BLOG ANEB ZÁPISNÍK - POKRAČOVÁNÍ č.2
Domů
ukázky prací
cine kamera C100
kamera XF100
videokurz
film Atahualpa
blog aneb zápisník 7
blog aneb zápisník 6
blog aneb zápisník 5
blog aneb zápisník 4
blog aneb zápisník 3
blog aneb zápisník 2
blog aneb zápisník 1
blog o kamerách
CP pro XHA1
 

Blog aneb zápisník - druhé pokračování, od 1.9. 2014.

Články věnující se otázkám, které mě zajímají, od techniky přes historii až k aktuálním událostem.

 

NOVINKY

 

 

VŠE SE NEUSTÁLE OPAKUJE - O UKRAJINĚ A KOSOVU, O USA A EVROPĚ

- poučení získáváme v historii, pokud se nepoučíme, jsme nuceni historii opakovat

 

článek: Srebrenica Propaganda Challenged by Independent Research (ZDE, česky ZDE)
July 28. 2005, který se věnuje válce v Bosně a Hercegovině, mimo jiné uvádí:

 

1. Zmařený mír

Americká politika podkopala OSN a Evropou zprostředkované mírové dohody, které mohly v letech 1992, nebo 1993 ukončit válku, a to se záměrem uskutečnit vojenské řešení, které následně nevyhnutelně ohrozilo tzv. "bezpečné zóny".

USA totiž usnadnily dodávky zbraní "bezpečným zónám", což je pomohlo otočit v budoucí scény bojů, které tak byly nastraženy pro ospravedlnění budoucích zásahů NATO.

Američané usnadňovali dodávky zbraní do muslimské zóny (za pomoci Herculesu C130, tuto operaci řídila US bezpečnostní agentura DIA - US Defense Intelligence Agency), řekl
prof.C. Wiebes, z oddělení zpravodajských služeb holandské vlády.

 

Stejná zpráva uvádí příklady masakrů ze strany muslimů:

"Pozoruhodný zájem o Srebrenicu ze strany US úředníků slouží k odvrácení pozornosti od dvou podobných chorvatských útoků, které se staly před a po Srebrenici a kterým Američané poskytli logistickou podporu. Útoky byly vedeny proti srbským civilistům, žijícím v chráněných pásmech OSN ve východní Slavonii a Krajině", říká profesor na univerzitě v Pensylvánii Ed Hermann, který analyzoval mediální pokrytí válečných událostí také v kosovské krizi.

 

Zpráva cituje bývalého zástupce velitele NATO v Evropě, generála Ch. Boyda:

"...chorvatský útok na srbskou enklávu v západní Slavonii vypadá, že se liší od srbských akcí v okolí Srebrenice a Žepy pouze v míře pozornosti médií a západu.

Etnická čistka nalezne odezvu pouze pokud jí páchají Srbové, ne pokud je páchána proti nim."

 

 

2. Byl počet obětí ve Srebrenici záměrně nadsazen, aby mohl začít zásah NATO?

Američané požadují po muslimech, aby bylo alespoň 5000 mrtvých ve Srebrenici, zmiňuje oficiální zpráva OSN.
 

ZDROJ: Zpráva OSN o Srebrenici (ZDE)

strana 31, bod 115., uvádí:



"28. a 29. září proběhlo jednání v Sarajevu mezi reprezentanty bosenské společnosti o mírovém balíčku, připojila se i delegace ze Srebrenici. Před jednáním se delegace setkaly v soukromí s (muslimským) prezidentem Izetbegovičem.

Někteří přeživší členové (*tehdejší) delegace ze Srebrenici uvedli, že prezident Izetbegovič jim řekl, že zjistil (he had learned that), že intervence vojsk USA v Bosně a Hercegovině je možná, ale bude uskutečněna, pouze když (but could only occure if) Srbové vtrhnou do Srebrenice a zabijí tam NEJMÉNĚ 5000 lidí (...killing at last 5000 of its people).

 

Výše citovaná studie - Srebrenica Propaganda Challenged by Independent Research (ZDE)
July 28, 2005, k tomuto uvádí:

"Obětí ve Srebrenici nebylo víc než 2000, počty obětí byly vysoce nadsazené..."

 

Dne 12.7. 2005 skupina bývalých vysokých úředníků OSN, novinářů a akademických vědců vážně zpochybnila propagandistickou verzi o Srebrenici, když prohlásili, že:

"...došlo k velkému navýšení čísel obětí, lživému zobrazování událostí vládami, nevládními organizacemi a hlavními zpravodajskými organizacemi" pokud jde o obsazení města Srebrenice bosensko-srbskými silami v roce 1995.

Srebrenická výzkumná skupina (Srebrenica Research Group), spojená se dvěma bývalými vysokými úředníky OSN
Philipem Corwinem a Carlosem M. Brancem, zveřejnila své závěry ve 200 stránkové zprávě: "Srebrenica a politika válečných zločinů".

 

Předpoklad, že srbské síly popravily 7.000 až 8.000 mužů "nebyl nikdy možný", uvedl bývalý novinář BBC Jonathan Rooper, který vyšetřoval na místě.

Ten si všiml, že v prvním srpnovém týdnu 1995 se zaregistrovalo u světové zdravotnické organizace a bosenské vlády 35.632 lidí, jako přemístěné osoby, přeživší uprchlíci ze Srebrenice. Toto číslo bylo později uváděno i ve zprávách Ammesty international i ve zprávě holandské vlády.

Rooper uvedl, že Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) i deník New York Times hlásily, že asi 3.000 muslimských vojáků, kteří se probojovali skrz Srby držené území až k muslimským liniím u Tuzly, byli také přeživší. ICRC potvrdil, že tito vojáci byli přesunuti bosenskou (muslimskou) armádou „bez informování jejich rodin“. Číslo 3.000 přeživších bylo také potvrzeno muslimským generálem Enverem Hadzihasanovicem, který svědčil u tribunálu ICTY v Haagu.


Tato čísla vyjasňují, že přinejmenším 38.000 Muslimů z původního počtu 40.000 lidí, kteří byli ve městě před obsazením enklávy, přežilo.

 

Dále k tomuto výše uvedený článek uvádí:

I přes podepsání demilitarizační dohody byly bosensko-muslimské síly ve Srebrenici dobře vyzbrojené, a v souladu s rozkazy se zabývaly provokacemi (sabotážními operacemi) proti srbským silám.

Muslimský generál Sefer Halilovic potvrdil při svém svědectví v Haagu, že ve Srebrenici bylo nejméně 5.500 členů 28. divize bosensko-muslimské armády, kterým vyjednal nejméně 8 vrtulníků plných důmyslných (výkonných/účinných) zbraní. Muslimský generál také dosvědčil, že:

"v té době /bezprostředně před zabráním Srebrenice/ bylo velké množství rozkazů k sabotážním operacím z bezpečné zóny".

To zahrnovalo také vojensky bezvýznamný útok na strategicky nedůležitou blízkou srbskou vesnici Visinica. Poslední operací byl útok na bosensko-srbské armádní jednotky (VRS) na silnici jižně od Srebrenice, právě dva dny předtím, než srbské jednotky dobyly téměř nechráněné (bez ochrany) město.

Místo toho, aby bránili město s 5.500 dobře vyzbrojenými vojáky 28.divize bosensko-muslimské armády, tak dostali Muslimové dva dny před dobytím rozkaz k evakuaci, a srbské síly v počtu asi 200 mužů vstoupily do téměř prázdného města 11.července 1995.

Tím, že vyprovokoval Srby, aby obsadili Srebrenici bez odporu, chtěl muslimský prezident Izetbegovič spustit zásah NATO.

Britský vojenský analytik Tim Ripley píše, že těsně před zabráním města Srby holandští vojáci "viděli bosensko-muslimské jednotky jak rychle unikají ze Srebrenice podél jejich pozorovacích stanovišť a nesou nové protitankové zbraně. Tyto a další podobné zprávy vzbudily u mnohých pracovníků OSN a mezinárodních novinářů podezření."

Bývalý zástupce šéfa pozorovatelů OSN
Carlos Martin Branco řekl, že:

"...muslimské síly se dokonce ani nepokusily využít těžkého dělostřelectva pod kontrolou OSN, i když k tomu měly všechny důvody. Vojenský odpor by mohl poškodit obraz "obětí" , který byl tak pečlivě budován, a který Muslimové museli za každou cenu zachovat. Byl pro ně životně důležitý."

 

Mezinárodní tribunál v Haagu (ICTY), jehož osazenstvo bylo jmenováno do značné míry Madeleine Albrightovou, tehdy americkou velvyslankyní v OSN, potvrdil politické pokyny, když podal žalobu z genocidy proti bosensko-srbským vůdcům už 27.července 1995.

Jen tři dny potom, šéf vyšetřovatelů OSN Hubert Wieland řekl novinám The Daily Telegraph (Londýn), že po pěti dnech rozhovorů s více než 20.000 uprchlíky na letišti v Tuzle:

"nenašli jsme ani jednoho přímého svědka krutostí..."

 

Richard Holbrooke řekl otevřeně BBC:

"...uvědomil jsem si, že tribunál pro válečné zločiny je velmi cenným nástrojem. Použili jsme ho, aby držel dva nejhledanější válečné zločince v Evropě mimo proces v Daytonu (Daytonská dohoda) i ke všemu co následovalo."

Co následovalo, byla řada soudních slyšení, kdy soud byl ke svědkům shovívavý, pokud poskytli svědectví vyhledávaná tribunálem pro ospravedlnění obvinění z politických důvodů.

 

3. Kdo byl muslimský prezident Izetbekovič?

Zdroj: Český rozhlas ZDE

22. října 2003


V Kovači je starý hřbitov. V době války, kdy se v obklíčeném Sarajevu ve hřbitovy proměnily i fotbalové stadiony, se Kovači proměnilo ve zvláštní hřbitov šehidů, islámských bojovníků.

Ve středu odpoledne byl na tomto hřbitově uložen do hrobu podle islámského rituálu i Alija Izetbegovič.

Na Balkáně a především v Bosně patřil Alija Izetbegovič k těm, kdo se na počátku války v Chorvatsku zasazovali o neutralitu Bosny a Hercegoviny v tomto konfliktu. Jeho snahou bylo udržet mnohonárodní Bosnu a Hercegovinu mimo konflikt, už jenom proto, že zde Muslimové měli početní převahu.

Byl naplněn obavami, že narůstající vlna srbského a chorvatského šovinismu rozbije mnohonárodnostní Jugoslávii, a s ní že skončí i sen o rovnoprávném postavení Muslimů. V tomto smyslu byl i muslimským nacionalistou.

Tváří v tvář pokusům o rozdělení Bosny a Hercegoviny mezi Velké Srbsko a Velké Chorvatsko se nepolitický intelektuál Alija Izetbegovič stal prezidentem země ve válce.

Ta ukázala i všechny jeho slabiny, především určitou nekoncepčnost, nedostatečnou schopnost organizovat a nerozhodnost v boji s korupcí a násilím ve vlastních řadách.

Byl však přesvědčivým diplomatem a přinejmenším pro multi-etnické Sarajevo a pro bosenské Muslimy se stal obdivovaným otcovským symbolem.

Válka pro něj skončila porážkou, protože v Daytonském míru byl v roce 1995 donucen přistoupit na rozdělení Bosny a Hercegoviny na dvě entity podle etnického principu.

Ještě další rok nedokázal přes vysoký věk a únavu odejít z politiky a načas se přiklonil dokonce k myšlence konfesní islamizace Bosny, což se většině bosenských Muslimů, kterým pití alkoholu vadí podstatně méně, než jakékoliv náboženské zákazy, zdálo, a to i po válce, lehce pošetilé.

 

Pro bosenské Srby a Chorvaty byl naopak nenáviděným symbolem války.

I v muslimských oddílech, jejichž byl jako prezident nejvyšším velitelem, docházelo k páchání válečných zločinů.

V politickém smyslu za ně Izetbegovič nesl plnou zodpovědnost a nikoho z informovaných proto nepřekvapilo středeční přiznání haagského tribunálu, že:

"...teprve jeho smrt zastavila vyšetřování jeho případné osobní spoluviny."

 

4. Zmanipulovaná zpráva OBSE MISE?

Zdroj: ZDE, 25. 3. 2014, Parlamentní listy

Uběhlo totiž patnáct let ode dne, kdy NATO zahájilo 78 dní trvající bombardování zbytku Jugoslávie. Vojenská akce si vyžádala tisíce civilních obětí, bombardovány byly nemocnice, školy, vlaky nebo televize.

"Oni říkají, že chtěli mír a Srbové na to nechtěli přistoupit. Jaký to byl mír?" ptal se senátor Foldyna.
Žádný národ by nepodepsal okupaci vlastní země.

7 dní po českém vstupu zavolal šéf NATO a oznámil bombardování.

Když prý nějaká bomba spadla jinam, než měla, bylo to označeno za kolaterální chybu.

"Taková kolaterální chyba, kazetová bomba, zabila v Batajnici tehdy tříletou Milici Rakić.

Já jim to nikdy neodpustím. Pokrytectví ve vztahu k mezinárodnímu právu vedlo k tomu, co se stalo na Krymu. To je důsledek."

- konstatoval Jaroslav Foldyna.

 

Na vzpomínkovém shromáždění promluvil i bývalý zpravodajský důstojník a diplomat Miroslav Polreich.

Ten promluvil o své účasti na jedné kosovské misi, kde se ocitl coby československý velvyslanec při OBSE ve Vídni.

"Ta mise měla zjistit, jaká je situace v Kosovu, jaké jsou vztahy mezi Srby a Albánci. Po asi dvou týdnech jsme na místě napsali zprávu, která mapovala skutečnou situaci v Kosovu. Když jsme se ale vrátili do Vídně a měli jsme tu zprávu schválit, zjistil jsem, že ta zpráva je jiná. Že je vylhaná, že je to podvod!"

Jednomu z těch účastníků jsem řekl: "Jste mladý člověk a jednou se budete muset rozhodnout, zda budete celý život lhát, nebo se postavíte za správnou věc," popisoval doktor Polreich.
Ten člověk zvedl ruku a řekl, že Polreich má pravdu a že také nepodepíše.

"Na to se hned přihlásil Švýcar a řekl, že jako švýcarský generál není agent NATO a nebude lhát."

Dopadlo to tak, že vedoucí té mise, Kanaďan, se omluvil a řekl, že mu:

"v Kanadě zakázali vydat to, co jsme na Kosovu skutečně viděli"

sděloval Miroslav Polreich.

Nakonec se prý sám Polreich rozhodl, že vydá vlastní zprávu, která bude situaci popisovat tak, jaká skutečně byla.

"Nato mi pak rakouský velvyslanec řekl, že to, co jsem si dovolil teď, si už nikdy nedovolím. Oni prý vědí, jak to v Praze zařídit. Přišel jsem do Prahy a první náměstek ministra zahraničí Saša Vondra dal příkaz, že už nikdy nikam nesmím vyjet. Tak jsem rezignoval na funkci,"

uvedl doktor Polreich.


Po pěti letech se prý ještě snažil znovu zprostředkovat setkání se Srby a Albánci, aby se předešlo bombardování. Česká strana včetně zpravodajských služeb a prezidenta Havla mu v tom prý zabránili, protože se radili s Německem a to si diplomatické urovnání nepřálo.

"Tehdy bylo reálně možné z naší strany zabránit bombardování, ale nestalo se. Považuji to za největší chybu ve svém životě."

dodal Miroslav Polreich v pondělí večer před srbským velvyslanectvím.

 

5/ Zmanipulovaná zpráva o masakru v Račaku, který přímo vedl k bombardování.

zdroj: Česká televize, 2008 (ZDE)

Redaktor deníku E15 Martin Ježek prostudoval životopis finské patoložky, který přináší nová fakta o vyšetřování masakru v kosovském Račaku:

Zpráva o masakru v Račaku byla zveřejněna v březnu roku 1999.

Rantaová a její kolegové zkoumali ostatky 45 kosovských Albánců, které měly 15. ledna 1999 ve vesnici Račak o život připravit srbské jednotky. Bělehrad tehdy tvrdil, že téměř všechny oběti patřily k členům povstalecké Kosovské osvobozenecké armády.

"Ta těla náležela teroristům, srbským vojákům a obyvatelům vesnice," prohlásila prý Rantaová.

 

V životopise finské patoložky se píše:

"Po přečtení zprávy byl šéf pozorovatelské mise OBSE v Kosovu Američan William Walker natolik nespokojen s jejími závěry, že zlomil tužku a hodil jí po Rantaové. Podle Walkera nebyla zpráva dostatečně přesvědčivá."

"Američané tehdy tlačili na to, aby tento masakr vyšel v co nejhorších číslech a v co nejhorším světle, především kvůli tomu, že:

"...hledali záminku pro prosazení bombardování Jugoslávie,"

říká redaktor deníku E15 Martin Ježek.

Rantaová má navíc k dispozici e-maily od úředníků finského ministerstva zahraničí, kteří na ni také naléhali, aby ve zprávě uvedla "tvrdší" závěry.

 

 

6/ České diplomatické souvislosti

Autentické svědectví z jednání české vlády v březnu 1999 poskytl tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Kavan.

"Přesně sedm dní po našem vstupu do NATO, byl to pátek, mi volal generální tajemník Javier Solana s tím, že v pondělí budou letadla NATO bombardovat Jugoslávii a že tak bylo rozhodnuto už v prosinci, kdy ještě Česká republika v alianci nebyla, a proto jsme nebyli součástí toho rozhodnutí a ani jsme o něm nebyli informováni."

Byl to šok, řekl Kavan.

Česká vláda tehdy povolila přelet letadel přes české území. Podle Kavana tak bylo rozhodnuto po mnohahodinovém traumatickém jednání tehdejší vlády Miloše Zemana.

 

Současný prezident republiky Miloš Zeman se k této věci nedávno po letech vyjádřil v rozhovoru pro Parlamentní Listy:

Jak víte, česká vláda byla poslední, doslova poslední, kdo dal svůj souhlas s přeletem letadel NATO přes české území. Tehdy jsme marně hledali spojence, který by pomohl řešit tuto situaci mírovými prostředky. Teprve později se podařilo takového spojence najít v Řecku. Možná, že si ještě vzpomenete na česko-řeckou iniciativu.

Nu a při tomto projednávání jsme byli ujištěni, že budou bombardovány pouze vojenské cíle a toto ujištění nebylo splněno.

Takže jak vidíte, slibům některých politiků se nedá tak úplně věřit.

A přímo to samotné provedení, tedy zmiňované zásahy civilních cílů, třeba nemocnice v Niši, která byla označena na střeše červeným křížem…, co to ukázalo o těch lidech, kteří tuto akci plánovali?

Pokusím se uvést pouze jediný příklad.

Generál Wesley Clark (*vrchní velitel vojsk NATO během bombardování) byl prezidentem Havlem navržen na Řád Bílého lva, nejvyšší české vyznamenání a já jsem mu toto vyznamenání jako tehdejší premiér
odmítl kontrasignovat, takže Wesley Clark žádné vyznamenání nedostal.

Mimo jiné právě kvůli těm nemocnicím.

 

7/ K uznání Kosova

Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan rovněž odsoudil, že někdejší Topolánkova vláda z výrazné iniciativy Karla Schwarzenberga uznala nezávislé Kosovo"

"A jeden z prvních ministrů zahraničí, který pak Kosovo navštívil, byl právě Karel Schwarzenberg.

Dodnes to vnímám jako ohromnou ostudu a velmi doufám, že aspoň tato vláda (*Sobotkova, r.2014) by měla veřejně uznat, že tehdejší rozhodnutí Topolánkovy vlády bylo chybné, nespravedlivé, odsouzeníhodné a měli bychom to takto nazvat"

- vyzval exministr Kavan.

 

 

Můj dovětek.


Je to smutné čtení, dodávám z sebe, zvlášť v kontextu posledních událostí na Ukrajině, kde USA "peskují Evropu", že nechce řešit tamní konflikt vojenskou silou
ZDE, naštěstí US prezident je poslední bariérou, která drží US neo-konzervativce a generály Pentagonu trochu zpět ZDE , zatímco se v Evropě opět po letech jedná o velké válce ZDE.

Divíte se ale snad někdo, že po Kosovu, Iráku, Libyi a Sýrii se nechce EU "střelit sama do nohy", destabilizací Ukrajiny a především vztahů s Ruskem? Nepamatuji se osobně, na podobně napjatou atmosféru na tomto kontinentě, od r.1986, kdy se setkal Gorbačov a Regan v Rekjavíku, což ohlásilo konec studené války.

Nyní stojíme po 28 letech na prahu války nové, v čase 200. výročí Napoleonovy bitvy u Waterloo.

Jeho porážka začala tažením na Rusko, milá Evropo, pozor tak na války, neboť vloni bylo 100. výročí začátku 1. světové války, prvního konfliktu, který zasáhl ve velkém počtu i civilisty.

 

MAKE LOVE, NOT WAR,

řekl John Lennon.

