Komentáře se věnují nejrůznějším nadčasovým otázkám, které mě zajímají, od interpretací aktuálních společenských událostí, přes historii, kulturu až k vědeckým a dalším souvislostem.

Ústava ČR zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.

Upozornění - pokud se vám stránka nezobrazuje správně (např. videa jsou v jiném pořadí) nebo se nezobrazuje celá, zavřete ji v prohlížeči "křížkem". Po novém otevření ji pak ještě obnovte - dejte znovu načíst, vše bude v pořádku.

Pro načtení aktualizace textů také stránku obnovte.

KRÉDO BLOGU

Někdo tvrdí, že: "Pravda je to, co nám zbude, když vše ostatní prošustrujeme."

Jedinou obranou je důkladně porozumět vlastní historii, abychom se z ní poučili.

NOVINKY

JAK "FUNGUJE" ZÁPADNÍ CIVILIZACE?

CO PROZRADILO MÉ ČTYŘLETÉ "BLOGOVÉ" ZKOUMÁNÍ

VÝROKŮ US PREZIDENTŮ A US AKADEMIKŮ O BANKOVNÍM SEKTORU

A O ZPŮSOBECH VEDENÍ VÁLEK VE DVACÁTÉM STOLETÍ?

MÍŘÍME KE ZMĚNĚ, NEBO JSME DÍK SKRYTÝM OPERACÍM

"TĚCH NA VRCHOLU" VLEČENI OPĚT DO TÉŽE SUPER-KRIZE?

4. července 2018

hlavní zdroje: všechny blogy zpět (víc v textu) a aktuální článek o financích zde.

motto

Čtěte tento text pomalu, ideálně ve stavu klidné mysli, opravdu vnímejte napsaná slova a nepřeskakujte různé pasáže, nechte celý text  proplout vaší myslí a až teprve poté začněte svou polemiku. Tak získáte maximální možný zisk z informací, uvedených níže. Je dobré číst i původní anglické citace, české překlady jsou často z časových důvodů kráceny a překládány volně, nikoliv přesně doslovně.

1. část:

Západní civilizace funguje dnes na čtyřech hlavních principech.

Jak ukazuje mé studium, tak západní civilizace je reprezentovaná od dob francouzské revoluce hlavně finančními centry v Evropě (kde od Napoleonských válek měla unikátní postavení rodina Rothschildů, jak ve Francii tak hlavně v Anglii - na začátku 20.století největší říši světa, ovládající ohromné koloniální impérium, zahrnující cca čtvrtinu veškeré souše na planetě), od r.1919-21 je pak západ ovládaný finančními centry ve Spojených státech amerických (Wall Street, obchodní a finanční říše J.P. Morgena a D. Rockefellera, ohromně mocné nadace pánů Forda, Rockefellera a Carnegieho, působící i na vzdělávací systém a s pomocí US rady CFR a uskupení typu Skull&Bones z Yale či později Trilaterální komise či Bilderberg skupiny i na administrativu), působícími na klíčové struktury vládní administrativy v USA (viz US akademici A. C. Sutton a E. Griffin, blog č.3 až 5, také oba komentáře 2017).

Po vzniku mocného finančního centra Fed v r.1913 a pro Německo klíčové banky BIS ve Švýcarsku koncem 20.let (která umožnila US a britskému byznysu ovládnout Německo po hyperinflaci v r.1922 a s pomocí plánů Dowese a Younga - navázaných na J. P. Morgena - umožnila prudce investovat v Německu paradoxně při ohromné hospodářské krizi 30.let v USA - to vše na popud Brita z Bank of England, pana Montagu Normena, a B. Stronga z Fedu, viz komentáře 2016, část první, druhý blog shora) pak došlo k ohromné druhé světové válce a po ní k naprostému posílení jejich moci (jak varoval např. US prezident Eisenhower "o růstu moci vojensko-průmyslového komplexu a hrozbě jím pořádaných velkých spektakulárních akcí pro posílení vlastního vlivu" - zveličováním hrozeb různých přirozených revolt chudých - jako akcí komunistů a později teroristů), protože po této válce došlo k růstu dluhů všech států a vzniku US konceptu neustálého válčení - posilování moci těch, co na dluzích a válkách vydělávají.

Vznikl koncept řízených konfliktů (válek) a řízených převratů v mnoha státech, kdy od 50.let (Dullesova CIA vznikla v r.1949 jako následnice OSS, vzniklé v r.1940, kdy Dulles současně byl předsedou US rady pro zahraniční vztahy CFR i prvním ředitelem OSS, sídlící v Rockefellerově centru) probíhaly války a převraty v Latinské i Střední Americe, v Africe (Sýrii, v r.1953 v Íránu), války v Koreji, Kambodži, Vietnamu, Salvadoru, Laosu, docházelo ke spolupráci s diktátory (Pinochet, Saddám, který pro ně vedl 8let válku s Íránem, aby když dosloužil byl odkopnut a zabit, po tomto vzoru dnes dopadne i pan Porošenko na Ukrajině), došlo i k budování mocných nadnárodních institucí (OSN, Světové banky, MMF, soudu v Haagu), skrytě sloužících hlavní touze těchto "center finanční moci" - odstranění vlivu národních států, kdy klíčovým dělícím rokem se stal začátek 70.let, pro Nixonův zákon o vzniku zlatem nekrytého dolaru, který dovolil "tisknout" peníze v masivních kvantech a tím definitivně ovládat ekonomiky států a vlády mnoha zemí (jištěný byl obchodováním ropy v dolaru, kdy se dolar stal světovou rezervní měnou, za obchod ropy výhradně v dolarech získali Saúdi už v 50.letech od těchto struktur v USA slib ochrany své královské rodiny).

Inflace (po skoro 200 letech relativně nízké devalvace kupní síly dolaru vůči zlatu) během následujících 40 let ožebračila postupně těch "spodních" 90% lidí, za neustálého bohatnutí bohatých (viz odkaz níž). Dolar vůči zlatu ztratil 98% své hodnoty a po konci studené války a rozvoji počítačů přišla éra poslední - éra finančních derivátů a ničím nekrytých peněz, od r.2000 řízených válek na Středním východě, nové vlny převratů a finančních krizí. Tam jsme dnes, viz hlavní odkaz pod nadpisem o fin. derivátech, krizích a dvou nových zákonech v ČR.

Tolik stručné shrnutí, viz následující statistiky OECD a dalších ekonomických zdrojů, které dokládají, že od 50.let na válkách a finančních krizích bohatne pouze malá skupina lidí, zatímco dluhy zůstávají státům a daň. poplatníkům, při mlčení "jejich" hlavních médií (např. fakt, že Fed investoval při krizi r.2008 nikoliv cca 1bilion US dolarů, ale 16bilionů US dolarů, přinesl jediný US finanční server a zpráva byla prakticky vytlačena, stejně jako kandidát na prezidenta Ron Paul, který v r.2010 zařídil první audit Fedu v historii, který právě toto odhalil), od 70.let pak dolar klesl v hodnotě opravdu neuvěřitelně.

Ilustrující odkazy této stručné a souhrnné úvodní první části:

2. část:

Kdo to chce vše pochopit, musí vědět

"proč se vlastně dějí finanční krize"?

Charlie Chaplin a jeho tulák v krizi 30.let v USA.

Rozeznáváme tři druhy finančních krizí, řazeno vzestupně podle závažnosti:

- cyklickou (vysvětlím hned dále)

- technologicky-sociální (změna technologií změní chování celé společnosti)

- finančními elitami řízenou krizi (pro potlačení konkurence a posílení moci).

Cyklická krize je poměrně logickou záležitostí.

Rozvoj obchodu vyžaduje půjčky a bankéři na půjčkách rádi vydělají. Proto půjčují každému, kdo je bonitní, což logicky vede postupně k omezování zájmu klientů, kteří znají své limity.

Bankéři ale chtějí zachovat proud půjček a svých zisků, a tak snižují nároky na zajištění, rozvoj vede také k nadprodukci a tím snížení odbytu, cenovým válkám, tím se dostává víc a víc podnikatelů (klientů bank s půjčkou) do bankrotu, až krachují i banky a přichází krize - nedostatek peněz.

Půjčky následně nejsou dostupné, řada podnikatelů zkrachuje, či je pohlcena většími firmami, po období stagnace se finančně-obchodní kolotoč opět rozbíhá nanovo, peníze se opět stávají hojnými a krize mizí.

Technologicky-sociální finanční a hospodářská krize.

Nastává zřídka, při objevení nových technologií, jako například parního stroje či internetu, kdy dochází k naprosté změně chování společnosti.

Charlie Chaplin v soukolí průmyslové revoluce a její "pásové výroby", moderního postupu montáže na stále se pohybujícím pásu s výrobky, který proslavil výrobce automobilů H. Ford.

Prof. Zelený popisuje tři hlavní období s dvěma historickými přechody:

Od zemědělství (kde původně pracovalo přes 50% lidí) k průmyslu, lidé se stěhovali do měst a dík elektřině pracovali i na směny v továrnách, měnili své sociální a spotřební zvyky, roli žen, města se zalidnila a vznikli zde časem noví zákazníci, konzumní vrstva. Období zahrnuje průmyslovou revoluci, budování železnic, hutí, dolů a přístavů, změny zásobování měst, proměny venkova, vznik obchodních domů a veřejných záchodků (do té doby pro ženy nemyslitelných), končí zhruba v 50.letech (kdy například Eisenhower nechal v USA vybudovat mohutnou dálniční síť, US TV začala zabírat Elvise i od pasu dolů, kdy dorazily plavky bikiny a hlavně antikoncepční pilulka, čímž byla dovršena emancipace žen, svobodného sexu a "svobodného" potratu). Krize vedla k nutnosti odstranění nevolnictví, k pádu většiny monarchií a přispěla vážně k mnoha válkám v tomto období.

Od průmyslu ke službám, kdy dík automatizaci a pokroku od 50.let už dnes většina lidí nepracuje v továrnách, ale v USA, Japonsku a Německu podle profesora Zeleného až 80% lidí pracuje v nevýrobní sféře, ve službách. V průmyslu pracuje asi 15% lidí, zbytek v zemědělství.

Toto opět hluboce mění přístup lidí k životu, k čemuž přispěl vznik počítačů, kdy koncem 90.let vidíme vznik nového odvětví lidské činnosti, kdy lidé hledí na displeje a pracují s informační dálnicí a virtuální realitou (právě průnik počítačů do bank a umožnil vznik současné ohromné "derivátové bubliny", a současné zběsilé postupy masivního "tisku" peněz v centrálních bankách USA a Evropy, hlavní část této krize je stále před námi a hrozí dolaru ztrátou postavení světové rezervní měny a posílením asijských tygrů, hlavně Číny).

Chystá se další přechod - nástup umělé inteligence.

Počítače a virtuální svět, spolu s informační dálnicí a okamžitým spojením lidí dík mobilním počítačům-telefonům, opět zásadně proměňují chování lidí.

Společnost se dál atomizuje, mizí přirozené lidské vazby, vzniká nové sexuální chování (odkládání založení rodiny pro užívání si, roste vliv internetem masivně dostupné pornografie a dříve okrajových sexuálních orientací) a nová vrstva lidí v bohatých zemích, která ztrácí vazbu na národní stát a své předky. Kliknutím se spojí s člověkem na jiném kontinentu, dík rychlé dopravě často cestuje, ovšem to není bez dopadů na přírodu a živočichy. Vyspělé země vyvážejí ekologicky škodlivé výroby do zaostalých zemí a využívají místy až otrocké práce lidí v zemích třetího světa, ale to zpohodlnělá vrstva lidí v rozvinutých zemích "nevidí", nebo to považuje za problém lidí v nerozvinutých zemích, zapomínají přitom na brutální obchodní a finanční politiku západních firem a institucí vůči těmto zemím.

Rodina a žebříček hodnot se v bohatých zemích mění, lidí jsou víc sobečtí, víc myslí na své vlastní zájmy a přání, což rozvíjí lhostejnost. Nikoliv zákazy, ale lhostejnost pomáhá ovládat tyto masy, zhýčkané pohodlným životem. Také nové způsoby komunikace mezi lidmi přispívají k povrchnosti, viz dva odkazy hned níže.

Jižní polokoule Země je chudá a trpí o to víc, že i ona může sledovat na monitorech bohatství lidí na severu. Toho využívají různí nacionalisté a fanatici, kteří západ prohlašují za zvrhlý a zkažený.

Respekt, 29.8.2016:

Jeden rozsáhlý průzkum z USA přitom ukázal, že schopnost vcítit se do pocitů druhých (empatie) je u dnešních mladých lidí výrazně nižší než před dvaceti třiceti lety.

Flowee, zde:

Konverzace ve smyslu vyměňování myšlenek a nápadů mezi dvěma lidmi, kdy oba poslouchají, co jim ten druhý říká, a podle toho také reagují, se pomalu rozpouští v záplavě tweetů, postů, zpráv a emotikonů.

Plnohodnotný dialog si zaslouží zmrtvýchvstání, protože stimuluje kritické myšlení a zvyšuje schopnost empatie. Jsme vůbec takové konverzace ještě schopni?

Samozřejmě, že jsme. První věc, která nám v tom brání, je náš telefon. Buď je přímo v naší dlani, nebo tak blízko, abychom po něm mohli pořád pomrkávat. Výzkumy potvrdily, že přítomnost telefonu je rušivá, protože část naší šedé kůry mozkové se neustále zabývá otázkou, jestli ten náš "chytrák" nepípne či nezabzučí.

Tím se dostáváme k dalšímu kroku, jímž je naslouchání. To je dovednost, se kterou se nerodíme a kterou se musíme naučit. Většinou neposloucháme všechno, co nám ten druhý říká. Jak popisuje například Jay Sullivan ve své knize Simply Said: Communicating Better at Work and Beyond, slyšíme pár prvních slov a pak už svůj mozek zaměstnáváme tvořením té nejvhodnější odpovědi.

Tento velmi rozšířený zlozvyk je sice těžké, ale možné překonat. Pro efektivní naslouchání musíme svým myšlenkám dovolit, aby naší hlavou prostě jen tak propluly. Nesnažme se je hned pochytat a zformulovat do šiku, namísto toho pokračujme v naslouchání. Ano, není to snadné a jde téměř o buddhistické cvičení. Jestli chceme ale opravdu pochopit, co nám druzí sdělují, je to nutné.

Finančními elitami řízená záměrná finanční krize.

Je doložena mnoha příklady (viz dále), kdy bankéři záměrně způsobili krizi.

Nejvíc rozvinutý trh vzniknul samozřejmě v USA, kde různí magnáti v průběhu 19.století získali ohromný majetek - odvážnému štěstí přeje. Ovšem k úspěchu musíte být nejen odvážní, ale také poměrně tvrdí až krutí, když bojujete "na divokém západě" s konkurencí, kterou musíte pohltit. Prostředí v Evropě nedovolovalo tak rychlé zbohatnutí.

Dokud šlo pouze o výrobu a obchod, byly vztahy tvrdé, ale byla zde i obrana.

