KOMENTÁŘE 2017 - druhá část
Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog o kamerách
komentáře 2017 č.2
komentáře 2017 č.1
Komentáře 2016 č.2
Komentáře 2016 č.1
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
CP pro XHA1

 

Komentáře se věnují nejrůznějším nadčasovým otázkám, které mě zajímají, od interpretací aktuálních společenských událostí, přes historii, kulturu až k vědeckým a dalším souvislostem.

Ústava ČR zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.

Komentáře 2017, část druhá - texty od dubna 2017.

 

Upozornění - pokud se vám stránka nezobrazuje správně nebo ne celá, zavřete ji "křížkem" a po novém otevření ji pak obnovte - dejte znovu načíst.

Pro načtení aktualizace textů také stránku obnovte.

 

KRÉDO BLOGU

Někdo tvrdí, že: "Pravda je to, co nám zbude, když vše ostatní prošustrujeme."

Jedinou obranou je důkladně porozumět vlastní historii, abychom se z ní poučili.

 

 

NOVINKY

 

 

 

PROBLÉMY PŘÍMÉ DEMOKRACIE

VS.

OVLIVŇOVÁNÍ STRUKTUR STÁTU

CENTRALIZOVANÝM FINANČNÍM TRUSTEM

16. 10. 2017

(24. 10. doplněn bonus - s kým válčí Izrael, s ISIS nebo s Íránem?

A jakou roli v tom hrají US administrativa a US média?)

 

hlavní zdroj - viz inspirující příspěvky v diskusi "Vojty49": zde

(tam zaprvé 21.07.2007 14:02 - Lamentace neschopných,

a také RE: Chraň nás ... přímé demokracie - blažení neschopní, 19.06.2007 02:19)

 

V současných volbách se o hlasy voličů uchází i hnutí T. Okamury - Podpora přímé demokracie. Nabízí se tak využít diskusí na toto téma, kde vybírám dva vysoce inspirativní příspěvky "Vojty 49" (velmi kultivovaného a znalého diskutéra, čímž samozřejmě vůbec není řečeno, že jeho názory jsou úplné a plně správné - to je věc diskuse a čtenářova vlastního uvažování), kdy se Vojta ptá:

Je většina lidí moudrá, a je vůbec přímá demokracie možná?

 

Ocitujme jeho (nestárnoucí) příspěvky a otázky z r.2007:

PŘÍMÁ DEMOKRACIE?

Volání po přímé demokracii má stejnou mezírku, jako marxismus. Věří totiž ve vzdělaný, pracovitý, čestný, statečný a moudrý lid. Leč pozor! Lid se skládá z lidí. A ti jsou ve skutečnosti většinou nevzdělaní, líní, vychytralí, zbabělí a snadno manipulovatelní.
(Mám jednu malou zkušenost s přímou demokracií. Tu mělo ve svých stanovách družstvo Včela. Pár hejsků s uplacenou klakou "nových členů družstva" pak pomocí přímé demokracie ukradli skupině původních vlastníků majetek za několik miliard).

Psychologové potvrdili, že lidé skutečně neschopní žijí v blažené nevědomosti o tom, jak jsou omezení. Zatímco schopní lidé svůj výkon podceňují, neschopní nemají ani potuchy, jak špatně jim všechno jde. To ale znamená, že neschopní jsou postiženi dvojnásob.

Ve studii, kterou vydal Journal of Personality and Social Psychology konstatují autoři:

"Nejenže neschopní dospějí k mylným závěrům a nešťastným výběrům, ale postrádají schopnost si toto uvědomit." Výzkum odhalil, že schopnost 'být schopný' je v podstatě stejná, jako schopnost si svou schopnost uvědomit.

Ti, kteří se v testech logického myšlení, gramatiky a humoru propadli do poslední čtvrtiny, byli zhusta právě ti, které blud vlastní schopnosti neopouštěl.

Když byli požádáni o vlastní hodnocení, jak dopadli v testu logického myšlení, nejhorší osmina se odhadem pasovala do horní třetiny. Do horní třetiny se taktéž pasovala nejhorší desetina respondentů v testech gramatiky. Ti, kteří v horní třetině skutečně byli, však měli tendenci se podceňovat. Pokud jim nebylo sděleno jak to zvládají ostatní, obvykle soudili, že ostatní jsou s nimi ve schopnostech srovnatelní.

Když jim bylo dílo ostatních předloženo, zatímco schopní své hodnocení přepracovali, neschopní se nezmohli ani na toto - někteří své sebehodnocení dokonce ještě více nafoukli. Na závěr tohoto odstavce otázka. Kteří (schopní či neschopní) početně převažují? Jak se tento poměr měnil v uplynulém století a jaký vývoj lze predikovat?

Oba jistě známe některé alegorie demokracie. Například - "demokracie je systém, v němž děti volí své rodiče". A čiňme co libo, v podstatě je tomu tak. V přímé demokracii by navíc rozhodovali, zda se budou umývat, či ne, budou-li jíst zeleninu či sladkosti, zda se nechají
očkovat, ... Co myslíte, jak by to dopadlo? Opravdu věříte tomu, že názor (mnohdy poněkud tupé) většiny je ten jediný správný? Pakliže ano, je mi velmi líto, ale vzdávám se další diskuse.

Přeji krásný den, Vojta.

 

 

A druhý příspěvek Vojty:

Lamentace neschopných.

... V lidské společnosti vždy existovala vrstva nejbohatších, tedy z vnějšího pohledu nejúspěšnějších. A nejsou to jen finančníci. Jsou to i průmyslníci, burzovní spekulanti, rejdaři, velkofarmáři, těžaři, podnikatelé v energetice, atd. A kupodivu úspěch těchto lidí není podmíněn jejich národností. Jen jejich schopnostmi, znalostmi, pracovitostí, intelektem. Stačí nahlédnout do přehledu nejbohatších lidí světa.

I v minulosti ti méně úspěšní hledali příčiny, proč neprosperují stejně, jako ti úspěšní. Tehdy bylo na vině jednoznačně božstvo. Lhostejno jaké, ale přálo více těm druhým. Dnes jsme "osvícenější". Na nepřízeň Bohů věří málokdo. Kupodivu na svou neschopnost také.

Tak se hledají příčiny úspěchu druhých všude jinde, jen ne u sebe. Tento článek (zde) je toho pěkným příkladem. Zde jsou ekonomické úspěchy finančníků podmíněny nikoliv jejich studiem, prací a schopnostmi, leč světovým židovstvem. Docela by mě v této souvislosti zajímalo, kdo může za krachy neúspěšných (židovských) finančníků?

 

- velmi zajímavé, inspirující, díky Vojtovi za veřejně vyřčené názory, které jsem si pro jejich vysokou inspirativní hodnotu dovolil zde ocitovat.

 

 

MŮJ NÁZOR - ČÁST PRVNÍ (druhá část viz závěr níže)

Ano, úspěšní existovali a existují, často jsou ale nejen chytřejší a pilnější, ale také tvrdší a krutější. Zlomem pro lidstvo nebyl ale ani vznik výrobního kapitalismu (průmyslová revoluce, továrny, atd.), ani rozvoj obchodního kapitalismu (prodeje, také lichvy, dovozu zboží z kolonií, atd), ale "centralizace finančního kapitalismu", jak ji popisuje W. Wilson,

(A mnozí další US prezidenti, už od dob Andrew Jacksona, Lincolna, dalšího US prezidenta James Garfielda, zastřeleného po r.1881 - na konci největší US krize, až dokonce po F.D.Roosevelta v r.1932 k velké a opět v režii finančníků řízené finanční krizi; až po US prezidenta "Ajka" v 60.letech, kdy vznikla vazba těchto finančních trustů na zbrojní průmysl a zisky z válek v nové moderní a masové podobě.)

...kdy dochází k ničení konkurence a ovládnutí struktur státu.

- viz jeho projevy v souhrnném archivu z r.1913 - The New Freedom (zde).

 

 

Doporučím část 1., 7. a 8., ukázka z části první:

Since I entered politics, I have chiefly had men's views confided to me privately. Some of the biggest men in the United States, in the field of commerce and manufacture, are afraid of somebody, are afraid of something.

They know that there is a power somewhere so organized, so subtle, so watchful, so interlocked, so complete, so pervasive, that they had better not speak above their breath when they speak in condemnation of it.

They know that America is not a place of which it can be said, as it used to be, that a man may choose his own calling and pursue it just as far as his abilities enable him to pursue it; because to-day, if he enters certain fields,
there are organizations which will use means against him that will prevent his building up a business which they do not want to have built up; organizations that will see to it that the ground is cut from under him and the markets shut against him. For if he begins to sell to certain retail dealers, to any retail dealers, the monopoly will refuse to sell to those dealers, and those dealers, afraid, will not buy the new man's wares.

And this is the country which has lifted to the admiration of the world its
ideals of absolutely free opportunity, where no man is supposed to be under any limitation except the limitations of his character and of his mind; where there is supposed to be no distinction of class, no distinction of blood, no distinction of social status, but where men win or lose on their merits.

I lay it very close to my own conscience as a public man whether we can any longer stand at our doors and welcome all newcomers upon those terms. American industry is not free, as once it was free; American enterprise is not free;
the man with only a little capital is finding it harder to get into the field, more and more impossible to compete with the big fellow.

Why? Because the laws of this country do not prevent the strong from crushing the weak.

That is the reason, and because the strong have crushed the weak

the strong dominate the industry and the economic life of this country.

 

 

Wilson zde otevřeně podporuje kapitalisty-podnikatele, inovátory a volnou soutěž, ale tvrdě se vymezuje vůči (finančním) "trustům" (dnes nadnárodním monopolům, korporacím), kteří volnou soutěž ničí "a kupují si úspěch (inovace) krádeží či nákupem firem, bráněním úspěchu konkurence (těch, co mají zlepšující - inovativní nápady, jak něco vyrábět lépe, efektivněji či s lepšími vlastnostmi), což podle Wilsona ničí volnou soutěž v podnikání.

Toto vynikající čtení tak dodává důležitý argument do diskuse výše.

A samozřejmě, že součástí největších finančních trustů byli i mocní Rothschildové (vůdci britské židovské komunity) což vede k různým spekulacím, ovšem stejně tak tu byli vůdci finančních trustů (v USA) jako JP Morgen, Rockefeller (v USA kolem roku 1910 byly v podstatě pouze dvě hlavní obchodní impéria - Morgenovo a Rockefellerovo, viz knihy prof.Suttona a blogy č.3-5), kteří ale stáli mimo židovskou komunitu (viz Sutton, Wall Street and The Bolshevik Revolution, Apendix II - konspirační teorie ve finančnictví, zde), takže tady je třeba být historicky přesní (existují ale dohady o tom, že JP Morgen v závěti odhalil, že mu patřilo pouze 19% jeho obchodního impéria, zbytek prý skrytě vlastnili Rothschildové, viz dokument Vládci peněz v předchozích blozích č.3-5, zde).

Pro pochopení jejich úsilí je ovšem klíčové znát i historii jejich vlivu na vlády (USA a Británie), počínaje projevem The New Freedom, konče vlivem v jejich spolcích - poradních orgánech vlád, nadnárodních korporací a finančníků - typu CFR (USA), RIIA (hl. sídlo v Chatham house v Anglii), Trilaterální komise (založil ji D. Rockefeller r.1973, viz Sutton: Trilaterals over Americans), Bilderberg (setkávání finančníků, diplomatů, premiérů, vojáků, průmyslníků), centrální banky Bank of England (ovládnuta Rothschildy už po porážce Napoleona, zde a zde), Fed v USA (skrytě ovládaný finančníky s pomocí složitého systému nominací, zde), BIS ve Švýcarsku (vyzbrojila Německo s pomocí financí z USA, viz zde), ECB v EU (byla založena BIS, víc zde), atd.

Projevy (souhrn z r.1913) The New Freedom nezestárly dodnes,

viz W. Wilson, zdarma k přečtení v plném znění - odkaz

 

 

K další diskusi je ovšem třeba znát víc důležitých faktů:

Zavražděn byl A. Lincoln (v dubnu 1865), přímou souvislost s mezinárodními bankéři doložil r.1934 v Kanadě právník G. McGeer:

Gerald G. McGeer - 70 let po smrti Lincolna získal důkazy, že Lincoln byl zabit, protože vydával vládní měnu a také proto, že dík své oblibě (a měně) překážel bankéřům v zavedení dobře manipulovatelného zlatého standardu... (zde).

Chtěli se zbavit stříbrného standardu, neboť stříbra bylo 15x více a neměli ho plně pod kontrolou.

 

James Garfield, US president (inaugurace 1881, člen Bankovní a měnové komise Senátu) práci finančníků otevřeně okomentoval zde, následně byl zavražděn:

"Kdokoli ovládá objem peněz v dané zemi, je absolutní pán nad veškerým průmyslem a obchodem… a když si uvědomíte, že celý systém je velmi snadno ovládán, ať už jedním či druhým způsobem (*zvýšením množství peněz v ekonomice či jejich snížením - to se děje dodnes), několika málo mocnými muži na vrcholu, sami přijdete na to, odkud vznikají období inflací a krizí." (zdroj wikipedie)

V SOUVISLOSTI S VELKOU KRIZÍ 1866 - 1886 (stažení 84pct měny pro záměrné vyvolání krize a tím odůvodnění potřeby centrální banky). Období po Lincolnově smrti, od r.1866 až do r.1913 (vznik FEDu), bylo zápasem o dominanci mezinárodních bankéřů, ZDE.

 

Kolik gramů zlata bylo v různých dobách za 100 US dolarů (tedy on už to není dolar, v levém horním rohu čteme info, že jde o papírek FEDu:"Federal Reserve Note...", více ZDE), krize let 1865-1881 je dobře patrná.

Stejně tak je patrných 40 let úpadku kupní síly, počínaje 70.lety, kdy finančníci prosadili možnost skoro neomezeného tisku peněz - takže dnes nerozhoduje "cifra na bankovce", ale co si za bankovku skutečně koupíme. Mělo to pomoci dostupnosti úvěrů pro rychlý rozvoj podnikání, reálně to ale slouží jako další skrytá daň - kdy lidé netuší, že jim vlády platí "falešnými penězi" a banky jim půjčují také falešné peníze - na 1 pravý dolar připadá 9 vytvořených v bankách z ničeho, to je pravidlo "částečné bankovní rezervy" (tzv. "fiat money" tvořené z ničeho - viz Griffin níže), a tím ředí mnohem rychleji kupní sílu měny, a lidé si pak za peníze stejné hodnoty méně koupí, jejich úspory ztrácí rychle (proti zdravé inflaci bez fiat money) na hodnotě.

 

Roku 1866 bylo v oběhu USA 1.8mld dolarů (50.46 dolarů/na hlavu), r.1867 už jen 1.3mld (44/hlavu), r.1876 to už bylo jen 0.6mld dolarů (14.60 dolarů / na hlavu). Bankéři stáhli dvě třetiny peněz..., r.1886 to bylo 0.4mld (6.67usd/hlavu).

/ sledujte odkaz až do času 1:35:32, kde je záměrné stažení peněz z oběhu přirovnáváno k pádu říše římské /

- Šlo o pokles kupní síly o 84pct, v průběhu pouhých 20let!! Od r.1876 byly odstraněny všechny stříbrné mince.

 

 



Franklin D. Roosevelt: Praktiky bezohledných bankéřů stojí obžalovány před soudem veřejného mínění, odmítnuty srdcem a myšlenkami lidu. Bankéři utekli ze svých vysokých křesel v chrámu naší civilizace.

V době velké hospodářské krize, kterou způsobili, poskytli přes 30mld dolarů na vybudování Německa (zde).

Pro představu o těch 30mld USD (asi 130mld marek) - US prezident Warren G. Harding v druhém roce svého úřadu rychle ukončil projekt Ligy národů a snížil dluh USA o 38pct na 16mld dolarů (nejvyšší procentní snížení v historii).

Například po 2.světové válce (období 1940-1950) vzrostlo zadlužení USA o 600pct (ze 43mld na 257mld), například Japonska o 1350pct (v roce 1944 byl například národní příjem USA 183mld USD). Více a podrobněji zde (přímý odkaz na tuto pasáž). Německo ve skutečnosti ze 132mld zlatých marek reparací zaplatilo "ze svého"  jen 3mld marek.

---

* The total sum of reparations demanded from Germany—around 226 billion gold marks (US $849 billion in 2016)—was decided by an Inter-Allied Reparations Commission. In 1921, the amount was reduced to 132billion (at that time, $31.4 billion (US $442 billion in 2016), or £6.6 billion (UK £284 billion in 2016)).

Even with the reduction, the debt was huge. As some of the payments were in industrial raw materials, German factories were unable to function, and the German economy suffered, further damaging the country's ability to pay.

By late 1922, the German defaults on payments had grown so regular that a crisis engulfed the Reparations Commission; the French and Belgian delegates urged occupying the Ruhr as a way of forcing Germany to pay more...

 

 

 

Milton Friedman, nositel nobelovy ceny za ekonomii, prohlásil: FED (US soukromá centrální banka) rozhodně způsobil velkou hospodářskou krizi, snížením množství měny v oběhu o jednu třetinu, mezi lety 1929-1933. Více zde.

 

 

Andrew Jackson (1837):

Jako svůj největší úspěch na politickém poli sám Jackson ohodnotil svůj úspěšný boj s The Second Bank of America (historicky druhou soukromou centr. bank. USA, pak až FED v r.1913) a její uzavření (1832).

Během prezidentské kampaně v roce 1828 Jackson při projevu na adresu skupiny bankéřů řekl:

"Jste doupě zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vypálit a s pomocí Boží ho vypálím. Kdyby lidé jenom pochopili, do jaké míry je náš peněžní a bankovní systém nespravedlivý, do rána by byla revoluce. Kdyby centrální banka měla pokračovat v kontrole naší měny, v dostávání našich veřejných peněz a v držení tisíců našich občanů v závislosti, bylo by to strašnější a nebezpečnější než námořní a pozemní síla nepřítele..."

8. ledna 1835 Jackson zaplatil poslední splátku amerického národního dluhu a byl to jediný okamžik amerických dějin, kdy národní dluh byl redukován na nulu a Američané byli schopni nahromadit přebytek 35milionů dolarů, které byly rozděleny jednotlivým státům.

 

 

 

LINCOLN a válka severu proti jihu - za sjednocení unie.

Dobrá, podívejme se na to, co o situaci v té době řekl dobře umístěný pozorovatel, Otto von Bismarck, německý kancléř, muž, který o několik let dříve sjednotil Německo:

"Rozdělení Spojených států do spolků stejné síly bylo rozhodnuto dlouho před občanskou válkou, finančními silami v Evropě.

Tito bankéři se obávali, že USA, setrvají-li jako jeden blok a jeden národ, by mohly dosáhnout ekonomické a finanční nezávislosti, což by mohlo narušit finanční vládu finančníků nad světem."

(díl 1., čas 1:15:00)

The Money Masters (Vládci peněz) část 1. (stopáž 1:43:16)

 

 

A jak Lincoln vyřešil svůj problém?

díl 1., 1:17:11 je to klíčové místo:

začal vydávat vlastní peníze, kterými financoval válku za SJEDNOCENÍ UNIE (nikoliv primárně proti otroctví).

Bankéři, kteří chtěli zemi rozdělit, mu totiž nabídli půjčky s úrokem 24-36pct, zcela nepřijatelné (dostal by se do dluhové pasti - závislosti).

Ústava tvorbu peněz umožňovala a přesně to Lincoln udělal - v letech 1862-1863 vydal asi 423mil nových bankovek (USD).

Aby je odlišil, byly zezadu vytištěny zelenou barvou, proto se jim říkalo "Greenbacks". A s nimi platil své vojáky a za dodávky materiálu, s nimi vyhrál svou válku za sjednocení UNIE, proti bankéřům z Evropy. A proto byl následně - 14.dubna 1865 - zastřelen.

Obr.: Lincoln zde hovoří o tom, že stát - a nikoliv soukromí nadnárodní bankéři - musí kontrolovat svou měnu, čímž daňoví poplatníci ušetří značné částky a peníze také začnou sloužit humánním (lidským) cílům. Viz dokument "The Money Masters" (Vládci peněz) část 1 (výše).

 

- Jak odpověděli banksteři z Londýna, z Bank of England?

Citujme Londýnské Timesy, ve výmluvném komentáři:

"Jestli tato nezbedná finanční politika, která má původ v Severní Americe, vytrvá až do ustálení, pak si vláda zařídí své vlastní peníze bez placení (*bankéřům).
Splatí všechny dluhy a bude bez dluhů.

Bude mít všechny nezbytné peníze k zajištění obchodu. Začne historicky bezprecedentně vzkvétat.
Mozky a bohatství všech zemí odejdou do severní Ameriky.
Ta země musí být zničena, jinak zničí všechny monarchie světa."

 

 

Závěr:

Bojím se tak, že názory pana Vojty výše v článku jsou líbivé, ale ne zcela odpovídající realitě 20.století. "Ti chytří a nadaní" často bohužel sledují jiné cíle, než o kterých mluví do novin a TV, jak dokládá vše výše (i níže dál) uvedené.

A ve volbách se často názory (nejen politických) elit často rozcházejí s hlasem lidu. Jak ukázaly volby v USA nebo aktuálně v Rakousku (zde), tak ale povolební situace se může často lišit od předvolební "rétoriky moudrých", takže je nutné hledat otázku, nakolik jsou lidé v politice svázaní se svými sponzory (finančními elitami, podnikateli) a kdo vlastně určuje "praktickou politiku", tedy kdo má ohromný vliv na média a tvorbu veřejného mínění a kdo spouští finanční krize a války, kdo na tom všem ohromě vydělává, a kdo prodělává obrovské peníze.

A i když lidé ve volbách často uvěří slibům "o změně" (viz USA nebo Rakousko), tak po volbách se často ukáže, že reálná politika je řízena "jinými zájmy".

A bohužel - ani přímá demokracie není zárukou zlepšení tohoto stavu.

- Jak částečně doložil pan Vojta výše, lze otázky referend i informační kampaň velmi dobře manipulovat - to platí dvakrát pro země s nižší životní úrovní, kde lidé mají mnoho jiných starostí a nemají dost sil a času se těmto otázkám řádně a pečlivě věnovat - nemluvě o faktu, že část (řekněme) "průměrně inteligentní" populace může snadno podléhat líbivým slibům a až příliš snadným řešením (podobně jako malé dítě odporuje rodičům, když nemůže pochopit, že nelze stále jíst jen sladké a hranolky, je to přece právo jeho výběru, přímá cesta ega).

 

Je tak třeba analyzovat finanční historii 20.století a poučit se z ní.

Nic takového se ale na našich středních a vysokých školách neučí, a tato historie je tak naopak skryta za pláštěm "bohulibých slov mocných" o humanitě, za mnoha pěknými slovy o enviromentálních a lidskoprávních problémech.

Takže reálný stav věcí (zájmů a vlivů mocných uskupení v pozadí) je důmyslně ukryt před zraky veřejnosti.

 

Pavel Sedlák

 

 

-----

 

 

 

Volně i úzce související odkazy:

 

 

Židovské listy: "Jan Schneider - Ekonomické aspekty 2. sv. války."

Mluvě o ekonomickém pozadí druhé světové války, nutně narazíme na banku BIS, která hrála nejen v jejím průběhu extrémně významnou roli. Je to Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby (Bank for International Settlements), která sídlí v Basileji.

Prezident BIS Thomas H. McKittrick byl - zřejmě nikoliv náhodou - velmi dobrým přítelem zpravodajského důstojníka Allena Dullese, "zakrytého" funkcí amerického velvyslance v Bernu (po válce byl ředitelem CIA).

Allen spolu se svým bratrem Johnem Fosterem Dullesem byli před válkou partnery zmíněné právnické firmy Sullivan & Cromwell, jejímž prostřednictvím byly prováděny ony masivní investice do německého průmyslu.

V době války John Foster Dulles poskytoval právní služby pro BIS v New Yorku. Po britském vyhlášení války Německu v roce 1939 vyplnili vzniklou mezeru na německém trhu američtí obchodníci. Budoucí ministr zahraničí John Foster Dulles se stal členem správní rady IG Farben, jeho bratr Allen byl ve správní radě Schröder Bank, spolu se zástupcem SS.

 

- doporučuju VELMI podrobně si přečíst celý článek, vzácně se shoduje se závěry profesora Suttona a věrně popisuje způsoby financování nacistů s pomocí US oligarchů, to hned na několika velmi důležitých příkladech (vybrané viz dále).

Víc také video zde.

 

 

THE GUARDIAN, 2004

How Bush's grandfather helped Hitler's rise to power.

Dokonce i poté, co Amerika vstoupila do války s Německem, a co už byly známy spolehlivé informace o plánech a politice nacistů, Prescott Bush pracoval a profitoval ze (zisku) společností, které byly úzce spojeny s těmi německými podniky, které financovaly vzestup Hitlera.
 

It has also been suggested that:

...the money he made from these dealings helped to establish the Bush family fortune and set up its political dynasty.

-  peníze z těchto obchodů pomohly založit rodinné jmění Bushů a etablovat jejich politickou dynastii.

 

 

THE TELEGRAPH, 2013: Never mind the Czech gold the Nazis stole...
The Bank for International Settlements actually financed Hitler’s war machine.

Ocitujme, jak Bank of England jen 6 měsíců před začátkem války poslušně přeposlala mnoho tun českého zlata nacistům, přes Basilejskou banku BIS ve Švýcarsku...

The documents reveal a shocking story: just six months before Britain went to war with Nazi Germany, the Bank of England willingly handed over £5.6 million worth of gold to Hitler – and it belonged to another country.

The Czechoslovak gold was held in London in a sub-account in the name of the Bank for International Settlements, the Basel-based bank for central banks. When the Nazis marched into Prague in March 1939 they immediately sent armed soldiers to the offices of the National Bank. The Czech directors were ordered, on pain of death, to send two transfer requests...

George Strauss, a Labour MP, spoke for many when he thundered in Parliament: “The Bank for International Settlements is the bank which sanctions the most notorious outrage of this generation – the rape of Czechoslovakia.”

Winston Churchill demanded to know how the government could ask its citizens to enlist in the military when it was “so butter-fingered that £6 million worth of gold can be transferred to the Nazi government”.
 

 

 

3. října 2014 se k oligarchii v USA vyjádřil i bývalý šéf úřadu Colin Powella, plukovník Lawrence Wilkerson, který řekl (zde):

"USA dnes ovládají oligarchové, kteří disponují obrovským jměním."

 

Colonel Lawrence Wilkerson,  (zde):

I think, your real question, who's behind the White House, and who's therefore behind U.S. foreign policy, more or less?

I think the answer today is the oligarchs, which would be the same answer, incidentally, ironically, if you will, for Putin in Russia, the people who own the wealth, the people who therefore have the power and who more or less (and I'm not being too facetious here, I don't think) buy the president and thus buy American foreign policy. So that's as succinct an answer as I can give you and touch on a few historical points...

I would submit to you that certain oligarchs, anyway, big food, big pharmacy, big energy, oil, real estate, things like that, they like it this way because then they can flow into the void in the particular region or function or both that they want to control, that they want to manipulate, and do so effectively, whether it's subsidies from the federal government for oil companies or whether it's massive efforts by the government, clandestinely or otherwise, to influence someone like Monsanto being able to operate in Latin America and do the things that it does.

But when you start probing and you start analyzing, you begin to discover that:

...there are centers in this mess, if you will, that are getting what they want. And what they want is basically wealth and power.

Ale když začnete sondovat a analyzovat, zjistíte, že v tom zmatku jsou centra (moci). A to, co chtějí, je v podstatě bohatství a moc.

Od 1.světové války vydělává malá skupina v USA obrovské peníze na válčení, což mi dnes dělá největší starosti, neboť oni mají zájem na KONSTANTNÍM VÁLEČNÉM STAVU, protože jsou v pozadí VŠECH válčících stran a vydělávají tím obrovské peníze.

 

We made a ton of money off of World War I, and we really didn't contribute a whole lot, if you'll remember. We were only really there substantially for a very short period of time, roughly April 1917 to Armistice Day.

So there is a group that's interested in this kind of thing--and this group alarms me probably more than any other in the world,

...and particularly my own country--that is interested in a constant state of war, or as near a constant state as possible, because they sit behind all the belligerents and make money.

 

 

 

 

Carroll Quigley o centralizaci finanční moci po 1. sv. válce - ZDE:

Caroll Quigley:

In fact, this network, which we may identify as the Round Table Groups, has no aversion to cooperating with the Communists, or any other groups, and frequently does so.

I know of the operations of this network because I have studied it for twenty years, and was permitted for two years, in the early 1960s, to examine its papers and secret records.


Ve skutečnosti tato síť, kterou můžeme identifikovat jako Skupinu ROUND TABLE (Kulatého Stolu), nemá žádnou averzi ke spolupráci s komunisty, nebo jakoukoliv jinou skupinou, a často to také dělá.

Znám operace této sítě, neboť jsem je studoval dvacet let (1945-1965), a měl jsem v 60.letech dva roky povolení zkoumat jejich dokumenty a tajné záznamy.

 

Od roku 1915 existovaly skupiny Round Table v sedmi zemích, včetně Anglie a Spojených států (v Austrálii, Novém Zélandu, v Jižní Africe, Indii a později po rozdělení Indie i v Pákistánu).

Od roku 1925 došlo k významným finančním příspěvkům bohatých jednotlivců, také od nadací a firem spojených s mezinárodními bankéři, zejména šlo o:

- Organizace sdružené s JP Morgan,

- Rockefeller a Whitney rodiny,

- a společníci Lazard Brothers a Morgan Grenfell & Co. (Lord Brand)

 

 

Lord Milner

Lord Milner, členové jeho Round Table Group a několik Ruskinových učedníků získalo kontrolu nad anglickou vládou.

Podněcovali Velkou Británii jít do první světové války.

(See the video: What Is Little Known About the History of Modern Wars, available from Radio Liberty. According to Bertrand Russell in volume one of his autobiography, Edward Grey openly discussed his plan to create World War I.)

 

Proč?

Chtěli vytvořit LIGU NÁRODŮ a SVĚTOVOU VLÁDU.

(globalistické organizace, nutné pro vytvoření budoucí korporátní světové vlády)

 

Když válka skončila, Anglie byla v konkurzu. Muži Lorda Milnera se setkali
s plukovníkem Housem a s jeho následovníky na pařížské mírové konferenci, a požádali ho, aby převzal vedení jejich hnutí.

Američané souhlasili.

 

Skupina The Inquiry na pařížské mírové konferenci (klikněte pro zvětšení obrázku, foto:wikipedie).

Inquiry byla skupina expertů vytvořená v září r.1917 Woodrow Wilsonem  pro přípravu materiálů pro mírové dohody po 1. světové válce. Skládala se z asi 150 akademiků, byla řízena prezidentovým vyslancem Edwardem Housem, známým jako Colonel House - plukovník House.

Podle C. Quigley byla Inquiry založena za přispění JP Morgena jr. v r.1917, v Paříži  r.1919 došlo také při jednáních k vytvoření jak Royal Institute for Internatinal Affairs tak její US verze - Rady pro mezinárodní vztahy, CFR, zájmy JP Morgena jr. zde zastupoval Willard Dickerman Straight, člen mocné Whitney rodiny, členy S&B - zde.

 

 

Výsledkem schůzek na pařížské konferenci bylo ustavení:

Královského Institutu pro Mezinárodní Vztahy

Royal Institute of International Affairs (RIIA, Chatham house)
 

v několika zemích britského společenství ( (v Anglii, Austrálii, Novém Zélandu, v Jižní Africe, Indii a později po rozdělení Indie v Pákistánu)

a

Council on Foreign Relations (CFR) v USA.

Rady pro zahraniční vztahy (v U.S.)

(Frederic C. Howe, The Confessions of a Reformer, Charles Scribner's Sons, 1925, pp.295-305. See also, Quigley, op cit., p. 951.)

 

Morgenova Rada pro zahraniční vztahy (CFR) a britský Královský institut pro zahraniční záležitosti (RIIA, sídlo Chatham house, krycí organizace pro Round Table Group Cecila Rhodese a jeho následníka lorda Milnera) byly založeny na pařížské mírové konferenci r.1919 s přispěním plukovníka House, oficiálně pak r.1921. Více ZDE, foto printscreen z videa.

 

 

 

 

Charlotte Iserbyt (rozhovor 2011).

Iserbyt  pracovala pro vládu USA, U.S. Department of Education (ministerstvo školství) a na ministerstvu zahraničí, je tedy vysoce kvalifikovaným zdrojem.

Zabývala se také nebezpečnou reformou vzdělávacího systému, propagovanou nadacemi "filantropů" a financovanou bohatými US nadacemi (mluví o tom přesně zde)- Rockefellerem a právě Carnegiem.

Zajímavou okolností jejího života bylo, že její otec i dědeček byli členy Skull&Bones (jako třeba G. Bush jr. nebo pan Kerry), její otec pracoval v Africe při správě tamních US zlatých dolů.

Napsala a řekla:

"U studentů vysoké školy už není hlavním cílem intelektuální snažení, ale spíš příprava na práci ve firmě - studium je orientované nyní na výkon a dosažení cíle.

Nemají být připravovaní na samostatné kritické a analytické myšlení, ale na problémy globalizace, světa bez hranic, s nadnárodními společnostmi a obchodními dohodami - dnes ve stylu NAFTA, TTIP - ...práci ve firmách a nadacích. Nemají se známkovat, soutěžit mezi sebou (porovnávat svoje kvality), prostě konec klasického vzdělání.

To vše pro svět, kde se ruší hranice, národní státy ztrácejí vliv, tak to prý podle těch lidí musí být, pro vznik Nového řádu a světové vlády, atd...

(podrobněji viz odkaz výše, z Carnegieho knihy Conclusions and Recommendations)

 

 

 

 

Pavel Sládek, 2008:

Náhled knihy je k dispozici zde, zakoupit je ji možno ZDE.

 

OCITUJME Z TÉTO KNIHY ÚVODNÍ PASÁŽ:

Rabínský judaismus, který je předmětem naší encyklopedie, je často nazýván "náboženstvím knihy".

Přestože se skutečně jedná o náboženský systém, vztahující se k posvátnému textu, není uvedený přídomek zcela přesný.

Pilíře, na nichž je rabínský judaismus založen, jsou totiž tři:

Prvním z nich je skutečně posvátný text –
Tóra, tedy Pět knih Mojžíšových, jak je nalezneme na počátku každé Bible. Tóra v tomto užším smyslu je však podle rabínského učení pouze částí obsahu zjevení na Sinaji, jež je klíčovým okamžikem setkání lidu Izraele s Bohem, a tedy "vlomem posvátna" do tohoto světa.

Podle rabínského učení převzal Mojžíš od Boha Tóru – učení ve dvou podobách:

- Jednak nám známý starozákonní text, tzv. psanou Tóru.

- Další část učení obdržel Mojžíš v ústní podobě jako tzv. ústní Tóru.

Ta je vedle psané Tóry druhým pilířem rabínského judaismu.

Proto můžeme "rabínský judaismus" také nazývat judaismem dvojí Tóry.

Podle představitelů rabínského hnutí byl materiál ústní Tóry přenášen ve své ústní podobě nepřetržitým řetězcem tradentů, dokud nebyla jeho část zapsána. Nejdůležitějším textem, představujícím materiál ústní Tóry,
je
Babylonský talmud. Ten je pro rabínský judaismus druhým nejposvátnějším textem.

Třetím, stejně důležitým pilířem rabínského judaismu, jsou rabínští učenci sami. Oni jsou nositeli tradice ústní Tóry, a tedy posvátnými osobami, jejichž náboženská autorita se odvíjí z přítomnosti v řetězci tradentů učení, jež poukazuje zpět až k událostem zjevení na Sinaji.

Proto právem hovoříme o
rabínském judaismu.


Mnoho různých judaismů:

V této souvislosti si musíme uvědomit, že označení rabínský judaismus (popř. judaismus dvojí Tóry) nelze chápat jen jako pokus o bližší popsání jedné z fází nějakého (hypotetického) "judaismu" - ve smyslu jediného, harmonicky a lineárně se vyvíjejícího náboženského systému. Jak z diachronního tak ze synchronního pohledu jsme konfrontováni nikoli s jedním, ale s mnoha judaismy.

Předexilní a poexilní chrámový judaismus, později judaismy Římany helenizované Judeje – hnutí saduceů, farizeů nebo kumránského společenství, ještě později různé skupiny pohybující se na pomezí křesťanství, ale také třeba samaritáni nebo karaité – to je jen neúplný výčet variant různých judaismů, ať už rabínský judaismus předcházejí nebo se s ním časově překrývají.

Oproti tomu rabínské hnutí – především na základě mýtu dvojí Tóry –
předestírá vizi nepřetržité kontinuity, již je ovšem nutné nahlížet coby "rovinu sebeporozumění". Obraz vlastní prehistorie, jak jej prostřednictvím zpětné projekce a nespočetných anachronismů konstruují rabínští učenci, musí být pochopitelně součástí předmětu našeho studia.

 Na druhou stranu nesmíme dopustit, aby se rovina (sebeporozumění) jednoho náboženského systému (rabínský judaismus) stala platformou, z níž budeme hodnotit jeho příbuzné, ale často zásadně odlišné varianty."
 

- tolik autor v úvodu této zajímavé knihy.

/ Víc o vzniku Izraele a Britech (Rothschildech) ve vynikajícím dokumentu zde. /

 

 

Katolický historik PhDr. Radomír Malý ve svém spisu (ZDE) k této poměrně  zásadní ale dost ožehavé otázce uvádí:

Katolická Církev vždycky ctila a ctí starozákonní tradici starověkého Izraele, kterou převzala a přijala za svou, neboť se jedná o Boží zjevení člověku.

Ortodoxní židovstvo, držící se starozákonní víry v Boha, jak je obsažena v posvátných knihách Starého Zákona, zasluhuje naši úctu, respekt

a hlavně modlitbu, aby přijalo Ježíše Krista jako skutečného zaslíbeného Mesiáše.

 

S tímto ortodoxním židovstvem však má pramálo společného talmudistická kabala, která opouští Mojžíšovu tradici a orientuje se na perská a chaldejská mystéria, jak o tom svědčí spis "Zohar" od židovského autora Mošeho z Leonu, ve Španělsku kolem r.1300.

Je to tradice zfalšovaná, zpohanštělá a zdémonizovaná (obecný kontext také zde).

Talmud učí o Ježíši Kristu, že "byl Mariiným nemanželským synem a podvodníkem, někým na způsob pouličních kejklířů". Talmud, i když se opírá o starozákonní tradici, nemá ve skutečnosti s ní nic společného a odbíhá od ní daleko směrem k okultismu, pochybnému mysticismu a židovskému imperialismu.

 

Historik Malý dokládá k výše uvedenému následující citace:

Rabín Elie Benamozegh píše: "Je jisté, že zednářská teorie odpovídá teorii kabbaly.....".

Další rabín H. Geffen zase uvádí následující: "Zednářským symbolům nelze porozumět bez studia západního mysticismu: kabbalistického, pythagorejského a jiných podobných" (více souhrnně zde a zde).

Další autor Bernard Lazaré zase říká: "Účast židů u zrodu zednářstva, konkrétně židů - kabbalistů, je - jak to dokazují některé zachované obřady - nepochybnou skutečností."

Námi citovaný Albert Pike ve své knize, považované za bibli svobodného zednářství, sděluje:

"Pravdy šířené zednářstvím se opírají o židovskou tajnou tradici, známou jako kabbalistický gnosticismus. Zednářství je náboženství, jež se opírá o tajnou židovskou filozofii obsaženou v kabbale."

Židovská kabbalistika, tvořící princip svobodného zednářství, je nejen nekřesťanská, nýbrž podle Malého zcela jednoznačně protikřesťanská.

 

 

 

Velká pečeť Spojených států je plná zednářské symboliky, například 13 lístků a 13 "šipek", 13 pruhů, 13 hvězd podle prvních 13 států, 13 stupňů "nedokončené" pyramidy z druhé strany, víc o této okultní symbolice zde:

 

The February 1971 edition of The New Age Magazine has an article about the Great Seal of America, pp.51-5. Simply titled “The Great Seal of the United States,” Elmer W. Claypool, 32°, gives his own opinion of the symbolic meaning of the seal and then quotes from a 33rd degree mason who elucidates a more esoteric viewpoint. I will include the whole piece...

The familiar American eagle is the face of the Great Seal. The unfinished pyramid is the unfamiliar back of the Great Seal, often referred to as the “Lesser Seal.”

These two symbols and the numerical symbol of
thirteen which is an integral part of both the eagle and the pyramid are very meaningful and beautiful...

The sinister wing has thirty-three feathers, the additional feather corresponding to the Thirty-third Degree of the same Rite conferred for outstanding Masonic service. The tail feathers number nine, the number of degrees in the Chapter, Council and Commandery of the York Rite of Freemasonry. Scottish Rite Masonry had its origin in France; the York Rite is sometimes called the American Rite; the eagle thus clothed represents the union of French and American Masons in the struggle for Liberty, Equality, and Fraternity. The total number of feathers in the two wings is sixty-five which, by gematria, is the value of the Hebrew phrase yam yawchod (together in unity). This phrase appears in Psalm 133 as follows: ‘Behold, how good and how pleasant it is for brethren to dwell together in unity,’ and is used in the ritual of the first degree of Freemasonry.

Color reproduction The glory above the eagle’s head is divided into twenty-four equal parts and reminds the observer of the Mason’s gauge which is also divided into twenty-four equal parts and is emblematic of the service he is obligated to perform. The five pointed stars remind him of the Masonic Blazing Star and the five points of fellowship. The arrangement of the stars in the constellation to form overlapping equilateral triangles and the Star of David calls to the Mason’s mind King David’s dream of building a Temple, to his God, the Companions who rebuilt a desecrated Temple, and the finding of the Word that was lost. The gold, silver, and azure colors represent the sun, moon, and Worshipful Master, the first that rules the day, the second, the night, and the third, the lodge. While silver, connected with the letter Gimel or G and being surrounded on an azure ground by a golden glory, reminds the Mason of the letter G, a most conspicuous furnishing of a proper lodge room...

 

Historik Malý "k židovské kabbalistice, tvořící princip svobodného zednářství", dále píše:

Židé od počátku existence svobodného zednářství tvořili početnou skupinu v lóžích, bylo to dáno tím, že se zednářský rituál odvolával na talmud a kabbalu.

Velmi agilními zednáři byla bankéřská rodina Rothschildů, která mimo jiné financovala také většinu sionistických iniciativ a zapojila se plně do těchto akcí. Právě skrze Rothschildy dochází k propojení sionismu a zednářství, vznikly dokonce i samostatné lóže zabývající se propagací a taktikou sionismu.

Jako katolíci rozhodně odmítáme každou formu antisemitismu:

- v protinacistické encyklice Pia XI "Mit brennender Sorge" roku 1937
- v encyklice "Summi pontificatus" Pia XII roku 1939
- v přihlášení Druhého vatikánského koncilu "Nostra setate"

 V zájmu pravdy však nemůžeme zamlčet, že tak jako existovaly v minulosti egoistické a šovinistické snahy Němců, Francouzů, Rusů či Angličanů po světovládě, existovaly v tomto směru tytéž snahy Židů.

Je přirozené, že z toho neobviňujeme židovský národ jako celek, rovněž tak nelze nikterak odsuzovat sionismus ve smyslu návratu Izraelitů do Palestiny, což lze naopak vítat jako uskutečnění biblické myšlenky.

- dodává k tomuto (ožehavému) tématu historik Malý.

/ víc o tomto v komentářích 2017, část 1., cca v druhé půlce textů, souvislosti i ZDE /

 

 

 

Dokument Vládci peněz (2. díl), detaily viz blog č.4.

Před svou smrtí v roce 1919 ovšem bývalý prezident Teddy Roosevelt upozornil Američany, co se chystá (NY Times, 27. března 1922).

- anglický souhrnný zdroj s mnoha citáty z USA také zde.

"Tihle mezinárodní bankéři a podílníci Rockefellerovi Standard Oil ovládají většinu novin a sloupky v těchto listech bijí do návrhů, nebo zapuzují veřejné úředníky, kteří odmítají budovat mocnou zkorumpovanou kliku, která vytváří neviditelnou vládu."

Teddy Roosevelt (1922)

 

 

 



Franklin D. Roosevelt: Praktiky bezohledných bankéřů stojí obžalovány před soudem veřejného mínění, odmítnuty srdcem a myšlenkami lidu. Bankéři utekli ze svých vysokých křesel v chrámu naší civilizace.

/* "Chrám" viz např. výše - King David’s dream of building a Temple...  /

V době velké hospodářské krize, kterou způsobili, poskytli přes 30mld dolarů na vybudování Německa (zde).

Pro představu o těch 30mld USD (asi 130mld marek) - US prezident Warren G. Harding v druhém roce svého úřadu rychle ukončil projekt Ligy národů a snížil dluh USA o 38pct na 16mld dolarů (nejvyšší procentní snížení v historii).

Například po 2.světové válce (období 1940-1950) vzrostlo zadlužení USA o 600pct (ze 43mld na 257mld), například Japonska o 1350pct (v roce 1944 byl například národní příjem USA 183mld USD). Více a podrobněji zde (přímý odkaz na tuto pasáž). Německo ve skutečnosti ze 132mld zlatých marek reparací zaplatilo "ze svého"  jen 3mld marek.

---

* The total sum of reparations demanded from Germany—around 226 billion gold marks (US $849 billion in 2016)—was decided by an Inter-Allied Reparations Commission. In 1921, the amount was reduced to 132billion (at that time, $31.4 billion (US $442 billion in 2016), or £6.6 billion (UK £284 billion in 2016)).

Even with the reduction, the debt was huge. As some of the payments were in industrial raw materials, German factories were unable to function, and the German economy suffered, further damaging the country's ability to pay.

By late 1922, the German defaults on payments had grown so regular that a crisis engulfed the Reparations Commission; the French and Belgian delegates urged occupying the Ruhr as a way of forcing Germany to pay more...

 

 

 

Bankéři jedou na tajnou schůzku v r.1910, založit FED - ta schůzka byla tak tajná (šlo o vytvoření klamného obrazu o chystaném Fedu u veřejnosti), že první zmínky o ní se objevily až po 20 letech.

ZDE.

Jak příznačné, i pro neveřejná setkávání těchto lidí i v dnešní době.

(viz video, detaily na wiki zde, heslo "The Aldrich Plan and the Federal Reserve Act").

 

 

Jeden opravdu skvělý animáč v češtině - O americkém snu a finančnících.

www.theamericandreamfilm.com

 

 

 

Sutton (pdf str.9) o finančnících a Německu:

Between 1924 and 1931, under the Dawes Plan and the Young Plan, Germany paid out to the Allies about 86 billion marks in reparations.

At the same time Germany borrowed abroad, mainly in the U.S., about 138 billion marks — thus making a net German payment of only three billion marks for reparations.

/ *anglicky billion = miliarda /

...the U.S. delegations were purely and simply, as Quigley has pointed out, J. P. Morgan delegations using the authority and seal of the United States to promote financial plans for their own pecuniary advantage.
As a result, as Quigley puts it, the "international bankers sat in heaven, under a rain of fees and commissions."

Finally, the members and advisors of the Dawes and Young Commissions were not only associated with New York financial houses but, as we shall later see, were directors of firms within the German cartels which aided Hitler to power.
 

--

According to Hitler's financial genie, Hjalmar Horace Greeley Schacht, and Nazi industrialist Fritz Thyssen, it was the 1928 Young Plan (the successor to the Dawes Plan), formulated by Morgan agent Owen D. Young, that brought Hitler to power in 1933.

Fritz Thyssen claims that:
I turned to the National Socialist Party only after I became convinced that the fight against the Young Plan was unavoidable
if complete collapse of Germany was to be prevented
.

....the Young Plan required monetary payments and:

"In my judgment [wrote Thyssen] the financial debt thus created was bound to disrupt the entire economy of the Reich."

Franklin D. Roosevelt, as a budding Wall Street financier, endeavoured to take advantage of Germany's 1925 hyperinflation.

The United European venture was a vehicle to speculate and to profit upon the imposition of the Dawes Plan (*later Young Plan), and is clear evidence of private financiers (including Franklin D. Roosevelt) using the power of the state to advance their own interests by manipulating foreign policy.
 

 

 

Byl J.P. Morgen nejmocnějším mužem Ameriky, nebo mu patřilo jen 19pct jeho impéria a zbytek skrytě vlastnili Rothschildové, vůdci britské židovské komunity? Jedna z odpovědí na tuto velmi významnou otázku je ZDE a (a ZDE).

Zveřejněním jeho závěti bylo podle autora dokumentu doloženo, že byl opravdu jen zástupcem Rothschildů.

A. C. Sutton o související problematice zde: (Appendix II)

 

 

Albert Kahn - Fordův architekt, navrhnul všech 521 továren 1. bolševické pětiletky a vyškolil 4000 sovětských inženýrů s pomocí své kanceláře v bolševickém Rusku.

(March 21, 1869 – December 8, 1942) was the foremost American industrial architect of his day. He is sometimes called the "architect of Detroit".
Kahn was born to a Jewish family[2] on March 21, 1869 in Rhaunen, Kingdom of Prussia. Kahn immigrated with his family to Detroit in 1880, when he was 11.[3] His father Joseph was trained as a rabbi; his mother Rosalie had a talent for the visual arts and music.

The success of the Packard plant interested Henry Ford in Kahn's designs. Kahn designed Ford Motor Company's Highland Park plant, begun in 1909, where Ford consolidated production of the Ford Model T and perfected the assembly line.[7][8]

Kahn later designed, in 1917, the massive half-mile-long Ford River Rouge Complex in Dearborn, Michigan. The Rouge developed as the largest manufacturing complex in the United States and, in its time, in the world. Its workforce peaked at 120,000 workers.

On May 8, 1929, through an agreement signed with Kahn by President of Amtorg Saul G. Bron, the Soviet government contracted the Albert Kahn firm to design the Stalingrad Tractor Plant, the first tractor plant in the USSR. On January 9, 1930, a second contract with Kahn was signed for his firm to become consulting architects for all industrial construction in the Soviet Union.[9]

Under these contracts, during 1929–1932, Kahn’s firm operated from its headquarters in Detroit and the newly established design bureau in Moscow to train and supervise Soviet architects and engineers. The bureau Gosproektstroi was headed by Albert Kahn’s younger brother, Moritz Kahn, and 25 Kahn Associatese staff were involved in Moscow in this project. They trained more than 4,000 Soviet architects and engineers; and designed 521 plants and factories[3] under the First Five-Year Plan.[9][10]

(text je citací anglické wikipedie)
 

 

 

 

Suverenita států je prý už pouhou iluzí, pojem hranice je prý už zastaralý.

(originál z BBC ZDE)

- říká zmocněnec OSN pro migraci Peter Sutherland, bývalý místopředseda Goldman Sachs,

...místopředseda British Petroleum, význačný člen Bilderbergu, předseda Trilaterální komise, ředitel mezinárodní organizace pro obchod a cla GATT, první ředitel Světové obchodní organizace WTO, bývalý eurokomisař a jako třešnička na dortu poradce Apoštolského stolce a úřadu pro správu finančních záležitostí a majetku ve Vatikánu.

 

63. konference Bilderberg proběhla 11. – 14. června 2015 v Telfs-Buchen v Rakousku. Účastnil se jí například i šéf NATO Jens Stolenberg, představitelé bank, vybraných vládních institucí, průmyslu, atd. Program byl neveřejný, ale už asi tušíme, o čem jednali... - oficiálně např. o tématech, jako jsou: umělá inteligence, kyber-bezpečnost, hrozby chemických zbraní, současné ekonomické problémy, evropská strategie a globalizace.

Podle mnohých jde o pomocnou organizaci U.S. oligarchů, kteří se s pomocí Trilatérální komise, Bildebergu a Rady pro zahraniční vztahy (nejstarší z nich) snaží "řídit konflikty" (citace US profesor Sutton) ve světě ve svůj prospěch.

Profesor Sutton, DrSc., řekl (zde pokračuje) v TV v r.1980: "Já jsem tomu pořád nemohl porozumět, proč někteří US "oligarchové" podporovali bolševickou revoluci v Rusku, vzestup Hitlera a následně tzv. západní socialismus v USA (nadnárodní globalizaci, unifikaci států, křivení vzdělávacího systému), teprve když jsem si na stole rozložil seznamy členů CFR (Rady pro zahraniční vztahy), Trilaterální komise, Bildebergu a sdružení Yale spolku Skull&Bones, a zjistil jsem jejich personální propojení (např. CFR a Trilaterání komise přes 50pct), tak mi to začalo být celé jasné." (také zde).

Rada pro zahraniční vztahy (CFR)

je spojená hlavně od sedmdesátých let se jménem Davida Rockefellera. Je sponsorována Rockefellerovou nadací, David Rockefeller se stal v roce 1979 jejím výkonným předsedou (*založil také Trilaterální komisi).

Vedle dalších prestižních a elitářských organizací jako je Bilderberg Group, Trilaterální komise či Římského klubu je CFR považována za další stěžejní nástroj budování světové vlády. Jaké jsou jejich cíle, po prostudování seznamu členů a jejich individuálních cílů a výsledků jejich snažení?

"Usilovat o moc, udržet si ji a používat ji pro své vlastní zájmy." (zde)
 




Výše zmíněný Peter Sutherland prohlásil:

"Evropská unie by měla rozbít národní jednolitost svých členských států a otevřít se migrantům z jiných kultur."

"Potřebuje víc uprchlíků z Afriky a ze Sýrie." zde

A tento představitel nejvyšších struktur nadnárodního byznysu řekl, po posledním zasedání Bilderbergu, které se konalo v rakouském Telfs-Buchenu, ještě jednu nesmírně zlověstnou větu:

"Evropa a USA nemají pouze morální, nýbrž zákonnou povinnost chránit utečence. Chci požádat vlády, aby spolupracovaly, aby pochopily, že suverenita je pouhou iluzí. Že pojem hranice je zastaralý. K tomu patří pochopit, že stará slova a vzpomínky na vlastní zemi je nutné pohřbít a že my všichni jsme jedno lidstvo."

 

 

US spisovatel  o Fed (jeho kniha je bestseller už 20 let od Německa po Japonsko)

G. Edward Griffin říká:

"Tento koncept moci byl stvořen v KONGRESU USA

  a tam také musí být zabit."

Griffin, jehož zásadní video s cz titulky je zde, říká (od cca 1:31:30):

TYTO PENÍZE UTRÁCEJÍ PRO ZÍSKÁNÍ VĚTŠÍ MOCI.

 

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Odkaz na pdf.

Studie tří odborníků na složité systémy, Stefanie Vitaliové, Jamese B. Glattfeldera a Stefana Battistona, ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu, potvrdila obavy newyorské iniciativy Occupy Wall Street. Dle závěrů švýcarských odborníků 147 nadnárodních společností ovládá 40 procent globální ekonomiky.

Studie švýcarského institutu je první, která se nikoli na základě ideologie, ale empirických dat snaží popsat globální mocenskou síť. Spojuje matematické modely používané pro výzkum přírodních systémů s veškerými dostupnými údaji o korporátních společnostech, aby zjistila vlastnictví nadnárodních společností. „Realita je příliš složitá, a proto je nutné se vyhnout všem dogmatům, ať už konspiračním teoriím nebo volného trhu. Naše studie vychází z reality,“ prohlásil James Glattfelder, jeden z autorů studie.

 

 

červenec 2015 - Někdejší americký prezident Jimmy Carter na Národní syndikátové rozhlasové show Toma Hartmana řekl:

"Spojené státy jsou v současné době oligarchií, ve které systém neomezeného politického podplácení vytvořil kompletní zkázu politického systému, jako odměnu těm finančním přispěvatelům, kteří tuto zkázu způsobili".

"Jak demokraté, tak republikáni, hledí na tyto podplácející sumy peněz jako na benefit pro ně samotné."

 

 

 

 

BONUS

 

Jako "bonus"  jedna aktuální "perlička z tisku" navrch...

První zprávy, 16.10. 2017

Izraelská TV odvysílala důkazy o spolupráci Izraele a ISIS.

/ Viz třeba i ZDE, Times of Israel, 11. 10. 2017 /

Several senior commanders from Islamic State who recently fled from Iraq and northern Syria are now based in southern Syria, just across the Golan Heights border with Israel, and are training hundreds of new recruits there, an Israeli television report said.

Israel’s Channel 2 said the commanders have made their way to an Islamic State-controlled enclave “close to the border” with Israel. They have set up a training camp to which they have recruited 300 local youths, said the report, which showed footage apparently of the camp and training sessions.

Among the commanders is one of Islamic State’s most notorious recruiters, Abu Hamam Jazrawi, the TV report said. Both the IS-affiliated Khalid ibn al-Walid Army and the Jabhat Fateh al-Sham, formerly the al-Nusra Front, which is linked to al-Qaeda, have been set up on Israel’s borders for years.

Despite a relatively long-lasting “live and let live” relationship with these groups, the IDF has warned of a potential — some say inevitable — conflict with them and has been preparing to respond to cross-border attacks.

 

Velký výcvikový tábor ISIS byl postaven vedle hranice Izraele na Golanských výšinách (nahradil padlé "hl. město ISIS" - Rakku).

Ačkoli oficiální televizní stanice Izraele odvysílala tuto zprávu jako bombu začátkem týdne, tak je úplně ticho v mezinárodních médiích.

Jediná věc, kterou dnes slyšíme, je údajná "íránská hrozba pro existenci Izraele", a Írán "porušil duch jaderné dohody" a Trump se domnívá, že dohoda by měla být ukončena a uloženy nové sankce.

Kdo ovládá politiku a média Západu?

Ale odpověď na tuto otázku je tabu a antisemitismus!

Dodává von Freeman na blogu Schall und Rauch (zde).

 

Přestože teroristé z Al-Káidy a al-Nusra se již déle pohybují podél izraelské hranice s tichým souhlasem Izraele, tak zřízení tábora pro účely odborné přípravy ISIS je novinkou. Ukazuje to na úzkou spolupráci mezi Izraelem a radikálními islámskými teroristy, o čemž jsem se již několikrát psalo na blogu Schall und Rauch.

Taky tady padla otázka: "Proč IS neútočí na Izrael? Hloupá otázka, protože jsou blízkými partnery v boji proti Asadovi." (viz také zde)

Izraelská média minulý týden informovala o výcvikovém táboře ISIS poté, co izraelská TV Channel 2 odvysílala několik videí a fotografií jako důkaz. Můžete zde vidět výcvikové a náborové středisko ISIS se stovkami nových rekrutů, připravovaných pro boj a terorismus.

Izraelská TV Channel 2 odvysílala několik videí a fotografií jako důkaz zřízení tábora pro účely "odborné přípravy" ISIS. Viz třeba ZDE, Times of Israel, 11. 10. 2017
 


TV Channel 2 uvedl, že velitelé ISIS se přestěhovali do islámské enklávy "blízko hranic s Izraelem".
Utekli z Rakky, protože syrská armáda získává s ruskou pomocí stále více území, vesnic a měst. Ruské letectvo minulý týden zabilo 1.260 bojovníků ISIS a podle ruských vojenských představitelů je nyní více než 90 procent syrského území bez teroristů. Tvrdé jádro odešlo k izraelské hranici, protože Izrael chrání teroristy.

Izraelské letectvo bombardovalo pouze syrskou armádu a pozice Hizballáhu v Sýrii, ale nikdy ISIS! Jeden z velitelů (*nového tábora u hranic Izraele), Abu Hamam Jazrawi, je nejznámějším náborářem islámského státu, uvádí zpráva TV Channel2.

