USA - Muslimské bratrstvo je ale pro USA nečekaně potlačeno místní armádou, což stabilizuje Egypt).

V r.2008 proběhne zajímavý konflikt v Jižní Osetii, kde NATO podporuje gruzínského prezidenta Šakašviliho, který během zahájení letní olympiády v Číně zaútočí na proruské město na území Gruzie těžkou vojenskou technikou, obviní následně (falešně) Rusko z anexe Osetie a útoku na Gruzii. Rusové ale jeho vojska zatlačí zpět, po prvotní západní protiruské propagandě uznává (velmi potichu) NATO i EU v r.2009, že Rusko se opravdu pouze bránilo (zákeřnému masakru rusky-mluvících obyvatel v Osetii, načasovaném na dobu letní olympiády, což původně propaganda použila proti Rusku - že je nelidské, aby vtrhli na cizí území během celosvětového mírového sportovního svátku).

V r. 2008 poprvé požaduje G.W. Bush vstup Urajiny do NATO, ale evropské státy v čele s Německem a Francií zásadně nesouhlasí (vědí, že slíbili Rusku v r.1989, že NATO nebude obsazovat toto území), druhý pokus se děje v r.2014 - Ukrajina chce vstoupit do EU a jedná o přičlenění k NATO, což ohrožuje zájmy Ruska, jelikož hrozí ztráta vlivu na Krymu ve prospěch NATO, což logicky vede k obraně strategických ruských zájmů (má zde i historicky významné zájmy, základnu Černomořské flotily). Po navýšení ruských vojenských sil proběhne referendum (vyhlášené za asistence ruských vojsk, ale přesto politicky zcela legálně autonomním parlamentem Krymu) o opětovném připojení k Rusku (o Krym přišlo Rusko nešťastným Chruščevovým administrativním zásahem v dobách Sovětského svazu, kdy vnitřní hranice nic neznamenaly, neproběhlo ani nějaké referendum obyvatel; po roce 1989 byla uzavřena dohoda, že Krym bude mít v rámci Ukrajiny zvýšenou autonomii a že NATO nebude o Krym usilovat, Rusko bude platit Ukrajině za pronájem základny).

Západní tajné služby využijí oblíbený scénář vyvolání občanské války - během zimní olympiády v Soči (důležité pro prezidenta Putina i prezentaci Ruska) využijí umírněné akce pořádkových sil Janukoviče (které zasahují proti demonstrantům na Majdanu zcela standardními prostředky a postupy, podobně jako například USA zasáhly v New Yorku proti hnutí Occupy, které bylo nekompromisně rozpuštěno, ovšem s využitím běžných policejních donucovacích prostředků), do hry ale vstupují ukrajinskou opozicí najatí čtyři odstřelovači, kteří (ve spolupráci s tajnými službami cizích zemí, operujících v Kyjevě) zabijí celkem skoro 100 lidí - toto násilí falešně připíše opozice proruskému prezidentovi, čímž spustí odvolání prezidenta Janukoviče a širokou mezinárodní nenávist proti Rusku. Proruské regiony (Doněck a Luhansko mají asi 70pct rusky-mluvících obyvatel, přes 50pct má i oblast kolem města Oděsa) se cítí celou situací ohroženy a vyhlašují autonomii, chtějí federativní uspořádání Ukrajiny (Doněcká oblast dokonce pod vedením separatisty Strelkova žádá Putina o přímé připojení k Rusku, snaží se zjevně o krymský scénář), to ale Putin odmítá, nechce rozbití Ukrajiny, jen se brání jejímu vstupu do NATO. Dál podporuje federální uspořádání Ukrajiny, o čemž jedná v průběhu MS ve fotbale v létě r.2014 s A. Merkelovou a dalšími státníky, na cestě je politická dohoda a uklidnění vztahů s Evropou.

Konflikt eskaluje druhá (pečlivě zorganizovaná) provokace - v Oděse je ukrajinskými jednotkami zmanipulovaným davem upáleno na 50 místních obyvatel. Západ informuje o tom, že "proruští separatisté se sami upálili neopatrným zacházením s molotovovými koktejly v budově odborů", což je skutečně zvlášť hrubé překroucení skutečnosti, v budově totiž byli jen běžní obyvatelé Oděsy, dokonce i ženy s dětmi, prostě obyčejní lidé, což následně přiznává i místní samospráva a vyhlašuje oficiální smutek za padlé civilisty.

Následně přichází třetí a zcela nejhorší manipulace - ukrajinské stíhačky záměrně sestřelí Malajsijské letadlo se 300 civilními pasažéry, aby zarazily probíhající politické dohody mezi Evropou a Ruskem. Následuje obrovská protiruská západní propaganda, jejímž výsledkem jsou ekonomické sankce, silná protiputinovská agitace a zmanipulované důkazy (např. "vylovené spisy z jezera" poblíž Janukovičovy vily, které mají dokazovat přípravu masakru na Majdanu). Události donutí Evropu k uvalení sankcí, Rusko obratem zavede protisankce. Ukrajina je v chaosu, euro a rubl padá, dolar posiluje.

V širším kontextu celé události je fakt, že Čína a Rusko nedávno oznámily, že nadále nebudou vzájemně obchodovat v dolaru (a země BRICS v květnu 2014 zřizují Rozvojovou banku, která má omezit vliv proamerického Mezinárodního Měnového Fondu a Světové Banky, což má svůj potenciální vliv na budoucí pozici dolaru jako světové rezervní měny). Všechny události záměrně a zcela koordinovaně směřují k očernění Ruska (pečlivě podvrženými událostmi a důkazy, což naznačuje spolupráci tajných služeb třetích zemí), než se masakry na Majdanu a v Oděse a pád malajsijského letadla vyšetří, tak už je pro Evropu a Rusko pozdě - Evropa i Rusko zpřetrhají vzájemné obchodní vazby i politickou spolupráci, už není cesty zpět.

Manipulace Spojených států a NATO posilují dolar a současně oslabují Rusko, Evropu a BRICS země, což vede k lepším vyhlídkám uchování pozice dolaru jako světové rezervní měny (tato okolnost má i zásadní vliv na schopnost dál financovat obrovský dluh USA), současně se zachovává obrovský kolotoč zbrojního průmyslu a k moci v USA opět nastupují dravci - neo-konzervativci, to vše s falešnou záminkou "ochrany lidských práv" a mediálně neustále "přifukovaných" protiteroristických opatření. Evropa trpí poklesem eura, potenciálním problémům s dodávkami plynu a ropy z Ruska, navíc musí sanovat Ukrajinu, zemi ovládanou oligarchy s naprosto nefunkční státní správou, zcela zkorumpovanou zemi.

 

- opravdu pěkné možnosti, že .-) ?

Upřímně řečeno, ani jednu z těchto dvou možností nelze vidět zcela dogmaticky, jako různí fanatici na sociálních sítích, takže pojďme tyto záměrně vyhraněné možnosti postupně rozplétat a především naplňovat fakty.

 

 

2. Posouzení

celé této komplikované situace vyžaduje schopnost "nevidět černobíle" a věnovat se čistě faktům - především jde o vyšetření tří klíčových momentů ukrajinských událostí - masakrů na Majdanu, v Oděse a odpovědnosti za tragické sestřelení civilního letadla - kdo v těchto událostech střílel, upaloval, sestřeloval?

Následně je třeba posoudit i některé mezinárodní souvislosti (oprostit se i od jistých historických klišé, které mají vliv zvlášť v zemích bývalého Sovětského bloku).

 

I. Nejdřív pár nutných základních faktů o Ukrajině a nedávné historii vztahů Ruska a USA.

Ukrajina má asi 47mil obyvatel, množství správních oblastí (viz obrázek níže), ve třech z nich má převahu ruskojazyčné obyvatelstvo (ale jen na Krymu převažuje obyvatelstvo ruské národnosti).

 

V r. 2008 poprvé navrhnul G.W. Bush vstup Ukrajiny do NATO, ale evropské země (včetně Německa, už pod vládou Angely Merkelové) toto zásadně odmítly, nechtěly zhoršit spolupráci s Ruskem a eskalovat napětí.

V posledních demokratických volbách na Ukrajině zvítězil silně proruský prezident Janukovič, otočení směřování země se nelíbí části obyvatel. Země je ale zmítaná vlivem oligarchů, kteří mají v oblastech často větší moc, než demokraticky zvolená vláda. V následném konfliktu tak bojují jak jednotky státní ukrajinské armády, tak i soukromé jednotky (placené armády žoldáků) oligarchů. Ve známost s událostmi na Majdanu vešla především radikální strana Pravý blok, která představuje (velmi) radikální nacionalistickou ukrajinskou opozici.

Do událostí vstupuje poměrně aktivně i Polsko, zaznívají zde i historické souvislosti s masakrem v Katyni, události jsou ovlivněné i vývojem z počátků 90.let, tedy rozpadu sovětského bloku, kdy se Rusko za vlády Jelcina stalo nepředvídatelnou jadernou velmocí, kterou z chaosu vyvedl až prezident Putin. Západ toto znovunastolení pořádku oceňoval, ovšem pak začal Putin omezovat opozici a obcházet zákony (např. opakovaným střídáním funkcí premiéra a prezidenta s kolegou Medveděvem).

V roce 2010 se v Praze konal "jaderný summit"mezi prezidenty Ruska (Putinem) a Spojenými státy (Obamou), kde se tyto země domlouvaly na dalším snížení jaderného potenciálu. Vztahy mezi USA a Ruskem komplikují konflikty v Sýrii, Iráku, Lybii, Íránu a Egyptě, kde má Rusko své zájmy (například podporuje Assada v Sýrii, Rusové např. zabránili otevřeným zásahům Spojených států vetem rezoluce OSN, v Íránu zase podporují své zájmy proti americkým, USA naopak financují a vyzbrojují Katar a Saudskou Arábii, odvěké rivaly Íránu). Blízký a Střední Východ zde tak také hrají roli, stejně jako ekonomické důvody, kde Rusko stále více obchoduje se zeměmi BRICS (Čínou, Brazílií, Indií a Jižní Afrikou), což USA vnímají jako možné ohrožení postavení dolaru v budoucích letech.

Saudský král (tehdy korunní princ) Abdulláh s prezidentem US George W. Bushem (v době těsně po 11.9.2001)

Největší souvislostí jsou ovšem rozpady zemí, kde nedávno zasáhlo NATO, nyní hrozí zjevný rozpad Iráku, problémy má Sýrie (kde US vyzbrojily Assadovu opozici zbraněmi za 1mld dolarů), chaos je v Lybii, Ukrajina tak hrozí tímto "tradičním" scénářem - což by pro EU neslo i značné náklady a je otázkou, zda by na sanaci Ukrajiny vůbec měla Evropská unie peníze (a co by za tyto peníze obdržela). Lidé na západě si prošli bankovní a následnou hospodářskou krizí, jsou tak nespokojení zvýšenými výdaji v americké válce "proti terorismu", do které jsou vtaženi spojenci v NATO.

 

II. Válka v Jižní Osetii v r.2008 (chronologie konfliktu zde)

Jde o typický scénář, kdy Gruzie vede s Ruskem spor o vliv na autonomní oblast Jižní Osetie. Do této situace vstupuje opět EU, Spojené státy a NATO, kde podporují proamerického prezidenta Šaakašviliho (v současnosti stíhaného za řadu zločinů), který ale tuto situaci zjevně chtěl využít spíš ve svůj osobní prospěch, než pro blaho svého národa, jeho proamerický postoj je tak spíš účelový.

Jinak by totiž nezačal konflikt s Ruskem v době letní olympiády v Číně, napadl těžkým dělostřelectvem ruské obyvatele Gruzie ve městě nedaleko hranic, na což (překvapivě rychle pro Šaakašviliho) zareagovali Rusové, kteří okamžitě zasáhli, byť si asi Šaakašvili myslel, že v čase zahájení olympiády Rusko bude s rychlou reakcí na záchranu obyvatel váhat (tuto rychlou reakci neopomněl Rusku Západ vytknout, přitom Šaakašvili byl v té době v úzkém kontaktu s NATO a EU).

Načasování konfliktu je velmi zajímavou okolností i u současného konfliktu na Ukrajině, kdy první masakr na Majdanu (kde čtyři neznámí odstřelovači zabili asi 100lidí, jak protestujících tak policistů i příslušníků jednotek Berket) nastal 20. února 2014, tedy ještě během konání zimní olympiády v Ruské Soči (ta skončila 23. února 2014), to je opravdu vysoce zajímavá shoda okolností.

 

Válka v Jižní Osetii ale přinesla ještě jednu VELICE důležitou změnu v Ruském postoji.

Rusové se (poprvé od r.1989 a následné "potácivé" Jelcinově éře v Rusku) opravdu SILNĚ ROZLOBILI. Co bylo důvodem tohoto hněvu? Neustálé kroky Západu, které uplatňovaly "dvojí metr", které očerňovaly Rusko, předehrou k Jižní Osetii byla totiž válka v Kosovu, kde byl tradiční ruský spojenec - Srbsko - tzv. "humanitárně vybombardováno", což bylo prvním vážným útokem na vzájemně korektní vztahy Ruska a Západu, pokud nějaký takový vztah může tedy v dnešním globálním světě existovat.

Kdo chce pochopit současný konflikt na Ukrajině, musí se na problém podívat očima druhé strany. Pro tento účel neexistuje "lepší studijní materiál", než obrovsky "nediplomatický", tvrdě upřímný a naprosto nezvykle (na půdu OSN) otevřený a spontánně rozhořčený projev tehdejšího  ruského zástupce v OSN Čurkina, po vypuknutí války v Jižní Osetii.

Tento klíčový projev naleznete ZDE (ruský originál).

Projev pana Čurkina na půdě OSN vstoupil do historie jako předěl vztahů USA a Ruska po r.1989, ohrazuje se zde proti respektované mezinárodní organizaci OSN, která nerozumí "esenciální podstatě konfliktu v Jižní Osetii". Tento projev je klíčem k pochopení cítění Ruska v dnešním konfliktu na Ukrajině.

 

Mimo jiné zde zazní (pro Rusko) tyto klíčové momenty:

- V den zahájení vojenského útoku Gruzie proti Jižní Osetii (začal večer a v noci 7. srpna 2008) ráno skončilo společné štábní cvičení USA a Gruzie s názvem "okamžitá odpověď", kde působilo 1000 vojenských poradců. Nechceme ani náhodou domýšlet, že by vojenský záměr gruzínské vlády (...útoku na Jižní Osetii) měl "zelenou" od představitelů Spojených států, ani náhodou nechceme domýšlet (zopakoval)...

- Rusko opakovaně upozorňovalo mezinárodní společenství na nebezpečí situace v Jižní Osetii a Abcházii, vojenský rozpočet Gruzie se v posledních letech ztřicetinásobil, probíhala rozsáhlá gruzínská mobilizace. Nyní už víme, proč se to dělo...

- V noci ze 7. na 8. srpna zahájila Gruzie útok na hustě obydlená místa Jižní Osetie, těžkým dělostřelectvem a "plošnými" raketomety GRAD, tanky, s podporou letectva. Útoky nebyly cílené na vojenské objekty, ale byly plošné, během prvních 24hod zahynulo asi 2000 civilistů (zdroj ve videu nebo zde). Ruská Federace okamžitě učinila dotaz na ministra obrany Gruzie, bylo nám sděleno, že začalo vojenské řešení "ústavnosti této oblasti", tohoto už 15let trvajícího konfliktu v Jižní Osetii.

- Z oblasti se 120.000 obyvateli uteklo (i přes vážné nebezpečí života během přesunu) během několika dnů na 30.000 uprchlíků do Severní Osetie, bylo zabito i našich 12 mírových pozorovatelů (kteří měli mandát dle mezinárodní dohody z Dagomysu z r. 1992 o Jižní Osetii, podepsanou Gruzií). Tito pozorovatelé byli v západních médiích označeni jako důkaz ruské vojenské kontroly nad J. Osetií, přitom (podle mých údajů) právě v tento okamžik působilo v Gruzii 127 pozorovatelů Spojených států!

- Jak máme nazvat tuto vojenskou akci Gruzínské vlády? Termín "agrese" označuje útok jedné země na druhou, jde snad o lepší situaci, když je vojenský útok zamířený proti obyvatelstvu na vlastním území? Nebo to máme nazvat (vypuzení 30.000 uprchlíků a zavraždění 2000 obyvatel během prvních 24hodin) "etnickou čistkou území"? Mají naši míroví pozorovatelé utéct před tímto vyhlazením civilních obyvatel, jako utekly některé mírové síly ve Srebrenici? Kolik musí zemřít civilních obyvatel, abychom mohli použít termín "genocida"? Proto na toto území vstoupily naše síly, aby ochránily jak obyvatele tak naše mírové pozorovatele, toto vraždění obyvatel nedopustíme.

 

/*podle anglické wikipedie válka v Jižní Osetii vyhnala z domovů na 192.000 lidí, počet mrtvých je odhadovaný velmi různě, podle gruzínské strany asi 400 obyvatel, podle ruské strany až 2000 obyvatel, napadeno bylo hl. město Cchinvali, také cca desítka vesnic, většina obyvatel v oblasti měla ruské pasy a nechtěli být pod kontrolou Gruzie, usilovali dlouhodobě o rozšířenou autonomii. Vojenským vpádem vznikly škody o celkové výši cca 100mld rublů, např. 20pct budov v hlavním městě bylo zcela zničeno, 10pct významně poškozeno.

Okolností konfliktu byl i fakt, že Rusko po nástupu Putina (a ukončení války v Čečensku) významně posílilo (pomohlo i omezení vlivu oligarchů, kteří si chtěli i politicky "privatizovat" celé oblasti Ruska a obchodovat s jejich nerostným bohatstvím, vyřešit oligarchy se nepovedlo např. vládě na Ukrajině), ruské angažování podpořilo i odtržení Kosova, kde NATO a EU uznaly odtržení této provincie i proti vůli Srbska a dokonce proti vůli rezoluce OSN č.1244. Saakašvili byl vyzbrojován a financován z EU a NATO, Rusko mu ale nedovolilo řešit situaci v Jižní Osetii vojensky, etnickou čistkou území, šlo o důležitý moment - změnu vztahů USA, EU a Ruska. /

Tento projev pana Čurkina (vždy uhlazeného diplomata) v OSN ukončil "jelcinovu éru" slabé Ruské Federace, v podstatě odstartoval novou éru vztahů NATO, EU a Ruska, která nyní vrcholí konfliktem na Ukrajině, kam se NATO pokusilo rozšířit (dle mnohých v rozporu s dřívějšími dohodami) svůj vliv. Rusko "za Putina" už není tak slabé, jako bývalo "za Jelcina", roli v této změně sehrála právě válka v Jižní Osetii, kde se významně angažovalo NATO, US a EU.

 

III. První masakr na Majdanu - 20. 2. 2014

Majdan je slovo, které v arabštině, perštině i ruštině označuje náměstí, park nebo otevřené prostranství. Začátek událostí je zřejmý (je podobný např. hnutí Occupy v New Yorku, kde protestovali občané proti finančním a politickým kruhům v USA), tedy občané obsadí určitý prostor a protestují proti politice vlády nebo prezidenta.

Během ruské olympiády v Soči (která končí 23. února) se chystá další policejní akce vládních jednotek proti demonstrantům, což je zcela běžný postup (například v Londýně nebo v New Yorku). Policisté i speciální jednotky jsou ozbrojeny, ale mají příkaz použít střelné zbraně pouze v případě, kdy na ně zaútočí střelnými zbraněmi někdo z demonstrantů (opět jde o zcela běžný postup).

Kritický moment přichází ve chvíli, kdy policejní jednotky i demonstranti jsou zaskočeni střelbou ukrytých odstřelovačů. Zde je vhodné připomenout, že žádný stát nepoužívá odstřelovače k rozehnání demonstrací, protože tato střelba "není slyšet" a nepůsobí tak odstrašujícím dojmem - cílem použití odstřelovačů bývá opakovaně vyvolání občanské války, odstranění osob na území cizích států a podobně, jde tak o scénáře tajných služeb.

Zde je na místě citovat nedávné vyjádření amerického kandidáta na prezidenta Rona Paula:

Zmiňuje situaci v Sýrii a falešné prohlášení Obamovy administrativy, že útok na opozici přišel od vládních Assadových jednotek, což mělo vést k přímému zatažení USA do války v Sýrii. Sestřelení malajsijského letadla (let MH17) má podle něj velmi podobné znaky.

Sehnat důkazy / detailní analýzy o kritickém momentu dne 20. února je skutečně velmi obtížné, ale nějaké (naštěstí, v dnešní mediální době existuje mnoho snímků a videí z této akce, ne jeden film jako při zastřelení JFK) tu jsou.

-----

Našel jsem dvě skutečně něco vypovídající videa, jednu analýzu podnikla německá stanice ARD (včetně slyšení konkrétních svědků v Kyjevě), druhé video je detailnější, uveřejňuje podrobnější analýzu (postavení kamer jednotlivých záběrů, postavení obětí střelby, pravděpodobné postavení střelců), ale není uvedený autor. Videa neobsahují zbytečné a detailní pohledy na válečná zranění, to není jejich účelem, obě si tak v klidu a podrobně prohlédněte, protože žádné lepší důkazy zatím veřejnosti dostupné nejsou.

Obě videa se snaží zjistit, odkud odstřelovači stříleli (a zda za masakrem stojí pořádkové jednotky Berkut nebo policie, nebo nějaká "třetí strana", kterou se následně pomocí indicií snaží identifikovat).

 

VIDEO ANALÝZA NĚMECKÉ TV ARD - ZDE (stopáž 11:28, německy s francouzskými titulky)

VIDEO ANALÝZA č.2 - ZDE (stopáž 18:35, český překládající komentář)

 

Němci z ARD zajeli do Kyjeva, vyzpovídali například lékaře tamní nemocnice, který potvrdil shodná zranění jak protestujících tak i policistů:

 

Místní radioamatér poslouchal (běžně dostupným komerčním skenerem rádiového vysílání) komunikaci vládních jednotek, kteří zmateně hledají, kdo na ně a demonstranty a odkud střílí:

 

Místní lidé zjišťují analýzou videozáznamů klíčové stopy na stromech, kde lze pomocí laserového zaměřovače následně zjistit poměrně přesné trajektorie střel:

 

Obě analýzy docházejí ke stejným poznatkům - asi čtyři odstřelovači způsobili většinu obětí, které následně opozice (proti proruskému prezidentovi Janukovičovi) použila, aby získala pozornost světových médií a reálnou šanci odvolat prezidenta.

(Zkuste si na chvíli představit opačnou situaci, že by Rusko finančně podporovalo místní vzbouřence v Mexiku, kteří by bojovali za svržení proamerického prezidenta, aby dosáhli přičlenění země do vojenského paktu s Ruskem - jak by o tom asi referovaly tamní americká média...).

NATO a EU těmto vzbouřencům poskytuje finanční pomoc, navíc se Spojeným státům hodí, že Rusko (kde právě probíhají olympijské hry) může osočit z podpory násilí vyvolaném prý proruským prezidentem. Celý scénář nese tímto typické (a neustále opakované) vzorce postupů tajných služeb, jak naznačuje Ron Paul i mnozí další.

 

Klíčovou otázkou je, kdo ty odstřelovače najal nebo vyslal?

Zde se zdá, že není přímých důkazů, ovšem jsou tu dva velmi zajímavé nepřímé důkazy. Zaprvé obě analýzy prokázaly, že jeden odstřelovač střílel přímo z oken hotelu Ukrajina, který byl ale plně pod kontrolou příznivců protestů Majdanu, měli zde hlavní sídlo. Je tak vysoce nepravděpodobné, že by zde mohl střílet "provládní" odstřelovač.

Celá akce nese rysy perfektně provedené a plně profesionální akce, která sledovala jasný cíl, vyvolat obrovské rozhořčení mezi lidmi a svrhnout proruského prezidenta. To je jistě další nepřímý důkaz, kdo z této akce profitoval, komu přímo posloužila.

Ovšem druhý nepřímý důkaz, který se nedávno naskytl, je fakt, že opozice, která ovládla Kyjev, dala odstranit stromy, z kterých mohly být zjištěny důkazy o střelbě odstřelovačů (včetně nábojnic, určení konkrétních pušek, trajektorií střel). Kdo potřebuje odstraňovat důkazy, pachatel nebo oběť?

"Nejdůležitější pařezy" v novodobé historii Evropské unie; jsme vazaly Spojených států a střílíme se pod jejich vedením sami do nohy, když financujeme tzv. ukrajinskou opozici?

 

Všechny tyto výsledky obou analýz ukazují, že ukrajinská strana brzdí vyšetřování, západní země pak vůbec netlačí na "příjemce" svých peněz, aby klíčové události vyšetřil, naopak často a velmi ochotně používá v loajálních médiích podobnou protiruskou propagandu, jako během konfliktu v Jižní Osetii (kde útočil na civilisty proamerický prezident Šakašvili, jak po vyšetřování v r.2009 vyšlo najevo).

Cožpak je zemím na Západě jedno, kdo vlastně postřílel demonstranty a policisty Majdanu? Z podobnosti obou scénářů až mrazí (vstup do EU, přičlenění k NATO, napadení občanů vlastní země během olympiády, falešné obvinění Ruska z masakrů).

Opravdu my občané plně demokratických zemí nepotřebujeme vědět, kdo přesně na majdanu střílel?

 

 

 

IV. Co se stalo v Oděse 2. května 2014, kde zemřelo při masakru v Domě odborů na 50lidí?

 

Ve městě už několik měsíců probíhá poklidná demonstrace na Kulikovově poli (před budovou odborů), která je ale zaměřená proti Majdanu. Oděsa je třetí oblastí (po Doněcku a Luhansku), kde proruské obyvatelstvo není v naprosté menšině, tak je tento postoj celkem pochopitelný.

Ve městě se hraje fotbalový zápas, který se stane cílem provokace a manipulace, do které se prokazatelně zapojují místní policisté (viz následná fota a videa). Jde o akci, která je záměrně ovlivněna tak, aby došlo ke střetu mladých radikálních fotbalových fanoušků, příznivců Majdanu, s místními občany před domem odborů - odpůrci Majdanu, to celé pod dohledem místní policie a s přispěním skupiny provokatérů, nejspíš radikálů z Pravého bloku (neboť v místě se dva dny pohybuje jeden ze šéfů Pravého bloku Parubij, dobře známý z Majdanu).

Ve městě se po dva dny nachází jeden z velitelů radikálního Pravého bloku, Parubij.

 

Radikální fotbaloví fanoušci - příznivci Majdanu - tedy získávají od místní samosprávy povolení k pochodu městem "na podporu Majdanu", to je první problematický krok, bez nějž by tragédie nebyla možná (jde o období, kdy už má ukrajinská krize za sebou desítky mrtvých, někdy se tak těmto pochodům příznivců Majdanu a Porošenka říká "trestné výpravy", jejich záměr je bohužel zcela jasný, likvidovat, bít a celkově zastrašovat odpůrce Majdanu; zde tak vzniká přímá odpovědnost místní samosprávy).

Tito "fotbaloví ultras" se scházejí na Sobornajském náměstí (označené na obr. ukrajinskou vlajkou).

Sobornajské náměstí je místem, kde pochod městem začíná, zde se scházejí příznivci Majdanu.

 

K nim se vydávají skupiny provokatérů, vyzbrojených ocelovými tyčemi a obušky, kteří se velmi snaží vypadat jako "proruští separatisté" (nosí např. svatojiřské stuhy, tradičně označující "příznivce Ruska", ovšem mají i červené pásky na pravé ruce, což je zase "tradiční" označení radikálů Pravého bloku). Jenže tyto jednotky si velmi dobře rozumí s místními ukrajinskými policisty, klidně střílejí v přímé blízkosti policistů, před bitvou probírají s policisty podrobnosti akce, atd., viz následující obrázky:

Přichází malá ale vyzbrojená skupina, označená červenou páskou na rukávech, stejnou pásku mají i někteří policisté (viz odkaz na původní video pod touto kapitolou), vydávají se směrem k fotbalovým majdanovcům, aby vyprovokovali dav (útoky a střelbou).

Svatojiřské stuhy (levá ruka) mají naznačit, že jde o proruské separatisty, ale červená páska na pravé ruce spojuje tyto muže s Pravým blokem a také ukrajinskými policisty, některé jednotky jsou také označeny červenou páskou (viz video), před akcí s nimi jedná ukrajinský důstojník.

 

 

Jednotky Pravého bloku, které se vydávají za proruské separatisty, klidně střílí v blízkosti ukrajinského důstojníka (obr. vlevo nahoře), ten je následně rozpoznaný jako náměstek náčelníka Oděské policie, poslední obrázek ukazuje ukrajinského důstojníka, jak s jednotkou Pravého bloku debatuje před akcí. Tyto obrázky naznačují, že jde o "s rozmyslem" připravenou akci.

 

Po setkání této skupiny (asi) z Pravého bloku jsou první mrtví (čtyři oběti) a zranění, rozzuřený dav fotbalových fanoušků se vydává "odpovědět", táhne na místo proti-majdanovské demonstrace, kde jsou neozbrojení lidé, studenti, matky s dětmi, všichni místní lidé z Oděsy, žádní "proruští žoldnéři".

Zajímavé je, že jednotky Pravého sektoru se stahují, mizí za policejní kordony, které s nimi rychle spolupracují, viz dole muž v oranžové helmě, který jednou v klidu stojí u střelců, následně se schová za policejní kordon těžkooděnců, který se před ním (a pár dalšími) rozestupuje a hned se uzavírá, jako kdyby ho na slovo poslouchali.