Ovšem od chvíle, kdy v USA vznikla ta ohromná obchodní a finanční impéria J. P. Morgena, Harrimana, D. Rockefellera a Carnegieho (ten se oceláren vzdal, prodal je a založil slavnou a vlivnou nadaci, kde chtěl, aby bohatí lidé rozumně řídili stát, asi něco podobně utopického, jako jakýsi "spolek civilizovaných žraloků"), až přišla doba, kdy mocní byli už tak mocní, že si začali kupovat politický vliv.

Následovaly od r.1835 různě velké záměrné krize, způsobující i války, vraždy US prezidentů, jak si evropské elity a nové US elity chtěly uchovat svůj vliv v USA.

Roku (přibližně) 1835 vznikla záměrná finanční krize, způsobená The Second Bank of America (předchůdkyně Fedu, vzniklého r.1913), kdy se banka bránila ztrátě licence na tisk měny a snažila se obvinit prezidenta USA Andrew Jacksona, že to on - a nikoliv banka - způsobil svým rozhodnutím hospodářské problémy. Proběhnul pokus o atentát, ale Andrew Jackson ho přežil, proběhl i pokus o odvolání prezidenta, málem úspěšný, protože bankéři nedávali půjčky a lidé se zlobili na prezidenta, v tisku haněného vlivnými bankéři. Nakonec se objevil důkaz, že banka a nikoliv prezident manipuluje měnou, a banka byla zakázána. Strhující příběh, dluhy byly rychle splaceny.

Další známou umělou krizí je Panika v r.1907, kdy bohatí zpočátku nezasahovali a odmítali pomoci, aby nechali krizi rozhořet a zasáhli až v jejím závěru, kdy pak sklidili mocné uznání od lidí i politiků, vznikla Měnová komise Senátu a následně podvodem banka Fed, jak dokládá Edward Griffin (zde). Fed měl zabránit dalším takovým krizím, krize r.1921-22 a velká hospodářská krize ukázaly, že se děl pravý opak.

Proč si povíme za chvíli (doporučím začít "od Adama" zde).

Ale to jsou jednotlivé příklady, princip takové krize je v tom, že dokážete skoupit slabší konkurenci - menší banky a podniky, za velmi příznivou cenu.

Za kolik že prodávalo Řecko svá aktiva, nebo nyní Ukrajinci? Za ceny velmi nevýhodné? A nepomohl jim někdo (navíc k jejich vlastnímu nepořádku), zaplést se zvlášť nevýhodným směrem, kdy si pak musí půjčit u MMF a Světové banky?

A kdo tyto instituce vlastně reálně ovládá?

VÍC NAPOVÍ CITACE U.S. PREZIDENTŮ, KTERÉ PROBLÉM PÁLIL NEJVÍC.

US prezidenti jsou v pátrání po této odpovědi o záměrných finančních krizích opravdu těmi nejpovolanějšími, životem za ně zaplatil Lincoln, Garfield v r.1881, Jackson málem, mnozí o tom hovořili a jistě je i dosud pár nejasných vražd ve 20.stol.

Ocitujme...

Andrew Jackson (1837):

Bankéři, napojení tehdy na Británii, chtěli Spojené státy oslabit válkou a zvrátit tak ztrátu své kolonie, kdy někdy v r.1776 vznikly USA po válce o daně a cla na čaj, uznány pak r.1783 Británií. Chtěli je rozdělit, poštváním do války Severu proti Jihu (tedy přispěli k tomu, aby se místní existující konflikt pořádně rozhořel, viz třeba dnes Ukrajina, historicky se toto povedlo Britům později v Indii v r.1880-1905 s odbojným Bengálskem, které bylo Brity rozděleno r.1905 na náboženském principu, což pomohlo rozhořet konflikt, od těch dob "bojoval Ind s Indem a nikoliv s Britem", jak to tímto rozdělením chytře zařídil lord Curzon), nebo chtěli evropští bankéři ovládnout USA dluhem - proto Lincolnovi nabídli půjčky pro válku "za sjednocení unie" s nepřijatelným úrokem 24-36%, což Lincoln odmítnul, dostal by se do dluhové pasti - závislosti.

Obr.: Lincoln zde hovoří o tom, že "stát - a nikoliv soukromí nadnárodní bankéři - musí kontrolovat svou měnu, čímž daňoví poplatníci ušetří značné částky a peníze také začnou sloužit humánním (lidským) cílům".

Viz dokument "The Money Masters" (Vládci peněz), část první (zde).

"Kdokoli ovládá objem peněz v dané zemi, je absolutní pán nad veškerým průmyslem a obchodem… a když si uvědomíte, že celý systém je velmi snadno ovládán, ať už jedním či druhým způsobem (*inflací či deflací aneb řízenou hojností nebo umělým nedostatkem peněz) několika málo mocnými muži na vrcholu, sami přijdete na to, odkud vznikají období inflací a krizí.

Kdo nejvíc vydělal na 1. světové válce a proč?

Vysoce důležitou odpověď najdete za asi tři minuty ZDE.

W. Wilson - jeho projevy v souhrnném archivu z r.1913 - The New Freedom (zde).

"Od doby, co jsem vstoupil do politiky," říká Wilson hned v první části po úvodu, "jsem získal soukromě informace, že někteří největší výrobci a prodejci v USA se něčeho obávají, moci tak organizované, záludné, všezahrnující a nebezpečné, že raději hovoří šeptem, když o ní mluví."

"FED (US soukromá centrální banka) rozhodně způsobil velkou hospodářskou krizi, snížením množství měny v oběhu o jednu třetinu, mezi lety 1929-1933. Více zde."

by these financial capitalists.

The more excessive the flotation, the greater the profits, and the more imminent the bankruptcy. The more frequent the bankruptcy, the greater the profits of reorganization and the sooner the opportunity of another excessive flotation with its accompanying profits.

This excessive stage reached its highest peak

only in the United States.

Jeho projevy THE NEW FREEDOM tak dodávají důležitý argument do této diskuse, jak vypadalo reálné prostředí na nejrozvinutějším trhu světa, v USA.

O bankéřích, židech, svobodných zednářích a konspiračních teoriích.

(malá vsuvka)

Součástí největších finančních trustů byli i mocní Rothschildové (vůdci britské židovské komunity), což vždy vedlo k různým spekulacím o vlivu židů na svět velkých financí, ovšem nezapomeňte, že stejně tak tu byli vůdci finančních trustů v USA, jako byl J. P. Morgen nebo D. Rockefeller (v USA kolem roku 1910 byly v podstatě pouze dvě hlavní obchodní impéria - Morgenovo a Rockefellerovo, viz knihy prof.Suttona a blogy č.3-5), ti ale stáli mimo židovskou komunitu (viz Sutton, Wall Street and The Bolshevik Revolution, Apendix II - konspirační teorie ve finančnictví, zde).

Takže tady je třeba být historicky přesní. Existují ale dohady o tom, že J. P. Morgen v závěti odhalil, že mu patřilo pouze 19% jeho obchodního impéria, zbytek prý skrytě vlastnili Rothschildové (viz dokument Vládci peněz v předchozích blozích č.3-5, zde).

Tedy nebyl to zápas (primárně) "o víru", ale zápas super-finančníků o to, kdo koho (často skrytě a zcela bez publicity v médiích) ovládne, zápas o moc.

Okultní dovětek k Rothschildům.

Samozřejmě, že Rothschildové uplatnili svou moc vůči britské vládě např. při podpoře sionismu, viz Balfourská deklarace vlády Jejího Veličenstva v r.1916 (tehdy s prázdnou pokladnou a velkou touhou porazit Osmany), která podporuje přesuny Židů do Palestiny (jistě výměnou za půjčky od Rothschildů), kde podle textu "nesmí dojít k porušení práv nežidovského obyvatelstva" (palestinští Arabové tvořili tehdy 90% obyvatel, označeni byli britskou vládou jako "nežidovské obyvatelstvo").

Současně byli Rothschildové zcela bez pochyb mocnými svobodnými zednáři.

Mou nejoblíbenější konspirační teorií

je tak zednářský plán "zničení všech náboženství a vlád v Evropě, podpořený na tajném setkání svobodných zednářů" (viz kniha Proofs of a Conspiracy - Against All The Religions and Goverments of Europe, Carried On In The Secret Meetings of Freemasons...), původně zpráva vládního (geniálně šikovného a vysoce učeného, proto neodhaleného) britského špeha u skotských zednářů v době francouzské revoluce, vydaná jako vážné varování (nyní vyšla nově v USA, kde ji lze dnes koupit).

Tuto teorii zdatně posiluje svědectví slavného profesora (vynikajícího genetika), nyní zapáleného křesťana (protestanta, ti uznávají hlavně slovo boží, před slovem katolického papeže a kněží), profesora Dr. Waltera Veitha, který studoval svobodné zednáře.

Osobně viděl (tehdy ještě veřejně vystavený) dopis v Britském muzeu, od hlavního US zednáře A. Pike italskému zednářovi Mazzinimu, kdy už v r.1871 (15. srpna) zazněl plán na tři velké světové války, jako cesty, jak dosáhnout vítězství toho "pravého" zednářského boha - tedy Světlonoše (Lucifera), navíc rozhodně s vysokou rolí sexuality a s povýšením ženského principu, který původní Římskokatolická církev tolik (a krutě) ve středověku potlačila.

Sledujeme snad jakýsi dlouhý zápas, který je mnohem delší, než si myslíme?

Je doopravdy zajímavé, že si Evropská unie vystavěla sídlo ve tvaru Babylónské věže, protože právě v Babylónu se lidstvo protivilo Bohu (stavbou vysoké věže k nebesům dali v Babylónu najevo, že nevěří Božímu slibu, že na ně druhou potopu světa už nikdy víc nesešle, proto Bůh zmátl jazyky a lidi stavějící věž potrestal).

Budova EU parlamentu tuto nedostavěnou věž prostě jasně napodobuje,

což přináší jasnou otázku "proč"?

POLITICKÝ VLIV FINANČNÍKŮ NA VLÁDY BRITÁNIE A USA.

Počínaje již zmíněným projevem The New Freedom o vlivu trustů (korporací) pana Wilsona, konče vlivem těch lidí v pozadí v jejich účelově zřizovaných "spolcích" - poradních orgánech vlád, pomocníků nadnárodních korporací a běžných finančníků - typu Rady pro zahraniční vztahy CFR (USA) a britského Královského institutu pro mezinárodní záležitosti RIIA (hl. sídlo v Chatham house v Anglii, s pobočkami v hlavních oblastech - dominiích - koloniální velmoci), později Trilaterální komisi (založil ji D. Rockefeller r.1973, viz kniha US prof. Suttona: Trilaterals over Americans), Bilderberg skupině (setkávání finančníků, diplomatů, premiérů, vojáků, průmyslníků, tedy soukromých investorů s lidmi s kontakty na vlády, často přímo s politiky a představiteli armád, korupční super-zločin za podpory médií a policie).

Do "klubu" mocných institucí ovládaných nezákonně "z pozadí" patřily i centrální banky - Bank of England (ovládnuta Rothschildy už po porážce Napoleona, zde a zde) a Fed v USA (skrytě ovládaný finančníky s pomocí složitého systému nominací, zde), banka BIS v Basileji ve Švýcarsku (vyzbrojila Německo s pomocí financí z USA, na přání Britů, víc např. zde), a nakonec nyní evropská ECB v EU (byla založena s pomocí BIS, viz v závěru zde).

Po ovládnutí peněz, tvorbě umělých finančních krizí pro ovládnutí konkurence a mnoha států, po řízení konfliktů a válek, přichází zlatý hřeb - manipulace vzdělávacím systémem a mladými lidmi obecně, s pomocí ovlivnění kultury, filmů, počítačových her, s využitím sociálních sítí i dluhů.

Ocituji pasáž dvou událostí "o rozpadu prosperity" kvůli vnitřním - a nikoliv vnějším - příčinám.

Prof. Sutton na str.77 své knihy "Americká tajná vláda - úvod do řádu Skull&Bones" (1983, nyní dotištěna a je možné knihu v USA znovu zakoupit) dokládá tuto informační válku vůči vlastním lidem a hlavně studentům na školách, když vyzdvihuje a fakty v knize široce dokládá vazby mocných lidí v USA na německého filosofa Hegela a jeho učení, a jejich následný ohromný vliv od 30. po 50.léta na vzdělávací systém v USA, s cílem s pomocí vzdělávání potlačit (kritické a vybočující) individuality, a za dobré prohlásit hlavně "prospěch společnosti":

Plán US neokons pro nové americké století (anglicky PNAC) dokládá, že po konci studené války vznikla v USA ozbrojená "klika" pro-válečně smýšlejících lidí, kteří chtěli vytvořit systém "použití vojenské US síly" jako hlavního principu udržení vedoucího postavení USA ve světě i v novém století.

VYNIKAJÍCÍ DOKUMENT US DOKUMENTARISTY

J. PILGERA O VÁLCE V IRÁKU 2003

A PROBLEMATICKÉM PŮSOBENÍ HLAVNÍCH MÉDIÍ,

NEKRITICKY PŘEJÍMAJÍCÍCH VLÁDNÍ PROHLÁŠENÍ.

9. června 2018

bonus pod článkem - "Totalita plíživě přichází. Z LGBT je vyvolený lid" (Echo24)
 

motto

Mluvíme tu o fatálním selhání českých (a samozřejmě hlavně evropských) intelektuálů a médií.

Na první pohled je nyní příjemné "zavřít pusu" politickým kritikům (nyní často zavádějícím způsobem označovaných jako "pro-ruských" aktivistů), ovšem to je velmi krátkozraké.

Otevření této Pandořiny skřínky "nové cenzury", navíc vágně definované a přenášené na bedra soukromých provozovatelů ("hostinský" má na internetu nově posuzovat, jaké politické názory mají jeho hosté, a ty s "potenciálně nenávistným obsahem" má pod hrozbou vysoké pokuty až 50milionů euro  "chytit za flígr" a vyhodit ven), vzniká ohromné ohrožení svobody kritické diskuse v západních zemích.

Jde o tak vážný moment, že lze hovořit o nebezpečí "plíživého nástupu nové totality".

- Citace z osobního krátkého hodnocení pod volně souvisejícími odkazy níž pod článkem, navazujícího na tam uvedený text "o zákonech proti nenávisti" v listu Politico.

Hlavní otázka dokumentu J. Pilgera zní:

Šli bychom do té války, pokud by hlavní média a novináři dělali poctivě svou práci, pokud by byli víc skeptičtí k vládním prohlášením (o zbraních hromadného ničení), pokud by média pokládala vojákům a vládním představitelům víc jasně postavených  otázek?

Asi nikoliv, situace by se zásadně změnila, taková válka by pak nebyla možná, zazní v tomto rozsáhlém dokumentu, mapujícím jedno (podle Britů a zprávy z r.2014) z nejhorších rozhodnutí západu, rozhodnutí k válce, která posílila vzestup terorismu a bezpečnostních hrozeb po celém světě, válce s asi 700 tisíci obětí (zde).