 

Velitelé také spustili propagandistickou kampaň přes internet z této nové základny, namísto bývalého sídla v městě Rakka, které bylo považováno za "hlavní město".
Izraelské noviny "The Times of Israel" potvrdily tyto "šokující" skutečnosti, které jsem již zmínil výše, píše von Freeman na blogu Schall und Rauch, napsaly:

"Vztah (*Izraele) s al-Káidou v regionu na bázi "žít a nechat žít" je veřejným tajemstvím."

/ Both the IS-affiliated Khalid ibn al-Walid Army and the Jabhat Fateh al-Sham, formerly the al-Nusra Front, which is linked to al-Qaeda, have been set up on Israel’s borders for years. Despite a relatively long-lasting “live and let live” relationship with these groups, the IDF has warned of a potential — some say inevitable — conflict with them /



Wall Street Journal zjistil izraelské vztahy s teroristy při prodeji zbraní, hotovostní platby i lékařská ošetření raněných teroristů v izraelských nemocnicích. Izraelský premiér Netanjahu byl dokonce veřejně vyfotografován s teroristy, když je zdravil v nemocnici.

Bývalý izraelský velvyslanec ve Washingtonu Michael Oren v roce 2014 překvapil publikum na festivalu v Aspen Ideas s tvrzením, že "menším zlem jsou džihádističtí sunnité než šíité podporovaní Íránem, proto (pro Izrael) je ISIS menším zlem."

Izraelská televize Channel 2 a "The Times of Izraele" dokonce ukazují fotografie a videa, která ukazují teroristy ISIS s vlajkou islámského státu na "izraelské" straně Golan.

Kdo ovládá politiku a média Západu?

Ale odpověď na tuto otázku je tabu a antisemitismus!

Dodává von Freeman na blogu Schall und Rauch (zde).

 

 

 

Pat Buchanan, 14. 4. 2015

The Obama doctrine

 

What is the new reality Obama sees across the Middle East?

It is that America’s most dangerous enemies are al-Qaida and its progeny, and ISIS in Syria and Iraq. And in the war against al-Qaida and ISIS, the Ayatollah’s Iran and its allies — Hezbollah, Syria’s Bashar Assad and Iraq’s Shiite militias — are on our side.

However, in this same war, some of our oldest allies appear to be conscientious objectors or collaborators with the enemy.

As Joe Biden said at Harvard a while back,
the Turks, the Saudis and the Emiratis provided much of the money and arms that initially fueled the Nusra Front (al-Qaida) and ISIS in Syria. Biden was forced to apologize for having told the truth.

Where ISIS has made Syria’s provincial capital of Raqqa the capital of its caliphate, the Nusra Front has seized Idlib, a second provincial capital. And the Assad regime accuses our NATO ally Turkey of aiding and abetting the terrorist takeover of Idlib.

 

The Israelis, too, do not share our view of who is the mortal enemy.

Hezbollah and Iran are the major threat to Israel, much more than the radical Sunni Islamists,” says Amos Yadlin, ex-head of Israel’s military intelligence.

Israeli Ambassador Michael Oren agrees: “We always wanted Bashar Assad to go, we always preferred the bad guys who weren’t backed by Iran to the bad guys who were backed by Iran.”

But if Assad falls, then the Nusra Front or ISIS comes to power, a strategic disaster for the United States, followed by a slaughter of Christians that could drag America back into yet another land war.

 

Obama is not wrong here.

If NATO’s Turkey, Israel, and the Gulf Arabs prefer Sunni Islamists in Damascus to an Alawite regime with which we have coexisted for 40 years, then President Obama is right to move us away from our old allies.

U.S. national interests come first...

(* Víc o historii této "US pragmatické politiky" v odkazu v první části tohoto Buchananova komentáře. )

 

 

Doporučím i další články Pat Buchanana, bývalého kandidáta na US prezidenta:

17. října 2017 - Is War With Iran Now Inevitable?

With his declaration Friday that the Iran nuclear deal is not in the national interest, President Donald Trump may have put us on the road to war with Iran. Indeed, it is easier to see the collisions that are coming than to see how we get off this road before the shooting starts.

...Why? Did Iran violate the terms of the agreement? Almost no one argues that — not the UN nuclear inspectors, not our NATO allies, not even Trump’s national security team.

Iran shipped all its 20 percent enriched uranium out of the country, shut down most of its centrifuges, and allowed intrusive inspections of all nuclear facilities. Even before the deal,
17 U.S. intelligence agencies said they could find no evidence of an Iranian nuclear bomb program.

Indeed, if Iran wanted a bomb, Iran would have had a bomb.

She remains a non-nuclear-weapons state for a simple reason: Iran’s vital national interests dictate that she remain so.

As the largest Shiite nation with 80 million people, among the most advanced in the Mideast, Iran is predestined to become the preeminent power in the Persian Gulf.

But on one condition: She avoid the great war with the United States that Saddam Hussein failed to avoid.

 

 

29. 12. 2016 - Israel First or America First

While Kerry has been denounced for abstaining on the U.N. resolution calling
Israeli settlements on the West Bank and in East Jerusalem illegal and an impediment to peace, this has been U.S. policy for years.

And Kerry’s warning in his Wednesday speech that at the end of this road of continuous settlement

-building lies an Israel that is either a non-Jewish or a non-democratic state is scarcely anti-Semitic.

Prime Minister Ehud Barak, the most decorated soldier in Israel’s history, has warned his countrymen, “As long as in this territory west of the Jordan River there is only one political entity called Israel, it is going to be either non-Jewish, or non-Democratic.”

“If the bloc of millions of Palestinians cannot vote” added Barak, “this will be an apartheid state.” Of John Kerry’s speech, Barak said, “Powerful, lucid … World & majority in Israel think the same.”

Defense Secretary-designate Gen. James Mattis warned in 2013 that Israeli settlements were leading to an “apartheid” state. After Joe Biden visited Israel in 2010, to learn that Netanyahu just approved 1,600 new units in East Jerusalem, Gen. David Petraeus warned: “Arab anger on the Palestine question limits the strength and depth of U.S. partnership with governments and people in the region.”

Yet facts and reality, however unpleasant, cannot be denied.



The two-state solution is almost surely dead. Netanyahu is not going to remove scores of thousands of Jewish settlers from Judea and Samaria to cede the land to a Palestinian state. After all, Bibi opposed Ariel Sharon’s removal of 8,000 Jewish settlers from Gaza.

 

How will all this impact the new Trump administration?

Having tweeted, “Stay strong Israel, January 20th is fast approaching,” and having named a militant Zionist as his ambassador, Trump is certain to tilt U.S. policy heavily toward Israel.

Politically, this will bring rewards in the U.S. Jewish community.

And the problem for Trump in a full embrace of Bibi?

Britain and France, which voted for the resolution where the U.S. abstained, are going to go their separate way on the Israeli-Palestinian issue, as is the world.

Egypt, Jordan and the Gulf Arabs will be pressured by their peoples and by the militant states of the region like Iran, to distance themselves from the Americans or face internal troubles.

And once U.S. pressure ends and settlement building in the West Bank proceeds,
Netanyahu, his hawkish Cabinet, the Israeli lobby, the neocons and the congressional Republicans will start beating the drums for Trump to terminate what he himself has called that “horrible Iran deal.”

Calls are already coming for the cancellation of the sale of 80 Boeing jets to Iran.
Yet, any U.S. withdrawal from the nuclear deal, or reimposition of sanctions on Iran, will further split us off from our European allies. Not only did Britain and France vote for the Security Council resolution, both are party, as is Germany, to the Iran deal.

Having America publicly reassert herself as Israel’s best friend, with “no daylight” between us, could have us ending up as Israel’s only friend — and Israel as our only friend in the Middle East.

Bibi’s Israel First policy must one day collide with America First.

 

 


 

 

 

 

 

 

 

JE DIPLOMATICKÁ SERIÓZNOST SPOJENÝCH STÁTŮ V OHROŽENÍ?

ANEB

POSLEDNÍ DIPLOMATICKÉ NÁVRHY PANA TRUMPA V OSN

JSOU PODKOPÁNY FAKTY Z NEDÁVNÉ HISTORIE VÁLEK,

VEDENÝCH "PROTI DIKTÁTORŮM A JEJICH ZBRANÍM ZHN".

 

21. 9. 2017

hlavní zdroj: zde, ostatní zdroje v textu.

23. 9. aktualizace - doplněny informace v textu i příloze o Brookings a Sabanově centru

pasáž širších souvislostí o ekonomických problémech západních zemí (krizích a dluzích)

a bonus č.1 (analýza o příčinách a důsledcích událostí na Ukrajině z university Ottawa).

 

 

Nikdo si nepřeje, aby další a další země měly jaderné zbraně, natož takové země, jakou je totalitní Severní Korea. Otázkou jen je, jak toho dosáhnout?

Útokem to zjevně nepůjde, to Čína a místní země, případným útokem Severní Koreje přímo ohrožené, nedovolí.

Ovšem pokud jde o záruky pro případné diplomatické jednání, je tu vážný a dlouhodobý problém se seriózností diplomacie USA - po válkách v Iráku a Libyi, a lžích Bushe mladšího o ZHN v Iráku (zde) a lži Hillary Clintonové (Obamovy ministryně zahraničí) o hrozící genocidě v Libyi (zde), přihodil Trump novou lež - "o ohrožení lidských práv a podpoře terorismu v Íránu".

Akorát zapomněl, že Írán svou nukleární dohodu se západem plní. Přesto jak pan Trump , tak izraelský premiér Netanjahu bubnují oba velmi vážně za zrušení této dohody, a chtějí jít do války s Íránem.

 

Těžko bude Trump přesvědčovat Kima, že nedopadne jako Saddám Husajn v Iráku nebo Muammar Kaddáfí v Libyi, a hlavně - Trump v projevu v OSN žádal vstřícnost Severní Koreje k možné nukleární dohodě, a jedním dechem bojoval za zrušení takové již uzavřené dohody s Íránem (tomu se tedy říká faux pas). Tento příklad s Íránem a manévry USA kolem Koreje (také Číny i Ruska), činí USA zcela seriozně nevěrohodnými pro diplomatické jednání, tedy o možných zárukách pro odstoupení Severní Koreje od nukleárních zbraní.

Bylo by vhodné, aby USA začaly reflektovat, že jejich pověst je předchozími válkami, začatými na smyšlených důvodech, skutečně velmi vážně poškozena.

A jejich ekonomická síla má mít podle mnoha různých odborných informací dlouhodobě nižší hodnotu růstu (a podílu na světovém HDP), než u jejich konkurentů (Číny, Indie, dokonce časem Indonésie nebo Mexika, vztaženo k r.2050, zde). A jejich zbrojní rozpočet je sice úctyhodných 700mld usd (zde), ale ty jsou všechny "na dluh".

Je tak víc než zřejmé, že Spojené státy jsou v tomto pod časovým tlakem, čas pracuje proti jejich schopnosti "být dominantní silou světa". To je další důležitá okolnost, stejně jako třeba zanedbaná domácí infrastruktura v USA, což odborníci odhadují na asi 2bil usd zcela nutných investic do mostů, silnic, rozvodů energií, atd.


Izrael

Izraelská lobby v USA je opravdu neuvěřitelně silná, ovlivňuje volby a politiku USA mnohonásobně víc, než jakákoliv jiná země (zde), skutečně mnoho klíčových lidí v USA má dvojí občanství (tedy jako druhé i izraelské) či úzké židovské vazby a kontakty (viz např. BROOKINGS INSTITUT a Sabanovo centrum, pan Saban je skutečně velmi podrobně popsán v blozích níže), např. pan Paul Wolfowitz, R. Perle, R. Kagan (manželka je V. Nulandová) a další postavy, úzce spojené s rozhodováním US administrativy o tom, kde a proč budou USA vést války po útocích 11.září 2001 (víc citace US generála W. Clarka o tomto zde).

A izraelský premiér Netanjahu otevřeně podpořil v r.2002 lži US administrativy o zbraních hromadného ničení v Iráku, velmi přesvědčivým a důrazným způsobem, záznam z americké TV o tomto najdete zde. Nyní se situace opakuje s Íránem (viz stejné video) a jeho nukleární dohodou se západem. Přitom Mossad v uniklých depeších jasně potvrdil, že Írán žádné jaderné zbraně nevyvíjí - viz opravdu zajímavý odkaz zde.



Printscreen from The Guardian - Binyamin Netanyahu’s dramatic declaration to world leaders
in 2012 that Iran was about a year away from making a nuclear bomb was contradicted by his own secret service, according to a top-secret Mossad document.

 

By Robert Parry - The other day, I asked a longtime Democratic Party insider who is working on the Russia-gate investigation which country interfered more in U.S. politics, Russia or Israel. Without a moment’s hesitation, he replied, “Israel, of course.”

Since the mid-1990s, American neocons have worked closely with Benjamin Netanyahu. Several prominent neocons (including former Assistant Defense Secretary Richard Perle, Douglas Feith, David Wurmser, Meyrav Wurmser and Robert Loewenberg) advised Netanyahu’s 1996 campaign and urged a new strategy for “securing the realm.” Essentially, the idea was to replace negotiations with the Palestinians and Arab states with “regime change” for governments that were viewed as troublesome to Israel, including Iraq and Syria.

 

WikiLeaks zveřejnil (ZDE) další z dopisů H. Clintonové, datovaný 30.11.2015:

"Nejlepším způsobem, jak pomoci Izraeli vypořádat se s rostoucím íránským jaderným potenciálem, je pomoci lidem Sýrie svrhnout režim Bašára Assada", píše Clintonová.

Celý originál dopisu: ZDE:

It is the strategic relationship between Iran and the regime of Bashar Assad in Syria that makes it possible for Iran to undermine Israel's securitynot through a direct attack, which in the thirty years of hostility between Iran and Israel has never occurred, but through its proxies in Lebanon, like Hezbollah, that are sustained, armed and trained by Iran via Syria. The end of the Assad regime would end this dangerous alliance. Israel's leadership understands well why defeating Assad is now in its interests.

Bringing down Assad would not only be a massive boon to Israel's security, it would also ease Israel's understandable fear of losing its nuclear monopoly. Then, Israel and the United States might be able to develop a common view of when the Iranian program is so dangerous that military action could be warranted.

With Assad gone, and Iran no longer able to threaten Israel through its proxies, it is possible that the United States and Israel can agree on red lines for when Iran's program has crossed an unacceptable threshold.

In short, the White House can ease the tension that has developed with Israel over Iran by doing the right thing in Syria.

(kráceno)

 

Takže zájmy Izraele v akcích proti Libanonu, Sýrii a Íránu (opakovaně citované na těchto blozích, viz předchozí texty) jsou problematické i historicky, jak shrnul Kennedy junior ve své skvělé a historicky obsáhlé analýze r.2014 (a tento pán o tom opravdu něco ví):

R. Kennedy jr.: Proč nás nechtějí Arabové v Sýrii? - zde.

 

Rusko a Islámský stát.

Rusko v Sýrii "zametlo" s Islámským státem, který byl svého času účelově využíván Tureckem (země NATO, i když šlo především o zájmy USA a strategickou jadernou základnu USA v Turecku) pro "obnovení velkého Erdogana" (a jeho "osmanské" říše?), byl využíván Izraelem (proti koalici Libanonu, Sýrie a Íránu, v dlouho neřešené izraelsko-americko-arabské otázce, jak už skvěle a podrobně popsal výše Kennedy junior), a byl využíván Spojenými státy (skrytě s pomocí US spojenců - Saúdů a Kataru, a někdy dokonce  i přímo, viz novinář Hersch a jeho podrobná analýza o převozu zbraní z Libye do Sýrie zde) pro oslabení svých světových konkurentů (doporučím i zde text Kennedyho jr., jeho pasáž o organizování převratů a válek nejen v Íránu, a naopak čilé krytí US dolaru obchody se saúdskou ropou).

 

V tomto smyslu jsou pak vyjádření US prezidenta Donalda Trumpa "o íránské podpoře terorismu" (jak to vidí Izrael a USA) v OSN spíš diplomatickou blamáží, protože evropské velmoci i další státy světa dobře vědí, kdo zničením Libye způsobil současné nákladné migrační vlny do Evropy, a kdo bojoval s Islámských státem účinně a doopravdy tak, aby byl skutečně poražen (íránské jednotky zde odvedly ohromný kus práce, viz Spiegel - zde).

Spolu s krvavou stopou US lží v Iráku, kde zůstaly statisíce civilních obětí té války, která podle odborníků byla diletantská (zde) a současně vedla přímo ke vzniku "Islámského státu" (zde), tak vše výše řečené...

..znevažuje důvěryhodnost USA i současných vůdců Izraele v diplomacii.

Pravda o Sýrii, Rusku, Ukrajině i arabské otázce (konflikt Saúdů s perským Íránem, atd.) je zřetelně složitější, než jak ji vykládají Spojené státy a současní vůdcové Izraele.
 

Chlapec drží prapor Hizballáhu, v únoru ve městě Jibchit v Libanonu, běží kolem portrétů (zleva): íránského vůdce Ajatolláha Chomeneí, vůdce íránské islámské revoluce Ajatolláha Ruhollah Chomeneí a kolem Hassana Nasrallah, vůdce Hizballáhu. Foto: Mahmoud Zayyat/agence France-Presse - Getty Images.

 

Sankce a otázky důvěryhodnosti US politiky

Takže Trumpovi zbývají už jen sankce, které ale postihnou vždy spíš obyčejné lidi, nikoliv vedení totalitního státu - z historie víme, že k cílům a požadovaným změnám nevedou, jen obyvatelé jsou zbídačeni (viz Kuba).

Hlavní otázkou tak je, zda lze věřit US jestřábům, že jim jde o jejich národní bezpečnost a dodržování lidských práv v různých autoritativních režimech?

Když srovnám výsledky válek Spojených států po konci studené války, zvlášť po r.2000, rozvrácený stav všech těch zemí, tak se bojím, že hájí spíš svoje dominantní postavení ve světě, než lidská práva.

A také se bojím, že jejich kritériem "hodnocení diktátorů" je spíš jejich loajálnost k zájmům USA, než přístup k lidským právům (jak naznačuje jejich mlčení o Saúdské Arábii).

Démonizace Ruska (a osobně Putina, nová opravdu pikantní verze je zde) je pak podle US odborníků na Rusko dalším velmi vybájeným příběhem, viz zde.  A vyčítat např. občanům Krymu, že utekli z pro ně násilné Ukrajiny, je hloupou každodenní lží i našich médií o "ruské anexi" - naši aktivisté "zachraňují" občany Krymu i proti jejich vůli, vyjádřené v hlasování, a neberou historické zkušenosti Ruska "s okrajem" ("ukrajem") jejich vlasti, odkud přišlo ve 20.stol. pro Rusko několik ohromných existenčních pohrom, v souboji s nacismem ztratili skoro 30mil občanů.

Rusové vnímají vojenskou neutralitu tohoto území velmi citlivě, snaha NATO obsadit tato území bude vždy z ruské strany vnímána jako akt agrese - ohrožení národní bezpečnosti.

 

Vladimir Putin is a tough but thin-skinned leader who is squandering his country’s potential, Hillary Clinton said on Wednesday, a day after she likened the Russian president’s actions on the Crimean peninsula to those of Adolf Hitler in the 1930s, when Germany under the Nazis kept talking about how they had to protect German minorities in Poland and Czechoslovakia. - Hillary Clinton, zde.

O tom, že za "nafukováním hrozby imperiálního Ruska" stojí také snaha lidí v Pentagonu získat pro sebe více peněz daň. poplatníků, píše italský list Politico - originál ZDE

 

 

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger k ukrajinské krizi (ZDE).

Spojené státy musejí přestat zacházet s Ruskem jako s vyšinutcem, kterého je nutno trpělivě učit pravidla "jak se chovat", která (ovšem) určil Washington.

"Putin je velmi dobrý stratég - vychází z premis ruské historie. Nerozumí americkým hodnotám a americké psychologii."

"Američtí stratégové zase nerozumějí ruské historii a psychologii."

Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA.

 

Osobně tak bohužel už US administrativě jejich bohulibá slova o lidských právech a ochraně západních hodnot - při pohledu na současný destabilizovaný svět, hysterické protiruské tažení v USA a měření mnoha událostí dvojím metrem - už nevěřím.

Zůstávají za nimi rozvrácené země, migrační vlny a nárůst terorismu. A jejich ohromné zbrojní výdaje jsou čistě na dluh, zatímco doma země postrádá investice.

Všechny signály a fakta nasvědčují, že Spojené státy mají vážný problém se svojí důvěryhodností, a v takové chvíli se bohužel velmi špatně jedná o jakékoliv nukleární dohodě s totalitní Severní Koreou.

A čím hlasitěji hovoří US prezident o lidských právech, tím podivněji to zní.

 

napsal: Pavel Sedlák

 

Vynikající dokument o Severní Koreji a jeho vládci Kim Čong-un, uvedený na ČT2, přináší pro mnohé lidi na západě skutečně nové a neznámé informace - Severní Korea se mění, hladomory a tyranie, tak typické pro jeho otce Kim Čong-ila, jsou dnes už na ústupu, dík novému impulsu modernizace.

Jakou cestou ovlivnit tuto proměňující se zemi?

Opravte si názory, podle posledních informací - doporučím od času 26:50 (a dále).

 

 

-------

 

Volně související odkazy:

 

Tereza Spencerová k tomu v r.2015 dodává (ZDE):

V půli května r.2015 New York Times (výhradně s odkazem na nejmenované "vysoké izraelské zdroje") otiskl analýzu, z níž vyplývají izraelské plány tvrdě zasáhnout Hizballáh...

Jak připomíná Franklin Lamb, americká sionistická lobby má Hizballáh jen za pobočku íránských lidových milicí, která slouží íránským hegemonistickým zájmům v regionu, a jako taková musí být zničena.

A spolu s ním by měl být do války přímo zatažen i Írán, což by ve výsledku znamenalo – pro izraelskou vládu premiéra Benjamina Netanjahua – vysněný konec mezinárodní dohody o íránském jaderném programu.

 

NUKLEÁRNÍ DOHODA S ÍRÁNEM - IZRAEL, TURECKO A SAUDI PROTI

Izrael přitom podle všeho koordinuje své kroky "s osou Turecko-Saúdská Arábie".

S Rijádem už vytvořil faktickou koalici s cílem zablokovat jadernou dohodu USA, Ruska, Číny, Británie, Francie a Německa s Íránem, podporuje saúdskou agresi proti Jemenu a stejně jako Turecko a Saúdská Arábie podporuje džihádisty bojující proti Asadovu režimu v Sýrii.

Zajišťuje lékařskou péči kajdistům, kteří proti syrským vládním jednotkám bojují na Golanech, v několika případech syrské jednotky přímo bombardoval a k tomu už i zabil několik příslušníků Hizballáhu a s nimi i íránského generála, který působil jako poradce syrské armády.

Logiku těchto izraelských útoků už před dvěma lety nastínil někdejší izraelský velvyslanec v USA (a blízký poradce premiéra Netanjahua) Michael Oren:

"Největší nebezpečí pro Izrael spočívá ve strategické ose od Teheránu přes Damašek až po Bejrút. A Asadův režim považujeme za úhelný kámen této osy.

Vždy jsme chtěli, aby Bašár Asad padl, vždy jsme dávali přednost špatným hochům, kteří nejsou podporováni Íránem, před špatnými hochy, kteří Íránem podporováni jsou."

A loni v létě Oren upřesnil, že:

Izrael by v Sýrii viděl raději vítězství Islámského státu než Asada:

"Z izraelského pohledu platí, že pokud už tu má být nějaké trvalé zlo, pak ať je to zlo sunnitské."

 

 

Proč nás (Spojené státy) nechtějí Arabové v Sýrii?

To understand this dynamic, we need to look at history from the Syrians’ perspective and particularly the seeds of the current conflict. Long before our 2003 occupation of Iraq triggered the Sunni uprising that has now morphed into the Islamic State, the CIA had nurtured violent jihadism as a Cold War weapon and freighted U.S./Syrian relationships with toxic baggage.

 

 

SPIEGEL:

Geopolitical Tremors: America, Nuclear Talks and the New Middle East

Last week, the situation was particularly absurd. On the one hand, the US supports the Sunni military coalition in Yemen that is bombing an Iran-supported rebel group. On the other hand, the US provided air support to a Shiite militia that is being led by an Iranian general.

Political certainties are becoming hazier. Who are America's enemies and who are its allies, does Israel still enjoy its status as inalienable ally? Many of the constants that have characterized the Middle East for decades are no longer as assured.

No other country, apart from Israel, has been the recipient of as much high-tech weaponry as the arch-conservative monarchy of Saudi Arabia. Despite the brutal oppression of every opposing voice and the years spent financing Islamist terror via "charitable" organizations, Washington has continued to feel bound to the Saudis. But that may not last. Because fracking at home has reduced American dependence on oil from Saudi Arabia and the rest of the Middle East.

Furthermore, Saudi Arabia, which is Sunni, and Iran, which is Shiite, are both fighting for supremacy in the Middle East -- in Syria, in Iraq and, most recently, in Yemen. But in contrast to previous years, American interests of late have sometimes overlapped to a considerable degree with those of Iran. Indeed, whereas relations between Washington and the Israeli leadership have sunk to an all-time low in recent weeks, Tehran has become a de-facto partner in the ongoing fight against Islamic State, even if neither side is willing to say as much.

 

 

Literární noviny, 23.9.2017

Otázka: V rámci ostravských Dnů NATO jsme přivítali naše spojence ze Saúdské Arábie, což vyvolalo povyk. Nejen proto, že naši spojenci dlouhodobě masakrují sousední Jemen, ale i proto, že, jak jsme rozebírali i zde, se jejich nadace roztahují po Evropě a šíří nepěknou verzi islámu (*wahhábismus). O stavu lidských práv v Saúdské Arábii raději nemluvě. Zvala byste Saúdy? K čemu jsou vlastně nezbytní pro velení NATO?

T. Spencerová:

Už jsem o tom mluvila – pokud chci úspěšně bojovat s terorismem, musím v první řadě přerušit finanční toky, které vedou v mnoha případech právě ze Saúdské Arábie.

Zvát je k nám, aby tu předváděli (*jako jedna z nebohatších zemí), jak hezky umějí létat a tudíž i bombardovat třeba v tom Jemenu (*jedné z nejchudších zemí světa), je fakt nechutné.

Netuším, v čem jsou nezbytní pro velení NATO, ale stačí se podívat na čísla z posledních měsíců a týdnů:

Od počátku saúdské agrese do Jemenu Británie prodala Saúdům zbraně za šest miliard dolarů, Katar z Británie koupí 24 stíhaček za další miliardy, Trump na počátku léta prodal Saúdům zbraně za skoro 400 miliard dolarů, americké zbraně za skoro čtyři miliardy nově poputují k diktátorům v Bahrajnu, jehož policii ta britská (za peníze) učila, jak lidi mučit a nenechávat na nich stopy, Itálie za loňský rok prodala Saúdům zbraně za 14 miliard eur, a v poslední době vycházejí na povrch informace, podle nichž jsou největším "hubem", přes který v Perském zálivu proudí finance i zbraně teroristům, Spojené arabské emiráty, kam tolik i Čechů tak rádo jezdí na dovolenou…

Nemá smysl pokračovat. Všechny ty diktátorské islamistické režimy si naše krásné a demokratické politiky prostě umějí koupit. Až zase některý z nich spustí něco o lidských právech, a vsaďte se, že spustí, protože to je přece naše "nejvyšší hodnota", přestaňte ho poslouchat. A hlavně volit, samozřejmě.

 

 

 

Zpráva Brookings uvádí následující scénář změny režimu v Sýrii (2012):

"Izrael by mohl rozmístit jednotky na nebo poblíž Golanských výšin, a tím by mohl odvést pozornost sil režimu od potlačování opozice. Toto rozmístění by mohlo vyvolat u Assadova režimu obavy z války na více frontách, obzvláště pokud by Turecko bylo ochotno učinit totéž na své hranici a pokud by byla syrská opozice nepřetržitě zásobována zbraněmi a cvičena."

 Daniel Byman, Michael Doran, Kenneth Pollack, and Salman Shaikh - Saving Syria: Assessing Options for Regime Change, The Brookings Institution, Washington D.C., March 2012, accessed in www.scribd.com/doc/108893509/BrookingsSyria0315-Syria-Saban

a viz i NATO vs. Syria, By Philip Giraldi, December 19, 2011

 

Zdá se, že je to přesně to, co se odehrává na počátku října 2012. Autoři zprávy Brookings mají vazby na jisté prominentnější válečníky, stojící za Bushovou-Cheynyho válkou proti Iráku. Jejich sponzor, Sabanovo centrum pro středovýchodní politiku, má za členy také zahraničně-politické poradce republikánského pravičáckého kandidáta Mitta Romneyho, otevřeně upřednostňovaného kandidáta Netanyahu.

Sabanovo centrum

pro středovýchodní politiku Brookings, které zprávu vydalo, je výtvorem povstavším z obrovského daru Haima Sabana, Američana s izraelským občanstvím a mediálního miliardáře, který rovněž vlastní velkého německého mediálního obra Pro 7.

Haim Saban otevřeně říká, že jeho cílem je prosazovat specifické izraelské zájmy prostřednictvím své filantropie (* tzv. financování "bohulibých aktivit"). New York Times kdysi označily Sabana za "neúnavného milovníka Izraele".

Saban těmže novinám v rozhovoru v r. 2004 řekl:

"Jsem mužem jedné věci, a tou věcí je Izrael."

10 - Andrew Ross Sorkin, Schlepping to Moguldom, September 5, 2004, accessed in NYT (zde), see also Source Watch, Haim Saban, accessed in Sourcewatch.org (zde)

 

Sabanovo centrum - jasné neokonzervativní a likudnické vazby.

Vědátoři v Saban, stejně jako v jeho představenstvu, mají jasné neokonzervativní a likudnické vazby. Patří k nim, v minulosti nebo nyní, Shlomo Yanai, bývalý šéf vojenského plánování izraelské armády; Martin Indyk, bývalý americký velvyslanec v Izraeli a zakladatel pro-izraelského Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku (WINEP), velké likudnické lobby ve Washingtonu. K významným externistům patří Avi Dicter, bývalý šéf izraelské Shin Bet; Yosef Kupperwasser, bývalý šéf výzkumné sekce direktorátu vojenské rozvědky izraelské armády. K členům patří i Bruce Riedel, expert CIA na Střední východ s 30 letou praxí a Obamův poradce pro Afghánistán; (11) Kenneth Pollack, další bývalý expert CIA na Střední východ, který byl obviněn v rámci izraelského špionážního skandálu, když byl představitelem Bushovy vlády pro národní bezpečnost (12).

Proč by se Izrael chtěl zbavit "nepřítele, kterého zná", Bashara al-Assada, a vyměnit ho za režim Muslimského bratrstva?

Pak by byla zdánlivě bezpečnost Izraele ohrožena tím, že by měl fanatické režimy Muslimského bratrstva v Egyptě na jihu a v Sýrii na severu, a možná také v Jordánsku.

 

 Geopolitický rozměr

Významnou otázkou, kterou je třeba položit, je, co by mohlo spojovat Izrael, Turecko a Katar
ve formě nesvaté aliance na jedné straně, a Assadovu Sýrii, Írán, Rusko a Čínu na straně druhé, v tak smrtící konfrontaci kvůli politické budoucnosti Sýrie?

Jednou z odpovědí je energetická geopolitika.

Při geopolitickém posuzování Středního východu je ještě třeba plně docenit
dramaticky rostoucí význam kontroly nad zemním plynem pro budoucnost nejen zemí produkujících zemní plyn na Středním východě, ale také pro EU a Euroasii, včetně Ruska coby producenta a Číny coby spotřebitele.

Zemní plyn se rychle stává oblíbeným zdrojem "čisté energie", nahrazujícím uhlí a jaderné elektrárny v celé Evropské unii,

...obzvláště poté, co Německo rozhodlo o odstavení svých jaderných elektráren po katastrofě ve Fukušimě. Plyn je považován za mnohem "zelenější" u tak zvaného "uhlíkové otisku". Jediným realistickým způsobem, jakým budou vlády EU, od Německa a Francie po Itálii a Španělsko, schopny dodržet EU nařízené snížení emisí CO2 do r. 2020, je výrazný posun ke spalování plynu namísto uhlí.

Objev obrovských zásob plynu v Izraeli (spíše na okupovaných palestinských územích – p.p.), v Kataru (společné ložisko s Íránem) a v Sýrii, v kombinaci s vynořováním se EU coby potenciálně největšího světového spotřebitele zemního plynu, vytváří zárodky současného geopolitického střetu kvůli Assadovu režimu.

- text převzatý z analýzy války v Sýrii z r.2012: zdroj ZDE (česky zde),

(F. William Engdahl - "nesvatá" koalice proti Sýrii)

 

 

 

BROOKINGS INSTITUT O USA, ČÍNĚ A SEVERNÍ KOREJI

2016 - zde

Richard Bush served in the U.S. government for nineteen years.

Since 2002, he has been a senior fellow at the Brookings Institution

and director of its Northeast Asian Policy Center.

 

 

Démon Írán: Mýty a propaganda vs. realita bez iluzí a předsudků.

tiscali.cz, autor František Kalenda, vynikající text z r.2015 - zde

Není od věci zmínit, že režim ajatolláhů představuje neopomenutelná rizika, nicméně ta se týkají především samotných Íránců; jsou jím porušována lidská práva, ale ve srovnání s nejbližším muslimským spojencem Spojených států, Saúdskou Arábií, je Írán téměř dokonalou demokracií, v jehož parlamentu má zastoupení i tamní židovská komunita.

Dokonce i prominentní americký novinář Fareed Zakaria, který srovnával postavení a práva žen v Saúdské Arábii a Íránu, soudí, že íránské ženy jsou na tom ve všech ohledech lépe než saúdskoarabské ženy.

 

 

Pat Buchanan - Israel First or America First?

Thursday - December 29, 2016

 

 

-----

 

Širší souvislosti a odkazy, velmi volně související:

 

BBC o konci říše římské a současných problémech západních zemí.

By the 3rd Century, Rome was increasingly adding new things – an army double the size, a cavalry, subdivided provinces that each needed their own bureaucracies, courts and defences – just to maintain its status quo and keep from sliding backwards. Eventually, it could no longer afford to prop up those heightened complexities.

It was fiscal weakness, not war, that did the Empire in.

Problémem nebyla válka, ale vnitřní fiskální problémy (stále větší říše s rostoucími nároky elit, viz odkaz), trvající ve stupňující se spirále (krizí) víc než sto let.

 

 

V souvislosti s pádem říše římské a současnými problémy západu

- hádejte, kdy a kým byl napsán tento následující text?

By the middle of the stage of financial capitalism however, the organization of financial capitalism had evolved to a highly sophisticated level of security promotion and speculation which did not require any productive investment as a basis.

Corporations were built upon corporations in the form of holding companies, so that securities were issued in huge quantities, hringing profitable fees and commissions to financial capitalists without any increase in economic production whatever.

Indeed, these financial capitalists discovered that they could not only make killings ouf the issuing of such securities, they could also make killings out of the bankruptey of such corporations, through the fees and commissions of reorganization.

A very pleasant cycle of flotation, bankruptcy, flotation, bankruptcy began to be practiced by these financial capitalists.

The more excessive the flotation, the greater the profits, and the more imminent the bankruptcy. The more frequent the bankruptcy, the greater the profits of reorganization and the sooner the opportunity of another excessive flotation with its accompanying profits.

This excessive stage reached its highest peak only in the United States.

In Europe it was achieved only in isolated cases. The growth of financial capitalism made possible a centralization of world economic control and a use of this power for the direct benefit financiers and the indirect injury of all other economic groups.

 

Česky (volný a krácený překlad):

Stabilní období se změnilo v období deflace a ekonomické deprese (krize). Finanční kapitalismus (řízený bankami) neměl narozdíl od komerčního (obchodního) kapitalismu a průmyslového kapitalismu žádný zájem na výměně nebo výrobě zboží, ale pouze na spekulaci, vrcholící v potěšujícím cyklu opakovaných flotací (emisí obligací) a bankrotů, s velkým ziskem pro bankéře - ti spekulovali nejen s obligacemi, ale s bankroty, s poplatky a komisemi při následných (*často i státem podporovaných) reorganizacích, které samozřejmě vedly jen k dalším velkým emisím obligací, bankrotům, atd...

Tento růst finančního kapitálu měl vrchol především v USA..., umožnil centralizaci kontroly světové ekonomiky, která byla využita pro přímý zisk finančníků a nepřímé poškození všech ostatních ekonomických skupin (*konec volné soutěže, konkurence).

/ odpověď: Carroll Quigley, vynikající a uznávaný akademik z Georgetown university, ve své "super-knize" ze 60.let Tragedy and Hope - ZDE. Pasáž o monopolech a finančním kapitalismu (bankách) v PDF str.351-352, v knize str.336-337. /

 

 

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Jen pro ty, kteří neznají ty společnosti na seznamu (kromě bank), tak např. Vanguard Group je asi nejdůležitějším akcionářem US zbrojní firmy Rytheon, která má na starosti raketovou obranu proti balistickým střelám (systém AEGIS, Ballistic Missile Defense BMD), a která např. má profit z těch všech radarů, z nichž jeden měl stát (zcela nesmyslně) i nedaleko Prahy (většinou se staví v pustinách, odlehlých místech).

 

 

SPIEGEL, 10. září 2015

America's Oligarch Problem: How the Super-Rich Threaten US Democracy.

Ačkoliv v krizi v r.2008 neutrpěli za Obamy nejbohatší žádné ztráty a šéfové největších bank získali skvělé prémie i smlouvy na vysoké odstupné, zatímco nejchudší nesli všechny náklady, nejbohatší jsou nyní prostě proti všemu, co by mohlo pomoci 90pct nejchudších ve zlepšení podmínek, v šanci na růst jejich možností.

Tyto postoje betonují rozdíly mezi 1pct nejbohatších, kteří vlastní 90pct zisků, zatímco střední třída je stále menší a víc lidí chudne. Podle bývalého prezidenta Jimmy Cartera jsou nyní USA oligarchií s neomezeným podplácením.


I když jsou Američané více zvyklí akceptovat rozdíly mezi chudými, střední třídou a bohatými, současné poměry jsou i na Ameriku již neúnosné

a americký sen se tak pro mnohé rozpadá.

 - píše Spiegel.

 

 

Víc v češtině např. vynikající analýza na webu ČRo, proč vyhrál Donald Trump volby?

ČRo, 5. 3. 2016 - ZDE. (originální english version - HERE)

Příjmová nerovnost - obrázek z článku na ČRo, foto: Dorothea Lange, CC0 Public domain.

 

 

Meanwhile, a widening gap between rich and poor within those already vulnerable Western nations will push society toward further instability from the inside. “By 2050, the US and UK will have evolved into two-class societies where a small elite lives a good life and there is declining well-being for the majority,” Randers says. “What will collapse is equity.”

BBC, 18.dubna 2017, zde.

 

 

iDNES, 18. 3. 2014:

Lidstvo kvůli změnám klimatu čekají války o zdroje, varuje studie.

Původní anglický zdroj (článek v The Independent) je zde.

 

 

Armadninoviny.cz, 7. 5. 2013:

Vypukne v roce 2030 americko-čínská válka o zdroje?

(původní anglický zdroj zde, související a zásadní také zde).

 

 

 

-------

 

 

 

BONUS č.1

Ivan Katchanovski z university Ottawa o operaci na Majdanu - ZDE.

Stručný souhrn studie a jejích závěrů - volně přeloženo:

Masakr téměř padesáti demonstrantů na Majdanu (*náměstí v Kyjevě) dne 20.února 2014 byl zlomem v ukrajinské politice a bodem zvratu v (dosud diplomatickém) konfliktu mezi Západem a Ruskem o Ukrajinu.

Toto masové zabíjení demonstrantů a policistů vedlo ke svržení pro-ruské vlády Viktora Janukovyče, bylo začátkem občanské války na východní Ukrajině, bylo začátkem ruské intervence na Krymu a vojenské podpory vzbouřenců Donbasu, bylo začátkem nové fáze mezinárodního diplomatického konfliktu Západu a Ruska o Ukrajinu.

 

Závěry vyšetřování (Porošenkovy) nové vlády, vzniklé po svržení Janukoviče (a ukrajinských médií) zněly, že "masakr byl spáchán vládními odstřelovači a speciálními policejními jednotkami prezidenta Janukovyče."

Tyto závěry byly prakticky bez výhrad všeobecně přijaty západními vládami, západními médii a také mnohými západními vzdělanci.

Ukrajinské vládní vyšetřování identifikovalo členy zvláštní pořádkové jednotky Berkut jako odpovědné z vraždy absolutní většiny protestujících, ovšem nebyly zveřejněny žádné důkazy na podporu těchto tvrzení, s výjimkou videa z masakru.

 

(Hlavní) otázkou je, která strana zorganizovala tento snajperský masakr?

Tato studie je prvním akademickým zkoumáním tohoto klíčového případu masového zabíjení. Kvalitativní obsahová analýza zahrnuje následující zdroje:

- Asi 1500 videí a nahrávek živých internetových a televizních vysílání (150GB).

- Zpravodajské reportáže a příspěvky na sociálních médiích od více než sta novinářů, pokrývajících masakr z Kyjeva.

- Asi 5000 fotografií.

- Téměř 30GB veřejně dostupných záznamů rádiových hovorů, jak odstřelovačů tak velení speciální jednotky Alfa (Bezpečnostní služby Ukrajiny) a vnitřních vojsk /*existují jak záznamy radio-amatérů z masakru, zachycené skenery rádiové komunikace, schopnými zachytit policejní i jiné frekvence, tak oficiální záznamy rádiové komunikace jednotek /.

- studie využívá také terénní výzkum na místě masakru, zprávy od očitých svědků obou stran - demonstrantů Majdanu i velitelů vládních speciálních jednotek, prohlášení jak bývalých tak i současných vládních úředníků.

- Studie používá odhady přibližných balistických trajektorií střel a typů použitých zbraní, srovnává také způsobená střelná zranění demonstrantů i policie.

Studie stanoví přesný časový plán pro různé události masakru,

umístění střelců, vládních odstřelovačů, čas a přesné místo úmrtí téměř 50 demonstrantů. Také stručně analyzuje další významné případy násilí během a po skončení "euromajdanu."

 

Závěry studie - stručný souhrn.

Toto akademické šetření došlo k závěru, že:

"Masakr byl předem připravenou operací pod falešnou vlajkou."

...která byla racionálně naplánována a provedena s jasným cílem svržení ukrajinské vlády a převzetí moci v zemi.

Byly zjištěny důkazy o zapojení aliance ultra-pravicových organizací, konkrétně Pravého sektoru, strany Svoboda a oligarchických stran, například Vlasti.

Skrytí střelci se nacházeli v nejméně 20 budovách, které byly pod kontrolou příznivců Majdanu, v jimi kontrolovaných oblastech. Studie prezentuje množství důkazů a svědectví, že mnozí demonstranti a policisté byli zabiti z těchto míst (celkem jde přibližně o 70 svědectví).

Několik videí zachycuje přímo odstřelovače střílející z těchto budov, studie pak dále využívá množství videí, fotografií a očitých svědectví - provádí srovnání přesných pozic demonstrantů v době jejich usmrcení s jejich zraněními, se vstupem a výstupem střel, s možnými drahami střel (odhalení pozice střelců, směru střelby).

 

Studie prezentuje důsledky těchto zjištění pro pochopení podstaty změny vlády na Ukrajině, občanské války v Donbasu, souvislostí ruské intervence na Krymu a ruské vojenské podpory Donbasu, vztahu masakru s mezinárodním konfliktem Západu a Ruska o Ukrajinu.

 

*Poznámka - generální prokurátor Ukrajiny Jarema vyšetřil první tři úmrtí na Majdanu, lidé byli zastřeleni loveckou puškou - tedy nikoliv Berkutem. Po oznámení výsledků byl okamžitě novou ukrajinskou vládou propuštěn, aniž by to vyvolalo byť jen nejmenší zájem západních politiků a médií - o toto vyšetřování a jeho závěry.

Detaily ZDE:

Letos 22. ledna Jarema oficiálně oznámil, že první tři oběti z Majdanu, Sergej Nigojan, Alexandr Žižněvský a Roman Senik, nebyli zastřeleni z policejních zbraní, ale loveckou puškou. Sice se situaci snažil zachránit tvrzením, že "má důkazy o tom, že milice do svých zbraní používala lovecké patrony", ale moc toho už neuhrál. Tím spíš, že zástupce velitele hlavní správy ministerstva vnitra Vitalij Sakal shrnul, že první oběti milice zkrátka nezabila.

To už ale Jarema vydržel ve funkci jen několik dní a podal sám demisi, aniž by čekal, až ho parlament oficiálně odvolá. S ním odešla i většina jeho nejbližších spolupracovníků.

 

Právě zasažený strom ukazuje (ve videu je vidět zásah), že střelba odstřelovačů šla v tomto případě ze směru hotelu Ukrajina (z "červené zóny", modrá ukazuje místo kameramana), lidem do zad a ze směru, před kterým se vůbec nechránili. Hotel Ukrajina byl hlavním sídlem Pravého sektoru, ukrajinských ultra-nacionalistů.

Není tedy možné, aby zde střílel Berkut, čemuž nasvědčuje i směr obrany lidí, střelba jim šla do zad, takových případů je popsáno a zdokumentováno (videem, svědectvím účastníků) více, viz ZDE.

 

 

- zajímá vůbec západní země, kdo přesně střílel na Majdanu?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KULTURNÍ REVOLUCE V USA:

BOURÁNÍ SOCH - ZNAK POKROKU SPOLEČNOSTI,

NEBO IDEOLOGICKÁ VZPRUHA NOVODOBÝM "UŽITEČNÝM IDIOTŮM",

KTEŘÍ TAKTO PODPOROVANOU "KULTURNÍ HYSTERIÍ"

SLOUŽÍ JINÝM CÍLŮM, KTERÉ VE SKUTEČNOSTI VŮBEC NEZNAJÍ?

 

29. 8. 2017

hlavní zdroje: zde a zde a zde, české překlady zde a zde a zde.

 

Základní otázkou dnešní doby není ani masová nekontrolovaná migrace, ani útoky teroristů, dokonce není podstatné ani to, zda NATO šíří "demokracii a západní hodnoty", nebo naopak ničí jiné typy společností kvůli zisku oligarchů a super-boháčů, kteří dávno ovládli politiku.

Základní otázka dnešní doby zní (jak popsal i Václav Havel v Moci bezmocných, r.1978):

 

"Lze stále rostoucí rozpor mezi skutečným stavem společnosti

a jeho falešným mediálním obrazem, propagandisticky budovaným těmi u moci,

přebíjet stále větší dávkou lží a propagandy?

Kdy se taková "velká lež" zhroutí?

 

/*V. Havel v Moci bezmocných i odpověděl, parafrázuji: "...až se obyčejní lidé přestanou bát té "už post-totalitní" moci a jednoho dne se postaví té "velké lži o dobru pro všechny" na odpor, a tím ta již mnoha vnitřními rozpory oslabená moc zhyne, rozplyne se jako pára nad hrncem." Post-totalitou nazývá systém už méně násilný, kde lidé až na výjimky sami dobrovolně cenzurují své názory a jaksi setrvačně sklánějí hlavu v zažitém rituálu lží.  /

 

Je možné, že právě v této "intenzivní fázi lží" ve společnosti se ocitl tzv. vyspělý západ?

A že například to zuřivé násilí proti sochám otců zakladatelů USA (viz hlavní odkaz) slouží hlavně k tomu, aby tato "lživá (multi) kulturní revoluce" zakryla právě tu stále intenzivněji tajenou pravdu, a zamezila racionální a svobodné diskusi ve společnosti?

(A že také slouží ideologickému sjednocení mladých "revolucionářů", kteří přece chtějí lepší svět pro všechny, aniž by si přitom uvědomovali, k jakým vysoce neblahým koncům to vše zcela zákonitě dospěje - podle známého hesla "kdo nejde s námi, jde proti nám" - počínaje sepisováním "seznamů odpůrců", konče násilím proti lidem a názorovou totalitou?)

Víc o této nastupující totalitě aktuálně dva skvělé články z domácích zdrojů - zde a zde.

/ * z prvního ocituji názor vysokoškolsky vzdělaného člověka, který komentuje "školení neziskovky pro udávání lidí s nevhodným názorem" a následně další širší souvislosti: "Kuriózní je třeba případ opakovaného zrušení německých účtů XY-Einzelfall na Twitteru, které přitom jen agregovaly články z oficiálních médií. Už ani to se tam nesmí. Dávat fakta vedle sebe, nedej bože do souvislostí. ... Vždy, když nějaká ideologie narazí na své limity, má dvě možnosti. Buď se zreformovat, nebo ten náraz vydávat za své zdárné pokračování. Ale na to je potřeba zavřít ústa všem, kteří to tak nevidí, a utáhnout šrouby..." /
 

 

Jak se v tom všem tedy zorientovat, přece rasistické organizace (jako např. KKK v USA) stojí proti pokrokovým mladým lidem - to je snad každému jasné, kdo je tady ten dobrý a kdo je ten zlý?

Není to tak jednoduché, jak to vypadá, protože v každém proudu názorů existují jak pozitivní, tak i negativní (radikální, násilně anarchistické, nacionalistické nebo dokonce rasistické) skupiny.

A pokud máte velký mediální vliv, dokážete tyto malé skupiny neadekvátně vyzdvihnout, dokážete zmanipulovat obraz událostí tak, že jedna široká skupina bude nakonec vypadat jako zcela dobrá, a ta druhá zcela špatná, a takto zfalšovaný obraz, kde důraz u jedné skupiny dáte na malé radikální ostrůvky, zatímco u druhé negativa zcela zakryjete (zde), poslouží k manipulaci celé společnosti, aniž by běžní lidé zaznamenali, že jsou takto promyšleně manipulováni.

 

"BIG LIE" - VELKÁ LEŽ

Pojďme se nyní podívat na konkrétní signály, které dokáží při hlubší analýze takovou manipulaci (tzv. velkou lež - "big lie") odhalit.

Potřebujeme k tomu pouze otevřenou a nezaujatou mysl (tzv. kritické myšlení), kvalitní a na vládách nezávislé zdroje pro hodnocení klíčových událostí, a ochotu posuzovat tyto události "akademickým způsobem" - tedy nejdříve získat o události co nejvěrnější obraz, a teprve z něj činit závěry, kdy ale nemůžeme vynechat fakta, která se nám nehodí.

Propagandisté postupují jinak - potřebují jistý obraz událostí, který je předem známý, kterému naopak přizpůsobují fakta, tedy nehodící se události z obrazu vytěsní.

Toto je klíčový rozdíl v metodě práce s fakty.

 

 

První signály, že vývoj se ubírá špatným směrem.

 

Kdo sleduje vývoj po konci studené války, kdy se rozpadl východní socialistický blok zemí, dovršený rozpadem Sovětského svazu, tak zjistí, že zde existují asi tři hlavní fáze vývoje:

- po rozpadu následoval samovolný rozpad dalších zemí (např.Československa, Jugoslávie),

  přidružily se problémy v Čečensku (a dalších regionech), pro Rusko vždy důležité

  oblasti pro zamezení pronikání radikálního islámu z jihu přes Kavkaz do Ruska.

 

- samotné Rusko i s pomocí západu dospělo v r.1998 do hluboké krize - rozkladu státu.

  Západní pomoc, zastřešená Harvardem, byla zdefraudována (zde), a neo-liberální západní

  recepty pro obnovu (společně s ohromě ztrátovou ruskou privatizací, zde) dovedly zemi

  k lacinému výprodeji surovin, bohatnutí oligarchů a hrozícímu rozpadu celého Ruska.

 

- Po stabilizaci po r.2000 (jak v Česku a dalších post-totalitních zemích, tak i v samotném

  Rusku) se asi od r.2004 podařilo nastartovat ekonomický růst; ale v USA tou dobou už

  neo-konzervativci republikánské strany přijali (v r.1998) doktrinu "o výjimečnosti a

  předurčenosti USA tvarovat svět ve prospěch svých zájmů, zájmů k USA loajálních

  spojenců i dobra celého světa (Pax Americana) i v novém 21. století.

  (viz zásadní vládní text PNAC, kde jsou obsáhlejší přesné citace v tomto duchu, níže).

 

 

Odkazy k ruské privatizaci a transformaci jsou skutečně poučné:

27.2. 2006, By David McClintick: HOW HARVARD LOST RUSSIA

The best and brightest of America's premier university came to Moscow in the 1990s to teach Russians how to be capitalists. This is the inside story of how their efforts led to scandal and disgrace.

Ti nejlepší a nejchytřejší z prémiové americké university přišli v 90. letech do Moskvy, aby naučili Rusy "jak být kapitalisty". Toto je podrobný a veřejnosti neznámý příběh, jak jejich činnost vedla ke skandálu a hanbě.

 

30. 10. 1998, iHNED: Dimitrij Běloševský - Éra Borise Jelcina je u konce

Skutečně vynikající článek, popisující výsledky transformace ruské společnosti.

 

2001, The Yale Herald:  HARVARD-RUSSIA AID CASE

U.S. suit against Harvard seeks $120M (defraudace vládních peněz, 120mil usd).

 

Former U.S. Ambassador to the Soviet Union:

The U.S. and Nato Are Provoking the Ukrainian Crisis.

Bývalý velvyslanec v Moskvě, pan John Matlock, potvrzuje, že slib západních politiků, že "NATO se nerozšíří ani o palec na východ, pokud Rusko dovolí sjednocení Německa a jeho vstup do NATO" (po r.1989), opravdu zazněl. Neměl ale podobu podepsané mezistátní dohody, šlo o ústní "diplomatickou deklaraci" (tedy deklarování úmyslů).

Současná krize (*v Gruzii 2008 a na Ukrajině v r.2014) byla podle něj předvídatelná, protože přibližování NATO k ruské hranici bylo "přesně tím, před čím jsme varovali", každá ruská vláda podle něj v určité chvíli rozpozná v tomto "nepřátelský akt" a bude se bránit všemi dostupnými prostředky.

John Matlock také upozorňuje, že není nejmenších pochyb, že vláda USA se přímo zapojila do podpory puče - svržení ukrajinského prezidenta, dokonce někteří diplomaté přímo jezdili mezi protestující a podporovali je. Není tady pochyb, říká diplomat, že jsme byli přímo a hluboce zapojeni do těchto změn.

(* V oblasti mezinárodního práva je toto vážným zpochybněním postupů vlády USA vůči jiným zemím, kde demokratické státy v žádném případě nikdy přímo nezasahují do vnitřního politického vývoje v jiných zemí, což je vyjádřeno i v chartě OSN. V případě "blízkého okolí" super-velmocí to pak opravdu platí "dvakrát", tam je to v reálné politice vnímáno vždy jako velmi citlivá otázka; Kyjev je pak historicky pro Rusko skutečně zvlášť citlivou oblastí, protože toto území je historicky úzce spjato se vznikem ruské státnosti, a také všechny hlavní ohrožení Ruska - fatální dobyvačné války - přišly právě přes toto území, proto vojenská neutralita této země je skoro hlavním strategickým zájmem bezpečnosti dnešní Ruské Federace; víc aktuálně i zde.)

 

ad Kavkaz - ISIL se už také nechal slyšet, že by mohl zaútočit i na Kavkaz, s pomocí tamních radikálů z Gruzie a Čečenska - ZDE , ZDE .

 

 

 

 

Pak - jako na zavolanou - přišlo 11. září 2001.

 

Psal jsem o 11. září a různých indíciích (jednou z nich je i studie doc.Němce z VUT Brno, o pádu výškových ocelových budov), které nasvědčují, že nám vláda USA dosud neřekla celou pravdu kolem této zlomové události. Například takové "šikmé řezy" s taveninou kolem - viz obrázek, jsou typické pro "řez výbušninou" při demolicích.

 

Tato událost se stala novodobým fenoménem hned v několika ohledech:

Nikdy předtím nebyla tak mocná země tak zákeřně napadena, snad jen v Pearl Harboru.

Nikdy předtím nevznikl v US administrativě takový konflikt, jako kvůli plánované následné "válce proti terorismu", která se rychle změnila v plán napadení Iráku.

A nikdy předtím se nespojilo v protestech o způsobu vyšetřování 11. září tolik profesionálů, od inženýrů přes architekty, až po piloty velkých dopravních letadel, aby i za cenu osobních problémů zpochybnili vládní verzi průběhu událostí.

 

Tohle nebyli jen nějací běžní "konspirátoři", ale dá se říct, že šlo o širokou odbornou veřejnost, která za pomoci svých dlouholetých zkušeností v oboru a svého nezávislého hledání důkazů zásadním způsobem zpochybnila vládní verzi průběhu událostí 11. září.

To byl opravdu naprostý fenomén.

Část administrativy opustila G. W. Bushe jr., na protest proti jeho zamýšlenému útoku proti Iráku, který považovali za brutální chybu. Např. poradce pro bezpečnost a otázky terorismu čtyř US prezidentů, pan R. Clark, opustil administrativu a napsal knihu Against All Enemies (s podtitulem "uvnitř US války proti teroru"), která r.2004 vyšla i u nás. V ní zpochybnil politiku G. W. Bushe juniora.

Například čtyřhvězdičkový generál Wesley Clark (velel nechvalně známému zásahu NATO v Jugoslávii, kde chyběla rezoluce OSN, a NATO tak bombardovalo Bělehrad podle rezoluce "o humanitární pomoci", což vešlo ve známost jako "humanitární bombardování") v r.2007 nazval kroky neokonzervativců "politickým pučem v USA" (zde), kde malá skupinka lidí rozhodla (pod okolnostmi útoků 11. září) bez jakékoliv širší diskuse v Kongresu o napadení sedmi zemí (počínaje Irákem, přes Súdán, Libyi až k Íránu - toto podle Clarka vyšlo v Pentagonu jako memorandum US ministerstva obrany DOD, autorem byl Donald Rumsfeld), aniž by se zajímali o to, k čemu tyto války povedou (vzestupu terorismu po celém světě, vzniku Islámského státu).

Přidal se i šéf sekce CIA pro Blízký východ a Jihovýchodní Asii, pan Paul R. Pillar, který v r.2006 vydal sérii článků v časopisu Foreign Affairs, kde doložil, že tajné služby odmítly důkazy o zapojení Iráku do útoků 11. září či spojení s Al Káidou - vláda ale tyto fakta zcela vytěsnila.

Víc o tomto podrobně v češtině Jana Ridvanová v r.2007, v textu Preemtivní války jako svět nočních můr (zde), kde kritizuje tuto "novou strategii USA" o světovou dominanci v novém století, činěnou za pomocí nikoliv diplomacie, ale silových zásahů - předcházejících akce druhé strany (preemtivní války).

Tento postup označil za odporující mezinárodnímu právu i český diplomat Belica, ve své knize Co nezavály písky Mezopotámie. Preemtivní války jsou podle něj mezinárodním právem zakázány.

 

Útoky 11. září 2001 v USA se tak jednoznačně a doloženě staly akcelerátorem světového dění po konci studené války.

A doktrina PNAC (neokonzervativního Projektu Nového Amerického Století) přišla s programem "preemtivních válek" (namísto diplomacie), což se ukázalo vážnou chybou.