Místo střetu jednotek Pravého bloku (červené šátky na pravé ruce) s příznivci Majdanu je zatím daleko od domu odborů.

Zde začíná střelba (první mrtví z řad příznivců Majdanu), muž na střeše má opět červenou pásku na pravé ruce, muž v oranžové helmě klidně utekl policejním kordonem (viz následující obrázky) stojí klidně poblíž střílejících, kteří bez obav střílejí nad hlavami policejního kordonu, ten nezasahuje - to jeden z klíčových důkazů, že se nejedná o proruské vzbouřence.

...tady muž v oranžové helmě v klidu utekl kordonem policejního zátarasu (ve směru žluté šipky), který se před těmito muži "zázračně rozestupuje", na dalším obrázku je vidět, že se hned za ním uzavře (mužova oranžová helma je zde krásně vidět, v pohybu je akce na videu v odkazu níže, kontra pohled viz předchozí obrázek). Toto propojuje ukrajinskou policii se střelci z automatických pušek na předchozím obrázku, kteří jim klidně střílí za zády.

 

Celá akce končí tím, že "krví rozzuřený" dav změní směr pochodu a vtrhne na proti-majdanovskou demonstraci před Domem odborů, lidé se utečou schovat do domu, kde se snaží zabarikádovat. Podle jednoho z přeživších (několik lidí přežilo na střeše) se dostali útočníci po jednom ze schodišť až do třetího patra, kde nějak vzniknul požár (nevíme, zda ho založili úmyslně, nebo k požáru došlo nešťastnou náhodou, ale takovéto požáry nebývají dle mého zcela náhodné, byť to těžko někdo bude prokazovat...).

Útočníci, rozzuření provokatéry z Pravého bloku, kteří po nich střílí, se nyní vydávají k Domu odborů, aby "potrestali" proti-majdanovce. Zdá se, že to bylo hlavním účelem manévrů policie a malé skupiny radikálů z Pravého bloku. V civilizovaných zemích se totiž policie snaží takové skupiny udržet od sebe, konfliktu nepomáhají, ale aktivně mu brání.

Ukrajinští příznivci Majdanu se zjevně dostali i do vyšších pater budovy odborů, jak naznačuje ukrajinská vlajka, požár se následně rozšířil v několika různých patrech.

 

Při požáru trvá celou hodinu, než dorazí silné oddíly ukrajinské policie, teprve poté přijedou hasiči (mezi lidmi se mluví o tom, že jednotky Pravého bloku vedené Parubijem nedovolily hasičům dorazit, přepadly jejich vozy). Jeden z přeživších na svém blogu píše, že spolu se dvěma dívkami se snažili zabarikádovat dveře ve třetím patře budovy, kam Majdanovci pronikli - pokud by toto policie prověřila, mohlo by to objasnit, kdo mohl založit požár ve třetím patře.

 

V oknech po požáru vidíme ženy (i starší), v místě nebyli žádní ruští žoldnéři, jen prostě demonstranti z Oděsy. Ukrajinská policie je všechny zatkla, obvinila z podněcování nepokojů proti ukrajinskému státu, naopak fotbaloví "ultras" (příznivci Majdanu) byli zproštěni viny, prý jednali v zájmu země, bránili její celistvost.

Lidé z Oděsy opakovaně demonstrovali před policejní stanicí, aby zadržené oběti útoku propustili, následně v této atmosféře zazněla některá svědectví od lidí v ulicích (lidé jsou viditelně rozhořčení tímto masakrem pokojných neozbrojených demonstrantů proti Majdanu), byl vyhlášený dvoudenní smutek za oběti.

Přijel i Kličko, Timošenková a Porošenko poklonit se obětem. Dle všeho zahynuli asi čtyři promajdanovci při úvodních provokacích, následně skoro 50 lidí z tábora protimajdanovců v Domě odborů, kde se jednak udusili kouřem, někteří zahynuli po výskoku z okna, mnozí z nich měli ale i střelná poranění - útočníci jim nedovolili opustit budovu, stříleli po nich, dobíjeli je tyčemi - byl to opravdu nechutný masakr odpůrců Majdanu, s vysokou pravděpodobností řízený nacionalistickými radikály Pravého bloku.

Seznam prvních identifikovaných 14 obětí dokazuje, že všichni v Domě odborů byli místní obyvatelé - pokojní demonstranti, nikoliv ruští vojáci-separatisté, jak psala západní média. Následují svědectví rozhořčených lidí v ulicích: "Bylo tam mnoho nezletilých, chlapci, děvčata...",

Velmi rozhořčení lidé v ulicích (viz video) projevují nahlas své názory: "Chceme mír, ne Majdany,...lidé vyskakovali z oken a oni je dobíjeli a mlátili...".

Po dvou dnech byli občané vpuštěni do domu odborů, velké emoce zde opět převládly, zahynulo zde mnoho obyčejných místních lidí. Prezident Turčinov vyhlásil dvoudenní smutek za oběti, tedy i z toho je zřejmé, že to nebyli "separatisté".

Kličko, Tymošenková a Porošenko přijeli uctít oběti, ovšem pocity jsou rozporuplné, prezident Ukrajiny Porošenko totiž platí "ze svého" radikály Pravého bloku z Majdanu, je totiž současně oligarcha-multimiliardář. Podle zpráv z místa bylo vyměněno celé vedení místní policie (nejspíš nikoliv "pro potrestání", ale spíš "pro ochranu", aby je místní nenapadli, také pro ztížení případného vyšetřování, tito lidé "nebudou k sehnání...")

 

Zprávy v západních médiích většinou suše konstatují, že při bojích s proruskými separatisty zahynulo několik lidí, následně prý asi 50 separatistů uhořelo v Domě odborů poté, co sami manipulovali s molotovovými koktejly (jak tvrdí Ukrajinská strana), prý se nešťastnou náhodou sami upálili - skutečnost je zdá se o poznání jiná, zní to jako poměrně brutální překroucení událostí.

Podle všeho šlo v Oděse o předem připravenou akci, ve které byli využiti fotbaloví "ultras", které vydráždily dvě jednotky radikálů z Pravého bloku (pod vedením velitele Parubije, který byl v Oděse tyto dva dny prokazatelně přítomen). Vytvořily provokaci a nasměrovaly fanoušky Majdanu proti demonstrantům před Domem odborů (kteří protestovali proti Majdanu), kteří zde byli už několik měsíců, aby je definitivně rozehnali (a bitím zastrašili o potrestali).

Je samozřejmě třeba provést řádné vyšetřování, ale právě dnes odmítla OSN ruský návrh na vytvoření mezinárodní vyšetřovací komise (je velkou otázkou, co vyšetří ukrajinská policie, když už bylo vydáno nařízení, že radikální příznivci Majdanu bránili celistvost státu a proto jsou osvobozeni od trestního stíhání). Je otázkou, zda někdo plánoval i ten brutální požár (a následné střílení do lidí, kteří se snažili skočit z okna, jejich dobíjení tyčemi, pokud vyskočili), spíš nikoliv, to "jen" policie (záměrně) rozzuřený dav (společně s Pravý blokem) nasměrovaly "správným směrem".

Celou hodinu trvalo, než k Domu odborů dorazily větší policejní jednotky, teprve po nich (po více než hodině) dorazili i hasiči, jejichž zásah byl zdá se umele pozdržen.

Jestli za celou organizaci toho dne opravdu mohou Rusové, jak se vyjádřili vrcholní představitelé Ukrajiny, to si udělejte obrázek sami, podle svého osobního úsudku. Fotky pocházejí z první rychlé analýzy natočených záběrů a svědectví lidí v ulicích, z ruského zdroje , ukrajinský zdroj samozřejně neexistuje, nemluvě o nějakém jiném nezávislém (pozor - počítadlo u videa je už asi týden zablokované, aby lidé nevěděli, jakou má materiál sledovanost).

Samozřejmě mohou být některé dílčí věci objektem manipulace, ale základní obraz dění v Oděse podle mě sedí, je zde příliš mnoho svědků, aby se to dalo zmanipulovat celé. Samozřejmě 100pct jistotu můžeme mít pouze po dokončení nezávislého vyšetřování, což je zdá se zcela v nedohlednu.

 

 

 

 

V. Sestřelení civilního letu MH17 - zásadní změna ve vnímání konfliktu, klíčový moment (17.7.)

Jak uchopit tuto obrovskou tragédii, kdy zahynulo téměř 300 civilistů v Malajsijském letadle?

 

Začneme etickým kodexem a problematikou utajování důkazů.

Jaký je rozdíl mezi PROPAGANDOU a SERIOZNÍ ZPRÁVOU o nějaké události?

Rozdíl poznáte celkem snadno, dokonce poznáte i hranice promyšlené a "nezáměrné" propagandy (tedy záměrné vs. nezáměrné snahy ovlivnit veřejné mínění ve prospěch nějakého názoru o řešení problému v politice, vojenském konfliktu, apod.).

Například běžné novinové zprávy, které předkládají nějaký komentář, často doplňují "ilustrační obrázky" (fotografie nebo videa z místa děje, parlamentu, válečného pole, atd.).

Pokud jsou tyto ilustrace selektivně zaměřené pouze ve prospěch jedné strany (např. jednu stranu ukazujete vždy rozesmátou a upravenou, druhou stranu většinově ukazujete rozčílenou, neupravenou, apod.), pak se jedná v lehčím případě o "bulvární pojetí zpráv" (které se snaží jen využít např. tragických událostí pro zvýšení sledovanosti), v horším případě, pokud takto referují důvěryhodná média, jde o PROPAGANDU, která buď vzniká jakousi "autocenzurou autorů" (kteří poruší profesionální kodex a např. do zprávy promítnou svá osobní stanoviska, kdy preferují jednu ze stran konfliktu), nebo je to v horším pojetí "skupinová autocenzura autorů celého média" (např. celé noviny dlouhodobě preferují určité politické názory způsobem, který znemožňuje dozvědět se objektivní skutečnosti potřebné pro svobodné vytvoření vlastního názoru). V nejhorším případě jde o zvlášť hrubě jednostranné zpravodajství médií přímo ovlivněných státem - pak jde o státní propagandu, tedy státem řízené ovlivňování médií.

A jaký je opačný příklad?

To jsou zprávy, které zohledňují všechny zásadní okolnosti problému, nic nezamlčují, většinou jsou následovány detailními analýzami, kdy záběry z nějaké události neslouží jen pro "ilustraci" (pro zvýšení např. emocionálního působení na diváka nebo čtenáře), ale jsou uspořádané v jistý věrohodný obraz událostí, zahrnují mapy oblasti, svědectví (prokazatelně) místních občanů, známá fakta, věci nejasné nejsou připisované ani jedné straně, ale jsou nabídnuty hypotézy možných událostí, ovšem na základě NESTRANNÝCH výkladů skutečných odborníků, apod.

Bulvární reportáž prostě od analýzy poznáte okamžitě, samozřejmě vždy je třeba dbát ostražitosti, proti podvrženým důkazům (což platí dvakrát v případě okolností sestřelení letu MH17).

 

Sestřelení letu MH17 - obrovský význam této události i její načasování (nejen) pro země EU.

Nejdříve pohovořme o pozadí celé situace.

Poté, co došlo k prvnímu masakru na Majdanu 20.2. 2014, následují reakce "proruských obyvatel", kteří se cítí tímto pučem (nelegálním násilném převzetí vlády) být logicky ohroženi. Obyvatelé dvou oblastí, kde mají většinu rusky-mluvící Ukrajinci, chtějí federativní (volnější, více autonomní) uspořádání Ukrajiny, Rusko oficiálně nepodporuje začlenění těchto částí k Ruské Federaci, ale pomáhá těmto Ukrajincům v boji proti pučistům (financemi, vojenskými dodávkami, ruská vláda oficiálně nevysílá ale současně ani nijak nebrání dobrovolnému příchodu různých nevládních bojovníků přes rusko-ukrajinskou hranici). Obdobně NATO a EU finančně i vojensky podporují Majdan, který je zdá se ale nikoliv bojem za svobodu a demokracii, ale divadlem oligarchů, kteří zde sledují vlastní zájmy. Tady se povede asi ještě dlouho spor o tom, kdo přesně a za co na Majdanu stávkoval (i když vůbec nepochybuji o tom, že z počátku šlo skutečně o lidový protest příznivců vstupu země do EU).

Jiná je situace na Krymu, kde místní parlament už má autonomii (tedy sám má výrazně zvýšené pravomoci ve správě svého území), jde o jedinou oblast Ukrajiny, kde mají převahu obyvatelé s ruským pasem, kteří se po masakru na Majdanu logicky obávají dalších násilných akcí pučistů (jak později ukázaly např. události v Oděse, tedy báli se opravdu právem).

V mezinárodně-politické rovině vnímá Rusko puč na Ukrajině (s velkým vlivem EU, US a NATO) jako významné porušení mezinárodních dohod z let po r.1989, kde se NATO zavázalo (výměnou za vstřícný postoj Ruska především ke spojení východního a západního Německa, bez tohoto souhlasu nešlo spojení Německa realizovat), že nebude usilovat o země, které jsou v přímém vlivu Ruské Federace, což se především týká Krymu, kde má Rusko dlouhodobě umístěnou základnu Černomořské flotily. Díky administrativnímu zásahu Chruščova v hluboké době východního Sovětského bloku se Krym dostal (bez jakéhokoliv referenda obyvatel) do jiné správní oblasti Sovětského Svazu - tehdy to bylo ovšem zcela jedno, Ukrajinec Chruščov tím tehdy oslavil jakési ukrajinské výročí, dnešní následky a souvislosti byly tehdy naprosto nepředvídatelné.

Události v Jižní Osetii v r.2008 (noční útok Šaakašviliho na hlavní město těžkým dělostřelectvem a plošnými raketovými systémy GRAD), kdy se v Gruzii významně angažovali vojenští poradci NATO, US a EU, předznamenaly postoje Ruska k dnešní krizi na Ukrajině. V několika málo letech stoupl zbrojní rozpočet Gruzie na třicetinásobek, současně probíhala velká mobilizace, což obojí vyvrcholilo nočním útokem na spící civilisty hlavního města Jižní Osetie (v den zahájení olympiády v Číně, což byla významná a plánovaná okolnost útoku, která měla zbrzdit reakci Ruska). Tento útok byl v r.2009 oficiálně uzavřen jako vojenská agrese Gruzie proti občanům J. Osetie - proti ruským civilistům (bylo zde na 192.000 uprchlíků, mnoho mrtvých). Byl to první velký konflikt po "potácivé Jelcinově éře" Ruska, kde v zemi převládal vliv oligarchů. Putin jadernou velmoc po odchodu Jelcina stabilizoval (ukončil např. válku v Čečensku), což Západ oceňoval, ovšem touto neuváženou akcí NATO a EU v Gruzii byly vztahy Ruska a Západu významně narušeny (viz podrobnosti výše).

Ruské síly zachránili životy mnoha ruských obyvatel v Jižní Osetii, když včas zasáhly proti nečekanému nočnímu odstřelování hlavního města Cchivili, které spustila gruzínská armáda (těžkým dělostřelectvem a plošnými raketomety GRAD) v noci, v den zahájení olympiády v Číně. Z oblasti během několika dnů uprchlo na 30.000 ruských obyvatel, jednalo se tedy o etnickou čistku území, ne nepodobnou událostem v Kosovu.

 

V této atmosféře probíhá snaha přičlenit Ukrajinu s Krymem k EU a později k NATO - Rusko ovšem nehodlá dopustit (podruhé) takový scénář, na Krymu je legálně umístěno mnoho ruských jednotek, také jsou zde jednotky dobrovolníků, kteří vyhlásí záměr znovu-připojení Krymu k Rusku - vojenské jednotky brání jakýmkoliv násilnostem ze strany kyjevských pučistů (v čase nelegálního vládního puče s mnoha mrtvými od již výše zmíněných neznámých odstřelovačů je to zcela pochopitelné -  spekulujme třeba, že na Majdanu stříleli odstřelovači speciální jednotky ultra-nacionalistického Pravého bloku, jak tomu první nezávislé analýzy mírně nasvědčují, je to ale třeba vyšetřit). Koná se referendum obyvatel, které vyzní jednoznačně, Krym je legálně znovu-připojen k Rusku, Chruščevova chyba z dob dávného socialismu je opravena (vzpomeňme, jak bylo odtrženo Kosovo od Srbska, proti vůli občanů a proti rezoluci OSN, za silného přispění NATO a EU, není to opět dvojí metr?).

Tak to v této chvíli vnímá (přes veškerou propagandu médií) většina západních diplomatů, to i v Německu (včetně například veřejně projevovaných názorů důležitých firem a jejich šéfů, kteří s Ruskem aktivně obchodují).

V této situaci, která nabízí celkem reálnou diplomatickou dohodu (o kterou se prý Rusko a Německo snažilo během MS ve fotbale v Brazílii, kde byli Putin i Merkelová, jak naznačovaly některé úniky informací v médiích), tedy uznání legálnosti referenda občanů na Krymu (připojení Krymu k Rusku), uznání oprávněnosti vstupu Ukrajiny do EU, ovšem bez možnosti vstupu Ukrajiny do sil NATO (tedy jde víceméně o návrat k původním dohodám z r.1989), mizí pučistům z Majdanu vyhlídky na posílení jejich vlivu (radikální Pravý blok by byl v nových demokratických volbách občany "upozaděn", byť samozřejmě hrozí, že volby by se opět staly spíš zápasem oligarchů, než demokratickým projevem občanů Ukrajiny).

 

 

V tuto chvíli přichází sestřel civilního malajsijského letadla, provázený obrovskými důkazními nejasnostmi, který ZÁSADNÍM ZPŮSOBEM MĚNÍ CELÝ NÁSLEDNÝ SCÉNÁŘ řešení této krize. A byť se Rusko dušuje, že se sestřelem nemá nic společného, že pro takovou akci neexistuje žádný rozumný důvod (nelze tímto nic politicky ani vojensky získat, Rusko tímto všechno jen ztrácí), přesto západní média přichází s obrovským proti-rusky naladěným zpravodajstvím.

Následně vystupuje prezident US Obama a tvrdí, že "US mají důkazy, že za sestřelem pravděpodobně stojí proruští separatisté", ovšem důkazy o tomto odmítne Obama zveřejnit (jde o druhý klíčový moment situace kolem MH17).

Toto prohlášení nezvykle ostře kritizuje americký kandidát na US prezidenta Ron Paul (jako účelovou propagandu, bez jasných veřejných důkazů, kde je opomíjeno mnoho podivných okolností - viz kompletní video Rona Paula zde), která má pouze zatáhnout US do války, na základě účelově pokřiveného vyjádření administrativy, podobně jako před rokem v Sýrii (kde Obama pod tlakem důkazů musel od přímého vojenského zásahu upustit, viz toto vyjádření):

 

 

Spolu s faktem, že raketový komplet nemohou ovládat nevycvičení vojáci, tak západní Evropou běží zpráva, která (velmi vážně a možná trvale) poškozuje vztahy EU a Ruska - posádka kompletu musela prý být ruská (vycvičená), tedy Vladimír Putin má podle médií "na rukou krev" skoro 300 civilních obětí, z toho mnoha dětí:

Důkazy zcela nepodložené vyjádření prezidenta Obamy, že za útokem stojí proruští povstalci, spouští masivní proti-ruské a proti-Putinovské reakce v západních médiích, i když vyšetřování teprve začíná a neexistuje (kromě vyjádření Obamy) jediný veřejný ověřený důkaz, že v tom mají Rusko nebo tzv. povstalci prsty. Škoda už je ale nevratně napáchána, mediální obraz Putina připomíná "terč" - ovšem na základě čeho činí západní země "v očích svých dětí" z Putina primitivního agresora, sestřelujícího civilní lety?

(Zarážející je, že média takový "morální postoj" nezaujímají k současně probíhajícím konfliktu v GAZE, kde Izrael útočí na Hamás, během útoků umírá - kromě asi 500 ozbrojenců Hamásu - na 1500 civilistů, z toho je ovšem 240 dětí /*do konce srpna 2014 jich zahyne celkem 478/, většinou ve věku pod 12let. Dochází také k neuvěřitelně ničivému účinku izraelského útoku, je zničena značná část infrastruktury Gazy, spoušť je totální. Je toto dobrý příklad mediálně skutečně velmi selektivní reakce?)

 

DŮKAZY

Původně jistě poctivě míněný protest prostých lidí z Majdanu se následně pučisté z Pravého bloku  snaží podpořit svou verzí událostí sestřelu letu MH17, zveřejněním důkazů o angažmá proruských Ukrajinců z Doněcka a Luhanska. Hned po sestřelu příznivci Majdanu uveřejnili video, kde je záznam komunikace tzv. proruských povstalců, kde se "radují ze sestřelu". Ovšem následující šetření ukazuje, že v hlavičce souboru je datum 16. července 2014 (a nikoliv 18. července), tedy že zpráva byla vytvořena den před sestřelem letadla:

Datum videa uveřejněného vládou vzešlou z Majdanu odhaluje, že bylo vytvořeno den před sestřelem letu MH17. Zdá se nade vší pochybnost, že jde o podvrh (sestříhat audionahrávku z dřívější komunikace dnes opravdu není problém), potvrzení ale musí přinést oficiální místa a nezávislí vyšetřovatelé EU. Proč k tomuto mlčí?

 

Jediným přímým důkazem by bylo sestavení vraku letadla, kde se dá poznat z rozmístění stop po výbušninách (a střepinách), jaký typ výbušniny/střely letadlo roztrhal.

Ze stop se totiž dá určit jak velikost nálože (starší raketový komplex KUB má 50kg nálož s ocelovým obalem tvořícím při výbuchu střepiny, novější komplet BUK má 70kg nálož z ocelových prutů, raketa podvěšená pod letadlem SU-25 má 20kg nálož, palubní kanón bitevníku SU-25 má ráži 30mm - stopy po těchto útocích jsou pro odborníky nezaměnitelné), tak následně typ útoku (země-vzduch nebo vzduch-vzduch), případně typ použitého leteckého kanónu.

 

Nepřímé důkazy

Těch je kupodivu poměrně mnoho, ovšem ne všechny jsou zatím dostatečně prověřené.

- Je tu internetové sdělení španělského dispečera řízení letového provozu, který byl právě ve službě a vše viděl přímo na radarech řízení letového provozu na Ukrajině, kde pravidelně pracoval, který tvrdí, že kolem letadla viděl dva menší vojenské stroje (SU-25 jsou ale na samé hranici svého technického dostupu) ve vzdálenosti asi 3km. Nyní je tento člověk ve Španělsku, média ověřují jeho totožnost (vyšla s ním například reportáž španělské TV), potvrzují, že jde o "reálnou osobu" (jeho přátelé a osobní historie tomu zdá se velmi nasvědčuje, viz dohledatelné zprávy na internetu).

- Ruské vojenské řízení letového provozu uveřejňuje v detailní konferenci (kterou kupodivu ne všechny západní TV svým divákům ukázaly) přehled leteckého provozu v době sestřelu, i zde je zaznamenáno letadlo SU-25.

- První svědectví místních obyvatel (v reportáži ukrajinské reportérky BBC) kupodivu mluví o tom, že "všichni viděli vojenský letoun poblíž MH17", nikdo naopak neviděl kouřové stopy (viz ilustrační obr. níže) po raketě, které jsou pro ni typické.

Svědkové mluví o dalším vojenském letadle za civilním letadlem MH17, nikdo z místních naopak nemluví o případných viditelných stopách vystřelené rakety země-vzduch, které by musely být jasně na nebi vidět (viz ilustrační obrázek vpravo - takto vypadají stopy po vystřelené raketě, nelze je přehlédnout). Tato reportáž BBC byla následně okamžitě stažena z internetu.

 

- Tato reportáž BBC je ale okamžitě stažena z internetu, ale už je pozdě (existují kopie).

- Kanadský pracovník mise OBSE (byl na místě vůbec jako jeden z prvních, hned po dopadu letadla, na dlouhých 14dní byl i posledním OBSE odborníkem na místě - video s ním zde) a německý pilot Peter Haisenko zpochybňují  "první verzi vyšetřování" (o které mluvil prezident Obama), dle jejich zjištění z místa nehody a dle jejich zkušeností nevidí na dostupných troskách při prvním ohledání žádné stopy po raketovém útoku, naopak nalézají otvory odpovídající použití leteckého 30mm kanónu (celý článek shrnující tato vyjádření s odkazy na zdroje najdete zde ).

Průstřely na několika troskách nasvědčují podle odborníků střelbu leteckým kanónem 30mm, kterým je např. vyzbrojený bitevník SU-25.

 

- Ukrajina není schopná vysvětlit, proč letadlo vůbec vpustila nad tuto nebezpečnou oblast, když prý už den předem věděla o přesunech raketových systémů BUK v této oblasti.

- Naopak pokynem z řízení letového provozu byla snížena výška přeletu letadla z 10.660m na 10.050m, což bylo pouhých 50m (!) od hladiny Ukrajinou vyhlášené bezpečné bezletové zóny (mělo to snad řešit limit dostupu bitevníku SU-25, kteří očití svědkové viděli za civilním letadlem)?

Trasa letu MH17 byla odkloněna řízením letového provozu přímo do nebezpečné oblasti, také výška byla snížena z 10.660m na 10.050m, což bylo jen 50m nad tzv. "bezpečnou zónu"., vyhlášenou Ukrajinou. Proč vůbec Ukrajina přímo nasměrovala letadlo do této oblasti, proč nechce zveřejnit komunikaci řízení letového provozu (ATC), byl to snad záměr?

 

- Pak je tu podivná úprava letového koridoru - 10 letů před letem MH17 celo oblast míjelo bezpečně jižněji, mimo oblast Doněcka a Luhanska, řízení letového provozu ale let MH17 navedlo přímo nad tuto oblast, byl to záměr?

- Ukrajinci odmítají vydat záznamy komunikace řízení letového provozu (Air Traffic Control - ATC), které by mohly napovědět, kdo a proč poslal letadlo přímo nad válečnou oblast. Oficiální ukrajinská místa navíc přicházejí neustále s novými vysvětleními situace - poslední verze zní, že letadlo sestřelily vycvičené ukrajinské jednotky, které prý ale přeběhly k povstalcům.

- Pak je tu obecně důležitý fakt, kdo sestřelem něco získá - Putin a Rusko nezískávají vůbec nic, naopak vše ztrácejí (veřejné mínění Západu, obchodní vztahy, jsou uplatněné sankce, ekonomika zaznamenává propad, byť si ani Evropané nemohou dovolit odmítnout strategické suroviny, především ruskou ropu a plyn). Např. americká ropná a plynová společnost Exxon ale dál pracuje v Rusku, i během sankcí...

- Naopak pučisté z Majdanu získávají tímto mnohé (pod vedením ultra-nacionalistického Pravého bloku, který používá některé problematické symboly jednotek SS z časů druhé světové války, viz článek zde) - ovšem pouze za předpokladu, že se jim podaří udržet názor, že letadlo sestřelili povstalci podporovaní Ruskem. Získávají peníze a přízeň Západu, vojenskou pomoc, EU se o tuto zemi v rukou oligarchů (kde volené demokratické orgány nemají moc nad mnoha oblastmi veřejného života) pere, jako kdyby na Ukrajině ležely ložiska zlata nebo ropy - ovšem realita je zcela jinde, země na kraji zimy ohlašuje, že bez zahraniční pomoci nepřežije, hrozí jí hyperinflace a státní bankrot - budou válečnou akci místních oligarchů platit občané EU?

 

a nakonec:

 

Přes hlasité proklamace Západu, že vše se musí co nejdřív vyšetřit, vychází na internetu 23.8. 2014 následující zpráva:

...dne 23.8. 2014 přichází sdělení oficiálního týmu vyšetřovatelů, že tzv. "PŘEDBĚŽNOU ZPRÁVU", která se obvykle vydává do 1 měsíce od nehody, neuveřejní, zůstane utajená.

(zdroj zde)

 

Tady je toto naprosto neuvěřitelné sdělení v originále:

In the framework of the 4-country agreement signed on 8 August between Ukraine, the Netherlands, Belgium and Australia, information on the progress and results of the investigation of the disaster will remain classified.

This was confirmed at a briefing in Kiev under the auspices of the office of the Prosecutor General Yuri Boychenko. In his words, the results of the investigation will be published once completed only if a consensus agreement of all parties that have signed the agreement prevails.

Zde v překladu:

Na základě dohody z 8. srpna 2014, uzavřené mezi Ukrajinou, Holandskem, Belgií a Austrálií, zůstanou informace o postupu a výsledcích vyšetřování letecké nehody tajné.

Tato informace byla potvrzena na tiskové konferenci v Kyjevě, pořádané pod záštitou generálního prokurátora Jurije Bojčenka. Jeho slovy, výsledek pátrání bude publikovaný POUZE po celkovém dokončení, ovšem pouze tehdy, jestliže budou souhlasit všechny (!) strany, které podepsaly tuto dohodu.

 

 

Přeloženo "do češtiny":

- pokud pátrání například prokáže, že letadlo nesestřelila raketa země-vzduch systému BUK (jak např. tvrdil prezident US Obama hned po nehodě, aniž by ale předložil veřejnosti jakékoliv důkazy o této US verzi událostí), ale že ho sestřelila např. menší raketa vzduch-vzduch, pravděpodobně vystřelená z ukrajinského SU-25 (které se podle svědků i ruské strany prokazatelně pohybovalo v této oblasti), případně pokud např. bylo použito i leteckého kanónu ráže 30mm, pak se země, které podepsaly tuto dohodu, zavazují krýt zločince, kteří toto letadlo sestřelili (pokud tedy oni sami nebudou dobrovolně souhlasit se zveřejněním výsledků vyšetřování).