Mnoho vládou a vojáky předkládaných "faktů" byly lži, profesionálně připravené lži, šířené mnoha spřátelenými (v dokumentu označovanými anglicky "embeded") novináři, kteří přinášejí "spíš pohled vojáků", než nezávislou žurnalistiku.

Vynikající dokument J. Pilgera by měl být odvysílán našimi médii v hlavním vysílacím čase, s následnou diskusí odborníků o roli a limitech hlavních médií.

Jak mají tato média informovat z kulturně odlišných zemí, kde je složité získat kvalitní místní novináře, a mají tato média stále pouze přejímat oficiální prohlášení armády a vlády, a vydávat je – bez dalšího kritického zkoumání – divákům za realitu?

Vynikající dokument doporučuji vaší pozornosti.

Jak v něm zazní:"Během první světové války civilisté představovali 10% obětí, během druhé světové války civilisté představovali už 50% obětí, ve válce ve Vietnamu to už bylo víc než 70% obětí a ve válce v Iráku r.2003 civilisté představovali 90% obětí té války.

Běžně používali západní vojáci mučení zajatců, sexuální násilí, hrozby smrtí, odpírání vody a jídla, vyhrožováním znásilnění manželky před očima zajatců, aniž by za tyto válečné zločiny byli souzeni.

A Hollywood produkoval vždy mnoho filmů, o válce ve Vietnamu i nyní v Iráku, kde budoval naprosto falešné mýty, jak v těch zemích západ "budoval demokracii". Pohled na utrpení místních lidí i vylhané důvody těch zásahů, a jejich brutalita, zůstaly naprosto mimo tyto snímky i zprávy "embedded žurnalistiky".

----

Volně související odkazy:

Lidovky, 6. 6. 2016

Britský expremiér Tony Blair ve středu v reakci na zveřejnění nebývale kritické zprávy Chilcotovy komise o válce v Iráku řekl, že na sebe bere veškerou zodpovědnost za chyby, které se před zapojením země do konfliktu staly.

Lidovky, 14. 4. 2015

Šéf francouzské rozvědky přišel s pozoruhodným prohlášením:

Rusko žádnou invazi na Ukrajinu nechystá ani nechystalo

a zprávy NATO jsou zkreslené.

Prohlášení se objevilo na webu francouzského parlamentu. Šéf rozvědky, generál Christophe Gomart, v něm doslovně tvrdí:

"Problém s NATO spočívá v tom, že mu dominují američtí zpravodajci, zatímco francouzská rozvědka není brána příliš vážně. NATO oznámilo, že Rusové plánují invazi na Ukrajinu, zatímco podle DRM (Direction du renseignement militaire, název francouzské rozvědky - pozn. red.) tomu nic nenasvědčovalo."

 

Gomart přítomnost ruských vojáků na Ukrajině nezpochybňuje.

Pouze varuje před bombastickými prohlášeními typu "Rusko napadlo Ukrajinu", kterými se občas nechávají unést vysocí činitelé NATO.

Minulý měsíc například generál NATO Philip Breedlove prohlásil, že na rusko-ukrajinských hranicích čeká 40 000 ruských vojáků připravených na invazi.

Jak ale psal německý Spiegel, evropské tajné služby tuto domněnku vyvrátily už začátkem března. Vojáků není 40 000, ale možná jen polovina, a většina z nich byla na hranicích umístěna dlouhodobě a to ještě před započetím konfliktu. Podle Spiegelu je problémem to, že NATO nemá vlastní rozvědku a musí se tak spoléhat na zdroje z jednotlivých členských států aliance.

Tím pádem si jeho velitelé mohou vybírat ty zprávy, které podporují jejich náhled na věc.

A generál Breedlove je známý "jestřáb," jak se označují američtí vojenští představitelé, kteří preferují konfliktní a rázná řešení před diplomacií a opatrným přístupem.

Lidovky, 1. 2. 2015

Všechny strany se nyní shodují, že americká vojenská pomoc umírněným syrským bojovníkům proti režimu Bašára Asada se nevydařila, napsal americký deník The Wall Street Journal. Podle něj byl tento program zatím nejriskantnějším počinem Ústřední zpravodajské služby (CIA) v Sýrii od začátku občanské války v roce 2011.

Celé jednotky, které CIA podporovala a které prošly americkým výcvikem,

se buď přidaly na stranu Islámského státu,

přestaly bojovat anebo se pohřešují.

červenec 2015 - Někdejší americký prezident Jimmy Carter na Národní syndikátové rozhlasové show Toma Hartmana řekl:

"Ale pokud současně neinvestujeme do řešení množství dalších otázek, jako je chudoba v těch zemích, příčiny tamních konfliktů, tvoření stabilní ekonomiky, což je práce na léta, pak nemůže dojít ke zlepšení tamní situace. Já jsem byl odpovědný za část vojenského řešení, ale nevidím ty další součásti strategie."

Gatestone institute: Osmdesát procent iráckých křesťanů "zmizelo"

napsal Giulio Meotti - 3. června 2018

Překlad původního textu: Iraq's Christians: Eighty Percent Have "Disappeared"
Překlad: Mikuláš Hrubiško


Pronásledování křesťanů je dnes horší, než bylo "kdykoli v historii", odhalila nedávná zpráva organizace Aid for the Church in Need. Irák se stal epicentrem "odstranění" křesťanů z historie.

Francouzský vrchní rabín Haim Korsia naléhavě vyzval Evropu a Západ k obraně nemuslimů na Středním východě, které označil za oběti holocaustu.

"Stejně jako naši rodiče nosili žlutou hvězdu,

křesťané musí nosit šarlatové písmeno nun" řekl Korsia.

Hebrejské písmeno "nun" ("N") je počátečním písmenem slova Nazareen, což je arabský termín označující lidi z Nazaretu neboli křesťany a Islámský stát jej používal k označení křesťanských příbytků v Mosulu.

V nové zprávě Irácké společnosti pro lidská práva se nyní ukázalo, že irácké menšiny, jako například křesťané, Jezídové a Šabakové, jsou nyní oběťmi "pomalé genocidy", která rozbíjí tyto starověké komunity až do okamžiku jejich zmizení. Čísla jsou příznačná.

Podle této zprávy zmizelo z Iráku 81 % křesťanů. Zbývající počet Sabeánců, starobylého společenství oddaného sv. Janu Křtiteli, je ještě menší: 94 % jich z Iráku zmizelo. Zemi opustilo nebo bylo zabito také 18 % Jezídů. Organizace pro lidská práva Hammurabi uvedla, že v nedávné minulosti žilo v Bagdádu 600 000 křesťanů, dnes jich tam žije pouze 150 000.

Tato čísla mohou být důvodem, proč Charles de Meyer, prezident SOS Chrétiens d'Orient, mluvil o "zániku křesťanů". Otec Salar Kajo z Ninivehské komise pro obnovu kostelů hovořil o skutečné možnosti, že "křesťanství zmizí z Iráku".

Samé bývalé (US) CIA a OSS "struktury" (OSS byla předchůdkyně CIA, založená Donovanem r.1940, vedl ji právě Dulles, zároveň v té době šéf mocné US Rady pro zahraniční vztahy, CFR), a financovaly to Rockefellerova a Fordova nadace, píše britský The Telegraph v r.2000.

Politico, 4. 1. 2018 - Free speech vs. censorship in Germany

New rules on online hate speech cause problems for internet giants.

By Mark Scott and Janosch Delcker.


Germany’s hate speech rules, known locally as NetzDG and which came into full force Monday, demand that social media giants promptly remove potentially illegal material, some of it within 24 hours of being notified, or face fines of up to €50 million.

Německé zákony proti nenávistným výrokům způsobují problémy internetovým gigantům typu facebook nebo google a twitter.

Svoboda projevu vs. cenzura v Německu - článek listu Politico.

Pokud internetové "sociální sítě" neodstraní do 24hod "potenciálně ilegální" obsah, hrozí jim pokuta až 50 miliónů euro.

...

Můj krátký osobní komentář:

- Stát tímto přenáší cenzuru na soukromé firmy, vybízí je dokonce k využívání automatického třídění zpráv (investicím do analytických programů s prvky umělé inteligence), hovoří přitom ve vágním pojetí o "potenciálně ilegálním" obsahu, což podle kritiků vážně ohrožuje svobodu slova - soukromý poskytovatel raději odstraní víc názorů, než by platil pokutu.

Navíc není nikde jasně definováno, co je a co není

problematické vyjádření (viz např. diskuse

o kulturních rozdílech muslimských zemí).

Jsou cenzurovány maily s odkazy na "problematická média", cenzurovány jsou odkazy na alternativní weby, dokonce nově už i na Parlamentní listy (a to paušálně - plošně - u všech článků).

Kdo vytváří tyto "black listy"?

Porušují státy tímto ústavu ČR, kde je zakotvena svoboda názoru?

Může například soukromník - hospodský - vyhodit hosty

s politickými názory, s kterými nesouhlasí?

Nikoliv, ze zákona nesmí.

Mluvíme tu o fatálním selhání českých (a samozřejmě hlavně evropských) intelektuálů a médií.

Na první pohled je nyní příjemné "zavřít pusu" politickým kritikům (nyní často označovaným jako "pro-ruských aktivistů"), ovšem to je velmi krátkozraké.

Otevření této Pandořiny skřínky nové cenzury, navíc vágně definované a přenášené na bedra soukromých provozovatelů ("hostinský" má nově posuzovat, jaké politické názory mají jeho hosté, a ty s "potenciálně nenávistným obsahem" má pod hrozbou vysoké pokuty "chytit za flígr" a vyhodit ven), vzniká ohromné ohrožení svobody v západních zemích.

Jde o tak vážný moment, že lze hovořit o nebezpečí "plíživého nástupu totality".

Tohle jsme opravdu v r.1989 chtěli?

Já osobně určitě ne.

Takže tady se s EU neshodnu a budu proti cenzuře vystupovat.

BONUS

Echo24, 9. června 2018

"Totalita plíživě přichází. Z LGBT je vyvolený lid"

Americký konzervativec Rod Dreher (51) přijel do Prahy podpořit české vydání své knihy Benediktova cesta.

Týdeník Echo s ním hovořil o jeho motivech, proč tuto radikální knihu napsal, kdy došel k názoru, že boj s modernitou je pro konzervativního křesťana ztracený, proč si myslí, že ideologie transgenderu je ještě nebezpečnější než práva pro homosexuály, a jak do toho všeho zapadá vítězství Donalda Trumpa.

Řeknu vám, co byl pro mě impulz začít uvažovat tímto směrem. Když v roce 2015 americký Nejvyšší soud konstatoval, že sňatky osob stejného pohlaví jsou v souladu s ústavou, telefonoval mi jeden známý, americký lékař. Jeho matka je Češka, katolička, která si za komunistů odseděla šest let ve vězení. Dnes žije v Americe u svého syna a jeho ženy. Stará dáma. A ten lékař mi povídá:

"Mámě to, co se tady začíná dít, připomíná dobu,

kdy do Československa poprvé přišel komunismus."

I mně tehdy ta paralela taky přišla pobuřující. Hned jsem napsal jinému kamarádovi, maďarskému akademikovi, který v 60. letech emigroval z Maďarska do Anglie: Přečti si, co tvrdí jedna stará česká paní. Obratem mi mailoval zpátky:

"Ale přesně tak to je. S manželkou sledujeme zprávy,

čteme noviny – a říkáme si totéž každý den."

Ten maďarský přítel tvrdil, že v zásadě jde o atmosféru ve společnosti, kdy můžete být zničen, pokud zastáváte špatný názor.

Ocitáte se v kategorii nepřítel – a oni se nezastaví před ničím, aby zničili vaši kariéru a pověst. Což se v Americe skutečně rozbíhá.

Začal jsem se sám sebe ptát, jestli se můžeme něco naučit ze zkušeností protikomunistických disidentů. A tak jsem přišel na Václava Bendu. Už předtím jsem ovšem věděl o Havlovi, četl jeho Moc bezmocných. Jistěže my dnes nejsme v kůži chartistů, ale příběh zelináře, který vyvěšuje do výlohy heslo "Proletáři všech zemí, spojte se", popisuje přesně i naši situaci.

S tím rozdílem, že místo hesla o proletářích na amerických univerzitách musíte vyvěsit cedulku "Safe space" (Bezpečný prostor – jakýsi slib univerzity studentům, že v daném kampusu nebudou vystaveni nebezpečným, reakčním názorům – pozn. red.), případně cedulku, že souhlasíte s hnutím LGBT.

Nevyvěsíte, stáváte se podezřelým.

Věci se pak pro vás mohou vyvíjet docela nebezpečně.

 

Děje se to i v konkrétních profesích, jako je psychologie nebo právničina, kde se agenda LGBT používá k odplevelení branže od křesťanů.

Pokud nepodepíšeš deklaraci o různosti, nemáš šanci dostudovat.

Je to čím dál silnější. Blíží se moment, kdy vyznavači tradičních křesťanských hodnot stanou před rozhodnutím:

Jsem ochoten trpět za víru?

Ohrozit svou kariéru?

Tak v takovém momentě mě zajímá know-how vašich disidentů.

Nechci je a jejich utrpení nijak snižovat, ale řekl bych, že když nedávno Jordan Peterson (profesor klinické psychologie v Torontu, k jeho případu viz Týdeník Echo č. 9/2018 – pozn. red.) odmítl používat ta pitomá zájmena, jak je vyžaduje transgenderové hnutí, byla to umírněná verze zelináře, který se nakonec to heslo o proletářích všech zemí odhodlá dát z výlohy pryč.

Peterson se taky de facto rozhodl, že přestává kolaborovat.

So, what does Peterson actually believe? He bills himself as “a classic British liberal” whose focus is the psychology of belief. Much of what he says is familiar: marginalised groups are infantilised by a culture of victimhood and offence-taking; political correctness threatens freedom of thought and speech; ideological orthodoxy undermines individual responsibility.

You can read this stuff any day of the week and perhaps agree with some of it. However, Peterson goes further, into its most paranoid territory. His bete noire is what he calls “postmodern neo-Marxism” or “cultural Marxism”. In a nutshell: having failed to win the economic argument, Marxists decided to infiltrate the education system and undermine western values with “vicious, untenable and anti-human ideas”, such as identity politics, that will pave the road to totalitarianism.

Včera večer jsem byl u vdovy po Václavu Bendovi Kamily, v bytě bylo i několik jejich dětí a vnoučat. A pár dalších akademiků. Vyprávím jim případy, které se dějí na amerických univerzitách. Oni jsou v šoku a válejí se smíchy. Na to jim povídám: To je dobře, že se smějete, je vidět, že jste si zachovali smysl pro to, co je zdravé a co už je idiocie.

Jenže pro nás to taková legrace není.

Obecně řečeno já lidi, kteří vyrůstali v komunismu, považuji za kanárky v dole. Myslím, že v sobě máte zabudovaný systém včasného varování před plíživým totalitarismem.