 

 

 

O PREZIDENTOVI ZEMANOVI A JEDNOM CHLAPCI, KTERÝ SE V ROCE 1945 VZBUDIL, KDYŽ KYTKY ZA OKNEM OKUSOVAL VELBLOUD...

aneb byl pan Peroutka antisemita?

 

 

K pochopení situace před vznikem 2. republiky si stačí přečíst tento kvalitní (a přitom nepříliš dlouhý) odkaz - Reflexe druhé republiky, v židovských týdenících Rozvoj a Židovské zprávy

David Grossmann, Brno 2000 -
ZDE .

Lze z něj pochopit, že tu byly různé dobové kontexty.

 

1. ÚVOD

Jednak tu byl samozřejmě vliv Německa, ale na ten nelze svést vše. I v Československu (které v té době zahrnovalo i Zakarpatskou Ukrajinu s Rusíny) existoval antisemitismus, maloměšťáctví, závist, různé nevyřízené účty z 1. republiky, historické souvislosti otázek česko-německých a česko-židovských.

Ale ke studii, která v úvodu zmiňuje vývoj antisemitismu v souvislosti s evropským kontextem takto:

Zamyslíme-li se nad tím, jaký vztah měla společnost, žijící na uzemí československé republiky, k židům, musíme si uvědomit, že tu vždy jakýsi latentní antisemitismus byl.

/ Srovnej např.: Rothkirchenová, L.: Osudy židů v Čechách a na Moravě v letech 1938-1945, In: Osud židů v protektorátu 1939-1945, Praha 1991, s. 17. Krejčová, H.: Českožidovská asimilace, První republika. In: Rybár, C.: Židovská Praha. Glosy k dějinám a kultuře. Praha 1991, str. 108-157. Pavlát, L.(ed.): Židé - dějiny a kultura, Praha 1997. K problému sčítání obyvatelstva a národnosti viz. Bubeník, J., Křesťan, J.: Zjišťování národnosti a židovská otázka. In: Postavení a osudy židovského obyvatelstva v Čechách a na Moravě v letech 1939-1945, Praha 1998, str. 11./
 

Před vznikem první republiky se asi nejsilněji projevil v období hilsneriády, ale můžeme ho podchytit i v jakémsi podvědomém vnímání okolí.

Pro Čechy byl židovský živel často spojován s němectvím a nacionálně cítící Němci v něm viděli nebezpečí liberalismu, internacionalismu a socialismu. Tyto stereotypy se projevují i za první republiky. V českém obyvatelstvu se stále hlavně spojují s protiněmeckými kampaněmi (např. uvádění německých zvukových filmů, divadelní představení Vojcek, boje o insignie na Karlově univerzitě).

I české fašistické skupiny nejdříve hlavně akcentují boj proti němectví.

Na Slovensku bylo pak židovství spojováno s Maďary a tradičně nepřátelská byla vůči židům i společnost na Podkarpatské Rusi.

Na druhou stranu byl poměr státu k židům hodně liberální. Umožňoval například přihlášení se k židovské národnosti při sčítacích akcích v roce 1921 a 1930 (ale i toto bylo chápáno jako úsilí československé administrativy odčerpat počet příslušníků německé a maďarské menšiny).

U německé menšiny se stupňující antisemitismus samozřejmě projevil po nástupu Hitlera k moci roku 1933.

Od toho data a hlavně po roce 1935, kdy v Německu začaly platit Norimberské zákony, také do Československa proudí značná část německé emigrace.

Praha se stala tranzitním centrem pro převážně židovské uprchlíky, kteří čekali na vstupní víza do Anglie a zámořských států. O tyto uprchlíky pečují převážně židovské organizace za finační podpory veřejnosti a různých humanitárních spolků.

Počet židovské a antifašisticky smýšlející emigrace v českém vnitrozemí se ještě zvýšil po anšlusu Rakouska a zabrání části československého území v roce 1938. I to samozřejmě zvyšovalo nevraživost českého obyvatelstva.

 

2. Židé v ČSR a jejich názorové proudy

Také židé netvořili "homogenní celek", existovaly tu tři hlavní proudy. Edvard Lederer ve svém článku "Židovská otázka v našem státě" vymezil tyto tři hlavní směry:

- asimilantská hnutí (nejsilnější bylo českožidovské)

- sionismus

- ortodoxní židovství

Nejostřeji proti sobě vystupovala zvláště hnutí českožidovské a sionistické. Jako platformu pro vzájemné útoky a diskuse využívala svých tiskovin, ale také nežidovských periodik. Velký prostor jim dávala například Peroutkova Přítomnost.

Problémem tehdejší doby bylo, že po zabrání Sudet Němci bylo odtamtud vystěhováno také asi 15.000 židů, kteří byli v 2. republice "emigranty", stejně jako židé utíkající z Německa a dalších zemí, což opět mělo dopad na postoje Čechů (zvýšení počtu židů v Čechách), viz dále pasáž o emigrantech.

 

3. Vznik 2. republiky

Druhá republika vznikla 1. října 1938 po zabrání Sudet, trvala do obsazení ČSR 14. března 1939, tedy pouhých 167 dní, oficiální název zněl "Česko-Slovensko".

 

30. listopadu byl prezidentem zvolen JUDr. Emil Hácha a 1. prosince byla jmenována nová vláda včele s Rudolfem Beranem, předsedou SNJ. Ve svém programovém prohlášení předneseném v poslanecké sněmovně 13. prosince říká o židech toto:

"Budeme také řešit otázku židovskou. Poměr státu k těm židům, kteří jsou již dlouho usazeni na území republiky a kteří mají positivní vztah k potřebám státu a jeho národů, nebude nepřátelský."

Toto prohlášení je ale značně ovlivněno jednáními o půjčce, která právě probíhala v Anglii, která měla být také vázána na poměr československé vlády k židům. Původní znění prohlášení mělo ještě dovětek:

"Za všech okolností musí zvláště ti z nich, kteří nesrostli s Čechy, Slováky a Rusíny, počítati s tím, že jejich postavení v našem životě a zvláště v hospodářství nesmí být neúměrné početní jejich síle, a to také v jejich zájmu vlastním."

Hned příštího dne byl ustanoven ministerský výbor, který měl za úkol vypracovat plán řešení židovských záležitostí. Pro židy mělo být uzavřeno povolání právních zástupců a podobné opatření mělo platit i pro lékaře, připravoval se zákon, který měl zabránit židům vykonávat veřejné úřady, a zákon o majetkové dávce židů.

Zároveň měli být z tohoto diskriminačního zákona vyřazeni ti židé, kteří se účastnili války
jako legionáři a příslušníci Sokola.

Na jednu stranu lze deklarace těchto opatření chápat jako jakousi úlitbu tlaku německé zahraniční politiky, pro kterou byly Beranovy výroky ve vládním prohlášení z 13. prosince zklamávající a matné. Na druhou stranu ale "Vnitřní život republiky pokračoval v odstraňování osob a institucí z první republiky. Židé odcházeli z veřejných míst, nejdříve z vyšších a nakonec i z nižších."
 

 

2. republika - 27. ledna bylo také schváleno nařízení o pobytu emigrantů.

Všechny tyto osoby byly na příkaz zemského úřadu povinny opustit československé území ve lhůtě od jednoho do šesti měsíců. 10. února pak vláda vydala upravující text:

Nařízení o přezkoumání státního občanství a o pobytu cizinců emigrantů.

Aby nařízení nemělo diskriminační prvky, bylo formulováno značně všeobecně a vztahovalo se na osoby, které nabyly státního občanství po 1. listopadu 1918, a ty, které měly své domovské právo na území, které po 30. září připadlo sousedním státům.

Zároveň však bylo připojeno ustanovení, že se revize netýká osob, jež jsou podle přezkoumatelných znaků Čechy, Slováky a Podkarpatorusy.

Za přezkoumatelné znaky se považovala národnost udaná při sčítaní lidu roku 1930 nebo např. školské vzdělání, účast v kulturních nebo jiných národních institucích.

 

V těchto ustanoveních je ještě cítit, že vláda diferencuje mezi židy, a tak mohla dávat jistou naději českožidovské myšlence, ale již 16. února byl schválen program SNJ:

"Jest proto… Židy pokládati za národ zvláštní, ať užívají kteréhokoliv jazyka. Jejich právní postavení bude upraveno zákonem… Nemohou mít účast na státní a veřejné správě a buďtež zbaveni všeho vlivu na duševní a fyzickou kulturu národa"

Toto je jakési vyvrcholení politiky vládních kruhů vůči židům. Jedná se o úplné vyloučení židů z občanského života a počíná se kolem nich vytvářet jakési právní ghetto. Na druhou stranu ale za druhé republiky nikdy nebyly zavedeny Norimberské zákony.
 

 

4. DOBOVÉ NÁZORY O ŽIDECH

Dobře je ilustruje následné prohlášení českožidovského hnutí (které se snažilo začlenit do národa českého - zdroj viz odkazovaná studie pod nadpisem článku):

Nenápadnost a splynutí s českým okolím byl program asimilantů. Reagují tak vlastně na příčinu antisemitismu, kterou sami deklarovali, a tou měla být židovská výstřednost.

"Židé měli a mají býti vždycky málo nápadní a pokud možno nejméně na sebe upozorňovati. Ženy…nemají stavět na odiv bohatství svých toalet a šperků… Nafintěnost židovských žen způsobilo již mnoho zlé krve..."

Můžeme toto chápat jako výzvu: Buďme průměrní.

Zároveň však tato prohlášení reflektují silný důvod nevraživosti značné části české společnosti, který právě spočíval nejspíše ve stereotypu bohatého žida s odlišným chováním.

 

Jako příklad uvádí studie názor Dr. Drachovského, profesora Univerzity Karlovy:

"Rozptýlit (je) jak v povoláních, tak v národě, aby se nestali cizorodým tělesem."

 

Podobně se vyjadřoval i pan Peroutka, v lednu 1938 (před zabráním Sudet) v Přítomnosti. Hlavní podstatu imunity českého národa vůči brutálnímu antisemitismu vidí v tom, že:

"...podíl židů na veřejném životě nepřesahuje určité rozumné procento. Kdyby jednou přestoupil, také v tomto rozumném národě by se nepochybně zdvihla bouře."

Strach z židů je, podle Peroutky, znakem slabého národa, který jim nedokáže konkurovat:

"… ale český národ je silný a konkurence schopný, a proto v něm není antisemitismus, protože ho židé prostě neovládají."

Přejímá zde i Peroutka stereotyp o snaze židů někoho ovládat?

"Soužití židů s naším národem děje se podle zvláštních zákonů, z nichž nejhlavnější je snad nenápadnost."

...a proto jim doporučuje, aby nežádali pohostinství pro uprchlíky z jiných zemí:

"Musí se tedy naši židé zajímati více o svou košili než o cizí kabát." / zdroj viz studie /

 

Tento Peroutkův článek vzbudil velký rozruch. Peroutka se k tomuto tématu ještě jednou vrací. Chápe předchozí úvahy jako pokus o radu, kterou si vynucuje židům nepříznivě nakloněná doba.

Znovu zdůrazňuje, že český národ snese volnou konkurenci s židy a nemusí se uchylovat k umělým prostředkům regulace. Omezovat chce jen židovskou emigraci. Také vidí nebezpečí v asimilaci německých židů k českému národu (zvětšilo by se židovské procento):

"Antisemitismus v mysli mnohých není nic jiného, než jedno z opatření na podporu jejich stavu, na omezení konkurence."

/*to je třeba chápat i v rámci jednotlivých povolání, např. prestižních - lékař, právník, atd. /

A nárůst počtů židů by mohl svědčit o strachu z konkurence a tím i snahu se jí zbavit. Rovněž cítí, že židé jsou v české společnosti stále chápani jako cizinci:

"Lidé nepřestávají ani nejčeštější židy od Čechů odlišovat."

Z dnešního hlediska lze chápat některé Peroutkovy výroky v těchto článcích jako protižidovské, ale snad chtěl upozornit na rozdílnost postavení židů v Československu a v Německu. Přesto vlastně tento postoj liberála a demokrata vypovídá o situaci těsně před vznikem druhé republiky.

 

 

Proti názoru českožidovského hnutí (asimilantských hnutí) stojí především názory sionistů.

Již v říjnu se v Židovských zprávách objeví rubrika "Svět je veliký", která později změní jméno na "Židé na celém světě." Jejím úkolem je informovat o možnostech vystěhování (a to nejen do Palestiny.) Objevují se v ní články věnované jednotlivým zemím a to převážně v zámoří a to jak Austrálii tak i v jižní a severní Americe. V nich je popsán charakter a podnebí těch kterých zemí. Ale hlavně jaký je vztah místního obyvatelstva k židům. Jaké jsou možnosti emigrace do těchto zemí. Různé kontaktní adresy. Možnosti získání práce a podobně.

Přestože sionisté chápou emigraci jako jeden z hlavních cílů svého snažení, trvají na její dobrovolnosti:

"Židovské zástupy budou trvat na své rovnoprávnosti. I v otázce vystěhovalectví, jež musí být právem nikoli povinností."

Tak reagují na prohlášení části českého tisku, který požadoval vystěhování všech židů.

Ortodoxní židé (předpokládejme) preferovali vytváření uzavřených náboženských komunit, nikoliv nenápadné začlenění do společnosti nebo emigraci.

 

 

5. Vyjádření prezidenta Zemana

Je možné, že prezident Zeman citoval z nepřesných zdrojů (na internetu jsme zaznamenal názor, že šlo o dobovou literaturu z dob socialismu, tehdejší režim neměl důvod mít Peroutku v lásce), ovšem z výše uvedeného je zřejmé, že ti, kteří by chtěli slovíčkařit, by mohli najít (z dnešního pohledu) protižidovské výroky různých autorů, nejen Peroutky.

/ Většina tisku i intelektuálů brojila proti židům a Masarykovi už za hilsneriády, kde se T.G. Masaryk zastal žida, neprávem obviněného z rituální vraždy dívky.

Připomíná to poněkud dnešní postoj tisku k prezidentovi Zemanovi, který se zastává Ruska, které prý mělo "rituálně zavraždit svobodu a demokracii na Ukrajině", ačkoliv tam USA podpořily násilný puč nacistických banderovců proti legálně zvolenému prezidentovi, který odmítl "zfušovanou nabídku EU jako nevýhodnou", jak řekl diplomaticky Henry Kissinger: EU zavinila, že jednání "o přidružení" přerostlo v krizi. Viz aktuální a otevřené odkazy ZDE, ZDE a ZDE, z posledního odkazu ocitujme vyjádření bývalého společníka Sorose, tedy finančníka Jim Rogerse v prestižním ekonomickém listu Business Insider:

"It sounds like you have been reading American propaganda too much. This all started with America, with that diplomat in Washington [Victoria Nuland, the Asst. Secretary of State]; they have her on tape. We were the ones who were very aggressive. We're the ones who said, 'We're going to overthrow this government, we don't like this government, even though it was elected. They are fools and we don't like them, so we're going to get rid of them.' We were the aggressive ones. Crimea has been part of Russia for centuries. If it weren't for [Nikita] Khrushchev getting drunk one night, it would still have been part of Russia. That election was in process, anyway. Everybody would rather be part of Russia than Ukraine. Ukraine is one of the worst-managed countries I've ever seen. Of course people want to get out of Ukraine. You would, too. It's a disaster. And Russia has been much more prosperous.").

Podstatnější je ale podle mě smysl prezidentova vyjádření, který volal po cíleném boji širší koalice zemí pod hlavičkou OSN, které by vedly "přesné útoky na výcvikové tábory teroristů ISIL", atd.

Ponechme stranou, kdo ISIL přivedl na svět (dle různých pramenů z internetu vznikl v důsledku akcí Spojených států, především "absurdní okupace Íráku v r.2003", jejich věznice v Iráku, kde se rebelové potkávali a vzdělávali, výcvikových táborů umírněných syrských rebelů, kteří "přešli k ISIL, odešli nebo zmizeli neznámo kam..." - ZDE, rozuměj tomu tak, že podle US senátora Rand Paula ZDE (čas 18:40) dodaly U.S. jen v posledním roce na 600tun zbraní přímo ISIL), je to bolestivá historie, ne nepodobná Libyi nebo akcím US v Afhánistánu v 80.letech min. století.

(kde USA začaly vyzbrojovat poprvé islámské radikály - džihádisty, aby napadli Rusko z jihu, ze směru Kavkazu, viz kniha A. Clarka, poradce v otázkách terorismu tří US prezidentů - s názvem "Strategie války proti terorismu", kde zmiňuje počátek Al Kajdy jako uskupení, které vzniklo z podpory CIA s pomocí voj. instruktorů US a pakistánské tajné služby proti Rusku, které se snažilo potlačit islámské radikály v Afghánistánu - zda zde byla dřív slepice nebo vejce je velká otázka; skvělá analýza ZDE ).

 

Zeman chtěl vyjádřit státnický postoj, když srovnal vojenskou teroristickou muslimskou chuntu ISIL se situací před nástupem nacismu - ovšem nejsem si jistý, že v dnešním propojeném světě dokáže přesvědčit Spojené státy, aby dokázaly přesvědčit "přátele petrodolaru" Saudskou Arábii a Katar, a také Turecko a Izrael, aby přestaly pomáhat této radikální islámské voj. chuntě.

Saudi a Katar podporují ISIL (proti Sýrii a Íránu) z důvodu pěstování wahábismu (oni si říkají salafí), tedy velmi ortodoxního druhu muslimské víry, která jde přímo proti ideálům západní společnosti, druhým důvodem je souboj sunitů a šíitů (obdoba Římskokatolické a Pravoslavné křesťanské církve, které se spolu hádají už od r.1054), Sýrie a Írán jsou pro ně odpadlíci od správné víry.

Turecko podporuje ISIL, jelikož nechce přijít o část jižního území, dík možnému uznání Kurdské státnosti (vznik Kurdistánu podporují i USA, pro ropovod do Evropy).

Izrael podporuje ISIL, aby získal "páku" na Írán, se kterým se dlouhodobě nenávidí (původem konfliktu je ale akce MI6 a CIA, tedy provedený státní převrat v r.1953 v Íránu, kdy svrhli Mosadeka kvůli lichvářským ziskům z íránské ropy;, místním lidem nechávali ze zisků naprosté minimum...).

Netuším tedy, jak by chtěl prezident Zeman přesvědčit tyto země, že mají přestat pomáhat, financovat nebo vyzbrojovat ISIL, prostě chtěl říct něco státnického, což zase tolik nevadí, pokud tuto jeho akci srovnám např. s poslední "sebe-upozorňovací akci" pana Klause, kdy osvobodil ve své amnestii i prokazatelné velké ekonomické zločince, a to dokonce abolicí (zastavením řízení, které se ještě nedostalo ani před soud, tedy nešlo o amnestii - prominutí trestu).

Ale pana Zemana si vážím, pro jeho rozumný postoj ke konceptu Evropské bezpečnosti, který prostě musí zahrnovat Rusko a dialog s ním (ne, nikdo si Rusko neidealizuje, stejně jako si neidealizuji USA nebo Británii), jak vyjádřil i bývalý US ambasador v Moskvě (1987-1991) John Matlock, který označil rozšiřování NATO k Ruským hranicím za konfrontační přístup západu ZDE.

 

6. Nakonec o tom velbloudovi

Je to známá historka z knihy Miloše Formana, kdy koncem války nedaleko Brna zjistil (jako chlapec), že před chalupou stojí velbloud. Po čase se prý dozvěděl, že "aktivní Češi a Moravané, kteří potřebovali na poslední chvíli získat válečné zásluhy za odboj", postříleli v revolučním nadšení r.1945 obsluhu německého cirkusu, zvířata se prý rozutekla (v Brně bylo mnoho Němců, historicky).

Berme to jako názor ne-historika (není to zcela ověřená událost), opět je mnohem důležitější smysl této historky (a ten je pravdivý, dle mnoha vyprávění i v mé rodině):

Prostě Češi a Moravané si rádi občas přisadí (viz tábor v Letech u Písku), a pak se tváří, že to Němci, my jsme stateční a nikdy jsme nikdo nekolaborovali...

Situace s židy za 2. republiky je tak určitě dílem atmosféry tehdejší Evropy (a v tomto kontextu je třeba posuzovat i výroky různých lidí), ovšem na druhou stranu se vždy našli Češi a Moravané, kteří záviděli bohatství, postavení, kterým vadila obchodní konkurence a kteří si tedy rádi přisadili, když už "za to mohli Němci".

A takto chápu historku o velbloudovi já osobně - ne vždy jsme my sami bez viny.

 

7. Intelektuálové vs. prezident Zeman

Postojů prezidenta Zemana si zatím osobně vážím, protože vidím snahu o objektivitu v mnoha záležitostech, kde je mnohem méně egoistický, než předchozí prezident Klaus, ovšem i mistr tesař se někdy utne - mezinárodní koalice proti ISIL už existuje a státnické návrhy v tomto směru by mohly být trochu realističtější.

Ovšem co se týče novinářů a především českých intelektuálů, kteří pravidelně píší do novin, komentují a blogují - tak tady je až na pár výjimek situace zcela tragická. Maloměšťáctví, lokajství, provinční malost a neochota spravedlivě posuzovat situace v kontextu VŠECH FAKTŮ jsou bohužel naprostou normou.