Svět se dal do pohybu, ovšem jak řekli mnozí důležití lidé v USA, nezamýšlené důsledky těchto válek vedly k destabilizaci světa, až k dnešní situaci masové migrace do Evropy, růstu teroristických hrozeb (Francie například je víc jak rok ve výjimečném stavu), a především k očerňování Ruska (a částečně ekonomicky stále mocnější Číny) a nové studené válce, postavené ovšem na lžích, a nové vlně McCarthismu ("odhalování" názorových oponentů jako "agentů nepřítele"...) v USA, jejich širokému a hysterickému dehonestování hlavními médii, spřízněnými s lidmi u moci, což vede k obrovské krizi v mezinárodních vztazích (*víc o tom aktuálně i třetí hlavní odkaz, zde originál, zde stručně česky).

 

 

Jaké chyby v hodnocení útoků 11. září provedla vláda USA?

Proč to vše, jakých chyb se dopustila vláda USA, že vyvolala takové široké hnutí odporu odborné veřejnosti?

Stručně:

- Událost byla vyšetřována pouze vládní komisí a závěry vyšetřování se nikdy nedostaly před nezávislý soud, který by mohl kriticky zkoumat kvalitu provedených důkazů.

- Vláda nikdy neprovedla forenzní analýzu pozůstatků budov na přítomnost výbušnin (s blahosklonným odkazem, že příčina pádu tří budov WTC1, 2 a 7 je zřejmá, i když zde byla osobní svědectví lidí, že v suterénu budov došlo k ohromným výbuchům - tato svědectví byla plně ignorována), a dokonce nechala tyto důkazy rychle zničit (sloupy budov WTC byly tři měsíce po katastrofě roztaveny v Číně, což je i v USA zcela nezákonný postup).

- U Pentagonu byl piloty velmi vážně zpochybněn jak průběh přibližovacího manévru (byl tak náročný, že při simulacích v r.2016 ho dokázali provést pouze ti nejlepší profesionálové mezi piloty dopravních letadel, což zcela vylučuje provedení laikem s několika málo lekcemi na malé Cesně, kde byl schopen letu pouze s instruktorem, a řízení zvládl pouze za letu, nedokázal s malým letadlem vzlétnout ani přistát), kdy v malé výšce a vysoké rychlosti měla být provedena dlouhá zatáčka a následně přiblížení pro úder do nízké čelní stěny budovy - tak, aby na trávníku před ní nezůstaly prakticky žádné běžně pozorované (u takového typu nárazů) větší pozůstatky konstrukce letadla (křídla, ocasní část, motory by vyryly hluboké rýhy do země), přičemž otvor po nárazu letadla byl menší, než rozpětí křídel.

Nemluvě o faktu, že se nabízel mnohem jednodušší manévr přiblížení s nárazem do střechy, shora, víc v odkazu zde.

Viz foto vlevo, povšimněte si například nepoškozených špulek s kabely, v místě dopadu, stěna budovy spadla až později - kudy se asi to letadlo vlastně protáhlo do budovy...:

Klikněte pro zvětšení velmi výmluvného obrázku vlevo (kde je např. pravé křídlo dopravního letounu?).

 

- Odborníky byl vážně zpochybněn i přirozený průběh pádu všech tří budov (jeho dynamika), kdy nejvíc zarážející byl pád budovy WTC7, která se zcela symetricky a rychlostí volného pádu (jako by pod nejvyšším patrem nabyla žádná ohromná konstrukce z oceli a betonu, jako by v jediné vteřině přestala celá a najednou existovat a všechny spoje se v jediném okamžiku uvolnily) zřítila do své stopy - je prakticky zcela vyloučen takový průběh událostí bez použití výbušnin (řízené demolici domů). Víc viz studie doc. Němce a jeho žačky z VUT Brno zde.

- U WTC1 a 2 byl průběh pádu také vážně odborníky zpochybněn, průběh pádu obou budov byl narozdíl od WTC7 (výbuch dovnitř, imploze typická pro demolice) "výbuchem směrem ven z budov" - tady explozí, ovšem neodpovídá průběh pádu budov - koeficient bezpečnosti budov je vždy minimálně "3" - tedy jakákoliv část budovy unese vždy nejméně trojnásobek váhy budovy nad ní. Část materiálu prokazatelně padala mimo budovu, takže matematické modely jasně napověděly, že demolice budovy vahou padající části by se zpomalovala, byla by nerovnoměrná, a i při dosazení mnoha různých hodnot do matemat. modelů by nikdy neproběhla tak rychle (12-15 vteřin), ale pád by trval 70-120 vteřin, a uprostřed by zůstalo stát silné jádro budovy. Víc viz studie doc. Němce a jeho žačky z VUT Brno zde.

Výbuch obou budov byl natolik odlišný od tohoto průběhu, že je opět zřejmé, že vláda měla zkoumat pozůstatky budov na stopy výbušnin (opět i díky osobním svědectvím o výbuších z místa katastrofy), ona ale namísto toho důkazy rychle zničila.

 

Závěr je zřejmý.

Průběh událostí 11. září je vládou pokřiven a tajen, a vláda USA tak čelí od té doby vážnému podezření, že o těchto událostech ví více než říká, že záměrně lhala.

Pokud tento jasný závěr spojíme s doktrinou neokonzervativců, kteří měli plán napadnout sedm zemí (a využít tak jisté mocenské vákum, které nastalo po pádu Sovětského bloku - přesně o tom hovoří v r.2007 generál W. Clark, citace je níže v odkazech pod článkem),

...tak získáme první hlavní velkou lež po konci studené války:

Mocenský zápas koncem studené války neskončil, naopak tzv. "vítězná strana" se pokusila využít dočasné období své převahy (v období, kdy Rusko bylo v rozkladu) pro "tvarování světa pro své vlastní mocenské zájmy".

Zdroj této informace najdete v citacích z PNAC níže.

 

Když se pak Rusko po r.2004 postupně vzpamatovávalo, začali tito mocní lidé podporovat konflikty v okolí Ruska - s poukazem na šíření demokracie - v realitě šlo ale o snahu zaměstnat Rusko malými konflikty v okolí (to řekl šéf Stratforu, tzv. soukromé stínové CIA, pan G. Friedman, odkaz níže), aby se nemohlo více věnovat probíhajícím válkám na Blízkém východě a v Africe, aby nebylo pro USA vážným světovým soupeřem.

Tak se rozhořela válka v Gruzii v Jižní Osetii (EU toto vyšetřila a první velkou agresi provedly gruzínské jednotky, začaly v noci střílet na civilisty v hlavním správním městě oblasti - Tchinvali), kde byly dva roky prováděny velké západní investice do zbrojení.

Tak se rozhořel i konflikt na Ukrajině, kde opět vláda USA přímo finančně podpořila opozici, proti ruské celní unii (ač ukrajinská vláda věděla, že vstup do evropské celní unie bez kompenzace v řádu 15mld usd bude pro ukrajinské hospodářství katastrofické, což se dnes naplno ukazuje jako pravdivý odhad - viz obsáhlá citace médií níž v odkazech).

Vyšetřování průběhu katastrofy MH-17 je stále nejasné (raketu mohly vypustit i ukrajinské vládní jednotky, to prostě zatím nebylo spolehlivě vyloučeno), a nakonec vstup Ruské Federace v r.2014 do války v Sýrii ukázal, kdo má skutečný zájem zničit Islámský stát, omezit jeho obchod s ropou a vyřešit tamní složitý konflikt.

 

Vyjádření šéfa Stratforu, pana G. Friedmana, je pro pochopení těchto souvislostí naprosto klíčové (viz odkazy níže).

VIDEO - výňatek z přednášky George Friedmana (stojí vpravo) o tom proč a kde bude válka v Evropě - ZDE: "EUROPE, DESTINED FOR CONFLICT?"

Z popisu videa ocituji (jde o úryvek z projevu):

"Odhaluje strategii USA cynickou, bezohlednou a nemorální, přesto fungující.

Cílem USA bylo, je a bude, zamezit spojenectví Německa a Ruska. Součástí je mapa "mezimoří", jak se podařilo USA oddělit Evropu od Ruska, hlavně za pomoci Polska, Pobaltí, Rumunska a Bulharska."

 

Mapa "mezimoří", oblastí mezi Černým a Baltickým mořem, snímek z videa.

 

 

Rusko bylo západními sankcemi odehnáno od Evropy

- směrem k rostoucí Číně, zatímco předlužená eurozóna trpí stále více nákladným řešením těch lživých válek, následovaných masovou migrací a terorismem. Žádná z těchto událostí není v zájmu evropských zemí.

Ale vše je založeno na masivní propagandě (o konfliktu na Ukrajině nebo v Gruzii, kde byla možnost poskytnutím široké národnostní autonomie zajistit nerozpadnutí států, namísto toho bylo vždy podporováno radikální řešení a vyzbrojování, zde - důvody pro tento jasně destabilizační postup jsou nasnadě), následně podporovanou domnělým vměšováním Ruska do US prezidentských voleb (což bylo plně vyvráceno forenzní analýzou dat, že by data ze serveru demokratů byla ukradena dálkově přes internet "hacknutím" - data byla zkopírována ohromnou rychlostí, což tento postup zcela vylučuje - víc zde, analýza bývalých zpravodajců NSA a odborníka IBM; proč o tom hlavní média vůbec neinformují?).

Key among the findings of the independent forensic investigations is the conclusion that the DNC data was copied onto a storage device at a speed that far exceeds an Internet capability for a remote hack. Of equal importance, the forensics show that the copying was performed on the East coast of the U.S. Thus far, mainstream media have ignored the findings of these independent studies [see here and here].

 

Evropa na všech těchto událostech jasně ztrácí - ekonomicky i politicky (i bezpečnostně).

Analyzovat tyto události nezaujatě je tak klíčovým úkolem pro akademickou sféru a nezávislá média.

Tito lidé a tato nezávislá média jsou ale označována "za agenty Ruska" a tato novodobá McCarthyovská hysterie efektivně zamezuje střízlivé analýze těchto událostí.

Takže dnes jsme v situaci, kdy se mocným lidem v pozadí podařilo zvrhnout střízlivou diskusi o těchto problémech v hysterický hon "na agenty nepřítele".

To je ideální prostředí pro propagandu, a vysoce nebezpečný stav západní společnosti.

Bylo zamezeno diskusi, vytváří se seznamy odpůrců, špatných médií...

Jsme - pro Evropu i svět - v kritickém bodu dějin.

 

Analyzovat důvody tohoto stavu je hlavním prostředkem, jak tyto problémy

zdárně a mírovou cestou vyřešit.

 

A ačkoliv je zřejmé, že například Čína opravdu nepodporuje "různost názorů a kritiku" společnosti, často postupuje zcela totalitně, je současně prudce se rozvíjející a transformující se zemí, jejíž ekonomický vliv v budoucnu podle odborníků spíš jen poroste.

Není úplně v zájmu Evropy dál posilovat Čínu - zahnáním Ruska do její náruče, to je přímo fatální záležitost pro budoucnost a prosperitu Evropy v novém 21. století (zájmy USA jsou zde samozřejmě odlišné, a to dokonce až o 180°; oni Rusko od Evropy tvrdě odhánějí).

Je také víc než zřejmé, že bez dohody s Ruskem nikdy v Evropě nenastane vyřešení bezpečnostní architektury. Zcela kontraproduktivním postojem je ale slepé následování politiky USA, která se snaží Rusko pouze oslabit.

Spolupráce Ruska a Evropy by přinesla široké možnosti rozvoje, je zapotřebí pátrat, kdo a proč mírové vztahy s Ruskem sabotuje - situace na Ukrajině byla zvládnutelná a EU nikdy neměla ustoupit od podepsaných dohod o předčasných volbách. Kdo financoval ty, kteří tento vývoj zvrátili ve válečný konflikt - v čím zájmu se to dělo?

/ Jednu z inspirací naleznete ve třetím hlavním odkazu, článku na Washington Times, zde. /

 

Zdá se tak, že pro obrodu EU je klíčový postoj Německa, a jeho občanů.

Je na čase prokázat, že Německo je nejen výkonné, ale také moudré!

Bylo by na čase.

(* Jakési třetí tažení německé armády - i když v rámci NATO - k ruským hranicím bych opravdu nedoporučoval.)

 

Ovšem v atmosféře nezvládnuté masové migrace a neustálých sankcí proti Rusku (Krym si přece připojení k RF odhlasoval, kde je problém???), neřešeného problému na Ukrajině a neustálého tlačení se NATO k ruské hranici, to nebude jednoduché.

Hysterické bourání soch a hon na prezidenta Trumpa, kvůli zcela smyšlenému ruskému ovlivnění US voleb, pak moudré řešení zcela zapovídá.

Navíc je tu stále rostoucí hrozba, že jediným řešením obrovských a stále rostoucích dluhů USA bude měnová reforma, tedy vytvoření nového US dollaru, kterým by došlo k vymazání dluhů, což by samozřejmě vedlo k obrovskému propadu v USA, občanským bouřím, s ohromným ekonomickým dopadem na Evropu. I tady je třeba přemýšlet, jak možné dopady minimalizovat, spolupráce s Ruskem by jistě byla stabilizačním prvkem.

Přemýšlejme, kdo tuto hysterickou atmosféru v USA neustále financuje a podporuje, kdo má tak mocný vliv na US média.

To je klíčový moment pro nastartování řešení problémů v Evropě.

Musíme obnovit dialog.

 

Napsal Pavel Sedlák, s využitím uvedených zdrojů.

 

-----------

 

Volně související odkazy napoví, komu to vše slouží a co je toho všeho cílem:

 

The Daily Currant , 20. 3. 2013 - George W. Bush Apologizes for Iraq War

George W. Bush se v r.2013 veřejně omlouvá za válku v Iráku r.2003:

"Byla to má největší chyba, chybějící důkazy o zbraních hromadného ničení jsme si vyrobili, přijímám za toto plnou odpovědnost."

G. W. Bush:

"Personally, I truly believed that Saddam Hussein had weapons of mass destruction. But when we couldn't find the evidence, we fabricated it."

"It was wrong to misoverexaggerate the nature of the threat. And although men like Dick Cheney, Paul Wolfowitz and Douglas Feith were the most directly involved, ultimately I was the man at the top and I accept full responsibility.

 

- Tento text je nyní už nedostupný, k nalezení na webu je pouze diskuse k němu.

Jak příznačné.

 

 

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

Strategy, Forces and Resources For a New Century.

A Report of The Project for the New American Century, September 2000.

At present the United States faces no global rival.

America’s grand strategy should aim to preserve and extend this advantageous
position
as far into the future as possible.

(page 9)

Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is
likely to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a
new Pearl Harbor.
Domestic politics and industrial policy will shape the pace and
content of transformation as much as the requirements of current missions.

(page 51)

While initiating the process of transformation in the near term, and while fielding
new kinds of units to meet current missions, the Army must simultaneously invest and
experiment vigorously to create the systems, soldiers, units and
concepts to maintain
American preeminence in land combat for the longer-term future.

 

- Tento text byl sepsán zhruba r.1998, před útoky 11. září. Říká, že "v současnosti nemají USA ve světě konkurenci" a že "hlavní strategií je udržet a posílit toto výhodné postavení i do budoucna, jak jen to bude možné." Dále text obsahuje velmi vážné tvrzení, že "pro udržení dominantního postavení USA ve světě (a dostatečně rychlé přebudování US vojsk pro účely preemtivních válek) je třeba katalyzující události (* urychlující události), jakýsi nový Pearl Harbor." A že je třeba modernizovat armádu pro udržení US voj. převahy i v budoucnu.

Velmi zajímavé, následovaly ty hrozné útoky 11. září 2001.

 

 

Solženicyn, 2006 (Spiegel Online).

Byl nejznámějším vězněm Stalinových gulagů, od r. 1974 byl v emigraci v Kanadě, nakonec se vrátil do Ruska, zemřel v r.2007. Rok před smrtí poskytl velký rozhovor Spiegelu.

 

K Stalinovu období v Rusku v rozhovoru říká:

Kdybychom se všichni mohli střízlivě podívat na historii, nemohla by nadále existovat ani nostalgie po bývalých časech, ať už v Rusku nebo v bývalých socialistických zemích, ani by bývalé země východní Evropy nemohly vidět historické Rusko jako zdroj svého neštěstí.

Člověk by neměl připisovat zlé skutky jednotlivých vůdců nebo politických režimů "vrozeným vadám" ruského lidu a jejich země.

...

SPIEGEL: Rusko se ale často ocitá osamoceno. V poslední době (r.2003) se vztahy mezi západem a Ruskem opět ochlazují, to včetně vztahů rusko-evropských.

Co je toho důvodem? Jaké potíže má západ při chápání moderního Ruska?

 Solženicyj:

Mohl bych vyjmenovat mnoho důvodů, ale ty nejzajímavější jsou ty psychologické příčiny, tedy střet iluzorních nadějí s realitou.

To se stalo v Rusku i na západě.

Když jsem se v r.1994 vrátil do Ruska, byly západní země a jejich vlády prakticky uctívány, byť je pravda, že to často bylo způsobeno nikoliv znalostí a vědomým rozhodnutím, jako spíš znechucením z minulého bolševického režimu a jeho proti-západní propagandy.

Tato nálada se ale začala podstatně měnit po krutém bombardování Srbska.

Je poctivé říct, že toto bombardování hluboce zasáhlo a šokovalo pocity všech vrstev ruské společnosti. Situace se pak stala ještě horší, když NATO začalo rozšiřovat svůj vliv na východ, do bývalých zemí východního bloku.

Toto bylo obzvláště bolestné v případě Ukrajiny, země, jejíž blízkost Rusku je definována doslova miliony rodinných vazeb mezi našimi národy, příbuznými žijícími na různých stranách státní hranice. Tyto rodiny mohly být roztrženy novou dělící čarou, hranicí vojenských bloků.

/ Pozn.: O vstupu Gruzie, Ukrajiny a dalších zemí do NATO mluvil G. W. Bush ml., v r. 2006 ho ale odmítlo Německo ústy A. Merkelové, pro možnou konfrontaci se zájmy Ruska, jako příliš agresivní postup. /

Takže vnímání západu jako většinou "rytíře demokracie" bylo nahrazeno zklamáním, že pragmatismus, často cynický a sobecký, tvoří skutečné jádro politiky západních zemí.

Pro mnoho Rusů bylo toto obrovskou deziluzí, přímo drcením ideálů.

Ve stejné době se západ těšil z vítězství ve studené válce a z trvání 15 let dlouhé anarchie v Rusku, za vlád Gorbačova a Jelcina. Bylo snadné si zvyknout na myšlenku, že Rusko, které se v tomto čase stalo téměř zemí třetího světa, tak zůstane navždy.

Když pak Rusko začalo získávat svou někdejší hospodářskou i státní sílu částečně zpět, reagoval západ na tuto změnu - možná podvědomě, dle někdejších obav - panikou.

- řekl Solženicyn.

 

 

Robert Parry je novinářské "eso" Spojených států, jeho pohled je ZDE:

WHO'S TELLING THE 'BIG LIE' ON UKRAINE? (2014)

"The plan was even announced by U.S. neocons such as National Endowment for Democracy President Carl Gershman who took to the op-ed page of the Washington Post nearly a year ago to call Ukraine "the biggest prize" and an important interim step toward eventually toppling Putin in Russia."

 

 

Jak říkají neokonzervativci ve videu s W. Clarkem ZDE:

"Máme tak 10let, než povstane nová dostatečně silná velmoc (Čína, Rusko...), abychom ovládli Střední východ a sever Afriky."

 

 

 

Syrská opozice - kdopak to mluví?

Charlie Skelton, The Guardian, 12. července 2012

(volný překlad)

Média jsou příliš pasivní, pokud jde o syrské opoziční zdroje, nezkoumají jejich pozadí a jejich politická propojení.

Je čas na bližší pohled...

 

V únoru tohoto roku, u příležitosti zahájení summitu Přátel Sýrie v Tunisku, prohlásil William Hague (britský ministr zahraničních věcí, 2010-2014):

"Za chvilku se setkám s vůdci Syrské Národní Rady, ještě před hlavním jednáním konference. Společně s dalšími národy je nyní budeme brát a uznávat jako legitimní zástupce syrského lidu."

Nejstarší z oficiálních mluvčích SNC

je v Paříži žijící syrská akademička Bassma Kodmani:

 

Bassma Kodmani opouští Bilderberg konferenci v Chantilly ve Virginii (2012). foto: Carter Osmar.

Co se to k sakru děje v Sýrii, že ji projednává Bilderberg, zeptal jsem se experta na Bilderberg, Webstera Tarpley? Ten si nebere servítky: "Ona je agent NATO, destabilizér, královna barevných revolucí. Fakt, že je Kodmani tady, je pro Sýrii děsivý".

 

 

V září 2005 se Kodmani stala výkonnou ředitelkou Arabské Reformní Iniciativy (ARI), výzkumného programu, zahájeného mocnou americkou lobbystickou skupinou - Radou pro zahraniční vztahy - Council on Foreign Relations (CFR).

CFR je elitní US think-tank, zabývající se zahraničními vztahy, a Arabská Reformní Iniciativa (ARI) je na jejich webových stránkách popsaná jako "CFR Project".

Přesněji řečeno, ARI byla založena v rámci CFR, skupinou nazývanou "USA - projekty na Středním východě", tělesem složeným z vysoce postavených diplomatů, zpravodajských důstojníků a finančníků, jejichž deklarovaným cílem je uskutečnit regionální "analýzy politik", k "předcházení konfliktům a podpoře stability".

Skupina "USA - projekty na Středním východě" sleduje tyto cíle pod vedením mezinárodní poroty, které předsedal generál (v záloze) Brent Scowcroft.

/ *Tento generál vytáhnul bývalou spolužačku Madeleine Albright (dem.), paní Condi Riceovou (rep.), do US administrativy, jako specialistku na země východního bloku. Učil ji otec M. Albrightové, bývalý čs. diplomat Korbel. Condi Riceová se podle diplomata Belici podílela na ranči G. W. Bushe jr. na tvorbě neokonzervativní doktriny PNAC - Projektu Nového Amerického Století. /

 

Brent Scowcroft (emeritní předseda) je bývalým poradcem pro národní bezpečnost prezidenta USA - převzal tuto roli od Henryho Kissingera. V mezinárodní porotě pro skupinu Středního východu CFR vedle něj seděl jeho kolega, geo-stratég Zbigniew Brzezinski, který ho následoval ve funkci poradce pro národní bezpečnost u US prezidenta Cartera, a Peter Sutherland, předseda Goldman Sachs International.

/ * Jméno Petera Sutherlanda rozebírá podrobněji odkaz níže. /

Takže už v roce 2005 tu máme "seniorské křídlo" zpravodajských služeb a bankovních ústavů establishmentu (USA), které si vybírá Kodmani pro spuštění výzkumného projektu na Blízkém východě. V září téhož roku se Kodmani stala ředitelkou programu na plný úvazek a už předtím v r.2005 přidělila Rada pro zahraniční vztahy (CFR) "finanční dohled" projektu Centru pro evropskou reformu (CER).

 

Přichází Britové.

Na Centrum pro evropskou reformu (CER) totiž dohlíží lord Kerr, místopředseda společnosti Royal Dutch Shell. Kerr je i bývalým vedoucím diplomatické služby a je poradcem v Chatham House (think-tank nejlepších mozků britského diplomatického establishmentu, Chatham House je sídlo RIIA - Královského institutu pro zahraniční vztahy).

CER má "v každodením běhu" na starosti Charles Grant, bývalý redaktor pro otázky národní obrany v listu The Economist, v těchto dnech (*2012) je členem Evropské CFR (Rady pro zahraniční vztahy) / ECFR, celoevropském think-tanku zahrnujícím diplomaty, průmyslníky, profesory a premiéry.

Pan Grant má v ECFR na starosti (viz odkaz u jeho jména):

He is the author of numerous CER publications, including Russia, China and global governance (2012) and How to build a modern European Union (2013). He works on, among other subjects, EU foreign and defence policy, Russia, China, the euro and global governance.

  

Na seznamu členů Evropské CFR najdete jméno: "Bassma Kodmani

(Francie / Sýrie) - výkonná ředitelka Arabské reformní Iniciativy (ARI).

Další jméno na seznamu ECFR je George Soros - finančník, jehož non-profit "Open Society Foundations" je hlavním zdrojem financování pro ECFR.

Na této úrovni se propojují světy bankovnictví, diplomacie, průmyslu, inteligence (*zpravodajských služeb) a různých politických institucí a nadací.

A tam, uprostřed toho všeho, je Kodmani.

  Pointa tohoto popisu je v tom, že Kodmani rozhodně není nějakou náhodnou "prodemokratickou aktivistkou", která se ocitla před mikrofonem. Má dokonalé pověření mezinárodní diplomacie.

Je totiž i na pozici ředitelky výzkumu Académie Diplomatique Internationale - "nezávislé a neutrální instituce, která se zabývá prosazováním moderní diplomacie". Académie je vedena panem Jean-Claude Cousseran, bývalým šéfem DGSE - francouzské zahraniční zpravodajské služby.

 

Celkový nastíněný obraz nám tak představuje paní Kodmani jako důvěryhodného "lajtnanta"  anglo-amerického průmyslu "propagace demokracie".

Její "provincie původu" (v souladu s vyjádřením na stránkách SNC) je Damašek.

Ale ona má blízké a dlouholeté profesionální vztahy právě s těmi silami a mocnostmi, které vyzývá k zásahu v Sýrii.

A mnoho z jejích kolegů mluvčích syrské opozice je velmi podobně a také dobře napojeno.  

Další část - Radwan Ziadeh - viz pokračování článku v angličtině je ZDE.

 

 

 

Suverenita států je prý už pouhou iluzí, pojem hranice je prý už zastaralý.

- říká zmocněnec OSN pro migraci Peter Sutherland, bývalý místopředseda Goldman Sachs,

Peter Shuterland je zmocněnec OSN pro migraci, je bývalým šéfem Goldman Sachs, bývalým významným členem OECD, Světové obchodní organizace (Director-General of The World Trade Organisation, formerly GATT, 1993–95), britského ropného gigantu BP, Bilderbergu, je poradcem papežského stolce aneb banky ve Vatikánu...,

seriozní BBC ho cituje:

The EU should “do its best to undermine” the “homogeneity” of its member states through immigration.

...the UN’s special representative for migration has said.

Peter Sutherland told peers the future prosperity of many EU states depended on them becoming multicultural.

 

"Evropská unie by měla rozbít národní jednolitost svých členských států a otevřít se migrantům z jiných kultur." (citace z BBC)

"Potřebuje víc uprchlíků z Afriky a ze Sýrie." zde

A tento představitel nejvyšších struktur nadnárodního byznysu řekl, po posledním zasedání Bilderbergu, které se konalo v rakouském Telfs-Buchenu, ještě jednu nesmírně zlověstnou větu:

"Evropa a USA nemají pouze morální, nýbrž zákonnou povinnost chránit utečence. Chci požádat vlády, aby spolupracovaly, aby pochopily, že suverenita je pouhou iluzí. Že pojem hranice je zastaralý. K tomu patří pochopit, že stará slova a vzpomínky na vlastní zemi je nutné pohřbít a že my všichni jsme jedno lidstvo."

 

 

9. 11. 2015, Zvědavec (originální zdroj Bloomberg, zde):

Finančník George Soros otevřeně připouští plán zničení národních hranic a zaplavení Evropy přivandrovalci.

Miliardář přiznává, že národní hranice jsou "překážkou", proti které bojuje.

Sorosův plán prosazuje ochranu uprchlíků jako "objektivní nutnost", ochranu národních hranic států považuje za zastaralou překážku."

Soros said in an e-mailed statement that a six-point plan published by his foundation helps “uphold European values” while Orban’s actions “undermine those values.” “His plan treats the protection of national borders as the objective and the refugees as an obstacle,” he said in the statement. “Our plan treats the protection of refugees as the objective and national borders as the obstacle.”

 

 

 

Dr. Stanley Monteith říká o CFR a jejím vzniku ve videu z r.1980 následující informace:

- Od r.1953 (asi do r.1980 - doby publikování rozhovoru) byli všichni ministři zahraničí Spojených států (republikáni a demokraté, do jednoho) členy CFR.

- Také všichni náměstci ministra zahraničí od r.1953 byli členové CFR.

- Také ředitelé CIA byli všichni členové CFR, také dozorčí rada FEDu jsou členové CFR.

- A z posledních devíti US prezidentů, šest (možná sedm) jich bylo členy CFR.

- prof. Sutton dodává (zde), že personálně je např. 50pct členů Trilaterální komise členy CFR.

 

Více o tom, jak vlastně byla založena Rada pro zahraniční vztahy (CFR) ZDE.

CFR byla založená v letech 1919-1922 z podnětu Edwarda Mendella House, šedé eminence presidenta Woodrowa Wilsona (česky také zde, také o RIIA, Royal Institute of International Affaires).
 
Dalším vynikajícím pramenem je učitel Bill Clintona ze 60.let z Georgetown university ve Washingtonu, pan Dr. Carroll Quigley a jeho kniha TRAGEDY AND HOPE (1966, k přečtení zde), také kniha
The Anglo-American Establishment.

V červnu 1992 se o něm např. zmiňuje Bill Clinton, při své nominaci na prezidenta za demokraty, jako o člověku, který mu připomíná výrok JFK z dob jeho studií "o uvědomění si občanských práv a povinností", byl to vynikající učitel (zdroj- viz video v prvním odkazu) - As a teenager I heard John Kennedy's summons to citizenship. And then, as a student at Georgetown, I heard that call clarified by a professor named Carroll Quigley.
 

V r.1966 napsal jeho učitel - profesor Dr. Quigley, knihu: TRAGEDY AND HOPE (Tragédie a naděje), která má 1348 stran a popisuje celou moderní světovou historii (r. 1895-1965), která se taktéž zmiňuje o lidech v pozadí, kteří ovládají vládu US.

Vydalo ji nakladatelství Macmillan a podle Dr.Monteith "byla tak pravdivá, že obtěžovala své okolí natolik, že nový majitel nakladatelství nechal její matrice pro tisk zničit" (velmi podobný osud potkal knihy A. Suttona), což podle Dr.Monteith zmiňuje Dr. Quigley v audionahrávce, kterou má k dispozici. Přitom o knihu byl zájem po celém světě.

 

Professor Dr.Quigley explained:

This power of the Bank of England and of its governor was admitted by most qualified observers. In January, 1924, Reginald McKenna, who had been chancellor of the Exchequer in 1915-1916, as chairman of the board of the Midland Bank, told its stockholders:

'I am afraid the ordinary citizen will not like to be told that the banks can, and do, create money...

And they who control the credit of the nation direct the policy of Governments and hold in the hollow of their hands the destiny of the people.'

Although there is a great deal of evidence to support the theory that bankers are responsible for what is happening, some people contend that the central banks are the real problem. They note that every nation has a privately owned central bank, and that every central bank in the world is affiliated with the Bank for International Settlements.

Dr.Stanley Monteith:

When I was involved in a research project at Yale University, I came across a letter that President Roosevelt sent to Colonel Edward Mandell House on November 21, 1933. In those days, J.P. Morgan was one of the most powerful financiers in the world.

President Roosevelt wrote:

I had a nice talk with Jack Morgan the other day.

The real truth of the matter is, as you and I know, that a financial element in the larger centers has owned the Government ever since the days of Andrew Jackson - and I am not wholly excepting the Administration of W. W.

(The reference to W W. referred to President Woodrow Wilson.)

 

Rada pro zahraniční vztahy (CFR)

je spojená hlavně od sedmdesátých let se jménem Davida Rockefellera.

Je sponzorována Rockefellerovou nadací, David Rockefeller se stal v roce 1979 jejím výkonným předsedou (*založil také Trilaterální komisi).

Vedle dalších prestižních a elitářských organizací jako je Bilderberg Group, Trilaterální komise či Římský klub, je CFR považována za další stěžejní nástroj budování světové vlády. Jaké jsou jejich cíle, po prostudování seznamu členů a jejich individuálních cílů a výsledků jejich snažení?

"Usilovat o moc, udržet si ji a používat ji pro své vlastní zájmy." (zde)

 

 

 

 

RealNews - L. Wilkerson o NATO a účelovém vykreslování Ruska jako nepřítele.

bývalý šéf úřadu Colin Powella (ministra zahraničí G. Bushe jr. v době války v Iráku)

hovoří o NATO a také o Rubinovi, bývalém ministrovi financí Billa Clintona, a globalisty.

 

V rozhovoru s RealNews pan Lawrence Wilkerson řekl, že:

"....od 90. let Washington neustále provokuje Rusko, a nyní média a vláda vnutili americké veřejnosti ideu, že je Rusko nepřítel."

Názor průměrného Američana je závislý na tom, co mu předkládají média, vláda a tak dále. Takže
je možné, že dochází k tomu (v případě, že americká veřejnost začne vidět v Rusku nepřítele), že ti, kteří by chtěli novou studenou válku, dosáhli svého cíle. Upřímně řečeno, myslím si, že mnozí z nich touží "po starých dobrých časech" studené války, ...kdy bylo snadné získávat peníze pro vojensko-průmyslového komplex, a podobně.

Ale je tu určitá nejistota ohledně budoucnosti, přicházející z Evropy, ze zemí, jako je Švédsko, Norsko, Finsko.

Ty se nacházejí v blízkosti ruského medvěda, a mezi nimi a ruským medvědem už proběhly konflikty. Obavy také přicházejí z Moskvy, což je způsobeno tzv. Fritzy, to jest Němci.

Přiznejme si to: území Ruska opakovaně (Němci) napadli, a při každém z těchto napadení země zažila obrovskou brutalitu dobyvatelů, a v některých případech bylo Německo hlavním zdrojem hlubokých zkoušek Sovětského svazu, a nynějších ruských pocitů nejistoty.

/ * ...nejistoty z tažení NATO k ruským hranicím. /

Takže ve Washingtonu mají pocit, že z Ruska vychází velká síla, tento pocit je vzájemný. To však neznamená, že můžeme pokračovat v rozvoji této myšlenky a nakonec prohlásit, že vzhledem k tomu, že je to tak, že se postupně budeme vracet do dob studené války. To je směšné, takže musíme najít jiné důvody...

Paul Jay: Obecně platí, že za Clintona a později, došlo k rozšíření NATO ...

Lawrence Wilkerson: To je pravda.

Paul Jay: ... Až k ruským hranicím. Jako kdyby někdo požádal o to, aby šlo o nějaký druh provokace. Tím to všechno začalo.

Lawrence Wilkerson: Ano, přesně tak. Nezajímá mě, za koho považují Vladimíra Putina a jeho oligarchy, ať už je nazývají nejnechutnějšími lidmi na světě, či nikoliv.

Počínaje B. Clintonem a konče Robertem Rubinem, který byl nejvlivnějším člověkem v jeho administrativě, a Larry Summersem, američtí politici provokovali Rusko.


Po pádu Sovětského svazu, kdy se dostal k moci skoro pořád opilý Boris Jelcin, pořádali tito lidé nekonečné prodeje za snížené ceny, hrabali peníze a oloupili Rusko. Dosáhli zisku tím, že ho vyplenili. Ukradli bohatství Ruska. Nedivím se Rusku.

A George Bush ze všech možných variant si vybral Tbilisi, dorazil do gruzínského hlavního města a v oficiálním projevu řekl, že očekává vstup Gruzie do NATO.

To byla jasná provokace proti Moskvě.

Dosáhli jsme nynějšího stádia v našich vztazích s Ruskem nikoliv chybou Rusů, ale naší vlastní vinou.

 - řekl L. Wilkerson.

 

Lawrence Wilkerson is a retired United States Army soldier and former chief of staff to United States Secretary of State Colin Powell.

Wilkerson is an adjunct professor at the College of William & Mary where he teaches courses on US national security. He also instructs a senior seminar in the Honors Department at the George Washington University entitled "National Security Decision Making."

"...Adversarial Relationship With Russia Result of Decades of US Provocation"

Col. Lawrence Wilkerson tells Paul Jay that from the expansion of NATO to the Western-led plundering of the former USSR, the US has given Russia enough reason to feel threatened.

 

 

V článku z roku 2014 Lawrence Wilkerson píše:

The Real News - Who Makes US Foreign Policy?

"Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

 

 

 

Zvědavec, orig. zdroj zde, 13. 12. 2016

Kdo je za černou listinou PropOrNot u zpravodajských stránek?

Stínová skupina s názvem PropOrNot (zkratka
Propaganda or not), která se dostala do velkých problémů při udržení svých finančních mecenášů a šéfů v tajnosti, uveřejnila černou listinu 200 internetových stránek alternativních médií, která označila za "zdroje ruské propagandy". Wall Street On Parade zprávu vydanou PropOrNot, a s ní související twitterovou stránku, a její registraci v Novém Mexiku pečlivě prozkoumal, při hledání „náznaků“ ohledně toho, kdo za ní stojí.

Projekt informační války CEPA je v současné době uveden na internetové stránce PropOrNot jako "související projekt".

Šest dní poté, co reportér Washington Post Craig Timberg uveřejnil svoji první historku o PropOrNot, uveřejnil další článek, uvádějící, že "kongresoví vyjednavači ve středu schválili iniciativu mající sledovat zahraniční propagandu a bojovat proti ní, v rámci rostoucích obav, že ruská snaha šířit "podvodné zprávy" a desinformace ohrožuje americkou národní bezpečnost".

Citován nebyl nikdo jiný, než tentýž senátor, který se sešel s CEPA na stejné téma v květnu, senátor Rob Portman.

Mezi třemi největšími Portmanovými dárci na senátorskou kampaň 2016 byly také:

- Citigroup

- Goldman Sachs

...dva kolosy Wall Street, které by rády odvedly celostátní debatu kamkoliv jinam, jen ne na moc a korupci Wall Street.

 

 

 

Lži o zbraních hromadného ničení v Iráku.

...to říká Paul R. Pillar, vedoucího oddělení zpravodajských služeb CIA pro Blízký východ a jižní Asii v letech 2000 - 2005 !!

ZDROJ - US noviny FOREIGN AFFAIRS, série článků, 2006 - ZDE

Bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.


Pillar pokračuje: "Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem, což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává: Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy:"Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství."

Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že "Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy (bulletproof evidence) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna."

Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli."

 

Souhrnný zdroj v češtině - Britské listy: 17. 2. 2007 - Jana Ridvanová, Intervence Spojených států po druhé světové válce, Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr.

  

Znalec Blízkého východu: Budovy nespadly díky nárazu letadel, byl to inside job.

Vynikající obsáhlá analýza o arabských zemích, arabském "jaru" a Sýrii.

Vysoce doporučuji k pečlivému přečtení.

 

 

Rozhovor s doc. Ing. Ivanem Němcem CSc. z VUT Brno, o první české studii pádu WTC 9/11 - doporučuje nové vyšetřování událostí.

První česká studie pádů výškových ocelových budov prokazuje, že závěry US vládního úřadu pro standardy a technologie (NIST) "odporují nejméně třem přírodním zákonům". Byly využity i nejmodernější počítačové modely, certifikované pro konstrukci budov v EU.

Autoři studie žádají otevření nového vyšetřování pádů WTC1, WTC2 a WTC7.

 

 

 

Evropská unie vyšetřovala válku v Gruzii

(časový harmonogram války je dole v článku, viz odkaz, podrobnosti také zde)

a podle její komise, kterou vedla švýcarská uznávaná diplomatka Heidi Tagliavini, začala "velkou fázi konfliktu" ničím neodůvodnitelná agrese Gruzie, která napadla těžkými zbraněmi hlavní správní město Jižní Osetie - Tchinvali (město velikosti Brna).

Zemřelo 12 mírových pozorovatelů a asi 400-1000 civilních obyvatel, v prvním týdnu uteklo z oblasti 30.000 lidí, celkově asi 200.000 obyvatel se nikdy nevrátilo do svých domovů. Byly způsobeny značné škody na infrastruktuře města, přes 10pct domů bylo zcela zničeno, mnoho dalších bylo poškozeno.

V den zahájení útoku skončilo v Gruzii štábní cvičení USA, s cca tisícem vojenských poradců z USA, s názvem "Okamžitá reakce".

(zdroj informace o voj. cvičení USA: velvyslanec Ruska v OSN Čurkin, ZDE ).

 

 

Jim Rogers On Putin, His Suspicions About Oil Prices, And Why 26-Year-Olds On Wall Street Have The Biggest Advantage

Ocituji z vyjádření bývalého kolegy Sorose:

"Všechno to začalo Amerikou, diplomatkou ve Washingtonu, mají ji nahranou. To my jsme byli ti agresivní. To my jsme řekli, že svrhneme vládu, protože se nám nelíbí, i když byla zvolená. Jsou to hlupáci a my je nemáme rádi, a tak se jich zbavíme. My jsme byli ti agresivní.

Krym byl součástí Ruska po staletí, a kdyby se Nikita Chruščov jednou v noci neopil, zůstal by Krym ruským dál. Všichni by radši patřili k Rusku než k Ukrajině.
Ukrajina je jednou z nejhůř spravovaných zemí, jaké jsem na světě viděl. Jasně, že se lidé chtějí dostat z Ukrajiny pryč. Vy byste to udělal taky. Je to katastrofa. A Rusko prosperuje mnohem víc.


Možná, že byl Putin přehnaně agresivní, ale ocitl se pod silným tlakem ze Západu.
Ministerstvo zahraničí USA říká, že je špatný, a tak to opakuje i americký tisk. Přestali se dívat na fakta. To se ostatně stalo už i v dřívějších válkách, včetně Vietnamu."

----

"Dalším důsledkem je, že to dává dohromady Rusy a Asijce. To nás, USA, ve finále poškodí, protože Asiaté mají víc peněz než Západ. Amerika je největší dlužník v dějinách světa. Čína má obrovský majetek a totéž platí pro ostatní asijské státy.

A tak se Rusko, bohužel, obrací víc k Asii.

Z dlouhodobého hlediska to pro Rusko bude dobré. V Asii žijí tři miliardy lidí. Rusové právě uzavřeli obří plynový obchod s Čínou. Číňané s Asií nedávno založili banku, která soutěží se Světovou bankou.

Vše, co jsme nastartovali, z našeho pohledu vyvolává jen špatné trendy.
 

 

V LISTOPADU 2014 PROBĚHLY DVA VELKÉ SUMMITY:

Pekingský summit Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC)

a G20 v australském Brisbane.

Při pekingském summitu stál prezident Číny vedle prezidenta Ruské federace Putina (zdroj: Literarky.cz).

 - celá zpráva s analýzou Terezy Spencerové je ZDE

 

 

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger

přiznal chybu Západu v ukrajinské krizi (ZDE).

Spojené státy musejí přestat zacházet s Ruskem jako s vyšinutcem, kterého je nutno trpělivě učit pravidla, jak se chovat, která určil Washington.

Putin je velmi dobrý stratég - vychází z premis ruské historie. Nerozumí americkým hodnotám a americké psychologii. Američtí stratégové zase nerozumějí ruské historii a psychologii.

 

Henry Kissinger, exministr zahraničí USA.

 

 

 

DW (komentář a video), 26. 11. 2014

"Přes tureckou hranici proudí každý den mnoho kamionů s oblečením, potravinami, naftou a zbraněmi pro bojovníky ISIL.

Kurdští bojovníci nyní oblast monitorují."

 

ZDE  - 26. ledna 2015, Lidovky:

Za Islámský stát může absurdní invaze USA do Iráku, shodují se experti.

Na světlo světa se má zanedlouho dostat zpráva, dokumentující pozadí invaze, exporadci ale už nyní tvrdí, že válku vedli nekompetentní, naivně uvažující lidé. Strategických chyb prý bylo od začátku nepočítaně.

Blairově kabinetu se přezdívalo pohovková vláda. "Byla silně neformální a neměla žádné hloubkové informace. Nezadávala žádné výzkumy a nedokázala odhadnout důsledky svých činů," uvádí Toby Dodge, tehdejší profesor na londýnské univerzitě Queen Mary.

 

Seymour Hersh - "The Red Line and the Rat Line" - ZDE

Analýza slavného amerického investigativního reportéra, kterou publikoval London Review of Books - kdo překročil "červenou čáru", použitím chemických zbraní?.

(česky viz T. Spencerová - Za sarinovým útokem u Damašku bylo Turecko. )

 

 

USA využívají a podporují ISIS už od r. 2012,

aby nezákonně svrhnuly Assada v Sýrii

- prozrazují nově získané dokumenty z Pentagonu, ZDE.

 

zleva: Donald Rumsfeld, G.W.Bush ml., Dick Cheney

 

 

5. 11. 2015, The Guardian:

George Bush (Sr.) book reveals a more dangerous Dick Cheney than anyone knew.

For Bush Sr, the dilemma is all the more agonising as some of the White House advisers he now criticises are former employees he bequeathed to his son. Dick Cheney had been his defence secretary, and Condoleezza Rice was a Russian specialist in the first Bush White House and protege of Brent Scowcroft, the elder Bush’s national security adviser and friend.

The two were part of a group of foreign and security policy advisers that Bush Jr gathered around him during the 2000 election campaign. They called themselves “the Vulcans”, not as a tribute to Spock, but to demonstrate they were as tough (or as Bush Sr might say, “iron-ass”) as the Roman god of fire.

The Vulcans who huddled at Bush’s Texas ranch at Crawford also included the former and future defence secretary Donald Rumsfeld, and the man who would become his deputy at the Pentagon, leading neoconservative ideologue Paul Wolfowitz, as well as former top general Colin Powell, together with his close confidant, Richard Armitage.

- Říkali si "Vulkáni", nikoliv podle Spocka (ze seriálu StarTrek), ale aby demonstrovali, že jsou stejně mocní jako římský Bůh ohně."
 

  

Důvěra ve výsledky války proti ISIS byla ale podle N.Y. Times oslabena, zprávy tajných služeb o její úspěšnosti byly zdá se ovlivněny.

 

The Telegraph, 31. srpna 2015:

Oficiální US představitelé potvrzují, že ISIS je stále stejně silný, jako před začátkem leteckých útoků.

 

8. 10. 2015, Novinky - V Sýrii žádní "dobří hoši" neexistují, píše The Independent

Ruské letectvo v Sýrii vlétlo přímo "do vzdušného prostoru západní fantazie".

Sborové zděšení, které doprovází kruté ruské letecké údery, překročilo hranici zdravého rozumu. Tak zhodnotil reakce na ruský zásah britský list The Independent.

 

TÝDEN.cz, zde: Vyzbrojování syrských rebelů - CIA selhala

"Celé jednotky žoldáků, které CIA podporovala a které prošly americkým výcvikem, se buď přidaly na stranu Islámského státu, přestaly bojovat, anebo se pohřešují."

 

 

Kdo podporuje černé prodeje ropy, které financují ISIS?

11. 10. 2015, zde

Dr Nafeez Ahmed is an investigative journalist, bestselling author and international security scholar.

A former Guardian writer, he writes the ‘System Shift’ column for VICE’s Motherboard, and is also a columnist for Middle East Eye.

He is the winner of a 2015 Project Censored Award, known as the ‘Alternative Pulitzer Prize’, for Outstanding Investigative Journalism for his Guardian work, and was selected in the Evening Standard’s ‘Power 1,000’ most globally influential Londoners.

 

Podle vysoce postavených politických zdrojů v regionu klíčoví spojenci USA a Británie ve válce proti Islámskému státu (v Iráku a Sýrii - ISIS)  skrytě financují /tamní/ teroristická hnutí.

Britské a US ropné společnosti silně investují v kalném geopolitickém trojúhelníku,

který udržuje prodeje ropy ISIS, píše autor článku, který vám doporučuji k přečtení.

Ocitujme:

The Kurdish Regional Government (KRG) in Iraq and Turkish military intelligence have both supported secret ISIS oil smuggling operations and even supplied arms to the terror group, according to Kurdish, Iraqi and Turkish officials.

One British oil company in particular, Genel Energy, is contracted by the KRG to supply oil for a major Kurdish firm accused of facilitating ISIS oil sales to Turkey. The Kurdish firm has close ties to the Iraqi Kurdish government.

Genel operates in the KRG with the backing of the British government, and is also linked to a British parliamentary group with longstanding connections to both the British and KRG oil industries.

Kurds, Turks and blind eyes.

One of ISIS’ most significant sources of revenue is oil smuggling. The Islamic State controls approximately 60% of Syria’s oil, and seven major oil-producing assets in Iraq.

Using a carefully cultivated network of intermediaries and ‘middlemen’ in the Kurdish region of Iraq, as well as in Turkey, ISIS has been able to produce a phenomenal 45,000 barrels of oil a day, raking in as much as
$3 million a day in cash by selling the oil at well below market prices.

 

 

 

 

Brookings Institution a jeho možná práci (?) v Sýrii...

 Mr. Rubin is one of the founders of the Hamilton Project, an economic policy project housed at the Brookings Institution that offers a strategic vision and innovative policy proposals on how to create a growing economy that benefits more Americans.

/ Projekt vznikl v r.2006, pro vytváření strategických vizí "pro prosperitu Američanů...", také připomeňme, že pan Rubin byl místopředsedou US CFR - Rady pro zahraniční vztahy, institutu, který je často označován znalci za skutečnou "skrytou vládu" USA. /

 

Část nezávislé analýzy "O plynových souvislostech" války v Sýrii,

která podrobně zmiňuje velmi zajímavou analýzu Brooking institutu.

 zdroj ZDE (česky zde), text F. William Engdahla z r.2012

 - "nesvatá" koalice proti Sýrii.

Ve svém strategickém dokumentu z března 2012 "Záchrana Sýrie: Vyhodnocení možností změny režimu", předložili geopolitičtí stratégové Brookings plán na zneužití tak zvaných humanitárních obav kvůli úmrtím civilistů, stejně jako v Libyi v r. 2011, aby se ospravedlnila agresivní vojenská intervence v Sýrii, něco, co předtím učiněno nebylo.

Zpráva Brookings uvádí následující scénář:

"Izrael by mohl rozmístit jednotky na nebo poblíž Golanských výšin, a tím by mohl odvést pozornost sil režimu od potlačování opozice. Toto rozmístění by mohlo vyvolat u Assadova režimu obavy z války na více frontách, obzvláště pokud by Turecko bylo ochotno učinit totéž na své hranici a pokud by byla syrská opozice nepřetržitě zásobována zbraněmi a cvičena."

 Daniel Byman, Michael Doran, Kenneth Pollack, and Salman Shaikh - Saving Syria: Assessing Options for Regime Change, The Brookings Institution, Washington D.C., March 2012, accessed in www.scribd.com/doc/108893509/BrookingsSyria0315-Syria-Saban

a viz i NATO vs. Syria, By Philip Giraldi, December 19, 2011

 

Zdá se, že je to přesně to, co se odehrává na počátku října 2012. Autoři zprávy Brookings mají vazby na jisté prominentnější válečníky, stojící za Bushovou-Cheynyho válkou proti Iráku. Jejich sponzor, Sabanovo centrum pro středovýchodní politiku, má za členy také zahraničně-politické poradce republikánského pravičáckého kandidáta Mitta Romneyho, otevřeně upřednostňovaného kandidáta Netanyahu.

Sabanovo centrum

pro středovýchodní politiku Brookings, které zprávu vydalo, je výtvorem povstavším z obrovského daru Haima Sabana, Američana s izraelským občanstvím a mediálního miliardáře, který rovněž vlastní velkého německého mediálního obra Pro 7.

Haim Saban otevřeně říká, že jeho cílem je prosazovat specifické izraelské zájmy prostřednictvím své filantropie (* tzv. financování "bohulibých aktivit"). New York Times kdysi označily Sabana za "neúnavného milovníka Izraele".

Saban těmže novinám v rozhovoru v r. 2004 řekl:

"Jsem mužem jedné věci, a tou věcí je Izrael."

10 - Andrew Ross Sorkin, Schlepping to Moguldom, September 5, 2004, accessed in NYT (zde), see also Source Watch, Haim Saban, accessed in Sourcewatch.org (zde)

 

Sabanovo centrum - jasné neokonzervativní a likudnické vazby.

Vědátoři v Saban, stejně jako v jeho představenstvu, mají jasné neokonzervativní a likudnické vazby. Patří k nim, v minulosti nebo nyní, Shlomo Yanai, bývalý šéf vojenského plánování izraelské armády; Martin Indyk, bývalý americký velvyslanec v Izraeli a zakladatel pro-izraelského Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku (WINEP), velké likudnické lobby ve Washingtonu. K významným externistům patří Avi Dicter, bývalý šéf izraelské Shin Bet; Yosef Kupperwasser, bývalý šéf výzkumné sekce direktorátu vojenské rozvědky izraelské armády. K členům patří i Bruce Riedel, expert CIA na Střední východ s 30 letou praxí a Obamův poradce pro Afghánistán; (11) Kenneth Pollack, další bývalý expert CIA na Střední východ, který byl obviněn v rámci izraelského špionážního skandálu, když byl představitelem Bushovy vlády pro národní bezpečnost (12).

Proč by se Izrael chtěl zbavit "nepřítele, kterého zná", Bashara al-Assada, a vyměnit ho za režim Muslimského bratrstva?

Pak by byla zdánlivě bezpečnost Izraele ohrožena tím, že by měl fanatické režimy Muslimského bratrstva v Egyptě na jihu a v Sýrii na severu, a možná také v Jordánsku.

 

 Geopolitický rozměr

Významnou otázkou, kterou je třeba položit, je, co by mohlo spojovat Izrael, Turecko a Katar
ve formě nesvaté aliance na jedné straně, a Assadovu Sýrii, Írán, Rusko a Čínu na straně druhé, v tak smrtící konfrontaci kvůli politické budoucnosti Sýrie?

Jednou z odpovědí je energetická geopolitika.

Při geopolitickém posuzování Středního východu je ještě třeba plně docenit
dramaticky rostoucí význam kontroly nad zemním plynem pro budoucnost nejen zemí produkujících zemní plyn na Středním východě, ale také pro EU a Euroasii, včetně Ruska coby producenta a Číny coby spotřebitele.

Zemní plyn se rychle stává oblíbeným zdrojem "čisté energie", nahrazujícím uhlí a jaderné elektrárny v celé Evropské unii,

...obzvláště poté, co Německo rozhodlo o odstavení svých jaderných elektráren po katastrofě ve Fukušimě. Plyn je považován za mnohem "zelenější" u tak zvaného "uhlíkové otisku". Jediným realistickým způsobem, jakým budou vlády EU, od Německa a Francie po Itálii a Španělsko, schopny dodržet EU nařízené snížení emisí CO2 do r. 2020, je výrazný posun ke spalování plynu namísto uhlí.

Objev obrovských zásob plynu v Izraeli (spíše na okupovaných palestinských územích – p.p.), v Kataru a v Sýrii, v kombinaci s vynořováním se EU coby potenciálně největšího světového spotřebitele zemního plynu, vytváří zárodky současného geopolitického střetu kvůli Assadovu režimu.

 

(víc v odkazu, také viz skvělá analýza Kennedyho jr. zde, o Izraeli a US volbách zde)

 

 

Výňatek z přednášky George Friedmana o tom,

proč a kde bude válka v Evropě, ZDE: "EUROPE, DESTINED FOR CONFLICT?"

- v původním znění v plné délce (1hod 10min).

 

George Friedman, jeden z nejprestižnějších analytiků (Stratfor), před sedmi lety napsal, že: "ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné" - ZDE.

USA hodlají zaměstnávat potenciální nepřátele pozemními konflikty, aby museli vydávat prostředky na budování pozemních vojsk, takže na námořnictvo jim už nezbude (což prý zaručí nadvládu USA nad oceány). Za tímto účelem budou USA podnikat i jemnější preventivní kroky vůči všem eurasijským mocnostem (včetně takzvaných spojenců).

Dle Friedmana Rusko bude neustále ve zmatku a vlastně prý ani nebude důležité. Alespoň zpočátku století. Velmi brzy však prý USA začnou být Ruskem posedlé. Ruské akce se podle něj v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné.

Z ruského hlediska je totiž rozšiřování NATO směrem k Ukrajině ohrožením jeho bezpečnosti a národních zájmů.

"Spojené státy nepotřebují vyhrávat války. Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat."

 

 

 

Profesor Václav Bělohradský, 11. 3. 2015 (ZDE):

"Americký postup ve světě není úspěšný. Silová řešení se nedaří, vývoz demokracie nefunguje. Je to katastrofa, řekněme si otevřeně."

 

 

 

6. 11. 2016, Lidové noviny/ Parlamentní listy:

ZDRCUJÍCÍ KRITIKA IDEOLOGICKÉ PROPAGANDY

"THINK-TANKU" EVROPSKÉ HODNOTY.

Odborníci z Fakulty sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzity Praha a z Asociace pro mezinárodní otázky si posvítili na práci think-tanku Evropské hodnoty.

Maskované ideologické projevy ve spojení s oslňující mediální (sebe)prezentací jsou podle lidí ze zmíněných institucí totálně nepřijatelné v odborné práci.

STIGMATIZACE NÁZOROVÝCH OPONENTŮ JAKO "RUSKÝCH AGENTŮ".

Samostatnou kapitolou je stigmatizace části argumentačního prostoru pomocí konceptů jako dezinformace, propaganda a "hybridní hrozby".

V podání Evropských hodnot se přitom dotýká i pozic, které jsou v západní odborné debatě legitimně a nezřídka dlouhodobě vyjadřovány, například pochybností o věrohodnosti závazku ke kolektivní obraně NATO.

Ti, kdo nesdílejí například vysvětlení Evropských hodnot, týkající se asertivní ruské zahraniční politiky, a mezi jejími příčinami nacházejí třeba i necitlivé kroky činěné Západem, jsou tak nezřídka označováni za agenty Kremlu nebo přinejmenším naivní oběti ruské propagandy.

Z hlediska “strategické komunikace”, jíž jsou Evropské hodnoty propagátorem, je podobná stigmatizace téměř jistě kontraproduktivní.

 

Skupina "Evropské hodnoty" (*vydávající se falešně za think-tank a pobírající současně značné prostředky z veřejných peněz) jsou jen jedním, byť krajním příkladem, kam až může stírání hranic ideologie a odbornosti ve veřejné debatě dojít.

Jak tomuto stírání vzdorovat?

Díl břemene spočívá na sdělovacích prostředcích,

...které by i v éře infotainmentu a věčného hladu po "mluvících hlavách" měly zkoumat zdroje nárokované odbornosti stejně jako jejich diváci, posluchači a čtenáři.

Díl ale spočívá i na nás samotných (akademicích).

Jednou z příčin viditelnosti Evropských hodnot je totiž nečinnost značné části akademické obce, zabývající se politicky relevantními tématy, která může být motivována pracovním vytížením, ale i neochotou k společenské angažovanosti.

To je třeba změnit, a budeme se snažit vyjít v tomto příkladem.

Jan Daniel, Ondřej Ditrych, Jan Ludvík, Dagmar Rychnovská, Michal Smetana, Benjamin Tallis, Tomáš Weiss a Jakub Záhora. Autoři působí na Fakultě sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzitě Praha a v Asociaci pro mezinárodní otázky.

 

 

Konec srandy. Ministerstvo pravdy přichází

Markéta Šichtařová - Literární noviny, sobota, 14. leden 2017, kráceno.

„…Z místa, kde Winston stál, se ještě dalo přečíst úhledné písmo, jímž byla na bílém průčelí vyvedena tři hesla Strany:

VÁLKA JE MÍR

SVOBODA JE OTROCTVÍ

NEVĚDOMOST JE SÍLA

Ministerstvo pravdy prý čítalo tři tisíce místností nad zemí a příslušně se rozvětvovalo i pod zemí…“

(George Orwell, Devatenáct set osmdesát čtyři)



Povinná celoevropská Hate-Free kultura nám polopaticky vysvětluje, že teroristické útoky jsou dílem několika málo psychicky pomatených jedinců a zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě je ve skutečnosti výkladní skříní míru.