Jasně, v Americe totalitarismus nezavádí vláda, ale plíživě přichází i tak. Řeknete něco nevhodného, a média, sociální média, politici, v rostoucí míře i velký byznys s vámi začnou nakládat jako s nepřítelem lidu.


 

"DUBLIN IV" JE PRÝ "MALÁ TECHNICKÁ NOVELA", HLASOVAT

PRÝ STAČÍ VĚTŠINOVĚ - JE TO, SPOLU S DALŠÍMI "NOVINKAMI",

ZAVÁNĚJÍCÍMI NAPŘ. CENZUROU NÁZORŮ, KONEC DEMOKRACIE?

A KAM SE POSUNULA ZÁPADNÍ SPOLEČNOST

OD DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY, VIDÍME VŮBEC NOVÉ VÝZVY?

27. května 2018

aktualizováno - přidány dva vysoce aktuální bonusy v odkazech pod článkem,

a doplněny čtyři aktuální odkazy o přesunu džihádistů do Střední Asie.

motto

To, v čem aktuálně žijeme, je nový atak ideje rovnosti a nových ideologií, které budou ve svém důsledku ohrožovat nejen lidskou svobodu, ale samotnou lidskou důstojnost.

...Nevím, kdo odejde ze země. Ano, u některých povolání je to na pořadu dne. Jenže má zkušenost s mladými lidmi je rozporuplná – nejde přece jen o sociální jistoty a výdělek. Jde o to nabídnout perspektivu, tvůrčí možnosti, sebevědomou strategii. ...To sebevědomí, drajv, inovace, ochota bojovat za vlastní zemi, zájem o nové věci, třeba technologie, to je přece inspirace! Zůstat doma a něco vybojovat – není to náhodou ona pověstná výzva?

...zjišťuji, že jsem vlastně takový národní buditel. Myslím, že i zde jde především o sebevědomí, nejen o plat, jakkoli je důležitý. Být učitelem je poslání, nikoli zaměstnání.  To je klíč k budoucnosti našich dětí: probudit ve studentech zájem být nadšenými učiteli. Já vím, jde to obtížně v době, kdy musíte vyplnit deset papírů, než vejdete do třídy.

Profesor Jiří Hanuš (zde)

je historik, zabývá se dějinami 19. století, dějinami historiografie a dějinami křesťanství. Učí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, je pracovníkem jejího Historického ústavu. Zároveň působí v Centru pro studium demokracie a kultury

 

1. Kdo řídí naše kroky, skryté struktury nebo vláda demokracie a práva?

Řídí naše i jiné společnosti "hluboké státy" (Deep State) aneb struktury "schované" uvnitř finančních, vojenských, náboženských či politických elit různých států (víc o tomto aktuálně a historicky podrobně v docela zajímavém článku pan Joch v Lidovkách zde), nebo naše společnosti ve 20.století vybudovaly stabilní a úspěšný model společnosti dík vládě demokracie a práva, strukturám zjevným a veřejností a médii kontrolovatelným?

Jsou dnes mladí lidé vychováváni pozitivními vzory ve společnosti, jsou vychováváni jasnými hodnotami (jako v první polovině 20. století tvrdou dřinou a prací), nebo jsme jim umožnili zahálčivý život plný práv (kdy mohou dokonce žalovat u soudu své rodiče), ovšem bez dostatečně kvalitní "výchovy", aby rozuměli skutečným problémům dnešního světa a mohli se tak svobodně – ale také dík znalostem odpovědně a účinně – podílet na jejich řešení?

Dříve nebylo třeba chudé studenty tolik vychovávat, protože ti museli tvrdě pracovat (buď přímo fyzicky – dřinou, nebo kvalifikovanou prací včetně duševní námahy – studiem a následnou kvalifikovanou prací), to právě práce sama jim dávala základní hodnotový žebříček. A povinnosti (například narukovat jako voják do války za vlast) byly tvrdě vymáhány "vrchností či úřady", takže vazba na svůj stát byla pevně dána, ať už byl stát "národní" (kde dominoval jeden národ, kulturně historicky a jazykově spojená skupina), nebo kde bylo více národů (u větších států či například u  Československa v r.1918, vzniklého z rozpadlého Rakouska-Uherska).

Prostě 20.století se s nikým příliš nemazlilo a dokonce i komunistická "post-totalita" (jak nazýval V. Havel období po normalizaci po r.1968 a "přátelské pomoci" socialistických vojsk) nesla tyto znaky jasných mantinelů "svobody" - děti své rodiče u soudu opravdu žalovat nemohly, natož své učitele, v socialistické i kapitalistické společnosti.

Proti těmto starostem "chudých" stál svět "mocných a bohatých".

Takže v Evropě po nástupu 20.století například proběhl pád monarchií, pomalu "vládu a moc" – vliv – přejímali výrobci, obchodníci a nakonec hlavně finančníci, kteří půjčovali peníze šlechticům, a dík proměně technologií (průmyslové revoluci) i uvolnění společenských pravidel (související s potřebami průmyslu, lidé se měli stěhovat za prací, což zrušilo "staré pořádky nevolnictví", vznikla potřeba zábavy pro tyto lidi ve městech, vznikla např. první veřejná WC, což umožnilo ženám trávit víc času mimo domov, vývoj byl završen v 60.letech potratovou pilulkou a akceptací rozvodů) nakonec půjčovali i vládám nových republik - viz Wilsonův projev z r.1913 "THE NEW FREEDOM", v plném znění ZDE.

Zatímco v USA probíhal boj mezi prezidenty a finančníky od počátku – První banka Ameriky byla zrušena po pár týdnech své existence, víc zde a zde, The Second Bank of America (předchůdce Fedu) byla zrušena po ohromném souboji státní moci a bankéřů v r.1832-35 (Andrew Jackson přežil atentát a byl vystaven i odvolávání prezidenta z funkce, po ohromném zápasu s "fejk news" bankéřů situaci ustál a banku zavřel - "I kill the bank!"), zastřelen byl v r.1865 A. Lincoln (vydával vlastní měnu "greenback", zde) a r.1881 prezident J. A. Garfield (prokazatelně opět po kritice bankéřů, viz jeho nejznámější výrok zde) – tak v Evropě existoval rozdíl.

Evropa.

Tím rozdílem byla právě ona "původní domácí moc", která v USA nikdy nevznikla, takže v USA – jak jsem již vícekrát popsal na svých blozích č.3 až 5 – vygeneroval zápas výrobců a obchodníků finančně-průmyslové elity (kolem r.1905 například "impérium" J. P. Morgena, D. Rockefellera, Forda, Carnegieho, atd.), které se po vzniku Fed a první válce začaly r.1919-21 spojovat s evropskými elitami (viz plukovník House ve Versailles r.1919, vznik US rady pro zahraniční vztahy, navázané na J. P. Morgena, r.1921 - popis Carrolla Quigley na blozích č.3 až 5).

V Evropě byl přechod moci od šlechtických dědičných vrstev k finančníkům podpořen nástupem průmyslové revoluce, jak už jsem psal – ta tlačila na zrušení nevolnictví, samostatnost žen, rozvázání mnoha omezení danými dříve šlechtou a církvemi (sňatek se stal aktem i necírkevním, viz Josef II.) což vytvořilo "nové zákazníky" a kromě průmyslu tak po druhé válce vznikla ve 20.století i vrstva konzumentů s masovým zábavním průmyslem, kam patřila i mnohá média.

Státy v Evropě začaly být finančníky ovládány už po porážce Napolena, zhruba před 200 lety.

Je o tom doložena známá událost, jak Rothschildové podvodem (dnes bychom řekli s využitím "fejk news" o tom, že Napoleon nad Brity ve Francii zvítězil, což způsobilo s využitím dalšího podvodného chování Rothschildů na burze prudký kolaps cen) skoupili prakticky burzu aneb Bank of England, víc o tomto zde a o Rothschildech krátký ale vynikající souhrn ve videu zde (kapitola vzestup rodiny Rothschildů, kvalitní české titulky zapnete vpravo dole, doporučím i následující část, tento 1. díl končí vznikem Fed, druhý díl je zde).

Můžeme do toho zahrnout i porážku cara v Rusku, počínající prohranou válkou s Japonskem r.1910 (to řeší Rusové s Japonci dodnes), neschopnost modernizovat zaostalý ruský venkov (města se v období r.1905-1914 rozvíjela v Rusku velmi silně, například populace vzrostla ze cca 105mil na 135mil obyvatel; venkov ale trpěl zastaralými pravidly hospodaření, tzv. občinou, velmi komplikovanou správou malých společných pozemků, což brzdilo rozvoj) a některé nešťastné kroky v 1. světové válce (například car byl opakovaně požádán, aby ulevil západní frontě – Francii a Britům – ofenzivou na východě, tu ale neměl připravenou a Rusko zde zaznamenalo ohromné ztráty; Francii a Britům se ale ulevilo a vydávali to za svá velká vítězství, aniž by zmínili tyto podpůrné akce cara), vše zakončila podivně krutá smrt celé rodiny cara včetně dětí (tady je prostor pro spekulace, co toho bylo skutečným motivem).

Polsko.

Tuto ruskou pohnutou historii od cara k bolševismu zakončila důležitá, ale málo zmiňovaná Polsko-sovětská válka r.1919-21 (česky zde).

Polsko vedené Józefem Piłsudským naopak chtělo získat oblasti bývalé Polsko-litevské unie[3] a zároveň si zajistit co nejlepší pozici v případném boji o polskou nezávislost.

Zpočátku bránila snahám o ovládnutí širokého pásu polsko-ruského pohraničí, který se táhl od Litvy až po Rumunsko, přítomnost německých sil sdružených pod hlavičkou Oberkommanda-Ostfront, vedených generálem Maxem Hoffmannem[4]. To se však v prosinci 1918 začalo stahovat zpět do Pruska a nechalo tak oběma soupeřícím stranám volný prostor. ....Poláci, povzbuzeni úspěchem na frontě, se rozhodli před příchodem zimy využít své iniciativy a zasadit Západní armádě další úder. Cílem této operace bylo město Minsk. ...Mezitím 8. prosince Nejvyšší spojenecká rada stanovila provizorní východní hranici Polska – tzv. Curzonovu linii[17]. Obě strany se však v této době nehodlaly řídit rozhodnutím tak vzdáleného orgánu, a proto boje pokračovaly dále.

... Francouzská vláda uvolnila Polsku půjčku 375 milionů franků a umožnila jim nakupovat vojenský materiál. Také vláda USA zajistila půjčku ve výši 56 milionů dolarů[21]. Problémy mělo Polsko hlavně s transportem zbraní do země. Existovaly jen tři trasy – přes Československo, Německo a po moři přes Gdaňsk.

...Polský strategický plán připravil v únoru generál Tadeusz Kutrzeba. Sestával z rychlého útoku na jižní části fronty (na Ukrajinu), kde dříve končila zima, a tímto úderem narušit mobilizaci ruských rezerv v oblasti a také přerušit dodávku potravin z úrodné Ukrajiny. Byl také připravován na duben, kdy měla být polská armáda uvedena do stavu pohotovosti "k umožnění definitivního rozřešení ruské otázky".

17. dubna pak polský generální štáb vydal rozkaz, aby armády zaujaly své výchozí pozice na frontě a byly připraveny rozvinout útok na Kyjev[26]. Poláci považovali za nemožné okupovat celou Ukrajinu, potřebovali tedy politického spojence, který by byl schopen nastolit v oblasti vlastní vládu a vyvázat tak polské jednotky. Tímto spojencem se stal Semjon Petljura, ukrajinský nacionalista a vůdce direktoria Ukrajinské národní republiky, jehož armáda byla v posledních letech decimována rudoarmějci, bělogvardějci a dokonce i samotnými Poláky. Politická dohoda byla podepsána 21. dubna ve Varšavě[27], vojenská pak 24. dubna. ...

26. dubna dobyli Poláci Žitomir a Korosten, 27. pak padl Berdičev a Kazatin. Poláci se po prvotních úspěších rozhodli reorganizovat a dopřáli tak Sovětům týden k provedení ústupových akcí. Kyjev byl evakuován 6. května, o den později tam triumfálně vstoupili polští vojáci[29]. Ataman Petljura se ihned dostal k moci a spolu se svými stoupenci vyhlásil Kyjev za hlavní město Ukrajinské lidové republiky. Posledním postupem polské armády bylo obsazení Brovar z 12. května. ...V říjnu padlo do polských rukou nejen Vilno, ale dokonce i Minsk a Korosteň a polské síly se po rozdrcení i sovětské jižní XVII. armády začaly připravovat k útoku na Kyjev. Mnohem větší starost než sovětský odpor jim v tu chvíli dělal nátlak Západních mocností, které požadovaly ukončení bojů a návrat k jednacímu stolu.

 /* proč si elity USA a Britů (Normen z Bank of England a jeho přítel B. Strong z Fed) nepřály pokračování této války, ani pokračování francouzské okupace německého Porúří v r.1923, se dočtete v komentářích 2016 v části první, v pasáži o naprosto zásadním bankéřovi Montagu Normenovi./

Polsko mělo například jako první smlouvu s Hitlerem, ještě před Brity s Francií, čímž zlikvidovali francouzsko-česko-polský pakt proti Německu (česká wikipedie):

Smlouva byla uzavřena 26. ledna 1934 v Berlíně. Jménem Německa smlouvu podepsal ministr zahraničních věcí Konstantin von Neurath a jménem Polska velvyslanec v Berlíně Józef Lipski. Smlouva byla uzavřena na 10 let a jejím základem byla deklarace Hitlera-Lipského z 15. listopadu 1933, předpokládající odmítnutí síly v polsko-německých vztazích.

Německo uzavřením smlouvy fakticky uznalo existující německo-polskou hranici a na oplátku oslabilo pozici Francie vůči Německu, zakládající se na možnosti společného vojenského zásahu Francie, Československa a Polska proti Německu v případě vzniklé krize.

Polsko se uzavřením smlouvy snažilo zmírnit možné pro sebe nepříznivé dopady Čtyřstranné smlouvy mezi Německem, Itálií, Francií a Spojeným královstvím (tzv. "pakt čtyř" - který však nakonec nebyl uzavřen v roce 1934, ale de facto až v roce 1938 s fatálními důsledky pro ČSR).

Uzavření smlouvy též umožnilo aktivizaci polské zahraniční politiky proti Československu, vůči kterému mělo Polsko územní požadavky - Těšínsko pak Poláci obsadili po Mnichovu společně s hitlerovskými vojsky.

Zajištěni touto smlouvou s Německem, vypověděli Poláci 13. září 1934 na shromáždění Společnosti národů v Ženevě smlouvy o ochraně národnostních menšin (což bylo nejen porušení deklarace Společnosti národů, ale i Versailleské smlouvy) - což jen zvýšilo útlak početných národnostních menšin v Polsku (Rusů, Ukrajinců, Čechů těšínských i volyňských, Litevců, Rumunů, ale i Židů a Němců).