Neuvěřitelné, pokud se toto potvrdí, nemusí se nikdo už dál snažit, situace je pak zcela jasná (je tu navíc i fakt, že zveřejněním takové zprávy by došlo i k veřejné kompromitaci US prezidenta Obamy).

 

Tento novinářský server komentoval toto prohlášení velmi stručně:

"Thus, it is safe to assume the results of the investigation are actually classified and the final expert opinion will not be released. (or only after a few years, when the political causes of the disaster will lose their relevance).

The conclusion is simple – the intermediate results of the investigation directly prove the innocence of Russia or the Donesk militia."

 

Přeloženo:

No, nyní můžeme bezpečně předpokládat, že ke zveřejnění výsledků vyšetřování nedojde, zůstanou utajené (případné zveřejnění bude odloženo o několik let, až politické důsledky této kauzy ztratí relevanci).

"Závěr je tak jednoduchý - předběžné výsledky vyšetřování přímo dokazují nevinu Ruska nebo Doněckých milicí (tzv. pro-ruských povstalců)."  /*..co se týče sestřelu civilního letu MH17 /

 

 

 

VI. Závěr

Politici a občané Evropy by opravdu měli trvat na důkladném vyšetření všech okolností (nejen) těchto tří zmíněných událostí, protože jinak zde hrozí škody zvlášť velkého rozsahu. Ukrajina je země zmítaná dlouhodobě oligarchy, kde nefunguje státní správa a kde nefungují základní demokratické instituce státu (armáda, policie, soudy, atd.), její vstup do EU je tak velmi problematický (nejen z ekonomických důvodů).

Opravdu věří politici EU, že demonstrace na Majdanu (které původně jistě byly čistým lidovým protestem příznivců vstupu do EU) nebyly následně zneužity místními oligarchy, kteří měli dostatek peněz pro financování a ovlivňování těchto událostí?  Opravdu chtějí politici EU podporovat etnické čistky obyvatel východní části země, kde nyní hrozí humanitární katastrofa zvlášť velkého rozsahu (bavíme se tu o zničené zemi, milionech lidí - běženců, budou kromě Ruska směřovat i do Evropy, to i ze západní části země? Co na to bezpečností situace v EU?).

Politici a občané Evropy, opravdu víme, kdo přesně sestřelil civilní letadlo MH17?

----

Myslím, že Putin a Rusko v tomto konfliktu projevují značnou trpělivost a zdrženlivost, přece jen jde o životy několika milionů obyvatel, hovořících ruským jazykem. Celá situace připomíná etnické čistky v Jižní Osetii v r.2008., kde Západ nakonec uznal, že došlo k masivnímu vojenskému útoku na tyto civilisty ze strany gruzínské armády (pod vedením "proamerického" prezidenta Šaakašviliho) a že Rusové pouze bránili tyto civilisty.

Západní média často podléhají propagandě, závěrům bez ukončeného důkladného vyšetřování. Podobně v případě letu MH17 je zde mnoho nepřímých důkazů, že se události mohly seběhnout jinak, než jak nám předkládají někteří politici (kolikrát v historii již byli politici opakovaně usvědčeni ze lží...), možná jde opravdu o účelové zatažení EU do koloběhu sankcí, možná i do války.

EU trpí od roku 2008 finanční a následnou hospodářskou krizí, kterou spustily právě americké banky, nyní po dlouhém období, kdy občané EU platí sanaci těchto škod a kdy nastalo křehké hospodářské oživení, mohou sankce proti Rusku (stejně jako nutná sanace Ukrajiny, s případnou vlnou uprchlíků do EU a zajištěním dodávek ropy a plynu pro Ukrajinu na zimní období) toto křehké oživení významně ohrozit. Z této krize (a následných sankcí) budou zdá se výhradně profitovat Spojené státy, je toto opravdu záměrem evropských příznivců lidových protestů na Majdanu?

----

Proto se všech odpovědných ptám - opravdu víme, že na Majdanu šlo o svobodu a demokracii a nikoliv o oligarchy zinscenované divadlo, na které jsme naletěli, protože tak rádi pomáháme utlačovaným získat svobodu a demokracii, zvlášť když je druhou stranou v takovém konfliktu Rusko?

Není na čase přehodnotit postoj k Rusku, které by svou evropskou částí mělo postupně stále více patřit do vyspělé Evropy, vzájemná spolupráce by měla být k užitku občanů Evropy i Ruska?

Opravdu víme, že Ukrajina v rukách oligarchů nám stojí za zvrácení dobrých vztahů s Ruskem, že i všechny ekonomické důvody máme dobře zvážené, že následky lidových protestů Majdanu, které převzal ultra-nacionalistický Pravý blok, chceme opravdu celé platit, když to bez ruské ropy prostě ani na Ukrajině nepůjde smysluplně vyřešit?

 

 

Zamysleme se, dokud není pozdě!

Při 100. výročí 1.sv.války je to myslím více než vhodné.

(V r.2015 bude velké výročí bitvy napoleonských vojsk, která kromě jiného také válčila s Ruskem, v roce 2017 bude výročí bolševické revoluce v Rusku - nebylo by tedy hezké, oslavit např. v r.2018 nejen 100. výročí založení Československa, ale například i vytvoření bezprecedentně dobrých vztahů mezi "západní a střední" Evropou a Ruskou Federací? Je to námět na zamyšlení pro velké státníky, Evropa by se už měla někam posunout, od r. 1915 a 1.sv.války je už načase přejít k nové kapitole vzájemných vztahů - udělejme pro to vše!)

 

Napsáno 24. 8. 2014 s využitím dostupných veřejných zdrojů, jako osobní občanský postoj a také protest, proti velmi jednostrannému informování většiny obyvatel EU o tom, co přesně se stalo na Ukrajině při masakru na Majdanu 20. 2., při masakru v Oděse 2. 5. a při sestřelení civilního letu MH17 dne 17. 7. 2014.

Doufám v seriozní vyšetření všech těchto událostí, v nalezení a potrestání skutečných viníků, v pomoc nevinným obětem konfliktu, jedno z jaké strany. Osobně odsuzuji snahu vyvolat v Evropě nové pokračování předchozí vážné hospodářské krize, neuváženým uvalováním sankcí na vzájemný obchod s Ruskem, na základě "tvrzení bez doložených důkazů", bez řádného vyšetření všech incidentů. Vyvolání vážného konfliktu s Ruskem by bez řádných důkazů nemělo v dnešním demokratickém světě nikomu projít, stejně jako etnické čistky rozsáhlých území s miliony obyvatel.

Pavel Sedlák

 

 

"Pravda je to, co nám zbude, když všechno ostatní prošustrujeme."

(...video níže je "pravým slovanským" pohledem na věc bez jakýchkoliv příkras, v silně satirické podobě místy až sprosté, ale o to víc trefné... )

 

 

Verze pro intelektuály je zde:

analýza profesora politických věd Johna J. Mearsheirmer:

Why the Ukraine Crisis Is the West's fault (ZDE)

 

-----

Otázek nad kvalitou US důkazů zůstává od tragického 11 9 2001 bohužel víc, než by evropským spojencům v NATO bylo milé. Opravdu války v Afghánistánu a Iráku byly spuštěny na základě ověřených a spolehlivých důkazů?

Co to znamená pro naše působení v NATO, pokud bychom šli do války díky podvrženým důkazům? Diplomaté a politici evropských zemí by se měli vážně zabývat významy mezinárodních smluv, zda nedošlo k jejich opakovanému porušení.

Kam se podělo např. pravé křídlo velkého civilního dopravního letadla?

Například tento "golfový trávník" neobsahuje žádné známky dopadu velkého dopravního letadla, ač toto místo (ze střechy této budovy) přímo snímaly tři kamery - jejich záznamy jsou rozhodnutím vlády Spojených států opět TAJNÉ.

TAJNÉ, TAJNÉ, TAJNÉ!

 

 

Historie válečných operací "pod cizí vlajkou"

i na vlastním území, které vedly k masivnímu omezování lidských práv a svobod pod záminkou boje proti terorismu, nás významně varují (ZDE překlad / HERE originální článek v angličtině).

Požár Říšského sněmu (wikipedie)

 

Například česká wikipedie v článku "Požár Říšského sněmu" píše:

Požár Říšského sněmu byl nahlášen v 10 hodin večer 27. února. Göring požár považoval za signál ke spuštění puče (násilnému nelegitimnímu převzetí vlády v zemi). Druhý den oficiální agentura Preussische Pressedienst (Pruská tisková služba) napsala, že tento "čin žhářství je nejnestvůrnějším teroristickým činem vykonaným bolševismem v Německu".

Okamžitou reakcí bylo (na přímou žádost Hitlera) vydání Reichstagsbrandverordnung - Dekretu o požáru Říšského sněmu, prezidentem von Hindenburgem, který omezil mnohá lidská práva.

První ze šesti článků dekretu pozastavil do odvolání platnost sedmi článků německé ústavy, týkajících se osobní svobody, svobody projevu, svobody tisku, práva shromažďovacího a telefonního a poštovního tajemství. V dalších článcích dekretu byly například převedeny některé pravomoci spolkových zemí na ústřední vládu.

Do této doby měli nacisté pouze jednu třetinu hlasů v parlamentu, po požáru byla německá komunistická i demokratická opozice pozatýkána (tímto pučem byla uvolněna místa v parlamentu) a následně byly vyhlášeny "svobodné volby", kde nacisté získali v parlamentu většinu - požár Říšského sněmu je tak považovaný za puč, za definitivní nástup nacismu k moci.

 

Operace "pod cizí vlajkou" zmiňuje např. anglická wikipedie takto (ZDE):

Termín False flag (nebo také black flag) popisuje tajné vojenské nebo polovojenské operace , jejichž cílem je vyvolat klamné zdání, že je provedly jiné vojenské jednotky, jiné tajné vládní agentury, skupiny (obyvatel) nebo národy, než které je skutečně naplánovaly a uskutečnily.

Operace prováděné v době míru civilními organizacemi nebo tajnými vládními agenturami můžeme nazvat operací pod falešnou vlajkou v případě, pokud se snaží skrýt skutečnou organizaci operaci provádějící.

Jde o akce, které jsou následně veřejnosti prezentované "jako útoky teroristů", výsledkem false flag operací bývá zavlečení země (národa) do války.

 

Konec citátu.

 

Zaslouží si oběti v Kyjevě, Oděse a v letu MH17 pravdu, poctivé vyšetřování?

Tady mluví Kanaďan, člen mise OBSE, který byl na místě katastrofy letu MH17 bezprostředně po dopadu, na dlouhý čas jako poslední nezávislý pozorovatel. V závěru videa hovoří o tom, že našel jednoznačné stopy "těžké kulometné palby", známky zásahu raketou neviděl:

 

 

 

 

Klíčové prezidentské volby v Turecku přinášejí zásadní změnu stylu politiky této země.

Turci dnes poprvé volí prezidenta přímou volbou, bez ovlivnění volby parlamentem. Nikdo nepochybuje, že zvítězí dosavadní premiér RECEP ERDOGAN.

Úspěšný premiér Recep Erdogan jako nový prezident Turecka.

Ten se netají tím, že chce změnit roli prezidenta v Turecku po vzoru "prezidentského systému USA", což budí jisté obavy, zda spíš nepůjde o podobný model jako v Rusku, kde se opakovaně střídá Putin s Medveděvem, a kde dochází k výraznému potírání opozice.

Kde se vzala síla tohoto kandidáta, jeho široká podpora od lidí?

Především jsou zde ekonomické a politické důvody.

 

Evropská Unie dlouho jednala s Tureckem o vstupu, ovšem tato jednání se dostala na mrtvý bod, když si lidnaté země EU, jako je např. Německo nebo Francie uvědomily, že dnešní systém rozhodování v EU by Turecku s 80mil obyvatel přiřkl velmi silné postavení a vliv.

Turci se následně odklonili od EU a začali uvažovat "o změně orientace", o obchodování s jinými zeměmi. Například mnoho oligarchů (např. ruských) se začalo bát o své peníze v západních bankách, v posledních deseti letech díky tomu získaly turecké banky velký kapitál. V posledních 10 letech probíhá v Turecku období velkého ekonomického vzestupu, to i v dříve chudších středních a východních části země, v Istanbulu je nyní velmi významné letiště, vysokorychlostní železnice, země ekonomicky roste. Vznikla silná střední třída, která se má dnes prostě výrazně lépe, než dříve, navíc Erdogan vzešel z jejích řad, má stejný původ (to je dalším prvkem důvěry této vrstvy obyvatel, kteří jakýsi možný nástup diktátorských způsobů vůbec neřeší).

Dalším důvodem je vzestup sebevědomí Turecka, které po odmítnutí ze strany EU zjistilo, že nemusí být orientované pouze na Západ, ale že může obchodovat s Íránem, Ruskem, zeměmi BRICS, tento faktor jakéhosi národního uvědomění (řekněme společenského významu země) hraje také v těchto zásadních prezidentských volbách poměrně významnou roli, posiluje zde i role islámu, zhoršují se vztahy s EU, USA a Izraelem.

Vztah s Izraelem významně narušil námořní incident, kdy turecká loď vezla humanitární pomoc do Izraelem blokovaného pásma Gazy v r.2010, Izrael tuto loď přepadl vojenským komandem (prý vezla zbraně pro Hamas), při této (zbytečně násilné) akci zahynulo osm neozbrojených tureckých občanů.

Erdogan se pokusil omezit například Twitter, ovšem rozhodnutí Ústavního soudu tento zákaz změnilo. Kritici se bojí, aby se země nestala "radikální islámskou zemí" (kde náboženství bude mít zásadní politický vliv), ovšem podle všeho jsou tyto obavy liché, obyvatelstvo země je velmi konzervativní, některým prozápadním komentátorům spíš tak vadí změna obchodní orientace, více na východ. Přesto zemi hrozí "diktátorské způsoby" (opozice už dnes velmi obtížně získává prostor v médiích), ovšem dokud bude ekonomika tak silná jako dnes, nemá se Erdogan čeho obávat.

Zdá se, že se tu rodí nový silný hráč v regionu, se silnou ekonomikou a silným prezidentem, který má obchodní tendence mírného odklonu od Západu směrem na východ (BRICS, Írán, atd.). Současně jde o dlouhodobě zcela klíčového spojence NATO v regionu, bez tamních vojenských základen NATO by například nešlo uskutečnit války v Iráku a Afghánistánu.

Posílení této země bude mít vliv i na obchodní možnosti Ruska, které je nyní pod tlakem Západu v souvislosti se situací na Ukrajině, to je jistě nezanedbatelná okolnost jistého odklonu této země od západních zemí.

Tyto volby jsou tak zcela zásadní pro další dění v regionu, byť jejich výsledek je předem znám, spekuluje se totiž o vítězství Erdogana už v prvním kole prezidentských voleb. V současné složité mozaice mezinárodních krizí a vztahů jde ale o významný "kamínek do mozaiky", země totiž sousedí jak se Sýrií, tak s (rozpadajícím se) Irákem, kde nyní bojují radikální muslimové Islámského státu (IS).

 

------

Oslabení postavení EU a USA v oblasti Sýrie, Iráku a Libye, Assad a Sýrie, Turecko a Kurdové.

Na území Turecka se nachází už dnes asi 1mil uprchlíků ze Sýrie, kteří se zde chtějí trvale usadit. Dá se tak čekat, že pozvolný rozpad severního Iráku (vznik Islámského státu) může ovlivnit bezpečnostní situaci na souvisejících hranicích Turecka (pokud nevznikne nějaká širší koalice zemí, které by začaly tento vážný problém na severu Iráku a v Sýrii urychleně řešit, včetně nějaké vojenské akce např. s mandátem OSN). V tom ale Turkům komplikuje situaci jejich složitý vztah ke Kurdům , kteří tvoří největší národnostní menšinu v Turecku. Počátkem 20.stol (v r.1915-38) došlo k několika Kurdským povstáním (předpokládejme, že jim šlo o zřízení vlastního státu), Turci potlačili tyto nepokoje hrubou vojenskou silou, vypalováním vesnic, masakrováním obyvatel (byl zde od Turků i masakr Arménů, s asi 1.5mil obětí), Kurdové dodnes nemají v Turecku statut menšiny (tvoří 10pct populace), vztah k dnešním Kurdům je stále velmi komplikovaný, zvlášť za současných okolností boje s radikálním islámem.

Vzniku širší koalice zemí brání například i vládce Bashar al-Assad v Sýrii (nastoupil po vládě svého otce, který v zemi vládl 30let, během studené války byl na straně Sovětského svazu, proti Izraeli), který byl během nedávné občanské války v Sýrii nařčen z používání brutálních válečných metod (využití chemických zbraní se ale nepotvrdilo, šlo o akci druhé strany, která byla následně odhalena, opozive US vlády tak na poslední chvíli dokázala zastavit přímí útok US na Assadovy pozice). Sýrie je samozřejmě země "s ropou", podobně jako třeba Irák nebo Libye, kde se nedávno všude angažovaly Spojené státy a NATO (často pod záminkou ochrany lidských práv, kde zisk amerických ropných společností byl jen nezdůrazňovaným "vedlejším produktem"). Pokud se ovšem podíváme na metody, jaké v oblasti (od r.1920) využívali např. Britové v Palestině nebo Turci v kurdských oblastech, nevybočují boje v Sýrii (bohužel) nijak výrazně "z místně obvyklé úrovně násilí" (tedy velmi krutého zacházení, vypalování vesnic, vyhánění obyvatel, vraždění a mučení, uplatňování "kolektivních trestů" na podrobenou populaci - zastrašování, toto platí bohužel v celé této oblasti; např. i při "chirurgicky přesných" vojenských akcí NATO v Iráku odhadují nezávislé dobročinné organizace až 0.7mil civilních obětí této války, byť vládní statistiky uvádějí čísla podstatně nižší, opět jde o skutečně vysoké číslo civilních obětí).

kongresem Spojených států otřáslo minulý týden svědectví o množství zajatců assadova režimu (zatím neověřené svědectví mluví o dalších 150.000 zajatcích, kteří jsou zcela nelidsky mučeni a vražděni hladem), Spojené státy tak odmítají Assada jako "partnera" při řešení problému vznikajícího radikálního Islámského státu a v Sýrii jednají jen "s umírněnou opozicí" (vzbouřenci), jejich vliv ale velmi snížili právě bojovníci Islámského Státu.

Je tak velkou otázkou, zda je vznik nějaké širší mezinárodní koalice zemí proti radikálním sunnitským zastáncům Islámského státu vůbec možný, když USA a EU odstranily místní vládce v Iráku a Libyi, útočí na Írán, znepřátelují si Turecko (např. nejasnými odpověďmi ohledně možnosti vstupu země do EU, změnami postojů), nyní napadají sankcemi Rusko (opět nejasná politika rozšíření EU, porušení slibu z r.1989, že NATO nebude usilovat o ohrožení ruských zájmů v oblasti, tedy např. obsazením Krymu, kde má Rusko základnu Černomořské flotily). Všude podporujeme "vzbouřence proti diktátorům", ti ovšem často následně přebíhají (i se zbraněmi a výcvikem) k bojovníkům IS. Odklon Turecka od Západu k Východu tak dále oslabí pozice EU a NATO (USA) v této oblasti.

 

Doporučuji shlédnout aktuální debatní pořad stanice DW o tureckých volbách - ZDE.

 

 

Nedávné setkání představitelů zemí BRICS (8/2014)

Představitelé tzv. BRICS národů - ruský prezident Vladimír Putin, indický předseda vlády Narendra Modi, brazilská prezidentka Dilma Rouseff, čínský prezident Xi Jinping a jihoafrický prezident Jacob Zuma se setkali ve městě Fortaleza v Brazílii v létě roku 2014 na summitu zemí BRICS.

Jsou tyto země ohrožením postavení dolaru (jako světové rezervní měny), jak spekulují v tisku mnozí komentátoři? Nevím, ale každopádně jde o jednu z často diskutovaných okolností současné Rusko-Ukrajinské krize, a především následujících sankcí USA, EU, Norska, Kanady a dalších zemí.

Rusko a Čína podepsaly dohodu o obchodování bez využití dolaru, což je symbolický krok pro omezení finanční světové nadvlády Spojených států, kdy je americký dolar hlavní světovou rezervní měnou (což významně pomáhá USA zvládat jejich nemalý deficit státního rozpočtu).

----

Odpověď na klíčovou otázku, zda bylo dopravní letadlo malajsiských aerolinií sestřeleno raketou povstalci ovládaného raketového systému BUK nebo snad dávkou z 30mm palubního kanónu některé z bojových stíhaček ukrajinského letectva, probírá na internetu množství článků. První pracovní verze vyšetřování, že za sestřelením stojí omyl povstaleckých jednotek, osočuje nepřímo ruského prezidenta Putina, že raketový komplet BUK tajně dodal povstalcům, a že Rusko tak nese část odpovědnosti za sestřelení civilního dopravního letadla.

Druhá teorie, že k sestřelení byl použit 30mm palubní kanón ukrajinské stíhačky, by naopak osočila Ukrajinskou vládu, která by pak čelila vážnému podezření, že se pokusila "falešně" osočit Rusko z tohoto masakru civilistů, a tím na svou stranu strhnout podporu USA a EU.

Odpověď možná skrývá detailní analýza otvorů ve zbytku přední části letadla, kterou vyfotili experti OBSE hned po nehodě. Jsou otvory po nábojích z 30mm kanónu, nebo je způsobily střepiny rakety systému BUK?

Nálož rakety kompletu BUK má hmotnost 70kg, její obal tvoří ocelové tyče - po výbuchu se rozletí do okolí a spolehlivě ničí cíl, předchozí starší komplet KUB měl nálož v raketě 50kg, obalená byla ocelovou "čokoládou", jejíž střepiny účinkují po výbuchu jako střepiny granátu nebo broky z pomyslné "raketové brokovnice".

Specialisté by toto měli jednoznačně rozeznat...

(klikněte pro zvětšení obrázku)

Jaké zájmy na spravedlivém objasnění této tragické události budou mít Spojené státy, když Rusko odmítá obchodovat s Čínou v americkém dolaru? Jaké postoje zaujme Evropská unie, kde dominuje Německo s předsedkyní vlády Merkelovou, kterou USA nevybíravě špiclovaly, a kde největší spojenec USA - Velká Británie, vypisuje referendum o úplném odstoupení od EU (zatímco Skotsko hlasuje v referendu o samostatnosti)?

Jaké názory asi mají obyvatelé Česka, kteří mají stále v živé paměti rok 1968 - budou ochotní se zamýšlet nad všemi světovými souvislostmi, nebo převládne historicky nedávná zkušenost s Ruskem, a další (mnohem čerstvější) souvislosti budou přehlušeny historickým rokem 1968?

Mnoho otázek, málo odpovědí. Rozhodně by ale bylo velmi nemilé, kdyby při 100. výročí 1. sv. války došlo k nějakému prudkému nárůstu nacionalismu, který by svět přivedl na pokraj velkého válečného konfliktu. Jak totiž říkají mnozí ekonomové, válka je jedním z ověřených způsobů, jak konsolidovat finance světových velmocí, které jsou (po několika válkách a ekonomické krizi z r. 2008) dlouhodobě ve velmi špatném stavu, to i v USA.

 

Viz článek v angličtině ZDE - Největší ekonomičtí experti očekávají velkou válku jako řešení ekonomických obtíží dolaru, pokud se proti tomu nepostavíme / česká verze článku, doplněná o další úvahy, je ZDE /.

 

aktualizace - Spojené státy zasahují proti ISIL v rámci záchrany běženců

Situace Kurdů (sekty Jezídů) na severu Iráku se stává zoufalou, když asi 40.000 lidí prchlo před radikálními sunnitskými muslimy ISIL do hor, bez vody a jídla, kde jim hrozí smrt.

Na pomoc írácké armádě poslalo už dříve Rusko 10 bitevníků SU-25 (včetně technického personálu), také Írán poslal 7 bitevníků SU-25 (z toho čtyři v dvoumístném výcvikovém provedení), první útoky na jednotky ISIL už byly provedeny (detaily zde).

Proti ISIL zasahují i jednotky syrské armády, na jedné straně konfliktu tak útočí ruská, íránská a americká bojová letadla, irácké, syrské a kurdské jednotky, což je (ještě před měsícem) naprosto nemyslitelná vojenská kombinace.

Dne 8.8. 2014 povolil prezident Obama vzdušné útoky na pozice jednotek ISIL, neboť ty se v červnu zmocnily 52 amerických houfnic z výzbroje irácké armády (v ceně 500k USD za jednu), které mají GPS navádění, dostřel 20mil a podle vyjádření amerických generálů "s nimi není problém úspěšně zaútočit na velké město nebo území".

Americké útoky na (pravděpodobně americké) houfnice v rukách radikálních muslimů ISIL (8.8.2014) na severu Iráku, zásah probíhá na přímou žádost o pomoc irácké vlády. Tento "úklid" má ochránit muslimsko-křesťanské obyvatelstvo Kurdů (Jezídy), kterým i podle OSN hrozí násilí velkého rozsahu.

Zaútočily dva letouny Hornet 18, jejich útok (přesnými, laserem naváděnými bombami) byl dokonce zveřejněn na internetu. Prezident Obama nevyloučil další zásahy, podmínil je ale spoluprací obyvatel Iráku (což se vzápětí projevilo, když irácká armáda doručila Kurdům na severu dodávku ručních palných zbraní, což je dřív zcela nemyslitelný způsob spolupráce).

Postup radikálních sunnitských muslimů Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL), počátek srpna 2014.

 

S ochranou Kurdů ale Spojené státy nebudou spěchat, je prý to akce "v řádu měsíců, nikoliv týdnů". Komentáře naznačují, že si nechtějí rozhněvat své spojence, především Saudskou Arábii a Katar, kteří jsou (jako wahhábisté, tedy "jediní praví vyznavači Islámu") přímými spojenci radikálů z ISIS (ovšem také Turci nemají ke Kurdské menšině právě dobré vztahy). Spojené státy zde možná sledují své vlastní záměry (například dodávkami zbraní do Kataru přímo podporují radikály z ISIS), Irák (a část území Sýrie) by mohl být rozdělen na tři státy - Kurdistán, wahhábistický Sunnistán a (pod US správou fungující) Šíistán (s ložisky ropy). Navíc by došlo k vytvoření předmostí pro případný útok na Írán, který stále ohrožuje Izrael (potenciálním získáním jaderné zbraně, čemuž US chtějí jasně zabránit). Vznik nových autonomních oblastí v Iráku tak nelze zcela vyloučit, boj proti ISIS ze strany US bude ale zajímavou okolností vývoje událostí (jak bude probíhat), protože ISIS a Muslimské bratrstvo v Egyptě jsou přátelé Saudů a Kataru, spojenců US.

Každopádně je tak velkou otázkou, zda hranice z r.1916 (vymezené dohodou Francie a Británie z Malé Asie, známou jako Sykes-Picot dohoda, viz obrázek níže v článku o Palestině) mohou existovat v nezměněné podobě dál - když je nepřepíší Kurdové (bojující s podporou aliance zemí proti ISIS), pak je může přepsat Islámský stát radikálních sunnitských muslimů.

Po válkách NATO v Afghánistánu a Iráku, válce v Sýrii a Libyi (kde se NATO a především USA angažovaly, a kde získali radikální muslimové značné bojové zkušenosti a výcvik, často pod přímým vedením CIA) se zdá, že už ale není cesty zpět, džin už byl z láhve vypuštěn. V Iráku dnes zdá se není síly, která by dokázala různé odstředivé tendence dlouhodobě účinně potlačit, ten samý problém se děje v Libyi (v Egyptě a Sýrii k potlačení radikálních sunnitských muslimů zdá se dojde, ovšem nevíme, za jakou cenu).

Vytvoření Islámského státu by ohrozilo Írán, prezident Obama ale jednoznačně řekl, že vyhlášení Islámského chalífátu v Iráku Spojené státy nepřipustí, dalším státem "na řadě" by totiž byl Izrael, a to už by Spojeným státům zjevně vadilo víc, než pokažení vztahů se Saudskou Arábií, Spojené státy tak radikální islamisty přece jen asi trochu přibrzdí. Uvidíme, co přesně toto prohlášení znamená, jaké síly a vlivy chtějí Spojené  státy uplatnit (a do jaké míry se tohoto plánu nepřímo zúčastní tradiční syrský a íránský spojenec Rusko, který může tyto dvě země lépe vyzbrojit), jak celá tato záležitost v Iráku a Sýrii dopadne.

 

Jeden z inspirativních aktuálních komentářů zevnitř USA je k přečtení ZDE (Obama hledá pozdě řešení proti IS).

 

 

 

Detailní pohled na vznik konfliktu v Palestině - od klíčového momentu v r.1915  (8/2014)

Tento článek se věnuje snaze dobrat se počátku - původní příčiny konfliktů v oblasti Palestina, tedy důvodů, proč se Arabové vzbouřili v roce 1936-39 (a následně v dalších letech) během britské koloniální správy (tedy hledání i jejich pohledu na věc, pro lepší porozumění příčin následných událostí - konfliktů, po ustanovení židovského státu Izrael v r.1948).