 

Čest výjimkám - osobně se skláním např. před Terezou Spencerovou a jejími podrobnými přehledy s mnoha odkazy na zahraniční zdroje, obdivuji pana Robejška, který si opravdu servítky nebere ale přitom je věcí velmi znalý, rád čtu texty prof. Zeleného, HLUBOCE SMEKÁM nad prací některých blogerů - např. vlkovobloguje.wordpress.com odvádějí práci, kterou by měla dělat některá za to placená média v našem mainstremu, také práce Lenky Procházkové (proti smlouvě TTIP a Evropu zotročující ISDS doložce i v dalších věcech je záslužná - viz její souhrnný a pěkný článek ZDE ).

 

Každopádně intelektuálům naprosto chybí NADHLED a smysl pro proporce - prezidenta Zemana kritizují kvůli každé maličkosti, jeho předchůdce (neprávem a často zcela nekriticky) mediálně prakticky zbožňovali.

Kde byli tito novináři a intelektuálové, když se kritizovaly události 11. září v USA, dodnes řádně nevyšetřené ( ZDE svědčí přímý svědek událostí)? Kde byli, když v r.2006 vysoce postavený důstojník CIA obvinil G. Bushe, D. Rumsfelda a D. Cheney z lhaní Kongresu a vyprovokování lživé války v Iráku (2003)?

/ V r. 2006 byla hlavním tématem magazínu Foreign Affairs výpověď Paula R. Pillara, vedoucího oddělení zpravodajských služeb CIA pro Blízký východ a jižní Asii v letech 2000 - 2005: Bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.

Zdroj zde: 17. 2. 2007 - Jana Ridvanová, Intervence Spojených států po druhé světové válce,
Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr /

 

Kdy byli tito intelektuálové, když USA vojska střílely do lidí v Libyi, v rozporu s mezinárodním právem i v rozporu s mandátem OSN? (svědectví o tomto najdete ve videu novinářky o dva blogy níže)

Proč mlčeli tito lidé, když se moci na Ukrajině násilně chopila neonacistická organizace Pravého sektoru, se svými spřátelenými oligarchy (z nichž ten nejbohatší je současně předsedou ukrajinského židovského kongresu, jaký paradox, když Pravý sektor útočil na Židy na Ukrajině a několik z nich zabil na ulici zcela bez příčiny, jen z rasových důvodů)?

Pamětník hovoří o nacistech (banderovcích) z Ukrajiny, Litvy a Estonska jako o nejhorších nacistických dozorcích, jejichž brutalita byla mnohem horší než brutalita německých dozorců (13:18  ZDE , interview České televize z 26.1.2015 k 70. výročí holokaustu).

Znamená "demokracie a svoboda" možnost podepsat smlouvu s EU, ale i možnost ji odmítnout???

Projděte si novinové zprávy z této doby, je to zoufalá práce, zaujatá a velmi nadržující jen jedné straně, nedá se to číst. Protestovali snad intelektuálové stejně, jako dnes proti prezidentovi Zemanovi? Nikoliv, pokrytecky mlčeli.

 

Obžaloba českých intelektuálů je pro mě osobně dlouhá, zajímají se pouze o to, kolikrát je pozvou do TV, aby je pozvali i příště, aby získali rozhovor s politikem, článek v novinách, ale plují po povrchu s proudem, v posledním roce už to nemohu číst, jak zoufale nekvalitní jsou jejich články, analýzy, atd.

V tomto pro mě pokračuje marasmus druhé poloviny 90.let s Klausem, který pohřbil pravici v Česku na dno obchodně-loajální žumpy, politická strana se stala místem kšeftů a prebend (nezasloužených výhod a zisků), novináři se tomu zcela přizpůsobili a pohřbili svou čest, už dávno.

Kdo si vzpomene na všechny ty články, zakrývající obrovské nehospodárnosti a neefektivnosti v řízení státu, řekněme od r.1998? Jednostranná kritika ČSSD se tehdy stala mediální normou, přitom to bylo dědictví druhé poloviny 90.let, které spustilo první krizi v českých bankách, kterou museli tehdy sociální demokraté v čele se Zemanem řešit.

 

V tomto opravdu nesahají prezidentovi Zemanovi jeho kritici skutečně "ani po kotníky", už jen za tu otázku prezidenta na setkání NATO - kde máte důkazy o invazi ruské armády na Ukrajině?

Po vylhaných válkách a svrhávání vlád v Iráku, Libyi, Afghánistánu, Sýrii, kde došlo jen k vzestupu terorismu a globálních hrozeb, za cenu obrovských ztrát civilních životů, je tato otázka zcela na místě.

Převrat na Ukrajině, kde byl přes veškeré dohody s EU svržen prezident, jen pro správnou ekonomickou analýzu zpackané smlouvy EU, která ignorovala reálie UA ekonomiky (nabídla pouhých 600mil za ztrátu ruského trhu, i když Janukovyč požadoval 15-20mld USD; nyní platí EU, MMF a USA již kolem 17mld USD, za zemi v podstatně horším stavu, kterou už nikdo neudrží pohromadě, podobně jako Irák; přitom dohoda s EU byla na žádost nového UA prezidenta, který se dostal k moci v rozporu s Ústavou  pouhými 73pct hlasů ač ústava předepisuje 75pct, pozastavena - tedy vlastně převzal postoj Janukovyče), celá tatonásilná akce (a střílení do zad vlastních lidí - útok pod cizí vlajkou) nese všechny známé znaky klasických zmanipulovaných vládních převratů v režii CIA a Národní nadace USA "pro demokracii", viz dobře zdokumentované akce USA v Íránu 1953 nebo ve Venezuele cca v r.2002, to včetně manipulací mediálních, připisování útoků druhé straně, atd.

Nedivím se doktorovi Marku Orbetlovi a jeho slovenskému následovníkovi, že zjistili, že NATO se stalo zločineckou organizací, provokující konflikty v mnoha zemích, se statisíci mrtvými civilistů, nikoliv z obranných ale imperiálních důvodů, především získání surovin cizích zemí.

Aby se Obama neomlouval za 5let za akce Spojených států na Ukrajině (NATO a USA chtěly Krym a oslabit spolupráci EU a Ruska) stejně, jako se nyní G. Bush omlouvá v souvislosti se vznikem ISIL za válku v Iráku ZDE,

/ kde vše zbaběle hází na "pochybení zpravodajských služeb", i když  výpověď Paula R. Pillara v magazínu Foreign Affairs, vedoucího oddělení zpravodajských služeb CIA pro Blízký východ a jižní Asii v letech 2000 - 2005, ho usvědčuje ze záměrné lži /

Prý: My jsme nevěděli, co to způsobí. A loajální novináři a intelektuálové to kryli - ZDE .

 

Dovětek

Přesně v tomto smyslu chápu prezidentovu kritiku českých intelektuálů, jejich "fascinaci", v drtivé většině jejich jednoznačně proti-ruský postoj neodpovídá totiž realitě ani faktům, jak o průběhu krize na Ukrajině, tak o krizi na Středním východě (vzniku a vyzbrojení ISIL), tyto postoje opravdu připomínají postoje proti-židovské, před 2.sv.válkou.

Přesně stejně neodpovídaly faktům postoje české společnosti např. v Hilsneriádě, kde byl neprávem obviněn žid z rituální vraždy mladé dívky, tehdy se ho "proti všem" zastal prof. T.G.Masaryk, málem ho to stálo kariéru vysokoškolského profesora, všichni na něj až zběsile útočili, probíhala štvavá kampaň v novinách. Každý přece tehdy věděl, co jsou židé zač!

Rusko dnes prý "rituálně zavraždilo svobodu a demokracii na Ukrajině", čteme snad každý den, ovšem stejně jako ve zmíněné Hilsneriádě nám dnes prezident republiky připomíná, že tento postoj NAPROSTO neodpovídá faktům. Intelektuálové ale nehledí na fakta: "každý přece ví, co je Rusko zač!"

 

Historie vzniku bezpečnostní hrozby ISIL nebo nedávná historie vytvoření krize kolem nepodepsání zcela nevýhodné smlouvy o přidružení Ukrajiny k EU jsou plné mýtů, mediálních masáží nepravdivými informacemi, na čtenáře a diváky TV zpráv padají přímo laviny nepravd.

Puč na Ukrajině vznikl jednoznačně s podporou USA (ZDE), s porušením ukrajinské ústavy při odvolání prezidenta (nebyla splněna podmínka 75pct hlasů), s nerespektováním demokracie (prezidentova odmítnutí naprosto nevýhodné smlouvy s EU, která tvrdohlavě nekompenzovala ztráty vystoupení země z celní unie s Ruskem; dnes už EU platí víc, než tehdy Janukovyč požadoval, ovšem za zemi ve válce, s mnoha škodami a obrovskými příkopy nepřátelství, tento přehlíživý postoj EU k zájmům Ukrajiny oprávněně kritizují velcí politici Západu, např. H. Kissinger, jako příčinu krize).

V tomto kontextu je třeba posuzovat referendum obyvatel na Krymu, stejně tak brutální sestřelení letu MH17, kde je vážné podezření, že jde o záměrnou provokaci banderovského režimu, který veřejně hlásá fašistické ideje. Podobně jako vůdcové ISIL, kteří "chtějí vyhladit všechny nevěřící, klidně 500mil obyvatel EU", tak banderovci "chtějí vyhladit vše ruské na Ukrajině, klidně polovinu národa, tedy 20mil obyvatel, nikoho nelitujte", konec citace.

 

Zcela konfrontační rozšiřování NATO k samým hranicím Ruska a neonacistické banderovské ideje daly vzniknout tomuto vážnému konfliktu s Ruskem, došlo k roztrhání a zničení země, podobně jako v Iráku nebo Libyi, kde také došlo k zásahům NATO a USA v rozporu s mezinárodním právem.

Uvidíme, jaké verze těchto událostí nám budou nabízet čeští novináři a intelektuálové, jak budou zohledňovat postoje prezidenta k Rusku, který "nestojí v davu ječících, kteří žádají popravu Hilsnera alias Ruska, natruc všem faktům".

Všichni přece víme..., nebo ne?

 

 

 

 

ÚŽASNÁ KNIHA O PRVNÍ VÁLCE V ZÁLIVU (1990-1991), O IRÁKU:

"CO NEZAVÁLY PÍSKY MEZOPOTÁMIE (ČEŠI A IRÁK 1990-2010)"

NAPSALI JI AUTOŘI Miroslav BELICA a Tomáš BELICA (otec a syn, oba znají tuto zemi osobně a dlouhodobě),

s podtitulem: "Lekce z manipulace a servility".

 

Doufám, že mi autoři odpustí, když zde jako ochutnávku uvedu stručný nástin, jak viděli oni první válku v Iráku a důvody, které k ní vedly, jde o velmi čtivý materiál, který převážně vychází z informací z jejich knihy, byť jsem ojediněle informace doplnil.

 

PRVNÍ VÁLKA V ZÁLIVU (1990-1991)

V době euforie z pádu východního bloku a "říše zla" Sovětského svazu napadl Irák stát Kuvajt.

Co tomu předcházelo, jak se stal Saddám Husajn, do této doby chráněnec obou supervelmocí (Británie a USA) a klíčový spojenec republikánských administrativ USA ve válce proti Íránu, prakticky "ideálním nepřítelem", na kterého v následujících letech půjde svalit prakticky cokoliv?

 

1/ Úvod.

Osmiletá válka Iráku a Íránu, kdy byl Saddám Husajn ideálním spojencem Západu v boji proti Chomejního islámské revoluci (*která reagovala na svržení vlády Mosaddeka v Íránu v r.1953, kdy CIA a MI6 svrhnuly oblíbeného premiéra, protože požadoval změnit poměr rozdělování zisků z ropy z lichvářských 80:20 ve prospěch Západu na spravedlivých 50:50, jako měli tehdy Arabové), vyčerpala irácké rozpočtové přebytky 39mld usd a skončila s 50mld usd deficitu. Iráčtí vojáci snili o zajištěném životě a prosperitě, ovšem po návratu z války je čekala jen nezaměstnanost a živoření.

Nakupené zadlužení a problémy země se rozhodl řešit Saddám Husajn invazí do Kuvajtu.

 

2/ Historické pozadí vzniku státu Kuvajt.

Vztahy mezi Irákem a Kuvajtem neměly nikdy standardní charakter, ani hraniční linie nebyla jednoznačně dána. Po staletí náleželo okresní městečko Kuvajt k otomanské irácké provincii Basra.
 

Po pádu otomanské říše (1914) si Britové vymohli mandátní správu nad Irákem a zároveň vyhlásili svůj protektorát nad Kuvajtem. Hranici určili Britové zcela svévolně, zakotvili ji v tzv. Ukairském protokolu (1922).

Iráku přiřkli na jihu jen bažinatý terén a mělčiny, kde nemohl vybudovat rozsáhlý a moderní námořní přístav, jejich země se tak nemohla stát plnohodnotným námořním státem. Británie si hodlala pojistit své budoucí postavení v Perském zálivu.

Žádný z iráckých vůdců nikdy vznik Kuvajtu neuznal, první irácký prezident Abdul Karím Kásim po svržení britské monarchie a
vyhlášení republiky v r.1958 dokonce v roce vyhlášení suverenity Kuvajtu (1961) naznačil možnost anexe území, které historicky náleželo k Basře.

Británie tomu ovšem předešla vysláním britských expedičních sborů do Kuvajtu.

 

3/ Ekonomické a diplomatické souvislosti vzniku války proti Kuvajtu.

Po skončení války Iráku proti Íránu v r.1988 se hned druhý den rozhodl Kuvajt navýšit v rozporu s dohodami OPEC produkci ropy, což znamenalo nadprodukci této suroviny a pád její ceny.


Cena spadla z 21 usd na dobové minimum 11 usd za barel ropy, což pro Irák znamenalo roční ztrátu 14mld usd.

 

BYLA SNAD MANIPULACE CENY ROPY ZÁMĚRNOU SABOTÁŽÍ KUVAJTSKÉHO EMÍRA?

Íráčané během okupace Kuvajtu nalezli v sídle tamní státní bezpečnosti záznam z jednání jejího šéfa Fahda Ahmeda Al-Fahda
s tehdejším ředitelem CIA W. Websterem, proběhlo ve Washingtonu v r.1989, píše se v něm, že:


"...USA a Kuvajt se dohodli na společném postupu vůči Iráku, na využití zhoršení jeho ekonomické situace k vytvoření tlaku na Iráckou vládu s cílem delimitace jeho hranice."
 

/ zdroj: Válka v Perském zálivu. Tajná dokumentace - Guerre du Golfe. Le Dossier Secret - Salinger, Laurent, Paříž 1991 /

 

Napětí mezi Irákem a Kuvajtem vzrostlo v létě r.1990, Saddám Husajn žádal arabské země o zprostředkování setkání s kuvajtským emírem, chtěl dohodnout odložení nebo odepsání části dluhu.
Žádal 10mld půjčku a delimitaci ropného pole v Jižní Rumajle.
K dohodě nedošlo, nebyly to přeci arabští vládcové, kdo vybízel Irák k napadení Íránu.

 

25. června 1990

jednal Saddám o propadu ropy a vztazích s Kuvajtem s US velvyslankyní APRIL GLASPIEOVOU.

Ministerstvo zahraničí zakázalo zveřejnit obsah schůzky, záznam schůzky se přesto objevil v tisku, obsah byl také potvrzen o 20let později, uniklými depešemi na serveru Wikileaks.

Saddám v rozhovoru sondoval, , jaká by byla reakce USA, pokud by jednání s Kuvajtem nedopadla, když by Irák "obhajoval svoje historické nároky vůči Kuvajtu, na celistvý Irák, v souladu s přáním všech Iráčanů."

Bylo to zcela nedvojsmyslné vyjádření, kde celistvý Irák znamenal jednoznačně obsazení Kuvajtu,neboť Iráčané žili v tradici, že Kuvajt je historicky jejich území.

US velvyslankyně Glaspieová reagovala vyjádřením, že:

"Spojených států se kuvajtská otázka nijak netýká."

Což Saddám Husajn pochopil jako zelenou k útoku na Kuvajt.
 



Dva dny před invazí potvrdil tento postoj USA i náměstek US ministra zahraničí pro Blízký východ

JOHN KELLY, řekl v Kongresu 31. července 1990 (to už stály Irácké jednotky na hranicích s Kuvajtem):

"USA nemají žádné závazky ohledně obrany Kuvajtu, USA nezamýšlejí bránit Kuvajt v případě napadení ze strany Iráku."

Kelly přitom sám jednal jen před několika měsíci v Bagdádu přímo se Saddámem, kde lichotivě hovořil o Iráku, jako o "zklidňující síle v zálivu".

 

4/ Taktika invaze a její průběh.

Saddám Husajn tak musel dojít k závěru, že když se s emírem Kuvajtu nedohodne o odložení splatnosti dluhu, bude mu Západ tolerovat "malou agresi", zabrání (dříve sporných) ropných polí v jižní Rumajle, získání Bubijánu.

Takže se rozhodl nejlépe zabrat celý Kuvajt a při následných jednáních ustoupit a ponechat si Rumajlu a Bubiján.


Letitý sen Iráčanů, tedy získání přístupu k vodám zálivu a rozšíření ložisek ropy se zdál být na dosah.

 

100.000 mužů irácké armády okupovalo 2. srpna 1990 během čtyř hodin Kuvajt.

Jordánský král Husajn a palestinský vůdce Ararfat se snažili urovnat konflikt (stažení iráckých vojsk) s pomocí dosažení ústupků, k čemuž byl Irák připraven.

Ovšem egyptský prezident, který vedl narychlo svolaný arabský summit v Káhiře, neskončil politickým řešením (ústupky), došlo k patu a akce Iráku byla odsouzena.

Později se ukázalo, že Spojené státy odpustily Egyptu za tuto službu dluh 7mld usd, navíc Kuvajt a další země zálivu nabídly Egyptu půjčku 5mld usd.
 


12. srpna 1990 nabídl Irák politické řešení, stažení vojsk z Kuvajtu za podmínky, že se také Izrael stáhne z arabských okupovaných území, které dobyl v r.1967, a že se Sýrie stáhne z Libanonu. Irák argumentoval, že by všechny okupace v regionu měly být řešeny na stejném principu.
 

Se svým návrhem neuspěl, dotčené státy a USA nabídku ignorovaly.

 

5/ Reakce USA

V případě reakce USA na okupaci Kuvajtu se Saddám osudově přepočítal, G. Bush (starší) reagoval v tomto případě mimořádně rozhodně a zásadově, což bylo ve velkém kontrastu k předchozímu postoji Washingtonu, který signalizoval naprostý nezájem o otázku Kuvajtu.

Možná v záblesku jakéhosi tušení (budoucí role Iráku v nové situaci ve světě) se USA rozhodly, že agrese Iráku proti Kuvajtu bude "exemplárním příkladem nové morálky Západu, který již nedopustí druhý Mnichov" (který kdysi předznamenal druhou světovou válku, spojenci zradili malou zemi v srdci Evropy a prodali ji za příslib míru pro své země Hitlerovi).

K řešení přispělo i naléhání britské premiérky Thatcherové, která jako první přirovnala Saddáma Husajna k Hitlerovi.

Prezident Bush vyhlásil, že na žádný kompromis nepřistoupí. Sledoval strategické cíle, tedy posílení role USA v nové světové situaci (po konci studené války se Sovětským svazem) a omezení přístupu Iráku ke zdrojům ropy.

 


Bush chtěl vytvořit co nejširší alianci proti Iráku, pod hlavičou OSN.

Klíčový pro tuto operaci byl souhlas Saudské Arábie, která měla poskytnout území pro vojenské základny spojenců, aby válka byla rychlá a ztráty na životech malé.

Saudský král se ale do spolupráce nehrnul, obával se reakce muslimů na přítomnost nevěřících nedaleko svatých míst islámu.

K souhlasu ho přiměl až Bush, když ho vystrašil (nepravdivými) informacemi o snaze iráckých sil dobýt saudsko-arabská ropná pole. Dočasný souhlas s pobytem US vojsk byl vydán, jsou tam dodnes.

 

 

6/ Vojenské tažení proti Iráku - operace Pouštní bouře

První US voják dorazil do Saudské Arábie už 8.srpna.


2. srpna přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 660, odsuzující vpád iráckých vojsk do Kuvajtu a požadující jejich stažení.


Rezoluce 661 zakázala veškerý vývoz ropy z Iráku a okupovaného Kuvajtu, zakázala dovoz veškerého zboží kromě potravin a léků. Byly zmrazeny irácké vklady v bankách.

(Kromě jiného byla zastavena i dodávka ropy za 40mld dolarů do Československa, která byla dojednána jako splátka iráckého dluhu.)



Souhlas s použitím síly vydala OSN po čtyřech měsících,

byla to historická událost, ke které došlo teprve podruhé v historii OSN (prvním případem byla rezoluce o použití síly korejské krizi, při hlasování tehdy chyběl Sovětský svaz, Čínu tehdy zastupoval Tchaiwan).