Při odjezdu ze Ženevy 28. září 1934 ministr zahraničí Polské republiky Beck prohlásil:

"Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa... Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem."

- Pánové v Německu, Polsku, na Ukrajině a v Rusku by se měli nyní spolu konečně domluvit, nebo si s nimi Anglo-Američané (Francie je poskok britských Rothschildů už od r.1923, kdy je finančníci vypráskali z
Porúří, viz komentáře 2016, tam pasáž o Montagu Normenovi a jeho akcích po r.1920, kde invaze Francie do Porúří v r.1923 překážela těmto plánům - plán Schachta na využítí US peněz v Německu, Young plán a Dawes plán, lidí od J. P. Morgena, ale vymyslel to M. Normen) opět poněkud "vytřou".

Nacionalismy je třeba mírnit a spolupráci těchto národů je třeba nově velmi podporovat, právě kvůli společné pohnuté historii (viz i polsko-ruská válka v r.1920, kdy Poláci dobyli Minsk a Kyjev, a k zajatcům se opravdu nechovali slušně, viz i Katyň, Volyň, zvěrstva banderovců proti Polákům, Rusům i Židům, atd.).

Naopak podpora US zbrojařů je tady kontraproduktivní, je pokračováním té zastaralé politiky konfliktů, na které tyto státy - dnes historicky po 100 letech všechny konečně svobodné - vždy pouze tratily, ve prospěch svých anglo-americko-francouzských rivalů.

Ale znalci vědí, že toto období je vhodné studovat s pruským přesahem (od r.1880), kde Prusko a Rakousko-Uhersko v tomto období zanikly.

Měl vzniknout pás malých států mezi Německem a Ruskem?

Polsko zde bohužel vždy u elit "ostrouhalo", dokonce přišli o (na uhlí bohaté) Těšínsko ve Slezku, hranice stanovily USA, viz W. Wilson a jeho "čtrnáct bodů" po konci 1.sv.války, kterou ale podle mnohých záměrně vyprovokovali Britové (víc o tomto viz minulé blogy, kde je opakovaně doloženo, jak britská diplomacie postrkovala Německo a Rusko do války, pro svůj prospěch a zničení Německa).

Britové zradili Polsko i v Jaltě, kdy ho vyměnili spolu s ČSR se Stalinem za Itálii, aby kontrolovali trasu Středozemním mořem k Suezskému průplavu - svou cestu do kolonií (Britové a Francie zradili například i Araby v r.1915, kteří jim za slib jednotné Arábie pomáhali porazit Osmany v první světové válce, aby pak byli tajnou dohodu Britů a Francie zrazeni, viz Sykes-Picot dohoda a Balfourská deklarace; Britové zradili i Indy v r.1905 - účelovým dělením Bengálska pro posílení konfliktů mezi hinduisty a muslimy pro snadnější správu kolonie, taky v r.1947 - dělením Indie a vznikem státu Pákistán, opět vytvořili úspěšně dík zákonu přijatému v britském parlamentu trvalou konfliktní zónu. To vše (za)řídili Britové; zradili dokonce i Čínu, viz Opiové války a dodnes v Číně rezonující názory o jihočínském moři, zde - vynikající analytický článek P. Escobara z r.2016 - ale to už daleko odbočuji, ale pro Polsko jsou tato fakta docela návodná...)

Ztrátu Těšínska ve prospěch Československa tak pominuli Poláci trochu až po druhé sv. válce, když Československo přišlo o Zakarpatskou Ukrajinu.

Je také vhodné mít na paměti, že první smlouvu s hitlerovským Německem měli Poláci už v r.1934, Britové ji uzavřeli Mnichovskou dohodou (zradou) v r.1938, teprve poté přišel (už poměrně vynucený) pakt Ruska s Němci, uznávající i britskou Curzonovu linii (viz výše) pro hranice Polska se sovětským Ruskem.

Ale zpět k hlavnímu tématu, citujme US prezidenta z počátku 20.stol.:

"I had a nice talk with Jack Morgan the other day.

Je tedy zcela nepochybné, že společnosti Evropy a USA na počátku 20.století prodělaly ohromný vzestup moci finančních elit.

Je také nepochybné, že tyto skryté finanční elity (někdo by je nazval "deep state") uskutečnily svůj první nadnárodní projekt kolem r.1910.

Velmi tajné setkání bankéřů Evropy a USA před vznikem US Fedu popisuje například E. Griffin, také zde již mnohokrát citovaný, ZDE, zmínky o setkání byly doloženě a záměrně utajeny skoro 20let, není tedy žádných pochyb o "deep" – hlubokém či skrytém – provedení akcí těchto elit, jak popsal i Wilson v onom slavném projevu r.1913, The New Freedom (Nová svoboda - proti vlivu korporací a finančních trustů), kde například popisuje, že "je jedno zda jste zvolili jednu či druhou politickou stranu, výsledky politiky zůstávaly stále stejné".

2. Vzestup voj.-průmyslového komplexu a "1% elit" po druhé sv. válce.

motto

Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze.

Kdo chce pochopit, kam se posunul svět po tajném setkání bankéřů v r.1910, musí se podívat na největší US a britské podnikatele a finančníky (v USA impérium J. P. Morgena, D. Rockefellera, Forda, Carnegieho nadaci, v Británii na Rothschildy, kteří byli i ve Francii, mocné bratry Warburky, atd.).

Zásadní zlom v jejich vlivu probíhal ve dvou osách:

- v budování nadnárodních institucí (League of Nations, po druhé válce OSN, Světová banka, úvěrový Mezinárodní měnový fond, později Mezinárodní soud v Haagu, ratingové agentury, zlaté burzy v Londýně, a samozřejmě vytvořili propojenou síť Centrálních a nadnárodních bank, zbrojních firem, atd).

- a v podpoře "manažerování – řízení" konfliktů, skrze mocné skupiny typu Trilaterální komise (po druhé válce jim sloužily k uplatnění vlivů obě poražené země, Japonsko a Německo), Bilderberg skupina, Kissinger Associated, atd. (tyto vazby popisuje nejlépe US profesor Sutton, viz kniha Trilaterals over America, kde popisuje skryté vykrádání národního bohatství, čehož si US občané nikdy nevšimnuli, dokud nezačali chudnout).

Jak popisuje Sutton – 1% mocných stále bohatlo, od 70.let (kdy D. Rockefeller založil Trilaterální komisi) střední vrstva v USA stagnuje.

To vyvrcholilo po válkách US neokons po r.2000, kdy k zadlužení států přispělo i 6bil USD vydaných na války s terorem. Bohatla akorát ta vybraná skupina 1% mocných a jejich firem, viz obrázky statistik OECD dále.

Popišme si tuto situaci s pomocí citací a archivů:

In fact, this network... has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so.

To nově pokračuje po konci studené války, od podpory multikulturalismu po různé barevné revoluce, viz vynikající text zde o nové pobočce US Marshall Fund (ten masivně podporuje akce proti Trumpovi v USA, podobně jako další "think-tanky" podporují migraci a destrukci Evropy):

The German Marshall Fund of Washington has been involved in the post-1990 USA agenda of regime change around the world in league with the US-funded National Endowment for Democracy, Soros Foundations, and the CIA front called USAID.

As I describe it in the think tanks book, “The major focus of the German Marshall Fund according to its 2013 Annual Report was to support the US State Department agenda for so-called democracy-building operations in former communist countries in eastern and south-eastern Europe, from the Balkans to the Black Sea. Significantly their work included Ukraine. In most instances, they worked together with the USAID, widely identified as a CIA front with ties to the State Department, and the Stewart Mott Foundation which gives funds to the US Government-funded National Endowment for Democracy.”

Jde o vytváření jakési "mlhy", aby zůstaly skryty ty opravdu důležité rozhodovací procesy před zraky veřejnosti - čemuž zdatně napomáhají "spřátelení redaktoři" i celá názorově s pomocí financí předem nakloněná média - to skvěle popisuje i Edward Griffin. Dnes tomu v médiích říkají informační válka a hybridní hrozby, ale nejde o nic nového, navíc je historií 20.stol. prokázáno, že tzv. "přátelé" manipulují občany států stejně intenzivně, jako tzv. "nepřátelé", zde a zde./

Tento zvrat v taktice "svrhávání nepřátelských režimů" je velmi zásadní součástí vývoje elit ve 20. století. Například po převratu v Sýrii v r.1949 nastoupil převrat v Íránu v r.1953, a tento "převrat" byl významnou událostí v historii Spojených států, které si především z války ve Vietnamu odnesly vážné trauma...

3. "Co se zhroutí je spravedlnost", popisují vědci možný vývoj do r.2050.

motto

“But we cannot wait forever to make those decisions.”

Kde je cesta k řešení této situace, co dělat s "většinovým hlasováním" o Dublinu čtyři, jak přistupovat k nové generaci mladých a co je učit?

Je třeba vidět, že v USA a Británii vládne "deep state" (skryté struktury ovládající politiku a zákony, války a převraty v mnoha zemích) už od r.1913, od r.1919-21 jsou tu i nové institucionální struktury, těmto lidem sloužící.

Rozvojové země, jako např. Rusko, Brazílie či Argentina, byly dávno "zakleknuty", čímž byl zásadně zpomalen jejich vývoj.

Po čas studené války byli "světoví kosmopolitní socialisté" umlčeni, v totalitách vítězil národní socialismus, v podstatě vojenská diktatura s komunistickou rétorikou "o blahu lidu".

To se po pádu východního bloku nejvíc mění, viz nástup multikulturalismu.

USA uznávají, například týden starým prohlášením nového ministra zahraničí M. Pompea, že finančně je nejvíc ohrožuje do budoucna Asie, hlavně Čína.

Ale prý "je pro ně Rusko dnes největším vojenským ohrožením".

Tento naprosto nesmyslný výplod mediální fantazie – Rusko totiž nemá ani vojenské ani ekonomické síly na napadení Ukrajiny (chráněné EU a NATO), natož Evropy, což neznamená, že nechá jakési "loutky US elit" postřílet lidi s ruským pasem v Gruzii a na Ukrajině (proto ona pomoc, podobně jako USA velmi dlouho pomáhaly rebelům a Daeši v Sýrii, např. ignorovali i prodej ropy a průniky US zbraní teroristům) – je prostě lží.

Rusko se brání, a bude zajímavé sledovat, zda se jednou (po tom strašném 20.stol.) konečně obrodí, a možná jednou dojde k demokracii.

Je fascinující, jak západ podporoval komunisty v Číně, obchodně je využili, střední vrstva západu se stala těžkými konzumenty.

Mladí se dnes považují za svobodné lidi, ale oni nejsou, pokud mají vše na dluh. Na západ od nás je pracující chudoba daleko víc vidět, náklady na školné polovina lidí nesplatí, nezíská nikdy VŠ práci.

Čelíme novému problému - jak stabilizovat Afriku, ždímanou Brity už od r.1880, jak tam vystavět energetickou a dopravní (i výrobní) infrastrukturu, jak zlomit náboženské a kmenové zvyky a války, roli mužů a žen, jak modernizovat školství.

Zužovat toto na povinné kvóty do Evropy vidím jako tragickou chybu diskuse Evropy o těchto nových problémech. Stejně jako zvát Ukrajinu do evropské celní unie, ani s Afrikou ani s Ukrajinou si dnes nevíme rady - Evropu totiž neřídí politici, ale loutky.

Takový je prostě stav, naše školství, politické strany, kultura - prostě tak nekvalitní lidi generují.

Takže co pak máme od nich chtít, když jim ani média nešlapají na paty, natož naše kontrolní úřady, soudy a justice?

Západ chřadne na všech frontách, to je prostě jisté. Mediálně zažíváme hysterii lidských práv (jeden český politik si dokonce myslí, že se máme tak dobře, že za utýrání kočky nebo psa můžeme živit člověka až 8let ve vězení, zatímco jiný politik navrhuje novou obkružnou dálnici kolem ČR, i když nemáme ani obchvat hl. města),

také tu je politika dotací.

Ale dluhy nespí. A Evropa se nechala odehnat od ruského trhu, přitom Ukrajina znamená jen náklady, a Evropa podporuje i nákladnou migraci, aniž by řešila primární africký problém nutné modernizace (tedy OSN už je opravdu na nic),

Evropa podporuje agenty finančníků - ziskovky - a jejich vliv na školách, namísto zásadní reformy školství (a třeba zemědělství, převážíme vše, namísto využívání místních produktů).

Bez reformy školství to prostě nepůjde, ale tu skutečnou nám už dnes Brusel nedovolí.

Jedinou cestou tak je začít uvažovat mnohem víc samostatně, protože jinak stejně dojde k ohromným krizím a dokonce válečným turbulencím. My nemáme co ztratit.

Pokud západ nedá 200mld euro ročně na řešení světových i vlastních problémů, a namísto toho je dá (US a jiným) válečníkům a flákajícím se "ziskovkářkům", propagujícím socialismus (multikulturalismus), pak zničí svou poslední šanci na změnu.

A pokud se nezačneme starat o analýzu 20.století a výuku mladých, pak dojde k tomu scénáři, popsanému v úvodu této třetí části "povídání o příčinách dnešních problémů".

Tak se mějte dobře a něco pro to dělejte.

Protože všechny odpovědi na své otázky máte přímo před sebou

a stačí se jen trochu snažit.

Nebo se zadlužte a myslete si, že takto může Evropa žít dalších 100let.

A pak uvidíte, co se do deseti let začne dít.

Je nás (lidí) moc. A Země to už dlouho takhle dál nevydrží.

Čeká nás mnohem zásadnější změna, než "africká otázka", a věřte, že

půjde o změnu NAPROSTO zásadní.

Takže přemýšlejte, kvalitním učením mladých bych osobně začal.

Pavel Sedlák

--------

Volně související odkazy.

Následující aktuální příběh z Anglie ukazuje, že můžete být odsouzeni během jediné hodiny do vězení, pokud neposlechnete novodobou vrchnost.

Vypráví příběh brutálního pošlapání práv a osobních svobod v zemi, která je pro mnohé "kolébkou evropské demokracie".

Tento příběh je ve svých detailech natolik pobuřující (jde o dlouholeté znásilňování nezletilých dívek pákistánskými, indickými a podobnými gangy - za dlouholetého přehlížení tamní policie, která naopak zavírala kritiky, aby je umlčela), že ho uveřejním v prakticky skoro plné délce, jak vyšel v komentáři na ECHU24.

Když BBC mlčí a britská justice koná jak za komunistů.

Martin Gust, 28. května 2018

Já rád poslouchám rozhlasové zpravodajství BBC, zvlášť při nějaké nudnější práci, jako je sobotní ranní zalévání zahrady. Nějaký reportér se v něm chlubil, jak se mu podařilo v New Yorku konfrontovat filmového magnáta Harveyho Weinsteina, obviněného ze sexuálního násilí, když přicházel k soudnímu líčení: „Je to pro vás ponížení, pane? Máte pocit ponížení?“

O pár hodin později a o pár tisíc kilometrů jinde se o totéž v britském Leedsu pokusil jiný muž, tentokrát u členů další skupiny britských muslimů obviněných z brutálního sexuálního zneužívání nezletilých dívek: „Co si myslíte o rozsudku? Víte, že půjdete do vězení?“

Tenhle muž se už ale do zpráv BBC nedostal.