Genderové neziskovky a norské fondy nám zase vysvětlují, že svoboda v rozhodování o svém životě je primitivním a překonaným vývojovým stupněm společnosti; šťastnější budeme, předáme-li naše děti i odpovědnost za naše rození, vzdělávání, práci, zdraví, bydlení i umírání státu. Co stát řídí, to dobře řídí, a stát má tedy řídit vše až do dokonalého otroctví.

A nově zřízené Ministerstvo pravdy nám nyní tvrdí, že přenecháme-li svůj úsudek o tom, co je Pravda, státu, budeme silnější a vyzrajeme nad ruskou propagandou.

Ve vzdání se vlastního rozumu prý bude naše síla.

...

Například Němci mu za druhé světové války říkali Ministerstvo pro lidovou osvětu a propagandu. Demokracie totiž spočívá v pluralitě, kde je mnoho názorů, kde si nikdo netroufne tvrdit, že jeden jediný názor a výklad pravdy je nadřazený těm ostatním...

Úřad také nejspíš zcela legálně bude vstupovat do volební kampaně a z pozice oficiální "pravdy" a vyvracení "dezinformací" ji klidně může usměrňovat.

Nebudou tím ale volby zmanipulované?

My osobně proto považujeme vznik úřadu za největší hrozbu pro svobodu a demokracii od roku 1989, a to bez nadsázky.

Vlastně nechápeme, jak politici mohli vznik něčeho tak nebezpečného dovolit. Jediné vysvětlení, proč to politici dovolili, je, že jim vůbec nedoteklo, o jakou hrozbu se jedná. Teď se totiž soustředí jen na potírání toho, že "všeci kradú", a ohrožení základů demokracie vnímají jen skrze obchodní rejstřík a skrze to, kdo vlastní které médium. Jenomže naprosté jádro ohrožení demokracie jim zcela uniklo.

Úřad se úpěnlivě brání nařčení, že jde o cenzuru. Nicméně pro nás to cenzura je, protože podstata je stejná: Někdo samozvaný třídí informace na "správné" a "špatné" podle klíče údajné národní bezpečnosti - přitom stejný klíč používá i cenzura.

S totalitou máme spojené heslo: "Kdo není s námi, je proti nám!"

A to už k nám přišlo. V tisku jsme se dokonce mohli dočíst názor, že lidé, kteří jsou proti ministerstvu pravdy, jsou "buď blbí, nebo navedení, nebo rovnou kolaborují".

Upřímně: Výraz "kolaborace" mě přímo děsí.

Tohle slovo tu už bylo v těch nejhorších dobách. Jak je proboha možné, že bylo znovu recyklováno? Už zase to černobílé dělení světa?

 

 

 

 

24. 4. 2015 - ROZHOVOR s publicistou a spolupracovníkem ČRo, Josefem Brožem, skutečným znalcem Ukrajiny (s rodinnými vazbami na tuto zemi).

Jaká je mentalita Ukrajinců a co vlastně o této zemi víme?

Některá zjištění budou pro středo-evropany poměrně šokující...

Demokracie na Ukrajině je iluze, se Západem nemá nic společného. Fungování Ukrajiny je od počátku založeno na oligarchii, řekl publicista a spolupracovník Českého rozhlasu Josef Brož, člověk s rodinnými vazbami na ukrajinské Čechy.
Podle něho je zapojení Američanů do ukrajinské krize vedeno především snahou zemi ekonomicky ovládnout a maximálně vytěžit.

 

Jak uvedla Česká televize, ve svém nedělním magazínu Horizont (čas příspěvku 8.min až 15.min - odkaz ZDE), podle zpráv reportéra Karase přímo z Krymu podporuje i po roce připojení Krymu k Rusku víc než 90% obyvatel. Kromě několika ojedinělých incidentů nikdo nezemřel a nikdo do EU neprchá - což je v prudkém kontrastu k výsledkům západních válek v Iráku 2003, Sýrii a Libyi.

 

 

Zbyněk Fiala: Bez Ruska se Ukrajina nezmátoří, píší britské Financial Times (2014/11)

zdroj ZDE.

Ukrajina nemůže uspět na hranicích s nepřátelským Ruskem, píší britské Financial Times a doporučují návrat k realističtější politice Západu.

Západ by měl by přistoupit na společnou debatu s Ruskem o bezpečnostní architektuře Evropy a smířit se s tím, že NATO se nikdy nerozšíří na Ukrajinu, píše Zbyněk Fiala, dlouholetý šéfredaktor Ekonomu na portálu vasevec.cz.

 

 

Stručná historie jednání EU - Ukrajina na podzim r.2013, výmluvný souhrn:

10. 11. 2013

Kyjev hodlá uzavřít smlouvu o přidružení k EU – a s ní i dohodu o zóně volného obchodu – na summitu států Východního partnerství 28. a 29. listopadu ve Vilniusu. Rusko tento záměr tvrdě kritizuje a dává nepokrytě najevo, že sblížení Ukrajiny s Bruselem se negativně odrazí na úrovni rusko-ukrajinského obchodu.

V srpnu poradce ruského prezidenta prohlásil, že podepsání dohody s EU bude pro Ukrajinu "sebevražedné". Vyvolá totiž okamžité zpřísnění celních pravidel pro zboží putující do Ruska. Na začátku října pak zase předpověděl, že po sblížení s Evropou stihne Kyjev rána za ranou – už příští rok bude prý muset Ukrajina vyhlásit státní bankrot, padne vláda a následovat budou těžké sociální otřesy.

Moskva Ukrajině nabízí, aby se místo integrace s EU zapojila do bezcelní zóny s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem.
Prezident Viktor Janukovyč ruské vábení odmítá, souběžné členství v obou celních uniích není technicky možné.

Viktor Janukovyč s eurokomisařem pro rozšíření Štefanem Fülem (foto Reuters).

Ukrajinská veřejnost vidí lepší perspektivu v celním svazku s EU. Vytvoření zóny volného obchodu, které je součástí asociační dohody s EU, schvaluje 47 procent Ukrajinců, celní svazek s Moskvou jen 34 procent. Pětina dotázaných nemá jasný názor, ukázal průzkum, jehož výsledky byly zveřejněny v říjnu.

Rusko nabídne Ukrajině ekonomické projekty za miliardy dolarů, jestliže se nepřiblíží Evropské unii a nepodepíše s ní na konci listopadu asociační dohodu. Spolupráce by se mohla týkat energetiky, leteckého průmyslu i kosmonautiky, uvedl podle  gentury RIA Novosti poradce prezidenta Vladimira Putina, Sergej Glazjev. Moskva podle něj plánuje nabídnout Kyjevu projekty, které "významně zvýší kapacitu ukrajinské ekonomiky, která se stane více různorodou, vědecky podloženou a stabilní".

Velké plány podle Glazjeva existují zejména v jaderné oblasti. "Země bude moci vyrábět palivové tyče pro své jaderné elektrárny s využitím ruských technologií," uvedl Putinův poradce. Navýší se ale i spolupráce v letectví či kosmonautice. Rusko a Ukrajina by například mohly společně vyrábět letouny Antonov.

 

20.11.2013

Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nepodepíše na summitu ve Vilniusu asociační dohodu s Evropskou unií, a to bez ohledu na to, zda ve čtvrtek ukrajinský parlament schválí zákon umožňující expremiérce Tymošenkové vycestovat na léčení do zahraničí, kterým unie podmiňuje přiblížení Ukrajiny. Janukovyč oznámil svůj postoj eurokomisaři EU pro rozšíření Štefanu Fülemu. Brusel ovšem zprávám z Ukrajiny nepřikládá větší význam a dál připravuje podpis smlouvy.


"Tato slova zazněla na setkání prezidenta Janukovyče s eurokomisařem Fülem, který přijel do Kyjeva osobně lobbovat za přijetí posledních zákonů, které unie vyžaduje k přijetí asociační dohody s Ukrajinou.
Janukovyč prohlásil, že by Ukrajina v tuto chvíli podpisem dohody velmi tratila. Proto se ji rozhodl nepodepsat."

Janukovyč mluvil o částce kolem 500 miliard eur v následujících deseti letech, o které by Ukrajina přišla kvůli útlumu obchodů s Ruskem, chtěla by si je nechat kompenzovat od EU.

Opozice má podezření, že Janukovyč chce touto taktikou získat od evropských států nějaké výhody. "Nemusí to ale vyjít, protože mezi činiteli EU převládá pocit rozčarování."

Füle po ukončení nejnovější dvoudenní návštěvy Ukrajiny vydal prohlášení, podle něhož je Brusel integraci Ukrajiny "nezvratně oddán. Odhodlání EU povýšit vztahy s Ukrajinou na novou úroveň, a otevřít tak nové možnosti pro ukrajinský národ, je pevné. Dveře pro tento kvalitativní skok kupředu jsou otevřené," konstatoval eurokomisař.
 

Unijní ministři zahraničí vyslali ze svého pondělního zasedání v Bruselu do Kyjeva signál, že EU je se svým konečným rozhodnutím o asociaci, plánovaným původně na pondělí, ochotna ještě deset dnů vyčkat. Jako nejzažší termín pro podpis dohody stanovil Brusel 28. a 29. listopad, kdy se ve Vilniusu sejde summit Východního partnerství.

 

22. 11. 2013

Premiér Azarov ukrajinským poslancům řekl, že vládní rozhodnutí nijak nemění všeobecné rozvojové plány země a že to bylo vzhledem k hospodářskému stavu státu "jediné možné" řešení. "Rozhodnutí pozastavit podepsání dohody s EU bylo obtížné, ale v současné ekonomické situaci Ukrajiny jediné možné. Bylo dáno čistě ekonomickými důvody a je taktické," prohlásil premiér. Kyjev nyní podle něj zaměří své úsilí na to, aby země obnovila obchodní vztahy s Ruskem, které je jejím hlavním obchodním partnerem.
 

Prezident Janukovyč se sešel s bývalými prezidenty Ukrajiny - Leonidem Kravčukem, Leonidem Kučmou a Viktorem Juščenkem.


Ruský prezident Vladimir Putin označil postup Bruselu za "nátlak a vydírání".
Šéf Kremlu řekl, že je ochoten se zástupci Kyjeva a Bruselu zahájit třístranné jednání o řešení problémů ukrajinské ekonomiky. Podle Putina by to byl "test ochoty našich evropských přátel vést rovnoprávné jednání". Evropská unie ale podobné návrhy na třístranná jednání
odmítá.

Podle Füleho rozhodnutí Kyjeva odložit podpis asociační dohody neznamená nutně její konec. "Předpokládám, že tak jako respektujeme suverénní rozhodnutí všech našich partnerů, tak i tady najdeme shodu, aby se tyto otázky vyřešily v nějakém časově omezeném termínu," prohlásil eurokomisař pro přidružení.

Evropská unie má důvod s úlevou si vydechnout po rozhodnutí Kyjeva odmítnout integraci s Evropskou unií a prohloubit vztahy s Moskvou. Napsala to v pátek v komentáři k pozastavení ukrajinského integračního procesu
agentura Reuters.

Pod svá křídla by Brusel vzal hluboce zadluženou zemi se 46 miliony lidí, kterou charakterizuje korupce a nepředvídatelná politika. "Pro EU by to mohla být nákladná a obtížná zátěž," uvedla agentura. Ukrajinská měna je nadhodnocená, ukrajinský dluh rizikový a podmínky půjčky Mezinárodního měnového fondu nedojednané.

 

12.12. 2013

Ministryně zahraničí Evropské unie Catherine Ashtonová ve čtvrtek prohlásila, že ukrajinský prezident Viktor Janukovyč chce podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Krátkodobé ekonomické a finanční problémy, s nimiž se Ukrajina potýká, by podpis dohody o přidružení a volném obchodu mohl zmírnit, protože by přinesl investice z EU, řekla Ashtonová podle agentury AP.

Ministryně zahraničí Evropské unie Catherine Ashtonová (foto Reuters).

Ashtonová řekla, že
hospodářské problémy Ukrajiny "lze řešit podporou nejen ze strany institucí EU, ale vlastně tím, že (Janukovyč) podpisem asociační dohody ukáže jasný ekonomický plán". Podpis pak "pomůže přivést právě takové investice, které (Ukrajina) potřebuje", zdůraznila šéfka unijní diplomacie.

Janukovyč usiluje o získání záchranného úvěru od Mezinárodního měnového fondu (MMF), jenž by měl předejít možnému
státnímu bankrotu. Proto se prezident také obává případných obchodních sporů s Ruskem, které by mohly způsobit rozvrat ukrajinského hospodářství.

Evropská komise ve středu odmítla požadavek Ukrajiny, aby jí unie poskytla balík pomoci v objemu 20 miliard eur (téměř 550 miliard korun) výměnou za podpis asociační dohody. "Nebudeme si hrát s čísly," řekl podle agentury AFP mluvčí Evropské komise Olivier Bailly s tím, že prosperita Ukrajiny nemůže být předmětem smlouvání.

 

21.2. 2014

DEN PO MASAKRU V KYJEVĚ, kdy dosud neznámí odstřelovači postříleli demonstranty (asi 86 lidí), policisty i příslušníky jednotek těžkooděnců Berkut (asi 14 lidí), celkem 100 lidí (tzv. "nebeské stovky"), nastal podle zpráv průlom v jednáních...

/* Závěry ročního vyšetřování ukrajinského gen. prokurátora Jaremy prokázaly, že první tři úmrtí dne 20.2.2014 byly následkem střelby "z lovecké pušky", tedy nikoliv ze zbraní jednotek Berkutu. Následně byl ukrajinskou vládou propuštěn, protože jeho závěry nebyly v souladu s vládní verzí příběhu o tom, kdo střílel do těch lidí, a dokonce byl obviněn, že "ztrátou důkazů znemožnil další vyšetřování" - no comment.

Jediným člověkem, který dál sbíral dostupný důkazní materiál, nahrávky videí, osobní svědectví o jednotlivých úmrtích, směrech střelby, atd., zůstal pouze kanadský občan, akademik, pan Ivan Katchanovski, který následně publikoval obsáhlou studii o možné identitě těch střelců. Pro EU ale byla tato práce nezajímavá, její závěry totiž nepodpořily vládní verzi příběhu "o zlém Rusku a hodné Ukrajině" a tamních nacionalistech. /

 

PRŮLOM!

Zástupci kyjevských demonstrantů dnes po jednání s dvojicí evropských ministrů zahraničí zmocnili vůdce opozičních stran uzavřít s prezidentem Viktorem Janukovyčem dohodu o politickém řešení krize a ukončení krveprolití.

Oznámilo to na Twitteru německé ministerstvo zahraničí. Sbor povstaleckých vůdců z náměstí Nezávislosti o svém stanovisku rozhodl po schůzce s Frankem-Walterem Steinmeierem a Radoslawem Sikorským hlasováním.

Ukrajinská hlava státu a opoziční předáci poté dohodu o ukončení politické krize, sjednanou Evropskou unií, podepsali.

 

 

Právě zasažený strom ukazuje (ve videu je vidět zásah), že střelba odstřelovačů šla v tomto případě ze směru hotelu Ukrajina (z "červené zóny", modrá ukazuje místo kameramana), lidem do zad a ze směru, před kterým se vůbec nechránili. Hotel Ukrajina byl hlavním sídlem Pravého sektoru, ukrajinských ultra-nacionalistů.

Není tedy možné, aby zde střílel Berkut, čemuž nasvědčuje i směr obrany lidí, střelba jim šla do zad, takových případů je popsáno a zdokumentováno (videem, svědectvím účastníků) více, viz ZDE.

 

A "přilévá spíš NATO olej do ohně", vyzbrojováním těchto lidí na Ukrajině, nebo se spíš snaží pomoci vyřešit tamní složité konflikty?

iDNES, 20. 11. 2016, Vojenský a bezpečnostní odborník Lukáš Visingr:

Otázka: Není ale od pobaltských zemí legitimní mít obavu z Ruska, když vidí, co se stalo na Ukrajině?

V tomhle smyslu pobaltské země a Poláky chápu. Ale to dění je důsledek, ne příčina.

Západ by obecně měl "dorovnávat sázky" - ale on neudělá buď nic, nebo až moc. A když udělá moc, staví to do problematické situace Putina, který si musí udržet image před obyvatelstvem a kruhem svých věrných, v tom by každý vůdce Ruska jednal stejně. Za tu nerovnováhu můžou obě strany, je potřeba to urovnat a ne se přít, kdo začal, to je bezpředmětné (*...neboť "hrozí náhodná eskalace voj. konfliktu", viz odkaz).

V čem podle vás Západ přehnaně reagoval na dění na Ukrajině?

Podle mě neuváženou podporou nové ukrajinské vládě po svržení Janukovyče, vládě složené někdy z velmi prapodivných lidí.

 

 

The Snipers Massacre on the Maidan in Ukraine (Revised and Updated Version)

Nezávislá akademická studie (viz Katchanovski) z university Ottawa v Kanadě se dočkala nové verze (ze 20.února 2015), která zahrnuje další nové skutečnosti o tom, kdo přesně střílel na Majdanu 20.2.2014, kdy někteří demonstranti a současně někteří členové policejních jednotek Berkut byli dle všeho zastřeleni stejnými zbraněmi.

 

 

 

...

 

 

STEVEN COHEN, US POLITOLOG:

Protiruská rétorika médií je návratem maccartismu do USA.

2. 11. 2016

hl. zdroje: zde a zde a zde

 

Stephen Frand Cohen (born November 25, 1938) is an American scholar and professor emeritus of Russian studies at Princeton University and New York University.

His academic work concentrates on modern Russian history since the Bolshevik Revolution and the country's relationship with the United States. Cohen is married to Katrina vanden Heuvel, editor of the progressive magazine The Nation, where he is also a contributing editor.

 wiki - maccartismus

Mccarthismus (anglicky McCarthyism)

Označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy.

Protiruská rétorika amerických politiků a médií, kteří je podporují, představuje vážnou hrozbu pro Spojené státy hned v několika ohledech, uvedl profesor Stephen Cohen v pořadu Johna Batchelora.

"Říká se, žurnalistika - to je první hrubý nástin historie.

To, co američtí novináři psali o Putinovi v posledních několika letech, ale není ani obecná skica, je to něco, co se má hodit do odpadkového koše," zdůraznil.

Americký profesor konstatuje, že média, publikující nepravdivé informace o Putinovi - například New York Times, Washington Post a několik dalších - přispívají k degradaci novinářských norem a ohrožují vlastní nestrannost, kterou by měly držet.

"Myslím, že to neslýchané hanobení Putinovy osobnosti, které je založeno pouze na předpokladech, které se neopírají o prakticky žádné důkazy, fakta nebo logiku, ohrožují Ameriku nejméně ve třech aspektech"

- řekl Cohen.

 Za prvé, pokračováním očerňování ruského prezidenta Washington ztrácí významného partnera v oblasti národní bezpečnosti. Za druhé, Spojené státy očerňují nejen Putina, ale Rusko jako celek, což zvyšuje napětí a vyvolává to nové kolo studené války. Za třetí, taková politika USA vedla k vypuknutí "neomaccartismu".

 

 

 

 

U.S. generál Wesley Clark v r.2007 řekl (ZDE):

"V USA proběhl politický puč."

"Malá skupinka lidí (Wolfowitz, Rumsfeld, Cheney, mnohé další bych mohl jmenovat z projektu Nového Amerického Století PNAC) se rozhodla zavléct USA do mnoha válek, aniž by se zeptali Kongresu nebo Senátu, co si o tom myslí.

Víte, já jsem kdysi studoval geo-politiku, a když slyším, jak vůbec nepřemýšlejí o tom, co bude po těch válkách, proč a za jakým cílem tam jdeme válčit, tak se nedivím, že se jim války v Iráku 2003, Afghánistánu, Sýrii a v dalších zemích nedaří.

Oni říkají:"Máme tak deset let (2003-2013), než povstane nová silná velmoc (Čína, Rusko), abychom provedli změny vlád v těchto sedmi zemích."

Víte, já jsme zděšen, říká Clark.

Copak máme armádu proto, aby svrhávala vlády cizích zemí?

Bush měl ve volebním programu tu nejskromnější zahraniční politiku, žádné zásahy v jiných zemích, apod. Realita je zcela opačná.

Byla o tom v USA snad nějaká veřejná diskuze, o tomto jejich plánu?

Nebyla a dosud žádná není."

...

Rozhovor z videa:

"Asi deset dní po 11. září jsem šel do Pentagonu a viděl jsem ministra Rumsfelda a jeho zástupce Wolfowitze. Šel jsem dolů po schodech, abych se podíval na personál, který pro mě kdysi pracoval, a jeden z generálů si mě zavolal do své kanceláře."

Řekl jsem (W. Clark): "Co je nového, pořád jdeme do války s Irákem?"

A on řekl: "Oh, je to daleko horší."

Natáhl se na stůl a vzal kus papíru."

Řekl: "Tohle mám z kanceláře ministra obrany (*D. Rumsfeld). Tohle je memorandum, které popisuje, jak sundáme sedm zemí za příštích pět let."

"Začneme Irákem, pak Sýrií a Libanonem. Pak zaútočíme na Libyi, Somálsko a Súdán, dokončíme to Íránem."

Řekl jsem:"Neukazujte mi to, nechci to vidět (nevěřil jsem tomu)."

"Jenže po čase jsem si uvědomil, že se to postupně všechno začalo vyplňovat."

 

 

zdroj ZDE - Washington Times, 29. ledna 2015

"Hillary Clinton’s ‘WMD’ moment: U.S. intelligence saw false narrative in Libya"

The intelligence community gathered no specific evidence of an impending genocide in Libya in spring 2011, undercutting Secretary of State Hillary Rodham Clinton’s primary argument for using the U.S. military to remove Col. Moammar Gadhafi from power, an event that has left his country in chaos, according to officials with direct knowledge of the dispute.

- Plukovník Kaddáfí byl odstraněn (podle Pentagonu !!) na základě zfalšovaných zpráv o hrozící genocidě v Benghází a Libye byla uvržena do chaosu, nyní se zde rozmáhá teroristická chunta ISIL.

 

 

Michael Flynn, bývalý šéf US vojenské rozvědky DIA (2012-2014), tedy Obamův vrcholný představitel tajných služeb, nyní ve výslužbě,  řekl:

"Jestliže války proti terorismu nepřinesly snížení počtu teroristických hrozeb, ale odhadem jejich zdvojnásobení, pak je něco zcela chybného v naší strategii."

"Investujeme do více bomb, více dronů, více vojáků, ale armáda je jen malou částí celkové strategie, tedy malou (zcela represivní) částí, která má zločince přivést do vězení nebo je zabít."

"Ale pokud současně neinvestujeme do řešení množství dalších otázek, jako je chudoba v těch zemích, příčiny tamních konfliktů, tvoření stabilní ekonomiky, což je práce na léta, pak nemůže dojít ke zlepšení tamní situace. Já jsem byl odpovědný za část vojenského řešení, ale nevidím ty další součásti strategie."

 

- tito lidé jsou dnes dehonestováni jako "ruští agenti", i když přicházejí s oprávněnou kritikou.

 

 

 

Česká pozice (LN) 5. 11. 2011 - švýcarská studie, svět kontroluje 147 společností, většinou bank.

Nová studie upozorňuje, že:

"...světovou ekonomiku z velké části ovládá poměrně malá skupina nadnárodních společností, v první dvacítce většinou bank."

 

BLOOMBERG: Goldman Sachs Group Inc. managed $15 billion of bond sales for Greece after arranging a currency swap that allowed the government to hide the extent of its deficit. German Chancellor Angela Merkel said it would be a “scandal” if banks helped Greece massage its budget. The country “falsified statistics for years,” she said in her speech to a party rally.

Podrobnosti např. zde.

 

- Tento článek je opět již nedostupný, kdo asi zařídil, že z archivu zmizel?

 

 

červenec 2015 - Někdejší americký prezident Jimmy Carter na Národní syndikátové rozhlasové show Toma Hartmana řekl:

"Spojené státy jsou v současné době oligarchií, ve které systém neomezeného politického podplácení vytvořil kompletní zkázu politického systému, jako odměnu těm finančním přispěvatelům, kteří tuto zkázu způsobili".

"Jak demokraté, tak republikáni, hledí na tyto podplácející sumy peněz jako na benefit pro ně samotné."

 

 

Pan Edward Griffin - kniha "The Creature from Jekyll Island".

G. Edward Griffin (foto: Tomáš Železný), viz odkaz na článek nad fotkou.

 Ostrov Jekyll je skutečné místo v USA, kde byla uzavřena tajná dohoda nejmocnějších bankéřů světa v r.1910. Jeho kniha o fungování světového bankovního systému, která vyšla od Německa až po Japonsko, se už skoro dvacet let drží mezi bestsellery.

G. Edward Griffin říká:

"Tento koncept moci byl stvořen v KONGRESU USA

  a tam také musí být zabit."

 

Griffin, jehož zásadní video s cz titulky je zde, říká (od cca 1:31:30):

TYTO PENÍZE UTRÁCEJÍ PRO ZÍSKÁNÍ VĚTŠÍ MOCI.

Centralizují moc, vaši, moji, našich dětí, ...kupují si kontrolu nad lidmi, nad centry moci, to znamená nad těmi skupinami a institucemi, skrze které lidé žijí, pracují a následují vedení, odkud získávají informace, kterým důvěřují.

Rozhazovali tyto peníze velmi rozmařile, aby si koupili politiky, politické strany, televizní kanály, kabelové televize, noviny, magazíny, nakladatelství, tiskové agentury, filmový průmysl, university, odbory, církevní instituce, obchodní komory, multi-nacionální korporace, vyberte si sami!

Udělejte si jakýkoliv seznam organizací, které mají vliv na veřejné mínění.

A já vám garantuji, že tato obrovská řeka bohatství teče tím směrem, aby získala kontrolu nad lidmi, kteří vedou tyto organizace.

 

 

 

Radim Valenčík napsal ve své knize v r.1994:

"Počítá se s vyvoláním globální destability, s vyvoláním globálního střetu, v němž by měly být nasazeny migrační zbraně.

Jde o řízené procesy MASOVÉ MIGRACE z "odepsaných" zemí, do zemí tzv. vyspělých, přičemž statisíce, miliony a možná i desetimiliony migrantů by byly využívány k vytváření mafiánských struktur, prostřednictvím nichž by byla uplatňována stínová moc destrukce (*států)."

 

Citace z knihy Radima Valenčíka, VŠ pedagoga, vydané před 20 lety, v říjnu r.1994.

Globální "DESTABILIZACE" jako "hra na Titanik".

 

HRA NA TITANIC - ta špatná verze událostí.

Lidí přibývá a jen tak se to nezastaví, žádný růst není a nemůže být neomezený a nelze ani zastavit proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.

V důsledku souběhu těchto všech tří faktorů (příliš mnoho lidí a bude jich víc a víc, omezeností na která naráží růst a bude narážet stále více, prohlubování ekonomické segregace) se dříve nebo později něco stane.

A jedním z řešení je, že ti, co mají moc, peníze a informace (což spolu vzájemně souvisí), si zajistí své přežití obětováním dostatečného počtu těch, co svou existencí způsobili, že k této situaci došlo.

A tak se jen hledá, jak to udělat. Jak, obrazně řečeno, je "zavřít v podpalubí". V daném případě například – jak je poštvat proti sobě, aby se "zredukovali" mezi sebou vzájemně.

A tak se rozehrávají různé dílčí hry, které obsahují prvky hry typu "Titanic". Není totiž tak zřejmé, jak se ta či ona hra vyvine...

 

Zlomení setrvačných trendů brání jednak naše setrvačné myšlení a setrvačné chápání toho, co se odehrává.

To, co se dnes jeví jako finanční či dluhová krize, je především krizí současného typu růstu.

Problém je v tom, že většina lidí si potřebnou změnu nedokáže představit. Jsou k ní třeba dvě věci. Jednak vytvořit podmínky pro to, aby tato odvětví byla financována z efektů, které přinášejí (*zamezit nelegálním únikům zisků k malému procentu super-bohatých), a pak překonat překážky, jež jsou dány prohlubující se ekonomickou segregací (velkými rozdíly v příjmech) společnosti.

Ekonomické rozdíly ve společnosti přerůstají do snahy jedněch zachránit se s využitím své majetkové převahy na úkor druhých.

 

Kniha Radima Valenčíka, vydaná v r.1994, viz zde.

Text pokračuje (kráceno):

Základním předpokladem úspěšné změny je vytváření rovných podmínek, resp. rovných příležitostí pro nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu.

Právě zde se "láme chleba":

Konkrétní příklad komplikací - Sorosův obrat.

Ještě na přelomu minulého a tohoto století G. Soros financoval v řadě zemí projekty, jejichž poctivým úmyslem bylo napomoci k vytvoření rovnosti příležitostí pro společenský vzestup nezávislý na výchozích majetkových poměrech člověka.

Tedy pro podporu tendence, která měla kompenzovat důsledek toho, že "bohatí bohatnou a chudí chudnou", která měla omezit prohlubování ekonomické segregace společnosti.

Během jednoho desetiletí (jak přesně a kdy k tomu došlo nevím, protože jsem měl možnost to pozorovat pouze na dálku a zvnějšku) dochází k obratu o plných 180°.

Soros se stává jedním z těch, kteří otevírají cestu k segregaci společnosti na bázi pozičního investování, tj. přeměny majetkové výhody v privilegium, které druhému omezuje možnosti využívání jeho investičních příležitostí, a návazně pak i společenský vzestup.

Od pozičního investování zaměřeného na ekonomickou segregaci společnosti už je jen krůček ke hře typu "Titanic".

 

V pochopení historických a společenských kontextů toho, co se dnes odehrává (globálně i lokálně) existuje spousta "nedorozumění", přežívá spousta stereotypů, iluzí ale i vysloveně zcestných pohledů.

Existence velmi vysoké míry diverzity (různosti) názorů v této oblasti, která není dostatečně kultivována schopností vyjasnit si formou komunikace (diskuse) pohled na některé zásadní otázky, má za následek ztrátu akčnosti v případě, kdy je nutné čelit zlu.

 

- pěkně shrnuto.

 

Doporučím i související aktuální informace o hysterii "hate free" uskupení:

...pro-imigračních a jiných podobných aktivistů, kteří - podporováni cizími nadnárodními penězi a z grantů - sepisují udání na lidi, pobouřené masovou migrací z tak odlišných kulturních skupin - zde, připravuje se i legislativa "hanobení sociálních, ekonomických a jiných tříd" zde.

To vše také podporuje stupňování hysterie ve společnosti, a hlavně to vše zamezuje diskusi o té masové migraci z opravdu tak kulturně hluboce odlišných prostředí (pod slovo "kultura" patří i náboženská rovina problému, ale jde spíš o širší problémy kulturních zvyků, odlišnosti prostředí - loveckých kmenových kultur a nerozvinutých kultur obecně, které jsou bez vztahu k práci a životu moderní západní společnosti, které svou odlišností zamezují dlouhodobé úspěšné integraci. Když budete takto velmi kulturně odlišné lidi zachraňovat "přesazením" do západních měst a vesnic, tak jim i tomu okolí způsobíte obrovský chaos, sociální a kulturně-zvykové střety - zde, zvýšené nikdy nekončící náklady, neúspěchy a časem i možná rezignaci a frustraci z neúspěchu, což vede k vážným problémům, radikalizaci, podpoře jistých skupin, atd. Otázkou je - může jít o něčí záměr? Kde je hranice té kulturné odlišnosti, kdy je lepší "nepřesazovat květinu", ale pomáhat v místě? A pomáhá něčemu kriminalizace těch, kteří jsou proti? Víc o růstu násilí těchto obhájců imigrace i ZDE).

 

 

Nakonec pár suchých obrazových informací, dokreslujících fakta finančního světa:

Růst příjmů od r.1917 do r.2012 - "hnědě" příjmy 1% nejbohatších, "modře" příjmy "spodních 90%" lidí v USA.

V roce 1971 Nixon zrušil zlatý standard a bohatí začali bohatnout a chudí chudnout, po roce 2000 dokonce příjmy 1% nejbohatších převážily nad příjmy "spodních 90%" a dále stoupají. Vládní dluh USA je asi 20bil USD (odhadněme 105% HDP, a rychle stoupá).

Nastalo prudké "ředění měny", tisknutím více a více peněz, které tak ztrácely na hodnotě a dál fakticky snižovaly příjem těch chudších a obíraly o úspory ty šetrné a spořivé.

/ Více i statistiky OECD - zde, příjmová nerovnost se vrátila na úroveň roku 1820... /

 

 

18. 7. 2015, Česká pozice:
Milan Zelený: Neprožíváme krizi, ale změnu ekonomického systému.
 

To, co prožíváme, není cyklická krize, která se čas od času opakuje, ale transformační změna, jako byla průmyslová revoluce. Bolestí moderní doby je, že ekonomie nedokáže rozlišit cyklické krize a transformace.

Podle Milan Zeleného, emeritního profesora ekonomie na americké Fordhamově univerzitě v New Yorku,
jsme vyčerpali čtyři oblasti – zemědělství, průmysl, služby, stát – a nikam dál se už ekonomika transformovat nemůže. V rozhovoru také mimo jiné říká:

"Budeme se metamorfozovat do lokální ekonomiky."

Znamená to autonomizaci regionů, lokalit, lokální technologie, lokální výrobu, lokální samosprávu. Snahy osamostatnit se, jak je vidíme ve Skotsku, Katalánsku, severní Itálii, budou akcelerovat."

 

 

 

---

 

 

Závěrečná poznámka:

Nevěřte nikomu, kdo vám tvrdí, že na vyřešení této složité situace ve světě stačí jedna vojenská operace nebo svržení vlády "jednoho muže" (jak to pak dopadá, vidíme v Iráku, Libyi i na Ukrajině, katastrofou pro svět by to dopadlo v Rusku).

Ten příběh je mnohem komplikovanější, sledujte stopu peněz.

Pro mladé lidi doporučím verzi krátkého animovaného příběhu - Americký sen (cz tit). Kořeny tohoto příběhu totiž opravdu sahají do období 19. a 20. století, kdy se formovala finanční anglo-americká elita:

Kdy klíčovým obdobím - pro Evropu a Rusko (ruská bolš. revoluce byla podpořena zvenčí; dvě obrovské války, opět Hitler bez pomoci zvenčí by nikdy nemohl zahájit válku - viz "Výmarský ekonomický zázrak"), Indii (Britové) a Pákistán (dělení Indie), Arábii a Persii (dělení zemí s pomocí britsko-francouzské dohody Sykes-Picot, vznik státu Izrael projednávali Britové poprvé v r.1914), Afriku (zlaté a diamantové doly Brita C. Rhodese, plenění surovin, kruté Búrské války v britském zájmu zformovaly krutou Jihoafrickou republiku), a Latinskou Ameriku (výlučné zásahy USA, změny mnoha vlád - viz Monroova doktrina, vylepšená v r.1904 klíčovým dodatkem...)

- ...kdy klíčovým obdobím (* i pro pochopení dnešní situace) se staly roky 1905-1935 (1913 vznik Fed, ve 30.letech vznik banky BIS, Výmarský ekonomický zázrak, krize 1920-21 a hlavně velká krize v USA ve 30.letech), to vše úzce souvisí s finančními elitami a kontrolou "kreditu", tedy peněz.

Sem patří i pozdější vznik Evropské unie a následně eura, i to byl jejich projekt, o kterém se rozhodlo po druhé válce, když tyto elity zvažovaly, zda má být Německo - po "výmarském zázraku" po první válce, tedy US-Britských plánů obnovy pana Dawese a Younga, tedy v pozadí pánů JP Morgena a Brita M. Normena - znovu postaveno jako silné, aby - jako porobená země vítězů - drželo pevně hráz studené války, proti zamezení kontaktů s tehdy bolševickým Ruskem, to byl další - tentokrát prý Marshallův - plán (v pozadí byli opět stejní lidé z finančního soukromého sektoru). Víc o vzniku EU říká G. Friedman výše v jeho videu o Německu a budoucnosti Evropy, také viz britský list Telegraph, o odtajněné historii Bank of England, druhé sv. válce, bance BIS, a vzniku EU a eura, článek z r.2012, zde.

To vše se následně transformovalo v období 50.-70.let ve společnost elit v pozadí ("deep state" v USA a Británii, částečně ve Francii), v radu CFR a RIIA, následně v Trilaterální komisi, Bilderberg a další "elitářské kluby" mocných. Všimněte si detailu - ač jsou setkání dotována veřejnými penězi a jezdí na ně i zástupci vlád, armád (placení z veřejných peněz), tak o nich novináři příliš neinformují. Proč asi...? Protože tady se míchají zájmy veřejné, politiky a strategie států, se zájmy soukromými "v pozadí", mocných lidí a bankéřů, kteří ty státníky už dávno financují, a ovládají je i těmi médii, viz dnešní podpora té hysterii kolem soch v USA, předtím o domnělém ruském působení na volby.

Až tak daleko sahají kořeny dnešní situace obrovských západních dluhů, hrozící další ekonomické krize, a podivných akcí US neokonzervativců po konci studené války, které vrcholí masovou migrací, vzestupem teroru (a náboženskými fanatiky IS), a novou studenou válkou. Sledujte, kdo na těch válkách vydělává, kde se vzala ta moc ovládající hl. média, která vždy podpoří špatná řešení a válečnou hysterii - je to tak zjevné, současné elity v pozadí mají ohromný vliv.

Došlo ke skrytému "vytunelování" veřejných institucí, a kontrolu "zájmů veřejnosti" převzali oni.

Kultura těchto lidí není postavena na morálce a lidských právech, ale na penězích a moci. Nezapomeňte, nejlépe to poznají děti, proto dnes "ti pragmatičtější mladí" nerespektují autority ani morálku, a jejich agresivita roste, a dvakrát víc u těch, jejichž rodiče mají přístup k penězům nebo k důležitým postům ve společnosti. "Slušní lidé z dobrého zázemí" se často chovají jak "feudální nadřazená kasta k otrokům", počínaje chováním v silničním provozu, konče brutálními praktikami v obchodu. Ti vyspělejší to umí skrývat za "lidská práva" a "multikulturní" politiku, apod.

 

Že mají teroristické útoky v Evropě opět svou dohru, kdy se občané prý opět "rádi vzdají svých práv a svobod", je bohužel holý fakt. Jak zaznělo v posledních dnech například na ČT24 (také v tisku, například ZDE):

"Až 80pct Francouzů je prý ochotno se vzdát některých osobních svobod, výměnou za vyšší bezpečnost".

Poradím vám - hledejte hlavní příčiny problému jinde, v lidech, kteří tyto radikální skupiny skrytě financují a vyzbrojují, a kteří využívají tyto fanatické (fundamentálně náboženské, nacionalistické nebo radikální) skupiny pro své vlastní sobecké - geopoliticko-mocenské - cíle, k omezování síly demokracie, omezování kontroly a omezování svobodné diskuse - ty je ohrožují.

 

"Jedenácté přikázání" by tak asi mělo znít:

Nepoužiješ radikálních islamistů (ani jiných podobně fanaticky založených skupin, banderovců nebo dalších nacionalistů, jako byla např. UČK v Kosovu; ani národnostních rozporů po rozpadu velkých zemí, jakou byl Sovětský svaz, ani ultra-levice, viz dnes rozbíjení soch v USA) pro své vlastní geo-cíle.

Využívání těchto skupin pro vytváření konfliktů a oslabování vývoje jiných zemí je skutečně velmi vážný zločin.

Pokud nezačneme trestat ty, kteří tak činí, může svět dospět ke katastrofě.

 

To platí i pro situaci, kdy podlehneme hysterické "lživě útočné" propagandě, namísto střízlivému uvažování a hodnocení faktů, když připustíme, aby došlo pod různými záminkami k omezení racionální diskuse.

A to se právě dnes - i atmosférou bourání soch v USA - děje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

DÉMON ÍRÁN: MÝTY A PROPAGANDA

VS. REALITA BEZ ILUZÍ I PŘEDSUDKŮ

18. 8. 2017

 

zdroj: tiscali.cz, autor František Kalenda, text z r.2015 - zde

 

Když se v Česku mluví o uzavření dohody mezi pěticí velmocí v čele se Američany a Íránem ohledně kontroly nukleárního výzkumu a zrušení sankcí, člověk má pocit, jako by se pomalu blížila apokalypsa. Dokonce i veřejnoprávní Česká televize referuje o dohodě především z pozice amerických republikánů a vystrašených, nepříliš objektivních izraelských médií.

 

Ve stylu římských klasiků z dob vzájemných zničujících válek se Írán stal synonymem šílené, barbarské a nenávistné země, připravené v případě získání jaderných zbraní zničit Izrael a ideálně i celý civilizovaný svět a bez problémů přitom obětovat vlastní obyvatelstvo.

V oficiálním diskurzu však zaniká řada "nevhodných" informací a zcela mizí pohled z druhé strany, který přitom nemusí být zdaleka tak démonický, jak by se mohlo na první pohled zdát.



Mýtus 1: Írán je významná vojenská hrozba pro Blízký východ a pro svět

Těžko říct, který ze současných úhlavních nepřátel hovoří častěji o íránském hrozivém vojenském potenciálu, jestli státy Perského zálivu nebo Izrael. Podle zpráv ze Saúdské Arábie by se mohlo zdát, že íránské Revoluční gardy stojí v pozoru na hranicích, připraveny bezmocnou ropnou supervelmoc obsadit.

Podle zpráv z izraelských médií už zřejmě všechny dosud neexistující jaderné zbraně míří na židovský státpřestože ten sám má jaderných hlavic nejméně několik desítek.

Rétorika zakrývá fakt, že Írán nevlastní žádný ohromující vojenský potenciál a jeho prostředky se nemohou rovnat jeho "ohroženým" sousedům.

 

Stačí se podívat na vojenský rozpočet.

V případě Íránu se pohybuje okolo deseti miliard dolarů ročně (2,8 procenta HDP). Pro srovnání Saúdská Arábie vydává osmkrát vyšší částku (víc než 10 procent HDP) a je v současnosti největším vojenským importérem na světě. Větší peníze na armádu dávají dokonce maličké Spojené arabské emiráty (23 miliard a pět procent HDP).

Osmimilionový Izrael má rozpočet na armádu dvojnásobný, navíc každoročně štědře podporovaný ze strany Spojených států, zákonem zavázaných udržovat vojenskou převahu židovského státu nad všemi potenciálními nepřáteli.

Izrael získal od Američanů od roku 1962 přes 100 miliard dolarů jako vojenskou pomoc, každý rok více než tři miliardy, a má přístup k nejnovějším technologiím.

Součástí nové dohody s Íránem bude navíc další pomoc pro Izrael a arabské spojence v regionu, přičemž Izraeli zřejmě Spojené státy poskytnou mimo jiné ještě víc nadzvukových stihaček F-35 vybavených technologií stealth a pomůžou mu financovat již existující štít proti balistickým raketám – Izrael má možná nejlepší protiraketovou obranu na světě, účinnou jak proti malým střelám ze strany teroristů, tak proti střelám dlouhého doletu potenciálně vybavených jadernými zbraněmi.



Oproti tomu Írán je technologicky zaostalý a musí se spoléhat na vlastní vývoj, starou ruskou techniku, případně na spolupráci s režimy ještě zaostalejšími a hůře vybavenými, jako je Súdán a Severní Korea. Tak je tomu už od 70. let a
představa, že by íránský režim dokázal během krátké doby po zrušení sankcí (navíc nikoli vojenského embarga) dohnat 40 let technologického pokroku, je naivní.

I irácký režim Saddáma Husajna byl vybaven výrazně lepšími zbraňovými systémy, mimochodem často pocházejícími z Francie a USA, a jeho obrovská armáda se v konfrontaci s malou částí americké armády zhroutila jako domeček z karet.

 

Írán vojensky nemůže čelit ani žádnému ze sousedů, natož sousedům s přímou nebo nepřímou podporou Spojených států. Postrádá navíc spolehlivé nebo mocné přátele v regionu.

Zatímco arabským státům se podařilo vybudovat úzce kooperující
Radu pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC), z níž by Saúdská Arábie v budoucnosti ráda viděla federaci se společnou armádou a vedením, Írán za svého spojence může počítat pouze oslabeného syrského vůdce Bašára Asada. Proti sobě má ještě Izrael, Turecko a klientské státy Egypt a Pákistán, závislé na saúdské rozvojové a vojenské pomoci.

/ *Zde je nový vývoj, protože Čína a Rusko získali na svou stranu mnohé okolní země. /

Je určitě pravda, že Írán podporuje a bude podporovat šíitské síly v regionu a teroristická hnutí jako Hamás a Hizballáh, nicméně to mu samo o sobě nedává potenciál své konkurenty významně ohrozit.



Podobně své spojence podporovaly a podporují právě Saúdská Arábie nebo Turecko,
obě země zřejmě stojící na počátku vzestupu tzv. Islámského státu, a teoretickým přítelem Západu je přece Pákistán - jaderná velmoc, kde bývalý šéf její tajné služby nedávno otevřeně hovořil o vytvoření, manipulaci a využívání Talibanu, jenž západním zemím přivodil mnohem větší ztráty a navíc byl napojen na teroristické útoky z 11. září.

Pákistán pak do poslední chvíle zřejmě ukrýval Usámu bin Ládina a afghánskou větev Talibanu podporuje dodnes. To vše s přístupem k americké vojenské pomoci, bez tíživých sankcí a zařazení do bushovské Osy zla.

 



Mýtus 2: Írán je iracionální režim ochotný zničit ostatní i sám sebe

Druhým často opakovaným mýtem je představa, že íránský režim je ovládán "šílenými ajatolláhy" připravenými pro svůj cíl – buď zničení Izraele, Spojených států nebo rovnou celého západního světa – pohřbít i sebe sama.

Pokud by takový režim získal jadernou zbraň, jeho prvním úkolem by tedy bylo doslova "vymazat Izrael z mapy", jak kdysi prohlásil přímo nejvyšší vůdce země, ajatolláh Chameneí. Bez ohledu na to, že Spojené státy a Izrael by byly připraveny k rychlé jaderné odvetě.

Odhlédněme nyní od toho, že na světě určitě neexistuje šílenější a bizarnější režim než je ten v Severní Koreji; režim, který již jaderné zbraně vlastní a přestože tím mnohokrát vyhrožoval, nikdy se ani nepřiblížil jejich použití. A odhlédněme i od toho, že v Íránu by byly jaderné zbraně určitě bezpečnější než v Pákistánu, protože nemá zdivočelou tajnou službu a velkou část jeho území neovládají teroristické organizace.

Důležité je říct, že v Íránu prostě žádný šílený, iracionální režim nepanuje.

 

Prvním faktorem jsou historie a tradice.

Ačkoli se formy vládnutí v průběhu staletí a tisíciletí měnily, Írán je přímým nástupcem starověké a následně islamizované Persie, jež prakticky nepřetržitě existovala a vládla na jeho současném území.

To je zásadní rozdíl oproti okolním státům, které obvykle vznikaly nepřirozeně na základě tahu koloniální tužkou, případně dobyvačným sjednocováním ve 20. století (Saúdská Arábie).

Persie patřila mezi zakladatele diplomacie a byla vyhlášená, podobně jako jsou dnešní íránští politici, uměním vyjednávat. Tomu je ostatně přizpůsoben i perský jazyk, rovněž moderní nástupce antických tradic.

 

Typickou záležitostí i pro současný Írán je složité vyvažování moci, spočívající na spolupráci a někdy souboji náboženských autorit a relativně demokraticky volených zástupců lidu, jako je prezident a parlament.

Také uvnitř nich je možné nalézt různé frakce, ať už jde o reformisty typu současného prezidenta Rúháního a bývalé hlavy státu Chátamího, nebo o populistické konzervativce kolem Mahmúda Ahmadínežáda.

Stejně tak mezi tzv. ajatolláhy, šíitskými náboženskými vůdci, panují rozdílné názory a často se objevuje i umírněnější přístup a volání po dohodě.

Žádný z hráčů na íránské scéně dosud neprojevil ani náznak sebevražedných sklonů, právě naopak.
Racionalita ve vyjednávání se Západem byla zřejmá a hrálo se spíš o to, zda převáží kalkulace větší výhodnosti íránského jaderného programu se související prestiží a odstrašující silou, nebo zda se misky vah přikloní k ekonomickým dopadům tvrdých sankcí, což se nakonec stalo.

Dokonce i bývalý šéf Mossadu Meir Dagan před pár lety pro CBS prohlásil:

"Režim v Íránu je velmi racionální."

A kdo by to měl vědět lépe než nejvyšší izraelský špion?

 



Mýtus 3: Írán a Íránci nás nenávidí

Zmíněný mýtus o iracionalitě a sebevražednosti vychází z velmi populární představy na Západě, že Írán a Íránci jsou náboženští fanatikové, kteří nás nenávidí prostě proto, že jsme zkažený Západ.

Důkazem má být pravidelné volání po "smrti Americe" v proslovech nejvyššího vůdce Chameneího a samozřejmě více než nelichotivé výroky na adresu Izraele – ne nutně Židů jako takových, jež mají v Íránu uznávaný minoritní status a alespoň oficiální ochranu, což se rozhodně nedá říct o jeho sousedech.



Řada indicií však naznačuje, že všechno je trochu jinak.

Z průzkumů veřejného mínění například opakovaně vyplynulo, že mezi státy Blízkého východu není Amerika nikde populárnější než právě v Íránu.

V roce 2009, v době největšího napětí a hrozby vojenského útoku ze strany USA nebo Izraele,
sympatizovalo s Američany podle průzkumu World Opinion Poll 51 procent Íránců.

V případě "našich spojenců" Turecka a Egypta přitom šlo o výrazně nižší čísla, 14 procent a 27 procent.

 

"Íránci jsou ve skutečnosti nejproameričtější národ Blízkého východu," tvrdí americký spisovatel íránského původu Húman Madžd.

"Volání po 'smrti Americe' nic neznamenají – odkazují na americkou zahraniční politiku hegemonii a imperialismus."



S touto politikou má právě Írán dlouholeté špatné zkušenosti, v případě potřeby přirozeně oživované režimní propagandou:

CIA pomáhala v roce 1953 Britům zorganizovat převrat demokraticky zvoleného předsedy vlády kvůli ropným zájmům, americká administrativa dlouho podporovala autokratického šáha a jeho legendárně brutální tajnou policii SAVAK, která měla na svědomí mučení a smrt tisíců odpůrců režimu sotva demokratičtějšího, nežli je ten současný.

V 80. letech Západ podporoval iráckou vládu Saddáma Husajna, který Írán napadl a neváhal na jeho území použít chemické zbraně.

A republikánští jestřábi dodnes otevřeně hovoří o nutnosti Írán vybombardovat, násilně změnit režim, tak jako se to povedlo u bývalého spojence Husajna.

 

K tomu je třeba dodat, že protiamerická a protizápadní rétorika i na základě této historické zkušenosti slouží jako propagandistická zbraň režimu k udržení vlastní moci a vidiny společného nepřítele podobně jako slouží jestřábům na Západě Írán jako odlidštěný bubák.

Íránci by nám přitom měli být z celého regionu nejpodobnější, ať už kvůli dlouhé, bohaté a kultivované historii, nebo v oblasti nevídané míře gramotnosti, vysokoškolského vzdělání a kontroly porodnosti.

 

 

Bez iluzí – bez předsudků

Ze zmíněného zdaleka nevyplývá, že režim v Íránu je svobodný, sympatický a Západu a tedy potažmo nám přátelsky nakloněný.

Je to režim autokratický, i když ne víc než s námi přízněné režimy typu Saúdské Arábie, kam Česká republika vyváží rekordní množství zbraní (režim potlačující opozici, režim krutý vůči vlastním obyvatelům).

A pro Izrael logicky představuje potenciální hrozbu – jenže Izrael je stát ohrožený
všemi státy v blízkém i vzdálenějším okolí a na své straně má nejmocnější vojenskou mašinérii světa v podobě armády Spojených států, vlastní supermoderní ozbrojené síly a třeba i sám český prezident by se s puškou v ruce mohl zapojit do obrany jeho státnosti.

 

Nemá cenu si dělat o Íránu iluze.

Je to stát s vlastními zájmy, připravený destabilizovat okolní země a podporovat teroristické organizace a podobně autokratické režimy.

Jenže takové (a často mnohem horší) jsou i státy, s nimiž máme vztahy bez nánosu iracionální nenávisti a téměř antických mýtů.

Jestli bude dohoda o íránském jaderném programu plněná a výhodná pro obě strany ukáže teprve čas. Vznikala však s trochu jiným Íránem, než jakým si ho na Západě představujeme.

S Íránem, který na naší straně bojuje proti Islámskému státu v první linii, a který je jeho skutečným nepřítelem číslo jedna.

I to bychom měli brát v potaz.

 

 

----

 

Odkaz:

od D. Veselého o Středním Východě zde (r.2015).

ÍRÁN - Lidská práva coby fíkový list...?

Není od věci zmínit, že režim ajatolláhů představuje neopomenutelná rizika, nicméně ta se týkají především samotných Íránců; jsou jím porušována lidská práva, ale
ve srovnání s nejbližším muslimským spojencem Spojených států, Saúdskou Arábií, je Írán téměř dokonalou demokracií, v jehož parlamentu má zastoupení i tamní židovská komunita.

Dokonce i prominentní americký novinář Fareed Zakaria, který srovnával postavení a práva žen v Saúdské Arábii a Íránu, soudí, že íránské ženy jsou na tom ve všech ohledech lépe než saúdskoarabské ženy.

 

 

 

 

 

 

 

 

BROOKINGS INSTITUT O USA, ČÍNĚ A SEVERNÍ KOREJI

2. 8. 2017

 

hlavní zdroj (2016) - zde

 

motto

Hlavní myšlenkou Mahanova díla (The Influence of Sea Power Upon History, link) je, že Spojené státy by se měly otevřít světu při hledání nových trhů, a nové obchodní cesty by měly chránit prostřednictvím sítě námořních základen. To byl zárodek "Impéria základen", který byl počat v Americko-Španělské válce více než sto let nazpět, kdy se Spojené státy vyprofilovaly jako námořní velmoc v Pacifiku, když postupně zabraly Filipíny, Havaj a Guam.

Západní americko-evropský kolonialismus je striktně odpovědný

za současný boj o svrchovanost v Jihočínském moři.

Byl to Západ, který vytyčil většinu státních hranic v této oblasti a to jak na souši, tak na moři. Výčet dělá dojem. Filipíny a Indonésie byly rozděleny Španělskem a Portugalskem v roce 1529. Za rozdělení Malajsie a Indonésie vděčíme od roku 1842 Britům a Holanďanům. Hranici mezi Čínou a Vietnamem nadiktovali Číně Francouzi v roce 1887. Filipínské hranice byly slepeny Španělskem a Spojenými státy v roce 1898. A konečně hranici mezi Malajsijí a Filipínami definovaly Spojené státy společně s Británií v roce 1930.

Teprve až Vestfálský systém uzamkl na konci 19. století celou oblast Jihočínského moře uvnitř pevného rámce. A to nás přivádí k tomu, proč je Čína tak citlivá na své hranice, protože jejich současné určení je přímo spojeno se "Stoletím ponížení" (wiki), kdy vlastní čínská zkorumpovanost a slabost umožnila západním barbarům přivlastnit si části čínského území.

Skutečné tajemství Jihočínského moře, Pepe Escobar, 9.8.2016, zde.

 

 

motto

Všechny ruské přístavy na východě přes zimu zamrzaly, tak Rusové obrátili svoji pozornost k přístavům v Mandžusku. Jedním z těchto přístavů byl Port Arthur. Rusko-japonská válka zde skončila pro Rusko debaklem a znamenala ztrátu skoro celé ruské flotily. Japonsko dosáhlo převahy na Dálném východě. Porážka způsobila carskému režimu ztrátu autority v zahraniční i domácí politice.

Poražené Rusko se zřeklo území Port Arthuru, jižní části ostrova Sachalin a uznalo vrchní panství Japonska nad Koreou. Dalším důsledkem prohrané války bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti samoděržaví. Po celém Rusku probíhaly pod vlivem porážky nepokoje a bouře, které vedly k první ruské revoluci (1905). Vítězné Japonsko získalo rozhodující vliv v jižním Mandžusku a hlavní vliv v Koreji. Korea byla v roce 1910 Japonskem anektována.

wikipedie, o příčinách "první ruské revoluce v r.1905", zde.

 

 

 



Richard Bush served in the U.S. government for nineteen years.

Since 2002, he has been a senior fellow at the Brookings Institution

and director of its Northeast Asian Policy Center.

 

 

United States Policy towards Northeast Asia


DECLARATORY POLICY

Three texts reveal how the United States government views its interests and objectives towards Asia. Chronologically, they are:

Secretary of State Hillary Rodham Clinton’s October 2011 article in Foreign Policy;

President Obama’s speech to the Australian parliament on November 17, 2011;

and National Security Adviser Tom Donilon’s remarks to the Center for Strategic and International Studies.

 

Five topics merit attention: terminology; the purposes of policy; its scope; the approach to China; and sustainability.


In terminology, two words have gained the greatest currency: “pivot” and “rebalancing.”

(v této části zkráceno)

In terms of the purposes of rebalancing, senior officials spoke in different but substantively convergent ways:

Clinton referred to “harnessing Asia’s growth and dynamism”; to “maintaining peace and security across the Asia-Pacific”;
to responding to the wishes of the region itself; and, in effect, the long, benign impact of America’s presence in and posture toward the region

(“We are the only power with a network of strong alliances in the region, no territorial ambitions, and a long record of providing for the common good. Along with our allies, we have underwritten regional security for decades . . . and that in turn has helped create the conditions for growth.”)


Obama spoke simply of a “large and longterm role in shaping this region and its future, by upholding core principles and in close partnership with friends and allies.”

Donilon also implied a “shaping” objective, even though he did not use the word. He said, “We aspire to see a region where the rise of new powers occurs peacefully;
where the freedom to access the sea, air, space, and cyberspace empowers vibrant commerce;
where multinational forums help promote shared interests; and where citizens increasingly have the ability to influence their governments and universal human rights are upheld.”

 

On the question of scope, all three officials spoke to security, economics, and dignity (or democracy and human rights).

Within the security basket, they referred to strengthening alliances, forging new partnerships, addressing emerging powers, and participating in the construction of regional architecture.

Discussions of the economic basket were dominated by the Trans-Pacific Partnership as a means to adapt trade and economic relations to the realities of the twenty-first century (of course, the KORUS FTA is quite compatible with TPP and so can be seen as its precursor).


 

On the implication of rebalancing priorities for China, all three reiterated the U.S. desire to expand the areas on which Washington and Beijing could cooperate to enhance the global good.

As Donilon put it: “Our consistent policy has been to seek to balance these two elements in a way that
increases both the quantity and quality of our cooperation with China as well as our ability to compete.

At the same time, we seek to manage disagreements and competition in a healthy – and not disruptive – manner.”

In a later speech, Donilon stressed that re-balancing “does not mean containing China or seeking to dictate terms to Asia. Finally, on sustainability, there was a frank acknowledgment that questions existed, and that some in the United States might see little value in a continuing active role in Asia.

 

How conflicts over the budget are resolved is frequently cited as the indicator of policy sustainability, and rightly so. All three officials stressed that Obama had decreed that the U.S. defense presence in Asia would be exempt from budget cuts.

Yet budget conflicts are only the most visible manifestation of ongoing debates over the role of the federal government domestically and the posture of the United States externally, and how the sacrifices required to underwrite that role and posture would be shared.

The officials all understand that the key to sustainability is rebuilding the pillars of American national power, particularly the economy.

 

As Clinton put it, “the steps we have to take at home — increasing our savings, reforming our financial systems, relying less on borrowing, overcoming partisan division — [are essential] to secure and sustain our leadership abroad.