V textu rezoluce OSN č.678 se termín síla nevyskytuje, je zde formulace o "použití všechn nezbytných prostředků", s textem souhlasili všichni stálí členové RB s výjimkou Číny, která při hlasování chyběla.


Nejzažším termínem stažení iráckých vojsk byl stanoven 15.leden 1991.


 

K prosazení této rezoluce nelitovaly Spojené státy uplatnit mnoho prostředků (někdo by to mohl nazvat uplácením):

- Čína získala za "absenci" poprvé od událostí na náměstí Nebeského klidu úvěr od Světové banky 140mil usd (byl vyřízený za týden).
 

- Etiopii, Kolumbii a Zairu byly za souhlas poskytnuty nové úvěry SB a potravinová pomoc, byl upraven režim splátek u MMF.
 

- Sovětský svaz získal za souhlas s rezolucí od ministra zahraničí Saudské arábie 1mld usd úvěr, Kuvajt a SAE poskytly další 4mld usd. Po hlasování USA zlepšily podmínky úvěrů na potraviny a zemědělské produkty.
 

- Egyptu za souhlas prominuly USA dluhy 7mld usd, další země prominuly pohledávky za 4mld usd.
 

- Sýrie za souhlas získala mnohamilionové dodávky zbraní, přestože byla na seznamu zemí podporující terorismus.
 

- Izrael za souhlas získal kromě standardní každoroční pomoci od USA (5mld) okamžitou platbu 600mil usd a příslib navýšení pomoci na 13mld usd.
 

- Kuba odmítla udělit souhlas s rezolucí.
 

- Jemen odmítl souhlas s rezolucí, US velvyslanec sdělil velvyslanci Jemenu, že to bylo jejich nejdražší "ne" v historii. Byla zrušena rozvojová pomoc Jemenu (70mil usd), 900.000 pracovníků muselo okamžitě opustit Saudskou Arábii.

- organizaci OSN byla okamžitě proplacena polovina dlužné částky od USA na příspěvek na provoz, tedy 187mil usd.


/ citace dle Grant Wakefield: A contemporary chronolgy of Iraq /



Stanoviska Číny a Sovětského svazu plynula z jejich oslabené pozice, Gorbačov se potýkal s rozpadajícím se impériem Sovětského svazu, takže přistoupil na porušení spojenecké smlouvy s Irákem.
Čína se snažila vetovat použití síly, ovšem vzhledem k nedávným událostem z náměstí Nebeského klidu, kde došlo k potlačení demonstrací vojskem, nakonec upřednostnila absenci při hlasování.

Británie se nikdy nesmířila se ztrátou mandátu nad Irákem, s ní neměl Bush starší žádný problém, od druhé světové války pojil Británii s USA koncept "zvláštních vztahů" (který vymyslel W. Churchill), takže následovala většinou věrně svého spojence USA, málo kdy s otázkami.


Francie nebyla v otázce použití síly proti Iráku nikdy jednotná, prezident Mitterrnad dokonce připustil na půdě OSN legitimitu některých iráckých nároků na území Kuvajtu, ministr obrany podal dokonce na protest proti válce v Iráku demisi, ale celkový postoj Francie nakonec sdílel postoj "obnovy suverenity Kuvajtu všemi prostředky".

 

7/ Postoj Československa.

Československo pod dojmem sametové revoluce vnímalo tyto události okrajově.

V. Havel v té době vyzýval (*idealisticky) k zastavení zbrojení, rozpouštěl československé zbrojovky, vyzýval mocnosti k rozpuštění vojenských paktů, jak Varšavské smlouvy tak Severo-atlantické aliance NATO.

Irák byl důležitým obchodním parterem Československa, byla to jediná země v regionu, kde jsme měli zastoupení, Irák otevřel velvyslanectví v Moskvě, druhé otevřené bylo v Praze. Ale Československo samozřejmě napadení Kuvajtu odsoudilo, dík vlastní zkušenosti s Mnichovem r.1938 a Sovětskou okupací v r.1968.


Československo v Iráku (zemi s druhými největšími zásobami ropy na světě) vybudovalo 60pct kapacit na zpracování ropy, byly zde i další investice v civilní i vojenské oblasti, měli jsme zde výborné postavení, vzhledem k velikosti našeho státu.


O iráckém baasistickém režimu, který krutě potlačoval opozici, samozřejmě Československo vědělo. Saddám měl i silné antikomunistické postoje, v ČSSR tak našly úkryt mnozí iráčtí komunisté nebo pronásledovaní kurdští aktivisté.

Odstup od tamní vládnoucí strany Baas si držela i tehdejší KSČ, proti třeba Sýrii, kde představitelé strany Baas byli zváni na sjezdy KSČ a Československo mělo se Sýrií uzavřenu i tradiční socialistickou smlouvu "O přátelství a pomoci".

Irák byl i přes tyto postoje Saddáma Husajna naším významným hospodářským parterem, vzhledem k pravidelným platbám, hospodářskému potenciálu země a výjimečným perspektivám.


Pohled na válku v Kuvajtu tak zdaleka nebyl u nás černobílý, přišli jsme o naše výjimečné postavení, zakázky, v r. 2006 jsme dokonce odpustili Iráku dluhy za miliardy usd a navíc tu byly naše náklady vojenských misí, USA nás v této zemi odsunuly na samotnou periferii zájmu, tedy "černé scénáře" ekonomické spolupráce s Irákem se vyplnily.

V. Havel přitom v květnu 1990 měl informace o situaci v Iráku, jednal v Praze s opozicí, Vlasteneckého svazu Kurdistánu, situace ale byla nepřehledná a na misce vah převážil postoj Iráku, který nechtěl stáhnout svá vojska z Kuvajtu (Saddám v tomto nechtěl ztratit svou tvář).
 

Nakonec Československo do Iráku vyslalo prapor protichemické jednotky (180mužů).

Ukázalo se, že zprávy, že by Saddám mohl použít chemické zbraně, byly liché, dobře věděl, že by to mělo velmi vážné následky pro jeho zemi. Nepoužil je ani v této ani v následující válce v r.2003, kdy jeho zemi napadnul už pod zcela smyšlenými důvody Bush mladší.


Naši chemici a jejich měření ale nakonec posloužili jiné věci, díky nim byly zbořeny některé mýty kolem "nemoci veteránů ze zálivu", díky naší jednotce se tak těmto veteránům dostalo nakonec lepšího zacházení.

 

-------

Konec ukázky, této vysoce zajímavé knihy, která má i stejně zajímavou "sestru", která se jmenuje "Naši lidí v Kaddáfího Libyi", mohu také doporučit (od stejných autorů).

 

 

Druhá válka v Iráku pak byla zcela odlišným podnikem, nově o ní informují v Británii v lednu 2015 například takto - Za vznik islámské vojenské junty ISIL může podle expertů, kteří chystají velmi "tvrdou zprávu", absurdní invaze USA do Iráku v r. 2003 -  ZDE .

 

 

 

CO PŘINESL LEDEN V NEKLIDNÉ EVROPĚ?  (2015/01)

Telegraficky:

1. Nejzásadnější sdělení se týká strategické suroviny - plynu (ZDE).

Ceny zemního plynu v Evropě prudce rostou - Rusko totiž oznámilo, že ukončí dodávky zemního plynu přes Ukrajinu a veškerý ruský plyn (pro jih EU) bude do budoucna proudit přes Turecko, které Moskva očividně považuje za spolehlivějšího partnera než Kyjev (a EU obecně).

"Tranzitní rizika pro evropské spotřebitele na území Ukrajiny dál trvají," cituje agentura Bloomberg šéfa Gazpromu Alexeje Millera. "Jiná možnost neexistuje," vysvětlil viceprezidentovi Evropské komise pro energetickou unii Maroši Šefčovičovi, který do Moskvy přijel jednat o alternativních dodávkách plynu pro jihovýchodní členy EU v době, kdy Rusko na počátku prosince ukončilo projekt plynovodu South Stream. Nahradilo jej Blue Streamem, jímž pod Černým mořem poputuje do Turecka 63 miliard krychlových metrů plynu. Podle Millera je nyní na Evropské unii, aby si "vybudovala potřebnou infrastrukturu vedoucí k turecko-řeckým hranicím".

Co bylo důvodem zrušení projektu plynovodu South Stream, ze strany EU?

S vysokou pravděpodobností šlo o možnost zachovat Ukrajině alespoň nějakou možnost "přikrádat si plyn" a získávat alespoň nějaké příjmy za tranzit plynu. To po vybudování ropovodu do Turecka (odhadem v r.2020) definitivně skončí.

 

2. Postoj Ruska k Ukrajině a chybějící koncept evropské bezpečnosti

Se stále nemění.

Ačkoliv nás média opakovaně ládují informacemi o tom, že Rusko chce rozšířit sféru svého vlivu (ZDE), pravdou je, že po r.1989 Rusko "propustilo" mnoho zemí, bez nejmenších problémů. Naopak EU a především NATO se neustále rozšiřuje - slova V. Havla z r.1990, že evropská bezpečnost nemůže stát ne bývalých vojenských blocích Varšavské smlouvy a NATO, byla rychle zapomenuta. První válka v Iráku (1991) a válka v Bosně a Kosovu ukázala, že EU není schopná vytvořit systém evropské bezpečnosti.

Převládající vliv (a technologický náskok) USA tak převládl v NATO, což se tragicky ukázalo v druhé válce v Iráku (2003), která byla spuštěna na základě vylhaných důvodů (detaily ZDE), tato válka předurčila trajektorii, na jejíž výslednici je dnes mnoho rozbitých zemí Středního východu a severu Afriky (Afghánistán - vzestup Tálibánu ZDE a vzestup produkce drog, v Iráku vzestup ISIL, zničená Libye a rozbitá Sýrie), i Britský královský vojenský institut zkonstatoval, že tato válka byla vážnou strategickou chybou, kdy za obrovské peníze jsme získali jen vzestup terorismu a globálních hrozeb. Na cestě je nyní mnoho uprchlíků do Evropy a celá Evropa se děsí (ZDE) a řeší, co s nimi.

To je výsledek chybějící koncepce evropské bezpečnosti, které se chopili US jestřábové se svými britskými kamarády ZDE (zásadní dokument z r.2000 je ZDE, je o bezpečnosti USA, nikoliv EU, to je ta tragédie - drobnost, které si v Bruselu nikdo nevšiml).

Rusko opakovaně sděluje, že nemá zájem o východní regiony Ukrajiny, ale že nedopustí, aby tamní rusky-mluvící Ukrajinci byly zmasakrováni těžkou vojenskou technikou, po vzoru útoku Gruzie na Jižní Osetii v r.2008. V lednu spouští Porošenko (podle mnohých loutka, vedená s pomocí Jaceňuka a Turčinova zájmy jiných zemí) vojenskou ofenzivu proti vzbouřeným východním republikám (ZDE). Rusko ho varuje, že případný tvrdý vojenský zásah proti vzbouřencům bude mít vážné dopady na Ukrajinskou státnost (ZDE).

Nebral bych to na lehkou váhu, Ukrajina je bankrot, EU nemá peníze (rozhodně ne 50mld USD, které požaduje finančník Soros pro ukrajinskou ekonomiku), odstřihnutí strategických produktovodů přes Ukrajinu může tuto zemi přivést k naprostému rozpadu. To ale nebrání US generálům, aby zde hájili zájmy USA ZDE (znovu zopakuji, nikoliv zájmy EU).

 

3. Protesty proti obchodní dohodě TTIP mezi US a EU se neustále rozšiřují.

V Británii vyšel článek - dohoda TTIP zotročí Evropu (česky ZDE)

Doložka ISDS o nadřazenosti US korporací nad právem EU se zdá být třetím hřebíčkem do rakve EU projektu. Po chybějící koncepci evropské bezpečnosti, která by po ukončení studené války umožnila zahrnout i Rusko (tedy s vyloučením NATO, organizace z dob studené války, což požadoval svého času i V. Havel jako jediný možný evropský koncept, který by vyřešil problém s Ruskem), po chybějící EU koncepci pro války na Středním východě a souvisejícím problému běženců, převážně muslimského vyznání, přichází obchodní dohoda, která neruší celní bariéry, ale umožňuje žalovat státy EU z důvodu snížení očekávaných zisků EU korporací, z důvodu ochrany přírody, ochrany zaměstnanců (ochrana zdraví, možnost zakládat odbory, uzavírat kolektivní smlouvy), apod.

Tedy jde o přímou snahu demontovat ochranné prvky Evropy, ať už ve vztahu k životnímu prostředí nebo k lidem, vytvoření speciálního soudnictví (jednokolové, bez možnosti odvolání) na bázi korporátních arbitrážních soudů.

Zde mohu v klidu říct, že jde O SVINSTVO VŠECH SVINSTEV, které na nás valí naši američtí spojenci. Není bez zajímavosti, že Francie ohlásila nepodepsání doložky ISDS (ZDE) a také podporu Palestinců a jejich žádosti u OSN pro začlenění Palestiny pod mezinárodní soud, což umožní soudit izraelské vojáky za zločiny v Gaze (ZDE).

Protestujte, dvě petice proti doložce ISDS podepsalo už 2mil lidí, petici proti TTIP v cz verzi najdete ZDE.

 

4. ISIL, Izrael a Mezinárodní soud v Haagu, je NATO obranná nebo útočná aliance?

Výsledkem US války proti terorismu, která začala v dodnes řádně nevyšetřeném útoku 11.9. 2001 (nizozemský vědec a mnoho odborníků z oboru stavitelství tvrdí, že tři výškové budovy z oceli nepadají za průměrných 11sec do samých základů bez použití výbušnin, což naznačuje, že mohlo jít o inside job aneb o částečnou operaci pod cizí vlajkou), je vzestup terorismu na celém Středním východě, tedy především jde o vzestup uskupení ISIL v američany "osvobozeném" Iráku a Sýrii.

Umírnění rebelové v Sýrii hromadně přebíhají k muslimské vojenské chuntě ISIL (ZDE) a chystají útok na Libanon, což nijak nebrání USA, aby těmto umírněným rebelům v Sýrii dodávaly dále zbraně ZDE (a vyzbrojovaly tak přímo ISIL, to vše po útocích ve Francii).

Izrael ohlásil, že chce omezit možnosti financování mezinárodního soudu v Haagu, kvůli jeho přístupu k začlenění Palestinců ZDE (jak demokratické rozhodnutí).

Stále se tak nabízí otázka, zda koncept evropské bezpečnosti, který by zahrnoval i Rusko (a který navrhoval po r.1989 i V. Havel), nebyl v 90.letech realizovaný pro neschopnost zemí EU, nebo zda ho zablokovaly postoje USA, Británie a Izraele.

Je tu totiž možnost, že především naši američtí spojenci si nepřejí, aby Evropa a Rusko utvořily klidný, stabilní a prosperující celek.

 

Nasvědčuje tomu i vyjádření vysokého důstojníka České armády, velitele misí v Bosně, Kosovu, který po vypuknutí konfliktu na Ukrajině vydal emotivní osobní prohlášení ZDE.

Souvisí s tím i podivné útoky na prezidenty zemí EU, kteří nepodporují sankce. Zmiňme i podivnou smrt francouzského ropného magnáta v Moskvě ZDE (za kterou prý mohl opilý pluhař, jenže ten opilý nebyl),  útoky ve Francii proti redakci okrajového časopisu dokonaly obrat postojů neposlušné Francie (která odmítala sankce a nechce podepsat doložku ISDS smlouvy TTIP, viz odkazy výše).

Útoky na prezidenty zemí, kteří odmítají sankce proti Rusku, mají svůj "typizovaný průběh", který nelze přehlédnout. Viz Maďarský prezident ZDE, nebo článek proti českému prezidentovi Zemanovi, který cituje novináře ze slovenského deníku N (ZDE), který je ovšem ze 100pct financovaný tamní US ambasádou, viz obrázek v odkazu - zcela vpravo (ZDE).

Toto schéma dokresluje článek z významné US univerzity, který po výzkumu, jak se v USA přijímají rozhodnutí, zjistil, že USA už nejsou demokracií (ZDE).

Není nakonec něco pravdivého na prohlášení bývalého vysokého člena Al Kajdy, který tvrdí, že koncept ISIL vzešel z rukou USA a Izraele, kteří tímto chtějí oslabit své odvěké nepřátele, tedy Rusko, Írán a Sýrii? Téměř hodinový rozhovor s tímto šejkem najdete se slovenskými titulky ZDE.

Koneckonců, útok na Libanon (jehož Izrael považuje také za nepřítele) tomu nasvědčuje, stejně tak válka na Ukrajině, spuštěná po násilném puči, o kterém kupodivu nikdo v EU nechce vědět, jak začal, tedy kdo střílel do zad lidem na Majdanu (ZDE).

Musíme se tak neustále pánů v Bruselu ptát, čí zájmy hájí. Opravdu hájí evropské zájmy, nebo jsou zkorumpovaní a hájí zájmy USA?

Pokud budou lidé k tomuto všemu mlčet, může se stát, že namísto prosperity a spolupráce všech evropských zemí (včetně Ruska, které do Evropy jednoznačně patří) zavládne v Evropě zmar, nezaměstnanost, islámští běženci z Iráku, Sýrie a Libye mohou ohrozit naši bezpečnost, profitovat budou USA a Izrael, kteří přistoupí k druhému kroku - akcím proti Íránu, Indii a Číně.

Bude zajímavé sledovat postoje Ruska k ofenzivě na Ukrajině, Turecka k válce s ISIL a postoje  Izraele a USA k válce s ISIL, je zřejmé, že USA potřebují úspěch petrodolaru, což zcela perfektně rozebral ve 40min rozhovoru pro seriozní TV v USA dlouholetý specialista z Wall Street, který např. byl u uzavření dohody mezi Spojenými státy a Saudskou Arábií koncem 70.let, kdy se Amerika zavázala chránit tamní královskou rodinu (i vojensky) výměnou za výhradní obchodování ropy v petrodolaru -  ZDE.

Nevím, do jaké míry si Evropané uvědomují, že bojovníci na Donbasu bojují i za naši svobodu, protože pokud by se povedlo Američanům vyvolat s pomocí Banderovců a fašistů na Ukrajině válku s Ruskem, pak by konflikt poškodil nevratně nejen nás, ale následně i další "odbojné země", které nechtějí už nadále živit petrodolary - tedy Írán, následně Indii a Čínu. Rusko je na řadě jako první, pokud se udrží, přežije i Evropa, pokud padne, je pak velká šance, že padnou i další země, vše je propojené.

Skoro se nabízí parafrázovat slavnou větu z druhé světové války, z letecké bitvy o Anglii - "V historii lidských konfliktů ještě nikdy nevděčilo tak mnoho lidí za tak mnoho takové nepočetné skupině."

(...jako jsou dnes obránci a lidé Donbasu a Luhanska).

Je smutné, že kdysi nejsvobodnější země světa spolupracuje s fašisty a banderovci na vyvolání nového velkého konfliktu v Evropě, ve válce proti obyčejným lidem, kteří se nechtějí podrobit vrahům a teroristům - následovníkům zločince Bandery.

 

 

Závěr

Je jisté, že r.2015 (a z našeho pohledu především schválení smlouvy TTIP se zotročující doložkou ISDS) bude rokem zlomovým, kde se rozhodnou trajektorie, na několik desetiletí dopředu.

Evropa a Rusko mohou spolupracovat a prosperovat, ale někomu se to nelíbí.

Rusko se tak může otočit k Indii, Číně, Turecku, Brazílii a dalším zemím, zatímco Evropa se ocitne v nouzi, včetně strategických surovin. USA a Izrael mohou ovládnout Střední východ a sever Afriky, za úplatek Francii a Německu (podíl na ropné kořisti) a za podpis TTIP smlouvy mohou udržet svůj gigantický dluh (nyní přes 18bilionů dolarů).

Ale máme na výběr, např. Řecko a Turecko už svou alternativní nabídku dostaly. Roztrhne se tedy projekt EU? A ke komu se připojí země střední Evropy, k Německu a Francii nebo K Rusko-Asijskému společenství BRICS? Kudy povede nová hranice Západu a Asie - bude členem BRICS třeba Itálie, Řecko, Maďarsko nebo Turecko?

Bude to každopádně zajímavé, dluhů máme totiž všichni nějak příliš.

 

 

Doplněno 24.1. 2014 - pohled JACK MATLOCK a skvělá analýza novináře Jana Petránka:

 

Co na situaci na Ukrajině říká JACK MATLOCK, bývalý US velvyslanec v Sovětském svazu (1987 - 1991)?       

- US a NATO jsou plně odpovědné za ukrajinskou krizi. Proč? (celý článek najdete ZDE)

 

- Bylo to vše totálně předvídatelné. Důvod, proč mnozí z nás (já osobně, George Kennan, mnozí z nás...) argumentovali v 90.letech proti rozšiřování NATO na východ /stejný názor měl v těchto letech i V. Havel/  byl ten, abychom předešli právě takové situaci, která nastala dnes.