Dohoda z Malé Asie aneb ASIA MINOR AGREEMENT mezi Francií a Anglií se souhlasem Ruska, o rozdělení sfér vlivu. Francie získala kontrolu nad jiho-východním Tureckem, severním Irákem, Sýrií a Libanonem, Anglie kontrolovala oblast mezi mořem a řekou Jordán, Jordánsko, jižní Irák a malé území s přístupem ke středozemnímu moři (přístavy Haifa a Akko), Rusko mělo získat Istanbul, turecké úžiny a nějaká území Arménie - to ovšem překazil nástup bolševiků v r.1917.

 

Připraveno s využitím anglické wikipedie - článek najdete ZDE.

 

 

 

Trocha historie nikoho nezabije aneb kde má kořeny dnešní moderní Evropa? (8/2014)

Je tady opět čas na krátké inspirativní počtení (které ne vždy jde "s hlavním proudem" .-) ), vzhledem k současné mezinárodní situaci (krize v Izraeli a pásmu Gaza - Palestině) jsem prolistoval dostupné prameny o oblasti Íránu, Iráku, Sýrii, Egyptě, Libanonu, Jordánsku, Libyi, Turecku a dalších zemích, abych se trochu vzdělal.

Vyšlo mi z toho několik zajímavých zjištění, o které se hodlám podělit v tomto krátkém článku.

Začněme nakopnutím, tedy faktem, že o dnešní moderní Evropě se říká, že má křesťanské kořeny. Ovšem naše současná Evropa už dávno není hlavně náboženskou oblastí, výrazně se zde uplatňují i dva další společenské principy - tedy vliv průmyslu, obchodu a peněz, dalším zásadním vlivem je vliv moderních technologií - tedy vědeckého pohledu na svět a s ním souvisejících vynálezů. V této "vědecké oblasti" má Evropa kořeny - světe div se - v prvním obrovském islámském státě (vrchol 9.-10.stol n.l.), který sahal od Španělska přes sever Afriky až na Arabský poloostrov až k Turecku na severu, viz malá mapka níže, zahrnoval území původní Byzance, Persie, východní říše římské.

Rozvoj islámského Chalífátu v letech 622 n.l. - 750 n.l., tedy krátce po smrti proroka Mohameda.

Hned je ovšem třeba říct jedno podstatné a naprosto zásadní ALE - po smrti proroka Mohameda (narozen r.570 ve městě Mekka, zemřel r.632 v Medíně) vznikl problém, jelikož prorok neurčil svého nástupce. Vznikly dvě soupeřící skupiny, jedna z nich uplatnila šikovnost a intriky a prosadila za nástupce (chalífu) Abú Bakra (tchána), druhá skupina trvala na pokrevním nástupci, synovi Alím.

Ti první si říkali Sunité (z pojmu "cesta" Mohameda...), ti druzí Šíité (z pojmu "strana" Alího...).

Islámská populace Sunitů (dnes necelých 400mil lidí) a Šíitů (dnes necelých 200mil lidí) podle zemí, hlavní základnou Šíitů je oblast dnešního Íránu a Iráku.

 

Následující velké třenice se rozhodli chalífové řešit upnutím pozornosti různých (dlouhodobě) soupeřících skupin na vnějšího nepřítele - islámský stát tak činil po smrti Mohameda (r.632) mnoho výbojů, jejichž postup ukazuje mapka výše (dodnes jsou rozpory mezi těmito dvěma skupinami, například uznávají různé vůdce - chalífy, podrobnosti viz wikipedie).

ZLATÝM VĚKEM Islámského státu se stalo období 9.-10.století, kdy se projevil (a to je odpověď na ono výše zmíněné ALE...) velmi pozitivní vliv Peršanů (dnešní Irán), kteří se stali vysoce postavenými a respektovanými členy společenstva, arabští vládcové si je často vybírali za ministry (např. výraz vezír - ministr - pochází z perštiny), Peršané se nestavěli proti islámu, spíš proti arabizaci muslimského světa.

Původně spíš kočovným arabům Peršané přinesli znalosti řízení státu, ve zlatém věku islámského státu to byly právě jejich znalosti vědy (filozofie, historie, matematiky, astronomie nebo medicíny, zdroj wikipedie - dějiny Íránu, od pádu sásánovské říše k mongolské invazi), které z tohoto místa udělaly ve své době světové centrum vědeckého učení. Dík Peršanům byly zachráněny i některé texty Aristotelovy, toto vzdělání se stalo později základem evropského osvícenství - tedy dnešní moderní vědecké Evropy. Kdo by to byl řekl, že .-) ?

Například Abú al-Hasan Alí ibn Muhammad al-Qalasádí (zdroj wikipedie) byl arabský matematik a islámský učenec, narodil se r.1412, zemřel r.1486, žil v Granadě v posledním arabském emirátu v jižním Španělsku. Značně ovlivnil algebraický zápis výpočtů, vytvořil mnoho knih o aritmetice a algebře, jeho práce vyšla 200let po díle Ibn al-Banny, který navazoval na díla pocházející až ze starověku (detaily viz odkaz - wikipedie.)

Například Avicenna neboli Ibn Síná (narozen 980 n.l.) byl středověký perský učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař. Je považovaný za otce moderní medicíny a za jednu z nejvýznamnějších postav arabské středověké filozofie (zdroj: wikipedie, hledej "Avicenna"). Studoval zejména logiku a metafyziku, vycházel z Hippokrata, Aristotela a Galóna. Dík náhodě a svým schopnostem se brzy stal přítelem a osobním lékařem bucharského vládce (dnešní Afghánistán), což mu otevřelo dveře bohaté královské knihovny s opisy významných děl, například překlady starých antických filosofů Platóna a Aristotela nebo významných lékařů. Věnoval se cestování, diskuzím se studenty, následně se usadil v severoíránském městě Hamadánu, kde se stal lékařem královské rodiny a vezírem (ministrem). Napsal zde své dvě nejvýznamnější knihy - Dáneš Náme (persky - Kniha o vědě, encyklopedie zabývající se aritmetikou, logikou, lékařstvím, hudbou, atd.), pak arabsky psaný Kánún, který je nejslavnější encyklopedií lékařství.

 

-------

 

Zmiňme krátce pro pořádek i předchozí římské období, kdy v roce 300 n. l. povýšil Konstantin Veliký obec Byzantion (křesťanské) byzantské říše na hlavní město říše římské - přejmenoval ho na Konstantinopol.

V r. 395 se říše římská trvale rozdělila - vládli dva císaři, dnes bychom řekli na západní říši (s větším vlivem latiny a odlišnostmi v ritu, později oblast s převahou římskokatolické církve) a východní (tzv. řeckou říši, později převládá pravoslavná církev), západní zanikla už v r. 476 po porážce s Germány, východní římská říše kvetla až do výše zmíněné islámské expanze v 7. stol.n.l.

Na jejím území byla také židovská provincie Judaa, ovšem židé byly po dvou povstáních proti Římu vyhnaní do Galileje, na místě Jeruzaléma bylo postaveno římské město Aelia Capitolina s novým chrámem, židé do města nemohli. Území provincie JUDEA bylo přeměněno na provincii SYRIA PALAESTINA,  bylo obsazeno indo-evropským kmenem Pelištejců, dávných to nepřátelů židů (pozor, současní arabové v Palestině nemají s Pelištejci - kromě názvu - nic společného).

(Připomeňme pro pikantnost, že podobně jako se hádali sunité a šíité o to, kdo má právo být vůdcem - následovníkem Mohameda - chalífem, stejně tak došlo díky předchozímu dlouhodobému rozdělení římské říše k tzv. velkému schizmatu církve v r. 1054, kdy byl exkomunikován konstantinopolský (pravoslavný) patriarcha Kerullar, římská církev se rozdělila na římskokatolickou a pravoslavnou, což trvá prakticky dodnes! Až dne 7. prosince 1965 papež Pavel VI. a konstantinopolský patriarcha Athenagoras vzájemnou exkomunikaci vyhlášenou jejich předchůdci sňali. Toto odvolání však neznamená dosud nastolení církevní jednoty mezi římskokatolickou církví a pravoslavím - jak by řekl laik, prostě "to samé v bledě modrém".-) ...)

 

-------

 

Poloostrov Malé Asie (dnešní oblast Anatolie v Turecku, z římského pojmu "východní"), byl od r.395 (rozdělení římské říše) až do 13.stol n.l. ve správě byzantské říše, kterou ve 13. stol. vytlačila vznikající říše osmánská (do Anatolie prchali obyvatelé také před divokými nájezdy Mongolů).

Křesťanské kostely byly zbořeny nebo nahrazeny mešitami, osmanské říši došel dech až po první světové válce v r.1915, Řekové získali mnohá evropská území zpět, ovšem Anatolie zůstala nově vznikající Turecké republice.

Byzantská říše dostala definitivní úder roku 1204, kdy bylo město Konstantinopol dobyto čtvrtou křižáckou výpravou, rozklad vyvrcholil r. 1453, kdy Konstantinopol a zbytek byzantských území dobyli osmanští turci, hlavní město přejmenovali na Istanbul. Křesťanská byzantská říše po tisíc let své existence chránila Evropu před vlivem islámu.

Arabskou expanzi islámského státu (v 7. stol.n.l.) ukončila až expanze osmánské říše (viz obrázek, 1481 až 1683), ve Španělsku skončil arabský emirát (vládu převzala církev římskokatolická aneb křesťané, začalo období inkvizice), sever Afriky (Alžír se dobrovolně přidal na stranu osmánského vládce), Egypt, Sýrii (Levantu) ovládli muslimové osmanské říše.

 

Osmanská říše rozšiřovala své území, dobyla postupně Řecko, Albánii, ostrovy v Egejském moři, Valašsko (Rumunsko) a Krymský chanát. Sultán Selim I. Hrozý (vládl 1512-1520) dobyl roku 1517 Sýrii, Palestinu a Egypt a prohlásil se Chalífou - tedy Mohamedovým následovníkem a vládcem celého světa.

Krátce předtím porazil i perskou armádu, na jeho stranu se přidal i alžírský vládce Ch. Barbarrosa, v čase smrti sultána Selima tak osmánská říše kontrolovala celou jiho-východní Evropu, Malou Asii, Levantu (oblast východního středomoří, viz obrázek níže), pobřeží Černého moře, Egypt, část Arábie a Alžír, po několik století se stala jednou z největších velmocí a ovlivňovala politicky vývoj Evropy.

 

Sultán Solejmán I., který nastoupil po Selimovi, připojil k osmanské říši území dnešní Libye, dobyl Bagddád, Mekku i Medinu, r. 1526 porazil u Moháče vojska Ludvíka Jagellonského (český král), který při ústupu zahynul. Habsburkové byli vojensky vázáni tureckými vojsky i díky spojenectví sultána s Alžírem a Francií, čímž oslabovali jejich pozici v Evropě.

Osmanské loďstvo se stalo dík mnoha přístavům v Alžíru, Egyptu, Levantě, Řecku a Malé Asii dominantní silou ve Středomoří.

V osmanské říši bylo poměrně tolerantní náboženské prostředí, stavělo se hodně mešit, ovšem příslušníci jiných vyznání zde mohli celkem dobře žít (platili jen zvláštní daň), např. po vyhnání ze Španělska (v období inkvizice) sem přišlo i množství židů, kteří zde pracovali v obchodě nebo jako státní úředníci. Vojenskou oporou sultána byli např. od děství vychovávaní chlapci v jednotkách Janičářů.

 

---------

 

Británie se stranila evropských válek, soustředila se na objevování nových světů, kolonií. Britské impérium (britská říše) byla největší koloniální říší v dějinách lidstva, v r. 1921 činila čtvrtinu celé souše lidstva, se čtvrtinou (458mil) všech tehdejších obyvatel.

Základem pro budoucí impérium bylo budování námořní flotily za vlády Jindřicha VII. (1485-1509). Italský navigátor Giovanny Cabot doplul po vzoru Kolumba k Severní Americe, při hledání nové námořní cesty do Indie, území Newfoundlandu zabral jménem anglického krále, včetně vydatných lovišť tresek (myslel si, že je ve východní Asii).

Jindřich VIII. ztrojnásobil počet lodí, vybavil je kanóny. Francis Drake jako druhý člověk obeplul svět, r. 1579 přistál na západním pobřeží Sev. Ameriky poblíž dnešního města San Franciska, byl podporovaný královnou Alžbětou i k plenění španělských přístavů v Karibiku i španělských lodí plujících s bohatým nákladem z Nového Světa.

Britské kolonie v Severní Americe byly základem 13 amerických států - klikněte pro zvětšení.

 

Vítězstvím nad španělskými vojsky v r. 1588 se stala Anglie jednou z nejvýznamnějších námořních mocností. Během 17.století založili osady v budoucích 13. státech USA, také založili provincie Kanady, kolonie v menších ostrovech Karibiku, kde pěstovali v počátku kolonialismu nejvýnosnější artikl - cukrovou třtinu.

Mezi lety 1650 a 1780  vzrostl nebývale počet černých otroků dovezených do kolonií, z obchodu s otroky se stal velký byznys.

Po roce 1760 obsadila Anglie mnoho francouzských kolonií, tím vzrostly náklady na jejich obranu a Anglie se rozhodla kolonie zdanit - ovšem kolonie neměly žádné zastoupení v anglickém parlamentu a proto se vzbouřily proti tomuto nařízení, což vedlo k americké revoluci a vzniku Spojených států v roce 1783.

Tím zaniklo "první britské impérium", následoval rozvoj druhého britského impéria v Asii, Oceánii a později v Africe. Už v roce 1600 byla založena britská Východoindická obchodní společnost, ta ale měla konflikty s Nizozemci až do roku 1688, kdy nastoupil Vilém Oranžský na anglický trůn, kolonizace pokračovala např. v r.1757 Bengálskem, v r.1811 připojili angličané Jávu, Singapur, Malaku a Barmu, do r. 1818 získala britská Východoindická společnost vliv na celém subkontinentu.

V 18. století v první opiové válce s Čínou (velký vývoz čaje do Anglie z Číny znamenal asymetrii ve vzájemném obchodě, Číně byl jako kompenzace vnucen dovoz opia z Indie, čemuž se Čína bránila) Anglie drtivě vyhrála a byla založena kolonie Hongkong, která měla podporovat britský obchod v Číně.

Vliv Anglie v 19.stol klesal díky novým velmocem, především to byly USA a Německo, v roce 1880 klesl podíl na světovém obchodu na jednu čtvrtinu, v roce 1913 na jednu šestinu, ovšem ve finančním sektoru a v námořnictví Británie stále dominovala.

... to i díky skvělému vynálezu námořní navigace pomocí velmi přesného a klimaticky odolného chronometru, který zachránil mnoho životů námořníků vzhledem k přesnému měření zeměpisné délky - vynálezce byl John Harrison, čtvrtý model vážil použitelných 12kg, model H4 byl vyroben r.1759, jedná se o jeden z největších vynálezů lidstva, nahradil ho až satelitní navigační systém GPS.

Evropská koloniální politika mezi lety 1870-1914 se nazývala "nový imperialismus", Rusko expandovalo na jih (Krymská válka, 1853 - 1856), Británie reagovala obsazením Kypru, 1842 začala britsko-afghánská válka (dopadla pro Brity neslavně, Paštúnské kmeny vyzbrojené  ruskými zbraněmi zdecimovaly celou armádu).

Začal hon velmocí na Afriku, především Egypt se Suezským průplavem (akcie průplavu odkoupila Británie, následně obsadila i Egypt, potlačila vzbouření v Súdánu, který byl následně vyjmut z území Egypta a stal se britsko-egyptským kondominiem).

Kapská kolonie byla založena už roku 1652 Nizozemci jako zásobovací místo pro cesty do Indie, Británie ji získala r.1806, v 19.stol Británie obsazovala jižní Afriku z důvodu nerostného bohatství (zlato, později další cenné suroviny - búrské války). Britové před 1.sv.válkou ovládali třetinu území Afriky s nejlukrativnějšími územím (vč. Nigérie), Německo a Francie získaly podstatně chudší části.

Britské impérium bylo v roce 1897 na vrcholu své slávy, zahrnovalo čtvrtinu celosvětové populace (klikněte pro zvětšení).

První a druhá světová válka vedly k obrovským změnám hranic mnoha států, vznikla OSN, která se snažila od roku 1945 řešit konflikty jednotlivých států (i jejích územních nároků). Jednou z prvních akcí OSN bylo založení státu Izrael na území jižní Sýrie - Palestiny (východní středomoří je také označováno jako Levant, dle Tóry jde o Kenaán).

 

-------

 

Po 1. sv. válce přibyl britský mandát Palestina a Irák (území Levantu).

V Íránu (Persii) bojovali o vliv Britové a Rusové, země si ale udržela postavení a nikdy se nestala evropskou kolonií. Po pádu osmanské říše (po skončení 1. sv. války) prodělala země krizi, když byl ustanoven parlament (dík hádkám mezi vládou a parlamentem). Vlády v rozhádané zemi se nakonec ujal kozácký důstojník Rézá Chán r.1925, založenou vládní dynastii nazval starobylým jménem Páhlaví (a zemi přejmenoval na Írán).

Persie zahrnuje především území dnešního Íránu a Iráku (dnes hlavní oblasti muslimů - Šíitů), zde v nejslavnějších perských časech, v období dynastie Sásánovců, r.224-651 n.l. (klikněte pro zvětšení).

 

Zahájil modernizaci země (budování železnic, průmyslu, vzdělávacích institucí), před druhou sv. válkou se ale odklonil od Britů a Rusů a přiklonil se k Německu (kde už klíčil nacismus). To vedlo k obsazení země Brity a Rusy v r.1940, vlády se ujal mladý princ Muhammad Rezy Páhlaví.

28. listopadu až 1. prosince se v Teheránu konala konference Roosevelta, Churchilla a Stalina. Po válce v r.1951 jmenoval šáh předsedou vlády Muhammada Mosaddeka, ten ale znárodnil Anglo-íránskou ropnou společnost (později British Petroleum), což obyvatelé s povděkem příjimali (velmi podobně se o dost později zachoval např. Hugo Chávez, který chtěl pozvednout úroveň místních chudých lepšími zisky z místních ložisek ropy).

Mohammed Mosaddek byl velmi oblíbeným vládcem (předsedou vlády), pocházel z rodu perské elity, studoval v Paříži (právník), jméno "Mosaddegh" znamená "ten, který se osvědčil".

Ve spolupráci s americkou CIA najmuli Britové placené protestanty proti šáhovi, vznikla krize (300 mrtvých), Mosaddek musel odstoupit. Vrátil se "prozápadní" Muhammad Rezá Pahlaví, posílený o vliv Britů a Američanů, opozici potíral tajnou policií SAVAK.

Jestliže Britové po r.1915 (pád osmanských Turků v této oblasti) kontrolovali 90pct ropy v této oblasti, po převratu v Íránu profitovali mnohem víc Američané - vzhledem k americkým aktivitám v dalších částech světa (začalo to ovlivněním voleb v poválečném Řecku, pokračovalo v Korea, Vietnamu, Karibiku, svržením mnoha vlád ve Střední a Jižní Americe, válkami v Iráku, Afghánistanu, konče válkami v Libyi, Sýrii, Egyptě, hrozila válka v Íránu...) se dá říct, že francouzský vliv a Britské koloniální impérium byly nahrazeny od r.1948 (do r.2001, 11.9. ?) Americkým impériem.

V roce 1979 nastala íránská revoluce, prozápadní šáh uprchl, do země se vrátil místními lidmi vážený ájatolláh Chomejní, 1. dubna byla zřízena Islámská republika, zároveň se prudce zhoršily vztahy především s USA a Izraelem.

Šíité mají dnes většinu především v Iráku a Iránu (Írán má asi pět měst s 1mil obyvatel, jedno město s 2mil a hl.město Teherán má 7mil obyvatel), celkem tvoří Šíité asi 180mil obyvatel, což je asi 30pct všech muslimů (ve zbylých zemích převládají Sunité). Přesto proběhla Irácko-Íránská válka, Irák si sliboval posílení postavení země v regionu, Írán zase popichoval Šíity světskou vládou Saddáma Husajna v Bagdádu, snažil se "vyvézt" islámskou revoluci za hranice Íránu. V této válce použil Irák ve velkém chemické zbraně, byly to největší útoky zbraněmi hromadného ničení (ZHN) od použití jaderných bomb USA v Japonsku koncem 2.sv.války.

Etnická mapa Íránu, který patří svou rozlohou i svými 71mil obyvateli mezi 20 největších zemí světa (klikněte pro zvětšení obrázku).

 

V íránském vedení převážili v 90.letech pragmatici, kladli důraz na vyvedení země z izolace a posílení ekonomiky, vývoj se ale opět obrátil a napětí mezi Íránem a USA opět vzrůstá, především kvůli jadernému programu země, který je ale podle Íránu mírový. V poslední době probíhá v oblasti  nový konflikt s radikálními vyznavači islámu (sunité bojují v Iráku, kde USA odstranily Saddáma Husajna, také bojují s íránskými šíity), kteří na části území dnešního Íránu chtějí založit nábožensky velmi přísný Islámský stát (ISIL - Islámský stát v Iráku a Levantě).

Spojené státy zahájily dne 8. 8. 2014 (na přímou žádost Irácké vlády o pomoc) vzdušné údery proti vojskům ISIL, která vyhnala desítky až stovky tisíc křesťanských obyvatel do hor (bez vody a jídla), což i OSN vyhodnotila jako snahu o genocidu tamních obyvatel. Sunitská vojska muslimů ISIL poráží jak armádu iráckou, tak syrskou i kurdské jednotky.

-------

 

Palestinská autonomie je částečně samostatný stát, skládající se ze západního břehu Jordánu a pásma Gazy, celkem jde asi o 6600km čtverečních s asi 3mil obyvateli, historický pojem Palestina (původně římská provincie) označoval celé území od Středozemního moře až řece Jordánu (většinu tohoto území dnes zabírá stát Izrael). Území sousedí ještě s Egyptem a Jordánskem.

Původně pojem Peliša (Palestina) znamenal výslovně jen pět měst Pelištejců (Římané označovali tuto provincii Syria-Palestina, viz výše), ti na tomto území nahradili Židy, které vyhnali Římané (po dvou povstáních) do Galileje (Tóra označuje toto území jako Kenaán). Jako "Palestinu" označuje celou jižní Sýrii poprvé Hérodotos (484 - 420 př.n.l.), aby se vyhnul jiným - dvojznačným termínům (jde o území od břehů Středozemního moře až k řece Jordán).

Obrázek ukazuje pásmo Gazy, náhled vpravo pak celé území (klikněte zde pro zvětšení).

Po rozpadu říše římské se Palestina stává součástí křesťanské Byzance, až r.636 vstoupili do oblasti muslimové. Během 11. a 12. stol. křesťané dobyli Jeruzalém, v 16.stol převzala vládu osmanská říše, která zde vládla až do skončení první světové války (1915), následně byla Palestina britským protektorátem.

Od roku 1930 (vzestup Hitlera v Evropě) sílil tlak na vytvoření státu Izrael - proběhlo arabské povstání (1936-1939, Arabové se báli velkého počtu příchozích Židů, ztráty ekonomického a demografického postavení v oblasti, počet židovských obyvatel vzrostl mezi lety 1931 a ž 1935 ze 17 na 27pct, asi 370.000 Židů, kteří vykupovali půdu, umenšovali postavení palestinských Arabů v samosprávě a hospodářství, zaváděli vysoké daně pro rolníky, kteří následně živořili v ghetech chudých na periferiích měst; velký vliv na toto povstání měly i podobné akce v okolních zemích - v Sýrii to vedlo ke zmenšení vlivu francouzů a vyhlášení samostatnosti, v Egyptě s Brity opět po podobné akci byla vyhlášena samostatnost, byť si Britové vymohli vojenskou přítomnost u Suezu, Arabové v Palestině byli i tímto inspirováni ke stávkám v r.1936, následně k povstání v r.1937), roku 1948 byl dík OSN na území Palestiny vyhlášen stát Izrael. Stát Palestina ale tehdy (jako protest) vyhlášen nebyl, protože místní arabská samospráva nesouhlasila s návrhem na rozdělení území.

Nezávislá Palestina je útvar formálně vzniklý r.1989, kdy se Jordánsko oficiálně zřeklo území Předjordánska. Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat v exilu v r. 1988, uznalo ho 29 zemí včetně Československa, OSN mu přidělila statut pozorovatele, USA a Izrael byli proti. Ovšem nezdařený mírový proces (moderovaný Billem Clintonem v r. 2000) opět zhoršil vztahy Izraele a Palestinců, území je kontrolované hnutími Hamas a Fatah, které bojují proti státu Izrael, kvůli raketovým útokům na civilní obyvatele Izraele jsou označované jako teroristické skupiny.

...poslední konflikt v Gaze ale zaznamenal obrovské množství civilních obětí na straně Palestinců, asi 1500 včetně žen, z toho asi 200 dětí. Izrael byl opakovaně "přistižen" nezávislými novináři při zcela záměrném zabíjení civilistů (nejznámější je incident, kdy armáda postřílela několik dětí hrající na pláži fotbal, to včetně dvou dětí z místa prchajících, to přímo před zraky novinářů, kteří byli o kousek dál blízko hotelu). Hnutí Hamas a Fatah jsou podporované např. Arabskými Emiráty nebo Íránem (Arabské Emiráty jsou ale současně velcí přátelé USA dík ložiskům ropy, stejně tak patří ovšem USA i mezi velké přátele Izraele a velké odpůrce Íránu, kde má své ropné zájmy).

Mezinárodní soud v Haagu v roce 2005 rozhodl, že izraelské zdi (bariéry) stojí na palestinském území a porušují tak mezinárodní právo, stejně jako mezinárodní právo porušuje osídlování cizího (palestinského) území, které překračuje hranice státu Izrael. Vytvořená bezpečnostní zóna navíc zabrala množství zemědělské půdy, obyvatelstvo Gazy tak strádá nedostatkem možností obživy (zdrojů), mezinárodní organizace často požadují ukončení blokády Gazy, především z humanitárních důvodů, kdy strádá asi 2mil obyvatel v jakémsi "moderním" koncentračním táboře.

Smíření blokují extrémní postoje "tvrdých jader" na obou stranách konfliktu, trpí ale obyvatelé a jiné cesty než dohody (nebo zdecimování až genocidy jednoho nebo druhého národa - což je naprosto nepřípustné, po zkušenosti Evropy s Hitlerem) není.

 

Přechod od Britského impéria k dominanci USA pro roce 1948 (od data odstoupení Britů od mandátu Palestina).

Je dobré s uvědomit, že britské impérium bylo po roce 1948 prakticky převzato Spojenými státy, stejně tak Francouzské oblasti zájmu v Karibiku a Asii (Korea, Vietnam) byly převzaty Američany. Od roku 1948 tak mluvíme o dominanci USA, které především v 50.letech těžilo z vlastnictví jaderné a vodíkové bomby. Tato nebezpečná doba vrcholila Kubánskou krizí, kterou zažehnal J. F. Kennedy, když vyměnil stažení ruských jaderných raket z Kuby za slib, že Kubu neobsadí (Kuba je ale dodnes pod přísnými sankcemi USA).

Zásadní vliv USA se projevil v mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky, kde CIA svrhnula několik vlád (aby dosadila loutkové proamerické vlády), prakticky jakákoliv hnutí velmi chudých rolníků (i ta ve Vietnamu, např.) byla vždy prohlášena za "nástup komunismu", který je třeba potlačit, financováním i velmi krutých polovojenských jednotek, které vraždily velmi krutým způsobem vesničany v těchto oblastech. Válka v Korey nebo Vietnamu měla prý chránit Japonsko (zmenšení vlivu Číny a Ruska), napadení Kuby s pomocí placených žoldnéřů zabránil Kennedy, když odmítl poskytnout letecké krytí jejich akci (známá akce "zátoka sviní"), proto byl také zastřelen spiknutím CIA, protože se snažil omezit zbrojení a uzavřít dohodu s Chruščevem (vojenská lobby by tak přišla o obrovské množství peněz, které získávala dík výrazně "přifouknuté" protikomunistické propagandě).

Následné opakované války v Iráku a Afghánistanu měly zase souviset i s útoky 11.9., které jsou ale napadány vědci z mnoha zemí, jako dostatečně nevyšetřené (oficiální šetření neproběhlo před soudem, kde by šlo zkoumat důkazy a vznášet námitky, šetřily je pouze zprávy komisí americké vlády, jejich vysvětlení ale odporují nejméně třem přírodním zákonům ("zachování hmoty a energie např., viz i český výzkum na VUT v Brně, který se týkal obecně "scénářů pádů ocelových výškových budov"), vše nasvědčuje využití výbušnin při odstřelení tří mrakodrapů po útoku dvou letadel).