They rejected retrenchment and isolationism as inconsistent with the reality that the United States is permanently a Pacific power.

 

Two features of the rebalancing policy stand out.

The first is active presence in the East Asian region

— in terms of forward deployment of military forces, the manifold activities of American corporations, and the activities of U.S. senior officials (periodically) and diplomats (every day) to protect and promote U.S. interests.

The second is an emphasis on rule-creation:

seeking to define the institutions, norms, and practices by which activity in various fields occurs, especially concerning investment, production, and trade.

But rule-creation applies to domestic political systems as well, with respect to the rule of law, civil and political rights, and competitive political systems.

 

Neither presence nor rule-creation are new objectives of U.S. policy; they have characterized much of Washington’s strategy since the end of World War II. Nor are they implemented in an inflexible way. In each, there is a significant willingness to accommodate to new realities, particularly the desire of East Asian countries that seek to play a bigger role in the region’s affairs.

/ V obou možnostech existuje výrazná ochota pružně se přizpůsobit novým skutečnostem, zejména touze východoasijských zemí, které se snaží hrát větší roli v záležitostech regionu. /

The big question, of course, is whether the efforts of emerging powers strengthen or diminish the peace, stability and prosperity of all.

 


CHINA

Which brings us to China.

/ * Beijing = formerly romanized as Peking /

The principal dynamic that will govern the future of East Asia is China’s rapidly growing power, how Beijing chooses to exercise that power, and how other countries choose to respond, particularly the United States. This is only the most recent case of power transition, where a rising and established power interact for good or ill.

In most historical cases, the outcome has been
war.

Several questions are important here.

First of all,
are the goals of the rising power revisionist or limited (to challenging or accommodating the status quo)? Second, what is the degree of urgency on the part of the rising power (i.e. patient or impatient) about achieving its goals? Third, what is the rising power’s approach to risk — risk-accepting or risk-averse?

Conflict is most likely when a rising power has revisionist goals, is impatient to achieve them, and is risk accepting,

...like Nazi Germany.



Regarding China, scholars have generally concluded on balance that Chinese leaders have tended to accommodate to the existing system, are patient about achieving their goals (whatever they are), and are fairly averse to risk.

 

Recent events, however, have led some to believe Beijing is adopting a different stance.

Just as a rising power has choices about its goals and how to achieve them, established powers have choices about how to respond. They may react strongly to block a rising power’s emergence or may accommodate it.

The range of responses runs from preventive war on the one hand

to total appeasement on the other,

with strategies like bandwagoning, engagement, and balancing, in between.

 

Rozsah reakcí (stávajících velmocí na rostoucí sílu Číny) počíná u preventivní války

na jedné straně, až k celkovému usmíření na straně druhé,

se strategiemi, jako je podpora, angažovanost a vyvažování.

(*volný překlad)

 

Mixed strategies are also possible, for example, a mix of engagement and deterrence. Optimally, the response is commensurate to the rising power’s approach. The mixed approach that the United States and others have taken towards China so far fits a country that generally adapts to the international system (because it benefits therefrom) but some of whose actions suggest that it may adopt revisionist goals in the longer term.

Here, mutual perceptions count.

If the established power believes the rising power has revisionist goals when it does not (because the rising power takes risks), it may overreact. If the established power believes that the rising power has limited goals when it in fact has revisionist goals, it will not be
sufficiently firm (see Neville Chamberlain).

Avoiding misperceptions is also important for the rising power.

To date, the Chinese leadership appears to believe that American intentions are benign, while the nationalistic and vocal public believes they are malign. Finally, the main venue of power transition is important.


 

It is only over the long term that the United States may face a Chinese challenge to its global preeminence.

But East Asia, China’s home region and where its initial rise is occurring,

is more problematic.

Since World War II, the United States has believed that
peace in the Pacific requires that it forward deploy its multifaceted power into East Asia, and rebalancing is an expression of that belief in new circumstances.

Accordingly China’s effort to expand its presence and influence in its home region encroaches on the presence of the United States and on the interests of its allies.

This significantly complicates the challenge of both China and America to manage the power transition under way. In this sense, Chinese anxiety about the U.S. rebalance to Asia is thus understandable.

 

Clearly, power transitions are interactive processes.

The rising power and the established powers make choices in a reciprocal fashion, for good or ill. This interaction can lead to mutual accommodation that fosters peaceful coexistence and stability, which is further enhanced by the development of extensive economic interdependence.

But interaction can also produce mutual suspicion and hostility

that ends in friction, conflict, and even war.



Scholars have looked at this interaction from two perspectives.

The first concerns material power. The rising and established powers may have reasons to cooperate (e.g. economically), but
they end up as rivals because each views the other’s accumulation of economic and military power as evidence of hostile intent, and so increases
its own power, creating a vicious circle.

The second focuses on how the rising power and established powers interact regarding specific points of tension. The lessons learned in those areas inform conclusions about broader trends. Each side interprets today’s and tomorrow’s relations more negatively because of the lessons it learns cumulatively from past encounters on these issues. How each party uses its power and “socializes” the other about its character and goals is as important as the absolute amount of power it possesses.

Accordingly, relations between the United States and a resurgent China over the long term will be shaped by a series of contemporary, specific test cases in which their respective interests collide and friction is as likely as (or more likely than) mutual accommodation.

If friction predominates, the “socialization” in the specific cases will be negative and will foster broader perceptions of hostile intent.

The list of test cases is not short.

In early 2013, it included Taiwan; maritime East Asia; Iran’s nuclear program; civil conflict in countries like Syria; the future of Pakistan; the global economy; climate change;

and so on.

The most consequential, however, may be the Korean Peninsula.

 



CHINA, the UNITED STATES, AND the KOREAN PERNINSULA

It is North Korea that seeks to change the status quo in Northeast Asia, in ways that may not intend war but that could lead to war all the same.

At a minimum, its efforts will create a less stable region.

Neither China nor the United States nor South Korea wants instability. None certainly wants war. But the status quo that China would accept differs from that which the United States and the ROK ("Republic of Korea") prefer and think possible.

The hope is that trilateral interaction can spur a convergence of preferences and methods. Inducing such a convergence is a key task for the U.S.- ROK ("Republic of Korea") alliance.

 

The DPRK has several coercive options in its repertoire.

/DPRK - The Democratic People's Republic of Korea /


The one with the longest history is an invasion of the ROK, and although Pyongyang’s invasion-related capabilities have degraded over time,
it can still wreak major damage on the South.

Its second option is to conduct limited, conventional attacks on the ROK ("Republic of Korea"), and it did so twice in 2010.

Seoul’s decision to move towards a strategy of deterrence by punishment obviously creates some danger of escalation, even with a proportionate response by the ROK armed forces.

Yet another option is the continued development of its nuclear program.

 

North Korea’s nuclear program has two dangers.

First, the DPRK’s potential
ability to hit the continental United States with nuclear weapons might call into question the credibility of U.S. extended deterrence and lead both the ROK and Japan to consider an independent nuclear capability.

The second danger is the prospect of nuclear proliferation by Pyongyang, and although most of the recipient parties would likely be far outside of Northeast Asia, any U.S. retaliation would occur within that region.

Finally, in addition to potential DPRK coercion, Seoul, Washington, and Beijing would face a serious crisis management challenge
if North Korea were to ever collapse.

 

Without question, none of these scenarios is anything that Seoul, Washington or Beijing wishes to face.

Although the probability of such scenarios may be low, their consequences are severe, including the danger that each might lead to military conflict involving all three powers.

 


The question is what the three nations can do

to reduce the current probability of each scenario.

Regarding North Korea’s nuclear weapons program, there may have been a time that diplomatic negotiations could have diverted it from its course. Certainly, no state, including the United States, has been consistently sterling in how it has pursued a diplomatic solution.

But there is a growing consensus that Pyongyang’s goal all along was to become a state with nuclear weapons, and that is clearly the objective today. We should maintain contacts with the DPRK in order to detect any meaningful signal that it is interested in a fundamental
change in policy, in the knowledge and hope that the new Kim Family leadership may conclude (if not today, some day) that its current course is not yielding sufficient benefits.

Thus, the Park administration’s good-faith effort to foster a trust-building process and exploit areas of mutual benef it while preserving deterrence makes sense, and it is regrettable that Pyongyang’s initial reaction has been one of disinterest.

 

As a matter of strategy, however, the focus of U.S. policy will likely continue to be that of sharpening North Korea’s choices (and to avoid letting Pyongyang sharpen our choices).

Clearly, to effectively carry out that policy, Washington must both maintain consensus with Seoul and Tokyo and increase it with Beijing (there was convergence among the three nations after 2008 and divergence with China from late 2009).

Yet, just as North Korea is trying to re-shape U.S., ROK, and Japanese choices (likely without success),
there is a decent chance that its WMD tests and conventional provocations will re-shape Beijing’s choices.

On the one hand, the steps that the three nations will necessarily take in response to enhance deterrence will increase China’s sense of vulnerability. On the other hand, DPRK actions will undermine the PRC’s self-identity and reputation as a guardian of peace and security and as East Asia’s deference-deserving great power.

/ * PRC - People's Republic of China /

As much as China has sought to serve its national security by simultaneously fostering stability in North Korea and encouraging restraint by the international community, it will be decreasingly able to have both.



One reason for the three nations to periodically engage Pyongyang and accommodate incremental responses to DPRK provocations through the United Nations is to demonstrate to Beijing that North Korea, not they, are the source of China’s discomfort.

/ * Beijing = formerly romanized as Peking /

Finally, although North Korea has proven to be quite a resilient regime and the post-Kim Jong-Il
succession has gone better than some expected, it is also a rather brittle regime. Disagreements within the elite over positions, policies, and budgets are likely, particularly when resources are scarce. There is no guarantee in the future that those differences will always be ended by decrees from above or at least contained.

It is therefore prudent for the United States and the ROK to continue to consider the various scenarios for DPRK instability, immobility, and even collapse.

Even if it is not their policy to seek regime termination, they must prepare for the possibility that the regime will end of its own accord. They should continue to seek very private discussions with China, to create the possibility that together they can meet the challenges of North Korean collapse in a coordinated and mutually beneficial way.



CONCLUSION


The rebalancing policy of the United States is a measured response to East Asia’s new realities.

It is not designed to contain China but it is the premise and basis for addressing China’s revival in ways that China will choose to play a constructive rather than disruptive role in regional and global affairs.

The Korean Peninsula is one of the “test cases” that will shape both PRC and U.S. intentions over the long term.

Northeast Asia’s shifting security environment already poses new challenges for the United States and ROK, but their interests, while not identical, are very similar, and their long history of cooperation provides a good foundation for facing the future together.



Richard Bush served in the U.S. government for nineteen years. Since 2002, he has been a senior fellow at the Brookings Institution and director of its Northeast Asian Policy Center.

 

 

 

-------------------

 

 

 

Volně i úzce související odkazy:

 

 

 

Honolulu, 2011 - Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová věří, že Tichomoří potřebuje vedení Spojených států

a

21. století prohlásila za "americké pacifické století".

 

Informovala o tom v pátek agentura Reuters.

"V Asii a Pacifiku čelíme takovým výzvám, které vyžadují vedení Spojených států od zabezpečení svobodného pohybu v Jihočínském moři po odpor kladený provokacím Severní Koreje a jejímu šíření jaderných zbraní, aby se (ve zmíněné oblasti) zajistil vyvážený a všestranný ekonomický růst," řekla Clintonová v Honolulu, kde se koná fórum Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC).

Plány Spojených států v asijsko-pacifickém regionu počítají se zapojením "širokého spektra diplomatických zdrojů". Clintonová vysvětlila, že Washingtonu jde o upevňování bilaterálních vztahů v oblasti bezpečnosti, prohlubování pracovních vztahů s místními rozvíjejícími se ekonomikami, rozšiřování obchodních svazků a investic,
upevňování vojenské přítomnosti a podporu demokracie a lidských práv.

"Ve 21. století se světovým strategickým a ekonomickým těžištěm stane Asie a Pacifik, od indického subkontinentu po západní břehy obou Amerik," dodala šéfka americké diplomacie.

Za nejsložitější označila americké vztahy s Čínou.

"Někteří lidé v naší zemi vnímají pokrok Číny jako hrozbu pro Spojené státy, zatímco některé lidi v Číně znepokojuje to, že se Amerika snaží Čínu zadržet," sdělila účastníkům fóra APEC a ujistila je, že Spojené státy mají zájem o rozvoj "pozitivních" vztahů s Čínou. Zároveň však kritizovala tamní lidskoprávní poměry.

Novou strategii zahraniční politiky Spojených států vyložila Clintonová už před cestou do Honolulu v listopadovém čísle amerického magazínu Foreign Policy. Stejně jako klíčové heslo tiskové konference zněl i titulek jejího textu "Americké pacifické století".

 

Trump podepsal příkaz o odchodu USA z Transpacifického partnerství

23. ledna 2017, iDNES

Americký prezident Donald Trump podepsal exekutivní příkaz o formálním odchodu Spojených států z Transpacifického partnerství. Obchodní dohodu 12 tichomořských zemí uzavřela před rokem vláda Baracka Obamy.

 

On Duterte’s heels, Malaysia is the next Asian country to embrace China

By Simon Denyer October 31, 2016

BEIJING — Malaysia’s prime minister arrived in China on Monday with warm words for his hosts, a thirst for Chinese money and, for the first time, a promise of significantly closer defense ties with the purchase of Chinese naval ­coastal patrol ships.

Najib Razak called himself a “true friend” of China, determined to take their relationship to “new heights” —
echoing the pro-China outreach by Philippine President Rodrigo Duterte two weeks ago when he proclaimed a “separation” from his country’s longtime U.S.-oriented policies.

The twin nods toward China reinforce the regional narrative of American decline and China’s inexorable rise. They also showcase Beijing’s apparent ability to buy off rivals for disputed territory in the South China Sea, which China claims as its own despite strong objections from the Pentagon and U.S. allies in the region.

“Malaysia being a South China Sea claimant, and hot on the heels of Duterte, there is an obvious symbolism there,” said Euan Graham, director of the international security program at the Lowy Institute for International Policy in Sydney. “In the maritime geopolitical aspect, it’s almost back to dominoes. The Philippines has caved, and Malaysia looks wobbly.”

Malaysia is China’s closest trading partner in Southeast Asia. The naval deal will add a significant security element to that relationship, experts said.

 

 

Skončete s hrozbami, jinak bude válka, apelují USA na Kima

Novinky, 2. 8. 2017

Americká vláda neusiluje o změnu režimu v Severní Koreji.

V pondělí to podle serveru BBC prohlásil ministr zahraničních věcí USA Rex Tillerson. Washington vyslal nové ujištění do Pchjongjangu poté, co Severní Korea s druhým testem mezikontinentální balistické střely prokázala pokrok ve vývoji raket. Americký prezident Donald Trump kvůli němu nevylučuje ani variantu preventivního útoku.

Tillerson do Severní Koreje vzkázal, že USA chtějí s režimem severokorejského vůdce Kim Čong-una vést dialog. „Nejme vašimi nepřáteli, nejsme pro vás hrozbou. Vy ale představujete nepřijatelnou hrozbu pro nás a my na ni musíme reagovat,“ poznamenal dále.

Ačkoli Tillerson uvedl, že za vzniklou krizi mohou Severokorejci, postavil se i za výzvu svého prezidenta Trumpa, který požaduje po Číně, aby na KLDR vyvíjela větší nátlak.
Návrh Pekingu, který později podpořilo i Rusko, aby USA přestaly s vojenskými cvičeními v Jižní Koreji výměnou za ústupky v rámci severokorejského zbrojního programu, však Američané odmítli.

Trump nevylučuje válku (*nebo cílený silový zásah na určité objekty, což by vedlo...)

Americká administrativa prohlašuje, že nedopustí vývoj situace ve stávajícím směru. Republikánský senátor Lindsey Graham v pondělí vystoupil a řekl, že hovořil s prezidentem Trumpem, který mu oznámil, že pokud KLDR bude ve vývoji dalekonosných raket pokračovat, bude válka.

„To mi řekl. A já mu věřím,“ poznamenal Graham v rozhovoru pro televizi NBC.

Doplnil ještě, že ho Trump ubezpečil, že případné tisíce obětí budou na (jiho?)korejské straně, nikoli na americké.

 

 

Crumbling America - Full Documentary (video, 1hod 31min) - ZDE

Dokument o vnitřních fiskálních problémech USA a z toho vyplývající vážně zanedbané infrastruktuře v USA - rozpadající se mosty, neudržované přehrady, zanedbané silnice, rozvody energií, atd., vyžadují podle odborníků asi 2biliony (angl. trilions) USD.


 

BL, 24. 7. 2015, Studie oxfordské university:
Komputerizací "je ohroženo 45 procent nynějších pracovních příležitostí v USA"

 

 

Armadninoviny.cz, 7. 5. 2013:

Vypukne v roce 2030 americko-čínská válka o zdroje?

(původní anglický zdroj zde)

Výsledky studie washingtonského think tanku Carnegieho nadace "pro mezinárodní mír" (*jak jinak, že?).

Podle studie se mají během 15 až 20 let naplno srazit mocenské zájmy sílící Číny na jedné straně a dosavadního vojenského hegemona v oblasti, Spojených států a Japonska, na straně druhé.

Autoři ve studii upozorňují především na riziko, že Čína může vyjít z tohoto střetu jako vítěz.

Ekonomika Spojených států se také potýká s nesmírnými potížemi, což vede k sílícím tlakům na snižování investic do obrany. Americké ministerstvo obrany bude muset během deseti let ušetřit mnohem více než oněch Obamou schválených 500 miliard dolarů.

Má-li se uchovat vliv Spojených států a Japonska v Tichém oceánu, musí Spojené státy udržet vojenské výdaje na 4pct HDP.

 

 

iDNES, 18. 3. 2014:

Lidstvo kvůli změnám klimatu čekají války o zdroje, varuje studie.

Původní anglický zdroj (článek v The Independent) je zde.

 

 

 

Srpen 2014 - země BRICS formují Rozvojovou banku, přímého konkurenta Světové banky a MMF.

 

pan Jim Rickards, 30let na Wall Street, poradce vlády, říká ZDE:

"skutečná výše nekrytých US závazků je 127 bilionů USD, nikoliv 18 bil USD"

(anglicky "127 trilions USD").

 

 

 

 

ČÍNSKÝ A TCHAJWANSKÝ PREZIDENT SI PO 60 LETECH

V SINGAPURU POTŘÁSLI RUKOU.

 7. 11. 2015, NEW YORK TIMES

 

"...průlomové gesto, znamenající podporu míru a vzájemné prosperity."

 

foto z článku NYTimes (Mohd Rasfan/Agence France-Presse — Getty Images)
 

( Když si v roce 1986 potřásli rukou U.S. prezident Reagan a prezident tehdejšího Sovětského svazu Gorbačov, znamenalo to zásadní změnu ve vztazích v tehdejším rozděleném světě.)

 

SINGAPUR - Čínský prezident Xi Jinping si potřásl rukou s Ma Ying-jeou, prezidentem Tchaj-wanu, během vůbec prvního setkání sousedů a dlouholetých soupeřů po 60 letech. Obě strany popisují tento akt jako průlomové gesto, znamenající podporu míru a vzájemné prosperity.

Třásli si rukou více než minutu, oba muži se široce usmívali a otáčeli ze strany na stranu, aby stovky reportérů v zasedací místnosti v hotelu Shangri-La v centru Singapuru mohly dokumentovat tento historický okamžik.

Setkání je vrcholem snah obou vůdců překlenout rozdělení občanské války a desetiletí nepřátelství.

Když oba muži zasedli k zahájení své jednání, pan Xi promluvil jako první, řekl, že jejich setkání je historickým krokem, který otevírá novou kapitolu ve vztazích mezi oběma stranami. Pan Xi řekl, že lidé z Číny a Tchaj-wanu jsou krajané, "jedna rodina stejné krve, která je silnější než voda." 

Pan Ma odpověděl tím, že obě strany po desetiletích nepřátelství a rivality by měly dodržovat vzájemný respekt a "vzájemně respektovat své hodnoty a způsob života".

"I přesto, že se jedná o první setkání, máme pocit, jako když se setkají staří přátelé. Za námi je historie dlouhých šedesáti let, nyní jsou před našima očima plody smíru, namísto konfrontace."

 

Rychlá analýza BBC o události zde:

Toto setkání, které se koná méně než tři měsíce před volbami na Tchaj-wanu, je prý známkou velkých obav Číny z možného ohrožení zlepšených vzájemných vazeb s Tchajwanem v posledních letech, pokud by se kandidátka tchajwanské opoziční strany, která podporuje "nezávislost", stala prezidentkou Tchajwanu.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Tsai Ing-wen vede, což je obavou Pekingu.

Paní Tsai řekla, že vítá dialog s čínskými vůdci, ale Peking odmítl se s ní setkat, což naznačuje, že jí nedůvěřuje.

 

Pozn.: V 70.letech došlo v Číně pod vládou komunistů k reformě hospodářství, kde zvítězil program oboustranně výhodné spolupráce s kapitalistickým západem, uznáváním investic, zvlášť ve velkých městech na pobřeží, kde byly vytvořeny speciální zóny.

Tato chytrá koncepce "modernizace Číny" dala během 40 let vzniknout obrovským městům, jak je známe dnes.

Například Šanghaj -  je s více než 20 miliony obyvatel nejlidnatější město Číny a významné hospodářské centrum této země. Rozkládá se při ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře.

Od roku 2004 vystřídalo s ročním obratem nákladu 380 milionů tun Rotterdam na pozici největšího kontejnerového přístavu světa.

Šanghaj náleží mezi čtveřici měst se zvláštním statutem, která jsou v rámci ČLR postavena na roveň provinciím.

 

 

Zpráva britského The Telegraph o nedávné návštěvě čínského prezidenta v Anglii, kde se setkal s královnou, je zde:

foto z článku The Telegraph.

 

18. 10. 2015 - Čína je podle Bloomberg stále největším držitelem US dluhu (ZDE):

 

 

 

7. dubna 2014: Advanced Placement BMD Systems Encircle Russia/China

- Světová strategická rovnováha nukleárních zbraní, která byla dosud zajištěna odstrašujícím systémem "vzájemně zaručeného zničení" (MAD), je nyní narušena novým protiraketovým obraným systémem USA (Aegis), které tímto systémem "obkličují" Rusko a Čínu (detaily viz odkaz).

BMD - Ballistic Missile Defense.

 

 

ÍRÁN:

SPIEGEL: Geopolitical Tremors: America, Nuclear Talks and the New Middle East

Last week, the situation was particularly absurd. On the one hand, the US supports the Sunni military coalition in Yemen that is bombing an Iran-supported rebel group. On the other hand, the US provided air support to a Shiite militia that is being led by an Iranian general.

Political certainties are becoming hazier. Who are America's enemies and who are its allies, does Israel still enjoy its status as inalienable ally? Many of the constants that have characterized the Middle East for decades are no longer as assured.

No other country, apart from Israel, has been the recipient of as much high-tech weaponry as the arch-conservative monarchy of Saudi Arabia. Despite the brutal oppression of every opposing voice and the years spent financing Islamist terror via "charitable" organizations, Washington has continued to feel bound to the Saudis. But that may not last. Because fracking at home has reduced American dependence on oil from Saudi Arabia and the rest of the Middle East.

Furthermore, Saudi Arabia, which is Sunni, and Iran, which is Shiite, are both fighting for supremacy in the Middle East -- in Syria, in Iraq and, most recently, in Yemen. But in contrast to previous years, American interests of late have sometimes overlapped to a considerable degree with those of Iran. Indeed, whereas relations between Washington and the Israeli leadership have sunk to an all-time low in recent weeks, Tehran has become a de-facto partner in the ongoing fight against Islamic State, even if neither side is willing to say as much.

 

Tereza Spencerová k tomu dodává (ZDE):

V půli května 2015 New York Times (výhradně s odkazem na nejmenované "vysoké izraelské zdroje") otiskl analýzu, z níž vyplývají izraelské plány: "tvrdě zasáhnout Hizballáh".

 

Izraelský deník Maariv nicméně spekulace o blížící se izraelské agresi proti Libanonu odmítá.

Podle něj zpravodajská služba odhaduje, že je Hizballáh s to zasypat Izrael 1200 raketami denně, což je kapacita, která prý musí i politiky přimět k tomu, aby pečlivě vážili své kroky.

A rakety navíc nemá jen Hizballáh. "Írán s pomocí Hizballáhu a dalších přátel je v případě sionistické agrese s to zničit Tel Aviv a Haifu," varoval izraelskou vládu generál Jahjá Rahím Safáví, vojenský poradce íránského duchovního vůdce.

Izrael přitom podle všeho koordinuje své kroky "s osou Turecko-Saúdská Arábie".

S Rijádem už vytvořil faktickou koalici s cílem zablokovat jadernou dohodu USA, Ruska, Číny, Británie, Francie a Německa s Íránem, podporuje saúdskou agresi proti Jemenu a stejně jako Turecko a Saúdská Arábie podporuje džihádisty bojující proti Asadovu režimu v Sýrii.

Zajišťuje lékařskou péči kajdistům, kteří proti syrským vládním jednotkám bojují na Golanech, v několika případech syrské jednotky přímo bombardoval a k tomu už i zabil několik příslušníků Hizballáhu a s nimi i íránského generála, který působil jako poradce o syrské armády.

 

Izrael dnes vidí nebezpečí v ose Teherán-Damašek-Bejrút (ZDE)

 

 

Čína se tlačí do Íránu. Za strategickou polohu nabízí peníze i zbraně
iDNES, 30. července 2017

Čína v poslední době mohutně posiluje vztahy s Íránem. Uvědomuje si, že pro její dlouhodobé globální záměry je přítomnost v této zemi naprosto klíčová. Zdaleka se nejedná jen o íránskou ropu. Stačí se podívat na mapu a hned je jasné, proč je pro čínské globální ambice tak nepostradatelný právě Írán. V prvé řadě – z této země je to všude co by kamenem dohodil. Do Evropy, střední Asie, do Ruska, Turecka, na Blízký východ i do samotné Číny.

Pro plánovače grandiózního projektu Jedno pásmo, jedna cesta – ať už jím Peking sleduje cokoliv – je Írán položen přímo ideálně. „Je v centru všeho,“ glosoval to pro list The New York Times čínský podnikatel Cuao Žu Lin, který právě v Íránu rozjíždí svůj byznys.

Írán po tisíciletí těžil ze své výhodné polohy na spojnici mezi Východem a Západem. Jako přirozená křižovatka obchodních cest ze severu na jih a z východu na západ bohatl ze všech směrů. I proto se nyní ocitl přímo v ohnisku čínské geopolitické skládačky týkající se Jednoho pásma, jedné cesty.
 

Nová Hedvábná stezka

Tuto strategickou vizi kooperace Číny se zeměmi Asie, Afriky i Evropy nastínil prezident Si Ťin-pching v roce 2013. Spočívá mimo jiné v oživení pozemské obchodní trasy z východní Asie přes střední a západní Asii do Evropy. Právě tato nová H
edvábná stezka se bezprostředně týká Íránu.

Časy dávné prosperity se do Íránu vrátí, slibují teď Číňané. A protože největší čínský rival Spojené státy jsou s Teheránem stále na kordy, ten na čínské námluvy slyší a víceméně rád.

A tak do Íránu míří rozsáhlé čínské investice, firmy, zboží i zbraně. Čínské státní společnosti působí po celé zemi, budují dálnice, vyrábějí ocel. Obchody v Teheránu jsou zaplaveny čínskými výrobky a ulice jsou ucpané čínskými automobily.

Čínské firmy na íránském východě pilně modernizují jeden z hlavních železničních tahů s konečným cílem napojit ho na koleje směřující do Turkmenistánu a Afghánistánu.

Totéž se děje na západě země ajatolláhů, kde se pracuje na propojení železnice do Turecka a následně do Evropy. Další železniční projekty spojí Teherán s přístavy na jihu.

 

 

 

RUSKO:

Jim Rogers On Putin, His Suspicions About Oil Prices, And Why 26-Year-Olds On Wall Street Have The Biggest Advantage

Ocituji z vyjádření bývalého kolegy Sorose dvě klíčové pasáže:

 "Slouží Rusku ke cti, že se nesnaží nijak zásadně podporovat rubl. ... Nechávají svou měnu, aby našla dno. Nebude to trvat dlouho. Ona si ji najde a pak se Rusko stane dobrým místem pro investice."

A to říkáte bez ohledu na Vladimíra Putina a jeho agresivitu?

"Zdá se, že moc čtete americkou propagandu. Všechno to začalo Amerikou, diplomatkou ve Washingtonu, mají ji nahranou. To my jsme byli ti agresivní. To my jsme řekli, že svrhneme vládu, protože se nám nelíbí, i když byla zvolená. Jsou to hlupáci a my je nemáme rádi, a tak se jich zbavíme. My jsme byli ti agresivní.

Krym byl součástí Ruska po staletí, a kdyby se Nikita Chruščov jednou v noci neopil, zůstal by Krym ruským dál. Všichni by radši patřili k Rusku než k Ukrajině.
Ukrajina je jednou z nejhůř spravovaných zemí, jaké jsem na světě viděl. Jasně, že se lidé chtějí dostat z Ukrajiny pryč. Vy byste to udělal taky. Je to katastrofa. A Rusko prosperuje mnohem víc.


Možná, že byl Putin přehnaně agresivní, ale ocitl se pod silným tlakem ze Západu.
Ministerstvo zahraničí USA říká, že je špatný, a tak to opakuje i americký tisk. Přestali se dívat na fakta. To se ostatně stalo už i v dřívějších válkách, včetně Vietnamu."

----

"Dalším důsledkem je, že to dává dohromady Rusy a Asijce. To nás, USA, ve finále poškodí, protože Asiaté mají víc peněz než Západ. Amerika je největší dlužník v dějinách světa. Čína má obrovský majetek a totéž platí pro ostatní asijské státy.

A tak se Rusko, bohužel, obrací víc k Asii.

Z dlouhodobého hlediska to pro Rusko bude dobré. V Asii žijí tři miliardy lidí. Rusové právě uzavřeli obří plynový obchod s Čínou. Číňané s Asií nedávno založili banku, která soutěží se Světovou bankou. Vše, co jsme nastartovali, z našeho pohledu vyvolává jen špatné trendy.

 

 

Carl Gershman je prezident Národní nadace pro demokracii (která je financována US Kongresem), 26. září 2013 řekl, že Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina.

Ve svém komentáři publikovaném v deníku The Washington Post se nechal slyšet, že:

"...přijetí Ukrajiny do Evropy urychlí zánik ideologie imperialismu reprezentovanou Putinem. I Rusové si budou muset vybrat a Putin se může ocitnout na straně poražených nejenom v blízkém zahraničí, ale také v samotném Rusku."

- napsal Gershman otevřeně (reakce Ruska na využití tzv. "Soft Power" je zde).

Slavný US novinář Robert Parry z toho dovozuje (zde), že Putin byl od počátku cílem snah USA podpořit změnu směřování vlády na Ukrajině (puč nastal 22. 2. 2014), která si spočítala, že Dohoda o přidružení k EU je pro ni při ztrátě ruského trhu (bezcelního přístupu) ekonomicky likvidační.

 

 

Intel Vets Challenge ‘Russia Hack’ Evidence -July 24, 2017


In a memo to President Trump, a group of former U.S. intelligence officers, including NSA specialists, cite new forensic studies to challenge the claim of the key Jan. 6 “assessment” that Russia “hacked” Democratic emails last year.

Forensic studies of “Russian hacking” into Democratic National Committee computers last year reveal that on July 5, 2016, data was leaked (not hacked) by a person with
physical access to DNC computers, and then doctored to incriminate Russia.

After examining metadata from the “Guccifer 2.0” July 5, 2016 intrusion into the DNC server,
independent cyber investigators have concluded that an insider copied DNC data onto an external storage device, and that “telltale signs” implicating Russia were then inserted.

Key among the findings of the independent forensic investigations is the conclusion that the DNC data was copied onto a storage device at
a speed that far exceeds an Internet capability for a remote hack.

Of equal importance, the forensics show that the copying and doctoring were performed on the East coast of the U.S.

Thus far, mainstream media have ignored the findings of these independent studies [see here and here]. ... Independent analyst Skip Folden, a retired IBM Program Manager for Information Technology US, who examined the recent forensic findings, is a co-author of this
Memorandum.

 

--
 

Důkazy bývalých specialistů tajných služeb USA (včetně NSA) o kauze "vměšování Ruska do voleb USA" - krádeží mailů ze serveru demokratické strany - ukazují, že skutečnost je jiná.

Forenzní audit důkazů nezávislými IT experty (včetně Skip Foldena, bývalého IBM Program Managera pro Informační Technologie) prokázal, že data byla ze serveru zkopírována, a nikoliv "hacknuta" (dálkově ukradena přes internet).

Prokazuje to rychlost zkopírování dat, která vysoce překračuje možnosti dálkového hacknutí s pomocí internetu. Po zkopírování (podle forenzních expertů proběhlo kopírování na východním pobřeží USA) byly doplněny "ruské stopy".

Toto mělo podle expertů odvést pozornost od obsahu mailů, protože v nich byly obsaženy důkazy, že demokratická strana (nezákonně) vyvíjela činnost proti možnému úspěchu pana Sanderse v primárkách, aby zvítězila kandidátka Hillary Clinton. Tedy demokraté falšovali volby (* a je otázkou, proč toto vše tak úmorně podporovala hlavní média v USA, která důkazy forenzní studie o tomto případu naopak okázale ignorují).


 

 

 

EVROPA:

 

VIDEO - výňatek z přednášky George Friedmana (stojí vpravo) o tom proč a kde bude válka v Evropě - ZDE:

"EUROPE, DESTINED FOR CONFLICT?"

 Z popisu videa ocituji (jde o úryvek z projevu):

"Odhaluje strategii USA cynickou, bezohlednou a nemorální, přesto fungující.

Cílem USA bylo, je a bude zamezit spojenectví Německa a Ruska. Součástí je mapa "mezimoří", jak se podařilo USA oddělit Evropu od Ruska, hlavně za pomoci Polska, Pobaltí, Rumunska a Bulharska."

 

 

Jak skončí "sankční válka" USA s Ruskem, EU i zbytkem světa?

Pondělí, 31. Červenec 2017, Tereza Spencerová

Americké sankční „běsnění“ z posledních dní v sobě skrývá paradox. Sankce proti ruským energetickým firmám a projektům totiž postihují rovněž americké energetické koncerny a navíc fakticky útočí i na Evropskou unii – týkají se totiž přinejmenším projektů, na nichž se vedle ruských firem podílejí i ty evropské:

Baltic Liquiefied Natural Gas (Shell a Gazprom); Blue Stream (Eni a Gazprom); plynovod CPC (Shell, ENI a Rosněfť); Nord Stream 1 (různé evropské firmy a Gazprom); Nord Stream 2 (různé evropské a Gazprom); prodloužení Sachalinu 2 (Shell a Gazprom); ázerbájdžánský Šáh Deníz a Jihokavkazský plynovod (BP a Lukoil) a egyptský Zhor Field (BP, ENI a Rosněfť).

 

Čili, zatímco samotné americko-ruské obchodní vztahy jsou beztak poměrně omezené, Evropa při pohledu na možné ztráty „čuje“, že ve skutečnosti jsou nové protiruské sankce zaměřeny současně i proti ní. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker už pár dní slibuje rozhodné „stanovisko během pár dní“, tradiční liberálové jsou otřeseni a Berlín, jehož koncerny jsou v problému ponořeny v řádu mnoha miliard, tvrdí, že nepřijme žádné americké sankce proti Rusku, neboť odporují mezinárodnímu právu.

Nicméně, v Německu je před volbami a 83 procent Němců má za to, že sankce slouží jen Americe
, zatímco všem ostatním škodí…

Sázet na to, že se Evropa, beztak nejednotná, ve finále opravdu vzepře Spojeným státům, bez nichž od druhé světové války „neudělala ani ránu“ a možná za tu dobu dokonce i ztratila schopnost jednat samostatně, by navzdory nynějším velkým slovům bylo asi pošetilé.

Přesto bude pro evropské lídry stále těžší argumentovat významem a "nedělitelností" transatlantických vztahů.

 

Ale jsou tu další americké sankce.

Írán sice dodržuje dohodu o svém jaderném programu, jak přiznává i Trumpova administrativa, ale „porušuje ducha dohody“, za což „nemůže zůstat nepotrestán“.

Nejnovějším důvodem k dalším sankcím se stal pokusný start íránské rakety schopné vynášet satelity na oběžnou dráhu Země. Pokus se (podle USA) sice nezdařil, sankce ale přišly, aniž by se jakkoli opíraly o mezinárodní právo či dohody. Teherán není EU, přežil přes tři dekády západních sankcí a dnes trvá na tom, že na podobné raketové testy má „svaté“ právo a na svévolné americké sankce bude (asymetricky) reagovat.

Podle Íránu hodlá Trump dodržovanou jadernou dohodu zrušit a podle amerických zdrojů se tak má stát už do října. A poté bude následovat válka – už dnes americké námořnictvo ostřeluje íránská vojenská plavidla, nejspíš za to, že se plaví u svých břehů. Kdo ale pochybuje o tom, že Írán dokáže americkým vojákům na Blízkém východě proměnit jejich „mise“ v peklo?

Dnešnímu Washingtonu, který měl být původně „mírovější“ než ten v podání Hillary Clintonové, jsou problémy s Ruskem, EU a šíity zjevně málo,
a tak Trump ještě navíc pohrozil Číně, že její politiku vůči Severní Koreji „už nebude dále trpět“.

 

 

Euroactiv, 26. 7. 2017 - O protiruských a protievropských sankcích USA.

Nord Stream 2 will increase Russia’s influence over its neighbours and divide the European Union. But US sanctions against the pipeline will do more harm than good.

Rem Korteweg is head of the ‘Europe in the World’ unit at the Clingendael Institute

On Tuesday (25 July), the US House of Representatives passed a sanctions bill which will tighten existing sanctions against Russian companies and individuals, make it more difficult for the White House to lift them, and give US president Donald Trump the authority to enact new sanctions, including on Russian energy projects. Later this week, the bill is expected to pass the Senate and await Trump’s ratification.

The bill states that Russia is using energy exports to coerce its neighbours.
It takes specific aim at Nord Stream 2, a planned pipeline that would cross the Baltic Sea and deliver natural gas from Russia directly to Germany. According to the bill’s authors the Gazprom-led project has “detrimental impacts on the EU’s energy security”.

Nord Stream 2 is a highly questionable project. Russian gas reaches Europe through a number of transit routes, primarily through Ukraine, Belarus and Germany. Gazprom says that Europe needs more pipeline imports because domestic European production is declining. But
Nord Stream 2 would hardly unlock new Russian gas resources; instead it offers an alternative route for existing gas. Gazprom seems to see this as its primary benefit.

 

The company has said it wants to stop gas supplies through Ukraine by 2019, as it questions Ukraine’s reliability as a transit country.

But the subsequent loss of transit fees would weaken Ukraine’s economy, decrease the beleaguered country’s energy security, and so undermine the EU’s policy towards Kiev.

It also raises questions about EU energy security as nearly 80% of Russian gas exports to Europe would flow directly to Germany through a single set of pipelines. The pipeline would also increase Russia’s sway over Central European gas supplies. Even the European Council’s president, Donald Tusk, has written a letter criticising the project.

Germany, Austria and others remain adamant that the pipeline is a commercial, not a geopolitical, project.

Complicating Europe’s stance on Nord Stream 2 is that a number of large Western European energy companies stand to benefit from the pipeline, while several Central European countries that collect transit fees from existing routes through Ukraine would lose out.

While the EU dithers, the United States is charging ahead, calling a spade a spade. But the European Commission has reacted furiously to the US bill, blaming the United States, amongst other things, for
interfering in its internal energy market.

 

There are also concerns about a hidden agenda in Washington. Donald Trump wants to adjust America’s large trade deficit with the EU. Rather than raise trade barriers, Wilbur Ross, the US commerce secretary, and others in the administration, have suggested that Europe could correct the transatlantic trade balance by buying more US liquid natural gas (LNG). According to the International Energy Agency , within the next five years the United States will be among the three largest exporters of liquid natural gas.

So far,
US LNG exports to the EU have struggled to build market share due to cheaper Russian gas and infrastructure bottlenecks in Europe. Since February 2016, roughly 1 bcm (billion cubic metres) of US natural gas has reached Europe, roughly equivalent to a measly 2% of Nord Stream2’s planned capacity.

 

 

ZDE další komentář k této US politice - směřující k obchodní válce s EU a Německem:

Pobouření evropských států vůči americkým nárokům, poškozujícím evropské zájmy, je také měřítkem, naznačujícím, že se to Americe vymyká z rukou. Je to udivující projev arogance, kdy se Washington ve skutečnosti pokouší přepracovat evropskou energetickou a obchodní politiku jen ve prospěch svých vlastních, amerických zájmů.

Americké sankce proti Rusku jsou víceméně zoufalým výkřikem americké politické třídy, jejíž ekonomika je hrabivá, a jejíž postavení ve světě sklouzává na bezprecedentní nízkou úroveň. ...
Američtí „vůdci“ ...  se ohánějí protiruskou hysterií a poškozují dokonce i své vlastní domnělé spojence v Evropě.

Nadměrně vychvalovaný "transatlantický svazek" mezi USA a Evropou byl vždy jen nadhodnocovanou zástěrkou pro Američany, aby mohli komandovat ty státy, které považovali za evropské vazaly. Rusko bylo bohužel očerněno, aby tak poskytlo ospravedlnění pro tuto hegemonii.

Ale vůdci Ameriky jsou dnes tak arogantní a zoufalí, že je zde nebezpečí, že šaráda americko-evropského „partnerství“ skončí.

 


31 July 2017,
Macron email leak:

British military ties to France 'more important' than flawed Germany-EU plan

by David Chazan, in Paris and Peter Foster, Europe Editor

Macron - únik mailů.

Macron dříve prohlásil, že "budování EU (německé) armády je méně důležité, než vojenská spolupráce Francie s Velkou Británií". Tedy Francie ústy této loutky (finančníků) preferuje (USA ovládané) NATO, před evropskou nezávislostí na vojenské síle USA.

 

 

-----

 

Velmoci sledují vždy pouze vlastní zájmy, to už by Evropa, řešící tragické následky Američany a Brity podivně zdůvodněných válek v Iráku a Libyi, měla dávno vědět:

 

Podle současných zpráv (2013-15)

ovšem USA vyzbrojují Saudskou Arábii, vojenským materiálem v ceně 60mld USD (ZDE), čímž přímo podporují salafisty (wahhábisty) a nepřímo jejich Islámský stát (ZDE), výměnou za obchodování ropy v dolaru.

 

Washington Times, 29. ledna 2015 - ZDE

"Hillary Clinton’s ‘WMD’ moment: U.S. intelligence saw false narrative in Libya"

 

 

 

The Real News - Who Makes US Foreign Policy?

"Žádná jiná skupina na světě mi dnes nedělá tolik starostí, jako ta, která má zájem na konstantním válečném stavu, která je již od 1.světové války v pozadí všech válčících stran a vydělává tím obrovské peníze."

Lawrence Wilkerson,

bývalý šéf úřadu Colin Powella, r. 2014.

 

 

ZDE - Robert Parry: Neocons - Masters of Chaos

 

The Intercept, 2. ledna 2015:

Yes, there is an amorphous group of unelected corporate lawyers, bankers, and intelligence and military officials who form an American “deep state,” setting real limits on the rare politicians who ever try to get out of line.

They do collaborate with and nurture their deep state counterparts in other countries, to whom they feel far more loyalty than their fellow citizens.

The minions of the deep state hate and fear even the mildest moves towards democracy, and fight against it by any means available to them.

They’re not all-powerful and don’t get exactly what they want, but on the issues that matter most they almost always win in the end.

And while all this is mostly right there in the open, discernible by anyone who’s curious and has a library card, if you don’t go looking you will never hear a single word about it.

 

 

U.S. generál Wesley Clark v r.2007 řekl (ZDE, s cz tit.):

"V USA proběhl politický puč."

Malá skupinka lidí (Wolfowitz, Rumsfeld, Cheney, mnohé další bych mohl jmenovat z projektu Nového Amerického Století PNAC) se rozhodla zavléct USA do mnoha válek, aniž by se zeptali Kongresu nebo Senátu, co si o tom myslí.

Víte, já jsem kdysi studoval geo-strategii, a když slyším, jak vůbec nepřemýšlejí o tom, co bude po těch válkách, proč a za jakým cílem tam jdeme válčit, tak se nedivím, že se jim války v Iráku 2003, Afghánistánu, Sýrii a dalších zemích nedaří.

Oni říkají:"Máme tak deset let (2003-2013), než povstane nová silná velmoc (Čína, Rusko), abychom provedli změny vlád v těchto sedmi zemích (vč. Íránu)."

Víte, já jsme zděšen, říká Clark.

Copak máme armádu proto, aby svrhávala vlády cizích zemí?

Bush měl ve volebním programu tu nejskromnější zahraniční politiku, žádné zásahy v jiných zemích, apod. Realita je zcela opačná. Byla o tom v USA snad nějaká veřejná diskuze, o tomto jejich plánu? Nebyla a dosud žádná není.

/ *Což bez událostí 11. 9. by nebylo možné, toto realizovat bez širší diskuse. /

 

 

 

PNAC - Rebuilding Americans Defences (1998-2000)

Projekt Nového Amerického Století - agenda US "neokons" (neo-konzervativců) republikánské strany.

"USA nemají dnes konkurenci a soupeře a musejí udělat vše, aby si toto své světové postavení udržely i v dalším století." (str. 8 a 9)

"Změny probíhají i přes největší úsilí příliš pomalu. Pokud nenastane podobně katastrofická událost, jakou byl Perl Harbor (píší US neo-konzervativci republikánské strany v r.1998, před 11. zářím), neproběhnou potřebné změny dostatečně rychle..." (str. 63 , *po úpravě str. 51)

 

 

 

    

Trocha černého humoru z Bavorska - O Sýrii, Libyi, Iráku a Bavorsku - a US politice (cz titulky), zde.

 

 

 

 

 

BONUS - PÁKISTÁN

...A BRITOVÉ, A ČÍNA, A USA.

 

Z blogu č.6, kráceno.

hlavní zdroj i zde

 

Po dělení Indie (na Indii a Pákistán) v r.1947 tak při rozdělení Bengálska na západní část připadnuvší Indii a východní část připadnuvší Pákistánu (později zde vznikl Bangladéš)...

..došlo k ohromnému přesidlování hinduistické části populace do Indie a muslimské části populace do Pákistánu.

Toto způsobilo vykořenění mnoha lidí a podpořilo další velké problémy v oblasti, vzestup nacionalismu u muslimů a hinduistů, tím i trvání dalších konfliktů v Indii.

 

 TEORIE DVOU INDICKÝCH NÁRODŮ, KTERÉ ROZDĚLUJE NÁBOŽENSTVÍ

V 70. letech 19. století - představil Syed Ahmad Chán tzv. teorii dvou národů.

 Bylo to (mylné?) tvrzení, že náboženská příslušnost je hlavním znakem národa,  že neexistuje žádný jednotný indický lid, nýbrž existují dva odlišné národy, každý s odlišnou mentalitou, světonázorem a především náboženstvím:

"...existuje národ muslimů, respektive muslimských Indů, a národ hinduistů, respektive hinduistických Indů."


 

 Gándhí (vpravo) a Džinnáh, r.1944

 

PÁKISTÁN

- "indické KOSOVO", čínský TAIWAN, irácký KUVAJT nebo snad ruská UKRAJINA?"

Zatímco Gándhí usiloval o jednotu a bratrství mezi skupinami obyvatel, Džinnáh, hlavní osobnost islámského nacionalismu, toto úsilí mařil, stavěl proti němu do opozice své přesvědčení, že musí vzniknout dva nezávislé státy - jeden muslimský a jeden hinduistický.

Teorii dvou národů učinil součástí nových stanov Muslimské ligy a použil ji jako ideologické zdůvodnění požadavku na vytvoření Pákistánu.

Prohlašoval:

"Hinduisté a muslimové náležejí ke dvěma různým nábožensko-filosofickým systémům, mají různé sociální zvyklosti, různá písemnictví (…). Podle kterékoliv definice národa muslimové subkontinentu tvoří zvláštní národ, a musí proto mít svoji vlast, svoje území, svůj stát."

V dnešním Pákistánu je odkazu Muhammada Alí Džinnáha, tzv. Velkého vůdce, prokazována velká úcta a respekt, věrnost je mu přislíbena i v preambuli pákistánské ústavy.

 

- Každopádně stát Pákistán byl vytvořen Brity a jeho název vznikl na britské universitě.

 

ROZDĚL A ODEJDI

Brity bylo navrhnuto konečné rozdělení Indie, se kterým se však Gándhí nemohl ztotožnit.

Naléhal, aby byl Džinnáhovi místo separátního muslimského státu navrhnut post předsedy vlády nerozdělené, jednotné Indie.

Dne 18. července 1947 schválil britský parlament Zákon o nezávislosti Indie,

...který nařídil demarkaci hranic dominií Indie a Pákistánu do noci ze 14. na 15. srpna 1947. První z těchto dní je slaven jako Den nezávislosti Pákistánu a druhý z nich jako Den nezávislosti Indie.

 

V roce 1965 vypukl opět ozbrojený konflikt mezi Pákistánem a sousední Indií o území Kašmíru. Konflikt trvá s přestávkami už od roku 1948. Pákistán si nárokuje území, protože většina obyvatel jsou muslimové. Indie chce území jako zajištění své severní hranice. Válka skončila bez většího úspěchu jedné či druhé strany.

-  Podobnost se situací v Kosovu a v sousedící Albánii je čistě náhodná.

 

Kašmír byl rozdělen mezi oba státy.

Konflikt trvá dodnes a hraniční přestřelky mezi pákistánskými a indickými vojáky jsou i dnes zcela běžné. Zvítězili Britové, ne Ghándí (který inspiroval Johna Lennona nejen k nošení kulatých brýlí..., později i Václava Havla k odporu mírovou cestou "nenásilím", viz hesla 17. listopadu 1989 - "Nechceme násilí, máme holé ruce.").

Konflikt o Kašmír vzbuzuje veliký zájem po celém světě, protože Indie i Pákistán jsou vlastníky atomových zbraní.

*Pákistán se umístil na druhém místě v anketě o zemi, která nejvíc ohrožuje světový mír, hned za USA, na třetím místě byla Čína. V průzkumu v r. 2013 se vyjádřilo 68.000 lidí ze 65 zemí světa, výsledky ocitovala i BBC.

 

Od čínsko-indické války v roce 1962 byla pákistánským nejbližším strategickým spojencem Čína, od 80.let (konflikt v Afghánistánu) se rozvíjely vztahy tajné služby Pákistánu a USA.

Jako anti-sovětská mocnost dostával významnou pomoc od Spojených států zejména v době Sovětské války v Afghánistánu (právě zde vznikla pod vedením CIA "Al Kajda" - arabsky "báze". Podle vyjádření poradce tří U.S. prezidentů pro terorismus, pana A. Clarka - byla Al Kajda původně data-báze Spojenými státy podporovaných mudžahedínů, viz jeho kniha Strategie války proti terorismu).

Podle bezpečnostního poradce prezidenta Cartera - pana Zbigniew Brzezinski, začal Carter vyzbrojovat mudžahedíny už před ruským tažením do Afghánistánu, právě vzestup islámského nebezpečí v Kábulu prý byl důvodem ruské invaze (zde).

Spolupráce USA a Pákistánu probíhala i v počátcích amerického tažení proti terorismu, navazovala na vztahy pákistánské tajné služby a USA z 80.let, kdy s pomocí pákistánské rozvědky byly vyzbrojováni afghánští mudžahedíni. Jedním z nich byl i Usama Bin Ladin, který znal postupy CIA, díky spolupráci v 80.letech.

Dle vyjádření novinářů (r.2015) ho následně pákistánská tajná služba ubytovala (nuceně) a spolupracovala s USA při jeho "dopadení" (zde).

Na rozdíl od oficiální verze příběhu, v němž Američany na Usámovu stopu přivedlo sledování jednoho z jejich kurýrů, ve skutečnosti informaci o místě jeho pobytu v touze po odměně ve výši 25 milionů dolarů "prodal" jeden z agentů pákistánské tajné služby. Ta Usámu držela roky ve více méně domácím vězení, měla ho plně pod kontrolou, a když americké komando proniklo do jeho domu, zabilo "neozbrojeného invalidu", jak Usámu popsal jeden z Hershových zdrojů.

Nezávisle na Hershovi a s odvoláním na jiné zdroje tuto verzi potvrdila i americká televizní stanice NBC. Podle ní měl příběh o sledovaném kurýrovi jen pomoci utajit identitu pákistánského "tajného", zde .
 

 

Parlamentní listy, 30. 5. 2015:

Analýza Daniela Veselého o Íránu, Saudské Arábii, Izraeli a USA.

Ropa, jaderné zbraně a různé odnože islámské věrouky. To jsou hlavní faktory definující politiku v arabském světě. Kromě tamních mocností Izraele, Saúdské Arábie a Íránu zde klíčovou roli hrají USA. Právě jejich politika zásadně ovlivňuje vztahy v této neobyčejně pestré a bohaté části světa.

Nejenže Saúdská Arábie tvrdě potlačuje práva občanů na domácí půdě, je také předním vývozcem extremistického islámského učení wahhábismu, ve spolupráci se CIA a pákistánskou tajnou službou ISI, v podstatě do celého světa.

Z něho vychází i perverzní ideologie džihádistů Islámského státu.

Co je na tom poněkud žinantní, je fakt, že se tak děje se souhlasem a pomocí Spojených států, jež ale zároveň vedou tažení proti islámskému terorismu; tento schizofrenní postoj se opět nedostává pod palbu oprávněné kritiky.

 

 

Daniel Veselý v další analýze ZDE rozebírá možnost, že by Pákistán prodal jadernou zbraň Islámskému státu - což by se stalo kritickým bezpečnostním rizikem pro celý západní svět:

AltPress: Islámský stát tvrdí, že si může zakoupit nukleární bombu.

"...Kuriózním či pro zasvěcence logickým faktem je, že na vývoji a modernizaci pákistánského jaderného programu se podílela zejména administrativa prezidenta Ronalda Reagana v době, kdy v Pákistánu vládl brutální diktátor Zia-ul-Haq, který však Washingtonu tehdy pomáhal při "pouštění žilou" sovětské armádě, jež okupovala sousední Afghánistán.

Byla to prostě jedna z takzvaných "milostných afér" či "sňatků z rozumu" mezi lídrem svobodného světa a ohavným diktátorem.

Tehdy bylo nutné, aby Sovětský svaz krvácel v nehostinném Afghánistánu.

Tehdy se nemyslelo na děsivé následky v podobě:

...labilního pákistánského jaderného arzenálu, který dnes představuje závažnou hrozbu,

zvlášť pokud pomyslíme na to, že by mohl vyjít kšeft mezi IS a Islámabádem, který by měl fatální následky, kupříkladu v podobě velkého teroristického útoku.

- dodává Daniel Veselý.

 

 

 

Více od D. Veselého o Středním Východě zde (r.2015).

 

Vzájemné vztahy mezi klíčovými hráči, ovlivňující politické dění na Blízkém a Středním východě, jsou natolik spletité, že je obtížné je precizně rozklíčovat: jsou plné animozit, kuriózních spojenectví a neustále se proměňují. Lze jmenovat čtyři základní státy či mocnosti, které v tomto výbušném regionu dlouhodobě hrají prim – Spojené státy, Saúdská Arábie, Írán a Izrael.

Působení a role Izraele v regionu je téma na samostatnou kapitolu, budeme se tedy soustředit na úlohu a vzájemné vztahy prvních tří mocností.

Hledíme-li na dění na Blízkém a Středním východě regionální optikou, můžeme podotknout, že zde existuje jakýsi zápas mezi místními mocnostmi, a to mezi sunnitskou Saúdskou Arábií a šíitským Íránem, což je ale hodně zjednodušující pohled. Západní sdělovací prostředky ve shodě s vládní agendou Washingtonu, obdobným způsobem jako Saúdská Arábie, vytrubují do světa, že Írán představuje pro region i svět nebezpečné riziko, šíří terorismus a představuje „destabilizující“ faktor na blízkovýchodní šachovnici.

...

Je nám neustále opakováno, že jaderné ambice Teheránu jsou maximální hrozbou pro svět, přičemž jak americké zpravodajské služby, tak Mossad dospěly před pár lety k závěru, že Írán na vytvoření jaderné bomby nepracuje. Skutečně závažný problém pro celou oblast naopak představují izraelský nukleární potenciál čítající až 200 jaderných hlavic, ale i jaderné ambice Rijádu, o nichž se ze známých důvod příliš nehovoří.

Důvody jsou nasnadě; zatímco Spojené státy udržují se Saúdskou Arábií vřelé vztahy až na malé výjimky již od roku 1933, Írán odpadl z mocenského orbitu USA v roce 1979 po svržení spřáteleného šáha Rézy Páhlavího a od té doby představuje „destabilizační faktor“ v regionu, protože se odmítá podrobit poslušnosti. Nepatří do „klubu vyvolených“, a proto je nutně ostrakizován, ačkoliv de facto nepředstavuje pro Washington ani Rijád zásadní hrozbu pro jejich dominanci.

 

* Vsuvka - ovšem trochu jinak je to s Izraelem:

Pat Buchanan - Israel First or America First?

Thursday - December 29, 2016

Prime Minister Ehud Barak, the most decorated soldier in Israel’s history, has warned his countrymen, “As long as in this territory west of the Jordan River there is only one political entity called Israel, it is going to be either non-Jewish, or non-Democratic.”

“If the bloc of millions of Palestinians cannot vote” added Barak, “this will be an apartheid state.” Of John Kerry’s speech, Barak said, “Powerful, lucid … World & majority in Israel think the same.”

And the problem for Trump in a full embrace of Bibi?

Britain and France, which voted for the resolution where the U.S. abstained, are going to go their separate way on the Israeli-Palestinian issue, as is the world.

Egypt, Jordan and the Gulf Arabs will be pressured by their peoples and by the militant states of the region like Iran, to distance themselves from the Americans or face internal troubles.

And once U.S. pressure ends and settlement building in the West Bank proceeds,
Netanyahu, his hawkish Cabinet, the Israeli lobby, the neocons and the congressional Republicans will start beating the drums for Trump...

...to terminate what he himself has called that “horrible Iran deal.”

 



Mluvíme-li o mezinárodní komunitě, která režim ajatolláhů v Teheránu odsuzuje a považuje jej za hrozbu, máme na mysli Spojené státy a jejich spojence, kterých jsou řádově desítky, nicméně většina zemí na světě, příkladně Hnutí nezúčastněných zemí (NAM), mající 120 členských států, podporuje právo Íránu na obohacování uranu pro mírové účely v intencích Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), již Teherán ratifikoval.

Lidská práva coby fíkový list...

Není od věci zmínit, že režim ajatolláhů představuje neopomenutelná rizika, nicméně ta se týkají především samotných Íránců; jsou jím porušována lidská práva, ale
ve srovnání s nejbližším muslimským spojencem Spojených států, Saúdskou Arábií, je Írán téměř dokonalou demokracií, v jehož parlamentu má zastoupení i tamní židovská komunita.