Jakmile se NATO rozšiřuje na východ, nastane chvíle, kdy se dostane příliš blízko k Ruským hranicím, a Rusové v tomto postupu rozpoznají nepřátelský akt. V tu chvíli stanoví hranice (rozšiřování NATO) a budou dalšímu rozšiřování bránit veškerou silou, kterou mají. To se stalo právě teď s Ukrajinou.

 

"Do not expand NATO eastward. Find a different way to protect eastern Europe, a way that includes Russia.

Otherwise, eventually there’s going to be a confrontation, because there is a red line, as far as any Russian government is concerned, when it comes to Ukraine and Georgia and other former republics of the Soviet Union."

"The reason many of us—myself, George Kennan, many of us—argued against NATO expansion in the ’90s was precisely to avoid the sort of situation we have today. It was totally predictable. If we start expanding NATO, as we get closer to the Russian border, they are going to consider this a hostile act. And at some point, they will draw a line, and they will do anything within their power to keep it from going any further. That’s what we’re seeing today."
 

- pokud byste se mě zeptal, jako US velvyslance v Moskvě v r.1991, zda existuje závazek US politiků, že se nebude NATO rozšiřovat na východ, odpovím ano. Nebyla to klasická smlouva, ale džentlmenská dohoda s Gorbačovem (popisuje v článku některé rozhovory, co přesně v nich zaznělo, viz odkaz).

- Najděte jiný způsob zajištění bezpečnosti v Evropě, který bude zahrnovat i Rusko, jiný než  NATO. Expanze NATO směrem na východ musí skončit.

 

Jack Matlock, U.S. ambassador to the Soviet Union from 1987 to 1991, says that the U.S. and NATO are to blame for the Ukraine crisis.
 


-----

 

Skvělá analýza novináře Jana Petránka, o situaci na Blízkém a Středním východě, o Rusku, Indii a Číně, o Evropě (EU) a Ukrajině.

Nedbejte bulvárního nadpisu (ten jediný není z pera pana Petránka, je dílem nějaké "prodejem novin" zaslepené novinářky) a přečtěte si tuto skvělou analýzu ZDE.

 

 

 

 

 

 

NEW YORK TIMES (21. 12. 2014):  Obama omlouvá odporné zločiny mučení, bez právního a morálního vyrovnání se s nimi ale nemůže US národ jít dál.

Velmi ostře napsaný článek v NYT ( ZDE ) zmiňuje např.:

pan Obama řekl několikrát, že "se musíme dívat dopředu a ne zpět", jako by tyto pohledy byly neslučitelné. Ony nejsou. Národ se nemůže posunout vpřed žádným smysluplným způsobem bez vyrovnání se právně i morálně s odpornými činy, které byly autorizovány falešným zdáním legality, vyjádřeným americkými muži i ženami od nejvyšších úrovní vlády až k těm nejnižším.

These are, simply, crimes.

They are prohibited by federal law, ...they are also banned by the Convention Against Torture, the international treaty that the United States ratified in 1994 and that requires prosecution of any acts of torture.

So it is no wonder that today’s blinkered apologists are desperate to call these acts anything but torture, which they clearly were. As the report reveals, these claims fail for a simple reason: C.I.A. officials admitted at the time that what they intended to do was illegal.

The question everyone will want answered, of course, is: Who should be held accountable?

That will depend on what an investigation finds, and as hard as it is to imagine Mr. Obama having the political courage to order a new investigation, it is harder to imagine a criminal probe of the actions of a former president.

But any credible investigation should include former Vice President Dick Cheney; Mr. Cheney’s chief of staff, David Addington; the former C.I.A. director George Tenet; and John Yoo and Jay Bybee, the Office of Legal Counsel lawyers who drafted what became known as the torture memos. There are many more names that could be considered, including Jose Rodriguez Jr., the C.I.A. official who ordered the destruction of the videotapes; the psychologists who devised the torture regimen; and the C.I.A. employees who carried out that regimen.

 

volně přeloženo:

Jsou to jednoduše zločiny.

Jsou zakázány federálním zákonem, ...jsou také zakázány Úmluvou proti mučení, mezinárodní smlouvou, kterou Spojené státy ratifikovaly v roce 1994 a která vyžaduje stíhání případných mučení.

Není tedy divu, že dnešní zaslepení obhájci se zoufale vyhýbají pojmenování těchto aktů jako mučení, kterým ale tyto akty jednoznačně byly. Jak zpráva ukazuje, tato tvrzení ale selhávají z prostého důvodu: CIA úředníci dříve už připustili, že co zamýšlejí udělat je protiprávní.

Otázkou, na kterou by každý chtěl znát odpověď, samozřejmě je: Kdo by měl být zodpovědný?

To bude záležet na tom, co zjistí vyšetřování, ale i když je velmi těžké si představit, že pan Obama bude mít politickou kuráž nařídit nové vyšetřování, ještě těžší je si představit trestní stíhání bývalého prezidenta.

Ale každé důvěryhodné vyšetřování by mělo zahrnovat bývalého viceprezidenta Dick Cheney, náčelník štábu David Addington, bývalého šéfa C.I.A. George Tenet, John Yoo a Jay Bybee z právního oddělení, kteří vypracovali to, co se stalo známé jako memorandum o mučení.

Existuje mnoho dalších jmen, které by měly být vyšetřovány, včetně José Rodriguez Jr., CIA úředníka, který nařídil zničení videokazet se záznamy mučení, také psychologové, kteří sestavili režim mučení a C.I.A. zaměstnanci, kteří tento režim prováděli.

 

Můj dovětek:

Budou mít USA sílu odsoudit válečné zločince? To je velká otázka, nevím. Ale tento článek, publikovaný v tak exponovaném předvánočním duchu naznačuje, že v USA rozhodně existují lidé, kteří si uvědomují ztrátu morálního kreditu Spojených států, která nastala od roku 2001, kdy začaly zmanipulované akce US neo-konzervativců.

Popřejme těmto lidem sílu, aby vrátili Spojené státy na cestu práva a spravedlnosti, což je základní předpoklad pro návrat morálního kreditu této vyspělé země.

 

 

TROCHA NEVÁNOČNÍHO ČTENÍ:

Kuala Lumpur, 2012 -  je to oficiální, George W. Bush je válečný zločinec.

převzato z OrgoNet - český zdroj ZDE, originální zdroj ZDE

 

aktuální (15.12. 2014) a zásadně související informace je ZDE :

The Congressional report on torture confirms that Al Qaeda was not involved in the attacks of September 11, by Thierry Meyssan.

Publicly released excerpts of the report of the Senate Committee on
the CIA’s secret torture program reveal a vast criminal organization. Thierry Meyssan has read for you the 525 pages of this document. He found evidence of what he has been saying for years...

zleva: Donald Rumsfeld, G. W. Bush, Dick Cheney

 

- Bývalý americký prezident a sedm klíčových členů jeho vlády byli včera vůbec poprvé na světě (v pátek 11. 5. 2012) shledáni vinnými z válečných zločinů.

- G. W. Bush, Dick Cheney, Donald Rumsfeld a jejich poradci Alberto Gonzales, David Addington, William Haynes, Jay Bybee a John Yoo byli souzeni in absentia
v Malajsii.

- Soud se konal v Kuala Lumpur a vyslechl výpovědi svědků z obětí mučení, které utrpěli z rukou amerických vojáků a spojenců v Iráků a Afghánistánu.

 

- Tribunál se konal z iniciativy bývalého premiéra Malajsie, Mahathira Mohamada, který neochvějně vystupoval proti Amerikou vedené invazi vojsk do Iráku v roce 2003.
 

- Expert na válečné zločiny a právník Francis Boyle, profesor mezinárodního práva na Univerzitě v Illinois, na Americké právnické koleji, byl součástí týmu žalobců. Po procesu řekl:

"Toto je první soudní usvědčení těchto lidí ve světě vůbec."

  

Podrobnosti najdete ZDE

 

Osobně jen dodám, že nad Ukrajinou byl v létě 2014 sestřelen právě let Malajsiských aerolinií MH17.
 

 

 

 

 

PROCHÁZKA SVĚTEM MOŽNÉ ALTERNATIVNÍ REALITY - POTŘEBUJEME JEŠTĚ FAKTA?

Hlavní otázkou poslední doby je (a týká se to nejen konfliktu na Ukrajině, ale i na Blízkém a Středním Východě a dalších zemí) zda v západních zemích ještě potřebujeme k něčemu fakta?

- tedy ověřené a doložené informace o různých událostech, nebo zda si vystačíme s naší mediální "realitou".

 

PŘEHLED DOSTUPNÝCH FAKTŮ o klíčových událostech (2001 - 2014):

 

1. Události 11. 9. (2001)

- Máme zde vládní zprávu USA a jejích dvou hlavních vyšetřovacích komisí, případ se nikdy nedostal před nezávislý soud, který by mohl prozkoumat důkazy a vznést obvinění proti konkrétním pachatelům.

- Proti závěrům těchto dvou komisí vystoupilo mnoho odborníků (z oboru stavitelství, vědců, atd.), kteří žádají nové prozkoumání událostí. Vadí jim především fakt, že byly okamžitě po události zničeny klíčové důkazy (především nosné sloupy budov, byly tři měsíce po pádu tří mrakodrapů roztaveny v Číně), což odporuje všem předpisům o vyšetřování takových událostí.

- Nizozemský vědec analyzoval vzorek prachu (o kterém je známo přesně kdy a jak byl získaný) a po půl roční práci a 1,5roku nezávislé oponentury vydal vědeckou zprávu, že během pádu budov byla využita vojenská (velmi moderní) výbušnina NANOTERMIT, která se využívá i např. jako raketové palivo. Použité množství odhadl v několika desítkách tun! (ZDE)

- Např. VUT v Brně (renomovaná instituce) provedlo studii různých scénářů pádu výškových ocelových budov, i s pomocí EU počítačových modelů, používaných při konstrukci domů. A i při zohlednění mnoha různých variant studie nikdy nedokázala dosáhnout časů pádů kolem 10-11 vteřin, pád by musel trvat od 70 do 115 vteřin a budovy by nespadly celé, jak se stalo 11.9.

Závěr těchto českých vědců zněl jasně - práce dvou US vládních komisí předkládá jako vysvětlení scénáře, které odporují minimálně třem přírodním zákonům, tedy nemohou být pravdivé. I zde zazněla podpora návrhu znovu otevřít vyšetřování (detaily ZDE).

- velmi zajímavý rozhovor o tomto s dlouholetým znalcem islámské problematiky je ZDE .

- do budovy Pentagonu mělo prý narazit velké dopravní letadlo. Ovšem vláda USA utajila záznamy z asi dvaceti kamer, které toto místo zabíraly, a první fotografie z místa naprosto nenasvědčují tomu, že zde havarovalo velké dopravní letadlo (jeho trup je velmi lehký a při střetu s budovou by se odlomily jeho křehké části - především výškovka a směrovka a obě křídla, která nemohla proniknout do objektu, zeď spadla až o 20min později).

Viz toto foto, povšimněte si například nepoškozených špulek s kabely, v místě dopadu:

Klikněte pro zvětšení velmi výmluvného obrázku vlevo (kde je např. pravé křídlo dopravního letounu?).

 

2. VÁLKA V IRÁKU (2003)

S tehdejší US administrativou (vedenou G. W. Bushem) se rozešel např. dlouholetý bezpečností poradce (tří US prezidentů) pro otázky terorismu, pan R. Clark, který např. osobně velel obranným operacím v Bílém domě dne 11.9.2001. Napsal o tom skvělou knihu - Strategie války proti terorismu, kde nesouhlasí s válkou v Iráku (ZDE).

-

V r. 2006 byla hlavním tématem magazínu Foreign Affairs výpověď Paula R. Pillara, vedoucího oddělení zpravodajských služeb CIA pro Blízký východ a jižní Asii v letech 2000 - 2005:

Bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou.

Pillar pokračuje: „Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem, což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává: „Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy: „Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství.“ Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že „Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy („bulletproof evidence“) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna. Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli. Z toho plyne, že prakticky všichni nejvyšší činitelé Bushovy administrativy byli jejich komplicové, neboť k dokumentům měli přístup“.

"Tyto dokumenty měly ale jen za následek podráždění neokonzervativců, kteří v Pentagonu zřídili malou kancelář, jejímž úkolem bylo „zmírňovat“ tento zásadní rozpor mezi zpravodajskými službami a prohlášeními G. Bushe,“ což znamenalo shromaždovat analýzy, které by administrativě nahrávaly v jejím úsilí a rozptylovaly pochybnosti o nutnosti intervence do Iráku. Myslím, že celou záležitost vystihuje výrok nejméně nadšeného (bývalého) člena Bushovy administrativy Colina Powella, který Feithovu skupinu nazval „Gestapo office".


Nikoho teď už snad nepřekvapí silná slova, kterými bývalý pracovník CIA končí své svědectví. „Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že
53 procent Američanů by podpořilo obvinění Bushe z velezrady, kdyby se našly důkazy, že národu lhal. Je to tedy na těch 53 procentech lidí, aby rozhodli zda „Gestapo Office“ byla založena, aby dodávala oficiální, ale klamné informace. Můj názor je, že tito bývalí funkcionáři administrativ Ronalda Reagana, Bushe Sr., a nejnověji Bushe Jr. dali právní podobu něčemu, co se nedá nazvat jinak než „BIG LIE“ - velkou lží, tedy tomu, co totalitární režimy v minulosti dovedly do dokonalosti“.

Je také nutné si uvědomit, že muslimové nezačali protestovat proti americké zahraniční politice až za prezidenta Bushe a nekončí svou kritiku na hranicích Iráku nebo Afghánistánu. Pamatují si, kdo podporoval Írán za dob šáha a Saddáma Husajna v jeho největších zločinech včetně války proti Íránu a plynových útoků na kurdské obyvatelstvo. Nezapomínají na to, kdo dal dohromady a financoval armády nejradikálnějších mudžahedínů pro boj proti bývalému SSSR v Afghánistánu. A také mají přehled o metodách a dopadech americké zahraniční politiky mimo arabský svět.

 

zdroj Britské listy:

17. 2. 2007 - Jana Ridvanová, Intervence Spojených států po druhé světové válce,
Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr

-

Třetím mnou vybraným kritikem války v Iráku (která dala vzniknout jak nezanedbatelné části ohromnému US dluhu 17bilionů dolarů, tak teroristickému uskupení ISIL) je opravdu velmi významný US generál Wesley Clark, který mluví v roce 2007 o politickém puči v USA

 - v češtině ZDE .

- Selhání US zpravodajských služeb bylo (vzhledem k výše řečenému) zdá se organizované, zpravodajské služby selhaly jak v r.2001, tak v roce 2003 - v otázce ZHN, "pojízdných chemických laboratoří se sarinem" (což se ukázalo jako lživé tvrzení, byly to přenosové vozy irácké televize), což nedávno odvážně připomněl i český prezident Miloš Zeman při setkání NATO ve Skotsku, když NATO chtělo (opět bez důkazů) podepsat usnesení, že Rusko provedlo invazi na Ukrajinu.

V Afghánistánu je nyní (v r.2014) na vzestupu zcela nedemokratická skupina Taliban ZDE a produkce opia je na svém historickém maximu - ZDE .

V Iráku nyní vládne muslimská teroristická vojenská chunta ISIL ZDE.

Války v Afghánistánu a Iráku byly "prvním kolem budování chaosu", jak o něm mluvil generál Wesley Clark, nevedly ke snížení terorismu a k blahobytu, ale ke značnému zvýšení terorismu (dnešní ISIL) a nárůstu chudoby, která následně žene tamní lidi do náruče radikálních uskupení, kteří jim slibují zajištění klidu a jídla.

 

 

3. Válka v Jižní Osetii a první kolo hospodářské krize v EU (2008)

- Válka v Jižní Osetii byla v režii Bushovy administrativy.

- Její velká fáze vznikla v noci ze 7. na 8. 8. 2008 (v den zahájení olympiády v Číně), dne 7. 8. skončilo podle zástupce Ruské Federace v OSN pana Čurkina štábní cvičení USA a Gruzie s názvem "Okamžitá reakce", kde bylo 1000 US vojenských poradců.

Celá situace vznikla jako reakce na odtržení Kosova, Jižní Osetinci se dlouhodobě chtěli připojit k Rusku, měli už o tom jedno referendum. Druhé referendum vyhlásili v roce 2006 (inspirováni Kosovem, kde Západ i rozsudek OSN uznaly "právo národů na sebeurčení" za nadřazené právu vlády nějaké země tomuto bránit), od té doby se v Gruzii velmi angažovalo NATO i EU (například zbrojní rozpočet Gruzie vzrostl 30x).

- Dle vyšetřování EU v r.2009 začala tuto válku Gruzie, nočním útokem na spící obyvatele hl. správního města oblasti Cchcinvali (velikosti cca Brna). Rusko pouze bránilo etnickým čistkám obyvatel (vyšetřovala to EU, švýcarská komisařka s desítkami voj. expertů - ZDE ).

 

- hospodářská krize v EU souvisela s podvody velkých bank v USA, jejichž "toxické bankovní produkty" byly přeprodávány do Evropy, kde se významnou měrou podílely na nastartování vážné bankovní krize, která následně přerostla v krizi hospodářskou.

Samozřejmě zde byly i další okolnosti (především velká zadluženost zemí EU), tento moment lze ale považovat za okamžik nárůstu nacionalismu v Evropě (např. v Norsku se stal masakr na letním politickém táboře levicových stran, kde zahynulo 70 dětí, terorista označoval za hlavní důvod příliš vstřícnou politiku levice vůči Islámu - byl zde znát vliv událostí 11. 9. i následných válek v Afghánistánu a Iráku).

Druhou vlnu nacionalismu zažije Evropa v r.2014 po válce v Gaze, kde kromě 600 palestinských útočníků zahyne i 1500 civilistů (z toho 428 dětí, většina mladší 12let), což spustí vážné protesty proti Židům v západní Evropě ( ZDE ).

 

4. Podepsání smlouvy o strategických nukleárních zbraních a raketový deštník USA (2010)

Ve Španělském sále Pražského hradu podepsali americký prezident Barack Obama a ruský prezident Dmitrij Medvěděv smlouvu o omezení strategických zbraní.

Smlouva jasně definuje, že Spojené státy i Rusko o třetinu zredukují své jaderné arzenály, a dále tak posouvá limity, které udávaly původní smlouva START z roku 1991 a moskevská smlouva z roku 2002. Obama předpokládá ratifikaci smlouvy americkým Senátem ještě letos, podobnou dynamiku ratifikace přislíbil i Medveděv ( ZDE ).

- Rusko ale dlouhodobě upozorňuje, že technologie "raketového deštníku" USA (BMD), postupně rozmisťovaná v Evropě (např. Polsku, Rumunsku nebo na vojenských lodích v Černém moři) narušuje termonukleární rovnováhu, která je zárukou vzájemného bezpečného odstrašení (MAD, Mutual Assured Destruction – vzájemně zaručené zničení). V r. 2014 je systém Alegis už velmi blízko Ruských hranic ( ZDE, ZDE ), což Rusko vnímá jako impuls (spolu s krizí na Ukrajině) k přehodnocení své vojenské doktríny.

Na podzim r.2014 se v Černém moři odehraje incident mezi US lodí vyzbrojenou systémem Alegis (a také raketami s plochou dráhou letu) a starším neozbrojeným stíhačem Ruské Federace, který nad lodí (která porušila mezinárodní dohodu, že země nesousedící s Černým mořem zde mohou v mezinárodních vodách pobývat max. 21dní) několikrát přeletí ( ZDE ).

 

5. Válka v Libyi a Sýrii, US neokoni jako mistři chaosu a opět(!) závažné pochybení US zpravodajských služeb, tentokrát v Sýrii (2010 - 2013)

Tzv. "arabské jaro".

První protesty začaly v prosinci 2010 v Tunisku a iniciovala je sebevražda šestadvacetiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se 17. prosince upálil před úřadem vlády na protest proti špatným životním podmínkám a nezaměstnanosti. Jeho smrt způsobila rozsáhlé celonárodní protesty, na konci kterých 14. ledna 2011 skončila třiadvacetiletá autoritářská vláda prezidenta Zína Abidína bin Alího, který abdikoval a opustil zemi.

Rozsáhlé demonstrace a protesty se v následujících týdnech rozhořely ve většině arabských zemí, hlavně v Egyptě, Alžírsku, Jemenu, Jordánsku, Bahrajnu, Sýrii a v Libyi.

8. 9. 2012 - Arabské jaro je mrtvé a Sýrie píše jeho nekrolog - ZDE

 

Libye

- Stejně jako US generál Wesley Clark (v r.2007 ZDE ) zmiňují i někteří další věhlasní publicisté a novináři v USA  destruktivní cíle USA v této oblasti, zaměřené na politickou destabilizaci (a následnou instalaci loutkové vlády, tak, jak se jim to podařilo v Iráku, Afghánistánu, nebo Libyi).