Poté, co asi hodinu pro víc než 10 000 sledujících vysílal na internetu záběry z ulice před budovou soudu, ho zatkla policie a během jediné hodiny byl ve zkráceném řízení bez přítomnosti svého právníka odsouzen na 13 měsíců nepodmíněně. Soudce navíc okamžitě vyhlásil předběžný zákaz o jeho případu informovat, protože by to prý mohlo ovlivnit ono probíhající líčení s násilníky.

Ten muž si říká Tommy Robinson.
 

Není to moc vkusné alias (přezdívka), neboť je inspirované postavou známého fotbalového chuligána a sám jeho nositel Stephen Christopher Yaxley-Lennon má za sebou dost barvitou minulost, v níž nechybí vězení za napadení policisty mimo službu a krátké členství v extrémně pravicové a nepochybně rasistické Britské národní straně (BNP).

Ale staré anglické rčení praví: „Cometh the hour, cometh the man,“ aneb „Každá doba má své muže“.

A přes všechny rozpaky, které osoba Stephena Christophera Yaxley-Lennona může vzbuzovat, se zdá, že Tommy Robinson je právě takovým mužem pro svou dobu.
 

Jsme zpátky u zpravodajství, tentokrát obrazového.

Píše se rok 2009, britští vojáci se vracejí z Afghánistánu a v londýnských ulicích je kromě postarších rodičů a prarodičů vítá ještě jedna skupina – islámští etremisté z dnes už zakázané skupiny Al Mudžahirun s černými vlajkami islámu, které se později stanou vlajkami Islámského státu.

Policie proti nim nijak nezasahuje, naopak vytlačuje a zatýká protestující příbuzné vojáků. A jenom jeden člověk přeskočí zábrany a zkusí jim tu černou vlajku, která je dnes symbolem nejperverznějších krutostí fanatických vrahů, vyrvat a roztrhat.

Ten člověk si říká Tommy Robinson a vyslouží si za to obvinění z napadení policisty, které padne při předložení obrazového záznamu u soudu.

To samé si Tommy zopakuje při další příležitosti, kdy islámští fundamentalisté demonstrativně pálí symboly červených máků, připomínající v Británii padlé první světové války a všech válek dalších.

Kolem stojí policisté, ti ale proti pálení nezasahují.

Stojí tam i spousta slušných, tolerantních lidí, kteří by se jistě nikdy nezapletli mezi fotbalové chuligány a už vůbec ne mezi členy BNP, ale kteří neudělají naprosto nic. Jediný člověk, který se pokusí překazit veřejné pálení symbolu, k němuž se jinak ostentativně hlásí celá Británie, a to tak, že si žádný politik a žádná celebrita nedovolí bez něj objevit na veřejnosti, si opět říkal Tommy Robinson.

Tommy se narodil a vyrůstal v Lutonu, v městě, které bude většina Čechů znát spíše jen z krátkého pobytu na letišti. Ve městě, kde více než čtvrtinu obyvatel tvoří muslimové původem z Pákistánu, Bangladéše a Indie. Ve městě, kde je narůstající konflikt mezi fundamentalistickým islámem a západní společností vidět zřetelněji než jinde, možná i proto, že to je město se smutnou historií v produkci islámských teroristů.

Pocházejí odsud všichni čtyři pachatelé pumových útoků v Londýně ze 7. června 2005, které si vyžádaly 52 obětí.

Působil zde nechvalně známý kazatel Anjem Choudary, jenž si momentálně odpykává pětiletý trest za podporu Islámského státu,

na zdejší univerzitě studoval mladík, který se v roce 2010 odpálil ve Stockholmu a do bojů v řadách Islámského státu se odsud zapojily celé rodiny.

 

Po rozchodu s BNP se Tommy zapojuje do činnosti English Defence League, „Anglické obranné ligy,“ sdružení s o něco méně extrémní pověstí než BNP, ale přesto pořád uskupení založeném především na fotbalových fanoušcích a chuligánech s mírně řečeno lehce pochybnou pověstí, pokud jde o projevy násilí a rasismu.

A tady je třeba udělat další střih:

Londýn, Aylesbury, Branbury, Birmingham, Blackburn, Blackpool, Bradford, Bristol, Burton, Chesham, Derby, Ipswich, Keighly, Leeds, Leicester, Manchester, Middlesborough, Oldham, Oxford, Peterborough, Preston, Rochdale, Rotherham, Sheffield, Skipton, Slough, Telford.

Když si to zkusíte rychle odříkat, zní to skoro jako známá písnička Johnnyho Cashe, kterou u nás zpopularizoval Ladislav Vodička jako „Já tu zemi znám“. Jenže to žádná veselá píseň není.

Je to seznam britských měst, kde působily skupiny složené z naprosté většiny

z pákistánských a bangladéšských muslimů brutálně zneužívajících

a nutících k prostituci nezletilé anglické dívky.

Nejmladším obětem bylo jedenáct let, násilí kromě bití a znásilňování zahrnovalo třeba polití benzinem a vyhrožování upálením, jeden sociální pracovník vypovídal o frontě na ulici, která čekala na sex s dvanáctiletou.

Celé to probíhalo ne rok, ne dva roky, ale desítky let, často v poměrně malých městech, kde o tom nepochybně musela jednak vědět celá místní muslimská komunita, ale také místní policie a státní správa.

Počty obětí jdou do tisíců.

Za celou dobu žádná zmínka v médiích, sociální pracovníci, kteří se na problém pokusili poukázat, byli obviňováni z rasismu a posíláni na kurzy tolerance, minimálně v jednom případě pak otevřeně zastrašováni policií. A tady na scénu nastupuje EDL.

Tommy Robinson si kauzu predátorského zneužívání ohrožených děvčat, většinou z dělnické vrstvy, vzal za svou.

S poměrně velkým nasazením zbavil EDL největších extrémů a vyvedl ji do ulic. Někdo může namítat, že bývalí fotbaloví chuligáni demonstrující s izraelskými a duhovými vlajkami jsou jenom prázdný trik, jiný na to může namítnout, že to je samo o sobě v anglickém prostředí důležitý krok, ale podstatné je jedno – byl to právě tlak pravidelných a sílících pouličních demonstrací EDL, co přimělo britskou státní správu k činu. Téma se stalo příliš veřejným a příliš často frekventovaným a nebylo dále únosné je zametat pod koberec.

Mediální ticho nakonec jako první prolomily Sunday Times. Začalo se vyšetřovat, přišly první soudní procesy.

Procesy jako ten poslední v Leedsu….

 

Teď přicházíme k části, která je pro mne osobně nejbolestnější.

A která je vlastně pravým důvodem, proč tuhle baladu vyprávím.

Je to už mnoho let, co jsem zaslechl příhodu jednoho anglického známého.

Na dveře domu jeho velmi slušně zajištěné středostavovské rodiny v lepší čtvrti zaklepala vzdálená příbuzná, která se zapletla s jednou ze zmiňovaných pákistánských partiček. Prosila o útočiště a o ochranu. Prý jí od nich hrozí nebezpečí.

Za chvíli po ní dorazila dvě auta plná mladých pákistánských mužů. Ti stručně naznačili hlavě domácnosti, že by jim onu dívku měli vydat, protože jinak jim ten dům zapálí.

Pobouřený domácí pán v lehkém šoku zavolal na policii a dostalo se mu šoku ještě většího, protože službu konající policista mu suše poradil, že by ty mladé muže měl raději poslechnout, protože oni, tedy policie, kvůli jedné hysterické holce rozhodně nikam nepojedou.

 

Byl jsem z toho příběhu snad ve stejném šoku jako jeho aktéři. Takhle že by se mohla chovat britská policie? Policie země, kterou jsem měl za vzor v oblastech výkonu státní správy, poctivosti a odpovědnosti? Nesmysl.

Historku jsem vytěsnil z mysli, tuším, že velmi podobným způsobem, jako celou tuhle záležitost vytěsnila z mysli i většina Angličanů.

Z Tommyho Robinsona, oblíbeného řečníka na čím dál tím masověji navštěvovaných demonstracích, se stal problém.

Problém, který bylo třeba vyřešit.

A britská policie a justice se do řešení vrhly způsobem, který generacím proživším dobu normalizace musí připadat až nepříjemně známý.

Vrhly se na detailní zkoumání záležitostí jeho i celé jeho rodiny, a to tak důkladně, jak to bohužel nikdy neudělaly v případech islámských extremistů a budoucích teroristů.

Nakonec ho dostali na manipulaci s přiznáním příjmů, kde si jako živnostníci v rámci širšího příbuzenstva navzájem potvrzovali fakturami vyšší příjmy, aby dosáhli na hypotéky. Všechny takhle získané hypotéky byly sice bezproblémově splácené a nikomu nenastala žádná reálná škoda, ale přestupek to byl. Na pokutu, snad na podmínku.

Tommy Robinson byl potrestán odnětím svobody.

Před rozsudkem dostal nabídku na spolupráci s tajnou službou, která jeho prostřednictvím chtěla ovládnout pravicovou scénu. Nabídku, kterou před ním velmi pravděpodobně přijal již zmíněný islámský kazatel Anjem Choudary, který pak mohl bez problémů veřejně působit řadu let, během nichž vychoval dlouhou řadu dalších islámských fanatiků.

Tommy nabídku odmítl. A šel do vězení.

Tam vedení věznic opakovaně a nepochybně úmyslně ohrozilo jeho život tím, že ho vědomě umísťovali na bloky plné islámských radikálů.

V řadě případů se musel bránit fyzickým napadením, před nejhorším útokem ho varoval vězeňský dozorce, který mu prozradil, že spoluvězni se chystají polít ho vařící vodou.

Propuštěn byl podmínečně, ale pravidla pro udělení podmínky kupodivu nijak nesouvisela s činem, jehož se měl dopustit a byla nastavená tak, aby mu zabránila ve veřejném vystupování.

 

Byl pod neustálou kontrolou, často ho po celý den sledovali uniformovaní policisté v automobilech, na internetu je zaznamenán incident, při němž byl policií i se svými malými dětmi vykázán z restaurace, kam zašli po fotbalovém zápase, s tím, že jeho přítomnost v daném městě představuje veřejné ohrožení.

A po celou tu dobu vycházely na veřejnost další a další případy

dlouho potlačovaných případů zneužívání nezletilých dívek

v dalších a dalších městech.

Když Tommy Robinson vykličkoval z pravidel podmínky, během níž se veřejně distancoval od EDL (což byla s největší pravděpodobností snaha zbavit se největšího tlaku ze strany státu), a chvíli spolupracoval s nadací Quilliam, založenou a vedenou umírněnými muslimy s představou usnadnění komunikace mezi většinovou britskou společností a muslimskou menšinou, prošel nakonec Tommy další reinkarnací – stal se z něj publicista.

Jeho autobiografická kniha "Nepřítel státu" si vedla velmi slušně v žebříčcích Amazonu, jeho kanál na YouTube má na 180 000 sledujících a jeho videa jdou ve sledovanosti do milionů.

Navázal spolupráci s kanadskou mediální organizací Rebel Media, kterou založil bývalý právník a novinář Ezra Levant.

A v roli internetového reportéra se vrátil tam, kde před časem skončil s EDL – k pokračujícím procesům s organizovanými skupinami britských muslimů zneužívajících ohrožené nezletilé dívky nepocházející z jejich komunity.

A to byla chyba, protože britská společnost se usilovně snaží na tuhle nepříjemnost zapomenout.

BBC sice natočila dobrou a věrnou třídílnou dramatizaci rotherhamského případu "Naše děvčata" (Our girls), ale tím to mělo skončit.

Pozornost hlavních médií se přesunula na „historické sexuální zločiny“ celebrit a politiků, v jejichž důsledku třeba nedávno zpěvák Cliff Richard vysoudil omluvu za nepodložené obvinění a domovní prohlídku, při níž nechyběla helikoptéra hrozivě kroužící nad střechou.

Jenže ty nešťastné případy nějak nemizí, a navíc je tu někdo, kdo o nich informuje, natáčí před budovami soudů a má poměrně velké publikum.

 

Ruka spravedlnosti tedy bleskurychle dopadla.

Během jediné hodiny chycen, odsouzen a dopraven do vězení, a to za čin, kterým – jak se může kdokoliv přesvědčit poslechem zpravodajství BBC – se v jiných případech reportéři chlubí a je běžnou součástí soudního zpravodajství.

Policie tomu údajně napomohla tím, že opakovaně ujistila advokátku, že jde jen o sepsání protokolu, žádné soudní líčení nehrozí, a není tedy důvod, aby se obtěžovala z Londýna až do Leedsu.
 

Quod licet Iovi, non licet bovi, praví nám klasika.

/* Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. /

Můžeme si snad položit otázku, zda je to ten nejlepší postup pro západní demokratickou společnost 21. století, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.

 

Anebo ne?

Den po Robinsonově odsouzení proběhla před sídlem britské vlády demonstrace několika tisíc jeho stoupenců, petice za jeho propuštění na stránkách Change.org nabírá podpisy prakticky každou vteřinou a celkový počet se teď, v neděli večer, blíží třem stům tisícům.

Tommyho pobyt ve vězení bude sledovaný řadou lidí,

stejně jako reakce britských úřadů.

 

Příběh Tommyho Robinsona je příběhem svobody slova.

Toho, jak dalece jsme ochotni ji bránit a na čí obranu jsme přitom ochotni vystoupit. Toho, že pokud ji nezajistíme i těm, s nimiž třeba nesouhlasíme, nevyhnutelně o ni přijdeme i my sami, kousek po kousku. Třeba po drobných úředních krůčcích, se kterými slušní lidé přece musí souhlasit, protože jejich cílem je zabránit šíření nenávisti.

Že přitom mohou zabránit i šíření zpravodajství, nemusí být všem na první pohled zřejmé.

Jenže bez volného toku otevřeného, kritického a necenzurovaného zpravodajství je v ohrožení celá společnost.
 

Spiegel, 1. 3. 2018: War in Syria American furor

US air strikes are said to have killed hundreds of Russian soldiers in early February. Research by the SPIEGEL show: It was probably completely different.

Spiegel: Žádné stovky mrtvých ruských vojáků po leteckých útocích (zde).

Šetření Spiegelu ukázalo, že události se udály zcela odlišným způsobem.

8. února americká armáda uvedla, že došlo k zastavení útoku, "provládních síl Bašára Asada" na tábor demokratických sil Sýrie pod vedením Kurdů, které USA podporují.

Asadovi vojáci údajně zaútočili na kurdský tábor s těžkými vojenských vozidly a US Air Force v reakci odpověděly a zabily víc než stovku útočníků v sebeobranném aktu.