Dokonce i prominentní americký novinář Fareed Zakaria, který srovnával postavení a práva žen v Saúdské Arábii a Íránu, soudí, že íránské ženy jsou na tom ve všech ohledech lépe než saúdskoarabské ženy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BRUSELSKÝ DIKTÁT (NEJEN O ZBRANÍCH ČI MIGRANTECH),

"HON NA ČARODEJNICE" V USA (ANEB RUSKÉ STOPY VE VOLBÁCH,

NEBO ŽE BY SPÍŠ TY IZRAELSKÉ?), A POLSKÁ HYSTERIE ČI MIGRANTSKÁ

KRIZE - CO Z TOHO VŠEHO MŮŽE ASI TAK VZEJÍT DOBRÉHO?

14. 7. 2017

 

hlavní zdroj - zde

aktualizace - doplněn bonus č.1 o ochraně klimatu - lze snížit počet obyvatel na planetě, nebo dříve západní civilizaci zničí masové násilí v důsledku hospodářské krize, způsobené malou ultra-bohatou elitou a množstvím zoufalých velmi chudých lidí? A nevedou nakonec oba způsoby k témuž výsledku? (zdrojem jsou dvě vědecké analýzy, publikované letos na iDNES a BBC, a jedna historická kniha).

 

motto

"Ok, Houston, we've had a problem here"

Command Module Pilot Jack Swigert (link)

 

 

Z aktuálního denního tisku:

Novinky, 13. 7. 2017 - Maďarská vláda chce ve školách vystavět střelnice. Prý kvůli sportu.

Maďarská vláda plánuje postavit
ve školách střelnice. Na kritiku veřejnosti kabinet reagoval tvrzením, že střelba je olympijským sportem a nemá nic společného s agresivitou nebo násilím.

 

iDNES, 10. 7. 2017 - Evropská unie musí prosadit vracení migrantů z moře zpět do Afriky. Bude to však stát mnoho miliard eur a možná si to vyžádá i ozbrojenou misi EU, píše ve svém komentáři redaktor MF DNES Luboš Palata.

 

Novinky, 10. 7. 2017 - Ukrajina a Severoatlantická aliance se v Kyjevě domluvily, že začnou jednat o akčním plánu dosažení členství Ukrajiny v Alianci, uvedl ukrajinský prezident Petro Porošenko po pondělním setkání s generálním tajemníkem NATO, Jensem Stoltenbergem.

Šance Ukrajiny, že by se stala v dohledné době členem NATO, je ale malá.

 

Česká televize, 13. 7. 2017 - Summit EU-Ukrajina prý skončil debaklem, žádný společný závěr se nekoná.

Summit špiček Evropské unie v Kyjevě skončil bez prohlášení - podle listu Ukrajinská pravda ztroskotal na větě o aspiracích Ukrajiny vstoupit do EU. Jednání bez závěrů svědčí podle listu o krizi ve vztazích.
 

 

 

EU má problém.

Je prakticky jedno, kterou oblast začnete zkoumat, ale ukazuje se, že kam se člověk podívá, tam má EU všude vážný problém. Jak je to možné?

Začalo to už dříve eurozónou, jejíž ekonomická kritéria neplnilo už při vstupu více zemí, než jen Řecko (to navíc s pomocí Goldman Sachs falšovalo statistiky, aby pak utrácelo nejen v sociální oblasti, ale také za zbraně - z USA, Německa i Francie nakupovalo Řecko stíhačky, tanky i ponorky, aby "v přátelském objetí s členem NATO" Tureckem křížilo kordy nejen na Kypru - takže nyní jde pomoc daň. poplatníků z EU spíš těmto zemím, než Řecku).

USA ke Kypru tiše mlčely, protože Turci hostili jejich jadernou voj. základnu, kterou začala už slavná Karibská krize v 60.letech, kdy se ohradili Sověti proti nově rozmístěným US jaderným raketám v Turecku, a na oplátku poslali své jaderné rakety na Kubu (Kennedy nakonec potichu jaderné rakety z Turecka stáhnul, což byla tajná součást dohody s Chruščevem o stažení sovětských jaderných raket z Kuby).

A je "symptomatické", že šéfem ECB (Evropské centrální banky, co tiskne ničím nekrytou měnu, aby tu eurozónu udržela, zatímco se jižní státy od Itálie po Španělsko a Portugalsko potácejí od krize ekonomik k stále větším dluhům, a kdy Německo potichu kasíruje stovky miliard euro na této zvrácené "společné" monetární politice) je Ital - "zlatý" Mário Draghi z Goldman Sachs. A např. bývalý šéf Evropské komise Barroso po ukončení mandátu odchází bezskrupolozně opět - hádejte kam..? - přímo do Goldman Sachs, bingo!

 

Aby toho nebylo málo, tak šéfem OSN pro imigraci se dvakrát stal (jak píše třeba BBC zde) pan Peter Sutherland, bývalý šéf Goldman Sachs International, a např. bývalý šéf britského ropného gigantu BP, bývalý (hádejte...? ) eurokomisař, bývalý šéf komise o clech a obchodu GATT, atd...

A tento pán prosadil do ekologické agendy OSN (nyní nově "agenda 2030") návrh POVINNOSTI jednotlivých států pomáhat migrantům, ať už prchají před válkou či nikoliv, což zahrnuje placení bydlení, stravného, lékařské péče, kapesného (sociální dávky), právo na slučování rodin, atd. - tato povinnost bude projednávána v OSN na podzim r.2018, a jak znám naši vládu, tak se (vedena po volbách asi hnutím ANO v "Macronovském stylu" - tedy rozkročeným mezi přeběhlíky od leva až do prava, čemuž říkají mírně komicky "centrismus") jistě ráda připojí (aneb dotační byznys je prostě také byznys).

 

Komu to stále nedošlo, tak pro toho má OSN připravenu jakousi chartu práv uprchlíků (prý se očekává pohyb až 10mil lidí ze zemí "padlých" do zemí vyspělých, kvůli válkám o vodu, změnám klimatu, atd., navíc pokud by opravdu došlo i ke klimatickým změnám s mírným zvýšením hladiny moří, pak by uprchlíků bylo i násobně více - viz třeba pan V. Cílek, ZDE)

 

 

Citace, PL, 30. 6. 2017 (zde):

 

Dokument číslo 14335 s názvem „Migrace jako příležitost pro evropský rozvoj“

(Migration as an opportunity for European development)

prošel hlasováním na Radě Evropy.

Návrh rezoluce předložil zpravodaj výboru pro migraci, uprchlíky a vysídlené osoby, italský politik Andrea Rigoni. Rigoniho zpráva napadá prý „běžný omyl“ v tom, že migranti představují pro místní společenství hrozbu, a to ve smyslu, že nově příchozí seberou lidem pracovní místa a zároveň zneužívají sociálních dávek. Zpráva podle internetových stránek Rady Evropy na konkrétních příkladech demonstruje, jak migranti přispívají k ekonomickému růstu a vytváření národního bohatství.

„Dle zpravodaje Rigoniho přistěhovalci přispívají ke zvyšování hospodářského růstu a k vytváření národního bohatství,“ sdělil senátor Miroslav Nenutil (ČSSD), který byl na zasedání Rady Evropy ve Štrasburku během hlasování osobně přítomen.

Podle Nenutila podala česká delegace několik pozměňovacích návrhů, které „objektivizovaly zprávu Itala“. Žádný z nich ale nebyl přijat.

„Získali jsme podporu zhruba od čtvrtiny hlasujících, a to nestačilo,“ uvedl Nenutil.

„Pozměňovací návrhy z české strany zahrnovaly například požadavek na to, že
klimatické změny by neměly být důvodem pro uznání azylu, nebo že státy mají možnost rozhodovat o formě pomoci, kterou imigrantům poskytnou," informoval další z českých delegátů v Radě Evropy, poslanec Úsvitu Marek Černoch.

Čeští delegáti podle něj prý navrhovali i „odstranění návrhu rozšíření povinných uprchlických kvót".

 

Podle Nenutila se ale Rigoniho dokument netýká jen aktuální situace, „kdy jsou za uprchlíky nebo vysídlované osoby veřejností bráni jen syrští běženci nebo ghanští uprchlíci. Tato rezoluce se však vztahuje i na migranty legální, tedy i ty, o které stojíme – zdravotní sestry z Ukrajiny, vědce z východu a podobně. Bohužel text rezoluce vnímá nelegální migranty téměř stejně jako legální, a proto nikdo z české delegace rezoluci nepodpořil.

Pro informaci – český parlament zde má sedm hlasů – dva za Senát, pět za Poslaneckou sněmovnu.“

 

- Toto je typický příklad zcela nerealistické politiky EU (někdo by mohl říct "diktátu"...).

 

OSN - AGENDA 2030

Transforming our world: the 2030 Agenda for Sustainable Development

This Agenda is
a plan of action for people, planet and prosperity. It also seeks to strengthen universal peace in larger freedom.

We recognise that eradicating poverty in all its forms and dimensions, including extreme poverty, is the greatest global challenge and an indispensable requirement for sustainable development. All countries and all stakeholders, acting in collaborative partnership, will implement this plan. We are resolved to free the human race from the tyranny of poverty and want and to heal and secure our planet.

We are determined to take the bold and transformative steps which are urgently needed to shift the world onto a sustainable and resilient path. As we embark on this collective journey, we pledge that no one will be left behind. The 17 Sustainable Development Goals and 169 targets which we are announcing today demonstrate the scale and ambition of this new universal Agenda.

They seek to build on the Millennium Development Goals and complete what these did not achieve. They seek to realize the human rights of all and to achieve gender equality and the empowerment of all women and girls. They are integrated and indivisible and balance the three dimensions of sustainable development: the economic, social and environmental.
 

 

 

AGENDA FOR HUMANITY
 

Annex to the Report of the Secretary-General
for the World Humanitarian Summit


 

Naše budoucnost podle návrhu OSN:

1. Obrovské migrační vlny se budou do vyspělých států přelévat
zcela legálně,

a budou mít k tomu zajištěnou bezpečnou přepravu. Masám migrantů, putujícím za bezpečím, za prací nebo jen za lepšími sociálními a ekonomickými podmínkami, umožní vyspělé státy sloučení rodin. Těmto rodinám pak poskytnou práci, sociální zabezpečení, ubytování, vzdělání a zdravotní péči.

2. Vyspělé státy nebudou nijak diskriminovat ani omezovat HIV pozitivní migranty,

 a poskytnou jim neprodleně odpovídající zdravotní péči.

3. Výdělky budou migrantské masy posílat příbuzným do zemí svého původu a tak významně přispívat k jejich rozvoji.

4. Námitky původního obyvatelstva budou smeteny zastrašovací globální kampaní proti xenofobii.

5.
Vyspělé země se neprodleně zaváží k tomu, že přijmou a zaopatří 10 % všech běženců světa.

Zdroj: New York Times (citovaná česká "upravená verze" zde).

 

 

 

"Global Compact pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci"

a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM)

12. 9. 2016

Jde o podstatu návrhu OSN, který měl být schválen 18. července letošního roku, a bude znovu protlačován 19. září na Globálním summitu OSN v New Yorku viz výše.

Tento návrh, pokud bude schválen, má být následně prohlášen za závazný podklad pro

"Global Compact pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci"

- což má být nové mezinárodní právo pro podporu všeobecné cirkulující migrace.

/ OSN disponuje mohutným nástrojem – iniciativou Global Compact. Jejími členy jsou korporace a organizace, které se zavázaly realizovat cíle udržitelného rozvoje určené OSN. /


Mezinárodní právo, které by členské státy OSN
zavazovalo k výše uvedenému, má být implementováno v roce 2018 jako Global Compact pro uprchlickou migraci a Global Compact pro ekonomickou migraci. Tento návrh je také prvním pokusem omezit svobodu slova v globálním rozsahu (boj proti xenofobii, kritika šéfů států, kteří s touto UTOPICKOU politikou nesouhlasí).

V předstihu nám jeho realizaci předvedl jordánský princ Zaíd Husajn ve funkci vysokého komisaře OSN pro lidská práva, který si dovolil kritizovat představitele států, kteří neskáčou, jak OSN píská.

 

Právo Global Compact pro migraci bude vytvořeno mezivládními jednáními za přispění globálních neziskovek.

Šéfovat tomu bude Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a Peter Sutherland, který bude koordinovat příspěvky Globálního fóra pro migraci a rozvoj a Globální migrační skupiny.

Na procesu se mají dále s výrazným mandátem podílet neziskovky ILO, UNDC, UNHCR, UNDP, OHCHR a další.

IOM bude na summitu 19. září slavnostně podepisovat dokument, kterým jej de facto připojí k OSN a přesně definuje vztahy mezi oběma organizacemi. IOM pracuje na zajištění řádné a humánní migrace.

Ústava IOM výslovně uznává souvislost mezi migrací a hospodářským, kulturním a sociálním rozvojem a právo na svobodu pohybu všech osob.

Propagační video IOM o imigraci z 23. 5. 2017 - zde.

Migrační agentura OSN spustila novou reklamní kampaň, ve videu se uvádí, že masová migrace téměř 240 milionů je nevyhnutelná, nezbytná a žádoucí, přesné znění sloganu: "Migrace je nevyhnutelná, migrace je nutná, migrace je žádoucí."



Jaké následky by v úvodu uvedené body přinesly hostitelským zemím a jejich původním obyvatelům, nikoho z nadšených realizátorů migrační agendy zjevně příliš nezajímá.

Vytrvale omílají lživou spekulaci, že
migrace je zdrojem udržitelného rozvoje jak pro migranty a pro země jejich původu, tak i pro přijímající země a jejich původní obyvatelstvo (viz odkaz výše na BBC a vyjádření Petera Sutherlanda, kde hovoří přesně stejnými slovy).

Tento nesmysl "o obecné prospěšnosti" masové migrace byl vyvrácen fakty poté, co Merkelová v rozporu s mezinárodním i evropským právem de facto pozvala migranty do Německa, a poté co se provalily důsledky dlouhodobého přijímání migrantů ve Švédsku, v Británii a ve Francii. Ovšem hybatelům této agendy zdá se nezáleží ani na migrantech ani na přijímacích zemích.

Takže na čem že jim vlastně záleží?

(V této pasáži jsem použil z valné části text článku Nová agenda OSN, zde).

 

----

 

 

ZÁVĚR

 

Takže, proč má EU pořád čím dál horší pověst?

Proč např. eurozóna neplní, co se od ní očekávalo, tedy hlavně vyrovnávání rozdílů mezi státy EU, přičemž reálně se ekonomické rozdíly jen zvyšují (a výrazněji bohatne pouze Německo, zatímco si Francie užívá dotační socialistickou super-politiku, a jižní státy přitom stále chudnou a jejich dluhy jen stoupají)?

Proč EU komise převzala US rétoriku o "imperiálním nebezpečném Rusku", a proč odmítla uznat zcela legitimní referendum obyvatel Krymu, kteří se (s ochranou místních ruských jednotek před banderovskými násilnými sabotážemi) sami rozhodli (jak rok poté potvrdilo speciální výroční vysílání na ČT, tam osobně pak reportér Karas, přímo z krymských domácností, kde potvrdil, že šlo o dobrovolné rozhodnutí obyvatel s podporou cca 90% populace), že chtějí žít v Ruské Federaci?

Proč přistupuje EU na hysterické protiruské (a dnes už i proti-bander-ukrajinské a s ohledem na migraci dokonce už i proti-unijní) výstupy Polska, plné fiktivních nesmyslů a překrucování historie (Poláci vždy využili možnost čehokoliv, měli jako první smlouvu s Hitlerovským Německem už v r.1934, po první válce zabrali část Ruska - dnes Ukrajiny - proti mezinárodním dohodám, tzv. Curzonově linii, nemluvě o jejich vpádu do ČSR, společně s Němci, a to v oblasti Těšínska - to jen na příklad, víc o tom všem zde).

 

Začít můžeme ale raději "od Adama" - třeba EU lží o Kosovu a masakru ve Srebrenici.

Bylo zde 8000 mrtvých, nebo "jen" 2000 mrtvých a mnoho zamlčených obětí na druhé straně? Pravdu dosvědčuje i po 22letech lékař Rajko Doleček, ve velmi konkrétním a mnoho faktů zmiňujícím aktuálním článku - ZDE.

 

On třeba takový pád WTC7, do kterého žádné letadlo nenarazilo, a byl zde pouze malý požár, to je také "skutečná mediální virtuální realita", lépe to nelze vůbec nazvat. A co třeba letadlo, které vrazilo do Pentagonu, aniž by zanechalo za sebou reálné trosky?

Útok na Irák v r.2003, na ZCELA vymyšlených důvodech o ZHN, aniž by někdo skončil před soudem v Haagu?

 

Nebo třeba Gruzie, která přepadla v noci ostrou střelbou z děl a raketometů město velikosti Brna (Tchinvali), to celé navíc v den zahájení olympiády v Číně (v noci ráno 8.8.2008), jak později vyšetřila EU (Heidi Tagliavini) - skončil snad někdo před soudem v Haagu?

Nikdo a jen osočují Rusko, že nepřiměřeně bránilo této genocidě pro-ruských obyvatel?

Tady se odehrál jistý zlom, viz blog č.1 výše a tam odkaz na autentický projev pan Čurkina v OSN, o tom co přesně se dělo v Gruzii.

(Doporučím i v minulých blozích mnou několikrát v češtině citovaný článek Spiegelu - rozhovor se Solženicinem o politice západu vůči Rusku, po konci studené války.)

 

Následuje pád Libye opět na vylhaných důvodech, a podpora "umírněných vzbouřenců" v Sýrii (nikdy neměli žádné skutečné síly a vždy plně záviseli na Al Káidě, psal jsem o tom s odkazem na NY Times článek v minulých blozích), takže USA a další země prostě vyzbrojovaly džihádisty, co řezali křesťanům hlavy (a vysílali tato videa na YT), s plnými ústy slov o demokracii?

- To už bylo skoro jako "sci-fi", fakt si někdo myslel, že to všichni v EU spolkneme?

Od r.2014 do r.2015 vynakládaly USA 10mil USD denně (to je údaj zveřejněný přímo Pentagonem) na "boj s Islámským státem" v Sýrii, ale jak napsaly noviny "od NY Times až po Fox News" -  IS jenom sílil a prodeje ropy se nijak netenčily?

A Izrael se z toho radoval, protože IS byl i proti Íránu??

- Je tohle vůbec možné? Izrael, kde každý ví, kolik statisíců obyvatel a dětí zaplatilo třeba za válku Iráku proti Iránu (a ty další po r.2000), kde tehdy USA tajně vyzbrojovaly obě strany konfliktu (CIA program "zbraně za drogy", jak napsal Robert Parry v dobách aféry Írángate)?

To vše po šoa? Zbláznili se??

 

- Jenom naprostý ignorant a hlupák po sérii tolika zjevných lží, pochybení a podivností může dál trvat na oficiální západní linii, že západ je "rytířem demokracie", zatímco ti náčelníci kmenových států, Čína a Rusko jsou "imperiální zlouni a diktátoři".

Fakt je to až k smíchu (ale spíš k pláči).

 

 

EU podporou puče na Ukrajině definitivně ztratila kredit, to je zřejmé.

Ovšem chyb a kritických lží (viz třeba Blair o Iráku, nebo Sarkozy o Libyi) bylo mnohem více, jde o proces, probíhající řekněme od r.2000.

V Gruzii a na Ukrajině vyvrcholil, proto nyní ten spěch, protože konstrukce těchto lží se už zcela nepokrytě a veřejně bortí, proto ten tlak na závaznou změnu mezinárodního práva.

Proto veškeré to nesmyslné osočování Ruska, voj. manévry, summit stíhá summit, v USA tito lidé podporují "hysterii pro ruskou stopu v US volbách" (jak ale napsal Robert Parry, co ta izraelská stopa v US volbách, mnohokrát silnější? Zde). Ale nikdo prostě už nemůže zastřít, že činovníci EU se oddávali dlouhodobě lžím, namísto faktům, a proto nikdo nemůže popřít, že:

...tato politika nenese výsledky, ale jen DLUHY, VÁLKY A NESTABILITU.

 

Osobně nijak neočekávám, že na tom může cokoliv změnit nějaká úslužná a půvabná "dvacetiletá dáma" v redakci jakékoliv TV, svým "půvabným čtením širší kontext zamlčujících zpráv".

 

Proto tyto volby budou asi opravdu poslední.

Poslední, kde je alespoň teoretická šance na změnu (ale podle mého by se spíš museli probrat Němci, ale ti se zdá se opět považují "za výjimečný lid, který má ukázat cestu ostatním...", no comment).

Proto ta uprchlická a enviromentálně globalisticky-korporátní agenda OSN směřuje tak rychle ke schválení (už na podzim r.2018), obklopena tolika bohulibými slovy.

Je "symptomatické", že se tak stane při 100. výročí vzniku ČSR, v r.2018, a že možná bude tento rok jednou v historii považován za novou ztrátu suverenity následnické ČR.

Říkejme tomu snad "bruselský diktát" (Lisabonské smlouvy)?

Nebo spíš prostě jen "chamtivý západ" (verze č.4) ?

Představte si totiž, jak by asi vypadal svět, kdyby USA dávaly na zbrojení jen 300mld USD a kdyby namísto 5bil USD na války od r.2003 daly třeba 3bil USD na řešení krizí ve světě, hladu, bídy a podpoře stability místních ekonomik těch postižených států.

 

Válčit se ale musí, o tom něco vědí nejen všichni US prezidenti.

A "multikulturalismus" a "masový migrantismus" jsou zdá se novým utopickým "marxismem" - všem podle jejich potřeb... - tohoto nového století.

Cesty do pekel jsou (jako obvykle) dlážděny dobrými úmysly.

 

Opravdu se vůbec nedivím, že lidé už nesledují zpravodajské relace hlavních médií, že obyčejní Němci raději opět klopí hlavu nad touto EU politikou, že Maďarsko, Slovensko a částečně Česko a Rakousko odmítají tuto politiku EU.

Ale kořeny těchto lží vznikly hlouběji, a kdo by se chtěl snad pokusit napravit EU (zachránit ji před rozpadem), ten by musel - jak jsem už naznačil - sáhnout hlouběji do stohu těch lží, počínaje Srebrenicí, přes Gruzii a Ukrajinu, Irák a Libyi, až po roli NATO v této "vášnivě dlouhodobě" proti-ruské politice,

...tak cynické a tak dlouhodobě nechutně pragmatické (podřízené touze po moci a zisku).

 

Osobně tomu nevěřím, že se toto podaří, a pak nám Pánbu pomáhej, až pánové závazně uzákoní vše, o čem jsem psal výše (asi je dobře, že děti budou mít na školách střelnice, může se jim to jednou třeba i hodit).

To bude opravdu mazec, otázkou jen je, v čí skutečný prospěch se toto vše děje,

pánové z Goldman Sachs a spol?

 

Že se naše civilizace může změnit během dvou měsíců v primitivní společnost plnou násilí, ukázal například hurikán Katrina, sociologové vědí.

 

 

------

 

 

Volně související odkazy:

 

Novinky, 13. 7. 2017

- Podmínky pobytu cizinců v Česku se zpřísní, novelu podepsal prezident.

Novela má po vzoru azylového zákona umožnit zastavení řízení o povolení pobytu,
pokud by se cizinec bez vážného důvodu k řízení nedostavil, lhal by, předkládal padělané doklady. Na řízení má mít vliv také cizincovo odsouzení pro úmyslný trestný čin. Podnětem byly nedávné problémy se zahraničními pracovníky v některých českých průmyslových zónách.

Opatření jsou podle kritiků v rozporu s mezinárodními závazky Česka a také s ústavním pořádkem. Senátor Václav Láska (za Zelené) jako příklad uvedl odejmutí práva na soudní přezkum, kterým je podle něj zrušení povinnosti soudů ukončit řízení o propuštění cizince v případě, že je propuštěn před dokončením soudního líčení. Opatření sice podle senátora ulehčí soudům, ale také znemožní cizinci žádat odškodnění.
Novelu také kritizují organizace, které pracují s migranty, novela podle nich představuje posun k represivnímu vnímání legální migrace.

Výtky rezolutně odmítl ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Uvedl, že podle jeho úřadu jsou změny v pořádku. Argumentoval potřebou zajistit bezpečnost a řídit migraci. Poznamenal, že zpřísnění pocítí jen cizinci, kteří by se v Česku nechovali v souladu s právními předpisy.

 

 

PL, 13. 7. 2017 - OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ

(kráceno)

Mosul lze v zásadě považovat za osvobozený. I za cenu toho, že je prakticky srovnaný se zemí, oprava alespoň základní infrastruktury si podle odhadů OSN vyžádá nejméně miliardu dolarů, nějakých 700 tisíc civilistů je bez střechy nad hlavou a nutně potřebuje základní potraviny a léky.
Takže se jaksi vnucuje obrázek spíš zmaru než triumfu. Lze to označit za vítězství?

Mosul, foto z facebooku Terezy Spencerové (zde)

Víte, fotky z rozbombardovaného Mosulu mi nápadně připomínají fotografie Drážďan na konci druhé světové války. Možná někoho to srovnání pobouří, ale nemůžu si pomoci. A tehdy o osvobození nejen města, ale i o vítězství nad nacismem, nikdo nepochyboval. Když nyní Amnesty International viní útočící stranu, tedy iráckou armádu a Američany, snad až z válečných zločinů, koalice tvrdí, že se Amnesty chová „nezodpovědně“. Vcelku jim rozumím, i když… kdyby Mosul srovnali se zemí Rusové, to by bylo řevu!

Otázka: Utržil Donald J. Trump opravdu smrtelnou ránu, když byly zveřejněny informace o nadšené komunikaci jeho syna s ruskou právničkou slibující nějaké to „kompro“ na Hillary? Už byly zveřejněny důkazní dokumenty. V jaké pozici DJT asi teď bude? Že by „podepíšeš nám tuhle politiku, nebo jdeš od válu“?

Upřímně se přiznám, že už mě to nekonečné hledání „ruských stop“ kolem Trumpa po roce – po roce! – fakt už tak ukrutně nezajímá, že jsem sice viděla titulky hlásající tu „hrůzu“, co „junior“ provedl, a pak titulky, podle nichž je to všechno jen šaráda, protože prý Obamova administrativa dala oné ruské právničce zvláštní vízum, aby vůbec mohla přijet a nabízet Trumpům své služby, ale nepřinutila jsem se už ty texty rozkliknout…

V jaké pozici Trump bude? No, zřejmě ve stejné, v jaké byl doposud. On sám tomu říká „největší hon na čarodějnice v dějinách“, ale každý si o tom může myslet své.

Pobavilo mně, že zareagoval obviněním Ukrajiny, že dodávala „kompro“ clintonovcům na lidi kolem něj. Zatímco pro „kyjevské“ je to další důležitý „signál“ o tom, jak trumpovci vnímají své „ukrajinské spojence“, ale
obecně je to všechno už fakt naprosto zoufalé a Spojených států, onoho lídra „našeho světa“, krajně nedůstojné. Pokud by totiž byla pravda, že Trumpem „hýbou“ Rusové, zatímco Hillary se opírala o ukrajinské kleptokraty – a k tomu si přičtěme všechny ty stovky milionů, které do Kapitolu sype třeba židovská lobby nebo Saúdové a Perský záliv – tak jakápak je to asi tak supervelmoc? Že by v lepším případě loutková? Už jen chybí, aby se proláklo, co tam u nich všechno ovlivnila taková Papua Nová Guinea…

Ohledně onoho tlaku, který je na Trumpa zcela jistě vyvíjen, máte samozřejmě pravdu. Třeba v Sýrii se dá vcelku snadno rozeznat strategie CIA, strategie Pentagonu, strategie ministerstva zahraničí a navrch ještě možná i nápady Bílého domu.
Za všemi stojí jiné průmyslové a obchodní zájmy a nutně dochází ke střetům, což z oficiální Ameriky činí nečitelnou záležitost. Na druhou stranu lze ale předpokládat, že by se mohly všechny zmíněné „tlaky“, které se ale často vzájemně vylučují, svým způsobem negovat, a pokud takového stavu bude Trump s to dosáhnout, tak ve funkci přežije. A třeba k tomu i prosadí něco ze svých slibů. A ty se vesměs týkaly domácích problémů.

Je až pozoruhodné, jak se právě této stránce americké současnosti americká média takřka nevěnují. Rusové ano, mizející střední třída nebo rovnou chudoba, nezájem…

 

 



Protiproud, 12. 7. 2017 - Žádní skuteční uprchlíci.

(kráceno)

orig. text zde - GATESTONE INSTITUTE

V Evropě probíhá výměna obyvatelstva

napsal Giulio Meotti
10. července 2017

Překlad původního textu: A Replacement of Population is Taking Place in Europe
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

 

Pouze 2,65 procentům migrantů, kteří přišli do Itálie, byl podle Organizace spojených národů udělen azyl jako skutečným uprchlíkům. Ostatní lidé zjevně neutíkají před válkami ani genocidou.

Navzdory všem těmto důkazům nelze migranty srovnávat s židy, kteří utíkali před nacismem. Například papež František nedávno přirovnal centra pro migranty k nacistickým "koncentračním táborům". Jeden se (ale) diví, kde jsou plynové komory, lékařské "experimenty", krematoria, otrocká práce, nucené pochody a popravčí čety.

Italské noviny jsou nyní plné článků o "středomořském holocaustu", přirovnávajících migranty, kteří zahynuli při snaze dostat se na jih Itálie, k židům zplynovaným v Osvětimi. Novinář Gad Lerner, ve snaze podpořit migranty, popsal jejich stav stejným slovem, který nacisté vytvořili proti židům: untermenschen, podřadné lidské bytosti. Tato přirovnání jsou šířena médii s jasným cílem umlčet debatu.

Abychom pochopili, jak hanebná jsou tato srovnání,
musíme se podívat na náklady na každého migranta pro daňové poplatníky. Jakmile se imigranti zaregistrují, dostávají měsíční příjem ve výši 900eur (30 eur za den na osobní výdaje). Dalších 900eur je určeno Italům, kteří je ubytovávají. Na pokrytí nákladů na pojištění je zapotřebí 600eur. Celkově stojí Itálii každý imigrant měsíčně 2400 eur.

Policista vydělává polovinu této částky. A námořní dobrovolník, který zachraňuje migranty, dostane stipendium ve výši 900eur měsíčně. Byli nacisté tak laskaví ke svým židovským untermenschen?

 


By Geller Report Staff - on July 1, 2017

Evropský soud rozhodl, že státní příslušníci třetích zemí mají nárok na dávky sociálního zabezpečení, placené evropskými daňovými poplatníky. Je to příprava na přijetí Globálního zákona o migraci na 72. OSN Valném shromáždění v New Yorku na podzim roku 2018 (předsedat mu bude Lajčák ze Slovenska).

Globální zákon o migraci je součástí teze OSN Agendy 2030 - o přínosu migrace včetně ekonomické migrace pro přijímající státy. Zákon má zlegalizovat ekonomickou migraci do Evropy s tím, že jí budou přes IT systém organizovat nadnárodní a neziskové organizace na přání zaměstnavatelů.

 

 

 

IMIGRACE - FAKTA: uprchlické tábory v Řecku a Španělsku.

PL, 15. 7. 2017 - Europoslanec Tomáš Zdechovský

Jestli tam chodilo tři až pět tisíc lidí denně, dnes se pohybujeme v desítkách. Před dvěma lety tam byla opravdu velmi špatná evidence, řada lidí se nezaregistrovala. Dnes registrace není úplně ideální, ale je to lepší. Jak se mluví o Syřanech, v Řecku už je to z velké části doba minulá. Jsou tu jiné národnosti. Samozřejmě, že se prokazují syrským pasem, ale Syřané to rozhodně nejsou. Měl jsem možnost potkat Palestince, kteří odešli z Libanonu. Původně se vydávali za Syřany, ale poté, co s nimi byl veden rozhovor se soudním tlumočníkem, bylo odhaleno na přízvuku a způsobu mluvy, že určitě ze Sýrie nepocházejí. Potkal jsem tam lidi z různých částí světa. Hodně Íránci, Pákistánci, Afghánci, lidi z Indie, Kambodže i z postsovětských republik.

OTAZKA: Vy jste se pozastavil 9. července na svém facebooku nad článkem iDnes s titulkem Ekonomičtí migranti jsou mýtus, 80 procent do Evropy prchá. Tedy, že je z nich osmdesát procent uprchlíků. Z vlastních zkušeností uvádíte, že je tomu jinak a jak jste i teď říkal, řada z nich se jen vydává za Syřany. Je to tak?

Přesně tak. Koukal jsem na metodiku toho výzkumu. Asi sedm set dotazníků a stovka hloubkových rozhovorů. Byl jsem přítomen u mnoha hloubkových rozhovorů a z mého amatérského pohledu bych potvrdil, co říkají. Ale
až zkušení pracovníci evropských agentur jsou schopni odhalit detaily – třeba v přízvuku. Tento výzkum se mi proto zdá nerelevantní a odrážející tvrzení třeba řeckého premiéra Tsiprase, který uváděl podobné argumenty, když žádal o další peníze na uprchlickou krizi. Velmi často je používají neziskové organizace a levicoví politici. Tvrdí, že není jenom dvacet procent uprchlíků, ale že jich je osmdesát procent. Což samozřejmě není pravda.

OTAZKA: Na Sicílii to oproti Řecku asi lepší nebude ve smyslu počtu migrantů, protože cesta ze severní Afriky do Itálie je dnes hlavní migrační trasa...

Ano. Můžeme říci, že řecká cesta je v současné době uzavřená díky dohodě s Tureckem.
Itálie čelí opravdu nájezdu. Osmdesát procent z nich pochází z chudých zemí Afriky, nikoliv však zemí, které jsou na seznamu nebezpečných zemí. Když třeba neziskovky či různí vědci říkají, že na Maltě a v Itálii jsou hlavně syrští uprchlíci, tomu se opravdu směju. Osobně jsem tam potkal při svých cestách – a to tam jezdím tři roky – Syřanů, že bych je napočítal na dvou rukách. Cesta přes Libyi není pro Syřany obvyklá.

Nově mám informace ze Španělska. Je výrazný pohyb za poslední tři dny na západní cestě. To znamená z Maroka a Tuniska směrem do Španělska. Je třeba se zaměřit na tuto cestu. Španělé jsou v případě migrace nekompromisní. Lidi vracejí zpátky. Tvrdě a jasně. Neprokážeš se, ihned odjezd zpátky. Mají smlouvy s různými zeměmi. Bude zajímavé sledovat, jak se Španělé s migrační vlnou vyrovnají.
Víme z minulosti, že poměrně tvrdě potrestali různé dobroděje, kteří se pod rouškou pomoci snažili dostávat lidi na území Španělska.

 

 

 iDNES, 13.7.2017 - Skončí internet, jak ho známe?

„Pokud ztratíme síťovou neutralitu, ztratíme internet, jak jej známe. Jaký druh webu chcete?

Chcete web, ve kterém poskytovatelé kontrolují, kdo bude vítězem a kdo poraženým? Chcete web, ve kterém poskytovatelé internetu rozhodují, které názory si přečtete a které kreativní nápady uspějí, kterým inovacím se bude dařit?

To není web, který chci já,“ říká tvůrce World Wide Webu, Tim Berners-Lee.

V současné koncepci neutrálního internetu mají do globální sítě všichni stejné právo na přístup, bez ohledu, zda je to server malé neziskové organizace, nebo obří sociální síť - s datovými pakety je po cestě k uživatelům zacházeno stejně. Nejen američtí operátoři a Federální komunikační komise to chce změnit,
provozovatelé služeb by si mohli zaplatit za síťovou přednost, data ostatních by se do cíle dostávala pomaleji.

Protest s názvem Day of Action spočíval v informační kampani pro uživatele internetu. Veřejnou podporu mu poskytlo velké množství poskytovatelů webových služeb a internetových společností. Součástí akce bylo i zpomalení služeb tak, aby si uživatelé uvědomili, jak by se jich změna zákona dotkla.

Mezi společnostmi, které se k protestu připojily, najdeme například Amazon, Google, Netflix, Facebook, PornHub, Dropbox, Foursquare, Imgur, KickStarter, Spotify nebo Reddit. Protest pokračuje do konce týdne.

 

Novinky, 14. 7. 2017

Itálie neprotlačila obrat k migrantům.

Ani třístranné setkání německé kancléřky Angely Merkelové, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a italského premiéra Paola Gentiloniho nepřineslo obrat v přístupu Evropské unie vůči migrantům, o nějž Itálie tak naléhavě usiluje.

V Itálii se blíží parlamentní volby a otázka migrantů je v popředí. Důkazem je středeční cesta Luigiho di Maia, představitele Hnutí pěti hvězd, do Bruselu. Di Maio by se v případě vítězství ve volbách mohl stát premiérem.

„Někdejší předseda vlády Matteo Renzi a jeho ministr zahraničí Paolo Gentiloni, dnes premiér, se (*podle opozice) dopustili vlastizrady.
V roce 2014 výměnou za shovívavost Bruselu vůči problémům italského veřejného dluhu (= povolení dalšího zadlužování, i když dluh tehdy už byl přes 132% HDP) souhlasili, že běženci budou vyloďováni jen v italských přístavech. Gentiloni o tom musí referovat v parlamentu,“ prohlásil.

To, že italská vláda skutečně souhlasila s vyloďováním v italských přístavech, není tajemství. Souvisí to se skutečností, že
podle mezinárodního práva ztroskotanci mají být převezeni do „nejbližšího bezpečného přístavu“.

A ty leží v Itálii.

/*To je samozřejmě lež, nejbližší přístavy u Libye leží v Libyi, do Itálie je vozí až 700km. Základní problém tak vznikl, když Francie za Sarkozyho a USA za Hillary a Obamy zařídily pád Libye na vylhaných důvodech o hrozící genocidě - ale o tom se dnes nesmí mluvit, kam toto - velkou chamtivostí vedené - jednání západních zemí vlastně vedlo, viz zde. /

Jenže obvinění opozice, že ve hře je zaprodání zájmů Itálie, jen prokazuje, v jakém duchu se ponese předvolební kampaň. A do jaké míry se nynější vláda, vedená Demokratickou stranou, ocitla mezi dvěma ohni.

 

 

By Kelly Riddell and Jeffrey Scott Shapiro - The Washington Times

 Thursday, January 29, 2015

The intelligence community gathered
no specific evidence of an impending genocide in Libya in spring 2011, undercutting Secretary of State Hillary Rodham Clinton’s primary argument for using the U.S. military to remove Col. Moammar Gadhafi from power, an event that has left his country in chaos, according to officials with direct knowledge of the dispute.

Defense officials, speaking in detail for the first time about their assessments of the Libyan civil war four years ago, told The Washington Times that
Mrs. Clinton’s strong advocacy for intervention against the Libyan regime rested more on speculative arguments of what might happen to civilians than on facts reported from the ground.
 

- asi i proto sledujeme v USA zuřivý hon příznivců demokratů za Ruskem, protože by se jinak začalo mluvit i o těchto vážných lžích, které také vedly k problémům v Evropě.

 

A hádejte - kdo byl nakonec jedním z hlavních sponzorů prezidenta Obamy?

Pánové z Goldman Sachs, jak napsal Spiegel - zde:

Candidates seeking to rely on small donations stand little chance in this cutthroat new environment. Ironically, supporters of the new rules are fond of pointing to Barack Obama's successful 2008 campaign. They argue the campaign showed that small donations can indeed make a candidate competitive and that it can work. But that was prior to the Citizens United ruling. In the end, Obama was also the beneficiary of the largesse of Wall Street's super-rich, and their calculating donations to the Democrats. In the wake of the banking crisis, Obama refused to subject Wall Street to tighter long-term regulations and also made key appointments in his administration to representatives of Goldman Sachs or Citigroup, the main culprits in the crisis.
 

 

 

Report: Freemasons Order the EU: Open Borders For More and More Immigration

 

(A well-respected traditionalist priest told me about this over the weekend. The English translation may be a bit awkward in parts, but the main message is clear enough- jv)



Lodges unite from Turkey to Portugal, from Italy to Ireland and Poland

Among the signatories are the Grand Orient of France, the Grand Lodge of Austria, Switzerland, the Grand Orient, the Grand Lodge of France, the Grand Orient of Belgium, the Grand Lodge of Belgium, the Grand Orient of Croatia, of the Grand Orient of Ireland, the Grand Lodge of Italy, the Grand Orient of Luxembourg, the Grand Orient of Poland, the Grand Orient of Portugal, the Grand Orient of Greece, the Women's Grand Lodge of Turkey and others.

They call on the European governments to not only receive the oncoming immigrants but take more and more in the future. The Masons proving an impressive consensus among themselves from Turkey to Portugal, from Italy to Ireland and Poland. In addition, they are also making visible a constructive convergence with the official policies of the European Union and the majority of EU member states. It's a coincidence of intentions, that has been rarely expressed officially to this extent between Freemasonry and policy makers.

The goal: "Undermining supporting elements such as homeland, identity and nation"

(česká verze zde)

 

 

 

BBC - EU should 'undermine national homogeneity' says UN migration chief

By Brian Wheeler Political reporter, BBC News, 21 June 2012



Peter Sutherland's global migration forum brings together 160 nations to discuss policy  (BBC)
 

The EU should "do its best to undermine" the "homogeneity" of its member states,

the UN's special representative for migration has said.

Peter Sutherland told peers the future prosperity of many EU states depended on them becoming multicultural.



He also suggested the UK government's immigration policy had no basis in international law. He was being quizzed by the Lords EU home affairs sub-committee which is investigating global migration.

Mr Sutherland, who is non-executive chairman of Goldman Sachs International and a former chairman of oil giant BP, heads the Global Forum on Migration and Development , which brings together representatives of 160 nations to share policy ideas.

He told the House of Lords committee
migration was a "crucial dynamic for economic growth" in some EU nations "however difficult it may be to explain this to the citizens of those states".

'More open'

An ageing or declining
native population in countries like Germany or southern EU states was the "key argument and, I hesitate to the use word because people have attacked it, for the development of multicultural states", he added.

"It's impossible to consider that the degree of homogeneity which is implied by the other argument can survive because states have to become more open states, in terms of the people who inhabit them. Just as the United Kingdom has demonstrated."

 

 

 

BONUS č.1 - ochrana klimatu

Je možným řešením snížení počtu lidí na planetě?

iDNES, 17. 7. 2017

 „Americká rodina, která se rozhodne mít o jedno dítě méně, pomůže snížit emise oxidu uhličitého (CO2) úplně stejně jako 684 teenagerů, kteří budou po zbytek svého života všechno důkladně recyklovat,“ píší vědci Seth Wynes a Kimberly Nicholasová ve studii publikované na portálu Environmental Research Letters.

Tvrdí, že to nejlepší, co může každý člověk pro planetu udělat, je
vzdát se kromě dětí i masa, svého auta a létání do dalekých zemí. Právě tím totiž podle nich lidé nejúčinněji pomohou ke snížení emisí skleníkových plynů. Více než recyklací, sušením prádla na slunci nebo používáním úsporných žárovek. Tyto rady však světové vlády a školní učebnice zmiňují jen málo, diví se podle britského Guardianu vědci.

Aby se podařilo snížit hrozbu masivního globálního oteplování, měli by se podle jejich názoru především mladí lidé naučit žít tak, aby vyprodukovali jen
dvě tuny emisí ročně. Jen tak se údajně podaří udržet zvyšování teploty „výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně“, jak se dohodli světoví politici v pařížské klimatické dohodě.

Ve Spojených státech a Austrálii je přitom roční „spotřeba“ šestnáct tun emisí na hlavu, ve Velké Británii sedm tun a Češi podle mapy Světové banky mají „na svědomí“ 9,4 tuny skleníkových plynů na hlavu ročně.

„Samozřejmě je to opravdu velká změna a my jsme chtěli ukázat lidem, že mají možnost být její součástí,“ popisuje Nicholasová z univerzity v Lundu. Mít o jedno dítě méně podle studie ušetří v průměru 58 tun emisí v každém roce rodičova života.


K číslu vědci došli tak, že sečetli emise za dítě i jeho následné potomky a výsledek pak vydělili délkou života rodiče. Každému rodiči přičetli 50 procent emisí za dítě, 25 procent za vnuka a tak dále. Při výpočtech použili data ze Severní Ameriky, Evropy a Japonska coby bohatých společností.

Žít bez auta podle vědců sníží emise CO2 o 2,4 tuny ročně, zrušit jednu zpáteční letenku přes oceán pak údajně uspoří 1,6 tuny emisí skleníkových plynů. Úsporné žárovky nebo praní prádla ušetří podle studie méně než čtvrt tuny ročně. Podle vědkyně v tom však lidé mají pokračovat. „Jsou to dobré věci, ale jsou spíš začátkem než koncem. Zcela jistě nestačí na zvládnutí takové klimatické výzvy, jaké čelíme,“ míní.

„Chápeme, že jde o hluboce osobní rozhodnutí. Ale nemůžeme ignorovat, jaký má náš životní styl důsledky pro klima.
Je prací nás vědců říkat data tak, jak jsou. Stejně jako když lékař řekne pacientovi se slabým zdravím, že nemá kouřit, i když se to pacientovi nemusí líbit. My jsme nuceni konfrontovat společnost s tím, že současné hladiny emisí jsou pro planetu i lidskou společnost opravdu velmi špatné,“ říká Nicholasová.

-

 Byznysmen a autor knih o moderních technologiích a „nízkouhlíkovém“ životě Chris Goodall však říká, že jakkoli je studie užitečná, lidé by ji neměli brát doslova. „Práce užitečně připomíná, na čem v boji proti globálnímu oteplování záleží. V určitých směrech však jen posílí podezření pravicových politiků, že hrozba klimatické změny je jen způsob, jak zakrýt snahu sebrat lidem svobodu žít, jak chtějí,“ říká.

„Zmenšení populace by pravděpodobně snížilo i uhlíkové emise, ale máme spoustu jiných nástrojů, jak dostat globální oteplování pod kontrolu.

A co je důležitější, snížit počet obyvatel na planetě zabere stovky let. Ale snižování emisí musí začít hned,“ podotýká také Goodall.

 

----

 

Poznámka:

Způsobí zničení naší kultury změny klimatu a poškození přírody, nebo spíš mnohem dřív způsobí rozklad "odtržení elit" a následná hospodářská krize společnosti, jako už tolikrát v historii?

Většina moderních vědeckých studií se shoduje, že zánik lidských kultur - civilizací - nebyl většinou způsoben nájezdy dobyvatel, ale že šlo vždy o delší proces, kdy hospodářský růst předběhl možnosti kultury a došlo k sociálním nepokojům, po předchozím "odtrhnutí elit" od života běžných lidí. Sociální nepokoje pak tyto elity zničily a s nimi se rozpadla i společnost.

To se týká například jak krize keltské společnosti kolem roku 50 př. n. letopočtem (viz kniha Dějiny českých zemí - Jan Randák a kol., str.27), ale i třeba rozpadu říše římské, kde rozkladný proces trval kolem 100let, a Visigóti jen "dorazili" říši už v rozkladu (viz BBC a článek o vědecké studii - jak může skončit západní civilizace - kde jsou uvedeny dva hlavní důvody; první je ekologický, druhým je ekonomická nerovnováha, vzniklá odtržením elit, takže opravdu nejde o nic nového, viz odkaz ZDE).

 

Dějiny českých zemí - Jan Randák a kol., str.26 a 27, cituji:

1. "Velký třesk" v 5. stol. př.n.l., str.26:

V 5. století panovala prosperita, o čemž svědčí zavedení nových technologických vymožeností, např. hrnčířského kruhu. Rozvoj hradišť dokládá blahobyt i sociální rozvrstvení a dobrou organizaci společnosti.

... Po r.400 př.n.l. došlo k přerušení vývoje. Hradiště byla opuštěna, zanikla značná část sídlišť, vylidnily se jižní a západní Čechy. Osady, které přežily, se výrazně zmenšily. Celá společnost se hluboce pozměnila a zřejmě nivelizovala (*snížení rozdílů).

Hospodářství značně upadlo, vrátilo se k prosté zemědělské výrobě, řemesla a obchod byly rozvráceny (např. zanikla většina dílen na jemnou keramiku).

Příčiny tohoto "velkého třesku" nejsou dosud zcela objasněny, snad spočívají ve výrazné sociální nerovnosti v 5.stol. př.n.l.

Společnost překročila své možnosti, hospodářství nedokázalo uspokojovat nároky elit a pokrývat náklady na výstavbu hradišť, a výsledkem byl kolaps.

Následovaly sociální nepokoje, které knížecí vrstvu odstranily.

 

2. Zánik keltské civilizace v r. 50 př.n.l., str.27:

Dříve se soudilo, že právě období oppid*, především v I. století př.n.l., představoval vrchol keltské civilizace, která měla zaniknout v závěru letopočtu pod náporem Germánů a Římanů.

Dnes víme, že k zániku došlo již okolo roku 50 př.n.l., a příčinou byla vnitřní krize.

Poznání materiální kultury ukázalo, že od počátku I. století nastal úpadek kvality a rozsahu výroby. Keltská společnost se ponořila do hospodářské krize, která se odrazila i ve společenském neklidu - vojenských střetech a migracích.

(*slovo "opiddium" používal Gaius Iulius Caesar, když psal o velkých hradištích - pevnostech - které dobýval v Galii v letech 58-51 př.n.l.; Galové = Keltové)


 

BBC, 18. dubna 2017

Jak může zkolabovat západní civilizace?

Cituji (kráceno na pouze zásadní pasáže):

Such collapses have occurred many times in human history, and no civilisation, no matter how seemingly great, is immune to the vulnerabilities that may lead a society to its end.

While it’s impossible to predict the future with certainty, mathematics, science and history can provide hints about the prospects of Western societies for long-term continuation.

Safa Motesharrei, a systems scientist at the University of Maryland, uses computer models to gain a deeper understanding of the mechanisms that can lead to local or global sustainability or collapse. According to findings that Motesharrei and his colleagues published in 2014, there are two factors that matter:
ecological strain and economic stratification.

1. The ecological category is the more widely understood and recognised path to potential doom, especially in terms of depletion of natural resources such as groundwater, soil, fisheries and forests – all of which could be worsened by climate change.

2. That economic stratification may lead to collapse on its own, on the other hand, came as
more of a surprise to Motesharrei and his colleagues.

Under this scenario, elites push society toward instability and eventual collapse by hoarding huge quantities of wealth and resources, and leaving little or none for commoners who vastly outnumber them yet support them with labour.

Eventually, the working population crashes because the portion of wealth allocated to them is not enough, followed by collapse of the elites due to the absence of labour.

 

The inequalities we see today both within and between countries already point to such disparities. For example, the top 10% of global income earners are responsible for almost as much total greenhouse gas emissions as the bottom 90% combined. Similarly, about half the world’s population lives on less than $3 per day.

 

For both scenarios, the models define a carrying capacity

– a total population level that a given environment’s resources can sustain over the long term. If the carrying capacity is overshot by too much, collapse becomes inevitable.

That fate is avoidable, however.

“If we make rational choices to reduce factors such as inequality, explosive population growth, the rate at which we deplete natural resources and the rate of pollution – all perfectly doable things – then we can avoid collapse and stabilise onto a sustainable trajectory,” Motesharrei said.

“But we cannot wait forever to make those decisions.”

 



The past can also provide hints for how the future might play out.

Take, for example, the rise and fall of the Roman Empire.

By the end of the 100BC the Romans had spread across the Mediterranean, to the places most easily accessed by sea. They should have stopped there, but things were going well and they felt empowered to expand to new frontiers by land.

While transportation by sea was economical, however, transportation across land was slow and expensive. All the while, they were overextending themselves and running up costs.

 The Empire managed to remain stable in the ensuing centuries, but repercussions for spreading themselves too thin caught up with them in the 3rd Century, which was plagued by civil war and invasions.

The Empire tried to maintain its core lands, even as the army ate up its budget and inflation climbed ever higher as the government debased its silver currency to try to cover its mounting expenses. While some scholars cite the beginning of collapse as the year 410, when the invading Visigoths sacked the capital, that dramatic event was made possible by a downward spiral spanning more than a century.

According to Joseph Tainter, a professor of environment and society at Utah State University and author of The Collapse of Complex Societies, one of the most important lessons from Rome’s fall is that complexity has a cost.

As stated in the laws of thermodynamics, it takes energy to maintain any system in a complex, ordered state – and human society is no exception.

By the 3rd Century, Rome was increasingly adding new things – an army double the size, a cavalry, subdivided provinces that each needed their own bureaucracies, courts and defences – just to maintain its status quo and keep from sliding backwards. Eventually, it could no longer afford to prop up those heightened complexities.

It was fiscal weakness, not war, that did the Empire in.

 

 

/ A widening gap between rich and poor. /

Also paralleling Rome, Homer-Dixon predicts that Western societies’ collapse will be preceded by a retraction of people and resources back to their core homelands. As poorer nations continue to disintegrate amid conflicts and natural disasters, enormous waves of migrants will stream out of failing regions, seeking refuge in more stable states.

Meanwhile, a widening gap between rich and poor within those already vulnerable Western nations
will push society toward further instability from the inside.

“By 2050, the US and UK will have evolved into two-class societies where a small elite lives a good life and there is declining well-being for the majority,”

Randers says.

“What will collapse is equity.”

Whether in the US, UK or elsewhere, the more dissatisfied and afraid people become, Homer-Dixon says, the more of a tendency
they have to cling to their in-group identitywhether religious, racial or national.

Denial, including of the emerging prospect of societal collapse itself, will be widespread, as will rejection of evidence-based fact. If people admit that problems exist at all, they will assign blame for those problems to everyone outside of their in-group, building up resentment.

“You’re setting up the psychological and social prerequisites for mass violence,”

Homer-Dixon says.

When localised violence finally does break out, or another country or group decides to invade, collapse will be difficult to avoid.
 

 

- Mnoho lidí si všímá, že první známkou "obrany" ultra-bohatých elit (tedy první známkou počínajícího hlubokého rozkladu západní společnosti) před stále větší kritikou od stále více lidí, je neustálé omezování osobních svobod občanů.

Jak "symptomatické", říkám v tomto textu už potřetí.

 

 

 

VŠE SE NEUSTÁLE OPAKUJE, MÁME ALE ŠANCI TO ZMĚNIT.

V historii nejde bohužel o celkem nic nového. Jediným novým rozměrem dnešních problémů je fakt, že lidstvo zdá se dosáhlo své "planetární saturace", tedy planeta a příroda živá už neunesou stávající model lidského chování k okolnímu prostředí v tomto obrovském počtu.

V různých pramenech se dokonce hovoří o tom, že "ideálním počtem obyvatel" pro tuto planetu jsou 2-4mld lidí.

Takže - bud změníme své chování a využijeme zdroje, nashromážděné předchozími generacemi lidí, k zásadní proměně společnosti (což je vcelku utopický scénář), nebo podlehneme klasické krizi, v historii se zjevně často opakující, kdy elity zatíží společnost takovými náklady (svou chamtivostí a touhou po moci - například vysokými náklady na zbrojení), že výsledkem bude opět jen "velký třesk" - tedy sociální nepokoje, války, migrace, a následně zánik této západní kultury.

Máme na výběr, ale čas se krátí.

A narozdíl od mnohých bych úplně nespoléhal na "zázraky a kouzla" umělé inteligence, robotické zbraně, laserové děla a podobné vymoženosti - tedy technologický náskok západu. Tyto robotické továrny, dopravní prostředky a zbraně totiž jen západní elity povzbuzují v názoru, že ONI už vlastně tak velký počet lidí nižší vrstvy nebudou potřebovat, takže proč jejich počet nesnížit v nějaké válce.

Jenže existují země, které o tomto nebezpečí vědí, a které v duchu prvotní strategie lidského druhu - strategie přežití - nedovolí západním elitám, aby tento vyhlazovací pokus beztrestně podnikly - tentokrát už by důsledky poznaly i Británie a USA, a byly by fatální.

 

Ona povýšenecká nadřazenost jistých lidí západu, nad elitami jiných zemí i "obyčejnými lidmi" obecně (v historii známá jako dělení na "pány a otroky", masters and slaves), došla v minulém století k hrozivým koncům hitlerovského plánu vyhladit židy a pak další "podřadné" národy (třeba slovany), či je zahnat do nehostinných oblastí k pomalému vymírání, ty "lepší" by si vybrali pro otrocké a služebné práce.

Zdá se, že dnes opět existují na západě lidé, kteří sní dokonce o světové vládě nad jinými národy a lidmi, s jinými zvyky a kulturou, než má západ.

Jde o šíleně nebezpečný moment dnešní doby, ve své povýšenosti osočují všechny kolem ze lží a podvodů, ač sami jsou největšími podvodníky, ochotnými zabíjet miliony lidí,válkou, nebo pomalu různými jinými cestami (např. obchodními sankcemi, odpíráním lékařské pomoci, moderních léků, apod.), jen pro svůj prospěch a moc.

Tomu je třeba se vzepřít a odmítnout jejich lživá - bohulibě se tvářící - slova.

 

Po ovoci poznáte je:

Zůstávají za nimi jen rozvrácené země, stagnace, zmar a dluhy.

(Až bude vypadat Irák a Libye jako Krym, pak prosím.)

 

Cesta ven vede jinudy.

Je ve schopnosti lidí mobilizovat své vnitřní síly, inteligenci, inovace, rozumná pravidla, a především ohromné lidské zdroje, nyní se ale nalézající v moci západních elit.

Pro změnu myšlení, pro život ve spolupráci, a nikoliv v touze ovládnout druhé a jejich zdroje. Ale k tomu musí velmoci dozrát. A pokud toto západní elity nepochopí, pak nás čeká zmar a další opakování téhož, dokud jednou nepochopíme, jak toto rozetnout.


 

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

Strategy, Forces and Resources For a New Century.

A Report of The Project for the New American Century, September 2000.

At present the United States faces no global rival.

America’s grand strategy should aim to preserve and extend this advantageous
position
as far into the future as possible.

(page 9)

Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is
likely
to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a
new Pearl Harbor.
Domestic politics and industrial policy will shape the pace and
content of transformation as much as the requirements of current missions.

(page 51)

While initiating the process of transformation in the near term, and while fielding
new kinds of units to meet current missions, the Army must simultaneously invest and
experiment vigorously to create the systems, soldiers, units and concepts
to maintain
American preeminence
in land combat for the longer-term future.

 

BBC:

By the 3rd Century, Rome was increasingly adding new things – an army double the size, a cavalry, subdivided provinces that each needed their own bureaucracies, courts and defences – just to maintain its status quo and keep from sliding backwards. Eventually, it could no longer afford to prop up those heightened complexities.

It was fiscal weakness, not war, that did the Empire in.

 


 

 

 

 

 

 

 

 

ÚTOKY DŽIHÁDISTŮ V ANGLII JSOU DALŠÍM POKRAČOVÁNÍM UDÁLOSTÍ PO 11. ZÁŘÍ 2001 VE SPOJENÝCH STÁTECH AMERICKÝCH.

Už víc než 16 LET trvající válka v AFGHÁNISTÁNU ukazuje, že podpora Tálibánu u místních spíše stoupá. Jak je to možné?

Investice do více DRONŮ, více ZBRANÍ a více VOJÁKŮ jaksi nepomáhají, naopak tyto smrtící útoky západních vojsk v několika islámských zemích s mnoha civilními oběťmi spíš zvyšují podporu různých náboženských fundamentalistů a radikálů.

KUDY TEDY VEDE SPRÁVNÁ "CESTA VEN", PO ÚTOKU USA NA IRÁK r.2003 (NA ZFALŠOVANÝCH DŮVODECH O ZHN A "PODPOŘE AL KÁIDY", KTEROU IRÁK NIKDY NEPOSKYTL)?

 

KUDY VEDE "CESTA VEN", PRO VÍTĚZNÝ BOJ S RADIKÁLNÍM DŽIHÁDEM?