Všechny tyto země Amerika uvedla do CHAOSU, odstranila každého, kdo stál v cestě jejím ekonomickým a geopolitickým cílům, bez ohledu na obrovské ztráty na životech vojáků, civilistů, děti nevyjímaje, tvrdí např. publicista Paul Graig Robertson (český odkaz ZDE ).

Také významný US novinář ROBERT PARRY tvrdí, že chaos v těchto zemích není náhodný, viz jeho kvalitní článek "Neokoni, mistři chaosu" - ZDE (Neokoni - slangové označení pro US neokonzervativce).

 

Šokující podrobnosti o válce v Libyi, která byla nejrozvinutější Africkou zemí a jejíž lidé žili v drtivé většině klidným a zajištěným životem se státními dotacemi na bydlení, dopravu, s bezplatnou zdravotní péčí, se vzděláním pro ženy a dalšími vymoženostmi  ZDE , ZDE ).

Emotivní vystoupení novinářky - přímé svědkyně US zásahů v Libyi, přináší mnoho šokujících svědectví a informací, včetně dokladů o tom, jak hluboce falešně informovala tzv. západní mainstream média o tom, co se dělo v Libyi.

 

 

Můžeme považovat za plně prokázané, že války a zásahy USA v těchto zemích rozhodně nevedly k demokracii a stabilitě, ale k chudobě a chaosu, který nahání obyčejné lidi do rukou radikálních skupin, které jim slibují ochranu, pokud se jim podřídí.

 

 

Vážná možnost pochybení US zpravodajských služeb o chemickém útoku v Sýrii (ZDE).

V roce 2013 se ti samí lidé pokoušejí zatáhnout USA do přímé války v Sýrii (stejně jako se tomu stalo v Libyi, kde letecká pomoc USA byla klíčová pro povstání "demokratických" rebelů proti Kaddáfímu, který vládl 42let a který se se Západem už mnohokrát v historii dohodnul, takže mu Západní země dokonce potichu dodávaly komponenty chemických zbraní, které použil na severu země proti Kurdům).

Syrská vláda nemohla provést chemický útok z 21. srpna 2013.

Improvizovaná chemická munice použitá 21. srpna 2013 na předměstí Damašku k provedení útoku sarinem měla dostřel přibližně 2 km, upozorňují bývalý zbrojní inspektor OSN Richard Lloyd a profesor Massachusetts Institute of Technology Theodore Postol ve společně vypracované zprávě
 ZDE. Syrská vláda nekontrolovala území v dosahu této munice a nemohla tedy útok spáchat.

V závěru zprávy, která na poslední chvíli zastavila prezidenta Obamu před podepsáním útoku na Sýrii, se uvádí - pokud se nepodaří zjistit tento vážný zdroj pochybení US zpravodajských služeb, hrozí politická katastrofa (myslí tím vážné škody pro USA, zapletením do dalších válek).

 

6. Vznik ISIL - muslimské vojenské chunty na troskách "osvobozeného Iráku" (2012-13).

Vznik islámské vojenské chunty ISIL je z hlediska výsledků zahraniční US politiky skutečnou "třešničkou na dortu", bohužel. Proč?

Fakta jednoznačně říkají, že všichni ti, kteří se bouřili proti válce v Iráku, proti podpoře "barevných" arabských revolucí (rozpad několika zemí a vzestup terorismu, rozpad Libye, ohrožená stabilita Egypta, atd.) měli pravdu, USA aktivně budovaly základy ISIL, podle mnohých dokonce záměrně ZDE .

ISIL je dokonalá struktura, vojensky, ekonomicky i ideologicky vzešlá z válek v Afghánistánu (už od 80. let, kdy USA sepisovaly svůj "seznam" podporovaných džihádistů - Al Kaida znamená v arabštině "báze", jak potvrdil R. Clark ve své knize Strategie války proti terorismu, právě tady byl začátek), z války v Iráku, z různých tajných výcvikových táborů od r. 2010 (v Jordánsku, financovaných Katarem, Saudskou Arábií se souhlasem USA - ZDE), nebo z USA věznic, které ale kupodivu umožnily volné rozhovory radikálů, nebo i přímých dodávek zbraní ZDE , grafický popis dodávek např. ZDE .

Islámská vojenská chunta tak v sobě zahrnula nejrůznější velmi zkušené bojovníky, často školené přímo odborníky z USA, kteří umí vytvářet propagandistická videa velmi dobré kvality, umí pracovat s Internetem, znají tajné CIA manuály "pro psychologické operace", kdy obyvatelstvo pod útoky pod falešnou vlajkou manipulují ve svůj prospěch ZDE .

Zajímavý je v tomto postoj Turecka, které si nepřeje vznik Kurdského státu a naopak ISIL podporuje ( ZDE ).

ISIL se už také nechal slyšet, že by mohl zaútočit i na Kavkaz, s pomocí tamních radikálů z Gruzie, Čečenska, atd., což by (po akcích EU a NATO na Ukrajině) otevřelo "druhou frontu" proti Ruské Federaci - ZDE , ZDE .

 

a konečně

7. Fakta o Ukrajině (2013 - 2014)

- V listopadu 2013 odmítl prezident Janukovyč podepsat de facto likvidační dohodu Ukrajiny a EU o přidružení - Ukrajina nemohla být současně ve dvou celních uniích, ekonomika Ukrajiny byla a je vážně navázaná na Rusko (a naopak není schopná vyrábět konkurence schopné výrobky pro trh EU), EU kompenzace za ztrátu ruského trhu byly navrhované činovníky z EU ve výši pouhých 600mil euro ZDE .

Tři měsíce posílal Janukovyč neozbrojené vojáky proti demonstrantům, vyvolat ozbrojený konflikt se nedařilo - až přišel 20. únor 2014, kdy někdo (?) postřílel během cca dvou hodin asi 100 demonstrantů (ale také několik policistů a příslušníků jednotek Berkut).

Velmi zajímavé články o krizi na Ukrajině a jejích možných příčinách naleznete ZDE, ZDE (originál uznávaného US novináře Roberta Parryho ZDE ).

První nezávislá a akademická studie z Univerzity v Ottawě (Kanada) předkládá mnoho důkazů o tom, že Západ ani Ukrajina nechtějí vyšetřit tento masakr, že přitom existuje mnoho důkazů o tom, kdo, odkud a kam střílel.

Podle této studie ( ZDE , ZDE ) je prakticky jisté, že střílel Pravý sektor, a že se tímto ozbrojeným pučem dostala k moci nacionalistická ukrajinská vojenská chunta, přímo podporovaná z USA.

 

- Reakce Ruska

na tuto situaci byla okamžitá - podpořilo uspořádání referenda obyvatel na KRYMU (opět podle vzoru Západu v Kosovu, kdy pod dohledem západních vojsk hlasovali Albánci o odtržení území od Srbska; Česko uznalo Kosovské referendum a mělo by tak uznat i Krymské referendum), a jeho připojení k Rusku. Zajímavý komentář má k tomuto Henry Kissinger, nejznámější ministr zahraničí USA z časů studené války ZDE .

Následovaly kroky nové ukrajinské vlády, která zakázala ruský jazyk (kterým v této zemi mluví víc lidí, než v Česku mluví lidí česky) a následně odmítla federativní uspořádání země.

Naopak, tato země v rukách oligarchů, zkorumpovaná a nefunkční, prakticky před bankrotem, začala na dluh válčit. Západní média opět začala hovořit o "demokracii a svobodě" a právu zemí podepsat smlouvu s EU (nebo NATO) - ale už nikdo nemluvil o právu NEPODEPSAT asociační dohodu s EU, pokud je ekonomicky likvidační.

 

Sestřelení letu MH17

- akcelerovalo celý konflikt, EU zavedla sankce.

Podle mnoha šetření je dnes už jasné, že toto letadlo nebylo sestřeleno raketou BUK, otvory v trupu vypadají jinak (měly by jasné  termální stopy na okrajích, také rozmístění průstřelů v troskách by bylo zcela odlišné), stopy po kulometu jsou jasně poznatelné (nedaleko hlídkovaly dva letouny NATO AWACS, ani jeden z nich nezaznamenal použití KUB kompletu, bez naváděcího paprsku pro raketu nelze přitom raketu na cíl vystřelit).

Dobrým příkladem o tomto je svědectví kanadského člena mise OBSE, který byl ihned na místě, a který řekl, že letadlo bylo sestřeleno leteckým kulometem ZDE (námitky, že Su-25 nemá dostup do 10km, byly dávno vyvráceny, toto letadlo je schopno pracovat krátkodobě s minimálními úpravami v této letové výšce, zaznamenaly ho radary i očití svědkové - naopak nikdo neviděl kouřovou stopu po raketě, která je nepřehlédnutelná).

Co na to západní média?

Pod tlakem občanů se (na západ od nás) začala omlouvat za zkreslující informace, ne nepodobné kampani před válkou v Iráku, která přinesla bídu, islámský radikalismus a terorismus do celé oblasti.

Ti, co vystupují v českých médiích proti sankcím a zdůrazňují, že bez Ruska nebude míru ani prosperity v Evropě (ani západní), jsou nevybíravě napadáni a pravidelně "masírování" tendenčně vedenou kampaní "za lidská práva a demokracii"

- všechny výše zmíněné příklady zahraniční politiky USA a EU ale jasně ukazují, že tyto akce vedou jen ke zvýšení mezinárodního napětí, vzrůstu nacionalismu a terorismu jak v těchto zemích tak přímo v EU, k chudobě - která nahání obyčejné lidi přímo do náručí těchto nacionalistů a teroristů.

Navíc má Evropa jasnou surovinovou závislost na Rusku  - když ho zaženete (snížením cen ropy) do kouta ZDE , může se Evropa potopit do třetího kola hospodářské krize.

Smát se budou USA a Čína - ZDE

 

Připomeňme si na závěr, co 25 let od r.1989 říká tehdejší hlavní představitel Ruska, Michail Gorbačov - ZDE .

...v USA měla proběhnout "perestojka".

Mimo jiné uvedl, že obyvatelé USA si nepřejí válku, ale bohužel podle něj jsou v této zemi vytvořené takové mechanismy ZDE , které lze jen s obtížemi překonat. To je důvod, proč by v USA měla proběhnout "perestojka". Myslel tím na politické a ekonomické reformy, které proběhly v SSSR v osmdesátých letech. "Ať si to nazvou, jak chtějí," dodal k tomu Gorbačov.


Poslední sovětský prezident v rozhovoru tvrdil, že americká média velice často přesunují zodpovědnost za špatný stav ve světě a jeho problémy na někoho jiného, nehledají vinu ve Washingtonu. Podle ruského politika americká média se vždy staví na stranu své vlády a USA, které jsou vždy ve všem nevinně. "To je americký způsob přesunu odpovědnosti. Média to již zajistí".

 

- naprosto s ním souhlasím. Bez změny v USA ( ZDE ), bez radikálního zlepšení práce všech zástupců zemí v EU ( ZDE - Francie nepodepíše doložku ISDS "o nadřazenosti US korporací nad právem EU" v nové US-EU transatlantické obchodní dohodě TTIP ) bude v Evropě velký konflikt.

A pak bude pozdě ptát se, jaká byla vlastně FAKTA?

 

 

 

 

 

 

Zbyněk Fiala: Bez Ruska se Ukrajina nezmátoří, píší britské Financial Times (2014/11)

zdroj ZDE.

Ukrajina nemůže uspět na hranicích s nepřátelským Ruskem, píší britské Financial Times a doporučují návrat k realističtější politice Západu.

Západ by měl by přistoupit na společnou debatu s Ruskem o bezpečnostní architektuře Evropy a smířit se s tím, že NATO se nikdy nerozšíří na Ukrajinu, píše Zbyněk Fiala, dlouholetý šéfredaktor Ekonomu na portálu vasevec.cz.

Ukrajina se znovu přiblížila ke státnímu bankrotu.

Ukrajina se znovu přiblížila ke státnímu bankrotu, který podle některých zdrojů signalizují rekordní výnosy ukrajinských státních dluhopisů poblíž 20 procentní hranice. Kdekdo zároveň vypočítává obrovské náklady ukrajinské obnovy, zní obavy, že skončí v rukou oligarchů.

Sankce to činí horším.

Jako nerealistická se ukázala být představa, že sankce Ruskem otřesou a mohou vést až k výměně vlády (a ruský ministr zahraničí Lavrov vidí snahu dokonce o změnu režimu). Sankce proti Rusku jsou přitom značně bolestivé pro členské země EU, zejména Německo.

Podle oficiálních německých statistik exportoval do Ruska každý desátý německý vývozce. Obrat na tomto trhu činil 76,5 miliardy euro, to je 2,1 bilionu korun (více než polovina HDP ČR). Tři čtvrtiny německých exportérů do Ruska tam přitom orientovaly podstatnou část - zhruba čtvrtinu - svého exportu. Většina z nich na ruském trhu jen prodávala.

Německo dováží z Ruska hlavně suroviny prostřednictvím několika obřích společností, z nichž každá je pro Rusko velice významný partner.
 

Kissinger: Západ musí přiznat, že s Ukrajinou udělal chybu! (odkaz na článek ZDE).

 

Nejrychlejší zpevnění ruské měny od r. 2012 naznačuje, že vliv sankcí je zřejmě vyčerpán.

Symbolem úspěchu sankcí měl být vývoj rublu, ale tam už se vývoj obrátil. Ruská centrální banka jednala správně, když 10. listopadu ukončila intervenci ve prospěch kurzu. Od té doby se vyrovnaly objemy derivátových obchodů orientovaných na oslabení i zpevnění ruské měny – a prosazuje se mírná převaha obchodů na růst kurzu.

Výsledkem je rychlé posilování rublu, které trvá už dva týdny a dosáhlo 3,2 %, což je podle agentury Bloomberg nejrychlejší tempo od září 2012. Vliv sankcí je zřejmě vyčerpán.

Podle Bloombergu je rekordní také poptávka po největším investičním fondu pro ruské akcie Market Vectors Russia ETF. Investoři hledí za horizont současného konfliktu a snaží se využít stlačených cen v regionu. Je tu šance na dvojí zhodnocení, lze vydělat na růstu cen na ruském trhu, a k tomu ještě na posilování rublu.

 

Nastal čas, aby Západ a Ukrajina nabídly Rusku nějaký obchod.

...píše v zásadním příspěvku komentátor Financial Times John Thornhill, protože "armády by měly vést války, na které stačí, ne ty, které si přejí."

Nepopírá, že Rusko jednostranně překreslilo mezinárodně uznávané hranice, ale ukázalo se, že sankce na tom nic nezmění. "Spíš to zhorší, protože zvýšily domácí popularitu ruského vedení a povzbudily v něm tvrďasy, kteří si libují v izolaci. Co dál? Realismus radí, že je na čase, aby Západ s Ukrajinou nabídly Rusku nějaký obchod."

Řekněme, že sankce pro to aspoň připravily půdu. Pak by toho Západ a Ukrajina měly využít a usilovat o dosažení "spíše takového diplomatického řešení, které si mohou dovolit, než snu o ideálu", doporučuje komentátor FT.

 

FT připomínají hlavní prioritu Západu, kterou je pomoc při přeměně Ukrajiny na prosperující a bezpečný stát.

To je obrovský úkol, který se nedá zvládnout s nepřátelským Ruskem na hranicích.

S vojenskou akcí Západ nepočítá, dokonce ani s poskytnutím těžkých zbraní. A peníze? Nedaří se poskytovat ani hospodářskou pomoc, která by zabránila tomu, že Ukrajina zmizí v nějaké černé díře. Současný hospodářský propad přitom může být doražen státním bankrotem. Rusko se prostě musí na obnově Ukrajiny podílet.

 

Co tedy nabídnout?

V ekonomické oblasti by měl Kyjev potvrdit, že dohody s EU neohrozí ukrajinské vztahy s Ruskem. Před konfliktem bylo Rusko cílem čtvrtiny ukrajinského exportu. Ruské zájmy na Ukrajině pak lze posoudit podle obrovských ztrát ruských firem a bank, které se na těchto obchodech podílely.

V oblasti bezpečnosti by měl Západ vyjít vstříc Putinově touze diskutovat o evropské bezpečnostní architektuře. Měl by být ujištěn, že NATO slouží právě jen kolektivní sebeobraně, včetně baltických států.
Ale zároveň by měl Západ uznat, že NATO nelze rozšiřovat na Ukrajinu.

Nelze samozřejmě garantovat, že Putin takovou nabídku přijme, píše komentátor FT John Thornhill. Možná, že skutečně usiluje o rozporcování Ukrajiny. Ale autor připomíná, že už George F. Kennan, jeden z významných tvůrců dobové zahraniční politiky USA, napsal roku 1947 ve Foreign Affairs v úvaze o zadržování sovětského expanzionismu, že "požadavky na ruskou politiku musí být předkládány takovým způsobem, aby mohly být splněny bez přílišné ztráty ruské prestiže".

 

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger přiznal chybu Západu v ukrajinské krizi (ZDE).

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger přiznal ve svém interview pro německý časopis Der Spiegel chybu Západu v ukrajinské krizi: "Krym je zvláštní případ. A hraje-li Západ fair play, musí přiznat, že udělal chybu. Ukrajina vždy měla zvláštní význam pro Rusko. Nepochopení toho bylo fatální chybou."

Diplomat varoval před nebezpečím nové studené války mezi Ruskem a Západem. A zkritizoval sankce proti Rusku povzbuzené Washingtonem.

Západ musí pochopit, že pro Rusko se Ukrajina nikdy nemůže stát prostě jen cizí zemí.

Ruská historie začala tam, co se nazývalo Kyjevská Rus. Odtamtud se rozšířilo ruské náboženství. Ukrajina byla součástí Ruska po dlouhá staletí a i předtím byly dějiny Ruska a Ukrajiny navzájem svázány.

Ty nejdůležitější bitvy za ruskou svobodu, počínaje bitvou o Poltavu r. 1709, se bojovaly na ukrajinském území. Černomořská flotila - nástroj, jímž Rusko šíří svou moc do Středozemí - má dlouhodobě pronajatou základnu na Krymu v Sevastopolu. Dokonce i takoví slavní disidenti jako Alexander Solženicyn a Josip Brodskij trvali na tom, že Ukrajina je nedělitelnou součástí ruské historie a - ano - samotného Ruska.

Evropská unie musí uznat, že její byrokratická laxnost a podřizování strategického prvku domácí politice při vyjednávání o vztahu Ukrajiny k Evropě přispělo k proměně tohoto vyjednávání v krizi. Zahraniční politika je uměním určit si své priority.

Zacházet s Ukrajinou jako se součástí konfrontace mezi Východem a Západem zničí na desítky let dopředu jakékoliv naděje, že by se Rusko a Západ - především Rusko a Evropa - mohly stát součástí kooperativního mezinárodního systému.

Ukrajina je nezávislá teprve 23 let, předtím byla pod cizí nadvládou od 14. století. Není divu, že se její politikové nenaučili umění kompromisu, a že nerozumějí historické perspektivě. Z politiky nynější nezávislé Ukrajiny jasně vyplývá, že jádrem problému je skutečnost, že se ukrajinští politikové snaží vnutit svou vůli neposlušným částem země. Nejprve to dělá jedna strana, pak druhá.

To je podstatou konfliktu mezi Viktorem Janukovyčem a jeho hlavní politickou soupeřkou, Julií Tymošenkovou.

Představují dvě různá křídla Ukrajiny a odmítají navzájem sdílet moc. Moudrá americká politika vůči Ukrajině by usilovala o to najít způsob, jímž by obě části země byly schopny navzájem spolupracovat. Měli bychom usilovat o smíření, nikoliv o nadvládu jedné frakce.

Putin by si měl uvědomit, že ať se cítí jakkoliv ukřivděn, strategie násilně vojenského řešení vyvolá novou studenou válku.

Spojené státy musejí přestat zacházet s Ruskem jako s vyšinutcem, kterého je nutno trpělivě učit pravidla, jak se chovat, která určil Washington.

Putin je velmi dobrý stratég - vychází z premis ruské historie. Nerozumí americkým hodnotám a americké psychologii. Američtí stratégové zase nerozumějí ruské historii a psychologii.

 

Henry Kissinger, exministr zahraničí USA.

 

Zde je moje představa výsledků, které jsou slučitelné s hodnotami a s bezpečnostními zájmy všech stran:

1. Ukrajina by měla mít právo si svobodně vybrat, s kým chce hospodářsky a politicky spolupracovat, včetně Evropy.

2. Ukrajina by neměla vstupovat do NATO, to už říkám sedm let, kdy se o tom začalo hovořit poprvé.

3. Ukrajina by měla mít právo ustavit jakoukoliv vládu, slučitelnou s vyjádřenou vůlí svého obyvatelstva. Moudří ukrajinští politikové by prosazovali politiku smíření mezi jednotlivými částmi své země.
Mezinárodně by měli usilovat o postavení podobné Finsku.

( Ta země nikoho nenechává na pochybách o své vzdorné nezávislosti a ve většině oblastí spolupracuje se Západem, ale pečlivě se vyhýbá nepřátelství svých institucí vůči Rusku. )

4. Rusko mělo uznat ukrajinskou suverenitu nad Krymem a Ukrajina měla posílit autonomii Krymu ve volbách, součástí procesu mělo být potvrzení statutu Černomořské flotily v Sevastopolu.