Každopádně války v Iráku a Afghánistanu jsou pokračováním dominance USA, namísto Britů v předchozím století (jak bylo výše popsáno). Současně snahy rozšířit NATO až k hranicím Ruska vyvolává nové konflikty (Krymská krize), kdy Rusku hrozí, že přijde o základnu Černomořské flotily. Reakce Ruska je zcela zákonitá, je ale předmětem výrazné americké propagandy (jako kdyby Američané za posledních 60let nenapadli mnoho zemí, neporušili dokonce i rezoluce OSN). Současně se ukazuje vliv nových technologií, kdy CIA odposlouchává i své evropské spojence, v platnost přichází i kontroverzní zákony Patrior Act, které dovolují zavírat lidi bez soudu a možnosti obhajoby, pokud jsou podezřelí z terorismu - protiteroristické zákony a "přifouknutá" teroristická agenda (v jejímž srdci stojí právě mediálně i fakticky zmanipulované útoky 9.11.) tak plní stejnou funkci, jako "přifouknutá" protikomunistická propaganda v USA v 50.letech. Obojí vede ke stejnému cíli - obrovskému zvýšení zbrojních rozpočtů v USA, což následně vede k válkám s vysokými počty civilních obětí, podobně jako ve Vietnamu. Obyvatelstvo je udržované v umělém strachu z teroristů, mediální manipulaci (a porušování zákonů ze strany CIA) se snaží prorazit několik hnutí (například hnutí inženýrů za objasnění událostí 9.11.), nebo jedinců - pan Snowden. Zajímavým počinem je dokumentární seriál přímého účastníka války ve Vietnamu - pana O. Stoneho, který se snaží objasnit události a aktivity CIA, jejich mediální manipulaci a obrovské náklady a ztráty na životech, které za jejich akcemi stojí (Neznámé dějiny Spojených Států, r.2012).

 

Hrozba velkého celosvětového konfliktu.

Vzrůstající krize v Izraeli se sčítá s dalšími událostmi, souvisí jak s odchodem západních vojáků z Afghánistánu (kde po jejich odchodu po nezdařené válce posilují radikální muslimové), tak s krizí v Iráku po odchodu západních vojáků (opět zde posilují radikální muslimská hnutí, která usilují o vybudování Islámského státu v Iráku a Levantě ISIL), konflikt se rozšiřuje i do Íránu, kde radikální sunitská muslimská hnutí ohrožují místní šíity, dobývají části území, stejná muslimská hnutí útočí v Sýrii na přísného vládce  Asada nebo v Egyptě (kde byl armádou potlačen vliv muslimského bratrstva). Problémy s radikálními muslimy se objevují i v Evropě (Francie, Belgie, souvisí zde i útok v Norsku, kdy bylo postříleno na 70 dětí na letním táboře socialistické strany), situace hrozí i vzhledem k velké ekonomické krizi vzestupem nacionalismu (což lze vysledovat i v reakcích na sociálních sítích v Evropě, ať už jsou postoje pro-izraelské nebo proti-izraelské).

Pokud by z nějakého důvodu byl v této situaci napaden Írán (který po pádu několika diktárorů v Egyptě, Sýrii, Libyi a Iráku jako poslední odolává radikálním muslimským hnutím), mohl by vzniknout obrovský válečný konflikt, kdy islámští sunité by se snažili obnovit radikální Islámský stát, sahající z Arabského poloostrova (Arabské Emiráty) přes území Izraele (Palestina), Egypta (kde je důležitý Suezský průplav), Iráku a části Íránu až k Turecku.

Napětí radikálních islámských skupin vzrůstá i v Africe, kde po pádu britských držav dochází k velmi divoké situaci (ne nepodobné situaci ve střední Americe, viz blogy níže, násilí je zde velmi kruté, často zde válčí i děti). Například bylo nedávno uneseno 200 studentek (mladých dívek) radikálními muslimskými povstalci, situaci komplikuje i HIV infekce nebo nová smrtící epidemie viru eboly.

Navíc je zde Rusko-Ukrajinská krize, kdy se NATO snažilo obsadit strategický Krym (přístup k Černému moři) pomocí vstupu Ukrajiny do NATO, což vedlo k (celkem zákonité) reakci Ruska, které anektovalo Krym (kde mělo od dob krymské války v 19. stol. základnu své černomořské flotily), následně krymský parlament (který má svou autonomii v rámci Ukrajiny) vyhlásil referendum o připojení Krymu k Rusku, kde si obyvatelé odhlasovali vysokým procentem připojení.

Vzhledem k dlouhodobé západní ekonomické krizi (kam se počítá i "fiskální útes" USA nebo inflační "kvantitativní uvolňování dolarů" FEDem), vzhledem ke vzrůstajícímu konfliktu Číny a Japonska (také Číny a Tchajwanu) tak sílí obavy, že může dojít k velkému světovému konfliktu. Stačily by na to například nějaké větší problémy s dodávkami ropy a plynu (viz třeba situace v Evropě a dodávky ruské suroviny, kde Rusko staví plynovod do Číny, aby se zbavilo závislosti na dodávkách Evropě) nebo třeba útok Izraele na Írán, případně konflikt Číny s Japonskem. Zvlášť situaci s Ruskem (jde vlastně především o konflikt s NATO, obsazení Krymu opět vedlo k vzedmutí nacionalistických nálad v Rusku) je tak třeba posuzovat střízlivě, stejně tak situaci v Izraeli, který už několikrát hrozil silným raketovým útokem na Írán. Situace dokresluje fakt, že německý Bundeswehr poprvé od druhé světové války dostal povolení německé vlády k zásahům i mimo území Německa.

Situace je tak celosvětově poměrně napjatá, zásadní tak bude střízlivý postoj USA i Evropy ke všem těmto konfliktům (které navíc v Iráku, Afghánistánu, Sýrii a Libyi přímo vyvolal, nebo do něj zasáhl vojenskou silou - Libye - nebo přímými dodávkami voj. materiálu - Sýrie), jakákoliv "mediální hysterie" ať už ve vztahu k Rusku nebo ve vztahu k Íránu bude silně kontraproduktivní. Diplomat by řekl, je třeba vzít rozum do hrsti, poslední války NATO totiž vedly k prudkému zhoršení celé mezinárodní situace ve zmíněných oblastech - krymská krize je dalším takovým podnikem.

 

Poměrně významnou podrobností (z pohledu České republiky) je, že stát Izrael vznikl za vydatného přispění poválečného Československa (ještě před r. 1948), protože žádná evropská země nechtěla po válce vydat židům pasy, aby mohli odjet do vznikajícího Izraele - tyto pasy vydávalo skoro výhradně Československo, které tím umožnilo židům z celé Evropy odcestovat do Palestiny a založit tento stát, tento fakt dodnes hraje kladnou roli v našich vzájemných diplomatických vztazích.

 

Omluvte případné drobné chyby v textu, stručný přehled si rozhodně také nedělá nárok na úplnost. Připraveno s využitím wikipedie, 29.7. 2014.

 

Zajímavý článek k tématu možného velkého světového konfliktu (válka jako řešení ekonomických obtíží dolaru) je ZDE (6.8.2014 - Hra s ohněm), originální článek v angličtině je ZDE (Největší ekonomičtí experti očekávají velkou válku jako řešení ekonomických obtíží dolaru, pokud se proti tomu nepostavíme).

 

 

 

Filmy, životní styl a moderní dějiny (7/2014)

malé zamyšlení...

Vzpomínám na některé své oblíbené filmy, které mě provázely v časech mého mládí, jako byly například Postřižiny, filmy pana Charlie Chaplina, životopisný film o panu Elvis Presleym, mnoho vynikajících francouzských a italských snímků, ale i knihy například Jacka Londona (Měsíční údolí, Tulák po hvězdách), a čím dál víc vidím, jak mnoho byla tato díla svázaná s dobou, v níž se narodila.

Je milé si vzpomenout, že naši otcové prožili za jeden jediný lidský život změnu, jaká snad nemá v historii života lidského obdoby - narodili se v časech po první světové válce, kdy "hlavní pohonnou jednotkou" armády byl stále především kůň, zažili nástup rádia, televize, bikin, nespoutané hudby Beatles a skvělých show Elvise Presleyho, zrození antikoncepční pilulky, emancipace volebního práva žen, nástup počítačů, internetu, "digitalizaci" života s masivním vizuálním proudem moderních komunikačních médií, lety do vesmíru, evropskou snahu o prosazování pravidel neútisku menšin, kontrolu rodičů, která dospěla až k dříve nemyslitelným zásahům do rodin, které dnes umožňují odebírání dětí například kvůli špatné životosprávě nebo i pro jen stín podezření (v některých evropských zemích stačí i malá pomluva sousedky nebo umravňující pohlavek od rodičů), že je s dětmi špatně zacházeno, tento seznam je završen tolerancí k registrovanému partnerství osob stejného pohlaví.

Celý tento překotný vývoj společnosti obsáhnul pouze jeden jediný lidský život, a já osobně si myslím, že si málokdo uvědomuje, jak mnoho(!) se změnil náš svět, řekněme od 30. let min. století.

Tak například kniha Jacka Londona Měsíční údolí ve své první třetině popisuje (vysoce realisticky) životní podmínky v továrnách v New Orleans, snahu se z nich vymanit (tato společenská změna nastala, když monarchie byly dík průmyslové revoluci nuceny zrušit poddanství a nevolnictví, dvě zásadní "středověké evropské zákonné normy" - dříve asi polovina všech lidí pracovala manuálně v zemědělství, většina byla napevno svázaná s místem, kde se narodili; po nástupu průmyslové revoluce přišel z továren vznikajících městských aglomerací požadavek na mobilitu "pracovní síly" - největším zaměstnavatelem se stal průmysl, se svým nástupem parních strojů, budováním železnice, továren, hutí, cihelen, probíhající elektrifikací celých zemí, kde se dosud svítilo večer svíčkami nebo petrolejovými lampami, atd., monarchie s nevolnictvím a poddanstvím zanikly, životní styl se začal prudce měnit).

Velmi dobře tuto dobu popisují i snímky Ch. Chaplina, jeho postava tuláka získala v jeho snímcích mnoho zcela nezaměnitelných podob, od montéra  "u nikdy nezastavujícího montážního pásu" Fordových továren, přes dojemný snímek o neuvěřitelně jemné lásce zamilovaného tuláka, který alespoň na chvíli zapomene na svůj život v těch nejnuznějších podmínkách, až třeba k slavnému snímku Diktátor.

Kde vznikly továrny, vznikla i velká bída prvních dělníků, jak velmi věrně popisují oba pánové ve svých dílech - základní myšlenkový koncept dvacátého století (jako souboj v továrnách živořícícho "proletariátu" a policejními kordony chráněného a dobře se bavícího "Kapitálu") tak byl stvořen zcela přirozeně, na jedné straně vzmáhající se průmysl a bohatství, na druhé krutá chudoba, která například ve Vídni zasáhla i mladého chlapce, jakéhosi Adolfa Hitlera. Smutným paradoxem je, že právě Ch. Chaplin svým dílem Diktátor tento myšlenkový kruh uzavřel.

 

Ale čas šel dál, po druhé světové válce se společenská změna začala teprve naplno rozvíjet.

Životopisný film o začátcích a koncích zpěváka Elvise Presleyho dobře dokresluje éru 50.let, nástupu plavek bikin, provokativních show se dříve nemyslitelně uvolněnými tanci Twistem a především Rock'n'Rollem, vzestup postavení žen. Elvise při prvních TV vystoupeních zabírali "od pasu nahoru", protože pohyby jeho nohou a pánve přišly tehdejším TV ředitelům společensky naprosto nevhodné, v tehdejší společenské morálce prostě nezveřejnitelné.

A byť v té době celý svět sledoval starty prvních raket, které začaly dobývat vesmír obklopující naši Zemi, byť válka ve Vietnamu a hnutí hippies stvořili celou jednu mladou generaci vyznávající ideál "volné lásky", přesto společnost opět následovala tuto akci svou nevyhnutelnou reakcí - tedy děti hippies patří dnes k nejvíce prudérní generaci američanů, jaká kdy snad v novodobé americe žila, kdy jsou dokonce i malé děti (jejich rodiče) trestaní např. za to, když v létě u vody běhají nahaté - ó, jaký strašný hřích... (ovšem každodenní příval agresivity, krve a mrtvol v TV nikomu nevadí). Je skutečně zcela pozoruhodné sledovat tuto proměnu amerických společenských nálad.

Bikiny jako společenský sociální fenomén 50.-60. let min. století dobře zmapoval vynikající hodinový dokument v produkci HBO, vřele doporučuji ho vyhledat a shlédnout. Patří do skupiny kroků souvisejících s emancipací žen, stejně jako vznik antikoncepční pilulky, která byla jedním z naprosto zásadních vynálezů dvacátého století (podobně jako například objev penicilinu). Společenský dopad těchto změn byl zcela zásadní.

Jak popisoval nedávný dokument BBC o vzniku prvních obchodních domů, dříve měly ženy jasně vyhrazené místo - v domácnosti (ty bohatší, dobře vdané) s omezenými možnostmi vycházky "ven bez manžela", v hospodářství ( na venkově), případně ve městech jako pomocné síly nebo prostitutky - nic mezi tím (kariéru, vlastnit firmu a rozhodovat nemohly). Jsou známy případy, kdy žena, která šla určitou čtvrtí sama (bez doprovodu manžela), byla rovnou zatčena "za prostituci", víc důkazů nebylo třeba.

Vznikající obchodní domy (v čase růstu průmyslové revoluce) byly naprosto logickým krokem rozvoje počátků "spotřebního průmyslu". Nabídly totiž ženám z dobře situovaných rodin možnost vycházky "ven bez manžela", navíc vyřešily do té doby hlavní problém - neexistenci dámských veřejných záchodků ve městech (bylo zcela nemyslitelné, aby se počestná žena dotýkala tělem takto "špinavých a krutě neřestných" míst). Právě proto ženy z lepších rodin samy bez manžela nikam příliš nechodily - nebylo kde si odskočit, tehdejší róby byly navíc krutě komplikované.

Obchodní domy toto (i dík promyšlené reklamní kampani) vyřešily - ženy mohly ven, mohly na veřejné záchodky (obchodní domy jejich kvalitě věnovaly obrovskou pozornost), což významně prodloužilo čas, který mohly strávit s nákupy mimo domov, mladá děvčata se mohla živit jako asistentky - prodavačky v obchodních domech (což později vedlo k vzniku firem řízených přímo ženami), tedy nemusely se živit pouze posluhováním, pomocnými pracemi nebo prostitucí. Navíc v obchodních domech pracovali i prodavači - vdaným ženám pomáhali s vybíráním zboží - zákaznice se mohly dotýkat nejen všeho vystaveného zboží, ale i prodavačů - další malý kousek "středověkých tabu" byl prolomen!

 

Ovšem po druhé světové válce (a jisté době, než "si sedl prach" a život se alespoň trochu vrátil do běžných kolejí) nastoupila nová emancipace žen - dík Elvisovi, tancům, bikinám, a především dík antikoncepční pilulce. Teprve ta definitivně prolomila uspořádání společnosti - od této doby jsou již ženy "svobodné", mohou samy ovládat nejen kam půjdou, jak budou oblečené, ale také dokonce kdy a s kým budou mít potomka. Sex přestal být společenským tabu, stal se druhem zábavy.

Někdo by mohl namítnout, že to je špatné (a já se přiznám, že občas také vidím nejen ty pozitivní stránky této věci, ale i ty negativní), ovšem církev své postavení ztratila - na nebi byli kosmonauté (a ne Bůh a andělé), Země byla definitivně kulatá, v televizi běžely obrazy hromad mrtvol z války ve Vietnamu (a dalších zemí), celá jedna generace mladých amerických mužů (vojáků) byla vážně psychicky zasažena, takže i ti, kteří ve válce nebyli, nemohli ignorovat, co se kolem nich dělo. Zkuste v této situaci zakazovat ženám papat antikoncepční pilulky, to už bylo prostě přežité - nemyslitelné.

 

Nástup počítačů, rozvoj filmového a TV průmyslu, velké koncerty hudebních skupin (například švédské skupiny ABBA), smrt Elvise, Johna Lennona, to vše předcházelo roku 1989, kdy se v Evropě rozpadl východní blok (tři roky po havárii jaderného reaktoru v Černobylu, která byla pomyslnou poslední kapkou, kdy pohár přetekl...).

Zdálo se, že nyní nastanou "zlaté časy demokracie", vzniknou nové skvělé kapely, skvělé filmy, společnost se více zdokonalí a osvobodí.

Jenže z jakýchsi důvodů se vše zkomplikovalo - v 90.letech vrátila Británie poslední kolonii (z časů středověku), a třetí země se začaly emancipovat. Rozmáhající průmysl a emancipace dalších zemí vytvořily tlak na spotřebu ropy, USA byly v 70.letech největším vývozcem ropy na světě, na přelomu tisíciletí byly největším dovozcem ropy na světě.

Filmová díla se proměňují - už neboduje tulák, ale mnoho TV kanálů a "filmových multiplexů" chrlí jeden snímek za druhým - detektivky, komedie, akční snímky, fantasy, sci-fi (co už vlastně nejsou filmy "vědecké představivosti", ale spíš "komerčních záměrů"), drama, dětské animované snímky, vše se mění v jeden nekonečný proud.

Mladá generace na tuto akci opět (jak zákonitě) reaguje svou vlastní reakcí - stahuje z internetu, točí mobilem vše, co ji napadne, preferuje jiné formy sdělení, než byly "filmové pecky" v 60.letech v kinech - to už je pro ně příliš statický způsob jak distribuce, tak vnímání.

 

Digitalizace lidského soukromí, spolu s digitalizací našich bankovních účtů (což bankám společně s digitalizací obchodování na akciových trzích přineslo obrovské nové možnosti zisků), přinášejí jakýsi další nový posun společenského vnímání - po pádu východního bloku polovina politiků Evropy měla plnou pusu demokracie, soukromí, lidských práv. Dnes je situace taková, že bankéři (a války o ropu) svět přivedly na práh nové hospodářské krize, která plodí novou společenskou krizi.

Dnes už nepracuje polovina lidí v zemědělství (jako v čase nevolnictví a poddanství), dokonce ani v průmyslu (vrcholem průmyslové revoluce se stal počátek 20. stol, symbolem loď Titanic), dnes tři nejvyspělejší země světa (USA, Německo a Japonsko) mají 60-80pct zaměstnanců ve službách. Ty už ovšem nedokážou absorbovat nové pracovní síly - i tady vzniká prostor pro novou revoltu mladé generace - v Evropě se jí říká generace nezaměstnaných (např. ve Francii až 50pct absolventů středních škol nesežene žádné pracovní místo).

Spolu s politikou "pozitivní diskriminace menšin" (která vznikla z nálady politické hyperkorektnoti počátkem 90.let min. století), která mladé ještě více diskriminuje, vzniká nová společenská nálada - jakési společenské revolty vůči "konzervativním autoritám", ovšem mladí přitom nepřestávají s masivní konzumací spotřebních výrobků nadnárodních koncernů.

Je to zvláštní jev, jako by dělníci v minulém století protestovali proti nelidským podmínkám v továrnách a současně ve velkém nakupovali výrobky těchto továren (a tím zvyšovali bohatství těch, proti kterým protestují). U nás je dobrým příkladem tohoto nesmyslu (pseudo-protestu proti konzervativním hodnotám rodičů) například kampaň "přemluv dědu a bábu" (nebo jak to bylo), kdy mladí nezaměstnaní lidé věří kapitánům spotřebního průmyslu (a zkorumpovaným politikům), že příčinou jejich chudoby je příliš rozbujelý sociální systém (voličů sociální demokracie) a nikoliv naprostá rozežranost bankéřů a vojáků, do kterých jen Evropská unie nalila za posledních deset let skutečně obrovské peněžní prostředky, aniž by to mělo jakýkoliv pozitivní efekt.

Společnost to "nerozjelo", neposílilo, nikoho z občanů to neoddlužilo, pouze bankéři bohatnou víc, než za časů "nekrize". Přesto mladí věří tomu, že chybou je, že studují "zdarma", že nemocenské pojištění, které si povinně pracující lidé platí,  nedovolí rozpad rodin (a vystěhování) při krátkodobé nemoci, že příliš velké poplatky v nemocnicích (pro člověka na nemocenských dávkách, které ovšem přijdou až za tři měsíce, kdy je třeba stále platit nájem) jsou sníženy (dle vzoru zemí na západ od nás) třeba pouze na 1. měsíc pobytu, to odmítají. "Můry létají do lampy v sebevražedném letu", chce se mi říct, víc tento paradox komentovat nelze (jako kdyby někdo zahodil sto let zkušeností, jen kvůli "zastaralému designu" obalu sdělení).

 

Poslední fází naší společnosti je odebírání dětí a za zcela marginální problémy a skutky, tlak mladých naopak politiky posunuje k úvahám o tzv. občanském platu - kdy každý občan země, ať pracuje nebo ne, dostane (např.) 10.000Kč základní plat. Základní premisou této úvahy je, že to vyjde levněji, než všechny dávky soc. systému, provoz kriminálů (které nahrazují sociální bydlení, naštěstí tento projekt na Floridě naprosto zkrachoval, ukázal nesmyslnost konceptu soukromých výdělečných věznic), řeší to i neschopnost průmyslu a služeb generovat nová pracovní místa, ovšem má to i své háčky - část společnosti se změní na absolutní konzumery - spotřebitele (dopady jsou nejasné).

Emancipující se země mimo okruh naší (posledních 500let dominující) euro-atlantické civilizace ale přinášejí nové problémy, vrací se úvahy o odvodech vojáků (ovšem moderní zbraně mohou stejně obsluhovat pouze zaškolení odborníci - profesionálové, takže jde spíš o jakousi "symbolickou národní notu"), přicházejí nové války o ropu (a rezervní světovou měnu - tedy postavení především dolaru) a politický vliv (to celé je často veřejnosti podávané "za studena", v obalu "protiteroristických opatření", tedy jako jakýsi druh informační války - média často poskytují zkreslené nebo neúplné informace, které ovlivňují masové veřejné mínění, příkladů z posledních deseti let je mnoho).

Snaha udržet zaměstnanost vyústí dříve nebo později v konflikt s bankéři, kteří se dík internetu naprosto utrhli "ze řetězu", ovšem tady bude velkým problémem vliv nadnárodních korporací, kam se transformovaly továrny, vzniklé z prvotní průmyslové revoluce. Svět bude po jisté době "politického klidu" opět plný turbulencí, o tom není pochyb, tlak na revizi některých přehnaných (hyper-korektních) postojů je zcela zřejmý (viz např. norský případ odebrání dětí na udání pracovnice mateřské školky, vše bylo vyšetřeno, žádné nekalé jevy nebyly zaznamenané, přesto děti nebyly vrácené matce katolického vyznání, ale byly předány homosexuálnímu norskému páru k výchově; matka se s nimi může vídat dvakrát ročně - vše podle práva - opravdu no comment, milá Evropo) .

 

Jaké filmy se o tomto všem budou točit a jaké knihy se o tomto všem budou psát, to naprosto netuším. Jen bude jistě velmi zajímavé sledovat, zda alespoň trochu reflektují současnou (velmi dynamickou) realitu, z které vznikají, stejně jako některé zásadní filmy a knihy vzniklé v minulém dvacátém století.

Uvidíme, co nám internet a nové společenské jevy (nejen v této oblasti) přinesou.

 

/ Novinový článek o případu dětí odebraných v Norsku českým rodičům - odkaz, v rámci občanů ČR v Evropě jde o desítky až necelé stovky evidovaných případů, nejde o ojedinělé jevy a další národnosti mají stovky až tisíce případů "ukradených dětí"; pro vyhledávače platí hesla - Juvenilní justice, norská sociální služba Barnevern /

 

 

 

Aktualita (5/2014)

Internetem v posledních hodinách zatřásla velká událost.

Jeden z nejúspěšnějších open source projektu na šifrování dat TrueCrypt, u kterého shodou okolností právě probíhá rozsáhlý bezpečnostní audit, který platí autoři programu s pomocí vybraných peněz od uživatelů (a který zatím potvrzuje kvalitu programu, byť kompletně dokončený bude až během léta) na své webové stránce oznamuje konec vývoje projektu a vyzývá uživatele k přechodu na konkurenční komerční produkt BitLocker od Microsoftu, který ovšem Edward Snowden označil za prolezlý backdoory (zadními vrátky) už od samotného základu, což (prý) potvrdil i jeden z vývojářů BitLockeru. Tvrdil, že na něho byl vyvíjen nátlak na to, aby agentům FBI a federálním úřadům umožnil vytvořit do systému přístup a že rozhodně nebyl sám, kdo byl takto z vývojářů Microsoftu osloven.

Spekuluje se o tom, že Edward Snowden tento program použil pro ochranu zcizených dat (která použil proti tajné službě masivně porušující zákony své vlastní země), čímž možná vznikl tlak na vývojáře programu (byť byli pro veřejnost anonymní), aby ho vybavili zadními vrátky, umožňujícími kontrolu tajnými službami. Z nedávné historie už je známý jeden případ, kdy autoři raději takový program ukončili, než by se zpronevěřili svému ideálu. Indicie u tohoto případu nevylučují, že by mohlo jít o obdobný případ, jistota samozřejmě chybí.

------

Zdá se, že soukromí už není takovou hodnotou, jakou bylo dříve, respektive obrovský tlak tajných služeb na "nezávislý" internet maže poslední ostrůvky možností, jak si soukromí i na internetu zachovat. Uvidíme, zda se časem objeví nějaké další podrobnější informace, ale podle mého názoru na to nelze příliš spoléhat, spíš se může objevit nějaké kamuflážní pseudo-vysvětlení.

I když třeba nepatříte k těm, kteří něco v počítači šifrují, jste spořádaní občané, kteří "nemají za zadkem tajné služby", přesto každé omezení svobod má své obecné důsledky, což zvlášť platí v době, kdy jsou účty všech "společensky aktivních" osob v prohlížeči, telefonu, na YT serverech a případně sociálních sítích propojeny (a sledovány). Může se opakovat stará historie prvního počítače americké firmy IBM, který pomáhal německé NSDAP (politická strana, vybudovaná s "vědeckým náhledem" německého ústavu "hygieny" na vyvolené a méně vyvolené rasy, důsledky jsou dnes široce známé...), s pomocí děrných štítků probíhala snaha "katalogizovat" všechny obyvatele říše, roztřídit je dle názorů, rasy, doporučovaného společenského uplatnění (viz nedávný film Pavla Štingla - Eugéniové). Autoři literatury vědecké fikce koneckonců tyto snahy o ovládnutí společnosti na bázi sledování všech jejích jedinců už dávno sepsali, myslím, že dnes by možná překvapeně zjistili, že jsme dokonce mnohem dál, než si oni sami dokázali vůbec představit.

Uvidíme, zda vznikne nějaká jiná nezávislá šifrovací iniciativa, mimo území (a vliv) USA, každopádně si pan Snowden zaslouží jistou pozornost přemýšlejících lidí. Bude mít i dnešní internetová doba své mistry Jany Husi, kteří skončí "upálení" (za radostného jásotu "podmaněných přihlížejících") na pomyslné hranici národních bezpečnostních zájmů? Uvidíme, zda tento David porazí svého Goliáše, mnoho šancí jistě nemá.

Dříve to bylo jasné - kdo pracuje pro "vojáky", musí držet vojenské tajemství; pokud ho vyzradí nepříteli, je zrádce, který je souzený vojenským soudem bez velkých ohledů. Ovšem hranice mezi vojáky a civilisty se neustále stírá, první a druhá světová válka poprvé zavlekla do válek i široké masy civilistů (dík bombardování měst, vrcholem bylo využití jaderných zbraní). V čase internetu se vojenské zájmy dostávají do nové fáze jakési "studené války", vojáci lustrují všechny obyvatele i v době míru, což je veřejnosti zdůvodněno obavami z terorismu (někdy si říkám, že kdyby ten terorismus takovým problémem nebyl, že bychom si ho snad museli vymyslet, podpořit jeho následky). Díky obrovskému výkonu počítačů se ale může stát, že tato nová MOC bude využita i jiným způsobem, než jen pro obranu země, tedy může být zneužita pro prosazení nejrůznějších zájmů, kde názoroví oponenti mohou být cíleně diskreditovaní (a nebylo by to v historii poprvé, kvalita informací pro rozhodování hraje dnes naprosto zásadní úlohu).

Snowden tak není jen čistě vojenský zběh, který zaslouží vojenský soud, hranice mezi "vojenským a civilním" se dnes velmi stírá. Vzpomínáme na oběť Jana Palacha, na jeho protest, chápeme dobře protest (a oběť) pana Snowdena? Ukončení programu TrueCrypt tak chápu jako další projev(velmi zuřivě) probíhající informační války, které jsme v posledních deseti letech každodenními svědky, ať už jde o jakýkoliv konflikt (kdekoliv na světě). Situace je jistě velmi sporná, ale někdo by mohl dokonce říct, že pan Snowden umírá i za nás - kde už jsem jenom tenhle příběh slyšel, rybáři, nevíš .-) ?

 

K této zprávě ještě tři (skutečně až pikantně související) stručné zprávy z tisku:

V Kodani tento týden jednají na Bilderberském setkání "kruhu mocných" např. zástupci britské vlády (ministr financí), tajných služeb (MI5, NSA), vojáků (NATO), lidí z MMF, velkých bank (HSBC, Goldman Sachs International), velkých firem se zásadním vlivem (Shell, BP, desítky dalších generálních ředitelů a miliardářů), různí politici z mnoha zemí, nad tématy:"Co dál pro Evropu, Ukrajina, Existuje soukromí?".