 

25. 5. 2017

 

Můj osobní krátký komentář o tom,

jakými "zbraněmi" lze porazit radikální džihád - jsou to jen útoky vojsk nebo investice do zbraní a omezování soukromí na západě, nebo zde NAPROSTO chybí klíčová strategie stabilizace regionu a tamní ekonomiky?

 

 

motto

Útok na Irák posloužil jen k tomu, aby prohloubil problém, jímž jsme se my na Západě nikdy dostatečně nezabývali: pocit často otevřeného nadšení v mnoha částech světa, že došlo v New Yorku k útokům z 11.září, a tvrdý resentiment nad naší reakcí.
Obrovské množství lidí posílalo nadšené esemesky nad útoky z 11. září v Saúdské Arábii, v Indonésii, dokonce i v Mexiku. Oslavovali úspěchy útočníků, jimž se letadly podařilo zasáhnout Světové obchodní středisko.

Sami sobě uškodíme, pokud své vysvětlení tohoto nevysvětlitelného jevu omezíme na tvrzení, že šlo jen o skupinku vzdělaných vzbouřenců ze Saúdské Arábie.

Tito lidé dostávají emocionální i hmotnou podporu od velkého množství lidí na světě, kteří nevidí žádnou naději, nemají co ztratit a kteří zastávají názor, že "Americe to patří".


Jon Snow, respektovaný britský novinář (*1947), řekl zde, více také viz "bonus č.4" níže.

 

 

 

ÚVOD - SPECIFIKUM RADIKÁLNÍHO WAHHÁBISMU.

Jak napsala studentka Masarykovy university ve své diplomové práci o velmi důležité roli wahhábismu v radikálních islámských hnutích, v roce 2007 (zde, zparafrázuji její vyjádření do velmi stručné verze):

Na začátku je kulturní spor o tom, jak se mají oblékat a chovat muži a ženy,

a jakým učením-náboženstvím se mají řídit.

Radikální džihádisté považují západ za zkažený, náboženskou svobodu za kacířství, kulturně-sexuální západní "uvolněnost" za špínu.

Radikální džihád ISIS má své kořeny ve wahhábismu, který se narodil v Saúdské Arábii, neboť to byl starý pán Muhammad bin Abdalwahháb, 1703- 1792, kdo sepsal knihu

Kitáb al-džihád (Kniha Džihádu).

Opakovaně museli být vyznavači wahhábismu (často nazývaní Salafí) po svém vzniku "vymláceni", už Osmané je hubili - Egypťan Alí Paša to dostal od sultána úkolem - neboť už tehdy byli tito náboženští fundamentalisté, fanatici a radikálové příliš nesnesitelní a krutí dokonce už pro tehdejší muslimskou společnost.

Vraždy, drancování, dobývání území, ničení svatyň a hrobů po Arábii, Iráku, Jemenu, Ománu i Sýrii byly na denním pořádku. Turecký sultán brzy nařídil Egypťanu Muhammadovi Alímu Pašovi, aby wahhábovce zničil. Ten skutečně roku 1811 dobyl Medínu. První saúdský stát
byl však definitivně zničen až Ibrahimem Pašou o sedm let později, kdy byli také někteří
členové rodiny Saúdů a přední duchovní popraveni v Istanbulu (Allen 2006: 64- 68).

 

 

 

Nebylo by nového vzedmutí radikálního džihádu, kdyby nepřišla ta cynická US politika:

"POUŽIJ GAUNERA PROTI SVÉMU NEPŘÍTELI"

ANEB

JAK VZNIKLA AL KÁIDA?

 

CITACE, česky zde, originál třeba zde:

OTÁZKA: Bývalý šéf CIA, Robert Gates, uvedl ve svých pamětech (From the Shadows, Ze stínů), že americké výzvědné služby začaly pomáhat afghánským mudžahídům půl roku před sovětskou intervencí. Tehdy jste byl poradcem pro národní bezpečnost amerického prezidenta Cartera. Hrál jste tedy v této věci určitou roli. Je to pravda?

Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžahídům až r.1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán.

Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná: Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu pro tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu.

A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci.

 

OTÁZKA: Navzdory tomuto riziku jste byl zastáncem poskytování této tajné pomoci. Anebo jste sám chtěl, aby Sovětský svaz napadl Afghánistán a chtěl jste tuto válku vyvolat?

Brzezinski: Tak to úplně není. Nenutili jsme Rusy, aby vpadli do Afghánistánu, ale
úmyslně jsme zvýšili pravděpodobnost, že to udělají.

OTÁZKA:
Když Sověti ospravedlňovali svou intervenci tvrzením, že měli v úmyslu bojovat proti tajnému angažmá Spojených států v Afghánistánu, nikdo jim nevěřil. Ale ona to byla pravda. Dnes v té věci ničeho nelitujete?

Brzezinski: Čeho bych měl litovat? Ta tajná operace, to byl výborný nápad. Důsledkem toho bylo, že byli Rusové vtaženi do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval?

/ * aktuálně - 26. 5. 2017 Brzezinski zemřel, zde /

 

 

Bohužel dokonce i část lidí v Izraeli tenhle názor dnes razí, a Izrael má velký hlas v USA (zlé jazyky tvrdí, že dokonce mnohonásobně větší, než nějaké Rusko, víc ZDE a ZDE).

Pat Buchanan: "Amerika především nebo Izrael především?" naleznete ZDE.

P. Buchanan: The Israelis, too, do not share our view of who is the mortal enemy.

“Hezbollah and Iran are the major threat to Israel, much more than the radical Sunni Islamists,” says Amos Yadlin, ex-head of Israel’s military intelligence.

Israeli Ambassador Michael Oren agrees: “We always wanted Bashar Assad to go, we always preferred the bad guys who weren’t backed by Iran to the bad guys who were backed by Iran.”

 

JAK TEDY VZNIKLA AL KÁIDA?

Takže r.1979 (podle Briezinského ještě dokonce před vpádem Sovětů do Afghánistánu, což mělo posloužit právě pro vyvolání této sovětské agrese, která měla být jejich "Vietnamem" - drahou a neúspěšnou válkou, která zničí Sovětský svaz), a především po útoku proti Saúdské královské rodině na mešitu v Mekce (a také po změně poměrů v Íránu, i to mělo velký vliv na tehdejší muslimský svět) podpořili Saúdi odchod jejich odpůrců, kteří je kritizovali pro přílišnou náklonnost k západu a blahobyt, tedy odchod džihádistů do války v Afghánistánu, a US tajná služba CIA je s pomocí Pakistánské tajné služby vyzbrojila (aby se to utajilo), a tak vznikla Al Káida.

Napsal to vysoký US "oficír" ve své knize, byl totiž poradcem čtyř US prezidentů pro otázky bezpečnosti a terorismu, pan R. Clark, doslova v knize Against All Enemies:

"Al Káida = báze = US databáze podporovaných džihádistů"

Tento postup odsoudil později (po 11. září v USA) např. britský ministr zahraničí Robin Cook, jako zcela chybnou politiku s velkými důsledky, kdy se "tato zbraň" nakonec otočila proti západu (2005, odkaz na jeho článek je zde).

Proč vlastně Trump podporuje dnes Saúdy (a US prezident Obama jim prodal zbraně za víc než 100mld, nemluvě o prodejích do Kataru a Turecka, a tento příběh nyní za Trumpa stále pokračuje), přitom podle znalců právě Katar a Saúdi spolu s Tureckem podporovaly ISIS?

Proč? A proč že vlastně Hillary proti názoru tajných služeb rozložila Libyi na smyšlenkách, jako Bush Irák, což Britové zhodnotili jako nejhorší strategickou chybu (ZDE), kdy jen vzrostl terorismus a nestabilita ve světě?


 

 

O té válce v Libyi a Hillary napsaly US noviny:

"Trpěla tunelovým viděním, její úvahy (pro válku) byly založené spíš na domněnkách, než by stály na pevné zemi."

Viz článek "Hillařin ZHN moment" (název naráží na smyšlenky Bushe o ZHN v Iráku) ZDE.  Tam úvodní text:

Hillary Clinton’s ‘WMD’ moment: U.S. intelligence saw false narrative in Libya

 

A Izrael zase nechce porážku ISIS, protože je to prý "dobrá zbraň" proti Íránu a Hizballáhu - opět stejná chyba.

- Všímejte si této opakované chyby, je jako"zlatá nit", která se táhne "inkubátorem" nového povstání džihádistů po r.1980.

 

Tuhle válku ale nelze vyhrát většími investicemi do dronů, tanků, zbraní a vojáků.

Například rakety z dronů až příliš často krutě zabíjejí nevinné místní lidi, přitom poměr zasažení džihádistů a zasažení civilistů je různý, v některých obdobích to je dokonce 28 nevinných na 1 zabitého džihádistu, což jen živí podporu místních lidí např. pro Tálibán v Afghánistánu, částečně Al Káidu a ISIS jinde.

Ani tanky, ani zbraně nebo vojáci nedokážou ale plně vyhrát tuto válku, ti jen mají za úkol zabít nebo přivést před soud ty největší džihádisty, ale tím dojde jen ke vzniku dlouhé a mnohem skrytější partyzánské války, k teroru a útokům v Evropě.

Jak chytře řekl v jedné diskusi v arabské TV bývalý šéf Obamovy Armádní tajné služby DIA,

pan M. Flynn:

"Bez doplňkové strategie podpory místní ekonomiky a stability džihádisté nezmizí."

Jenže např. USA dávají podle různých zdrojů asi 98% všech výdajů v konfliktu do zbraní a vojenských operací, jen asi 2% jdou na obnovu těch zemí (příklad je z jedné analýzy o Afghánistánu, kterou jsem dříve četl, přesná čísla ale nejsou v této věci tím zásadním).

V tomto se opravdu liší dokonce od Britů, obchodní pohled na válku v USA jakoby postrádal širší a nadčasovější strategii - co v těch zemích chceme dokázat, jaké jsou naše cíle?

Armáda nedokáže udržet tamní nespokojené lidi (a Britové vědí, že je pak nutné zařídit, aby válčili mezi sebou, spíš než proti nim - kolonizátorům, odtud dnes nové vzplanutí sunnitsko-šíitského konfliktu, o Ukrajincích a Rusech netřeba mluvit, to je prakticky stejná taktika).

 

 

PODPORA MÍSTNÍCH LIDÍ.

Zásadní je, že dokud si západ nepřizná, že často - od doby US neokons - válčí a přepadává státy na vylhaných důvodech...., že často i krade suroviny a zabíjí lidi pod falešnými "bohulibými slovy o demokracii", kterou ovšem do těch zemí nelze zavést, a tak vznikají podivné loutkové vlády (viz Irák) jakýchsi "umírněných" bojovníků, kteří ale většinou nedokážou bez Al Káidy nebo Daeše (ISIS) nic a musí s nimi spolupracovat (to přiznal dokonce list NY Times, ZDE),

...dokud si západ nepřizná, že nikoliv pomáhá, ale útočí a destabilizuje, potud džihád bude mít u části místních lidí jistou podporu.

A když se dívám na US podporu ultra-nacionalistům na Ukrajině, vidím stejný příběh, opět účelové vyzbrojování gaunerů - proti domnělému nepříteli, který má kupodivu hodně surovin, o které ti západní lidé "v pozadí" stojí.

Ani střelba 20.2.2014 na Majdanu ani upálení Oděsanů nebyly dosud vyšetřeny, ultra-nacionalisté jsou přitom ve vážném podezření, že protestující lidi na Majdanu zabíjeli střelbou do zad (je to na videu, také svědectví o tom mluví jasně, viz např. studie důkazů od Ivana Katchanovského z university Ottawa v Kanadě, ZDE).

A EU činovníci tuhle útočnou politiku USA vždy podpořili?

To je opravdu víc než fascinující.

A tak máme "malou Libyi" dnes za humny - jak v Kosovu (aktuální odkaz o tomto je ZDE), tak na Ukrajině (ZDE).

Džihád zde má svou základnu v Evropě, jako v Libyi.

 

USA potichu podporovaly gaunery (džihád) v Iráku i Sýrii, a doufaly v pád Asada

- spolu s Izraelem, který se obával hněvu Íránu. Jenže jak řekl už Jicchak Rabin - tato válka nikam nevede, není cestou k pokojnému soužití. Ani zničení Íránu (s 80mil obyvateli !!) by Izraeli nikdy nepřineslo klid, naopak - vznikla by nikdy nekončící válka.

A právě tohle je tou hlavní chybou západu,

válkou tyto konflikty nelze dlouhodobě vyřešit.

 

Je třeba řešit tyto konflikty širší strategií, například Írán se vzdal vývoje jaderných zbraní (opravdu je nemá) a přistoupil na velmi rozsáhlé kontroly mezinárodních organizací.

Podobně Palestinsko-Izraelská otázka vůbec není tak jednostranná, kdy "chudák Izrael trpí pod útoky zlých Palestinců" - obětí je mnoho na obou stranách, již jsem o tom psal v blozích níže, obraz v očích středo-Evropanů v tomto není úplný a nezaujatý. A Jicchak Rabin nebyl zabit nějakým Palestincem, ale radikálním Izraelcem, který chtěl pokračovat ve válce.

Bez vyřešení tohoto izraelského dlouhodobého problému nelze snížit podporu džihádistům, neboť Izrael je opravdu skrytě (místy i zjevně, útoky) podporuje a opakovaně od jeho vysokých představitelů zaznívá - neničte ISIS, je to "zbraň proti Íránu".

 

Jistě, Asad v Sýrii, Saddám v Iráku a Kaddáfí v Libyi nenaplňují naši představu o vládcích plnících demokratické principy, jenže kultura těchto zemí není na západní demokracii připravena a ještě dlouho nebude. A zabitím těchto lidí Spojené státy jen rozvrátily tyto země, a podle mnohých (viz odkazy níže) se tak stalo záměrně.

Asad rozhodně není nějaký "anděl" (chováním například k opozici), ale v jeho době byla Sýrie zemí na občanském principu, nikoliv na náboženském. Žili zde šíité i sunité, alávité i turkmeni, křesťané i drůzové společně v míru. Nikdy už po zásahu USA Sýrie taková nebude, je to dnes už jen "kdo s koho", a osobně zde fandím Asadovi, protože razil společnost mnohem podobnější Evropě, než wahhábisté.

 

Dnes znějící nápad (ZDE), že lze řešit tento problém "koalicí zemí pod NATO a většími výdaji na zbrojení", je zásadně špatný a ze zkušenosti neúčinný

- viz Afghánistán nebo Irák.

Tento konflikt "džihádu a západních zemí" z velké části vyhrotily Spojené státy a Izrael, Británie a Francie (bývalé koloniální velmoci s velkým vlivem na Blízkém a Středním východě), a US prezident Obama dovolil Hillary Clintonové zničit Libyi, opět na vylhaných důvodech (naštěstí se pokusil uvolnit napětí s Íránem, což dnes zkoušejí příznivci armády v US administrativě pana Trumpa opět rozbít).

Myslím, že USA a Británie by měli platit ostatním zemím za ty dvě lživé války - v Iráku a Libyi, neboť i podle našeho právního řádu nás zavlekli do války na lživých důvodech.

 

DNES TEDY NA ZÁPADĚ ŽIJEME VE LŽI.

/ a pěkný aktuální komentář k tomu od Jana Schneidera najdete zde./

Myslím si, že "cestou ven" není víc výdajů na zbrojení, ale naopak stabilizace tamních zemí, což je po válkách USA a Británie, také Francie v Libyi práce na několik desetiletí.

Myslím si, že jen Rusko zabránilo mnohem větší tragédii, kdy Sýrie měla padnout (podle přání Izraele, pro oslabení Íránu - a opět pod falešně jednostrannou mediální západní kampaní "pro válku") do rukou džihádistů, a myslím si, že události na Ukrajině jsou opět výsledkem stejných motivů a snah USA o prosazení své světové dominance v novém století, jak US neokons sami píší v textech níže (Rebuilding Amerinas Defenses, r.1998, viz např. str.9 a str.51).

A vidím i zde stále stejnou chybu - západ vyzbrojuje různé "gaunery", s falešnými slovy o jejich umírněnosti (například na Ukrajině tamní ultra-nacionalisty a Banderovce, pohrobky nacistických kolaborantů, kteří opět válčí stejně krutě, jako jejich oponenti, tedy nejsou cestou vpřed, ale jen účelovou zbraní pro destabilizaci).

Tohle je náš problém, a také zaujatá média (viz např. ZDE, vrchol jednostrannosti).

 

Bez pravdivé analýzy se ale z gerillové války s džihádisty nedostaneme.

USA, Izrael, Británie a Francie musí přiznat své chyby, poučit se z nich.

Jinak nás stejní lidé zavlečou jen do další a stejně nesmyslné války - zde.

 

napsal: Pavel Sedlák

s využitím uvedených zdrojů (odkazy v textu).

 

 

 

-----

 

 

Zásadní související informace:

 

PNAC - Projekt Nového Amerického Století.

Their Goal: The neoconservative agenda

Established in the spring of 1997 and funded largely by the energy and arms industries, the Project for the New American Century was founded as the neoconservative think tank whose stated goal was to usher in a “new American century”.

Having won the cold war and no military threat to speak of, this group of ideologues created a blueprint for the future whose agenda was to capitalize upon our surplus of military forces and funds and forcing American hegemony and corporate privatization throughout the world.

 

REBUILDING AMERICA’S DEFENSES (PDF)

Strategy, Forces and Resources For a New Century.

A Report of The Project for the New American Century, September 2000.

At present the United States faces no global rival.
America’s grand strategy should aim to preserve and extend this advantageous
position as far into the future as possible.

(page 9)

Further, the process of transformation, even if it brings revolutionary change, is
likely
to be a long one, absent some catastrophic and catalyzing event – like a
new Pearl Harbor.
Domestic politics and industrial policy will shape the pace and
content of transformation as much as the requirements of current missions.

(page 51)

While initiating the process of transformation in the near term, and while fielding
new kinds of units to meet current missions, the Army must simultaneously invest and
experiment vigorously to create the systems, soldiers, units and concepts
to maintain
American preeminence
in land combat for the longer-term future.

 

 

The Daily Currant , 20. 3. 2013 - George W. Bush Apologizes for Iraq War

George W. Bush junior se v r.2013 veřejně omlouvá za válku v Iráku:

"Bylo to mou největší chybou, toto přehánění hrozby ze strany Iráku, a když jsme nenalezli důkazy o ZHN, tak jsme si chybějící důkazy o zbraních hromadného ničení vyrobili. A i když mnozí jiní (Cheney, Wolfowitz, Feith) byli v tomto více zapojeni než já osobně, byl jsem vrchním velitelem a přijímám za toto plnou odpovědnost."

G. W. Bush:

"Personally, I truly believed that Saddam Hussein had weapons of mass destruction. But when we couldn't find the evidence, we fabricated it."

"It was wrong to misoverexaggerate the nature of the threat. And although men like Dick Cheney, Paul Wolfowitz and Douglas Feith were the most directly involved, ultimately I was the man at the top and I accept full responsibility."

 

 

Former U.S. Ambassador to the Soviet Union:

The U.S. and Nato Are Provoking the Ukrainian Crisis.

- bývalý velvyslanec v Moskvě potvrzuje, že slib západních politiků, že "NATO se nerozšíří ani o palec na východ, pokud Rusko dovolí sjednocení Německa a jeho vstup do NATO" (po r.1989), zazněl.

Současná krize byla podle něj předvídatelná, protože přibližování NATO k ruské hranici bylo "přesně tím, před čím jsme varovali" (on, George Kennan, mnozí z nás), každá ruská vláda podle něj v určité chvíli rozpozná v tomto kroku "nepřátelský akt" a bude se bránit všemi dostupnými prostředky.

John Matlock také upozorňuje, že není nejmenších pochyb, že vláda USA se přímo zapojila do podpory puče - svržení ukrajinského prezidenta, dokonce někteří vládní politici přímo jezdili mezi protestující a podporovali je. Není tady pochyb, říká diplomat, že vláda Spojených států byla přímo a hluboce zapojena do těchto změn.

 

 

The Telegraph, 31. srpna 2015:

Oficiální US představitelé potvrzují, že ISIS je stále stejně silný, jako před začátkem leteckých útoků.

 

 

DW (komentář a video), 26. 11. 2014

"Přes tureckou hranici proudí každý den mnoho kamionů s oblečením, potravinami, naftou a zbraněmi pro bojovníky ISIL.

Kurdští bojovníci nyní oblast monitorují."

 

 

26. ledna 2015, Lidovky:

Za Islámský stát může absurdní invaze USA do Iráku, shodují se experti.

 

 

NY Times, březen 2013:

Arms Airlift to Syria Rebels Expands, With Aid From C.I.A.

160 letů s dodávkami zbraní s podporou CIA koreluje podle NYTimes se vzestupem násilí ve válce v Sýrii v r.2013.

Spojené státy jsou (ve válce s Asadem) více ochotnější pomáhat svým arabským zástupcům s podporou "smrtící podoby" této občanské války.

(...the United States is more willing to help its Arab allies support the lethal side of the civil war.)

 

 

12. 10. 2015, NY Times:

U.S. Weaponry Is Turning Syria Into Proxy War With Russia

Vybrojení syrské opozice, provedené Spojenými státy,

mění konflikt v Sýrii v proxy válku s Ruskem.

 

"...I když obě strany deklarují, že bojují především proti ISIS, současně obě strany podporují rozdílné skupiny v Sýrii - Rusko podporuje vládní jednotky a USA opoziční skupiny rebelů."

"Po začátku bombardování letouny Ruska získali syrští rebelové poprvé např. nejmodernější proti-tankové střely TOW (velkého dosahu), které používají pro zastavení útoků pozemních vojsk vládních jednotek Bašára Asada."

"Jeden z představitelů rebelů řekl -
můžeme dostat tolik zbraní, kolik chceme a kdy chceme, jde to velmi rychle. V podstatě nyní bez omezení."

"...Zbraně do regionu dodávají američtí spojenci, ale USA schvalují cílovou destinaci. To naznačuje, že nové dodávky mají přinejmenším tichou podporu USA, zatímco ruské letectvo nyní podporuje režim Bašára Asada.
Střely TOW zde pomohly odrazit první syrskou vládní ofenzívu podporovanou ruským letectvem. Vzhledem k tomu, že smlouvy s USA požadují odhalení koncového uživatele, povstalci tvrdí, že dodávky mají souhlas z Washingtonu."

- píší NY Times.

USA tak oficiálně bojují (bez mandátu OSN) proti légální syrské vládě, kterou se snaží svrhnout. Naopak Rusko má mandát legální syrské vlády, tedy útočí v Sýrii v souladu s mezinárodním právem (podobně, jako USA na Ukrajině mají souhlas vlády, ovšem vzešlé z neústavního puče, zatímco Rusko podporuje rebely).

Celá situace se tak stává druhou proxy válkou mezi USA a Ruskem, ovšem v mnohem destabilizovanějším regionu, kde se USA opakovaně pokoušely měnit vlády - s katastrofickými následky, vždy došlo k vzestupu terorismu, také k vlnám běženců do Evropy.


NYT pokračují:
"Dokonce i v malém množství hrají tyto protitankové střely zásadní roli při získání výhody proti jednotkám Asada. I když se to může jevit jako vítaný vývoj pro politiku Spojených států, v praxi to přináší další dilema, vzhledem k tomu, že
ze zvýšené palební síly těží současně skupina Nusra (*místní odnož teroristické skupiny Al Kajdy).

Jde o taktické spojenectví, které velitelé "Svobodné syrské armády" nazývají nepříjemným sňatkem z nutnosti, protože
oni nemohou fungovat bez souhlasu větší a silnější fronty Nusra.

Ale pan Assad a jeho spojenci citují toto uspořádání jako důkaz, že existuje jen málo rozdílů mezi skupinami povstalců, všechny je nazývají teroristy, kteří jsou legitimním cílem Asadových jednotek."

 

 

The Guardian prosinec 2014: Isis: the inside story


Abú Ahmad byl nepostradatelným členem nejranější podoby budoucí ISIL.

Byl přitáhnut k militantnímu islámu jako mladík americkou okupací, která se, jak on i mnozí další věřili, snažila docílit v Iráku mocenské změny favorizující větší šíitskou populaci na úkor dominantních sunnitů.

Jeho rané působení v budoucí ISIL ho přirozeně přivedlo do vyššího postavení, které nyní zaujímá v rámci oživeného povstání, jež se rozšířilo za hranici do Sýrie. Většina jeho kolegů považuje rozpadající se řád v regionu za naplnění svých ambicí v Iráku - které zůstávaly nerealizovány, dokud jim válka v Sýrii neposkytla nový prostor.

Souhlasil s veřejným vyjádřením po více jak dvou letech diskusí, během nichž odhalil svou minulost jednoho z nejproslulejších militantů s nejlepšími kontakty.

 

 

 

8. 9. 2012 - Arabské jaro je mrtvé a Sýrie píše jeho nekrolog

- vynikající text.

 

 

Marek Obrtel, bývalý šéf vojenské polní nemocnice,

o NATO a jeho válkách a roli České republiky v nich.

Když jsem působil v těch vysokých funkcích a v zahraničních misích, pochopil jsem, k čemu vlastně to NATO je.

Když mi někteří lidé dávali otázky, jestli si myslím, že NATO může naši republiku skutečně ubránit v rámci kolektivní obrany, tak jsem vždycky říkal, že NATO není od toho, aby bránilo evropské země.

Když jsem byl v Afghánistánu v operaci ISAF, tak tam na stožárech vlálo 23 vlajek.

Na té operaci se podílelo 23 států. Jednou z nich byla Litva, která měla v Afganistánu 4(!) vojáky. Byli to příslušníci mojí nemocnice - dva lékaři, jeden zdravotník a jeden řidič sanitky. Kolik jich bylo, na to se nikdo neptal, ale na stožáru vlála litevská vlajka.

Když chtějí Spojené státy ve světě udělat nějaké svinstvo, tak si na to pozvou takové Litvy, Česka a Slovenska a další, my podepíšeme Memorandum of Understanding, což znamená, že se plně hlásíme k myšlence té operace, pošleme tam čtyři letecké návodčí, oni pověsí na stožár naši vlajku a my jsme spoluodpovědní za tu akci.

Tak přesně to je smysl NATO.

 

 

24. 9. 2015, Tereza Spencerová:

Pozoruhodný příběh nových US "rebelů" v Sýrii

anglický zdroj zde - The Telegraph:

S-trained Division 30 rebels 'betray US and hand weapons over to al-Qaeda's affiliate in Syria'

Pentagon-trained rebels are reported to have betrayed US and handed weapons over to Jabhat al-Nusra immediately after entering Syria.

 

Bezmála rok avízovaný půlmiliardový program výcviku "umírněných" syrských rebelů se mění v dokonalou taškařici.

Na počátku srpna USA do Sýrie z Turecka vypustily prvních 54 "svých" rebelů, kteří měli pod hlavičkou Nových syrských sil (NSF - New Syria Force) bojovat proti Daeši.

Už po pár hodinách ale jejich velitel i s několika svými muži skončil v rukou Fronty al Nusrá, syrské odnože Al Kajdy. Vzápětí se objevila tvrzení, že tip Al Kajdě, kde najít a rozprášit "americké rebely", dala turecká tajná služba.

Dojem z celého projektu měla napravit další várka bojovníků NSF, konkrétně 75 mužů, kteří do Sýrie vstoupili minulý pátek.

Už nyní se ale ukazuje, že celá tato skupina takřka vzápětí vzala své zbraně a vozidla, zamířila na území ovládané Al Kajdou a vše jí předala.

 

 

červenec 2015 - Někdejší americký prezident Jimmy Carter na Národní syndikátové rozhlasové show Toma Hartmana řekl:

"Spojené státy jsou v současné době oligarchií, ve které systém neomezeného politického podplácení vytvořil kompletní zkázu politického systému, jako odměnu těm finančním přispěvatelům, kteří tuto zkázu způsobili".

"Jak demokraté, tak republikáni, hledí na tyto podplácející sumy peněz jako na benefit pro ně samotné."

 

Podle SPIEGEL zde jde především o dvě věci:

Zaprvé rozhodnutí kandidátů na prezidenta odmítnout tzv. veřejné financování.

Druhým problémem jsou důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, že toto soukromé financování nebude mít už žádný limit, píše Spiegel.

A zmiňuje fakt, že běžná rodina v posledních letech zažívá pokles příjmů o 1/10, zatímco malá skupina nejbohatších naopak významně posiluje své příjmy, přesná čísla viz článek.

 

Tento vývoj podle autora článku negativně ovlivňuje demokratické založení Spojených států, neboť:

Bohatí jsou proti zvýšení daní nejbohatším, brání zvýšení minimální mzdy, posílení systému zdravotní péče nebo zlepšení veřejných universit.

Ačkoliv v krizi v r.2008 neutrpěli za Obamy nejbohatší žádné ztráty a šéfové největších bank získali skvělé prémie i smlouvy na vysoké odstupné, zatímco nejchudší nesli všechny náklady, nejbohatší jsou nyní prostě proti všemu, co by mohlo pomoci 90pct nejchudších ve zlepšení podmínek, v šanci na růst jejich možností.

Tyto postoje betonují rozdíly mezi 1pct nejbohatších, kteří vlastní 90pct zisků, zatímco střední třída se chudým stále více vzdaluje. Podle bývalého prezidenta Jimmy Cartera jsou nyní USA oligarchií s neomezeným podplácením.


I když jsou podle článku Američané více zvyklí akceptovat rozdíly (mezi chudými, střední třídou a bohatými), současné poměry jsou i na Ameriku již neúnosné a americký sen se tak pro mnohé rozpadá.

 

 

KDO STŘÍLEL NA MAJDANU?

Ivan Katchanovski, Ph.D., universita Ottawa, Kanada

první akademická studie střelby snajprů na Majdanu - ZDE

- Paper prepared for presentation at the Annual Meeting of American Political Science Association in San Francisco, September 3-6, 2015.

(pro stažení se musíte registrovat; aktualizovaná studie z 2/2015)

 

 

KRIZE ITALSKÝCH BANK:

Například média jen velmi tiše informují o tom, že šest největších italských bank mělo v lednu 2016 obrovské problémy s toxickými úvěry. Běžná výše je kolem 2-4 procent, ovšem tyto banky měly 17procent toxických úvěrů, což odpovídá 200mld eur deficitu, to vše při státním dluhu Itálie přes 135 procent HDP, který dál roste!!

 

 

ČESKÁ TELEVIZE 4.5. 2017, webová část "názory" - Markéta Kutilová:

Proč nikoho nezajímá 80 roztrhaných dětí v Sýrii, proč to USA ani EU alespoň neodsoudí? Jde snad o děti "druhé kategorie"?

"Osmdesát syrských děvčat a chlapců bylo zabito při teroristickém útoku namířeném přímo na děti. Útočníci je nalákali k autu, které mělo prodávat brambůrky. Místo toho vyletělo do vzduchu. Útok se stal na území, jež spadá pod kontrolu rebelů. Proč jej Trump a EU alespoň neodsoudili? Šlo snad o "špatné" děti?"

 

 

Aktuální dokument: Ross Kemp in GAZA

Britský dokument obsahuje pasáž o brutálních následcích války na tamních dětech: "Těžko očekávat, že budou toužit po míru s Izraelem", zazní ve videu, kde velmi kriticky vystupuje i vysoký komisař OSN:"Byla záměrně ničena infrastruktura státu" (viz 31. minuta a závěr dokumentu s dětmi).

 

 

Robin Cook (britský ministr zahraničí) napsal v The Guardian v r.2005:

The struggle against terrorism cannot be won by military means.

Bin Ládin byl produktem monumentálně špatné kalkulace západních bezpečnostních agentur. V průběhu 80. letech byl ozbrojen CIA a financovaný Saudy, aby vedl džihád proti ruské okupaci Afghánistánu. Al-Kajda, doslovně "databáze", byl původně počítačový soubor tisíců mudžahedínů, kteří byli přijati a vyškoleni s pomocí CIA, aby porazili Sověty.

Nevysvětlitelně a s katastrofálními důsledky se zdá, že Washingtonu nikdy nedošlo, že jakmile Sovětský svaz bude mimo hru, obrátí organizace bin Ladina svou pozornost k Západu.

Nebezpečím nyní je, že odpověď Západu na teroristickou hrozbu zahrnuje tuto původní chybu.

 

 

 

BL, 27. 11. 2014 / Guardian

Zveřejněna hrozivá statistika - 28 nevinných životů za úmrtí jednoho podezřelého teroristy (1147 lidí zabito, jen 4pct z nich byli teroristé).

Zahynuly tisíce nevinných lidí, z toho potvrzeně stovky dětí - roztrháním a spálením na uhel střelami Hellfire, americké drony jsou přitom řízeny z německého Ramsteinu.

Obamova administrativa navíc lživě tvrdí, že jí řízená kampaň bezpilotních letadel "je naprosto precizní a usmrcováni jsou pouze bad guys z al-Kájdy a jejich společníci", ZDE.

 

 

USA využívají například chybný program SKYNET (NSA), který vyhodnotil jako "teroristy" tisíce nevinných lidí, kteří byli následně zabiti (vyhozeni do povětří a současně upáleni) drony (zde)

5. 11. 2015, The Guardian:

George Bush (Sr.) book reveals a more dangerous Dick Cheney than anyone knew.

 

 

 

 

BRITŠTÍ EXPERTI o válce "s terorismem" a o US vpádu do Iráku

- PODLE NICH ROZHODOVALI NEKOMPETENTNÍ LIDÉ.

Britští experti v několika článcích uvedli (např. ZDE)

Války v Iráku a Afghánistánu byly nejméně efektivní v historii Británie. Daňové poplatníky stály 29mld liber a získali jsme za to jen vzestup terorismu a bezpečnostních hrozeb (ISIL, Tálibán, Al Kajda všude posílily).

Byly řízeny BEZ OHLEDU na doporučení dlouholetých odborníků na regiony Středního východu a severu Afriky, bez ohledu na zprávy a varování tajných služeb. Všechna doporučení specialistů politici ZCELA ignorovali.

Největší strategickou chybou bylo odstranění Saddáma Husajna.

 

 

Michael Flynn, bývalý šéf US vojenské rozvědky DIA (2012-2014), tedy Obamův vrcholný představitel tajných služeb, nyní ve výslužbě,  řekl:

"Jestliže války proti terorismu nepřinesly snížení počtu teroristických hrozeb, ale odhadem jejich zdvojnásobení, pak je něco zcela chybného v naší strategii."

"Investujeme do více bomb, více dronů, více vojáků, ale armáda je jen malou částí celkové strategie, tedy malou (zcela represivní) částí, která má zločince přivést do vězení nebo je zabít."

"Ale pokud současně neinvestujeme do řešení množství dalších otázek, jako je chudoba v těch zemích, příčiny tamních konfliktů, tvoření stabilní ekonomiky, což je práce na léta, pak nemůže dojít ke zlepšení tamní situace. Já jsem byl odpovědný za část vojenského řešení, ale nevidím ty další součásti strategie."

 

 

 

 

 

BONUS č.1

 

Ivan Katchanovski o False-Flag operaci na Majdanu - ZDE.

 

Stručný souhrn studie a jejích závěrů - volně přeloženo:

 

Úvod

Masakr téměř padesáti demonstrantů na Majdanu (*náměstí v Kyjevě) dne 20.února 2014 byl zlomem v ukrajinské politice a bodem zvratu v (dosud diplomatickém) konfliktu mezi Západem a Ruskem o Ukrajinu.

Toto masové zabíjení demonstrantů a policistů vedlo ke svržení pro-ruské vlády Viktora Janukovyče, bylo začátkem občanské války na východní Ukrajině, bylo začátkem ruské vojenské intervence na Krymu a vojenské podpory vzbouřenců Donbasu, bylo začátkem nové fáze mezinárodního diplomatického konfliktu Západu a Ruska o Ukrajinu.

 

Závěry vyšetřování (Porošenkovy) nové vlády,

vzniklé po svržení Janukoviče (a ukrajinských médií) zněly, že:

"Masakr byl spáchán vládními odstřelovači a speciálními policejními jednotkami prezidenta Janukovyče."

Tyto závěry byly prakticky bez výhrad všeobecně přijaty západními vládami, západními médii a také mnohými západními vzdělanci.

Ukrajinské vládní vyšetřování identifikovalo členy zvláštní pořádkové jednotky Berkut jako odpovědné z vraždy absolutní většiny protestujících, ovšem nebyly zveřejněny žádné důkazy na podporu těchto tvrzení, s výjimkou videa z masakru.

 

 

(Hlavní) otázkou je, která strana zorganizovala tento snajperský masakr?

Tato studie je prvním akademickým zkoumáním tohoto klíčového případu masového zabíjení.

 

Metody a důkazy studie.

K přezkoumání činnosti hlavních aktérů během masakru, tedy jak aktérů Janukovyčovy vlády, konkrétně různých policejních a bezpečnostních sil, tak Majdanské opozice, konkrétně krajní pravice a souvisejících oligarchických prvků, používá teorii racionální volby a Weberian teorii instrumentální racionality.

Studie analyzuje velké množství důkazů z různých veřejně dostupných zdrojů, týkajících se tohoto masakru a specifického zabíjení demonstrantů.

Kvalitativní obsahová analýza zahrnuje následující zdroje:

- Asi 1500 videí a nahrávek živých internetových a televizních vysílání (150GB).

- Zpravodajské reportáže a příspěvky na sociálních médiích od více než sta novinářů, pokrývajících masakr z Kyjeva.

- Asi 5000 fotografií.

- Téměř 30GB veřejně dostupných záznamů rádiových hovorů, jak odstřelovačů tak velení speciální jednotky Alfa (Bezpečnostní služby Ukrajiny) a vnitřních vojsk /*existují jak záznamy radio-amatérů z masakru, zachycené skenery rádiové komunikace, schopnými zachytit policejní i jiné frekvence, tak oficiální záznamy rádiové komunikace jednotek /.

- studie využívá také terénní výzkum na místě masakru, zprávy od očitých svědků obou stran - demonstrantů Majdanu i velitelů vládních speciálních jednotek, prohlášení jak bývalých tak i současných vládních úředníků.

- Studie používá odhady přibližných balistických trajektorií střel a typů použitých zbraní, srovnává také způsobená střelná zranění demonstrantů i policie.

Studie stanoví přesný časový plán pro různé události masakru,

umístění střelců, vládních odstřelovačů, čas a přesné místo úmrtí téměř 50 demonstrantů. Také stručně analyzuje další významné případy násilí během a po skončení "euromajdanu."

 

Závěry studie - stručný souhrn.

Toto akademické šetření došlo k závěru, že:

"Masakr byl předem připravenou operací pod falešnou vlajkou."

...která byla racionálně naplánována a provedena s jasným cílem svržení ukrajinské vlády a převzetí moci v zemi.

Byly zjištěny důkazy o zapojení aliance ultra-pravicových organizací, konkrétně Pravého sektoru, strany Svoboda a oligarchických stran, například Vlasti.

Skrytí střelci se nacházeli v nejméně 20 budovách, které byly pod kontrolou příznivců Majdanu, v jimi kontrolovaných oblastech. Studie prezentuje množství důkazů a svědectví, že mnozí demonstranti a policisté byli zabiti z těchto míst (celkem jde přibližně o 70 svědectví).

Několik videí zachycuje přímo odstřelovače střílející z těchto budov, studie pak dále využívá množství videí, fotografií a očitých svědectví - provádí srovnání přesných pozic demonstrantů v době jejich usmrcení s jejich zraněními, se vstupem a výstupem střel, s možnými drahami střel (odhalení pozice střelců, směru střelby).

 

Studie prezentuje důsledky těchto zjištění pro pochopení podstaty změny vlády na Ukrajině, občanské války v Donbasu, souvislostí ruské vojenské intervence na Krymu a ruské vojenské podpory Donbasu, vztahu masakru s mezinárodním konfliktem Západu a Ruska o Ukrajinu.

 

/* Poznámka - generální prokurátor Ukrajiny Jarema vyšetřil první tři úmrtí na Majdanu, lidé byli zastřeleni loveckou puškou - tedy nikoliv Berkutem. Po oznámení výsledků byl okamžitě novou ukrajinskou vládou propuštěn, aniž by to vyvolalo byť jen nejmenší zájem západních politiků a médií - o toto vyšetřování a jeho závěry.

Detaily ZDE:

Letos 22. ledna Jarema oficiálně oznámil, že první tři oběti z Majdanu, Sergej Nigojan, Alexandr Žižněvský a Roman Senik, nebyli zastřeleni z policejních zbraní, ale loveckou puškou. Sice se situaci snažil zachránit tvrzením, že "má důkazy o tom, že milice do svých zbraní používala lovecké patrony", ale moc toho už neuhrál. Tím spíš, že zástupce velitele hlavní správy ministerstva vnitra Vitalij Sakal shrnul, že první oběti milice zkrátka nezabila.

To už ale Jarema vydržel ve funkci jen několik dní a podal sám demisi, aniž by čekal, až ho parlament oficiálně odvolá. S ním odešla i většina jeho nejbližších spolupracovníků.

- zajímá vůbec západní země, kdo přesně střílel na Majdanu? /

 

 

BONUS č.2

 

Parlamentní listy - Jan Schneider o setkání států v Rize a o NATO:

 

Riga je nový Mnichov.

Budou tvrdit, že Hitler nás chtěl chránit

- ZDE

 

 Ukázka z posledního odkazu, textu Jana Schneidera:

"Příčinu, jak mohlo dojít k hrůzám druhé světové války a zejména k šoa (holokaustu), nejlépe vystihuje definice, že:

"šlo o nadkritické spojení fanatismu a chamtivosti. Mnichov 1938 je symbolem bagatelizace onoho fanatismu."

Byl výsledkem fatálního podcenění nacismu Západem v atmosféře vypjatého strašení Sovětským svazem. Onu chamtivost pak reprezentují intenzivní (zejména americké) investice do nacistického hospodářství (ZDE).

Nynější situaci to skutečně připomíná jak přes kopírák. Bagatelizace nacismu a jeho resuscitovaných forem. Viz vyjádření MZV. Ještě mi k tomu chybí douška na adresu obětí šoa: "Židé prominou." A opětné hospodářské provázání Západu s těmito silami. A obligátní strašení Ruskem.

 

Vždy mne trápilo, jak mohl Hitler zmanipulovat jeden z nejkulturnějších národů Evropy a udělat z něj efektivní zabijácký stroj. Přemýšlel jsem o tom, jak se to mohlo stát - až jsem se nyní rozhlédl kolem sebe a s hrůzou jsem začal chápat.

Nejprve je potřeba mít lidi v kritické situaci (a když nejsou, trochu k tomu pomoci).

Výstižně to popisuje Naomi Kleinová v "Šokové terapii":

Musí řešit existenční problémy a na kontrolu demokracie nemají čas. Nemohou si ale nepovšimnout, že se kolem "dějí věci". Vzniká obrovská společenská frustrace.

A v ten okamžik přichází řešení – vnitřní nepřítel za to všechno může. Dnes dostal nálepku "páté kolony."

- "řešením" je pak omezování demokracie, zákony "o bezpečnosti občanů".

 

 

 

BONUS č.3

 

Literární noviny, 2/2015, Tereza Spencerová:

Mosad ví, že Írán není hrozbou (a satira o syrských rebelech)

Jen pár dní poté, co nové údaje z "archivu" Edwarda Snowdena odhalily, že americké a britské tajné služby "hacknuly" produkci francouzsko-nizozemského koncernu Gemalto, největšího světového výrobce SIM karet, a naprosto ilegálně si tak otevřely cestu k odposlechům a monitoringu stovek milionů mobilních telefonů, se na veřejnost dostávají další tajné informace o chodu světa.

Redakce The Guardian a Al Džazíry totiž začaly publikovat korespondenci mezi jihoafrickou tajnou službou SSA a americkou CIA, britskou MI6, izraelským Mosadem a zpravodajskými agenturami dalších států.

Jedna z kauz vrací na scénu takřka už kultovní vystoupení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, při němž v roce 2012 na půdě Valného shromáždění OSN ukazoval dětinský obrázek íránské jaderné bomby.

Nově zveřejněné dokumenty nyní potvrzují slova řady zpravodajských i armádních důstojníků, kteří s Netanjahuem nesouhlasili už před lety – pár týdnů pro Netanjahuově projevu totiž Mosad informoval jihoafrickou vládu s tím, že Írán se o výrobu jaderných zbraní ani nepokouší a nikdy neobohacoval uran ani blízko hranice nezbytné pro výrobu jaderných zbraní. Stejný názor vyjádřila ostatně i výroční zpráva amerických tajných služeb, které "také nenašly žádné důkazy, že by Írán přijal rozhodnutí o využití své jaderné infrastruktury k výrobě zbraně, nebo že by obnovil snahy vyvíjet bojové hlavice, od nichž ustoupil v roce 2003."
 

Ale na veselejší notu – satirický rozhovor se syrskými rebely, který bude mít ovšem k realitě proklatě blízko.

Autorka je americká publicistka a aktivistka, která píše pod pseudonymem Barb Weir.

Spojené státy se dohodly s Tureckem na výcviku až 1200 umírněných syrských rebelů ve výcvikových střediscích v Saúdské Arábii, Turecku a Kataru. Po dlouhém pátrání jsem byla s to najít tři perspektivní cvičence a pohovořit s nimi o jejich očekáváních:

...Říkali jste přece, že jste syrští rebelové. Copak nejste ze Sýrie?

Máví: Si snad děláte legraci, ne? Odkdy jsou syrští rebelové ze Sýrie? Jsme odevšud, z Afghánistánu, Albánie, Angoly, Austrálie, Ázerbajdžánu, Bahrajnu, Bangladéše, Belgie, Beninu, Bosny, Británie, Bulharska, Burkiny Faso, Čečny, Dánska, Džibutska, Francie…

Fajn, fajn…

Máví: Ale ze Sýrie? To už je fakt dlouho, co jsem viděl syrského rebela. Ono jich nebylo moc od samého počátku.


Proč? Vždyť musí být spousta lidí, kteří by to dělali za peníze, jako vy. Proč jste jen tři?

Kirlíje: Nerad to říkám…

Al Lahrí: Víte, ono je to…

Máví: Kluci, tak já jí to řeknu.

Co mi řeknete?

Máví: Víte, ISIL, ISIS, Islámský stát, je jedno, jak tomu budete říkat -- tak ten platí mnohem líp a přitom dostává své peníze ze stejných zdrojů jako my.

To není fér!

 

 

 

 

BONUS č.4

 

21. května 2015: Iran warns Israel of Hezbollah rockets if attacked

Tehran (AFP) - A senior Iranian military official warned on Thursday that any Israeli attack would unleash a firestorm of missiles on its cities fired by the Islamic republic's Hezbollah allies in Lebanon.

The Shiite militia has more than 80,000 rockets ready to fire at Tel Aviv and Haifa, said General Yahya Rahim Safavi, military adviser to Iran's supreme leader Ayatollah Ali Khamenei.

"Iran, with the help of Hezbollah and its friends, is capable of destroying Tel Aviv and Haifa in case of military aggression on the part of the Zionists," he said, quoted on state television.

"I don't think the Zionists would be so unintelligent as to create a military problem with Iran," the general said. "They know the strength of Iran and Hezbollah."

 

Volný překlad:

Vysoký íránský armádní představitel varoval v úterý, že jakýkoliv izraelský útok na Hizballáh v Libanonu bude znamenat velký raketový útok na izraelská města.

"Šíitská milice má více než 80.000 raket připravených k odpálení na izraelská města Haifu a Tel Aviv", řekl generál Yahya Rahim Safavi, vojenský poradce íránského vůdce Ajatolláha Chomeneí.

"Írán, s pomocí Hizballáhu a jeho přátel, je schopen zničit Tel Aviv a Haifu, v případě vojenské agrese ze strany sionistů", prohlásil dle citace státní televize.

"Nemyslím si, že by sionisté byli tak neinteligentní, aby se pokusili vytvořit vojenský konflikt s Íránem", řekl generál.

"Oni znají sílu Íránu a Hizballáhu."

Chlapec drží prapor Hizballáhu, v únoru ve městě Jibchit v Libanonu, běží kolem portrétů (zleva): íránského vůdce Ajatolláha Chomeneí, vůdce íránské islámské revoluce Ajatolláha Ruhollah Chomeneí a kolem Hassana Nasrallah, vůdce Hizballáhu. Foto: Mahmoud Zayyat/agence France-Presse - Getty Images.

 

Tereza Spencerová k tomu dodává (ZDE):

V půli května New York Times (výhradně s odkazem na nejmenované "vysoké izraelské zdroje") otiskl analýzu, z níž vyplývají izraelské plány:

"tvrdě zasáhnout Hizballáh",

samozřejmě "při veškeré snaze omezit počty civilních obětí", protože Izrael "nemůže stát nečinně tváří v tvář raketovým útokům". Žádné rakety z Libanonu sice nelétají, ale článek útočí na Hizballáh s tím, že:

...jeho bojovníci používají na jihu země civilisty jako lidské štíty a Izrael na tuto oblast zaútočí bez ohledu na to, zda tam civilisté jsou či nikoli.

- Třeba americký magazín Salon podobná tvrzení označuje za mýty, neboť bojovníci Hizballáhu se naopak snaží vyhýbat situacím, v nichž by se museli zamíchat mezi civilisty, protože by je "kolaboranti dříve či později vyzradili – jako se to stalo už mnoha palestinským ozbrojencům."

Jak připomíná Franklin Lamb, americká sionistická lobby má Hizballáh jen za pobočku íránských lidových milicí, která slouží íránským hegemonistickým zájmům v regionu a jako taková musí být zničena.

A spolu s ním by měl být do války přímo zatažen i Írán, což by ve výsledku znamenalo – pro izraelskou vládu premiéra Benjamina Netanjahua – vysněný konec mezinárodní dohody o íránském jaderném programu.

 

Izraelský deník Maariv nicméně spekulace o blížící se izraelské agresi proti Libanonu odmítá.

 

Podle něj zpravodajská služba odhaduje, že je Hizballáh s to zasypat Izrael 1200 raketami denně, což je kapacita, která prý musí i politiky přimět k tomu, aby pečlivě vážili své kroky.

A rakety navíc nemá jen Hizballáh. "Írán s pomocí Hizballáhu a dalších přátel je v případě sionistické agrese s to zničit Tel Aviv a Haifu," varoval izraelskou vládu generál Jahjá Rahím Safáví, vojenský poradce íránského duchovního vůdce.

 

 

NUKLEÁRNÍ DOHODA S ÍRÁNEM - IZRAEL, TURECKO A SAUDI PROTI

TEREZA SPENCEROVÁ POKRAČUJE:

Izrael přitom podle všeho koordinuje své kroky "s osou Turecko-Saúdská Arábie".

S Rijádem už vytvořil faktickou koalici s cílem zablokovat jadernou dohodu USA, Ruska, Číny, Británie, Francie a Německa s Íránem, podporuje saúdskou agresi proti Jemenu a stejně jako Turecko a Saúdská Arábie podporuje džihádisty bojující proti Asadovu režimu v Sýrii.

Zajišťuje lékařskou péči kajdistům, kteří proti syrským vládním jednotkám bojují na Golanech, v několika případech syrské jednotky přímo bombardoval a k tomu už i zabil několik příslušníků Hizballáhu a s nimi i íránského generála, který působil jako poradce syrské armády.

Logiku těchto izraelských útoků už před dvěma lety nastínil někdejší izraelský velvyslanec v USA (a blízký poradce premiéra Netanjahua) Michael Oren:

"Největší nebezpečí pro Izrael spočívá ve strategické ose od Teheránu přes Damašek až po Bejrút. A Asadův režim považujeme za úhelný kámen této osy.

Vždy jsme chtěli, aby Bašár Asad padl, vždy jsme dávali přednost špatným hochům, kteří nejsou podporováni Íránem, před špatnými hochy, kteří Íránem podporováni jsou."

A loni v létě Oren upřesnil, že:

Izrael by v Sýrii viděl raději vítězství Islámského státu než Asada:

"Z izraelského pohledu platí, že pokud už tu má být nějaké trvalé zlo, pak ať je to zlo sunnitské."

 

 

16. června 2015: V Íránu si největší zakázky rozeberou velké firmy, my se těšíme jen na drobky, říká šéf Unisu.

Zažili jsme to už v Iráku a Kuvajtu, nevím, proč by to v Íránu mělo být jiné, říká v rozhovoru pro HN šéf a majitel brněnské firmy Unis Jiří Kovář, když popisuje plánované "porcování medvěda" v Íránu.

Na mysli má rozdělování velkých zakázek, na které si brousí zuby průmyslové firmy z celého světa, jež zatím čekají na zrušení mezinárodních sankcí.

"České firmy budou až těmi druhými vzadu. Ty největší obchody si již nyní rozdělily velké americké společnosti," dodává Kovář.

"Všechny už tam mají otevřené kanceláře, existuje již seznam velkých investičních projektů, které mají tyto firmy rozdělené. Až to bude dostatečně rozebrané, zatlačí na své zákonodárce a vše se rozjede," říká ke konci sankcí.

Na české firmy tak podle něj zbudou jen "drobky", ale i těch by mohlo být dost. Může za to prý i to, že Češi jsou v otázce sankcí papežštější než papež. "Kam se podíváte, všude jsou zařízení Siemens. Mercedes si tam také koupíte bez problémů," říká Kovář s tím, že když letí do Teheránu, letadlo je vždy plné západních byznysmenů, kteří se chlubí, co všechno již mají domluvené.

 

17. června 2015

Jon Snow: Supervelmoci necitlivým prosazováním vlastních sobeckých zájmů zadělaly světu na obrovské problémy

Máme povinnost vůči svým dětem, vytrhnout se ze své sebestředné letargie a angažovat se - ne tak, jako v minulosti, kdy jsme prostě jen vyplenili, co bylo k dispozici - ale tak, abychom umožnili všem podílet se na tom, co je produktivní a obohacující pro všechny z nás.

Jestliže to neuděláme, rozhněvaní chudí na nás budou útočit se stále větší zuřivostí.

Jon Snow

Jeden z nejrespektovanějších britských novinářů (rok narození 1947) vydal před pár lety knihu, kde komentuje neuvěřitelnou sobeckost západu, která vedla až k dnešnímu chaosu ve světě.

Vyrabovat přírodní bohatství, svrhnout mnoho demokratických vlád (*od druhé sv. války), podporovat násilí a konflikty dodávkami zbraní, znepřátelit si světské arabské režimy, to vše podle něj dovedlo západ až tam, kde je dnes.

Obrovské dluhy, obrovské náklady na zbrojení, nulové výsledky a čím dál větší chaos ve světě a nenávist chudých lidí z třetích zemí, kteří jsou po desetiletí ožebračování západem, jsou výsledkem sobeckých postojů západních velmocí, píše tento muž, pocházející z vyšších kruhů anglické společnosti.

Snow píše, že nechápe, jak je možné, že Spojené státy, které mají ve své ústavě včleněnu ochranu lidských práv, mohly lidská práva tak tvrdě porušovat v mnoha zemích světa.

Jednou z nejhnusnějších historických epizod bylo, že Spojené státy poskytovaly během irácko-íránské války výzbroj oběma stranám konfliktu a přispěly tak k nesmyslnému vyvražďování statisíců lidí.

 

CITACE Z KNIHY

"Útok na New York, obchodní nespravedlnosti v Indii, idiotské vyjednávání o dodávkách ropy v Saúdské Arábii, preventivní útok na Irák založený na falešných výzvědných informacích - to všechno dohromady tvoří nebezpečnou směsici sobeckého sebezájmu a záměrného ignorování skutečných problémů.

"Válka proti terorismu", kterou zahájil prezident Bush po 11. září 2001, se ukázala být krátkozrakým přístupem k rakovině, jejímuž šíření napomáhá chudoba a nevědomost. Potlačování "teroristických sítí" a válečný útok proti relativně neangažovanému, sekulárnímu arabskému státu, bohatému na ropu, jen proto, že se dá vyhrát - tyto akce nebudou mít žádný pozitivní dopad.

Mé cesty do Iráku, na Blízký východ, do Afriky i do Japonska po 11. září mi jen zdůraznily, jaká je reakce bohatých, bělošských Euroameričanů na prohlubující se globální krizi. Nikde jsem to neviděl jasněji než v Iráku. ....Svým exkluzivním přístupem si Američané v Iráku nadělali spoustu nepřátel.

Útok na Irák posloužil jen k tomu, aby prohloubil problém, jímž jsme se my na Západě nikdy dostatečně nezabývali:

pocit často otevřeného nadšení v mnoha částech světa, že došlo v New Yorku k útokům z 11. září, a tvrdý resentiment nad naší reakcí.

Obrovské množství lidí posílalo nadšené esemesky nad útoky z 11. září v Saúdské Arábii, v Indonésii, dokonce i v Mexiku. Oslavovali úspěchy útočníků, jimž se letadly podařilo zasáhnout Světové obchodní středisko.

 

 

Západní sdělovací prostředky šíří směrem na Jih stále více severních postojů a informací o Severu, zatímco nám na Severu se dostává stále méně informací o realitě, v níž žijí lidé na Jihu. V určitém smyslu to byl Jih, který tak silně 11. září 2001 zaútočil na Sever.

Sami sobě uškodíme, pokud své vysvětlení tohoto nevysvětlitelného jevu omezíme na tvrzení, že šlo jen o skupinku vzdělaných vzbouřenců ze Saúdské Arábie.

Tito lidé dostávají emocionální i hmotnou podporu od velkého množství lidí na světě, kteří nevidí žádnou naději, nemají co ztratit a kteří zastávají názor, že "Americe to patří".

Kdo se vážně zabývá tím, jak Sever způsobuje likvidaci stromů na Jihu?

Kdo vážně uvažuje o tom, co na Jihu způsobují emise z našich luxusních automobilů?

Sdělovací prostředy na Severu nás udržují v naprosté nevědomosti ohledně toho, co se na světě děje mimo komerční zábavné televizní pořady.

Jak naše technologické schopnosti dosahovat do jiných částí světa a informovat rostou, náš horizont se zmenšuje a zabývá se jen bulvární zábavou, sportem a skandály.

Náš severní svět se zužuje, zatímco jejich jižní svět se rozšiřuje.

Tento koktejl je opravdu výbušný.

Kdysi jsme mohli spoléhat na represivní sílu komunismu, který udržoval zoufalství chudých lidí pod kontrolou, dnes už nemůžeme.

Nastal čas k tomu, aby se národy a lidi dali dohromady, nastal čas k tomu oživit Spojené národy a umožnit, aby lépe zastupovaly nový světový pořádek.

Avšak politikové z jednotlivých států o tom nechtějí mluvit a sdělovací prostředky na to reagují s ulehčením - je to nudné.

Avšak my máme povinnost vůči svým dětem, vytrhnout se ze své sebestředné letargie a angažovat se - ne tak, jako v minulosti, kdy jsme prostě jen vyplenili, co bylo k dispozici - ale tak, abychom umožnili všem podílet se na tom, co je produktivní a obohacující pro všechny z nás.

Jestliže to neuděláme, rozhněvaní chudí na nás budou útočit se stále větší zuřivostí."

- píše pan Snow.

 

 

INTERVIEW Pope Francis - La Croix, 17. 5. 2016:

Počátkem (dnešních) problémů jsou války na Středním východě a v Africe, jakož i zaostalost afrického kontinentu, což způsobuje hlad. Pokud existují války, je to proto, že existují výrobci zbraní - což je zdůvodněno obrannými účely, a především překupníci zbraní.

Pokud v těch (chudých) zemích existuje tak velká nezaměstnanost, je to kvůli nedostatečným investicím, schopnosti poskytovat zaměstnání, které Afrika tolik potřebuje.