- Toto jsou zásady, nikoliv předpisy.

Lidé, kteří rozumějí tomuto regionu, budou vědět, že:

- ne všechny tyto zásady budou přijatelné pro všechny strany. Zkouškou není absolutní uspokojení, ale vyvážené neuspokojení.

Jestliže nedojde k řešení založenému na některých těchto srovnatelných prvcích, zrychlí se náš pohyb směrem ke konfrontaci. K tomu dojde velmi rychle.

 

Za svůj život jsem zažil čtyři války, které byly vždycky zahájeny s obrovským nadšením a velkou podporou veřejnosti, avšak ani u jedné z nich jsme nevěděli, jak ji skončit a ze tří z nichž jsme se jednostranně stáhli. Zkouškou politické strategie je, jak skončí, nikoliv, jak začíná, píše v deníku Washington Post (ZDE) Henry Kissinger, americký ministr zahraničí v letech 1973-1977.

Příliš často je otázka Ukrajiny prezentována jako jasná konfliktní alternativa: zda se Ukrajina připojí k Východu, anebo k Západu. Ale jestliže má Ukrajina přežít a jestliže má prosperovat, nesmí být výspou ani jedné strany proti druhé, musí fungovat jako most mezi nimi.

 

Frank-Walter Steinmeier - ministr zahraničí Německa.

 

Ledová sprcha od Steinmeiera Ukrajině: Členství v EU?  (odkaz ZDE)

Ukrajinu nečekají ani v NATO, ani v EU. Uznal to ministr zahraničí Německa Frank-Walter Steinmeier. Washington mezitím i nadále slibuje Kyjevu brzké členství v alianci.

Vstup Ukrajiny do EU pokládá Frank-Walter Steinmeier za „nerealistický“. Podle jeho názoru bude ekonomická a politická modernizace Ukrajiny „projektem několika generací“. A proto nemá smysl mluvit o členství Ukrajiny v EU dokonce i ve vzdálené budoucnosti.

 

 

 

 

 

V LISTOPADU 2014 PROBĚHLY DVA VELKÉ SUMMITY:

Pekingský summit Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC)

a G20 v australském Brisbane.

Při pekingském summitu stál prezident Číny vedle prezidenta Ruské federace Putina (zdroj: Literarky.cz).

 

- celá zpráva s analýzou Terezy Spencerové je ZDE

Vybíráme z jejího skvělého článku s mnoha odkazy jeden zajímavý názor:

Jim Rogers, slavný americký investor a někdejší spolupracovník George Sorose, v rozhovoru pro Business Insider o nynější krizi mimo jiné říká...

"Slouží Rusku ke cti, že se nesnaží nijak zásadně podporovat rubl. Podle mého vnímání trhů je nejlepší nechat je, ať se vyčistí samy, nechat systém, ať najde přijatelnou cenu. K mému překvapení jsou Rusové větší kapitalisté než kapitalisté na Západě. Nechávají svou měnu, aby našla dno. Nebude to trvat dlouho. Ona si ji najde a pak se Rusko stane dobrým místem pro investice."

A to říkáte bez ohledu na Vladimíra Putina a jeho agresivitu?

"Zdá se, že moc čtete americkou propagandu. Všechno to začalo Amerikou, diplomatkou ve Washingtonu, mají ji nahranou. To my jsme byli ti agresivní. To my jsme řekli, že svrhneme vládu, protože se nám nelíbí, i když byla zvolená. Jsou to hlupáci a my je nemáme rádi, a tak se jich zbavíme. My jsme byli ti agresivní.

Krym byl součástí Ruska po staletí, a kdyby se Nikita Chruščov jednou v noci neopil, zůstal by Krym ruským dál. Všichni by radši patřili k Rusku než k Ukrajině. Ukrajina je jednou z nejhůř spravovaných zemí, jaké jsem na světě viděl. Jasně, že se lidé chtějí dostat z Ukrajiny pryč. Vy byste to udělal taky. Je to katastrofa. A Rusko prosperuje mnohem víc.

Možná, že byl Putin přehnaně agresivní, ale ocitl se pod silným tlakem ze Západu. Ministerstvo zahraničí USA říká, že je špatný, a tak to opakuje i americký tisk.
Přestali se dívat na fakta. To se ostatně stalo už i v dřívějších válkách, včetně Vietnamu.

 

Dalším důsledkem je, že to dává dohromady Rusy a Asijce. To nás, USA, ve finále poškodí, protože Asiaté mají víc peněz než Západ. Amerika je největší dlužník v dějinách světa. Čína má obrovský majetek a totéž platí pro ostatní asijské státy.

A tak se Rusko, bohužel, obrací víc k Asii. Z dlouhodobého hlediska to pro Rusko bude dobré. V Asii žijí tři miliardy lidí. Rusové právě uzavřeli obří plynový obchod s Čínou. Číňané s Asií nedávno založili banku, která soutěží se Světovou bankou. Vše, co jsme nastartovali, z našeho pohledu vyvolává jen špatné trendy.

Nynější sankce škodí všem, ale nejvíc samozřejmě Evropě, což stále více lidí vede k tomu, aby vyhledávali konkurenty americkému dolaru a americkému bankovnímu systému. V konečném důsledku je to pro Rusko dobré.
Nerad to říkám. Jsem Američan, ale musím pracovat s fakty a ne s propagandou nebo pouhou nadějí."

Jen tak na okraj, po (v našich médiích zvlášť) vypichované kritice Putina od australského premiéra Tony Abotta následovalo několik jednání mezi čtyřma očima, včetně zmiňovaného australského premiéra. Po setkání s Putinem se společně přátelsky vyfotili s koalami (zdroj: Literarky.cz).

 

Mimochodem, víte, kdo rozdával občanům červené kartičky pro protest proti panu Zemanovi?

Jakási paní, která dříve pracovala na US velvyslanectví v Praze, rozdávala je přímo ze škatule, na které byla i adresa odesílatele, kterou někdo vyfotil. Odesílatelem krabic s červenými kartičkami bylo US velvyslanectví - nápadně to tak celé připomíná akce na Majdanu, různé zmanipulované barevné revoluce, které měly ovšem vždy sloužit především US zájmům, nikoliv zájmům těch zmanipulovaných lidí.

Červené kartičky pro tuto "spontánní" demonstraci dodala prý přímo US ambasáda, zdroj informace je níže pod článkem.

 

Na Facebooku byl sice svolávatelem této akce jakýsi pan Přikryl, ovšem na Magistrátu hl. m. Prahy je prý jako organizátor uveden bývalý šéf volební kampaně Karla Schwarzenberga.

Prostě svinstvo, kdy se účelově manipuluje dav cizím státem, který chce ovlivnit země jako je Maďarsko, Česko nebo Slovensko, aby přestaly odporovat nesmyslné politice sankcí proti Rusku.

Myslím, že by prezident (přes veškeré své chyby, jakou je např. poněkud nediplomatický způsob vyjadřování nejen o demonstracích konaných 17. listopadu) měl využít svého práva úkolovat tajné služby a poněkud omezit tyto špinavé ovlivňovací akce US velvyslanectví proti ústavním činitelům ČR, kteří mají odlišné názory, než zjevně vyhovuje části politiků v USA.

Zdroj této zprávy zde (tam jsou další odkazy).

 

Ron Paul upozorňuje na možné vměšování se NED do vnitřních záležitostí České republiky

Zajímavý pohled na činnost nechvalně známé americké Národní nadace pro demokracii (NED) nabízí v souvislosti s ovlivňováním politické situace v Česku i bývalý kandidát na US prezidenta Ron Paul, ve svém novém článku - NED's Regime Change Tsar Eyes Czech Republic - ZDE (česky např. ZDE).

Ať už červené kartičky na Národní třídě rozdával a odeslal kdokoliv (je to otázka důkazů, které stejně nebudou dokonalé, řekněme předvídavě), pak trend US administrativy "vměšování se do situace v Maďarsku, Slovensku a Česku" je i z výše uvedeného článku zřejmý.

Že nejde jen o nějaké novinové články je zřejmé i z faktu, že někteří maďarští politici čelí nově od Spojených států osobním sankcím - prý z důvodu korupce. Není bez zajímavosti, že nový US velvyslanec v Česku zdůraznil, že nám jde na pomoc především i v oblasti korupce - a že náhodou sankcionovaní maďarští politici zastávají názory pro Spojené státy nepříjemné (tedy především neschvalují sankce na Ruskou federaci, z důvodu jejich naprosté neúčinnosti na změnu postojů Ruska i jejich významnému dopadu na některé evropské země, kde následně hrozí další kolo hospodářské recese), je dle všeho "čistě náhodná shoda okolností" (zdroj této informace ZDE).

 

 

 

 

Rusko ukončilo vyšetřování - pilot ukrajinské letky prý převzal odpovědnost za sestřel MH-17

v interview pro německý list Wahrheit fuer Deutschland ZDE (zdroj zprávy ZDE , ZDE)

Pilot řekl, že ostřeloval boeing 777 z palubního dvouhlavňového děla letadla Su-25, a údajně právě jeho bitevní letoun je zobrazen na družicových snímcích ruského ministerstva obrany. Jméno ani příjmení letce německý list neuvádí.

Su-25 je podle vyjádření ruských inženýrů schopno krátkodobě dosáhnout letové hladiny 10.000m, navíc je vybaveno raketou vzduch-vzduch R60M s dostřelem 8km.

 

RUSKÁ ZPRÁVA O VYŠETŘOVANÍ LETU MH-17 - doporučuji k přečtení (link)

Ruská vláda čekala na odpovědi, které zaslala ukrajinské straně, zejména ohledně činnosti SU-25 a naváděcích radiolokátorů PLO. Dodnes je nedostala.

Statistika činnosti ukrajinských radarů PLO (protiletadlové obrany), nejvyšší byla dne 17. července, v den sestřelu.

Za neoficiální ruskou zprávu lze považovat toto:

Analysis of the reasons for the crash of flight MH17 (link)

autor Ivan A. Andrievskii. Vydáno v Moskvě 27. 9. 2014.

Závěr zprávy - letadlo sestřelila jedna ze 4 stíhaček Su-25 z 299. letky Ukrajinských vzdušných sil. Stíhačky vystartovaly z letiště Kulbakino, přiblížily se bez ohlášení k letadlu, čelními průstřely zabily piloty v kabině (je možné, že byl použitý laserový zaměřovač, zpřesňující střelbu) a raketou vzduch-vzduch odpálily jedno z křídel letadla. Následovala okamžitá dekomprese kabiny a rozpad letadla na poměrně velké části.

To je prozatím také hlavní argument proti sestřelu raketou BUK, která by letadlo pravděpodobně téměř roztrhala na kusy, pokud by vybuchla ve velké blízkosti.

 

Už je na čase, aby holandská komise konečně řekla, jak bylo letadlo sestřeleno.

Holandsko, které vyšetřování sestřeleného malajského boeingu nad Doněckem vede, v minulých dnech oznámilo, že se bude zabývat ruskou verzí, podle které letadlo sestřelila ukrajinská stíhačka z letky 299 startující z letiště Kubalkino. Holanďané rovněž oznámili, že chtějí převézt veškeré trosky do Holandska k dalšímu zkoumání.

Nizozemští vyšetřovatelé právě připravují pro Moskvu oficiální žádost o pomoc.

Hlavní nizozemský vyšetřující státní zástupce Fred Westerbeke už totiž nevylučuje možnost, že letadlo mohlo být sestřeleno ze vzduchu. To by mohl být zcela zásadní zvrat v celé kauze.

Tuto informaci zveřejnil německý Der Spiegel.

 

Tento dosud neověřený snímek získal prý ruský autor neoficiální zprávy "od neznámého přítele" z USA (v pravém rohu této kopie je logo německé veřejnoprávní TV ARD - "1 HD").

Doplněno: Podle posledních zpráv je možné, že snímek je zfalšovaný, jde tak možná o provokaci, o jejímž původu můžeme jen spekulovat.

 

 

 

Důkladná studie z Ottawské univerzity - kdo střílel 20.2. 2014 na Majdanu?

Tento zcela zásadní moment ukrajinské krize, kdy 20.2.2014 bylo několika snajpery postříleno celkem sto lidí, většinou demonstrantů, ale také policistů i několik příslušníků pořádkových jednotek Berkut, vedl ke spuštění puče - násilnému převzetí moci v Kyjevě.

Odkaz ZDE směřuje na analýzu dostupných informací, která napovídá, že celá akce velmi pravděpodobně nebyla akcí bývalého prezidenta Ukrajiny Janukovyče, ale že šlo o záměrnou akci radikálů opozice (Pravého sektoru), která měla vytvořit záminku pro svržení legálního prezidenta, který byl z tohoto útoku následně falešně obviněn, šlo o brutální záminku k převzetí moci.

Zajímá dnes ovšem někoho v EU, kdo vlastně na Majdanu střílel? Nebyl to Janukovyč? Takže EU dnes přímo podporuje teroristy, kteří si ve zmanipulovaných volbách vymohli (pod pohrůžkou brutálního násilí) zdání "legitimity" a kteří stříleli do Kyjevanů, aby mohli provést státní převrat?

Velmi problematická je zde i role USA, neboť náměstkyně ministra zahraničí Spojených států Victoria Nuland už několik týdnů(!) před převratem ve známém odposlechnutém telefonu s US velvyslancem na Ukrajině prohlásila: "Do prdele s EU, premiérem bude Jaceňuk!"

 

 

 

Toto opravdu nejsou fotomontáže ani "šikovně zastavená nahodilá gesta", toto je nově probuzený neofašismus na Ukrajině.

Toto (výše zmíněné) prohlášení US náměstkyně, která je známou přívrženkyní tamních neoconů...

nechvalně proslulých vyvoláváním válek s podvrženými důkazy a chaosu v mnoha zemích, svrháváním legitimních vládců a podporou náboženských fanatiků a muslimských radikálů, z kterých např. následně vzešel muslimský radikální stát ISIL, nebo z kterých se např. nyní v Evropě probudil neofašismus na Ukrajině...

...se týkalo názoru EU, že ta bude spíše podporovat politika Klička, než neofašistu Jaceňuka. Ovšem USA do svých zájmů na Ukrajině investovaly (jak otevřeně samy přiznaly) 5mld USD a chtěly a chtějí za to svou politickou a ekonomickou dividendu.

 

Odkaz na rozhovor s autorem studie - ZDE

Ukázka z rozhovoru s autorem studie:

Otázka - On the 1st October, you demonstrated the results of your research at the University of Ottawa. You showed a lot of evidences. Today, are you absolutely sure that the massacre was made by the opposition?

Odpověď - It is not possible for me as a political scientist to claim absolute certainty. For example, the evidence, such as videos and bullet trajectories, indicate that involvement of the special police units in killing or wounding of some of the protesters, in particular armed ones, cannot be entirely ruled out.

But all the major sources of evidence that I analyzed independently indicate the involvement of the elements of the opposition, including its far right wing, in the massacre.

This evidence includes at least 12 locations of suspected shooters in the Maidan-controlled buildings or areas, such as the Hotel Ukraina, Zhovtnevyi Palace, Music Conservatory, the Trade Union building, and the Main Post Office, which then was occupied by the Right Sector.

My analysis and synchronization in time of all publicly available videos of the massacre, including those showing suspected shooters, and a radio intercept of a group of shooters point to the same conclusion.

 

Otázka - In your research, you write about numerous errors/lies of Ukraine's authorities. For example: one of the commanders of Berkut were accused of shooting protesters using rifles but... few years earlier he lost his hand so it wasn’t possible. What can you say about your biggest surprises during working on the massacre-research?

Odpověď -
I was surprised by the sheer amount of different kinds of evidence that was publicly available, but was ignored, suppressed, or misrepresented by both the government and the media in Ukraine. Another surprise was that the Western governments showed a little interest in independent investigation of the massacre.

Přeloženo:

Byl jsem překvapen závratným množstvím různých druhů důkazů, které byly veřejně dostupné, ale které byly zcela ignorovány, potlačeny nebo zkresleny jak ukrajinskou vládou, tak ukrajinskými médii.

Dalším překvapením bylo, že západní vlády daly najevo malý zájem o nezávislé vyšetřování tohoto masakru.

- Západní média jsou bohužel i naše česká média, kde nějaké obsáhlejší probírání nezávislých studií, které "se nehodí do obrazu událostí na Ukrajině a jejího zlého nepřítele Ruska", skutečně nehrozí.

Bez stabilních evropských zemí včetně Ruska ale mír v Evropě není možné dosáhnout, snahy záměrně destabilizovat některé evropské země jsou tedy vysoce nebezpečnou hrou s ohněm (silou Rusko změnit nikdy nepůjde).

Západní média preferují (často v naprostém a dlouhodobém rozporu s významnou částí svých diváků a čtenářů) jiné - často zásadně zavádějící (viz zmíněná studie masakru na Majdaně) - zobrazování událostí na Ukrajině, ta česká jsou dle mediální studie  ZDE "průměrně čtvrté nejvyhraněnější", hned po německých (65pct nepřátelských postojů), amerických (40pct), polských nebo rakouských (15pct, zde se pozice v různých měsících mění, pozice českých médií je průměrně čtvrtá v tomto žebříčku nesnášenlivosti).

 

Odkaz na studii v plném znění ZDE a ZDE - The "Snipers’ Massacre" on the Maidan in Ukraine

Ivan Katchanovski, Ph.D.

School of Political Studies & Department of Communication University of Ottawa, Canada.

 

 

 

Vladimír Putin se zásadním projevem na Valdajském mezinárodním fóru (10/2014)

Velmi otevřené a realistické vystoupení prezidenta Ruské Federace Vladimíra Putina na Valdajském fóru, s českými titulky.


Jde o velmi kvalitní překlad, letmé anglické překlady na YT se s tímto nedají srovnat, i pro možnost poslouchat původní znění projevu ruského prezidenta, který je u anglických verzí velmi utlumen.
Doporučuji ke zhlédnutí.

 

Hodnotí v něm vývoj v Evropě i jinde, fungování bezpečnostních organizací - "záchranných bezpečnostních sítí"  (OSN, RB), hodnotí postoje Spojených Států Amerických po pádu Sovětského bloku, které přirovnává "k chování člověka, který náhle vyhrál v loterii, a který začne nesmyslně opouštět vše, co dosud tvořilo jeho život", čímž vznikne mnoho hloupých činů, což v podobě světové velmoci, která se sebevědomě prohlásila za vítěze studené války, znamená způsob uplatňování politiky, který vede k nárůstu chaosu ve světě, k nestabilitě mnoha zemí a ke snaze vnucovat jiným své vzorce řešení a chování, které uplatnily Spojené státy v oblastech, které kontrolují.

Ukazuje se, že tato politika nevede k vzestupu demokracie v daných oblastech, k bezpečnosti a prosperitě daných zemí, ale k nárůstu nestability, často k vzestupu terorismu a radikálních postojů v těchto oblastech, tedy k přesně opačným výsledkům.

Úryvek z projevu:

Zeptejme se sami sebe, jak spokojení jsme s tímto /vedoucím postavením US, po skončení studené války/, jaká je naše bezpečnost, jak rádi žijeme v tomto světě a jak spravedlivým a racionálním se stal? Možná nemáme žádné skutečné důvody k obavám, argumentům nebo k pokládání nepříjemných otázek?

Možná, že výjimečné postavení Spojených států i způsob jakým uskutečňují své vedení je skutečným požehnáním pro nás všechny a jejich vměšování se do událostí po celém světě přináší mír, prosperitu, pokrok, růst a demokracii, takže bychom měli jen odpočívat a jen si to vše užívat?

Dovolte mi říct, že to není tento případ, absolutně ne.

Jednostranný diktát a uplatňování vlastního jediného modelu vytvářejí přesně opačný výsledek. Namísto řešení konfliktů vede tento postup k jejich eskalaci, namísto suverénních a stabilních států vidíme vzrůstající chaos a namísto demokracie vidíme podporu velmi pochybným hnutím, od otevřených neonacistů až k islámským radikálům.

 

Pustil se i do poměrně tvrdé kritiky Spojených států, sami posuďte, zda oprávněné:

V mezinárodních vztazích jsme vstoupili do období různých výkladů a záměrného mlčení.

Mezinárodní právo bylo znovu a znovu nuceno ustupovat právnímu nihilismu, objektivita a spravedlnost byly obětovány na oltář politické účelnosti, právní normy byly nahrazeny svévolnými interpretacemi a neobjektivními hodnoceními.

Současně naprostá kontrola globálních masmédií umožnila vylíčit černou jako bílou a bílou jako černou.

V situaci, kde máte dominanci jediné země a jejích spojenců, spíše tedy jejích satelitů, se hledání řešení globálních otázek často mění ve snahu uplatnit jejich vlastní univerzální recepty. Ambice této skupiny vzrostly tak obrovsky, že politiku, kterou dali dohromady ve svých koridorech moci, začali představovat jako pohled celé mezinárodní komunity.