(zdroj BL)

Analýza vysoce ctihodného a respektovaného Královského ústavu pro obranná studia (RUSI) označila války v Iráku a v Afganistanu za "strategický omyl", který stál britské daňové poplatníky asi 29mld liber, svržení Saddáma Husajna prý bylo chybou, která vedla k rozsáhlému vzestupu terorismu (odhadují také nejméně 100.000 civilních obětí) nejen v Iráku, ale i v Egyptě, Sýrii (a dalších zemích), v Afganistanu byly vyčerpány bezúčelně prostředky, za které se dosáhlo "velmi málo" (prakticky nic). Nové hrozby, které tyto války spustily, by dle vyjádření ředitele ústavu Michaela Clarka neměly tak hrozivou podobu (jakou dnes mají), kdyby byla udržena stabilita především v Iráku (tedy kdyby Saddám Husajn zůstal u moci).

(zdroj The Daily Telegraph)

 

Kritický k rozsáhlým operacím byl ve středečním projevu na West Pointu i americký prezident Barack Obama, který vyzval ke větší zdrženlivosti: "Od druhé světové války některé naše nejnákladnější chyby neplynuly z naší zdrženlivosti, ale z naší ochoty zapojit se do vojenských dobrodružství bez domýšlení důsledků, bez toho, aby se vytvořila mezinárodní podpora a legitimita pro naše akce." Dle komentářů v tisku tak zřetelně kritizoval především války v Iráku a v Afganistanu, byť žádné konkrétní akce přímo nejmenoval.

(zdroj Seznam.cz)

 

Informační války jsou tak pro naši euro-atlantickou civilizaci zcela zásadním momentem posledních deseti let, důležitost správných analýz, kvalita médií, nestrannost novinářů, to vše je zcela zásadní pro přijmutí těch správných rozhodnutí (špatná rozhodnutí mají většinou nevratné důsledky). Pro zájemce bude v úterý (3.6.) možnost navštívit nestora tohoto kritického přístupu k vládní politice své země, v Městské knihovně v Praze bude od 13:30hod vystupovat prof. Noam Chomsky, jako host Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (diskuze v angličtině, registrace není nutná).

Pokud vás zajímá historická rovina kritiků vládní politiky, pak doporučuji film (legálně a zdarma ke shlédnutí viz tento odkaz):

USA vs. John Lennon (2006), který popisuje snahu FBI donutit zpěváka k opuštění země (v které žádal o občanství), kvůli koncertům - politické kampani za propuštění kritika vlády, který byl odsouzen na 10let (říká se tomu "kriminalizace") za držení pouhých dvou jointů marihuany. Kampaň byla úspěšná a soud muže propustil, politický vliv se ale stal trnem v oku vládních agentur. John byl obviněn (kvůli velmi starému přestupku, později se ukázalo, že obvinění přímo a zcela nezákonně iniciovala FBI), soudil se velmi dlouhou dobu, nakonec se mu v jeden den povedlo oslavit narozeniny, narodilo se mu dítě a přišlu mu i vyrozumění o ukončení tohoto vleklého soudního sporu s přistěhovaleckým úřadem. Veřejně vedená vládní kampaň proti němu měla ovšem své neblahé důsledky, nedlouho poté byl zastřelen.

Je poměrně smutné, že jeho heslo "Make love, not war" je dodnes tak aktuální.

 

 

 

 

 

Úvaha o naší společnosti a několika příbězích mezi nebem a zemí  (5/2014)

 

skromné varování:

- tento článek je psaný čistě pro zábavu

- jeho četba je pouze na vlastní nebezpečí, pokud špatně snášíte jiné názory, nečtěte ho

- pokud jste oslabení, nevěříte si, pochybujete, pak zvažte četbu nějaké jiné zábavné literatury .-) .

 

Už poměrně dlouho chci zmínit několik velmi zvláštních a zajímavých příběhů, které tvoří vrcholně vhodný úhel pohledu pro pozorování naší euro-atlantické civilizace (a samozřejmě nejen jí) a způsobů její existence. Příběhy na rozhraní vědy a konkrétních životních zkušeností, které zdánlivě staví "na hlavu" některé předpoklady, se kterými denně žijeme a podle kterých se rozhodujeme, které považujeme "za normální" v rámci naší (středo)evropské kultury, které jsou i samotným základem všech našich každodenních kroků a jsou součástí našeho základního kulturně-společenského vzoru chování.

 

Příběh první - o vědě, empirii a zmatených laboratorních technicích.

Už delší čas publikuje časopis Nature pouze ověřené vědecké objevy. Nestačí, že něco "prokazatelně funguje", je třeba i vědecky doložit, proč a jak to funguje, jinak objev prestižní vědecký časopis neuveřejní (chrání se tímto postupem před různými "pavědami, šarlatány", apod.).

Nedávno dostal v Rakousku cenu tamní vlády muž, který přišel se zajímavým (a dnes už široce používaným) zařízením, které mění některé vlastnosti vody. Tady musím předeslat, že voda je dodnes jeden z ne zcela stoprocentně probádaných fenoménů (podobně jako některé jiné přírodní jevy, u nichž víme "že fungují", ale nevíme přesně jak ani proč, viz gravitace aneb přitažlivost zemská, nebo mnoho záludností vesmíru a různých těles v něm, které se zcela vymykají našemu chápání; tyto objekty a jejich vlastnosti pouze pozorujeme, bez znalosti jejich přesného principu fungování).

Muž, který není vystudovaný vědec, objevil při práci v Alpách (jeskyních a jezerech) jakýsi způsob úpravy vody, který změní její vlastnosti velmi zajímavým způsobem (hned vysvětlím). Zařízení nemá přívod elektrického proudu, má velikost asi krabice od bot, je na něm pouze vstupní a výstupní otvor pro připojení vodovodních trubek. Co všechno zařízení dokáže?

Mění například vlastnosti upečeného pečiva (mění se základní poměr mouky a vody, pečivo vydrží déle čerstvé a lépe chutná), chuť kávy, v průmyslovém nasazení např. v chladících systémech sníží zanášení řasami, apod. (úspora nákladů na čištění těchto rozsáhlých systémů je znatelná, není třeba nadále používat žádnou chemii, jak potvrdily laboratorní testy), v bazénech takto filtrovaná voda sníží nutné chemické přísady při zachování stejné kvality vody, při filtrování vody pro klimatizace je vzduch mnohem příjemnější, zaměstnanci nejsou podráždění, jsou méně nemocní (ve filmu o tomto vynálezu vystupuje např. majitel kasina, který díky instalaci filtru zvýšil spokojenost zaměstnanců i hostů a tím i svůj zisk).

Laboratorní technici jedné velké firmy (podnikající v průmyslovém prostředí) měli původně pána za šarlatána, ovšem jednoznačné úspory čištění rozsáhlého systému chlazení v jejich průmyslové chemické továrně je donutily změnit názor - zařízení funguje, náklady čištění systémů jsou znatelně nižší, oni ovšem nejsou schopni vysvětlit, jak zařízení pracuje, změří jen kvalitu výsledku.

Úprava vody nevyžaduje napájení z elektrické sítě.

Naše civilizace dnes už není ovládaná náboženskou vírou, vládnou nám vynálezy, technologie, věda. V obchodní (ekonomické) rovině nás zcela ovládají peníze, ziskovost, konkurenceschopnost. Získat výhodu v podnikání na základě přístroje, jenž prodává rakouský myslivec - horal s dlouhými vousy, který nikdy nevystudoval žádný vědecký obor - se některým (úspěšně rozmáchnutým) manažerům hluboce příčí, osobně jsem si to ověřil v praxi, když jsem se jednoho takového zeptal, co si o tomto myslí (vysmál se mi, považoval za zcela neseriozní přístup vůbec se takovou informací nějak víc zabývat).

Jeden národní vědecký institut v Rakousku ale zkoumá vlastnosti této filtrované vody a usuzuje, že budeme muset o vodě (jak ji dosud známe, jejích vlastnostech) začít uvažovat jinak než dosud. Podle nich je více druhů vody než jeden (dosud známý pod zkratkou H2O) s různými odlišnými vlastnostmi, uvažují o změně názvosloví pro odlišení těchto více podob unikátní látky - vody. Výsledky úpravy jsou totiž zcela jednoznačné, bez nejmenší pochyby.

Horal dostal uznání rakouské vlády, podnikatelé svou "zázračnou škatulku" generující zisk a časopis Nature tento objev odmítl uveřejnit, protože jeho objevitel není schopen vědecky objasnit princip funkce zařízení. Než se začneme pokoušet formulovat jakékoliv závěry, posuňme se k druhému (hodně podobnému) příběhu.

 

Příběh druhý - o vodě, sušení vlhkých zdí a generovaném kosmickém poli.

Tento příběh se v mnohém podobá tomu prvnímu, jen objevitel i vzniklé zařízení mají ještě bizarnější podobu. Ovšem spokojených 25000 (ano, dvacet pět tisíc) zákazníků jednoznačně potvrzuje, že zařízení poskytuje vše, co slibuje.

Není třeba žádného přívodu elektrického proudu, zařízení nejvíc připomíná jakousi anténu, na spodku a vršku jsou ještě jakési doplňkové antény. To celé bývá decentně schované v nějakém krytu (např. ve vinném sklípku je zamaskované krytem ze starého soudku, v kostele je zařízení opatřeno plastovým krytem).

 

Autor jeho funkci popisuje následovně (stojí za to ho citovat přesně):

Generátor se skládá z antény, která přijímá energii ze země. Vstupní energie je následně polarizována, což znamená, že je vedena ve směru pravotočivé spirály. Poté je přiváděna do vysílací jednotky (střed), do té s vrchu proudí tzv. kosmická energie, čímž se účinnost celého systému ještě zvyšuje.

Zákazníci si výsledky ověřují s pomocí zkušebních vrtů do zdí, sérií zkoušek zdiva, jsou naprosto spokojení (to včetně správců církevních objektů, například 900let starého kostela v Alpách, jehož pískovcové zdivo začalo sát vodu jako houba - než celou situaci vyřešilo toto zařízení, které je navíc významně levnější, než jakékoliv jiné nabízené řešení). Vlhkost ustupuje během několika měsíců o víc než 30pct, což většinou zcela řeší kritickou situaci objektů.

Soudný člověk se jasně musí ptát - jde o šarlatánství? Umím si ještě představit horského myslivce, který si všimne změny vlastností vody, když si vaří kafe (a zjistí si, čím se pramen liší od jiných, nějaké horniny kolem, apod.), ovšem zemské pole, kosmické pole, to už je opravdu velmi specifický přístup, který se v našich zeměpisných šířkách příliš neobjevuje. Existují snad lidé, kteří rozpoznají pomocí svých smyslů více, než jiní lidé? Jsou to všechno pouze blázni, nebo někteří z nich občas i uspějí a označují je tak jen příznivci čistě vědeckého přístupu, které svými objevy tito "praktici" znejišťují?

Hledání odpovědi ještě chvíli pozdržme, věnujme se dalšímu příběhu, tentokrát ještě do třetice o vodě.

 

Příběh třetí o lécích z vody - voda, která si pamatuje léčebné účinky původní látky?

Homeopatie nemůže podle vědců nikdy fungovat, neboť původní účinná látka je tak obrovsky zředěná, že její účinky musí být dle všech současných vědeckých poznatků prakticky nulové (v obrovském množství vody zbude jen několik málo molekul účinné látky). Přesto fungují, jak ve filmu o vodě popisuje rakouský zvěrolékař.

Rakouský veterinář zachránil už mnoho čtyřnohých miláčků s pomocí "neexistující schopnosti" vody.

Regulace léků pro zvířata (v naší západní civilizaci jde často o domácí mazlíčky, pejsky a kočky) je naštěstí méně přísná, než pro lidi. Zkušenosti zvěrolékaře (a jeho cca 4000 rakouských a německých kolegů, kteří využívají stejný typ léků), který využívá tyto léky pro své čtyřnohé pacienty, je ovšem jednoznačná - homeopatika (tedy léky z vody s paměťovým efektem účinné látky) fungují. Jak je to možné? On neví, vědecky to vysvětlit nedokáže, veškeré snahy o laboratorní potvrzení této schopnosti zatím selhávají.

Přesto jsou účinky homeopatik dle jeho praktických (velmi širokých) zkušeností jednoznačné, stejně tak majitelé čtyřnohých miláčků mají jasno - léky z vody jednoznačně fungují (jinak by už dávno celé odvětví léčby velmi rychle zkrachovalo). Mnoho nemocných zvířat postavily tyto léky na nohy (a zvířatům je s prominutím jedno, co se o nich říká v televizi, nemají potřebu "si vymýšlet"). Léky zvířatům uleví, jejich problémy pomáhají řešit (samozřejmě tam, kde je použití těchto léků vhodné, nemluvíme o nějakých zázracích). Dle současného vědeckého poznání ale tato metoda nemůže fungovat (protože vědci nevědí jak).

Co mají tyto tři příběhy společné? Zkusme to ještě naznačit příběhem posledním, kterému jsem byl (z jedné části) osobně přítomen.

 

Příběh čtvrtý - o arabských učencích ze 14. století, středověkých církevních honech na čarodějnice-bylinkářky a evropském osvícenství, čínské tradiční medicíně a mojí matce.

Tento příběh začnu zeširoka od jedné historické epochy, kdy v Evropě vládla tmářská církev a kdy pomalu klíčily první výhonky osvícenství, které později umožnilo tak obrovský rozmach vědy a technologií, jaký dnes zažíváme na vlastní kůži. Je to čas objevení nového světadílu - Nového světa (mořeplavcem Kolumbem), později pojmenovaném Amerika (po italském obchodníkovi a mořeplavci Amerigo Vespucci), kdy v Evropě pod tmářským tlakem církve takříkajíc "chcípnul pes", zatímco arabští učenci (po výbojích ve 13.stol) usídlení i ve španělské Granadě pokládali základy naší civilizace - formulací arabských číslic a první formulací matematických operací (tvořili znaky pro sčítání, odčítání, dělení, násobení, druhou mocninu, neznámou v rovnicích, atd., viz níže uvedený odkaz na wikipedii).

Abú al-Hasan Alí ibn Muhammad al-Qalasádí (zdroj wikipedie) byl arabský matematik a islámský učenec, narodil se r.1412, zemřel r.1486, žil v Granadě v posledním arabském emirátu v jižním Španělsku. Značně ovlivnil algebraický zápis výpočtů, vytvořil mnoho knih o aritmetice a algebře, jeho práce vyšla 200let po díle Ibn al-Banny, který navazoval na díla pocházející až ze starověku (detaily viz odkaz - wikipedie.

Palác Alhambra byl dobyt 2.ledna 1492 Ferdinandem a Isabelou, na obrázku jsou přilehlé maurské zahrady, dnes nazývané Palacio de Generalife (také Gineralife, z maurského Jennat al Arif, tedy "Arifova zahrada" nebo také "Architektova zahrada").

Tato doba byla v Evropě vyhrazena válkám šlechticů a tmářstvím církve, která právě ve Španělsku později vytvořila zrůdný systém inkvizice, který potíral čarodějnictví, ale také bylinkářství. Jak obrovský kontrast to byl proti vznešené architektuře paláce Alhambry s jeho chladivými zahradami, lázněmi, s vyspělým arabským uměním kulinářským, vyhlášenými tanci s nádherně pěstovanou erotikou, kde umění sousedilo s rozsáhlou knihovnou, v níž arabští učenci otevírali novou etapu lidstva. Proti tomu pohleďme na Kolumba, který jel objevovat nové světadíly s posvěcením šlechticů, kteří doufali v jediné - velký přísun zlata do jejich pokladnic, které by umožnilo vést jejich další vojenské výboje v Evropě.

Ve středověku jsme přišli o většinu po staletí zkoumaného umění léčit bylinami, tyto ženy byly často prohlášeny za čarodějnice a upáleny. Na druhé straně kontrastuje k tomuto postupu čínská tradiční medicína, kde znalosti mnoha staletí byly předávané ústně "z otce na syna", v minulém století pak byly tyto znalosti sepsány a rozvíjeny, souběžně s lékařským uměním medicíny západního stylu. Dodnes je mnohde uplatněna akupunktura, vyspělé masáže nebo lázně, současně k léčbě "vědecké". To jen naše západní civilizace jedním dechem bez uzardění tvrdí, že středověké tmářské období církve položilo "křesťanské základy dnešní Evropy". Dnes věříme technologiím nade vše, zatímco se zase pomalu vytrácí náš "tah na branku", takže opět tmářsky odmítáme vidět mnohé, co je při střízlivém pohledu tak zjevné.

Replika Kolumbovy lodi Santa María.

Mě osobně popostrčila tímto směrem uvažování jedna zcela unikátní příhoda, jejíž jsem byl osobně svědkem - asi tři roky poté, kdy můj otec umřel na rakovinu (byla to bohužel nemoc vzniklá z povolání), já osobně jsme se zotavoval po delší nemoci a sestře mé matky také náhle umřel manžel (strýc zemřel na infarkt), jsme trávili malou dovolenou na samotě v lesích na Benešovsku (v té době nebyly mobilní telefony ještě tak rozšířené).

Seděli jsme u stolu, bylo hezké letní odpoledne a pili jsme kávu, když si náhle máti vzpomněla na otcova bratra Františka, kterého už tři roky neviděla (vzhledem ke všem těm pohnutým událostem). Jenže si na něj vzpomněla zcela unikátním způsobem, dodnes to vidím naprosto jasně před očima - trhlo to v ní (přestala pít kávu a koukala se někam do dálky) a řekla:"Musím jet do Prahy, s Frantou se něco stalo." I když jsem ji přesvědčoval ať zkusí počkat, že za dva dny se stejně vracíme, trvala zcela neústupně na svém.

Po příjezdu zavolala ještě mé sestře Lence a jeli společně k Františkovi domů (žil tou dobou zcela sám). Našla ho sedět v křesle, byl dva dny po smrti...

------

Kdo něco takového nezažil, tak mi jistě neuvěří, ale tehdy jsem si uvědomil, že opravdu existují i jiné druhy sdělení, než jen schopnosti našich pěti smyslů. Přestal jsem se posmívat různým "bláznům a šarlatánům" (jak jsou často nazýváni laboratořemi pohlcenými vědci) a najednou jsem zjistil, že existuje mnoho příběhů "mezi nebem a zemí", které naznačují, že naše technologické náboženství současné západní civilizace opravdu nedokáže obsáhnout "celý náš okolní svět". Samozřejmě zdravý selský rozum je zde naprosto nutný, ne vše je vždy míněno různými lidmi zcela seriozně, ovšem jsem mnohem méně náchylný k nějakým příkrým, velmi rychlým soudům.

Voda tak může mít (současně je také možné, že mít nemusí) paměť, voda může být vypuzena ze zdí jakýmsi blíže neurčeným polem (které někdo "vycítí", zatímco jiní lidé ho vůbec zaznamenat nemusí), vlastnosti vody mohou být změněny úpravou tak, že vědci budou nuceni upravit své nahlížení této látky, dík novým neobvyklým vlastnostem této životodárné tekutiny.

Současně platí, že naše civilizace (ve 13. století bez větších znalostí vyspělé matematiky) vyšla z kořenů antiky (řecko-římské epochy starověku), ze znalostí starověku (7000 let př.n.l. až cca 7. století našeho letopočtu), z rozšíření písma a kultury v zemích jako je Irán, Sýrie, Egypt, z kultury starověkého Řecka (7.stol př.n.l.) i učení arabských učenců (kteří vyznávali náboženství islámu), které vyhnal z Evropy Ferdinand a Isabela (doporučím aktuální dokumentární cyklus Věda a Islám).

V poslední době mi nějak přijde, že opět upadáme do nového podobného tmářského období, jaké nastalo ve zmíněném 16. století, jen dnes naším náboženstvím není víra v Boha, ale bezmezná víra v technologie, které nás čím dál tím víc izolují a oslabují (jak říká jedno nádherné české rčení, lidé ve městech si často připadají "jako kůl v plotě"), zatímco země arabského světa dnes opět (po 500 letech věku kolonií) zvedají svou hlavu, byť mnohdy stále ponořenou "do středověké podoby" fanatického vyznávání prastarých náboženských textů, které v našem evropském kulturním prostoru vyznívají dnes už poněkud brutálně (jenže vzpomeňme křesťanství v 16. století). Kde jsou dnes nádherné zahrady Granady, plné umění a moudrých učenců, chtěl bych se tady zeptat? Jak to, že se vše neustále pohybuje mezi těmito dvěma póly, otevřeným svobodným myšlením a celými věky zatuhlého nesvobodného fanatizmu?

-----

Podle mě ale všichni vyznavači "své víry" mohou kdykoliv upadnout do jakési podoby tmářství, proto je tak velmi důležité, abychom všichni měli otevřenou mysl, snažili se znát historii nejen našeho kulturního okruhu, ale i těch ostatních, abychom veškeré nalezené vědění nakonec neuplatnili v nějaké katastrofické válce (o moc a suroviny).

Přijde mi proto velmi důležité, abychom neviděli různé dnešní "objevitele" vždy jako šarlatány a podvodníky, abychom si vzájemně více naslouchali, i tomu co říkají naši "nepřátelé" (jestli náhodou nemají také v něčem pravdu). Přeji si, abychom souběžně s vědou ctili i umění našich předků (bylinkářů, znalců přírodní medicíny, masáží i lázní, stejně tak umělců i lidí nadaných jinými zvláštními schopnostmi). Mám pocit, že televize, internet a permanentní mobilní spojení nás pomalu ale jistě mění v jakési "výrobní karbanátky", kteří někdy ani vlastně nevědí, že žijí, jen se neustále ženou za "posledním technologickým modelem" něčeho.

Opravdu je tohle vrcholem znalostí a schopností naší civilizace, veškeré vědy a poznání? Obávám se, že pokud nebudeme naslouchat příběhům "mezi nebem a zemí", pak naše civilizace nemá šanci svou - na jedné straně přelidněnou a na druhé straně nemocnou a již poněkud unavenou kulturu - posunout dále. Dle mého názoru stojíme na zásadní historické křižovatce, kterou je třeba nahlížet mnohem šířeji, než jen jako nějakou ekonomicko-hospodářskou krizi, která za čas pomine, musíme vybřednout z bludiště lesa, kde pro samé stromy nevidíme les samotný. Právě tento jednodušší úhel pohledu je výhodou lidí žijících v Jižní nebo Střední Americe, Africe, Indii nebo Číně, oni naše neduhy vidí zcela jasně.

Nutně potřebujeme otevřít oči, najít novou motivaci a víru - pramenem k tomuto ovšem není izolace nebo válčení, ale naopak spolupráce, budování vzájemné důvěry mezi lidmi s různými názory (i těmi náboženskými), snaha naslouchat druhým i aktivní hledání kompromisu. Žít ve lži se prostě nedá, taková civilizace je odsouzena během několika staletí k absolutnímu propadu, dostane se na hranu zániku. Naším problémem ale není fakt, že se ostatní země v tomto století emancipují, naším problémem jsou absolutně nezvládnuté technologie, které náš svět mění rychleji, než si sami uvědomujeme. Opravdu byly nejlepšími vynálezy 20.století antikoncepční pilulka, bikiny, barevná televize, internet nebo bezkontaktní platební karta? To je velkou otázkou, co nám vlastně všechny tyto vynálezy a technologie přesně přinesly a co nám vlastně vzaly, jestli je umíme správně používat.

Nemělo by přece v čase počítačů a internetu být těžké zjistit, že nějaký řemeslník je fušer (podvodník), že chodník na náměstí byl vyroben z levnějšího druhu kamene, který se láme, že cena čtyř vojenských letadel je předražená o stovky milionů, že podvodník zruší firmu a založí si klidně novou a ve své činnosti pokračuje klidně dál, že podvodníci vyvádějí zisky do tzv. daňových rájů, kde je proženou přes desítky účelových společností, nakonec vzhledem k obrovským ziskům s nimi uplatí politiky nebo dokonce soudce, kteří rozhodují, a nikdo toto nemá možnost ovlivnit. K čemu nám je ta výkonná technika, když nejsme schopni ji využít tak, aby lidé v této zemi nebyli tak masivně okrádaní?

Co teprve celoevropský kontext využívání vědy, pokroku v technologiích, opravdu máme díky nim pod kontrolou efektivitu celé společnosti? Opravdu nám nějak tyto vynálezy pomohly vyřešit aktuální problémy moderní spotřební společnosti, s odumírající schopností se rozmnožovat, vést šťastný život, mít rozumné pracovní zatížení, možnost získat práci (i pro mladou generaci) s rozumnou mzdou, atd.? Víme, kam jdeme, kam to celé spěje? Podle mě nám uniká celý smysl toho všeho - jakýsi hlavní kulturní kontext směřování celé společnosti, jasná základní pravidla, co chceme, kam směřujeme, proč děláme to, co děláme. Jsme unášeni "proudem", užíváme si dočasného nadbytku (a vědeckých kouzel a zázraků, například být vždy se všemi ve spojení) a podle mě vůbec nepřemýšlíme o tom, kam to celé směřuje, kam vlastně přesně chceme dojít. Měli bychom si to ale co nejdřív zformulovat, jinak se náš vývoj změní brzy v úpadek.

Je to na zamyšlení.

 

Připraveno s citacemi z rakouského dokumentu: Tajný projekt, voda.

 

 

 

Volby do evropského parlamentu - 23. a 24. 5. 2014  (napsáno týden před volbami)

Volby do evropského parlamentu nejsou mezi lidmi příliš oblíbené. EU má problematickou pověst v naší středoevropské kotlince (předchozím východním blokem se všemi jeho nesmysly odkojené), takže se nelze divit, že např. zákaz žárovek, připravovaný zákaz varných konvic s vysokým výkonem a podobné administrativní zásahy budí spíš vzpomínky na byrokraty minulé, než spontánní jásot a nadšení.

Také fakt, že díky slabému kurzu české koruny k euru a příkladnému pravidlu, že všichni poslanci EU parlamentu dostávají stejné nejen náhrady za výkon funkce (spojené s bydlením, stravováním, dopravou, atd., což má celkem rozumný základ - ceny v místě mají všichni stejné), ale také stejný plat, což už dává smysl menší, z českých poslanců EU to dělá jedny z nejlépe placených státních úředníků světa, vztaženo tedy k průměrnému platu státní správy ČR po přepočtu na koruny české. To nezůstává bez následků, tedy bez jakési morální kocoviny voličů. (Poslanci EU toto opatření odůvodnili tím, že za stejnou práci mají dostávat všichni stejný plat, jen nějak nevzali v potaz, kolik "za stejnou práci" dostává třeba občan se SŠ vzděláním na menším českém městě v porovnání se svým kolegou v Rakousku nebo Německu. Tady ta logika odůvodnění nějak kulhá, neboť tuto rovnou mzdu mají pouze EU poslanci a nikoliv všichni občané EU, což opět vzbuzuje reminiscence na bývalé byrokraty s jejich bohatě plněnými žlaby.)

Ale zanechme "závisti", jak někdo pojmenovávání nelogičností nazývá, a podívejme se na nabídku stran a hnutí. Mě osobně zaujalo pouze několik málo nabídek, pro nezaujatost vyjmenuju i ty hnutí a strany, které mne zaujaly solidním provedením své reklamy, aniž bych započítal i reálnou zkušenost s jejich politickou praxí.

Takže za mě osobně jsou to:

Česká pirátská strana - 32 (snaha uchovat svobodu internetu, omezit slídění tajných služeb)

Liberálně ekologická strana - 8 (velmi solidní personální obsazení lidmi, kteří už znají EU)

Česká strana sociálně demokratická - 14 (zajímavá osobnost sociologa Jana Kellera)

hnutí ANO 2011 - 16 (pan Telička zná orgány i zákulisí EU parlamentu, vazba na ministra financí Babiše)

TOP 09 a starostové - 7 (kladem je Luděk Niedermayer, J. Pospíšil, záporem pan Polčák na 3. místě...)

ODS - 20 (kladem je čitelný Jan Zahradil, záporem politická strana v těžké krizi)

KDU-ČSL - 5 (strana významná pro občany věřící, spíše na Moravě...)

Strana zelených - 23 (pan Liška se opravdu snaží napravit jejich pověst)

 

Je opravdu otázkou, zda kandidáti víc kalkulují s neúměrně vysokou finanční stránkou (vzniklou jen u některých zemí, vzhledem k zvlášť výhodnému přepočtu měny), i když reprezentují naprosto odlišné země (to i z hlediska výkonu ekonomiky), nebo zda jim jde opravdu o prosazování "českých zájmů" v Evropské unii. Peníze samozřejmě mohou posloužit i rodným stranám poslanců (pro které je pak každý takový poslanec zajímavým přínosem do stranické pokladny, což je také motivuje ke zvýšenému úsilí v kampani, takže najednou jsou jejich straničtí vůdci "mediálně aktivní", kritizují vládu, opozici, atd.), případné získané kontakty zase mohou propojit různé frakce v EU parlamentu, nejde tedy vždy pouze o nějaký osobní majetkový prospěch jednotlivců, to zde také hraje roli.

Každopádně by pro tuto zemi nebylo na škodu, kdybychom už jednou vzali na vědomí, že v Evropské unii už jsme jednou holt členy, tak by tedy bylo fajn tam poslat někoho, kdo má alespoň zbytky zdravého rozumu (proto neuvádím u jmen tituly, vzdělávání je často "pašování blbců za hranice moudrosti", jak říká jeden velmi starý učitelský vtip).

Někdo říká - když k volbám nepůjdu, tak je nepodpořím (hlasuje vlastně proti EU), ale to bohužel není tak docela pravda. Neodevzdané hlasy na volbách nic nezmění, procenta platí, poslanci mandát získají, jede se dál. Takže jsem opravdu zvědavý, jaká bude volební účast proslavených "evropských kverulantů" z ČR, a jak se svým mandátem naloží naši noví EU poslanci, v přepočtu tak velkoryse placení.