Obecněji řečeno to vznáší otázku pro světový hospodářský systém, který klesl k modlářství peněz (zisku). Velká většina bohatství lidstva klesla do rukou menšiny obyvatelstva.

Zcela volný trh nefunguje. Trhy samy o sobě jsou dobré, ale potřebují také opěrný bod, třetí stranu, sledování a vyvažování stavu. Jinými slovy, je potřeba sociálně-tržního hospodářství.

/ *realita je zde /

Tváří v tvář islámskému terorismu by bylo lepší ptát sami sebe, na příčinu šíření příliš západního "modelu demokracie" do zemí jako je Irák, kde předtím byla silná vláda. Nebo do Libye, kde existují kmenové struktury. Nemůžeme takto postupovat, aniž bychom brali tyto kultury v úvahu. Jeden Libyjec nedávno řekl:"Mívali jsme jednoho Kaddáfího, teď jich máme padesát."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AŽ SE VYPNOU BANKOMATY?

- ZCELA SERIOZNÍ ANALÝZA.

 

PŘIJDE "STOLETÁ FINANČNÍ BOUŘE", KTERÁ SMETE

EXISTENCI MNOHA AMERIČANŮ (A EVROPANŮ)

OHROMNÝM 68 BILIONOVÝM DOLAROVÝM DLUHEM?

 

28. 4. 2017

 

hlavní zdroj: web magazín euro.cz, ZDE

("Book of Change Jana Müllera", 24. 4. 2017 - kráceno, doplněny "nadpisy částí")

Tamní text vychází z originálního článku s grafy zde.

 

aktualizace 5. 5. - v závěru byly doplněny některé delší zásadní citace, o boji s mocí:

V. Havla (Moc bezmocných, 1978), Solženicyna (projev v Kanadě o západu, 1978;

a rozhovor ze Spiegel r.2007, o vztahu západu a Ruska po konci studené války, fascinující),

a jeden z málo známých faktů o knižní předloze filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, která

je "stejně silným příběhem o moci a jejím zneužití, jako Orwellův román 1984".

Je tu i poznámka o nezákonném pronásledování Johna Lennona v USA po r.1971

(podle filmu z r.2006, uvedla ho minulý měsíc i ČT).

 

 

motto

Já ale nejsem pesimista. Netvrdím, že se v roce 2017 vypnou bankomaty.

Tvrdím jen, že něco takového je docela klidně možné.

Jan Müller - autor hl. textu tohoto blogu.

 

motto

The great monopoly in this country is the monopoly of big credits. So long as that exists, our old variety and freedom and individual energy of development are out of the question. A great industrial nation is controlled by its system of credit. Our system of credit is privately concentrated.

The growth of the nation, therefore, and all our activities are in the hands of a few men who, even if their action be honest and intended for the public interest, are necessarily concentrated upon the great undertakings in which their own money is involved and who necessarily, by very reason of their own limitations, chill and check and destroy genuine economic freedom.

...This money trust, or, as it should be more properly called, this credit trust, of which Congress has begun an investigation, is no myth; it is no imaginary thing.

Woodrov Wilson, The New Freedom, 1913 (part VIII), zde.

 

 

Související události období 1905 - 1917 (dobový kontext, pro lepší chápání výroku výše):

1.

The Panic of 1907 was a severe US financial crisis that struck in early October of 1907. "Not only was there a general recession and contraction, but the major banks in New York and Chicago were, as in most other depressions in American history, allowed by the government to suspend specie payments; that is, to continue in operation while being relieved of their contractual obligation to redeem their notes and deposits in cash or in gold.   ...attempts to create a central bank (*Fed) failed... (at 1910) - wiki

/ Vznikla obrovská bankovní krize r.1907 rukou zainteresovaných lidí v pozadí pouze proto, aby existoval důvod pro vznik US finančního centra - banky Fed (zde)? Byla tato banka kontrolována vládou, nebo byla symbolem právě těch sil, o kterých mluvil Wilson ve svém projevu, jako o síle podvazující svobodný vývoj trhů i politiky v USA? Znalci v USA odpověď dávno znají, viz Edward Griffin zde - a pikantním detailem je, že to byl právě Wilson, kdo vznik Fed nakonec podepsal, po druhém pokusu o prosazení, schválně provedeném 23.prosince 1912, kdy většina kongresmanů byla již doma a hlasovala menšina "poslanců". Proč změnil svůj názor, podobně jako dnes US prezident Trump? A je Fed dnes kontrolován státem, nebo spíš soukromým finančním centrem v USA? /

 

2.

Rusko-japonská válka zde skončila pro Rusko debaklem a znamenala ztrátu skoro celé ruské flotily. Japonsko dosáhlo převahy na dálném východě. Porážka způsobila carskému režimu ztrátu autority v zahraniční i domácí politice.

Všechny ruské přístavy na východě přes zimu zamrzaly, tak Rusové obrátili svoji pozornost k přístavům v Mandžusku. Jedním z těchto přístavů byl Port Arthur.

Poražené Rusko se zřeklo území Port Arthuru, jižní části ostrova Sachalin a uznalo vrchní panství Japonska nad Koreou. Dalším důsledkem prohrané války bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti samoděržaví. Po celém Rusku probíhaly pod vlivem porážky nepokoje a bouře, které vedly k první ruské revoluci. Vítězné Japonsko získalo rozhodující vliv v jižním Mandžusku a hlavní vliv v Koreji. Korea byla v roce 1910 Japonskem anektována.

wikipedie, o příčinách "první ruské revoluce v r.1905", zde.

/ Podle mnohých předznamenaly tyto události budoucí děje, tedy hlavně "domácí" únorovou revoluci r.1917, stejně jako pozdější z vnějšku podpořenou říjnovou bolševicou revoluci. Ta byla podpořena i panem Wilsonem, který vystavil osobně Trocému pas - zde, aby mohl dojet do Ruska provést změnu původní únorové revoluce, která chtěla zachovat parlament, jen chtěli odstranit cara - v novou "re-revoluci" - ve světovou bolševickou trockistickou revoluci. Důvody, pro které podpořili lidé spjatí s finanční mocí v USA říjnovou bolševickou revoluci, rozebírá například US historik A. C. Sutton ve videu s cz titulky zde, nebo britský historik v delší pasáži zde. První video vám vysvětlí, kdo byl např. Albert Kahn, US architekt bolševického ekonomického plánu obnovy, nebo že pan Max May (viz kapitola IX v odkazu), spjatý s Money Trustem JP Morgena, byl šéfem devizového oddělení jediné bolševické komerční banky už v r.1920 (!). Proč se to vše dělo, a proč se nic z toho ani dnes nedozvíte na běžné západní ekonomické universitě?/

 

3.

Albert Kahn, ohromný talent, US architekt (Ford, Detroit), autor bolševického ekonomického plánu obnovy:

His father Joseph was trained as a rabbi; his mother Rosalie had a talent for the visual arts and music.

On May 8, 1929, through an agreement signed with Kahn by President of Amtorg Saul G. Bron, the Soviet government contracted the Albert Kahn firm to design the Stalingrad Tractor Plant, the first tractor plant in the USSR. On January 9, 1930, a second contract with Kahn was signed for his firm to become consulting architects for all industrial construction in the Soviet Union. Under these contracts, during 1929–1932, Kahn’s firm, at its headquarters in Detroit and the especially created design bureau in Moscow, Gosproektstroi, headed by Albert Kahn’s younger brother, Moritz Kahn, trained over 4,000 Soviet architects and engineers and designed 521 plants and factories[3] under the First Five-Year Plan.

[3] Johnson, Donald L. and Donald Langmead (1997). Makers of 20th Century Modern Architecture: A Bio-Critical Sourcebook. Fitzroy Dearborn Publishers. ISBN 1136640568. Pp. 161-164.

 

 

3b - jen vhodně doplňuje bod třetí výše (r.1922).

The subject, “Five Years of the Russian Revolution and the Prospects of the World Revolution", is in general too broad and too large for one speaker to exhaust in a single speech. That is why I shall take only a small part of this subject, namely, the question of the New Economic Policy. I have deliberately taken only this small part in order to make you familiar with what is now the most important question—at all events, it is the most important to me, because I am now working on it.

And so, I shall tell you how we launched the New Economic Policy, and what results we have achieved with the aid of this policy. If I confine myself to this question, I shall, perhaps, succeed in giving you a general survey and a general idea of it.

V . Ulyanov ( Lenin )

Moscow, November 4, 1922 - archiv ZDE.

 

William Boyce Thompson, (1918 !!)
He was prominent behind the scenes in the Republican party, a presidential elector, party chair, as well as served on the Federal Reserve Bank of New York from 1914 to 1919 and was twice (1916 and 1920) a delegate to the Republican National Convention. In 1921, he declined nomination for a cabinet post under president Warren G. Harding. He was head of and principle supporter of the President Theodore Roosevelt Memorial Association from 1919 until his death.

He visited Russia before the revolution and again in 1918 just after the Russian Revolution of 1917 and the effects of crop failure and starvation were rampant. Thompson was a member of an American Red Cross relief mission - ....as claimed by Thomspson himself in the Washington Post (Feb 2nd 1918) -
Thompson gave money to the Bolsheviks, and not to the Provisional Government run by Kerensky (zde).

 

 

---

 

Podobnosti s dneškem

... jsou k vážnému zamyšlení, viz krize v USA v r.1907 a dnes v r.2008, ruské nepokoje roku 1907-17 a dnešní válka v Gruzii (2008) a poté na Ukrajině (2014), podpořená opět západem. Za stejným účelem?

Proč US průmyslník Ford postavil sovětskou továrnu GAZ a současně v Hitlerovském Německu obdobný průmysl?

Proč britští a US finančníci podpořili rekonstrukci Německa v letech 1923-33, s velkým podílem zbrojních technologií? Proč Reagan vozil vojenské technologie později třeba do Číny, kdo dal jaderné zbraně Pákistánu, tamnímu muslimskému bratrstvu? Kdo vyzbrojil dnes ISIS (Islámský stát v Iráku a Sýrii) a kdo od něj kupoval ropu?

 

Jak říká Sutton zde - tehdy v Rusku financovali US finančníci bolševismus pro kontrolu trhů, dnes opět financují podivná hnutí, pro svůj zisk a moc?

Kdo nezná historii, nemůže správně chápat hluboké motivy dnešních událostí.

Jak říká Edward Griffin zde, v úvodu své přednášky o bankách ("Money Trustech" slovy Wilsona) a Fed:

"To co vidíme může být někdy klamavé."

 

 

Nyní už hlavní text pana Müllera:

 

1. PŘED KAŽDOU KRIZÍ JE KRÁTKÝ VZESTUP AKCIÍ.

 

Jsou znalci, kteří mluví o blížící se finanční krizi, ale zároveň ohlašují éru největšího nárůstu akcií v historii světové ekonomiky.

Jde o protiklad jen zdánlivý.

Onen nárůst má být totiž jen krátkodobý. Doporučuji najít si na webu třeba Steva Sjuggeruda, který založil poradenskou firmu Thrue Wealth.

Jeho analýzy si předplácí tisícovky investorů, kterým teď, na jaře 2017, Steve radí:

Není čas na to hromadit hotovost a zlato, ale kupovat akcie. Protože Dow Jones industrial index, který na začátku roku 2017 pokořil historický rekord 20 000 bodů, bude stoupat do výše. Možná ke 30 000, možná ke 40 000 bodů, možná i víc.

Před časem, když jsem předpovídal, že po zvolení Trumpa dojde k dalšímu růstu akcií, mi říkali, že jsem idiot (usmívá se Steve - dobírá si mainstreamová média, která se "skoro vždycky mýlí"). ...Hlavní noviny a weby nejdřív psaly, že Trump nemůže být nikdy zvolen, a když byl zvolen, tak psaly, že trhy budou padat, a místo toho šly a stále jdou nahoru.

Důležité je ale něco jiného.

Steve ukazuje grafy, podle kterých před každou velkou krizí došlo k obrovskému boomu akcií. Říká se tomu melt-up. Nelze to doslova přeložit, je to jakoby se trh "hroutil nahoru".

 

Melt-up (žlutý pruh - jeho závěrečná část) aneb "erupce hodnot" akciových a derivátových trhů

těsně před jejich zhroucením, originální článek s grafy zde.

 

Poslední křečovitý růst akcií před pádem. Divoký konec večírku.

Steve vypočítává, jak se při melt-up znásobovala hodnota akcií před krachem v roce 1929 i před krachem japonského akciového trhu v roce 1988. Jak pohádkově rostly ceny nemovitostí před propíchnutím realitní bubliny v roce 2008. Nebo jak rostly ceny na trhu tulipánů před krizí v 18.století v Holandsku.

Steve vysvětluje, že obrovské množství volné hotovosti a nízké úrokové míry přivedou v roce 2017 a 2018 na akciové trhy další tuny dolarů.

Velmi zajímavý postřeh se týká centrálních bank.

Steve upozorňuje, že švýcarská centrální banka nyní vlastní víc akcií Facebooku než jeho zakladatel Mark Zuckerberg. Centrální banky, tedy hráči, proti kterým je i Waren Buffet trpaslík, prostě začaly nakupovat ve velkém akcie. Jane Yellen, která řídí nejmocnější finanční instituci na světě, se vyjádřila, že:

"...nákupy akcií jsou pro FED dobrou strategií."

(Nějak mi to ale nejde dohromady s jejím někdejším varováním, jak byl rok 2008 rizikový.)

/ Pozn.: Fed vlastní část dluhu USA, co by stalo, pokud by se propadl do významné ztráty? /

 

Sjuggerud samozřejmě varuje své investory, že musí ze stále rychlejšího vlaku včas vyskočit. Nicméně slibuje, že kdo nyní vytipuje zajímavé akcie, může v letech 2017 i 2018 očekávat několikanásobné zisky. Budou se mu hodit, protože:

"...obrovská bublina, kterou nafukují i centrální banky, bude masakr."

Mluví o desítkách let finančního chaosu.

(více čtěte ZDE nebo ZDE, tyto odkazy jsou z textu článku)

 

 

2. UMĚLÁ INTELIGENCE, POTÍŽE STŘEDNÍ TŘÍDY A PŘELIDNĚNOST PLANETY.

Sjuggerudů, Rickardsů a dalších je v Americe dost, ale i na druhém konci Atlantiku, ve městě jménem Praha, působí jeden vnímavý pozorovatel.

Tedy, on je to také Američan. O současnosti mluví jako o "éře destrukce". V 80. letech studoval na Georgetown univerzity východoevropská studia. Kromě svého rodného jazyka mluví česky, rusky a francouzsky. Už dvacet let vydává v Praze zpravodaj Fleet Sheet, který si firmy v Česku předplácejí, aby měly přehled o dění v byznysu.

Když jsem Erikovi Bestovi přeposílal video s Rickardsem, napsal mi:

"Krize přijde. Jde jen o to kdy."

Svůj názor na vývoj globální ekonomiky shrnuje: "Kdysi procházel kapitalismus fází budování. Posledních dvacet let je to ale éra destrukce." Erik si všímá toho, jak perspektiva ekonomického decimování střední třídy souvisí s nástupem umělé inteligence, která během pár desítek let může nahradit lidskou práci v překvapivě mnoha oborech.

A k tomu připočítává vývoj nových zbraní, o kterém se sice občas píše, ale veřejnost to moc nevnímá. A taky hrozbu nedostatku vody, změny klimatu a imigrace. Co tohle všechno může způsobit dohromady? Erik na to má hodně suchou odpověď:

"Elita už prostě tolik lidí nebude potřebovat."

Není účelem tohoto textu přesvědčovat čtenáře o příčetnosti Rickardse, Besta a dalších, kteří varují, že tsunami je na dohled od pláže, kde si ještě užíváme sluníčka života na úvěr. Nekonečnost internetu dnes ostatně každému dává pochybnou výsadu najít si argumenty prakticky k jakémukoliv názoru.

(*následuje pasáž o "post-pravdě", fake news a propagandě, kráceno).



 

3. ČEHO SE BOJÍ I VLCI Z WALL STREET?

Já ale nejsem pesimista.

Netvrdím, že se v roce 2017 vypnou bankomaty.

Tvrdím jen, že něco takového je docela klidně možné.

Už proto, že krize je součást ekonomického cyklu. A součást života. A že jsme všichni chtě nechtě připojení ke světovému kapitálu. Žádná firma, žádná národní ekonomika a žádný člověk nestojí ekonomicky na vlastních nohách.

Krize, při kterých se náhle zavírají banky, skokově se zvyšují úroky z hypoték a dokonce přes noc přestávají platit bankovky, se navíc dějí každý rok.

Loni v Indii vláda přes noc zakázala nejpoužívanější bankovky. Předloni v Řecku vydávaly bankomaty pouze 60 euro na den. V 90. letech solidně rostoucí Argentinu na přelomu milénia postihla nákaza finanční krize (způsobená veřejným dluhem a korupcí) a za chvíli se místo znehodnocených pesos platilo dolary. Auta stála na ulici bez benzínu, domy se pokryly graffiti. V prosinci 2001 poté, co Argentinci začali ve velkém vybírat peníze, měnit je za dolary a posílat do bezpečí příbuzným do zahraničí, vláda zmrazila účty. Na dvanáct měsíců. Vybírat šlo jen 250 dolarů týdně.

Můj přítel Nicolas Gutman z Bueonos Aires, který pracoval pro argentinskou vládu jako expert na mezinárodní ekonomické vztahy, mi na úžasné Full Moon party na pláži thajského ostrova Ko Phanghan na konci roku 2016 řekl:

"Nemůžeš vůbec věřit tomu, co se píše o Jižní Americe v mezinárodním tisku.

My nejsme nic víc než ekonomická kolonie Spojených států.

A když to americkým firmám vyhovuje, tak naši vládu prostě položí.

A na ulici zavládne chaos a lidé přijdou o všechno. Na tohle jsme zvyklí."

 

 

I někteří z největších vlků Wall Streetu větří stoletou bouři.

Třeba takový Bill Gross, což opravdu není žádný konspirační teoretik, co píše články na obskurní blog pro stavitele bunkrů. Bill založil Pimco, jeden z největších investičních fondů na světě, který spravuje majetek za 1,5 bilionu dolarů.

Má přezdívku Bond King a je jednou z hvězd amerického byznysu. Na začátku března publikoval svou předpověď pro letošní rok, kde napsal, že:

"ani se tak nebojím o return on my money (výnosnost investic),

ale o return of my money (alespoň návratnost vložených investic)."

Radí být co nejopatrnější.

 

 

4. TVORBA PENĚZ "Z NIČEHO" (generování nekrytých peněz - tzv. pravidlo "částečné bankovní rezervy" u komerčních bank a "tisk nekryté měny" u centrálních bank)

A HROZÍCÍ KRACH V USA O VELIKOSTI AŽ 68 BILIONŮ DOLARŮ.

 

Třiasedmdesátiletý Bill Gross napsal:

"Je pro mě stále záhadou,jak bankovní systém dokáže vytvořit peníze z ničeho.

Podle hrubých odhadů ve Spojených státech (tamní) banky

z tří bilionů dolarů vkladů vytvořily 65 bilionů nekrytého úvěru."

/* V angličtině trilion = česky bilion. /

 

Mechanismus, který Bill popisuje, se nazývá "fractional reserve banking system".

- pravidlo "částečné bankovní rezervy"

*POZNÁMKA MIMO ČLÁNEK - banky smějí podle tohoto postupně historicky se vyvíjejícího pravidla půjčovat víc peněz, než si u nich lidé uloží, což při rozumné správě věcí umožnilo rozvíjet větší hospodářský růst států a hlavně růst soukromých podniků, díky půjčkám na investice, i přes omezenou dostupnost měny, která si dlouhodobě držela svoji hodnotu. Tomuto prudkému rozvoji investic dál pomohlo i zrušení vazby na zlato v 70.letech, ovšem po nástupu počítačů (výplaty i pro občany přes bankovní účty, od té doby povinné) a také po zrušení "oddělení investičních-firemních  a komerčních-osobních bank" za vlády Billa Clintona - víc zde, Glass-Steagall restrictions on banks,  došlo k prudkým změnám.

Banky investují nezodpovědně a spoléhají na pomoc státu, dokonce vlastně vydírají státy a jejich vlády, neboť pokud není investiční banka oddělená od účtů občanů, její krach znamená vážný politický problém pro vládu - banky jsou pak zachraňovány z peněz občanů, pod heslem, že "jsou příliš velké na to, aby padly".

Ovšem popisovaná "stoletá finanční bouře" je potenciálně mnohonásobně větším krachem, než byla např. finanční krize v r.2008. Hovoří se o krachu, kde žádný stát nebude schopen "vykoupit" žádnou velkou banku - dojde k rozkladu finančních trhů - to je ten hlavní rozdíl.

Více např. zde

(odkaz sice odhadoval začátek této krize na r.2016, ovšem to opravdu nic neznamená, popisuje mnoho seriozních informací, které stále platí).

 

Je pozoruhodné, že právě toto (pravidlo částečné bankovní rezervy) je srdcem současného světového (*finančního) kapitalismu.

Zjednodušeně řečeno:

za jeden dolar, který uložíte do banky, si banka účetně může vytvořit desetinásobek, tedy (*má 1 usd a vytiskne si nekrytých 9usd) deset dolarů, které někomu půjčí.

 

....Není to "jen tak" (*z rozmaru), když někdo jako Bill Gross napíše, že centrální banky už dnes nemají ty možnosti, které měly k uhašení finanční krize v roce 2008 (hlavně proto, že úrokové míry jsou tak nízko, že je nelze už dál snížit). A že ...

 onen 65bilionový dluh je 3,5krát větší než americký HDP

(v Číně je dluh oproti domácímu produktu větší "jen" třikrát).

"Náš vysoce zadlužený finanční systém je jako náklaďák naložený nitroglycerinem, který jede po hrbolaté cestě. Stačí jedna chyba a přijde exploze"

- píše Bill.

 

Pak všichni držitelé akcií, bondů atd. poběží do bank, jenže tam nic nebude.

Pětasedmdesátník
Jim Rogers, který s Georgem Sorosem založil Qantum Fund, řekl, že sice neví, kdy k tomu dojde, ale že:

"USA zasáhne 68 bilionový kolaps biblických rozměrů a zlikviduje miliony Američanů."

Na webu najdete další renomované investory a prognostiky, kteří říkají podobné věci.

 

 

- tolik text Jana Müllera v magazínu euro.cz (kráceno).

 

 

Ovšem, připomeňme čtenářům, že tento text pomíjí některé zásadní příčiny

tohoto stavu, například vliv finančního centra Velké Británie a finančního centra USA

na politiky obou hlavních stran v těchto zemích (už od r.1913, vzniku Fed)

a také jejich vliv na Evropu po r.1973, kdy právě oni naplánovali vznik Eura.

 

Víc o tom v naprosto zásadním BONUSU č. 3 v dalším blogu hned níže,

kde je několik zásadních citací o tomto vlivu finančního centra světa

(nesprávně někdy označovaného jako "Deep State" v USA a Británii),

také viz např. odkaz na britský článek o vzniku EU,

napsaný po odtajnění archivů Bank of England v r.2012 - ZDE.

 

 

 

-------

 

 

 

Volně i úzce související odkazy, pro začátek ten hlavní:

 

Video, které hovoří o expozici US bank vůči finančním derivátům

(které dnes tvoří hlavní obsah finančních trhů).

Podle odborníka má 5 největších US bank expozici finanč. deriváty

(krytými jen poptávkou, proto nebezpečnými) kolem 247 bil USD,

při souhrnných aktivech asi 8 bil USD.

 

- Video je dobré sledovat v hlavní části ZDE.

(...a odkaz přímo na pasáž s bankami je zde)

 

 

Další volně i úzce související odkazy:

 

 

Jim Rickards, Death of Money, 2014 - ZDE.

 

Viz i kvalitní analýza "fatální nákladnost US imperialismu" - ZDE, Bostonglobe.

 

Viz také aktuální zásadní analýza Jima Rickardse (35let na Wall Street, poradce Pentagonu a CIA pro "měnové války" bez zbraní)...

Jim Rickards: Donald Trump nemůže zastavit příští finanční krizi - ZDE.

 

 

LN, 5. srpna 2015

MACHÁČEK: Kdo (ve skutečnosti) vydělává na záchranných plánech (Bailouts)

(Anglický originál viz  - Bloomberg)

 

 

Aktuální poznámka - Tillerson, Rusko a ExxonMobil:

Rakouské noviny upozornily, že Američané těží z proti ruských sankcí,

naopak Evropa na nich obchodně ztrácí - ZDE.

A nyní, po návštěvě Tillersona v Moskvě, zažádala podle rakouského listu US firma ExxonMobil US vládu o vyjmutí z protiruských sankcí, pro obchod s ropou v Rusku. Firma je ovšem úzce provázaná s Tillersonem, který ji dříve řídil.

 

 

O tom, že za "nafukováním hrozby imperiálního Ruska" stojí také

snaha lidí v Pentagonu získat pro sebe více peněz daň. poplatníků,

píše italský list Politico - originál ZDE

The U.S. Army’s War Over Russia - By Mark Perry, May 12, 2016

Top brass profess to be really worried about Putin. But a growing group of dissenters say they’re overreacting to get a bigger share of the defense budget.

 

 

Víc o tomto všem Edward Griffin, autor bestselleru již 20let prodávaného od Německa po Japonsko, o Fedu a jak z toho ven - ZDE

(zásadní pasáž o finanční oligarchii a Fedu, doposlouchejte tuto část nejméně asi 15min).

Jméno G. Edward Griffin (82) je ve Spojených státech pojem. Jeho kniha o fungování světového bankovního systému "The Creature from Jekyll Island" (ostrov Jekyll je skutečné místo v USA, kde byla uzavřena tajná dohoda nejmocnějších bankéřů světa v r.1910), která vyšla od Německa až po Japonsko, se už skoro dvacet let drží mezi bestsellery.

Klikněte pro zvětšení obrázku - dobová ilustrace o Money Trust dobře popisuje náladu v USA po uměle vytvořené krizi v r.1907 (na wiki také heslo "Aldrich plan").

Všichni tito bankéři ovládali dohromady čtvrtinu celého tehdejšího světového bohatství (odhady uvádějí, že například jen jmění Jacoba - později přejmenovaného na Jamese de Rothschilda ve Francii bylo asi pětinásobně velké, než je dnešní ekvivalent jmění Billa Gatese, nepočítaje v to jmění celé další široké rodiny) a všichni (spolu s Rockefellerem a Jacobem Schiffem v USA, se železničním magnátem Harrimanem a později jeho synem, který mezi ně přivedl např. Prescotta Bushe) se velmi dobře znali z tajného jednání v r.1910 - viz text o jednání na ostrově Jekyll v USA (zdroje: Wiki heslo: Aldrich plan / Money Trust , také viz G. Edward Griffin).

Např. Francie, Kanada nebo USA měly před válkou dluh u bank velmi nízký, po válce narostl dluh o 500-600pct (např. u USA z 43mld USD v r.1940 na 257mld USD v r.1950, tedy zvýšení o 598pct), u Japonska o víc než 1340pct, viz dokument Vládci peněz níže na blogu a citace z něj. U koho si tyto země půjčovaly, bylo zřejmé (citace viz Vládci peněz, 2.díl, čas 53:50).

 

2014, 3. března - Washington's blog:

Co je v pozadí Rusko-Ukrajinského konfliktu?

- Snaha USA obklíčit Rusko vojenskými základnami NATO.

The Backstory to the Russia-Ukraine Confrontation: The U.S. and NATO Encirclement of Russia.

foto: obrázek z článku New US Strategy for Encircling Russia, George Friedman, 25 March 2014 - Keghart.com (zde).

 

Volně přeloženo z Washington's blog:

Dlouholetý reportér NY Times Steven Kinzer poznamenal:

Od chvíle, kdy v r.1991 zkolaboval Sovětský svaz, sledují Spojené státy vytrvale strategii (*vojenského) obklíčení Ruska, stejně jako u dalších vnímaných nepřátel, jakými jsou Čína a Írán. [viz informace zde, zde a zde.]

 

V Británii vyšel článek - dohoda TTIP zotročí Evropu (česky ZDE)

Tedy jde o přímou snahu demontovat ochranné prvky Evropy, ať už ve vztahu k životnímu prostředí nebo k lidem, vytvoření speciálního soudnictví (jednokolové, bez možnosti odvolání) na bázi korporátních arbitrážních soudů.

Doložka ISDS o nadřazenosti korporátních arbitrážních (jednokolových) soudů justici jednotlivých států EU sice byla vylepšena na systém "investičních soudů" (ZDE), ale podle mnohých jde o zcela kosmetickou změnu.

 

Brussels, 16 September 2015:

Commission proposes new Investment Court System for TTIP and other EU trade and investment negotiations.

Evropská komise změnila ve smlouvě TTIP problematickou doložku ISDS na "systém investičních soudů" (přibyl odvolací arbitrážní tribunál). Ale není to jen čistě kosmetická změna?

 

 

 

 

 

 

Nakonec pár suchých obrazových informací, dokreslujících fakta finančního světa:

 

Růst příjmů od r.1917 do r.2012 - "hnědě" příjmy 1% nejbohatších, "modře" příjmy "spodních 90%" lidí v USA.

V roce 1971 Nixon zrušil zlatý standard a bohatí začali bohatnout a chudí chudnout, po roce 2000 dokonce příjmy 1% nejbohatších převážily nad příjmy "spodních 90%" a dále stoupají. Vládní dluh USA je asi 20bil USD (odhadněme 105% HDP, a rychle stoupá).

Nastalo prudké "ředění měny", tisknutím více a více peněz, které tak ztrácely na hodnotě a dál fakticky snižovaly příjem těch chudších a obíraly o úspory ty šetrné a spořivé.

/ Více i statistiky OECD - zde, příjmová nerovnost se vrátila na úroveň roku 1820... /

- více viz zásadní BONUS č.3 v blogu hned níže.

 

Tedy jednou věcí je číselné vyjádření objemu peněz, zcela jinou věcí je už fakt, kolik a jakých věcí si za tu "nominální hodnotu" koupíte.

Například ruské rubly - přepočtené na jeden US dolar, vydaný na zbrojení, odpovídají jinému množství práce a materiálu (pocházejících ovšem z Ruska, nikoliv z dovozu), než jeden US dolar vydaný v USA na zbrojení. Ovšem např. ve vojenství záleží i velmi na těch nejmodernějších technologiích, nikoliv jen na kvantitě. A tady už se počítá hůře, kdo vyhrává závody ve zbrojení. Ovšem nejvíc nyní zbrojí (po USA) Čína.

 

 

Vládní dluh evropských zemí je v r.2015 v průměru 90%, eurozóny 91%, zdroj eurostat.

Vede Řecko, ovšem to je malá ekonomika, mnohem horší jsou dluhy Itálie (134% a stále stoupají), protože Itálie je třetí největší ekonomikou v EU. A nepočítaje v to toxické úvěry v pěti italských bankách (odhadem jde až o 300mld euro, cca 17% jejich bilance), které mají být opět uhrazeny z peněz daň. poplatníků - ovšem to přeci EU po r.2008 zakázala a vydala vloni zákon"o vnitřním zajištění bank" (ztráty nesou nejdřív akcionáři).

Kdo získává nejvíc peněz ze záchranných plánů, tzv. "bailouts"?

Myslíte, že třeba Řekové, nebo zkrachovalí hypotékáři z USA?

Ale nikoliv, viz text J. Macháčka na Lidovkách, který převzal z USA - ZDE.

 

Martin Slaný: Jakou ekonomiku zdědil Trump? - analýza velmi seriozní, zde.

 

Meanwhile, a widening gap between rich and poor within those already vulnerable Western nations will push society toward further instability from the inside. “By 2050, the US and UK will have evolved into two-class societies where a small elite lives a good life and there is declining well-being for the majority,” Randers says. “What will collapse is equity.”

BBC, 18.dubna 2017, zde.

 

 

 

 

"Čím byl Lockheed Martin dvacátému století, tím budou technologické společnosti a společnosti, zabývající se kyber-bezpečností, ve století jedenadvacátém."

Kniha - "Nový digitální věk: Modelování budoucnosti lidu, národů, a byznysu."

In other words: Google’s ranking algorithm for search results could accidentally steal the presidency. “We estimate, based on win margins in national elections around the world,” says Robert Epstein, a psychologist at the American Institute for Behavioral Research and Technology and one of the study’s authors, “that Google could determine the outcome of upwards of 25 percent of all national elections.

  

 

Google’s Search Algorithm Could Steal the Presidency
Adam Rogers - Science
Date of Publication: 08.06.15.


"Podle volebních výsledků na světové scéně a poměrů nutných k vítězství odhadujeme, že Google může určovat až 25% volebních výsledků ve všech zemích světa."

- řekl o věci Robert Epstein,

psycholog Amerického institutu pro behaviorální výzkum a autor jedné ze zmíněných studií.

A to se bavíme o situaci, kdy zjevné vztahy Googlu s vládou byly víceméně přerušeny. To dodává celému propojení ještě naléhavější a hrozivější charakter.

Vztahy Googlu s Pentagonem a rozvědkami ve skutečnosti nikdy neskončily.

Žádost, kterou Assange podal podle zákona o svobodě informací, odhalila, že si v roce 2012 zakladatel Googlu Brin i jeho manažer Schmidt běžně dopisovali s ředitelem americké Národní bezpečnostní služby (National Security Agency, NSA), generálem Keithem Alexanderem.

Diskutovali spolu iniciativu, nazvanou:

"Program trvalá společnost" (Enduring Society Framework, ESF, ZDE).

 

Víc o tomto třeba zde, zde, zde a zde - sledování občanů, omezování hotovosti - zde - jako nástroj kontroly, atd.

 

-----

 

Ukázka z komentářů 2017, části první, speciální "nekorektní blog"

k inauguraci D. Trumpa US prezidentem (kráceno, jen výběr):

 

JAK ŠEL ČAS...

vlevo: příště budu volit republikány!  vpravo: příště budu volit demokraty!

(pod pyramidou je nápis - globální bankéřská elita)

 

/ * Více o tom přímo blog níže, BONUS č.3, tam odkaz na projev W. Wilsona - zde,

The New Freedom (1913), viz citace a překlad níže, kde v části VIII hovoří o tom,

že "občané volí jednu nebo druhou politickou stranu, ale ono se nic neděje, protože

ti lidé dávno neslouží občanům". A pojmenovává, komu přesně slouží. /

 

 

vlevo: my nic, to...     vpravo: otcové zakladatelé USA

 

 

vlevo: umírnění rebelové, podporovaní Saúdy a Katarem? vpravo: ... a Tureckem?

 

 

...příčina ... a následek .-) ?

 

  

vlevo: ocenění Blaira za tragickou válku v Iráku (2003), vpravo: začátek hypoteční krize

(G. Bush jr. v reakci na stav ekonomiky po 11. září a válce vybízí občany k utrácení a investicím:"Existuje americký sen, mít vlastní dům." - ovšem na dluh nad poměry? Nezajištěné druhořadé hypotéky s dotací od vlády vedly ke krizi, která dopadla i na EU).

Zlé jazyky dnes tvrdí, že nesmyslná válka USA v Iráku (vedla jen ke vzestupu hrozeb a terorismu) stála nejen za krizí r.2008, ale i za zvolením D. Trumpa - zde.

 

šéf Fedu Ben Bernanke (těsně před vypuknutím hypoteční-bankovní krize v USA)

"...očekává mírné oživení ekonomiky v USA", jak prorocké...

 

---

 

Existuje způsob, jak hrozící krach finančních trhů odvrátit?

- Ano, existuje, dokonce už i prakticky vyzkoušený.

 

Ovšem zdá se, že neexistuje síla, která by ho dnes dokázala prosadit.

Stačí se jen zamyslet nad prvním krokem - omezením obrovské příjmové nerovnosti.

Počínaje médii a konče "zkorumpovanými politiky" (*jak řekl zde bývalý prezident Carter),

nikdo tento problém nechce seriozně analyzovat - oligarchové bohatnou, státy chudnou.

 

Protože v jeho centru leží krádež tak obrovská, že kdyby to lidé tušili,

nebyli by nadále ochotni naslouchat báchorkám o západní demokracii,

která je už dávno oligarchií, natož pro ni válčit. Zbohatnou jiní, jim zbudou dluhy.

Více o tomto viz Edward Griffin.

 

A je největší otázkou dneška, zda si ti oligarchové přejí dobro obyčejných lidí.

A je nejsmutnějším výsledkem jejich snažení,

že instituce "pro dialog velmocí", zřízené po té strašlivé Druhé světové válce,

jako je například OSN, jsou jejich působením dnes prakticky už zdiskreditovány.

Válečné akce USA a Izraele např. dávno zdiskreditovaly Mezinárodní soud v Haagu,

od Kosova přes Irák až po Libyi a Gazu, dnes s vrcholem v Sýrii.

 

Viz tyto přílohy:

1.

A tribunal in Malaysia applies the Nuremberg Principles to brand the two leaders as war criminals.

23. ledna 2011 - Bush and Blair found guilty of war crimes for Iraq attack.

2.

Izrael žádá své přátele, aby přestali financovat Mezinárodní soud v Haagu (ICC)

kvůli jeho ochotě zabývat se žádostí Palestinců o podání žaloby na Izrael za válečné zločiny v Gaze (*odkaz směřuje na výmluvné video:"Ross Kemp in Gaza", včetně mrazivého a nezvykle otevřeného vyjádření tamního zástupce OSN, viz 31.minuta).

3.

Hillary Clinton (s Obamou) na svůj soud kvůli Libyi teprve čeká - ZDE.

 

 

Dnes už platí opět pouze "právo silnějšího".

- To je totiž jediný reálný výsledek Bushovy a Obamovy "války proti terorismu".

 

 

 

VSUVKA - NĚKOLIK ZÁSADNÍCH PŘÍBĚHŮ 70.LET

aneb

co říkal Havel, Solženicyn a Lennon?

 

Ale byl to Václav Havel, který napsal jeden pozoruhodný text: "Moc bezmocných."

Možná ani netušil, jak velmi se stal tento text slavným ve světě, a že jej lze s úspěchem

využít i v problémech dnešní doby.

 

 

Ocitujme z textu Moc bezmocných z r.1978:

Člověku slouží tento systém jen do té míry, do jaké to je nezbytné k tomu, aby člověk sloužil jemu; cokoli "navíc", tedy cokoli, čím člověk přesahuje své předem vymezené postavení, reflektuje systém jako útok na sebe sama.

A má pravdu: každá taková transcendence ho skutečně – jako princip – popírá. Lze tedy říci, že vnitřním cílem post-totalitního systému není, jak se to obvykle při prvním pohledu jeví, pouhé zachování moci v rukách vládnoucí skupiny; tato sebezáchovná snaha jako sociální fenomén je podřízena čemusi "vyššímu": jakémusi slepému samopohybu systému.

Člověk – ať už má jakékoli místo v mocenské hierarchii – není pro tento systém něčím "o sobě", ale jen tím, kdo má tento "samopohyb" nést a kdo mu má sloužit; proto i jeho touha po moci se může trvale uplatňovat jen potud, pokud je její směřování identické se "samopohybem".

Ideologie – jako onen "alibistický" most mezi systémem a člověkem – zakrývá propast mezi intencemi systému a intencemi života; předstírá, že nároky systému vyplývají z potřeb života; je to jakýsi svět "zdání", který je vydáván za skutečnost.

Post-totalitní systém (* POZN.: systém nové jiné totality, než byla totalita čistě mocenská a násilná) se dotýká svými nároky člověka téměř na každém kroku. Dotýká se ho ovšem v ideologických rukavicích. Proto je život v něm skrz naskrz prorostlý tkání přetvářky a lži:

- vláda byrokracie se nazývá vládou lidu;

- jménem dělnické třídy je zotročena dělnická třída;

/ *dnes dělnická třída = občanstvo "mimo" rozhodovací struktury, tzv. "slušní obyčejní lidé, co platí daně" /

- všestranné ponížení člověka se vydává za jeho definitivní osvobození;

- izolace od informací se nazývá jejich zpřístupněním;

- mocenská manipulace veřejnou kontrolou moci

a mocenská svévole dodržováním právního řádu;

- potlačování kultury jejím rozvojem;

- rozšiřování imperiálního vlivu je vydáváno za podporu utlačovaným;

- nesvoboda projevu za nejvyšší formu svobody;

- volební fraška za nejvyšší formu demokracie;

- zákaz nezávislého myšlení za nejvědečtější /*dnes nejkorektnější / světový názor;

- okupace za bratrskou pomoc.

Tam, kde existuje veřejná soutěž o moc, a tedy i veřejná kontrola moci, existuje přirozeně i veřejná kontrola toho, čím se moc ideologicky legitimuje.

V takových poměrech tedy vždycky plodí určité korektivy, zabraňující ideologii, aby se od skutečnosti úplně emancipovala. V podmínkách totality ovšem tyto korektivy mizí, a nic tudíž nestojí v cestě tomu, aby se ideologie stále víc vzdalovala skutečnosti a aby se postupně měnila v to, čím je v post-totalitním systému: ve svět "zdání", v pouhý rituál, ve zformalizovaný jazyk, zbavený sémantického kontaktu se skutečností a proměněný v systém rituálních znaků, nahrazujících skutečnost pseudo-skutečností.

...

Dávno tu tedy nejde o konflikt dvou identit.

Jde o cosi horšího: o krizi identity samé.

Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že post-totalitní systém vyrostl na půdě

historického setkání diktatury s konzumní společností:

či nesouvisí snad tak obsáhlá adaptace na "život ve lži" a tak snadné rozšíření společenské "samo-totality" s obecnou nechutí konzumního člověka obětovat něco ze svých materiálních jistot své vlastní duchovní a mravní integritě?

S jeho ochotou rezignovat na "vyšší smysl" tváří v tvář zvnějšňujícím lákadlům moderní civilizace? S jeho otevřeností svodům stádní bezstarostnosti?

A není nakonec šeď a pustota života v post-totalitním systému vlastně jen karikaturně vyhroceným obrazem moderního života vůbec a nejsme vlastně ...

– byť vnějšími civilizačními parametry tak hluboko za ním –

ve skutečnosti jakýmsi mementem Západu, odkrývajícím mu jeho latentní směřování?

 

Tolik malá ukázka z textu Václava Havla "o moci bezmocných" a post-totalitě,

V. Havel zde zmiňuje i vězně svědomí Solženicyna, vybízí pro život v pravdě.

 

---

 

Ke kriminalizaci politických odpůrců v demokratických zemích sloužily například různé zástupné důvody (drobné přestupky, trestané vysokými tresty), nebo také psychiatrické léčebny:

- přesně o tom byl i první film Miloše Formana, jehož adaptace knihy "Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)" pranýřoval právě toto zneužívání psychiatrie (mnoho lidí to ale v Česku neví), vyjádřil se o tom např. producent M. Douglas nebo český režisér divadelní úpravy knižní předlohy filmu M. Formana:

Inscenace "Přelet nad kukaččím hnízdem" měla v mosteckém divadle premiéru v pátek 15.února (2013). Režisér Pavel Khek, umělecký šéf divadla v Mladé Boleslavi, o titulu Vyhoďte ho z kola ven, předloze hry, říká (zde):

Keseyho kniha a "1984" od George Orwella

patří k nejsilnějším románům o zneužití moci.

Fór je v tom, že Kesey odkrývá podobné principy i na pozadí svobodné země, což Amerika je. On říká, že na pozadí této svobody je jakási touha po moci.

Ta svoboda že je jen do určité míry, do určitých mantinelů. Otázkou jen je, jestli se stále nezužují. Naše inscenace se i toto trochu snaží řešit."

- říká režisér Pavel Khek.

 

---

 

Solženicyj v Kanadě r.1978 hovořil skutečně VELMI MOUDŘE o některých chybách západní cesty, mluvil o sobectví, cynismu,

... o cestě od humanismu k materialismu.

Jeho skutečně PROROCKÝ projev je ZDE.

Ocitujme úryvek:

...Každý občan dostal vytouženou svobodu a s ní i takové množství a takový výběr hmotných statků, jaké měly zajistit štěstí - přinejmenším podle té laciné koncepce, která se v téže době vytvořila. Tato aktivní a tvrdá konkurence mobilizuje všechny myšlenky člověka a rozhodně neprospívá jeho svobodnému duchovnímu rozvoji. Už obyčejná biologie ví, že pro živočicha není dobré, aby si zvykl na velký blahobyt. V životě západní společnosti začíná dnes blahobyt odkrývat svou zhoubnou masku.

V souladu se svými cíli si západní společnost zvolila formu existence, která pro ni byla nejpohodlnější a kterou bych označil jako právní.

Je-li člověk z právního hlediska v právu, nikdo od něho nemůže chtít víc.

Chtějte na něm, aby se dobrovolně obětoval nebo podstoupil nějaké riziko – budete vypadat jako naprostý pitomec. Dobrovolné sebeomezování se téměř nevyskytuje: všichni se věnují seberozpínání, až z právních rámců začíná vycházet tichý praskot.

Celý život jsem prožil v komunismu a tvrdím, že společnost, kde neexistuje nestranná právní instance, je hrozná věc. Ale ani společnost, která má na všechno jen a jen právní instanci, není opravdu důstojná člověka.

Když je celý život proniknut právními vztahy, vytváří se ovzduší mravní prostřednosti, které otravuje nejlepší podněty v člověku.

Právní berle nemohou stačit, aby ve zkouškách, které ohrožují toto století, lidé obstáli vzpřímeni.

V dnešní západní společnosti lze konstatovat nerovnováhu mezi svobodou dělat dobré a dělat zlé. Obrana práv jednotlivce je dovedena do takové krajnosti, že společnost sama je bezbranná vůči některým svým členům:

pro Západ je už na čase, aby začal víc zdůrazňovat lidské povinnosti, než lidská práva.

Ve srovnání se svobodou dělat dobré má svoboda destruktivní a nezodpovědná daleko širší pole působnosti...

Tisk – a říkám-li tisk, myslím tím hromadné sdělovací prostředky vůbec – se přirozeně těší té nejlepší svobodě. A k čemu ji používá? Dává si pozor, aby nepřekročil zákonný rámec, ale překračuje skutečnosti a zkresluje proporce bez jakékoli skutečné právní zodpovědnosti. Stalo se už někdy, že původci dezinformace veřejně přiznali svou chybu? Vinu? Ovšem že ne, protože by to vadilo prodeji.

V takových případech to odnese stát, novinář se z toho vždycky dostane a můžete se vsadit, že bude se stejnou sebejistotou psát opak toho, co tvrdil dříve.

Tisk má moc padělat veřejné mínění stejně, jako je kazit.

Jednou nasazuje teroristům hérostratovské věnce, jindy odhaluje i obranná tajemství vlastního státu a jinde zase nestoudně vniká do soukromí slavných lidí pod heslem "každý má právo vědět!", (což je) lživé heslo lživého století.

.........


A CO ŘEKL SOLŽENICYN O ZÁPADU PO KONCI STUDENÉ VÁLKY,

po Jelcinově období v Rusku, které se složitě začalo transformovat z totality?

 

Citace z rozhovoru SPIEGELu se Solženicynem (ZDE, 2007).

 

Volně přeloženo z částí rozhovoru:

Solženicyj:

Na celém světě rostou obavy, jak budou Spojené státy pracovat ve své nové roli jediné světové supervelmoci, kterou se stala v důsledku geo-politických změn po roce 1990.

Při rozjímání nad minulostí jsem mnohokrát protestoval nad sjednocováním pojmů "ruský" a "sovětský", bohužel toto není bráno do úvahy ani na západě, ani v bývalých socialistických ani v bývalých sovětských zemích.

...stále doufám, že tato nezdravá fáze brzy skončí. Že všichni lidé, kteří zažili komunismus pochopí, že to komunismus (* a nikoliv Rusko) je vinen za hořké stránky v jejich historii.

Kdybychom se všichni mohli střízlivě podívat na historii, nemohla by nadále existovat ani nostalgie po bývalých časech, ať už v Rusku nebo v bývalých socialistických zemích, ani by bývalé země východní Evropy nemohly vidět historické Rusko jako zdroj svého neštěstí.

Člověk by neměl připisovat zlé skutky jednotlivých vůdců nebo politických režimů "vrozeným vadám" ruského lidu a jejich země.

SPIEGEL: Abych parafrázoval něco, co jste kdysi řekl, temná historie 20. století musela být Ruskem vydržena v zájmu lidstva. Poučili se Rusové ze dvou revolucí a jejich důsledků?

Solženicyj:

Zdá se, že začínají získávat poučení. Velký počet publikací o 20. století, byť různé kvality, dokládá rostoucí poptávku po tomto tématu. Docela nedávno státní kanál "Rusko" vysílal sérii o Stalinových táborech nucených prací, založenou na kvalitní práci Varlam Shalamova, nebylo to rozmělněné.

A například vloni v únoru jsem byl překvapen, jak obrovskou odezvu různých názorů vyprovokoval můj článek o Únorové revoluci. Byl jsem velmi rád, když jsem narozdíl od minulosti viděl tu širokou škálu názorů, které poukazují na dychtivou snahu pochopit minulost, bez čehož není žádné budoucnosti.

 

SPIEGEL: Jak hodnotíte období vlády Vladimíra Putina, ve srovnání s jeho předchůdci, panem Gorbačovem a Jelcinem?

Solženicyj:

Vláda Gorbačova byla politicky neuvěřitelně naivní, nezkušená a nezodpovědná vůči vlastní zemi. Nebylo to vládnutí, ale bezmyšlenkovité vzdání se moci. Obdiv Západu jen posílil jeho přesvědčení, že jeho přístup je v pořádku. Ale řekněme jasně, že to byl Gorbačov a nikoliv Jelcin, kdo vrátil svobodu slova a možnost cestovat ruskému lidu.

Období Jelcina bylo charakteristické neméně nezodpovědným přístupem, ovšem v jiných ohledech. Ve spěchu co nejdříve získat soukromé a nikoliv státní vlastnictví (tak rychle, jak je to jen možné), zahájil Jelcin masové, multi-miliardové a bleskurychlé prodeje národního dědictví.

Aby Jelcin získal podporu regionálních vůdců, vyzval přímo k separatismu a přijal zákony, které přispěly a urychlily rozpad ruského státu.

To samozřejmě zatížilo Rusko a snížilo to jeho historickou roli, pro kterou naši předci tvrdě pracovali, došlo ke snížení postavení Ruska v mezinárodním společenství - to vše za ještě většího potlesku západu.

Putin zdědil vypleněnou zemi v chaosu, s chudými a demoralizovanými lidmi. Začal dělat věci, které byly možné, pro pomalé a postupné obnovení země. Tyto snahy nebyly hned povšimnuty a oceněny. V každém případě je těžké najít v historii příklady, kdy kroky k obnovení síly země byly příznivě spojeny se zásahy cizích vlád.

SPIEGEL: Rusko se ale často ocitá osamoceno. V poslední době (r.2003) se vztahy mezi západem a Ruskem opět ochlazují, to včetně vztahů Rusko-Evropských.

Co je toho důvodem? Jaké potíže má západ při chápání moderního Ruska?

 

Solženicyj:

Mohl bych vyjmenovat mnoho důvodů, ale ty nejzajímavější jsou ty psychologické příčiny, tedy střet iluzorních nadějí s realitou.

To se stalo v Rusku i na západě.

Když jsem se v r.1994 vrátil do Ruska, byly západní země a jejich vlády prakticky uctívány, byť je pravda, že to často bylo způsobeno nikoliv znalostí a vědomým rozhodnutím, jako spíš znechucením z minulého bolševického režimu a jeho proti-západní propagandy.

Tato nálada se ale začala podstatně měnit po krutém bombardování Srbska.

Je poctivé říct, že toto bombardování hluboce zasáhlo a šokovalo pocity všech vrstev ruské společnosti.

Situace se pak stala ještě horší, když NATO začalo rozšiřovat svůj vliv na východ, do bývalých zemí východního bloku.

Toto bylo obzvláště bolestné v případě Ukrajiny, země, jejíž blízkost Rusku je definována doslova miliony rodinných vazeb mezi našimi národy, příbuznými žijícími na různých stranách státní hranice. Tyto rodiny mohly být roztrženy novou dělící čarou, hranicí vojenských bloků.

/ Pozn.: O vstupu Gruzie, Ukrajiny a dalších zemí do NATO mluvil G. W. Bush ml., v r. 2006 ho ale odmítlo Německo, pro možnou konfrontaci se zájmy Ruska, jako příliš agresivní postup. /

Takže vnímání západu jako většinou "rytíře demokracie" bylo nahrazeno zklamáním, že pragmatismus, často cynický a sobecký, tvoří skutečné jádro politiky západních zemí.

Pro mnoho Rusů bylo toto obrovskou deziluzí, přímo drcením ideálů.

Ve stejné době se západ těšil z vítězství ve studené válce a z trvání 15 let dlouhé anarchie v Rusku, za vlád Gorbačova a Jelcina. Bylo snadné si zvyknout na myšlenku, že Rusko, které se v tomto čase stalo téměř zemí třetího světa, tak zůstane navždy.

Když pak Rusko začalo získávat svou někdejší hospodářskou i státní sílu částečně zpět, reagoval západ na tuto změnu - možná podvědomě, dle někdejších obav - panikou.

 

SPIEGEL: Západ si Rusko spojuje především s bývalou super-velmocí, tedy se Sovětským svazem.

 

Solženicyj:

Což je moc špatně. Ale ještě před tímto stavem se západ oklamal - nebo možná pohodlně ignoroval realitu - když považoval Rusko za mladou demokracii. Ve skutečnosti v Rusku nebyla tehdy žádná demokracie.

Rusko dnes samozřejmě není demokratickou zemí, teprve začíná demokracii budovat. Je tak až příliš snadné vyčítat Rusku dlouhý seznam jeho opomenutí, porušení demokratických pravidel a omylů.

/ následující odstavec nedokážu přesně přeložit, proto v původním znění, mluví se zde o vztazích Ruska a západu po událostech 11.9., o událostech v Afghánistánu, o možném podání si pomocné ruky - a jejím iracionálním odmítnutím ze strany západu, o vzrůstajícím vznášení stále nových požadavků na Rusko, o obavách Evropy o dodávky energií z Ruska, které ale Solženicyj považuje za zbytečné. /

But did not Russia clearly and unambiguously stretch its helping hand to the West after 9/11? Only a psychological shortcoming, or else a disastrous shortsightedness, can explain the West’s irrational refusal of this hand. No sooner did the USA accept Russia’s critically important aid in Afghanistan than it immediately started making newer and newer demands. As for Europe, its claims towards Russia are fairly transparently based on fears about energy, unjustified fears at that.

 

Solženicyj pokračuje:

Není to ze strany západu luxus, tlačit Rusko pryč právě teď, tváří v tvář novým hrozbám?

V mém posledním rozhovoru pro západní tisk, před mým návratem do Ruska (Forbes, duben 1994), jsem uvedl, že:

"Podíváme-li se do daleké budoucnosti, může někdo zahlédnout dobu v 21.století, kdy Evropa i USA budou zoufale potřebovat Rusko jako spojence."

 

Četl jsem mnoho německých autorů v originále a mohu říct, že mezi Ruskem a Německem je zjevně nějaký osudový vztah, Německo zdá se může být pro Rusko jakýmsi mostem ve vztazích k ostatním západním zemím.

Kdyby tento osudový vztah obou zemí neexistoval, těžko by vztahy Ruska a Německa překonaly obě ty strašné války.

 

 

 

 

---

A ještě k těm letem sedmdesátým (min. století).

 

John Lennon byl zastřelen 8. 12. 1980 před vchodem do hotelu, kde bydlel.

Stalo se tak po dlouhé a také nelegální kampani U.S. vlády (vedené tehdy prezidentem Nixonem), kdy se John Lennon připojil k aktivistům, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu, a vláda Spojených států se ho pokoušela umlčet.

Vznikl o tom film: USA versus John Lennon (2006), uvedla ho i ČT (zde).

John v r.1971 vyhověl žádosti svých přátel, aby podpořil svou účastí koncert, který protestoval vůči uvěznění otce dvou dětí - hudebníka, který byl současně aktivistou (nehezké slovo), protestoval proti válce ve Vietnamu - byl zatčen a za držení dvou cigár mariuhany (které nabídl agentce v převleku) byl odsouzen k 10letům vězení.

Beatles byli tehdy celosvětově populární a pořadatelé doufali, že když se John připojí, řeknou si třeba prostí Američané, že na tom něco je, že není v pořádku, když je někdo uvězněn na 10let za držení dvou cigár lehké drogy (detaily viz film).

John to udělal a hnutí za propuštění hudebníka dosáhlo obrovského úspěchu, soud propustil muže během několika málo dnů z vězení.

Bohužel tento obrovský vliv vylekal vládu USA (a její službu FBI).

Co když tito prostí lidé začnou protestovat i proti dalším věcem?

A rozhodli se Johnovi pobyt v USA co nejvíc znepříjemnit.

Od té doby čelil John Lennon trvalé (a často nelegální) kriminalizaci, dehonestační kampani i v médiích.

Právě tehdy se rozhodl John a Yoko, že budou protestovat nenásilím, jako Gándhí (John nosil právě proto i podobné brýle, jako Gándhí, kterého obdivoval, dnes se těmto brýlím říká "lennonky").

Jakákoliv potyčka s policií by totiž vedla k jejich okamžitému uvěznění.

Tuto metodu nenásilí převzal v r.1989 i Václav Havel, v době vrcholících protestů proti upadajícímu socialistickému režimu a komunistické straně - výzvy "nechceme násilí" zdobily mnoho tehdejších transparentů, po vzoru Hippies lidé zastrkávali květiny za štíty pohotovostních jednotek na Národní třídě, po vzoru nápadu Alana Ginsberga, který tím dal jméno protestnímu hnutí v USA - říkalo se jim květinové děti aneb Hippies.

John tak protestoval s Yoko např.ležením v posteli, kam sezvali novináře (byli velmi mediálně populární a využili toho pro dobrou věc), a dalšími podobnými akcemi.

V atmosféře trvalého mediálního i politického pronásledování nakonec kdosi vzal pistoli a Johna Lennona zastřelil (kohoutek jistě nedržela FBI, ale bez té štvanice, kdy byl John osočován, že není správným Američanem a uráží Boha, podporuje drogy a nepovolené protesty proti vládě, by k tomuto jistě nedošlo - a je úplně jedno, že tím vrahem byl psychicky nemocný muž, bez vypjaté kampaně by asi nevraždil).

 

 

- Tolik trochu osobnější historie, berte to jako "osobní vsuvku", vloženou do toho ekonomického příběhu o krizích finančních trhů a moci.

Po zralé úvaze jsem nakonec přiložil delší verzi rozhovoru se Solženicynem (i tak stále ještě hodně kráceného), neboť jeho poselství považuji pro současnou dobu za velmi důležité.

A doporučím vám ještě dva filmy: Most přes řeku Kwai zde, válečné drama zajatců, popisující do nejhlubších zákoutí duše skutečné "šílenství války", a pak jemnější ale neméně zásadní film, Takoví jsme byli, o době názorových čistek v USA po válce, zde.

Oba jste mohli vidět tento týden na českých TV.

 

( Konec vsuvky ze 70.let. )

 

----

 

Závěr

 

Jukněte například i na tento odkaz ZDE, o mučení zajatců, a zkuste to dočíst celé.

Ano, i toto je výsledkem této "naší nové svobody".

Ale nejde jen čistě o toto násilí, mnohem vážnější je to, o čem mluví Václav Havel jako o situaci post-totalitní. Tedy o mnohem skrytějším působení totality, řekněme o jakémsi "jemném ideologickém" ohřívání vody, kdy žáby ani n