Igor Strelkov vydával prohlášení o stovkách mrtvých ruských vojácích (až 600 mrtvých) a Moskva mlčela, později potvrdila asi 5 mrtvých (*ještě později více zraněných).

 

Co se však v noci skutečně stalo v oblasti malých,

částečně opuštěných vesnic na východní straně Eufratu,

u řetězce bohatých plynových polí, obvykle známých pod společným názvem

"Conoco field"?

 

Tým pracovníků Der Spiegel se v posledních dvou týdnech snažil rekonstruovat události těchto dnů, provedl rozhovory se svědky a účastníky bojů, atd.

Novinářům se podařilo zrekonstruovat úplný obraz událostí, odlišný od údajů, které jsou šířeny v ruských i mezinárodních médiích.

...

7. února v 17 hodin se asi 250 mužů pokusilo postavit pontonový most ze západního k východnímu břehu řeky Eufrat. Jednalo se o zástupce dvou syrských kmenových milicí (Baqara and Albo Hamad), které s podporou Íránu bojují za režim Bašara Asada. Také zde byli vojáci ze 4. divize afghánských a iráckých bojovníků pod íránským velením. Podle očitých svědků tam Rusové nebyli.

Zaznamenaný pokus postavit pontonový most na východní stranu řeky tak považovali Američané za útok, provedli řadu varovných výstřelů - a jednotky se stáhly, nikdo nebyl zraněn.

Nicméně se nevzdali, dvakrát tolik lidí ze stejné ozbrojené skupiny po setmění překročilo Eufrat na jiném místě (bez světel, takže US drony je nezaznamenaly) a bez povšimnutí dosáhli vesnice Marrat na východním pobřeží.

Když se asi ve 22 hodin znovu pohnuli směrem k táboru Demokratických sil Sýrie, Američané znovu spustili palbu - a tentokrát už nikoliv "varovnou", po 20 nebo 30 dělostřeleckých granátech, koaliční síly zaútočily jak ze země, tak ze vzduchu.

Když přibližně ve stejnou dobu další skupina syrských šíitských milicí napadla bojovníky stejného kurdského tábora u obce Tabia, Američané odpověděli všemi dostupnými prostředky ničení. Použili raketami ozbrojené bezpilotní letouny, úderné vrtulníky a letouny AC-130 k útokům na pozemní cíle, rakety a dělostřelectvo.

Udeřili dokonce i později ráno, kdy skupina syrských milic přišla jen proto, aby vyzvedla mrtvá těla.

A soukromá vojenská skupina Wagner?

V blízkosti osady Tabia na východním břehu Eufratu bylo přítomno také malé množství ruských bojovníků soukromé skupiny Wagner.

Nicméně se podle Syřanů na boji nepodíleli.

Přesto až 20 z nich zemřelo.

Celkem bylo více než 200 útočníků zabito: 80 syrských vojáků 4. divize, asi 100 Iráčanů a Afghánců, stejně jako asi 70 členů kmenových milicí, zvlášť z Al-Baker milice.

Jak poznamenal syrský novinář původem z Tabie, který emigroval do Turecka a založil zpravodajský portál Euphates Post, ale dál udržovat kontakty v Sýrii, operace na začátku února nebyla ruským útokem s velkým počtem obětí z řad Rusů:

"Rusové v Tabii prostě měli tu smůlu, že byli na nesprávném místě v nesprávném čase ."

A Spiegel dodal, že "o působení skupiny Wagner existuje málo věrohodných zdrojů, jen pár fotografií a videí, z nichž část se ukázala být z bojů na Ukrajině, nikoliv v Sýrii".

- Lidovky dnes píší "o stovkách útočících Rusů (kontraktorů - žoldáků) s tanky",

tak kde je asi pravda - ve Spiegel nebo v Lidovkách?

Islamisté ve Střední Ásii:

Jan Petránek už v r.2017 přesně předpověděl, co dnes bude řešit Putin

v souvislosti s pronikáním radikálních islamistů přes Afghánistán a Pákistán

do Střední Ásie, tedy Uzbekistánu, Turkmenistánu, Tádžikistánu, atd.

Sledujte jeho unikátní zasvěcený popis oblastí ve videu, nově opět plně

aktuálním, viz čas 1hod 07min až do času 1hod 44min - ZDE.

Lukáš Visingr na ECHU24 doplnil čínský pohled na tuto oblast,

která sousedí s Tádžikistánem i Pákistánem, píše 26. 3. 2017:

"Na Západě není příliš známým faktem, že Afghánistán má asi 90 km dlouhou hranici s Čínou, a to v úzkém pásu, jemuž se přezdívá „Malý Pamír“ a který je „sevřen“ mezi Tádžikistánem a Pákistánem.

Právě toto nepřehledné území nejspíše slouží jako úkryt pro islamistické radikály z řad čínských Ujgurů, jimž určitě poskytují podporu afghánští islamisté. Síly NATO nevěnují tomuto pásu příliš velkou pozornost, kdežto Peking opakovaně vyjadřuje znepokojení, a proto asi příliš nepřekvapuje, že se snaží přijímat i aktivní opatření."

Paul Craig Roberts si opravdu nebere servítky, ale je zajímavé,

že se shoduje s oběma pány (výše) v hodnocení posunů ve Střední Ásii,

česká verze jeho textu vyšla na Zvědavci, 28. 5. 2018, ZDE:

Nyní, kdy Washington a Izrael sabotovaly Putinovu diplomacii (*v Sýrii a Íránu, viz úvod článku v odkazu), Putinovou nadějí je, že výsledek (*odstoupení od dohody s Íránem, US tlak na NordStream II, kontroverzní zásahy Netanjahua v Gaze, atd.) bude izolovat Washington od evropských a britských vazalských států Washingtonu, místo aby bylo izolováno Rusko, Sýrie, Írán a Severní Korea od zbytku světa.

Existuje spousta důkazů o tom, že evropští vůdci mají plné zuby toho, že s nimi Washington zachází jako s otroky.

Možná odvrhnou být řízeni Washingtonem.

Na druhou stranu, vyjma Francie za de Gaulla, neměla v posledních 75 letech nezávislou zahraniční nebo ekonomickou politiku ani jedna evropská země.

Evropští vůdci jsou navíc uvyklí spoléhat se na Washington, který jim poskytuje jejich pohodlné penze, jako 50 milionů dolarů v případě Tony Blaira, a evropské obchodní zájmy by utrpěly, pokud by je Trump odřízl od amerického trhu.

Nakolik skutečnou evropská vzpoura je se tedy teprve uvidí.

Pro Rusko představuje obrovské riziko spoléhat se na vzpouru Evropy, neboť Washington využívá času k opětovnému získání toho, co ztratil v Sýrii kvůli Putinově iniciativě. Vlastně by Rusko mohlo být připraveno o vítězství v Sýrii.

Zatímco ruská vláda čeká, jestli se anglo-sionistická říše rozpadne, Washington organizuje džihádisty, které použil proti Kaddáfímu a Assadovi, a připravuje je na útok proti Rusku a Číně, prostřednictvím bývalých sovětských republik ve střední Asii, jako Tádžikistán a Uzbekistán.

Zde je zpráva Andreje Afanasjeva (*o tomto).

Prověřil jsem si to u ruských zdrojů...

Ruská vláda, státní televize a oficiální tisk na informacích sedí. Ruská vláda evidentně nechce, aby se tyto informace dostaly ven, protože by to mohlo podkopat podporu veřejnosti mírové agendě, kterou vláda upřednostňuje. Nicméně jisté věci byly uveřejněny v Tsargradu, NewsFront a Fergana.

Zájmem Izraele na Středním východě je expanze, která je s mírem neslučitelná.

Izrael potřebuje konflikt a destabilizaci Sýrie a Íránu, dodavatelů Hizballahu, aby se Izrael mohl zmocnit jižního Libanonu. Američtí neokonzervativci, kteří jsou pevně uhnízdění v Trumpově režimu, jsou de facto izraelskými agenty. Navíc jsou oddáni americké nadvládě, což si vyžaduje svržení nezávislých vlád.

Putin sází na to, že úsilí Washingtonu o nadvládu na Středním východě bude stát Washington nadvládu v Evropě. Pokud Putin tuto sázku nevyhraje, měl by se raději připravit na válku, kterou Washington a Izrael chystají přímo proti Rusku.

A nakonec již zmíněná zpráva Andreje Afanasjeva, z 20. 5. 2018, ZDE:

... the head of the Tajik Foreign Ministry Sirodzhiddin Aslov openly announced

the activation of terrorists in the region:

The activation of terrorist groups, their advancement to the northern regions of Afghanistan, especially in the territories bordering Tajikistan, the increase in the number of ISIS supporters, as well as the participation of a certain number of citizens of the post-Soviet republics in the terrorist groups and movements present in Afghanistan … causes our serious concern.

This problem was also voiced at the Seventh Conference on International Security, held recently in Moscow.

According to Russian intelligence agencies, at the moment the combat potential of the Islamic State ranges from 2500 to 4000 people.

This is also confirmed by sources from the Ministry of Defense of China.

The Chinese military claims at least 3,800 militants operating in 160 terrorist cells.

Their greatest concentration is in the province of Nangarhar,

in which the Islamic State increases the production and smuggling of drugs,

as well as creates an infrastructure for the training of terrorists

and recruits local people.

The plan

According to Russian and Chinese law enforcement agencies, militants fleeing the sea from Syria and Iraq follow a route from the Qasim port in the Pakistani city of Karachi to Peshawar, and are then distributed along the Nangarhar province in the east of the country. Representatives of the top leadership of the radicals are located in the Achin district.

In addition, it is noted that since late 2017 the leaders of the Islamic State managed to transfer from Syria and Iraq to Afghanistan an additional 500 foreign fighters, including more than two dozen women. A source in one of the Russian law enforcement agencies says:

All of them are also in the province of Nangarhar. They are citizens of Sudan, Kazakhstan, Czech Republic, Uzbekistan, France and so on.

 

Movement of militants to the north is planned to be organized in two directions.

In Tajikistan, the radicals will penetrate the provinces of Nuristan and Badakhshan, and to Turkmenistan — through the provinces of Farah, Ghor, Sari-Pul and Faryab.

 

The executor

Governor of Nangarhar Province, Gulab Mangal, personally oversees militant activities in the region, which plans to expand its influence over other regions of the country at the expense of the radicals.

In addition, he actively participates in the financial activities of the Islamic State, receiving significant profits. The network informs that any protest actions of the population dissatisfied with the activities of the Islamic State are “severely suppressed by the provincial authorities, including through punitive operations against whole settlements.”

Mangal has a long-standing relationship with the US intelligence services.

In particular, he fought against the Soviet forces during the Afghan campaign of the USSR. Immediately after the US invasion in 2001, he was appointed as the head of the local government of the Pashtuns, the people to which he belongs.

Also, Mangal is loved by the Western press.

Most of the publications in the major American and British media contain exceptionally positive information about him, and the BBC called him “the hope of Helmand province,” which Mangal previously headed.

 

According to the Ministry of Defense of Afghanistan, in the near future the leadership of the Islamic State plans to expand the grouping by another 1,200 militants. Most of them will also be located in the province, under the control of Gulab Mangal and his people.

It is worth noting that the two largest US bases in Afghanistan are in the immediate vicinity of the Nangarhar province, which is hardly worth considering as a coincidence.

At the same time, the expert community points out that the pressure on Tajikistan and Turkmenistan will be only one of the vectors of the new hybrid attack on Russia. Director of the Center for Geopolitical Expertise Valery Korovin is confident that Moscow should prepare for a large-scale offensive of geopolitical opponents on all fronts: in Ukraine, possibly through Armenia, as well as a number of other post-Soviet countries:

The probability of an exacerbation in Central Asia

 

Why do Americans do this?

Destabilizing the situation in Central Asia, the US and its allies will achieve several goals at once.

First, in this way, Washington can distract Moscow and Tehran from Syria.

Secondly, if the operation succeeds, a focus of instability will be created along the path of the One-Belt-One-Road project, which is designed to strengthen the economic and logistical integration of Eurasia.

Afghanistan also borders Iran in the west, which opens a new front against Tehran if necessary.

It will happen synchronously with the exacerbation in several directions.

Starting with economic pressure through new sanctions, ending with “color revolutions” that will continue in the post-Soviet space, and direct aggression from American networks. Obviously, the United States did not seize Afghanistan, by rigging its military dictatorship there, in order to build democracy and civil society there. This is a springboard for the creation of terrorist networks, with the help of which the US is preparing an aggression against Iran and Russia.

/ Vaska - Academic. lives in North America,

This article was originally published by "OffGuardian" /

- Je opravdu náhoda, ptá se autor článku výše, že guvernér provincie Nangarhar, Gulab Mangal, je miláčkem západních médií, a že dvě největší US základny v Afghánistánu jsou v bezprostřední blízkosti této provincie, která silně podporuje džihádisty utíkající ze Sýrie a Iráku?

Článek popisuje, že podle ruských i čínských zdrojů (Čína má 90km dlouhou hranici s Afghánistánem a řeší aktuálně odbojné radikální islamisty, Ujgury, viz Lukáš Visingr výše) sem aktuálně proudí i zahraniční (západní) bojovníci na straně džihádu (dík Rusku poraženého "Islámského státu v Iráku a Sýrii" - ISIS), dvě stovky žen, atd.

Turkmenistán má podle pana Petránka docela hluboké vztahy se Saúdskou Arábií, která zde financovala šíření islámu, přeloženým (sic) Koránem, Tádžikistán Petránek barvitě popisuje jako součást trasy pašující drogy z Afghánistánu do Evropy, a jedním z hlavních velitelů ISIS byl Tádžik.

Článek výš popisuje dva hlavní směry pronikání islamistického hutí - přes Turkmenistán a Tádžikistán, protestní akce místních lidí jsou umlčovány přímo místní samosprávou. Hnutí podporují i směr k Číně, odbojnou provincii sousedící s Afghánistánem.

V závěru se analytik ptá, proč toto USA podporují, proč to dělají?

Destabilizací Střední Asie sledují podle něj několik cílů:

Zaprvé může tato akce odvrátit pozornost Ruska a Íránu (Moskvy a Teheránu) od Sýrie.

Zadruhé, pokud by akce destabilizace uspěla, pak by došlo k oslabení čínského projektu nové hedvábné stezky, která je projektem rozšiřujícím ekonomický vliv Euroasie.

Afghánistán také hraničí s Íránem, což otevírá možnost druhé fronty proti Teheránu, pokud by to bylo nutné.

Toto navíc probíhá synchronizovaně s dalšími obtížemi ve více směrech.

Počínaje novými ekonomickými sankcemi, konče "barevnými revolucemi" v post-sovětském prostoru (*Gruzie, Ukrajina, nyní nově Arménie), a přímou agresí z US sítí (direct aggression from American networks).

Spojené státy (podle autora) nezahájily operace v Afghánistánu, aby zde šířily demokracii a občanskou společnost, ale aby zde vybudovaly odrazový můstek pro vytvoření teroristických sítí, pro přípravu agrese proti Íránu a Rusku.