Jít k volbám či nejít, to je opravdu otázka, osobně tentokrát podpořím svobodu internetu a omezování slídění tajných služeb (líbí se mi i osobnosti, které v klipu podpořily tuto myšlenku).

 

 

 

 

Doporučujeme - Pavel Štingl připravuje do kin film EUGENIOVÉ

text distributora

Eugenika je pojem pro nauku, která byla kdysi učenci označována za něco více než vynález kola. Měla spasit lidstvo před vážnými genetickými zátěžemi. Svou kariéru s ní spojila řada vzdělanců vysokých akademických parametrů, kteří se rozhodli hodnotit, co je v přírodě trend lepší a co horší, co je krásné a co ošklivé, a co tedy je třeba podpořit a co evolučně přibrzdit. Po druhé světové válce byl pojem eugenismus téměř vymazán ze slovníků všech jazyků světa. Nacistická ideologie využila vědu pro selektivní kritéria dokonalého národa příští tisícileté říše. Ty horší likvidovala či zbavila práva na existenci ve svém prostoru, handicapované hubila, sedmdesát milionů obyvatel východní Evropy určila pro otrocké práce, třicet procent německého národa bylo třeba vyčistit. Ne politici, ale vědci určovali tato kritéria. Někteří dokonce v Praze.

Připravovaný snímek využívá unikátních archivních materiálů, které produkovala ideologie lepšího zítřka. Literární komentář upravuje spisovatel Patrik Ouředník převážně z textu své úspěšné publikace Europeana. Výsledkem má být nadčasové a velmi divácky populární zamyšlení nad hranicí vědy a pavědy v dnešním světě, v minulosti i zítra.

Český rozhlas - krátký rozhovor s autorem - zde

Tento snímek vysoce doporučuji, je unikátní a velmi nadčasový nejen svým tématem, ale i zcela unikátním způsobem zpracování (výtvarným řešením, použitím velmi originálních animací, naprosto unikátním výběrem často i zcela neznámých filmových archivů).

Premiéra snímku EUGÉNIOVÉ se uskuteční dne 25. října ve 20 hodin na Jihlavském festivalu.

Mezinárodní festivalová premiéra nastane dne 1. 11. ve 21:45 na festivalu v Lipsku.

Domácí distribuční premiéra si počká na počátek příštího roku.

www.eugeniove.cz

www.aktualne.cz - Eugéniové varují dnešní vědu

 

 

Volby do poslanecké sněmovny (psáno před volbami - 20. 10. 2013)

Co napsat k letošním volbám? Je to smutný obraz. Především je třeba ohlédnout se za těmi posledními volbami, kde dominovala bankovní (a následná hospodářská) krize, kde mediálně zvítězilo "strašení Řeckem". Kdo se prohlásil za největšího škrtače, ten vyhrál, řečeno slovy pana Rupnika.

Hezky k tomu konvenuje loňské přiznání MMF (Mezinárodního Měnového Fondu), že se spletli, k prosperitě se nelze proškrtat, samotné zběsilé škrtání nestačí. Prý udělali chybu a na jednu seškrtanou miliardu euro nepřipadá žádný růst, jak si dříve mysleli, ale propad (o nějaké desítky procent). Tak to bychom měli vyřízeno, řešení krizí je komplikovanější proces, který vyžaduje odbornější přístup k jednotlivým problémům.

Druhým problémem je kvalita a efektivita státní správy, a pak především legislativy. Neustálé změny všeho podnikatelům nesvědčí, stejně tak nevymahatelnost práva (dík příliš komplikované legislativě), je velký problém. Každý ví, že tady je problémem číslo jedna fakt, že dlouho připravované zákony jsou ve třetím čtení často zásadně změněny iniciativou byť jen jediného poslance (o motivech můžeme jen potichu spekulovat). Řešení je známé - pozměňovací návrhy by mělo předkládat nejméně 15-20 poslanců společně.

Efektivita státní správy, to je téma stále se vracející. Tady je problém také dobře známý, např. liniové dopravní stavby (dálnice, plynovody, apod.) jsou inženýrsky řešené externími firmami, které jsou ovšem odměňované procentem z obratu zakázky - navrhují tedy co nejdražší řešení, aby si vydělali (nikoliv co nejúspornější řešení, k němu je nic nemotivuje). Jen tenhle prostý fakt nechce změnit žádná politická strana (viz kauza např. Trójského mostu, který se dal postavit za 800mil, reálná cena byla vyprojektovaná na 1,4mld po vícepracích, dnes se obě strany dodávky obrátily na ČVUT, aby prý vypracoval posudek, kolik vlastně ten most měl stát).

Policie a státní zástupci se trochu nadechli, od roku 2010 začali vyšetřovat i větší korupci, bohužel reforma trestního zákoníku preferovala vyšší sazby pro násilné trestné činy, takže velká ekonomická kriminalita byla ohodnocena snížením trestní sazby z maximálních 12 na 10let. No comment.

Třešničkou na dortu "strašení Řeckem" byla amnestie V. Klause, za kterou odpovídá vláda a kterou kontrasignuje premiér vlády ČR. Vláda ji neprojednala (prý by se to vyneslo, řekl Nečas), premiér Nečas podepsal amnestii defacto "načerno", zcela nelegálně (bez souhlasu těch, kteří za amnestii mají odpovědnost). Co na tom, že v Ústavě není ani slovo o tom, že by za amnestii odpovídal prezident nebo snad premiér - ne, vláda za ni odpovídá, ta o ní vůbec nevěděla.

Slýcháme ale celou dobu, že nejdůležitější je zabránit "návratu komunistů", to je naprostý výsměch občanům této země, takovéto tvrzení. Jsme členy EU, členy NATO, prezident Zeman svého času privatizoval banky (tedy dělal pravicovější politiku, než ODS v druhé polovině 90.let), přesto je základní konflikt mediálně líčený jako "souboj o demokracii", což je naprostý nesmysl.

Základním problémem naší země je, že ve dvou největších stranách neprobíhá žádná diskuze, žádný proces zkvalitňování jejich práce, kvality kandidátů, programu. V ODS je situace zablokovaná už od časů Klause, který zde spíš vytvořil kult osobnosti a jeho noshledů, než plnohodnotnou a funkční pravicovou stranu. Výtah k moci, morálka byla ostentativně vždy přehlížena. U ČSSD se projevil velmi špatný vkus pana Zemana pro výběr spolupracovníků, Gross ani Špidla nedokázali posunout ČSSD k moderní středo-levé straně. Paroubek měl sice lepší tah na branku, ale rétoricky nikdy nedokázal přesvědčit občany tohoto státu, že je moderním politikem (jeho projevy prohrály ČSSD poslední volby). Nemluvě o tom, že ČSSD se v Praze spojila s ODS v koalici na magistrátu, což prý činili "pro větší kontrolu a vliv na dění v Praze", no občané Prahy vědí své.

Volil jsem dlouho menší středové strany, ovšem ty se vždy hned nacpaly do vlády, čímž se vždy a velmi spolehlivě  dostaly do situace, kdy "z důvodu kompromisu" musely víceméně podporovat neměnný stav věcí, nastolený dvěma největšími stranami.

Zbývají tak tři možnosti - nevolit, volit protestně komunisty nebo nějaké více či méně obskurní sdružení, např. piráty (kteří se snaží o udržení svobody internetu, což je v čase pana Snowdena poměrně aktuální). První možnost mi není sympatická, to je rezignace. Druhá možnost chce silný žaludek, pozitivním momentem je jistá facka našim bojovníkům "za demokracii", kteří se neštítí podporovat zlodějiny velkého rozsahu a ještě jim pak dávat plošné milosti (amnestie), také by to komunisty definitivně historicky znemožnilo a uvolnil by se jistý nemalý počet křesel ve sněmovně. Negativa jsou jasná, jde o nástupnickou organizaci KSČ, která především v 50.-70. letech provedla mnoho zlého. I když dnes lidé pod tíhou ekonomických problémů páchají sebevraždy, zatímco bankéři jsou ve vatě, dotovaní z veřejných peněz, přesto je KSČ "příliš silnou značkou", komunisti se nevolí.

Zbývají tedy piráti a podobná sdružení. U pirátů je pozitivní, že je to strana, která vzniká odspodu, řeší svobodu projevu, a možná to bude první strana, která hned nevleze do vlády (předskokanů má dostatek, takže už ví, co pak následuje, viz nejtragičtější příklad Karolíny Peak).

Musím si to promyslet a rozhodnout se, ovšem nechuť jít k volbám je velká. Zvlášť poté, co si člověk vyposlechne "mediální obraz odborníků", který důležité problémy (a související pravicovou důslednou osobní odpovědnost) zcela vynechává, aby zaznívalo "jde o demokracii, o Zemana, levice nesmí zvítězit, hrozí vláda s komunisty".

Podle mě jde o zcela mylný pohled. Potřebujeme nastartovat "kypřící obrodný proces" v obou hlavních stranách, vyžadováním osobní odpovědnosti za zcela konkrétní činy. Tady média zcela selhávají, jinak by Nečas musel podat demisi už po nelegálním podepsání nehorázné amnestie V. Klause (další příklady jsem napsal výše). Jenže to by nesměli do novin psát "presstituti", ale novináři. Těch se nám ale zoufale nedostává. Jalovými novináři se kruh uzavírá a zdá se, že z této smyčky není úniku. Nebo ano? Existuje snad nějaká naděje, že míra obecného rozčarování donutí někoho v politice k morálnějšímu postoji?

Téma letošních voleb je tak pro mne zcela jasné, jsou poslední šancí demokratů předvést, že moderní kapitalismus není cochcárna a naprostý bordel, ale že i v něm platí nějaká pravidla, která se prostě musí dodržovat.

 

Malé ohlédnutí za právě končícími prázdninami

Léto nastoupilo po krátkém jaru, kdy ještě koncem března vládly silné mrazy (viz velmi dobře přijatý snímek Prague views v sekci ukázky), a to bohužel silnými povodněmi. Následovalo politické zemětřesení, kdy padla vláda (po obvinění šéfky Úřadu vlády a tří exposlanců), vlády se ujal bývalý šéf asociace penzijních fondů (chystaného druhého pilíře) a člen NERVu pan Rusnok. Do letní hry vzápětí vstoupila velmi silná vedra, kdy teploty atakovaly historické rekordy (zhruba 40°C ve stínu), během této doby došlo i na úplněk měsíce, který jsem zaznamenal v krátkém snímku Moonlight 2013, v nádherné krajině Českého středohoří (viz sekce ukázky). Srpen nabídl nebývale velké množství práce, kterou zpestřila pěkná motorkářská svatba na Šumavě, došlo i na další akce, např. na cestování na zámek Hluboká. Z těchto akcí připravuji malý prezentační sestřih, který bude k vidění během podzimu.

V prvních dnech září pak nabídly videoservery několik technologických novinek - například nové kamery Sony řady PMW300, které upgradují oblíbený model XDCAM EX3 (navíc klesly ceny ani ne půl roku staré PMW200 a PMW150), pak novou reporážní 4K kameru Sony PXW-Z100 s cenou cca 165k CZK s DPH (která doplňuje cine-model FS700, který spolu s nahrávátkem Q7 dokáže pracovat ve 4K). Nová kamera nahrává 4K v novém sony kodeku XAVC (kamery F5/F55) s datovým tokem cca 500-600Mbps (!!) v 10bit 422 (i-frame only) v 50p/60p FPS. V polovině roku 2014 by měla být přes firmware update přidaná možnost nahrávat do úsporné verze XAVC long GOP (menší datový tok dovolí delší záznam), přibude prý i úsporný (a dnes už široce kompatibilní) AVCHD záznam pro HD rozlišení. HD rozlišení je v této kameře nahráváno s dat. tokem cca 300Mbps (50p/60p). Kamera používá nový typ záznamových karet XQD, a znamená snahu firmy Sony prosadit 4K kvalitu i do běžné reportážní práce. Výsledkem této snahy je i zlevňování starších modelů, detailní popis kamery zde.

Ceny výrobků bohužel ale jinak příliš neklesají, to i vzhledem ke kurzu měn (i vzhledem k problémům v Sýrii, které zvedají například ceny ropy), takže některé zboží lehce podražilo. Na trh přišla BMC kapesní kamera, čeká se například upgrade rekordéru Ninja2, ceny pevných disků se jen pomalu vrací k normálu po loňské havárii japonské jaderné elektrárny, která poškodila japonské továrny. Jsou to právě vysoké ceny rychlých (velkých) úložišť, které brzdí nástup 4K rozlišení, stejně jako nezájem koncových zákazníků (a nezájem broadcasterů, kteří ještě nedokončili přechod na HD rozlišení, jejich investice byly velké a broadcasteři potřebují jistý čas pro jejich návratnost). Letos se ale o 4K bude o to víc mluvit, snaha výrobců přijít s novými výrobky (po nezájmu o 3D) je skutečně velká.

Kolega ve zdraví přežil dvě autohavárie, které následovaly týden po sobě (u jedné vystupoval jako řidič), při nichž sice došlo k totálnímu poškození vozidel, ale naštěstí nikdo nebyl zraněn. Štěstěna mu evidentně něco naznačuje. Čekají nás volby, podzimní pracovní spěch a chaos na silnicích, takže se prosím všichni opatrujme a nespěchejme. Na dlouhé podzimní večery se osobně velmi těším, bude čas přečíst nějakou knihu a shlédnout nějaké pěkné filmy. Příroda nabídne zlatou hřívu podzimního listí a nás kameramany pobídne ke snímání mlžných rán a slunných odpolední.

Bude krásně, tak se opatrujme, je na co se těšit. Až vládu převezme zima, uvidíme se u TV obrazovek  Zimních olympijských her v Soči. Snad nebudou narušeny nějakou událostí z Kavkazu.

 

 

 

 

 

Pan Oliver Stone navštívil MFF Karlovy Vary - jsme správní hoši?  (7/2013)

„Snowden je hrdina, protože odhalil tajemství, která by nás měla zajímat všechny, protože ukázal, že Spojené státy porušovaly 4. dodatek k ústavě,“ vysvětlil svůj postoj a dodal, že ve vězení a stíhaní by měli být jiní lidé. Jako Dick Cheney nebo George W. Bush. Je Česká republika v NATO a bojovala česká armáda v Afghánistánu?“ zeptal se v jeden moment. „Tak to jste správní hoši. Kdo vám řekl, abyste se přidali?“

Kromě kritiky pana G. W. Bushe a Dick Cheney (prezident a ministr obrany USA v čase po 11. 9.) za posunutí zákonů pro demokratickou zemi nepřípustným směrem a porušení mezinárodního práva při prosazování války v Iráku...

(na názory pana režiséra evidentně někteří čeští novináři nebyly vůbec připraveni; reagovali osočováním "z bolševismu", aniž by byli schopni pochopit, že občan má právo kritizovat vládu své země, když je přesvědčený o tom, že nepracuje řádně "pro blaho všeho lidu" té země, jak většinou slibuje při nástupu do funkce. Je vidět stále obrovský rozdíl mezi naším tiskem a jakýmkoliv novinářem, který delší dobu pracoval v zahraničí, bohužel ten náš tuzemský má stále pocit, že největším zlem na světě je 40let vcelku poklidného života ve východním bloku v min. stol., aniž by si uvědomovali obtíže jiných zemí, které jsou skutečně řádově horší).

...kromě kritiky uvedla večer ČT jeho film Salvador (myslím z roku 1986), který skvěle doplňuje (níže v blogu obsáhle zmíněný) film La Vida Loca (2008) dnes již mrtvého režiséra (Christian Poveda byl zabit v Salvadoru při natáčení dalšího filmu, viz blog níže).

Oba filmy popisují tu samou oblast, která dnes patří k zemím s nejvyšším počtem vražd za den na světě, film Salvador jen ukazuje období studené války, kdy USA podporovaly vládní jednotky, zatímco chudé vzbouřence podporoval tehdejší Sovětský svaz (v předkolumbovské éře se na většině území rozkládal Cuzcatlán, říše Pipilů; obecně se dá říct, že jejich mythologie měla nejblíž k Mayům, kteří byli jejich "nejbližší příbuzní").

Oba filmy jsou dobrou připomínkou toho, jak velmi špatně může dopadnout země (a především ten nejchudší lid v ní), z které si velké imperiální státy (USA, Rusko, ale i další) udělají "hřiště svých zájmů". Klidně budou vojensky podporovat třeba i ty největší místní hrdlořezy, když to bude v souladu s jejich imperiálními zájmy, obyčejní lidé a jejich život je vůbec nezajímají - a právě o tomto je kritika, kterou filmem Salvador Oliver Stone namířil už v 80.letech proti USA (Salvador byl celé desetiletí největším příjemcem vojenské pomoci USA na světě; po Vietnamu let šedesátých a před Afganistanem let osmdesátých, kde CIA slovy pana R. Clarka vycvičila a vyzbrojila jakousi Al Kajdu (což byl původně seznam se CIA spolupracujících místních bojovníků, které USA tajně vyzbrojovali s pomocí pakistánské tajné služby, aby vyhnali např. s pomocí raket země vzduch tehdejší Sovětský svaz z Afganistanu, detaily viz dále zmíněná kniha); pan Clark např. osobně řídil obranné operace v Bílém domě 11. 9., byl poradcem tří u.s. prezidentů už od 70. let pro otázky národní bezpečnosti a terorismu, to až do začátku války v Iráku, kdy na protest opustil administrativu G. W. Bushe a vydal kritickou knihu - Strategie války proti terorismu, která popisuje celých třicet let americké politiky; kniha vyšla i u nás).

/ odkaz na knihu Strategie války proti terorismu - R. A. Clark (Alfa Publishing s. r. o., Praha 2005)

ISBN: 80-86851-14-1 ; stručná recenze knihy v pdf zde /

Když pak (byť jen lehce informovaný) čtenář čte ohlasy vystoupení pana Stona na MFF v Karlových Varech od některých našich filmových komentátorů, nezbude, než kroutit hlavou nad tím, jak hluboce neinformovaní jsou o tom, co to je válka, a jak strašlivé dopady může mít podpora různých "vzbouřenců" jiných kultur pro vývoj celé oblasti a především život místních obyčejných (a většinou velmi chudých) lidí, když se do věci zamíchají imperiální zájmy velkých mocností. Prý jde o vývoz demokracie do Iráku, Afganistanu, Libye, Sýrie, ...doporučím přečíst si druhý obsáhlý blog k filmu La Vida Loca (2008), a především najít sílu ke shlédnutí tohoto odvážného dokumentu, který dnešní situaci v Salvadoru (Španělsky je to "Spasitel") podrobně popisuje. Je to velmi drsný zážitek.

Citace O. Stone (odkaz zde): Zlomovým filmem je pro mě Salvador. Když jsem viděl, jak se opakuje Vietnam ve Střední Americe, rozhodl jsem se, že budu točit filmy kritické k americké vládě. Vše se pro mě opět změnilo v roce 2008, kdy jsem měl dost prezidenta Bushe. Jeho dvě funkční období přinesla Americe jen noční můry...

---

Venezuela dnes (6.7.2013) oznámila, že udělí „humanitární azyl” bývalému spolupracovníkovi amerických tajných služeb Edwardu Snowdenovi, který vyzradil, kam až zašla politika americké vlády po 11.9. Možnost poskytnutí azylu Snowdenovi ve své zemi předtím naznačil také nikaragujský prezident Daniel Ortega. Jak víme, Venezuela má velká ložiska ropy a její bývalý prezident Hugo Chávez zlepšil postavení chudých lidí v zemi tím, že odmítl dále splácet "půjčky" MMF (Mezinár. Měnov. Fondu), který sice na jednu stranu poskytoval jakousi pomoc těmto zemím, ale ty už nikdy nebyly schopny dluh splatit a z celého obchodu těžily vždy americké firmy, které se levně dostávaly k cenným zdrojům surovin. To je také jeden velký příběh, který rozhodně není černobílý, jak by se mohlo zdát. Jde v něm totiž především o peníze, ropu, mocenské zájmy.

Je zajímavé sledovat, jak se postupně různí lidé dostávají do stále většího sporu s tzv. nejdemokratičtější zemí světa - pan Clark (30let poradce několika u.s. prezidentů), pan Stone (filmy o Vietnamu a Salvadoru), pan Snowden (technik, který vyzradil, že tajná služba NSA porušuje zákony vlastní země v nebývale masivním rozsahu, pro tajné služby dosud nevídaném; snad s výjimkou sledování občanů v Británii). V dnešní době je vidět (po třiceti letech vývoje USA od dob vlády pana Reagana), že dochází k obrovským změnám v celé společnosti. Zužovat tento problém na větu "pan Stone je komunista" je obrovským nepochopením aktuální situace ve světě. On sám na ni přímo odpověděl už ve filmu Salvador (ústy hlavního hrdiny filmu, který čelil stejnému obvinění). Páni novináři, neznalost základních otázek doby je vážný problém, tady "s pravo-levým" uvažováním na úrovni myšlení minulého století už prostě nevystačíte.

Jak v tomto ohledu znějí slova už těch prvních španělských dobyvatelů-Conquistadors, kteří prováděli první masové vraždy místních obyvatel (dnešního) Salvadoru a drancovali tuny zlata a stříbra pro financování tehdejších (r.1530) evropských válek o moc, si domyslete sami: "Když přijmete našeho Boha a budete poslouchat našeho krále, nic se vám nemůže stát..."

Dnes je Salvador zemí s nejvyšším počtem vražd v přepočtu na obyvatele za den na světě. Peníze na dodávky - přeprodej starších zbraní (kde násilí pak destabilizuje celý region) jsou totiž v něčím zájmu, budování škol a zajišťování práce pro nejchudší obyvatele evidentně v ničím zájmu už po několik desetiletí nejsou. Někdo si prostě nepřeje, aby se tamní země stabilizovaly, lepší asi je, když jsou zadlužené (nejlépe u MMF). A to bohužel platíme i my, v hospodách klábosící občané ČR, skrze příspěvky pro OSN, MMF, NATO, atd. Jak pan Stone zkritizoval (PDF verze zde - uložte pravým tl. myši).

 

Další zajímavé odkazy k tématu Latinské Ameriky, vztahu USA, MMF, Světové banky, atd.:

Film (cca 1hod 30min) významného dokumentaristy Johna Pilgera o amerických válkách s demokraticky zvolenými prezidenty zemí latinské ameriky - válka proti demokracii (cz titulky, první část se věnuje Venezuele, druhá polovina ostatním zemím, Bolívii, Guatemale, Nikaragui, atd., obsahuje filmové a TV archivy, rozhovory s bývalými šéfy u.s. tajných služeb, rozhovory se svědky v napadených zemích, kteří byli často vystaveni nelidským metodám mučení, které platil u.s. daň. poplatník - vše konáno v zájmu tzv. národní bezpečnosti, jak ve filmu naznačí bývalý šéf výzvědné služby).

 

Oliver Stone pod palbou retardovaného českého tisku - See more at: http://www.blisty.cz/art/69261.html#sthash.jzkgN1Jx.dpuf
Oliver Stone pod palbou retardovaného českého tisku - See more at: http://www.blisty.cz/art/69261.html#sthash.jzkgN1Jx.dpuf
Oliver Stone pod palbou retardovaného českého tisku - See more at: http://www.blisty.cz/art/69261.html#sthash.jzkgN1Jx.dpuf

1/ V článku Daniela Veselého - Oliver Stone pod palbou retardovaného českého tisku - naleznete řadu konkrétních odkazů s komentáři na skutečně tragicky zaujatý pohled valné části tisku na názory pana O.Stone - zde

2/ Analýza "Pražské jaro v Latinské Americe" - zde (z r.2006, D. Veselý; www.blisty.cz) obsahuje i obsáhlý historický exkurz vztahu USA, MMF, Světové banky a Latinské Ameriky (týká se i problémů Venezuely a Hugo Cháveze).

 

malé ukázky z textu této obsáhlé analýzy:

Doba je již snad zralá na to, aby se svět dozvěděl pravdu o Kennedyho Alianci pro pokrok, navzdory oficiálním kultům osobností a mýtům; aby se dalo vstřebat a racionálně pochopit, že za touto tutlanou tragédií stojí lidé, kteří jsou na Západě považovaní za nedotknutelné, ba svaté. Ano, bez brutální politiky Spojených států ve sféře vlivu, jež byla posuzována bez ohledu na utrpení milionů zdejších obyvatel (Monroeova doktrína) za nezcizitelnou laboratoř na výrobu extrémního útlaku a mamutí sběrnu nerostného bohatství, kde byl sebemenší pokus vymanit se z okovů potlačen státními vojsky, paramilitaristickými skupinami a eskadrami smrti, financovanými americkými daňovými poplatníky. - See more at: http://www.blisty.cz/art/32040.html#sthash.WVhcX6Ys.dpuf

Doba je již snad zralá na to, aby se svět dozvěděl pravdu o Kennedyho Alianci pro pokrok, ....brutální politiky Spojených států ve sféře vlivu, jež byla posuzována bez ohledu na utrpení milionů zdejších obyvatel (Monroeova doktrína) za nezcizitelnou laboratoř na výrobu extrémního útlaku a mamutí sběrnu nerostného bohatství, kde byl sebemenší pokus vymanit se z okovů potlačen státními vojsky, paramilitaristickými skupinami a eskadrami smrti, financovanými americkými daňovými poplatníky.

Ve skutečnosti šlo o vyhlášení vyhlazovací války domorodé populaci, tedy chudým rolníkům, bezzemkům, dělnickým odborům, církevním autoritám – a v neposlední řadě také komunistům. Změna v kontrole latinskoamerického regionu, kterou vypracoval prezident Kennedy se svými poradci, spočívala v plánování, tréninku, zásobování teroristických batalionů v dosud nevídané míře a bestialitě. Tento „obranný plán„ byl důležitým prvkem tzv. Aliance pro pokrok, plánu k rozvoji latinskoamerického regionu. Několik let po vyhlášení této doktríny se jeden z členů Kennedyho týmu nechal slyšet, že tito elitní zabijáci používali stejných metod, jako vyhlazovací komanda Heinricha Himmlera během 2. světové války.

Zdroj: www.chomsky.info: Chomsky, N.: Introduction, 1995, Chomsky, N.: The Empire and Ourselves, 1985, www.globalpolicyforum.org

Existují pevné a doložitelné důkazy o metodách zabijáckých komand v Salvadoru – tato komanda prošla městem, které do základů zničila, nechala za sebou znásilněné ženy, pověšené z kůlů vzhůru nohama, s odřezanými prsy a skalpovanými obličeji. V Nikaragui, například, tzv. Contras (žoldáci vycvičení a financování Pentagonem) prošli městečkem, znásilnili čtrnáctiletou dívku, podřízli ji hrdlo, odřízli hlavu od trupu a nabodli ji na kůl, aby zastrašili místní bezbranné civilisty. V Guatemale shromáždili najatí vrazi populaci městečka na ústředním náměstí, oddělili muže od žen, oběsili je, načež znásilnili a pozabíjeli ženy; děti odvlekli k nedaleké říčce, mlátili jimi o skálu a zbytky nechali napospas vodě.

Zdroj: www.chomsky.info: Chomsky, N.: The Empire and Ourselves , 1985

To vše se provádělo během prezidentování Ronalda Reagana s jeho plným vědomím a posvěcením, neboť šlo o komunistickou pakáž, již nutno smést.

Od počátku šedesátých let, tedy s prohlášením Kennedyho bezpečnostní doktríny, bylo v Latinské Americe do nynějška zmasakrováno několik set tisíc lidí, mnoho milionů bylo mučeno nebo uprchlo do exilu
; vinou ekonomického apartheidu Spojených států a Evropské unie, naordinovaným Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem (strukturální úpravy: demontáž slabých sociálních sítí, plošné škrty ve zdravotnictví, školství a jiných sociálních sektorech, privatizace dolů a továren, otevření trhu hospodářsky slabých latinskoamerických zemí silným ekonomikám Spojených států a vyspělých západoevropských států v rámci politiky volného obchodu, uskutečňované především v letech 1975 až 2000; které zlikvidovaly lokální trhy zaplavením přebytkových surovin a zbožím ze Západu), zemřely hlady v chudobě a na následky léčitelných chorob další miliony nešťastníků, desítky milionů bezprizorných žijí v obřích ghettech tzv. favelas, stranou zájmu bohatých elit, v otřesných hygienických a bezútěšných podmínkách, bez vody, dostatečných kalorií, jimž se vymyká zkušenost relativně zajištěných Středoevropanů komunistického režimu.

Zdroj: Wikipedia, www.dissidentvoice.org: Petras, J.: Is Latin America Really Turning Left?, 19.12. 06

V průběhu tzv. „Zlatého věku„, v letech 1975 až 2000, proudil z těchto plundrovaných zemí zisk zejména z uloupeného nerostného bohatství do severoamerických a západoevropských bank v částce téměř jednoho bilionu dolarů, a to hovoříme o oficiální cifře, ne tak o ziscích z černých transakcí (!) Tato nestoudná loupež přispěla ohromným dílem k hospodářskému kolapsu těchto zemí a formování lidového odporu v podobě sociálních hnutí a nezřídka ozbrojeného boje (například FARC v Kolumbii, Zapatisté v mexickém Chiapasu), které jako houby po dešti zaplavily celý region.