....

- No, vzácná shoda čtyř různých analytiků dokládá, kam směřuje džihád poražený v Iráku a Sýrii, kromě Pákistánu a Afghánistánu (a postupu na Rusko, Írán a Čínu) také do Kosova (viz Petránek), odtud do Evropy.

Za posledních 2000 let se zdá nic zásadního nezměnilo, platí právo silnějšího, politici před volbami slibují peníze pro lidi a na rekonstrukce států (viz Trump), aby pak přidávali vojákům a (tím) lidem, kteří na válkách vždy vydělávají.

USA mají ohromné dluhy, ale Trump a Netanjahu plánují další války, i když rozklad Iráku a Libye řeší Evropa dodnes.

Fascinujícím detailem je, že evropské země opravdu nemají vlastní politiku, jak doložila nejen slepá poslušnost r.2003 pro válku s Irákem, což dík selhání strategie (žádná nebyla) zásahu v té zemi pouze celosvětově posílilo teror a radikální džihád, také to dál dokládá slepá poslušnost Evropy při řešení otázek kolem Ukrajiny a vystoupení z ruské celní unie.

Ten obchod s Ukrajinou má jen záporné výnosy, země je plná korupce a nacionalistů, instituce jsou horší než v Rusku, počet obyvatel ohromný (45mil).

Ring je prostě opět volný, a v USA a Evropě rostou ohromné dluhy.

Kam tohle "kašlání na i ty nejmenší zbytky mezinárodního práva"

ze strany USA a Britů asi tak může vést, co?

A o čem asi tak přemýšlejí Němci - že když padne Itálie, nebude už dál žádné euro,

na kterém by Němci jako jediní profitovali?

Francouzi se bojí o ztrátu svého socialismu - jsou impériem dotací?

A mají Němci vůbec nějakou vizi Evropy?

A proč tu dávno není "Marshall plán Evropy a Ruska" pro velké investice

do Afriky, budování elektráren, závlah, škol - namísto toho jen Dublin4?

Zbrojaři a lidé v pozadí takto neuvažují, válka a zabíjení namísto spolupráce,

to je jejich cesta. A loajální patolízalové si stejně nezaslouží v jejich očích nic víc,

než aby je pak použili jako potravu pro děla, a pak je zradili.

Saddám pro ně válčil 8let s Íránem, vděčnosti se nedočkal, jen smrti.

Čeho se dočkají "slouhové zbrojařů" u nás?

US PREZIDENT DONALD TRUMP

ODSTOUPIL OD NUKLEÁRNÍ DOHODY S ÍRÁNEM.

DŮVODY TOHOTO ROZHODNUTÍ JSOU ZJEVNÉ,

I KDYŽ ÍRÁN DOHODU PLNÍ A EU SE POKUSÍ

DOHODU ZACHOVAT.

10. května 2018

motto

Trump says that he wants new negotiations with the Iranians for a totally new deal. I don’t think that’s in the cards at all. We’re going to see very tough sanctions on Iran. And I don’t think the Europeans will be able to protect their companies from the effects of U.S. sanctions, so they will have to quit trading with Iran.

And if the Iranians move to restart their nuclear enrichment program, the next step is war.

Michael Klare is The Nation’s defense correspondent, and also professor of peace and world security studies at Hampshire College.

Europe, Russia and China must now make an offer to Iran. That is the only way to help reformers in Tehran stand up to hardliners in the country who would like to continue building a bomb. Thus far, Iran has adhered to the agreement even though many of the economic benefits the country had hoped to reap from the deal have failed to materialize.

Now, it will be important to prevent European companies from pulling out of Iran.

Spiegel online

zdroj: Ivan Katchanovski, Ph. D.

School of Political Studies University of Ottawa

zde, publikováno ve španělštině zde.

(Kráceno)

The Trump decision to withdraw from the Iran nuclear deal has significant consequences.

The US exit of this agreement means that the world, and specifically the Middle East, faces a resumption of another major conflict. This conflict can potentially escalate into a war of the US and its allies in the region with Iran.

The US exit also implies that the Trump administration abandoned diplomacy in favor of a confrontational approach to Iran.

 

But Iran cannot simply ignore the US withdrawal and its significant implications.

Iran might even attempt to resume its covert nuclear weapons program. This, in turn, could prompt the US or Israel to attack the nuclear installations. The US sanctions announced by Trump would hurt the Iranian economy, but they are unlikely to change the Iranian policy on key issues.

This decision is in part motivated by domestic politics, since the Iran deal was one of the major foreign policy achievements of the Obama administration.

The attempt to contain the Iranian influence in the Middle East, in particular in Syria, Iraq, Yemen, and Lebanon, and the Trump backing for Israel, which opposes the deal and regards Iran as its main adversary, are no less important reasons for the US decision.
 

The Trump decision is humiliating to leaders of these Western European countries, which tried to persuade Trump to maintain the current deal and negotiate another.

The question remains whether these countries would be willing to continue openly oppose the US on this issue.

They backed the US policy in Syria and Ukraine.

France and the UK joined the US in launching a missile attack on Syria even though their claims of use of chemical weapons by the Syrian government forces is still unproven.

The US decision would also have a negative impact on the US relations with Russia and China, which also were cosignatories of the Iran nuclear agreement.

....

Zkrácený volný český překlad:

Ivan Katchanovski vydal v r.2015 dosud jedinou souhrnnou a "akademickým způsobem práce s důkazy" podloženou studii o masakru na Majdanu 20. 2. 2014.

Je střízlivým a nestranným pozorovatelem, jeho práce mám ve vysoké oblibě.

Trumpovo rozhodnutí odstoupit od nukleární dohody s Íránem má významné důsledky.

Odstoupení USA od této dohody znamená, že svět, a zejména Střední východ, čelí možné eskalaci dalšího velkého konfliktu.

Tento konflikt může vést až k válce USA a jejich spojenců s Íránem.

Toto odstoupení od smlouvy ze strany USA také znamená, že vláda Trumpa opustila diplomacii ve prospěch konfrontačního přístupu k Íránu.

 

Irán ale nemůže jednoduše ignorovat odstoupení USA od této dohody, protože to má významné důsledky.

Pokud by se například Irán pokusil obnovit svůj program jaderných zbraní, mohl by tím podnítit USA nebo Izrael k útoku na íránská jaderná zařízení (* ta jsou ale ukryta hluboko v horských masivech a jsou dobře zabezpečená proti útokům).

Sankce USA, které oznámil Trump, poškodí íránské hospodářství, ale je nepravděpodobné, že by změnily klíčové momenty iránské politiky v oblasti Středního východu.

Toto Trumpovo rozhodnutí je částečně motivováno domácí politikou, protože dohoda s Íránem byla jedním z hlavních zahraničně-politických úspěchů Obamovy administrativy.

Dalším motivem je pokus zbavit se iránského vlivu na Středním východě, zejména v Sýrii, Iráku, Jemenu a Libanonu, a podpora Trumpa pro Izrael, který se staví proti dohodě s Íránem a považuje Írán za svého hlavního protivníka.


Rozhodnutí Trumpa je také poněkud ponižující pro vůdce těch západoevropských zemí, kteří se ho snažili přesvědčit, aby zachoval současnou dohodu, při souběžné snaze vyjednat postupně další její rozšíření.

Zůstává otázkou, zda budou tyto země ochotné se v této otázce otevřeně postavit proti tomuto rozhodnutí USA.

Podporovaly politiku USA v Sýrii a na Ukrajině.

Francie a Spojené království podpořily raketový útok Spojených států na Sýrii, přestože jejich tvrzení o použití chemických zbraní syrskými vládními silami je stále neprokázané.

Rozhodnutí Spojených států může také mít negativní dopad na vztahy USA s Ruskem a Čínou, tyto země také byly symbolem jaderné dohody Íránu.

---

- Jak píše výš Ivan Katchanovski (a jinde další), tak toto rozhodnutí také oslabí "modernistické křídlo" v Íránu, v čele s premiérem Rúháním, kterému neúspěch dohody podkopává pozici, zatímco konzervativní náboženští vůdci tímto naopak posilují, takže tady je efekt odstoupení kontraproduktivní.

Ovšem Trump je k Obamovi velmi kritický a jeho pochopení pro nacionalistu Netanjahua je také veliké, zatímco ochota Trumpa "chápat vysoce poškozenou pověst USA a Británie" po kontroverzních zásazích v Iráku a Libyi je naopak nízká.

Osobně se domnívám, že role USA a Británie na Středním východě vyvrcholila tragickou válkou v Iráku, za kterou tehdy také horoval pan Netanjahu, ukázalo se ale, že jak samotné rozhodnutí (viz US neokons a motivy PNAC) tak výsledky byly "pokaženy" silnými postranními motivy:

Například snahou o zachování dominantního vlivu USA i v novém století (PNAC), tedy unilaterálním přístupem, zatímco Čína a Rusko se snaží o multilaterální přístup.

Tento spor považuji za hlavní (skrytou) příčinu rozvratu Středního východu,

zásahu Gruzie proti Osetii v r.2008 (za silné podpory USA)

i rozvratu Ukrajiny.

O historii Íránu ve 20.stol. viz skvělý dokument v slovenském znění zde.

V dezinterpretaci těchto důvodů pak z pro mě neznámých důvodů "pomáhají" hlavní média, která odmítají reflektovat skutečnou podstatu tohoto sporu.

To se promítá i do otázek masové migrace (Dublin 4, Globální pakt pro pravidelnou a legální klimatickou a ekonomickou migraci), také zde hrají roli různé problémy "byrokratických přístupů" vedení EU, podporovaného podivnými think-tanky, Bilderberg skupinami a podobnými vlivy (viz aktuáně V. Orbán vs. G. Soros v Maďarsku).

A jak jsem tady už mnohokrát odkazoval, Britové válku v Iráku vyhodnotili jako zásadní strategickou chybu, která vedla k vzestupu terorismu a k vzniku Islámského státu.

Divím se tak našim "loajálním médiím" a našim až příliš loajálním politikům (vyjádření pana Stropnického jsou pro mne v poslední době utrpením), že naprosto ignorují tyto "příklady", kam mohou tato nerozumná rozhodnutí vést.

Opět jen ke zvýšení vlivu Saúdské Arábie a Turecka, podporovatelů Islámského státu, což může opět jen posílit náboženské dogmatiky a radikály, kteří opravdu západ nemilují, přes svá falešná tvrzení (Saúdi minulý měsíc), že oni "existenci Izraele tolerují".

Tito teokraté západ opravdu nemilují, a naše vztahy k ženám

a náboženskou svobodu vnímají jako slabost

a zkaženost západu, to je prostě fakt.

Absolutní neochota médií (nejen českých) dávat tyto problémy do správných souvislostí a kontextu a také různé jednostranné kampaně neziskových (ale vládami a nyní i přímo EU komisí placených) organizací pro podporu multikulturalismu, také proti "ruské propagandě" - stylem "Rusko je ďáběl, USA jsou svaté" - jsou pro mě naprosto nepochopitelné.

Za hlavní chybu "evropské diskuse o Rusku, Číně, USA, Izraeli, Saúdech a Turecku" tak považuji právě tuto neschopnost médií reflektovat pravé příčiny těchto problémů, které destabilizují náš svět, a které - spolu s dluhy západních zemí, což je podle mnohých další skrytý motiv pro válku - mohou vést k ohromné krizi.

Nacionalistický přístup Netanjahua k Íránu považuji pro Izrael za ohromnou chybu,

a Trumpovu podporu (i Saúdům a Turecku) považuji za "smlouvu s ďáblem", která

jak víme nikdy nemůže dopadnout dobře.

Obyčejní lidé mohou sice protestovat, ale nastoupený kurs nevěští nic dobrého.

A Babišův ministr v Africe podepsal deklaraci-rezoluci o podpoře migrace

Afričanů do Evropy,

a destabilizace Středního východu povede k velkému konfliktu,

protože opět (jako v Iráku) jen posiluje radikály.

A média o těch chybách spíš mlčí, a naopak se trefují do Zemana, že nepodporuje vyhošťování diplomatů a raketové zásahy bez dokončeného vyšetřování, na základě naprosto vágního tvrzení paní Mayové, že "novičoky" může vyrobit pouze Rusko, což dementoval na ČT i Kamil Kuča, rektor Hradecké university.

Jiný důvod pro vyhoštění diplomatů - v čase ruských prezidentských voleb, čili šlo o diplomaticky vysoce nepřátelský akt, bylo vyhoštěno celkem 120 ruských diplomatů - zatím stále neexistuje.

Takto to vypadá, že média zdůrazňují "malichernosti", zatímco zásadní problémy přehlížejí.

Otázka zní, zda to je záměr?

Protože od kampaně Hillary Clinton se dosud nepotvrdilo, že by Rusko ovlivňovalo US volby jakkoliv jinak, než s pomocí novinářů a nějakých aktivit na sociálních sítích, přitom například USA zasáhnuly do dění na Ukrajině  v r.2013-2014 doloženě přímo, na vládní úrovni (lidé z vlády přímo podporovali v tamních ulicích protestující).

Média tak naprosto selhávají v objektivitě, což může mít fatální důsledky.

-----

Volně i úzce související odkazy:

Novinky, 9. 5. 2018: Na Sýrii dopadly další izraelské rakety.

Izrael podle syrské agentury SANA v úterý opět zaútočil raketami na syrské území.

Oznámila, že dvě střely se podařilo zneškodnit. Podle exilové organizace SOHR bylo při útoku jižně od Damašku zabito devět příslušníků provládních sil.

Izrael od loňska opakovaně útočil na základny íránských Revolučních gard v Sýrii, kde pomáhají režimu prezidenta Bašára Asada.

 

ECHO24, 10. 5. 2018 - Íránské jednotky na syrské straně Golanských výšin vypálily v noci na dnešek zhruba 20 střel a raket na izraelské cíle v Golanských výšinách.

Izrael na palbu reagoval a brzy ráno zasáhl desítky íránských cílů v sousední zemi, mimo jiné sklady zbraní, odpalovací rampy či zpravodajská centra využívaná elitními íránskými jednotkami v Sýrii.

Jak poznamenala agentura Reuters, jde o dosud nejvážnější střet mezi dvěma úhlavními nepřáteli v regionu.

- akce Izraele 9. 5., reakce Íránu 10. 5.

Kdo porušil (opakovaně - zde) mez. právo jako první je tu naprosto jasné.

Švýcarská diplomatka Heidi Tagliavini spravedlivě vyšetřovala válku v Jižní Osetii (Gruzii) v r.2008, a účastnila se Minských dohod na Ukrajině, odkud bohužel pod tlakem okolností odstoupila.

V roce 2020 zrušíme embargo OSN na prodej zbraní Íránu a v roce 2023 jim bude možno prodat i balistické rakety. Ty jim dodá Rusko, které by jinak smlouvu nepodepsalo.

Což vysvětluje zuřivý odpor Izraele a Trumpovu velkou motivaci splnit další ze svých předvolebních slibů z mnohostranné dohody odstoupit.