Zdroj: www.dissidentvoice.org: Petras, J.: Is Latin America Really Turning Left?, 19.12. 06

Existovaly snad po druhé světové válce v evropském panství Sovětského svazu eskadry smrti, které by systematicky likvidovaly civilní populaci? Přes tvrdá poválečná a padesátá léta, k úlevnému politickému tání na počátku šedesátých let, po normalizační čistky, si kacířsky neodpustím tvrzení, že my – porobení Sovětským svazem – spolu s Poláky, Němci, Maďary, Bulhary a Rumuny – můžeme hovořit o velkém štěstí, že jsme nežili v latinskoamerickém panství Spojených států.

Kompletní analýza v pdf ke stažení zde.

----

Návod pro bohulibé spořádané občany, jak zacházet s nepříjemnými věcmi.

V těchto věcech se prostě musíte (jako svobodní občané) jednou rozhodnout. Buď budete věřit politickým vyjádřením "o přátelské pomoci" (jedno takové známe z roku 1968), a odpůrce tohoto vidění světa pak budete bez milosti nazývat "komunisty nebo imperialisty" (podle toho, z které strany barikády bipolárního světa 2.pol. 20.stol budete zrovna problém nahlížet), nebo se odvážíte akceptovat svět takový, jaký je. A pak už s odsudkem "je to komunista" (imperialista, kapitalista) prostě nevystačíte.

Protože proti této argumentaci stojí příliš mnoho nezávislých svědectví, ověřených zdrojů, o násilí, krádežích nerostného bohatsví, tajných dodávkách zbraní, reálné situaci lidí v těch zemích. Symbolem všech těchto kauz je jistě Vietnam 60. a raných 70.let. Přístup USA k zemím Latinské Ameriky u nás není příliš znám, realita tamního života v řádu desetiletí už vůbec ne (Salvador, Venezuela, Guatemala, Honduras, Nikaragua). Měli bychom se o tyto problémy zajímat, napravit pokřivené vidění těchto zemí, které si neseme z časů bývalého východního bloku (se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak...) , nyní už jsme svobodní občané a měli bychom unést, že ne vše je na naší "vysněné svobodné druhé straně" barikády ideální a krásné. Něco je i hrozné, dokonce až na úrovni vyhlazovacích válek. Je to jistě šok pro obyvatele vcelku poklidné české kotliny, kde v letech 60., 70. a 80. min. století stačilo "držet ústa a krok" a byl vcelku klid. Jako svobodní občané bychom se o problémy jiných zemí měli zajímat, nezlehčovat problémy, abychom věděli, na co posíláme peníze a kam vlastně posíláme naše vojáky.

Prvním krokem k pochopení situace je vyrovnání se s rokem 1968, jeho mezinárodním kontextem. Opravdu bylo tehdy možné provést reformu "vedoucí strany" a odtrhnout se (de facto - jiný výsledek by nemohl nastat) od východní bloku a Sovětského svazu? Bylo to možné a reálné, pro malou zemi za železnou oponou? Jaký je náš dnešní postoj k Němcům, kteří zde v čase druhé světové války udělali mnoho zlého? Jaký je náš postoj k Rusům po roce 1968?

Prostě máme historicky dvojznačné pocity k Němcům a Rusům, které se snažíme potlačit představou, že někde existuje nějaký ideální hrdina (např. USA) a nějaký jednoznačný nepřítel, který nám umožní se jednoduše postavit "na správnou stranu"(už tedy konečně, napodruhé, napotřetí,...).

Rusové nás osvobodili v roce 1945, ale obsadili v roce 1968 (třetina Evropy ale odebírá jejich ropu a plyn). S Němci máme spory už od časů sv. Václava a Boleslava, zabili spoustu lidí za 2.sv.války (doporučím připravovaný skvělý dokument Pavla Štingla Eugeniové), ale patří stále k nejvyspělejším zemím světa. Američané byli dosud zobrazovaní jako vždy svobodní lidé, temné stránky USA jsme u nás brali čistě za propagandu Sovětského svazu.

Vyrovnat se s různými klišé, odlišit pravdu a propagandu, to je jedna z možností, jak se můžeme (my starší občané snad dokonce musíme) alespoň částečně "rehabilitovat" (alespoň částečně odčinit část našeho života, kdy jsme pod tlakem okolností žili ve lži, na kterou jsme si pak částečně i zvykli, někdo méně, někdo více). Je to možnost, jak využít získanou svobodu - vidět svět bez příkras, poctivě, což je prvním krokem k možnosti svět a život v něm zlepšit, pokoušet se o to. Pak pochopíme, že i Američané dělají i zlé věci, a že je třeba proti tomu vystupovat, stejně jako pan Oliver Stone.

My, co jsme zažili minulý totalitní režim, víme dobře, že politická hesla jsou prostě často jen politická hesla, mediální obraz událostí může být i ve svobodné společnosti pokřivený (například za způsob informování a válce v Iráku se veřejně omluvili šéfové hlavních televizních stanic v USA včetně CNN) a realita života obyčejných lidí je často úplně jinde. Po změně režimu je často dobře vidět, že demokracie není "socialismus naruby", že stačí "černé vidět jako bílé a bílé jako černé", to opravdu nefunguje. Naše životní zkušenost je unikátní a často s údivem sledujeme mladé lidi, jak (opět - historie se opakuje) padají naivně do nových politických pastí různých velkohubých prohlášení, kterým naivně věří (třeba že za jejich chudobu mohou důchodci a ne bankéři nebo peníze promrhávající generálové okupačních vojsk).

Asi to bude zase chtít zažít spontánní protesty mladých lidí proti novým Vietnamům, aby i mladí lidé u nás (kteří jsou jak říkají pracovití a velmi sebevědomí - prostě moderní mladí lidé) a různí redaktoři prohlédli, že demokracie není socialismus "naruby" (že lze prohrát, platit vysoké likvidační školné, platit vysoké sociálně likvidační částky u lékaře, při krátké ztrátě práce se propadnou zcela na dno - přijít o dům nebo byt, že ne všichni pracovití lidé mají vysoké finanční a majetkové rezervy, narozdíl od bankéřů a velitů armád, viz např. náklady vojsk na den války v Afganistanu nebo Iráku; že tu není žádná ideální černobílá hranice dobrého a špatného). Socialismus naruby je zcela pomýlený postoj.

Články o panu Stone naznačují, že jsme se dosud s naší historií nevyrovnali a stále se schováváme za různé "berličky", které ale ve svobodném světě dávno svobodní lidé nepotřebují. Oni chápou, že velmoci mají vždy i své temné strany, stejně jako že malé země mají vždy své problémy přežití. A že je možné kritizovat zlé války, které způsobují smrt statisíců lidí a chudobu milionů dalších lidí, protože třeba nejsou nutné pro naše přežití, nejsou to obranné války ale imperiální války (rozšiřující vliv a moc impéria) pro zbohatnutí a drancování surovin (okrádání velmi chudých místních lidí ve prospěch bohatých mocenských struktur západních zemí) a jsou prostě jen zlé. Pro všechny běžné lidi, ať už žijí a pracují na Východě, na Západě nebo v Latinské Americe.

To vše se provádělo během prezidentování Ronalda Reagana s jeho plným vědomím a posvěcením, neboť šlo o komunistickou pakáž, již nutno smést. - See more at: http://www.blisty.cz/art/32040.html#sthash.WVhcX6Ys.dpuf
Ve skutečnosti šlo o vyhlášení vyhlazovací války domorodé populaci, tedy chudým rolníkům, bezzemkům, dělnickým odborům, církevním autoritám – a v neposlední řadě také komunistům. Změna v kontrole latinskoamerického regionu, kterou vypracoval prezident Kennedy se svými poradci, spočívala v plánování, tréninku, zásobování teroristických batalionů v dosud nevídané míře a bestialitě. Tento „obranný plán„ byl důležitým prvkem tzv. Aliance pro pokrok, plánu k rozvoji latinskoamerického regionu. Několik let po vyhlášení této doktríny se jeden z členů Kennedyho týmu nechal slyšet, že tito elitní zabijáci používali stejných metod, jako vyhlazovací komanda Heinricha Himmlera během 2. světové války. - See more at: http://www.blisty.cz/art/32040.html#sthash.WVhcX6Ys.dpuf

 

 

 

 

 

Korupční aféra kmotrů vs. nehezká vyjádření ministra financí Kalouska (6/2013)

Ač zde rozhodně nehodlám komentovat problémy české kvazi-politiky, v jednom závažném případě přece jen udělám výjimku.

Ministr financí Kalousek řekl o práci policie a státních zástupců, kde v nedávno zveřejněné kauze prováděli domovní prohlídky i v blízkém okolí premiéra Nečase nebo přímo na Úřadu vlády (na základě povolení vydaného příslušným soudem ČR), že "připomíná třídní boj".

Opravdu si taková vyjádření o práci policie, která vyšetřuje vážná podezření z rozsáhlé korupce, může v Česku jakýkoliv(!) politik (z principu věci se navíc nacházející v pozici jasného střetu zájmů) dovolit veřejně pronášet? Někteří veřejně činní lidé začínají být evidentně zcela za hranou reality, která je v demokratické společnosti a právním státě ještě možná a přípustná. Že by naprostá opilost mocí?

Považuji tato vyjádření hluboko za hranou toho, co lze v právním státě veřejně pronášet z úst člena (jakékoliv) demokratické principy ctící vlády. Zdravotní stav pana Kalouska by měl být dle mého názoru ve veřejném zájmu neprodleně zkontrolován a ministr by měl za svá prohlášení přijmout politickou odpovědnost a rezignovat na všechny veřejné funkce (ideálně "ze zdravotních důvodů - nebyl zcela při smyslech").

Internetová tvořivost reagovala i na prezidentskou kandidaturu předsedy TOP09, viz ukázky níže:

 

 

 

 

 

 

 

zdroj: internet

 

 

 

 

Diskuze na internetu (blog č.2, duben 2013)

Nedávno proběhla zajímavá výstava NAB 2013 v Las Vegas, zaměřená na kamery a vše možné i nemožné, co s nimi souvisí. Před časem jsem si koupil velmi slušnou Canon cine kameru C100, takže jsem sledoval, jaké novinky výstava přinese. Výrobci často využívají takové výstavy k marketinkovým akcím, které podporují poměrně výraznými slevami (až 15-20pct), bohužel tyto slevy nejsou předem avizované, takže na ně nelze zcela spoléhat, navíc kamery osobně rád měním "před sezónou", abych je stihl vyzkoušet a odladit.

V nedávné minulosti takové slevy uplatnila např. firma JVC (na zboží cca rok staré), Sony (F3 S-log doplněk s původní cenou 3000USD nyní v ceně kamery), firma RED (slevy od 4000 do 6000 USD na vybrané RED kamery) i firma Canon (sleva 1000 - 2000 USD na cine kamery C100/300), jde tedy o poměrně častý postup.

Upozornil jsem na internetu zájemce o cine kameru, že je dostupná sleva 15pct, ale zapomněl jsem, že jsme v Čechách (což pro internetové debaty "s nečinnými adminy" platí dvojnásob), takže jsem se dozvěděl od poměrně vzdělaných lidí následují "sdělení" (nebudu citovat, ale volně převyprávím obsah, vyznění příspěvků), která mě "vyprovokovala" k níže psanému textu blogu:

- ten Canon je hroznej, slevy u profi techniky se po několika týdnech nedělají

(slevy se dělají, viz informace na netu, kamera C300 je na trhu cca 1,5roku, kamera C100 cca půl roku)

- podnikatel mimo Prahu by byl na hranici bankrotu, pokud by nakoupil kameru za běžnou cenu a sleva 20% mu utekla, určitě by na internetu o tom takto mluvil. Sleva nevadí jen pražákům s kamarády, kteří korumpují státní zakázky měst a obcí, točí filmy, zbytek republiky je v háji.

(sleva je 15pct a ne 30pct nebo 20pct, sleva je zcela obvyklá, předem o ní nikdo ale neví; drobný podnikatel nákup dražšího vybavení vždy dlouhodobě zvažuje a vždy si dělá předem kalkulaci - počítá tedy "s právě platnou cenou"; podnikatel který slevu 15pct "prošvihne" naopak běžně na netu neinformuje "že je v bankrotu", naopak se většinou snaží neodradit si zákazníky a v reklamě využívá pozitivní informace např. o kvalitě kamery; při správné obchodní kalkulaci lze počítat pouze s běžnou cenou vybavení, sleva je jen nečekaný bonus navíc, nikoliv základní pravidlo nákupu vybavení pro drobném podnikání). Samotná logika úvahy, že pokud podnikatel "hlasitě veřejně nepláče po prošvihnutí nějaké slevy, musí být zloděj z hl.města" (dle místa bydliště), je pak skutečně děsivou ukázkou toho, co některé mozky (z jasné povahy této úvahy evidentně ne zcela funkční) dokážou "taky" vymyslet.

Tolik ukázka z internetových reakcí na informaci o slevě některých kamer na výstavě NAB 2013 (bývaly časy, kdy na informaci o dostupnosti slevy odpovídali lidé prostým "děkuji").

 

MŮJ OSOBNÍ POHLED NA INTERNETOVÉ DISKUZE

Říká se, že internet "prověřuje charaktery". Lidé se v anonymním prostředí cítí "volní", často si neberou servítky, ale často také lžou, uvádějí nepravdivé nebo i vysloveně lživé informace. Svobodná diskuze je samozřejmě obrovským plusem demokratické společnosti, to platí i pro internet. Kdo ovšem zažil nějaký osobní konflikt na internetu tak ví, že bez fungujících administrátorů nelze pak diskusní fóra uhlídat.

Ve včerejším pořadu ČT "Před půlnocí" (17. 4. 2013, viz archiv ČT) vzpomínal režisér Menzel na pana Hrabala, který bude mít brzy výročí nedožitých narozenin. Pan Hrabal byl plachý člověk, introvert. Často se ale vyjadřoval i s pomocí (velmi) sprostých slov, ale vždy s velmi laskavým podtextem, plným životní moudrosti a ohleduplnosti.

Pan Menzel ve včerejším pořadu internetové diskuze zmínil a řekl (přibližně) toto: "Lidé by neměli diskutovat anonymně, každý by na internetu měl diskutovat se svou plnou adresou, protože druhému člověku z očí do očí určitě hulvátská nebo lživá tvrzení prostě neřeknete." (pokud jste běžný člověk, ne několikrát trestaný recidivista, o těch řeč není, dodám já).

Ono to samozřejmě z mnoha důvodů takto udělat nelze, ale je zřejmé, co tím pan Menzel myslel - anonymní prostředí internetu dělá i ze slušných lidí často hulváty, čertík je v každém z nás a jen čeká na svou příležitost: Zalži! Přifoukni nějaký číselný údaj, ať působí bombastičtěji! Rýpni si do rodiny člověka, pomluv ho nějak! Použij nějaký unfair argument! Atd.

Jen opravdu silné charaktery odolají.

Internet je obrovská výhoda a velká svoboda, přináší mnoho dobrého. Občas se ale zvrhne "ve vlnu čirého zla", naprostou "občanskou válku sousedů", lidí jinak zcela normálních, obyčejných. Pokud pak nezasáhne odpovědný moderátor diskuzí, je to jen na lidech samotných, kam až svou nenávist nechají dojít.

Mnohá "klišé" (např. "všichni Pražané jsou zbohatlíci, korumpují, nepracují poctivě, atd.") vytvářejí ve společnosti nepřátelství "proti skupině obyvatel", což vždy demokratickou společnost oslabuje - vzájemné napadání snižuje kvalitu života všech. Skupiny obyvatel jsou různé, ale nikdy nelze soudit celou skupinu podle pár "křiklavých případů", to je vždy demagogie. Takové debaty jsou pak jen ukázkou, že dobrý nástroj (internet) může být přehlídkou i lidské nekulturnosti, navíc se "kolektivní vinou" nikdy nic nevyřešilo (osočení zažily v průběhu historie mnohé skupiny obyvatel, často to mělo i tragické důsledky, zvykat si na takovouto argumentaci je tak i společensky poměrně nebezpečný jev). V takových případech se dál diskutovat nedá.

Kulturnost diskuzí a debat je podle mě samotným základem demokratické společnosti - ten "můj" názor musím vždy posoudit i v kontextu názorů jiných. Nic není černobílé, i druhá strana má svůj pohled, měl bych vyslechnout a posoudit argumenty druhé strany. Umění diskutovat by se mělo podle mého názoru učit na školách, zvláštní důraz by tato výuka měla mít pro budoucí pracovníky médií - redaktory, novináře, apod. Člověk by neměl lhát, spamovat diskuze těch, s kterými nesouhlasí, mstít se, pomlouvat je, diskuze vyžaduje duši pravého demokrata a ochotu vidět i nějaké ty vlastní chyby. Věcnost a jistá střízlivost, schopnost případně říct "promiň", omluvit se, to jsou znaky vyspělé kultury diskuzí.

Podle mě jsou svobodné diskuze o mnoha problémech pravou podstatou demokratické společnosti. Ovšem pokud se zvrhnou "v brutální válku sousedů", stanou se z nich spíš "noční můry" kulturních obohacujících diskuzí.

Osobně tak (už i vzhledem k mému pomalému přesunu od 45. roku mého života k tomu 50., který se pomalu ale stále více blíží) vyhledávám spíš diskuze, které mne nějak obohacují, myšleno tedy nikoliv penězi, ale především dobrým pocitem ze setkání s přáteli.

Pokud by se vám tak zdálo, že diskutuji na některých diskusních fórech už mnohem méně, pak věřte, že tomu tak je proto, že své "sousedy" mám rád. Nechci s nimi "válčit na internetu". Život (v rámci svých možností) chci prožít kulturním a slušným způsobem, raduji se z darů, které přináší. Nekradu, nepodvádím, mám rád dospělé děti své sestry, svou přítelkyni Janu, poslouchám pěknou hudbu, rád vídám pěkné obrazy, snažím se pomáhat v rámci svých možností těm méně šťastným a své špatné vlastnosti se snažím krotit.

Internetu přeji vše nejlepší, mnoho laskavosti, pochopení a vzájemné úcty "debatních soupeřů". Snad se to jednou povede a naše nemalé hmotné bohatství se projeví i v našem chování, v naší kulturnosti, nadhledu a inteligenci, při diskuzích na internetu.

 

To tomuto médiu a jeho uživatelům ze srdce přeju.

Pavel Sedlák

 

Nejkratší blog - odkaz na inspirující článek prof. Zeleného o hospodářské krizi v Evropě

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=17876

Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví

V celé EU, klesá a nutně bude klesat zaměstnanost v zemědělství, v průmyslu, ve službách, i ve státním sektoru. Průmysl, podle PMI ukazatele, klesá ve všech zemích, s dočasnou výjimkou Holandska a Irska. Pokusy o dlouhodobé zvyšování zaměstnanosti v průmyslu jsou stejně nesmyslné jako se o to pokoušet v zemědělství. Růst produktivity je hlavním motorem konkurenceschopnosti a nedá se zvrátit.

Žádné jiné ekonomické sektory (než zemědělství, průmysl, služby a stát) neexistují a tak neprocházíme pouhou cyklickou krizí, ale zásadní, dluhodobou transformací vyspělých ekonomik. Krize jsou pouze doprovodné jevy hospodářských transformací. Dalším doprovodným jevem jsou evropské války. Přechod ze zemědělství na průmysl vyústil v První a přechod z průmyslu na služby v Druhou světovou válku. Přechod ze služeb na státní sektor byl zastaven v zárodku: finanční závislostí státního sektoru na daních vybraných ze zbývajících tří sektorů. Vstupujeme tedy do nového období transformace, se všemi doprovodnými jevy.

 

 

 

 

 

Blog k dokumentu - La Vida Loca  (leden 2013)

Režie: Christian Poveda

(2008, 90 min)

 

...brutalita gangů v současném Salvadoru, které jsou ale současně jedinou nadějí na přežití pro lidi, kteří byli po skončení brutální občanské války deportovaní z usa zpět do země. Země s nejvyšším počtem vražd na počet obyvatel na světě, peklo na zemi.

oficiální stručný popis (ČSFD):
Říká se jim Maras. Tyto gangy, vybudované po vzoru gangů z Los Angeles, šíří hrůzu a teror v celé Střední Americe. Obraz všedního života členů neviditelné armády na předměstí San Salvadoru. Nová světová pohroma, která slepým násilím ničí demokratické principy a odsuzuje na smrt mladou generaci zbavenou jakékoliv naděje na budoucnost. (Festival francouzského filmu)


Režisér Christian Poveda byl zastřelen při natáčení pokračování snímku, vůdcem jednoho z gangů.

FIlm vznikl v produkci - Španělsko / Mexiko / Francie, 2008, 90 min


     
Historické souvislosti 
(zdroj wikipedie)

Salvador (též El Salvador, španělsky doslova „Spasitel“) je přímořský stát v Střední Americe při pobřeží Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Guatemala na severozápadě a Honduras na severovýchodě.
Salvador má pohnutou historii. Pro pochopení snímku je třeba znát dvě souvislosti - historii z Kolumbovské éry a pak novodobou historii, brutální občanskou válku, která probíhala v éře studené války. Současný stav, který film nemilosrdně ukazuje, je jejich výslednicí.

      Kolumbovská éra
    
V El Salvadoru se hovoří též jazykem pipil (příbuzným nahuatlu), nazývá se v tomto jazyce území El Salvadoru Cuscatlán — Místo drahocenných věcí (Lugar de cosas preciosas). Území Salvadoru je velké přibližně jako Morava a s 5,7 miliony obyvatel má nejvyšší hustotu osídlení na americkém kontinentu. V zemi panuje tropické podnebí.

    
V předkolumbovské éře se na většině území rozkládal Cuzcatlán, říše Pipilů (obecně se dá říct, že jejich mythologie měla nejblíž k Mayům, kteří byli jejich "nejbližší příbuzní"). V letech 1524—1525 přišli do země španělští conquistadoři, které vedl Pedro de Alvarado. Po povstáních v letech 1811 a 1814 byla 15. září 1821 vyhlášena nezávislost Salvadoru na Španělsku. Roku 1823 Salvador společně s Kostarikou, Nikaraguou, Hondurasem a Guatemalou utvořil Středoamerickou federativní republiku, která se však roku 1839 rozpadla v občanské válce.

      Moderní éra
    
Násilí v Salvádoru začalo propukat již v 70. letech. Občanská válka pak probíhala v letech 1980—1992. To, co začalo jako spor o půdu mezi zemědělci a vojáky, nakonec přerostlo v brutální válku mezi partyzánskou frontou za národní osvobození a oddíly vojenské junty. Jednalo se zejména o boj mezi salvadorskou vládou a rolnickými povstalci, kterým pomáhala koalice čtyř levicových stran a komunistické strany Osvobozenecká fronta Farabunda Martího (FMLN — Frente Farabundo Martí para la Liberación Nacional). Celkově v této válce zemřelo přes 70 000 lidí včetně mnoha dětí, řeholnic a kněží.

Salvadorská občanská válka se odehrávala v kontextu Studené války. Kuba a Sovětský svaz podporovaly povstalce a Reaganova administrativa armádu a krajně pravicovou salvadorskou vládu.

 

Aktuální stav  (zdroj internet)


K aktuální situaci, kterou dokument popisuje, napsal na internetu přispěvatel s přezdívkou "gudaulin" následující:

         
Před 20 lety tam skončila 13 let trvající občanská válka mezi krajně pravicovou vojenskou diktaturou a levicovými guerillami vedená z obou stran s mimořádnou houževnatostí a krutostí, ve které pochopitelně daleko nejvíc trpělo civilní obyvatelstvo. Pro latinskou Ameriku už TAK TYPICKÁ MASOVÁ EMIGRACE DO Spojených států z hospodářských důvodů byla podpořena hromadným útěkem před nájezdy eskader smrti, bombardováním a všeobecným násilím.

V USA měli latinoameričané tradičně těžce podřadné postavení a aby obstáli v konkurenci levné námezdní síly, ZAČALI SE PO VZORU MÍSTNÍCH GANGŮ SDRUŽOVAT DO PODOBNÝCH SPOLKŮ. Když po uzavření mírové smlouvy a pádu diktatury pominula ze strany amerických úřadů nutnost aspoň navenek tolerovat uprchlíky, nastala jejich deportace zpátky do Salvadoru, kde byla mizerná naděje na slušnější život, zato tam bylo spousta zbraní a úřady včetně policie na mnohem horší úrovni než v USA. Gangy získaly ještě větší brutalitu a v krátké době se Salvador stal zemí, která vytrvale soutěží o první místo v počtu vražd na obyvatele.


Hodnocení na ČSFD  82%, uvedla ČT2.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10364952067-la-vida-loca/21238255267/
http://www.csfd.cz/film/268407-la-vida-loca/

 

Můj osobní pohled

Pro mě osobně je to brutální, ale naprosto vynikající dokument, který popisuje "peklo na zemi", ve kterém (v tomto konkrétním případě) žijí potomci a příbuzní původních obyvatel (příbuzní Mayů, kterým španělští vyslanci kolem roku 1522 přinášeli "boží požehnání" a odváželi si zlato). Jejich snaha vymanit se z podřízeného postavení se po roce 1811 zvrhává špatným směrem, během dalších dvou století se proměňuje v brutální občanskou válku. Tento stav je bohužel typický pro podobné situace v mnoha zemích, kam jsme se i my (po roce 1989) aktivně pokusili vyvézt "parlamentní demokracii", a odvézt si (černé) zlato. Končí to nejčastěji brutalitou, ať už v muslimských nebo jiných zemích. Občanskou válku v Salvadoru z jedné strany přiživoval Reagan, z druhé strany Sovětský svaz, dnes se v mnoha podobných situacích (konfliktech) angažuje OSN, MMF a další instituce, USA a EU, z druhé strany pak Rusko a další země. Typickým aktuálním příkladem jsou situace v Sýrii, Libyi, Iráku, Afganistanu, Kavkazu (Gruzii), Egyptě a mnoha dalších zemích.

Tento dokument ukazuje situaci v pro nás vzdálenějším regionu Střední Ameriky, na bývalém území Mayů a Pipilů, kde situace končí zcela stejně, tedy brutálním násilím. Importuje se nikoliv demokracie, ale (v tomto konkrétním případě) gangy (*viz info výše), které jsou bizarně jedinou šancí nejchudších lidí na přežití a současně jejich vstupenkou k jisté smrti - není na výběr. Tento dokument stojí za vidění, ukazuje reálný život v tvrdém kontrastu k politickým proklamacím, které denně slýcháme ve zprávách. I my (tady v Česku) se stáváme zemí, kam prchají lidé z nejchudších zemí světa, ze severu Afriky, z některých chudých asijských zemí, ale dnes už dokonce i z Řecka a brzo třeba ze Španělska, z pekla do ráje. Následně tito lidé existují v šedé ekonomice, jsou ovládáni mafiemi, nesou sebou velkou kriminalitu. Správné řešení problémů v jejich zemích může mít tedy přímý dopad na náš život, jejich imigraci a problémům s ní spojených se totiž jinak nevyhneme.

Zajímavou vzdálenější souvislostí je i výhra Obamy v prezidentských volbách (rok 2012), kde podle posledních komentářů rozhodla právě jeho vstřícnější politika k imigrantům. Jeho konkurent Mitt Romney nedokázal těmto obyvatelům, kteří začínají spolu s afroameričany v usa postupně převažovat nad "bílým" obyvatelstvem, nabídnout nějakou perspektivu. Podle posledních komentářů v tisku právě proto prohrál.

Co mě ovšem úplně fascinovalo, byl úplný závěr filmu, kde lidem z gangu (v tom lepším případě, když nejsou zastřeleni...), kteří skončí ve vězení, vypráví "bílý člověk" o Bohu. O tom, že je jejich jedinou nadějí na spasení. To je skutečně brutální scéna, kde před ním sedící potetovaní mladí zločinci (pracující pro gangy a mafii), bez vzdělání a perspektivy, kteří se živí krádežemi a prodejem drog ve velkém, znuděně poslouchají jen proto, že kolem nich jsou strážní se samopaly.

 Obloukem se tak celá situace vrací k středověkému Španělsku a prvním dobyvačným nájezdům (1522), k situaci v domácím Španělsku, kde katoličtí kněží zlikvidovali sídlo arabské inteligence Granadu (skvělé znalosti arabských učenců v matematice, fyzice a astronomii byly široce vyhlášené). Jak velký kontrast tvoří tento obraz k tmářskému postoji církve a následnému období pálení čarodějnic. V zámoří se při dobyvačných výpravách poprvé místní obyvatelé středoamerické oblasti (Hondurasu, Salvadoru, Guatemaly, atd...) od nájezdníků hledajících zlato dozvěděli, že "Bůh jim neublíží, pokud...".

Místy až příliš nábožensky založené USA dnes pěkně dokreslují, kam jsme se po pětistech letech dostali, stále jsme nenašli lepší ideu, než-li válku o zdroje "se jménem Boha na rtech...". Možná právě o tom je celá naše současná (prý ekonomická, potažmo hospodářská) krize. Stále dokola v naší historii likvidujeme původní kultury a jejich způsoby života, od Granady přes kultury obyvatel Střední, Severní nebo Jižní Ameriky, až k dnešnímu Egyptu, Iráku, Afganistanu, Kavkazu, Libyi nebo Sýrii. Přitom zdá se stále nemáme lepší odpověď, než naše sobecké náboženství peněz, akcelerované technologiemi a ropou v zběsilý vír postmoderní civilizace.

Díky za tento dokument.

K vidění je zde (web ČT, přímý odkaz na video)

 

Pavelscan@seznam.cz