Pojem národní suverenity se pro většinu zemí stal relativní hodnotou.

V podstatě byl představen následující vzorec:

Čím větší je loajalita ke světovému centru moci, tím větší je legitimita těch nebo oněch režimů.

 

Následující diskuze na Valdajském fóru je stejně zajímavá jako hlavní projev prezidenta Putina.

 

Opět jde o velmi kvalitní překlad -s českými titulky.

Prezident Ruské Federace Putin zde například zmínil:

- situaci vyhlášení referenda na Krymu, které je (podle něj) plně v souladu chartou OSN o právu národů na sebeurčení. Připomněl situaci v Kosovu, kde dokonce OSN doložila právní rozhodnutí, že k vyhlášení takového referenda NENÍ zapotřebí souhlas centrální vlády. Krymský parlament byl navíc nadán širokou autonomií a měl tak plné a zákonné právo takové referendum vyhlásit, dodal Putin.

- Kosovo je i dobrým příkladem dvojího metru Západu, kdy jím kontrolovaná média stejnou situaci v Kosovu líčí jako "bílou", zatímco identickou situaci na Krymu líčí jako "černou".

- Putin také v diskuzi varoval před "Gruzínským scénářem" řešení problémů, tedy před "obnovením ústavního pořádku v problematických region silou" (tehdy se to týkalo Jižní Osetie, vyšetřování EU v r.2009 uznalo, že gruzínská armáda začala konflikt nočním útokem na hlavní správní město oblasti, kde byly stovky mrtvých civilistů - Rusko zde pouze reagovalo na útok prozápadního politika, který je dnes v Gruzii obviněn z několika závažných zločinů - včetně podílu na likvidaci svých politických oponentů).

- Putin vyzval obě strany (podtrhnuto - obě) k respektování dohod z Minsku, k návratu k jednacím stolům a k vytvoření demilitarizovaného pásma. Problematické je jak jednání Kyjeva, tak povstalců, i když u povstalců Putin chápe jejich opakovaně zmiňovaný argument, že nechtějí opustit své rodiny a nechat je napospas ukrajinským nacionalistům. Přesto jediným řešením konfliktu je podle Putina návrat k jednáním.

- Pokud se přestane střílet, je podle Putina stále šance na udržení celistvosti Ukrajiny, Rusko podle něj zájem o východní část Ukrajiny nemá (byť nepřipustí etnické čistky rusky-mluvících obyvatel). Doporučuje oběma stranám konfliktu, aby nejprve řešili čistě ekonomické problémy spolupráce, teprve až se situace stabilizuje, je později možné začít jednat o autonomii pro východní regiony, o politickém uspořádání.

 

KOMENTÁŘ

Vše tak záleží na tom, zda po volbách ve vládě v Kyjevě získá převahu pragmatičtější Porošenko, který chápe, že státní pokladna je prázdná a je třeba začít přednostně řešit ekonomickou situaci země, nebo zda převládne Američany podporovaný Jaceňuk, který je zastáncem válečného řešení situace, které ovšem může zemi přivést do naprostého krachu a chaosu.

Výsledky voleb na Ukrajině (významně pokřivených výhrůžkami násilí od Ukrajinských radikálů, volbami do "průhledných uren" s podepsanými hlasovacími lístky - no comment) bohužel tuto situaci nijak nevyřešily - Porošenko nad Jaceňukem významný náskok nezískal.

POSTOJ EU

Je tak velkou otázkou, zda EU zaplatí 5mld USD za zimní dodávky plynu pro Ukrajinu, nebo zda EU využije této "páky" k donucení ukrajinských nacionalistů k respektování dohod z Minsku, které potvrdili i zahraniční komisaři EU. Pokud EU nevyužije této možnosti, pak si - po naprosto zpackané původní asociační dohodě, nerealisticky připravené bez ohledu na reálie ukrajinské ekonomiky - snad ani nezaslouží další existenci.

Tak hrubé chyby časem totiž zvrátí vývoj v EU a odradí státy od další integrace, záležet zde bude i na postoji k dosud stále (částečně) tajné dohodě Transatlantického Obchodního Partnerství (TTIP) se Spojenými státy, kterou v plném znění nesmějí dosud znát ani poslanci EU Parlamentu, což je naprosto alarmující moment!

Ukrajinská krize, nerozumně přijaté sankce proti Rusku, které hrozí v EU třetím kolem hospodářských problémů a postoj k TTIP dohodě tak mohou být prubířským kamenem evropského integračního procesu. Nezvládnutí těchto situací může vést zpět, k pouze ekonomické unii namísto evropské politické "supervelmoci". Těžit by z toho pak mohla nejen třeba Čína, ale především USA.

 

 

CO JE NOVÉHO KOLEM TRAGICKÉHO SESTŘELU MALAJSIJSKÉHO LETU MH-17 a UKRAJINY?

Připomeňme si stručně všechna dostupná základní fakta, od počátku až ke dvěma letounům NATO AWACS, která v den havárie monitorovala nejmodernější technikou ukrajinské území a která dle vyjádření německé vlády zaznamenala pouze radarové signály kompletu SA3, což je zcela odlišný systém než BUK, všechny podrobnosti jsou níže:

- Let MH17 byl sestřelen nad Ukrajinou za nejasných okolností dne 17.7. 2014.

- Na Ukrajině probíhá občanská válka po vládním puči, který nastal 22.2. 2014 poté, co prezident Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s EU s tím, že je pro Ukrajinu ekonomicky zcela nevýhodná až likvidační, jelikož požaduje opuštění ruské celní unie SNS (členství ve dvou celních uniích není technicky možné), přitom požaduje volný pohyb zboží zemí EU na ukrajinském trhu, kterému ovšem ukrajinské (nedotované) zboží nemůže konkurovat.

Uplatnění ukrajinského zboží na trhu EU je minimální, dohoda by tak vedla ke krachu mnoha místních firem, přičemž za ztrátu ruského trhu (a ztrátu v rámci SNS Ruskem dotovaných dodávek plynu a ropy) nabízela v té době EU kompenzaci pouhých cca 600mil euro, což bylo zcela nedostatečné (odhad financí nutných pro stabilizaci ukrajinské ekonomiky - jen pro dva následující roky - nyní uvádí MMF asi kolem 30-50mld euro, EU nyní nabízí půjčky a programy za celkem "až 11mld euro", které jsou ovšem vázané na konkrétní pokroky Ukrajiny v kvalitě legislativy, institucí, státní správy, atd.).

 

- Prezident Porošenko (který byl po násilném puči zvolen za nestandardních okolností, kdy někteří poslanci v Parlamentu hlasovali i za své nepřítomné kolegy) požádal koncem srpna Bruselské představitele EU, aby odložili platnost asociační dohody na leden 2016, tedy aby zboží zemí EU dále podléhalo clu, které ochrání místní výrobce.

Dohoda byla odložena a následně EU (narozdíl od listopadu 2013, kdy Rusko žádalo třístranná jednání o ekonomice Ukrajiny, kdy varovalo, že asociační dohoda může způsobit vážné problémy ukrajinské ekonomice, včetně možné občanské války a následného rozpadu země na znepřátelené oblasti - což se přesně po puči a útocích ukrajinské armády a soukromých žoldnéřských armád oligarchů na města na východě země stalo) požádala Rusko o třístranná jednání o ekonomice Ukrajiny - mezitím ale zemřelo velmi mnoho lidí (i kvůli zcela nerealistickému tlaku EU a USA na přijetí původní - zcela nevýhodné  - asociační dohody s EU), také byly "vykopány hluboké příkopy nepřátelství" mezi východem a západem země.

 

- Na ČT24 vystoupil měsíc po sestřelu malajsiského letu MH-17 letecký odborník Martin Velek (v pořadu "Horizont - Měsíc od tragédie letu MH17", dne 17.8. 2014, odkaz na video najdete v textu na webu ČT24 ZDE), kde upozornil na dva momenty: zaprvé zkušenosti z předchozích podobných tragédií (kdy šlo někdy o tragické záměny navíc třeba v souběhu s nedokonalostí vojenské techniky nebo pod vlivem časové tísně, jindy šlo ale o záměrný sestřel, viz Lockerbie, kde se spekuluje o "brutální odvetě" za sestřel íránského dopravního letadla s 280 lidmi na palubě) napovídají, že uveřejňování výsledků vyšetřování bývá pod politickým vlivem - není tedy vždy zveřejněno vše, co je dostupné, ale zveřejňování probíhá podle těchto zkušeností z minulosti po částech "které se zrovna hodí", viz případ sestřelení Boeingu 747 nad Sachalinem, případně sestřelení íránského boeingu americkým křižníkem Vincennes v r.1988, viz odkazy zde a zde).

Zadruhé Martin Velek zmiňuje fotografie části kokpitu letadla, které ukazují, že některé střely pronikaly "zevnitř ven", což neodpovídá způsobu zásahu raketou BUK (může to být způsobeno buď střelbou "z druhé strany letadla" nebo faktem, že letadlo je uvnitř přetlakované vzduchem - pokud by kabinu pilotů prostřílel letecký kanón, pak jeho náboje jsou jednak průrazné a jednak tříštivé, ty první náboje vybuchují - mají v sobě trhavinu - se zpožděním až po průrazu "pancíře", jejich výbuch spolu s přetlakem letadla roztrhne kabinu zevnitř směrem ven). Viz tvrzení vyšetřovatele OBSE i mnoha dalších odborníků, např. zde je velmi podrobná analýza, samozřejmě neoficiální, širší kontext je zde) současně M. Velek uvádí, že: "...bez rekonstrukce trupu letadla z trosek nelze stoprocentně potvrdit celý průběh událostí, nevíme nic".

Je ovšem zajímavé, že čt24 v tomto pořadu tvrdí, že se nikdo nezávislý nedostal několik dní na místo sestřelu, což vyvrací na webu dostupný rozhovor s kanadským vyšetřovatelem mise OBSE, který byl na místě ihned po dopadu (celkem zde pracoval tři dny) a může tak potvrdit autentičnost některých publikovaných fotografií (viz odkaz na rozhovor s ním ZDE), přidává také vlastní názor, že "to co viděl nezaměnitelně nasvědčuje sestřelu s využitím leteckého kanónu".

 

- 23. 8. 2014 je uveřejněna zpráva z tiskové konference ukrajinského generálního prokurátora: Na základě dohody z 8. srpna 2014, uzavřené mezi Ukrajinou, Holandskem, Belgií a Austrálií, zůstanou informace o postupu a výsledcích vyšetřování letecké nehody tajné. Jeho slovy: výsledek pátrání bude publikovaný POUZE po celkovém dokončení, ovšem pouze tehdy, jestliže budou souhlasit všechny (!) strany, které podepsaly tuto dohodu.

Tato informace byla potvrzena na tiskové konferenci v Kyjevě, pořádané pod záštitou generálního prokurátora Ukrajiny Jurije Bojčenka.

 

- 9. 9. 2014 byla najednou publikována předběžná zpráva o vyšetřování tragédie letu  MH-17, která ovšem řekla pouze to, že letadlo "bylo proděravěno" střelami, proto spadlo. Zpráva ovšem neurčila, zda se jednalo o vysokorychlostní HYPERSONICKÉ střepiny nálože rakety BUK (výbušniny způsobují, že počáteční rychlost střepin kompletu KUB či malých ocelových tyčí kompletu BUK je až 4km/sec, mají také jiný rozptyl střepin /pravidelný/ a jiný teplotní efekt při dopadu, kdy vysoká teplota střepin způsobuje nezaměnitelné stopy v okolí otvorů po střepinách/tyčích - odpařením barvy a části materiálu v širokém okolí otvoru, nebo zda šlo o mnohem pomalejší střely leteckého kulometu, kdy úsťová rychlost je mnohem nižší, cca 900m/sec (dopadu např 500m/sec), kdy nedochází například k odpařování barvy a materiálu v okolí průstřelů, také rozptyl střel je zcela jiný, viz podrobná analýza odborníka zde).

 

- zajímavou informací o pádu malajsiského letu je i fakt, že Malajsie je jediná země na světě, která odsoudila G. Bushe a Donalda Rumsfelda (ministra obrany USA v čase války v Iráku) za válečné zločiny v Iráku a Guantanámu, soud prováděl výslechy svědků a na základě jejich výpovědí odsoudil Bushe a Rumsfelda v nepřítomnosti za válečné zločiny, čímž se dostali např. do mezinárodní databáze odsouzených válečných zločinců. Soudu byl přítomen i jeden zástupce OSN - zdroj ZDE).

 

- Dne 20.10. 2014 uveřejnily české noviny a TV zprávu, že německá tajná služba BMD tvrdí, že letadlo bylo sestřeleno doněckými milicemi, které prý získaly ukrajinský raketový komplex BUK. Uvedl to týdeník Der Spiegel s odkazem na materiály, které měl 8. října dostat německý parlamentní výbor pro tajné služby, závěry prý pocházejí z analýzy fotografií a dosud nezveřejněných satelitních snímků.

Dva dny poté se ale ukazuje, že jediným "novým" faktem je tvrzení, že se satelitními snímky Ukrajinské armády (které je dodala americká armáda, Ukrajinci vlastní satelity nemají) bylo manipulováno, Němci je srovnali s vlastními satelitními snímky. Tvrzení, že stříleli "povstalci z Doněcka", už veřejně doloženo nijak není (vidíme snad v našich TV a novinách "bombastické titulky", že včerejší tvrzení nebylo zcela podložené? Nevidíme? Možná už je to také na omluvu, chce se mi naléhavě říct...).

Se satelitními snímky bývá ale v poslední době potíž, americký diplomat - velvyslanec na Ukrajině Geoffrey R. Pytat – zveřejnil koncem července na svém Twitteru údajné satelitní snímky, které měly dokazovat ostřelování Ukrajiny ze strany Ruska. A nastal poprask! Média celého světa začala náhle tlustými titulky informovat o tom, že Spojené státy předložily své satelitní důkazy o agresi Ruska a celý svět začal opět Putina nenávidět, neboť mu dosud nikdo neodpustil to údajně sestřelené letadlo. Pak se ale ukázalo, že nejde o snímky ze satelitu, ale z letadla, ne ze současné doby, ale z 50. – 60. let minulého století a na snímcích nejsou ruské Katuše s balistickými střelami, ale obyčejné kombajny, které "vykonávaly svou práci pro blaho sovětského lidu!" Za totality jsme tomu říkali Rádio Jerevan, žádná omluva médií nebyla o tomto zveřejněna.

 

- Trpělivost očividně došla opozičním poslancům německého Bundestagu, kteří se obrátili v měsíci říjnu s poslaneckou interpelací na vládu (zdroj ZDE): Co vy tam vlastně o této katastrofě víte?

Chtě nechtě, vydala německá vláda osmi stránkové memorandum, obsahující velmi zajímavá fakta.
Vláda řekla, že má k dispozici rozhovory pilotů, ale nemůže je zveřejnit bez povolení Holandska.

"Federální vláda nemá potvrzené údaje o tom, že let MH 17 byl sestřelen protivzdušnou raketou".
17. července ve vzdušném prostoru Polska a Rumunska se nacházely dvě průzkumná letadla NATO AWACS, které sledovaly celou situaci na Ukrajině včetně činnosti protivzdušné obrany a radarů. Obě letadla zaznamenala signál raketového systému, který byl identifikován jako raketový systém "země-vzduch" SA-3.

Podle klasifikace NATO SA-3 je starý sovětský raketový systém S-125 Něva (Pečora). Nebyl to Buk, o kterém již druhý den po katastrofě nás přesvědčoval šéf ukrajinské bezpečnosti Avakov a s ním pak západní (i česká) média spolu s politiky, dokonce stále vůbec není jisté, zda MH17 bylo sestřeleno raketou země-vzduch (viz očitá svědectví místních lidí v původní reportáži BBC, která byla následně stažena - nově s cz titulky ZDE).

Ruská armáda S-125 již dlouho nepoužívá, je nahrazen novějšími systémy. Ale ukrajinská protiletecká obrana tento raketový systém stále má ve svém arzenálu. Buk M1 a S-125 jsou absolutně odlišné typy raketových systémů.

Raketový systém BUK umožňuje sice sledovat letadlo i pouze opticky, je to možné ovšem pouze při přiblížení cíle, kdy tato schopnost minimalizuje dobu, po kterou je nutné zapnout naváděcí radarový signál (tato vlastnost při dobré viditelnosti snižuje možnost použití protiradarových střel protivníka), při vlastní střelbě už ale musí být použitý naváděcí radarový signál pro vystřelenou raketu, bez něj raketa není schopna zasáhnout cíl. Tento signál ale nejmodernější letouny NATO AWACS v oblasti nezaznamenaly.

 

 

ZÁVĚR:

Ukazuje se, že český letecký odborník Martin Velek měl na čt24 (viz úvodní část tohoto souhrnu) naprostou pravdu, informace o sestřelu letu MH17 jsou publikovány účelově a postupně, celou pravdu se dozvíme asi až po letech, jak naznačila i tisková konference ukrajinského generálního prokurátora, existuje dohoda čtyř zemí, kteří tragédii vyšetřují. Skandální ovšem je, že členem tohoto týmu je i jeden z podezřelých, bez jeho souhlasu není prý možné uveřejňovat dílčí výsledky vyšetřování.

 

Musíme se tak ptát, komu celá situace prospěla?

Co říkají historické zkušenosti o podobných událostech, o událostech činěných např. ve spolupráci s tajnými službami třetích zemí "pod cizí vlajkou"? V tomto smyslu jsou archivy skutečně velmi bohaté i přesné, existuje mnoho již odtajněných událostí, o svrhávání vlád, řízených státních pučích, činnosti třetích zemí i různých nadací s bohulibými názvy, které jsou ale financované často přímo vládami různých zemí.

Doporučuji ke zhlédnutí např. německý satiristický pořad, který se například zabývá i propojením některých západních novinářů s takovými "bohulibými" nadacemi (pasáž na konci pořadu - ZDE) nebo články renomovaného amerického novináře Roberta Parryho, který má s odhalováním operací "pod cizí vlajkou" dlouhodobé zkušenosti, kdy prokazatelně měl v svých odhaleních pravdu.

Viz například článek Roberta Parryho ZDE, případně HERE je originál:

The Neocons - Masters of Chaos, ze dne 17.10. 2014.

Mohou politici lhát? Ano, mohou. Mohou novináři uvádět neúplné nebo účelové informace? Ano, mohou. Stejně jako se omlouvali např. šéfové CNN za zavádějící zpravodajství o důvodech války v Iráku, stejně tak se nedávno omlouvali šéfové např. německé veřejnoprávní TV ARD a ZDF za zavádějící a jednostranné informování o válce na Ukrajině.

Je tak na místě být maximálně obezřetní, pokud posuzujeme neúplné informace o tom, kdo vlastně a jak sestřelil let MH17, což zavleklo EU do problematických sankcí proti Rusku. O tom, zda je tento postup v našem národním zájmu (i v zájmu dalších EU zemí), panují dosud značné pochybnosti.

 

Doplněno:

Vyjádření německé tajné služby BND zpochybňuje německý novinář, který připomíná její prokazatelně nepravdivá tvrzení z minulosti (o ZHN v Iráku, o údajném útoku Bašára Asada v Sýrii chemickými zbraněmi v r.2013, který ale následně naprosto vyvrátila zpráva Massachusetts Institute of Technology - zde).

Novinář tvrdí - není to "mercedes" mezi tajnými lsužbami, spíš velmi loajální služba k americké CIA, jeho článek je v české verzi ZDE.

 

 

 

 

 

HISTORICKÉ OKÉNKO:

"SVOBODA A DEMOKRACIE" vs. CÍRKVE

(18. 9. 2014)

 

VŠICHNI VÍME, ŽE např. OSVÍCENSTVÍ, VYHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI USA v r.1776 nebo FRANCOUZSKÁ REVOLUCE v r. 1789 jsou základem dnešní moderní společnosti, která je založena nejen na víře, ale také na rozumu (vědě) a pak obchodu (peněžnictví).

Např. Krym byl přičleněn k Rusku v r.1774 (smlouvou z města Karnajdža), Severní Osetie r.1774 a Jižní Osetie byla k Ruské říši připojena v r.1801 (srovnejme se založení US r. 1776).

Období let 1760 - 1815 (potažmo 1848) je tak výsostně zajímavou dobou, kdy se vyplatí trochu se ohlédnout, abychom lépe chápali, z čeho přesně vznikla naše moderní společnost (řekněme počítaná od pádu Osmanské říše v r.1915, potažmo od r.1948 - ukončení britského mandátu Palestina a vzniku státu Izrael), která je nyní reprezentovaná Spojenými státy (US), Evropskou unií (EU) a dalšími přidruženými zeměmi.

Například ale Čína není typickou demokracií, stejně tak islámské země, kde v poslední době vzniká silné radikální hnutí, mají na demokracii svůj odlišný pohled.

Vyčítají Evropě a US např. bezbožný a ideje i zdraví plenící konzumerismus, úpadek rodiny, rozmach sobectví. Jaká tedy je naše dnešní demokracie, jak vznikla, jaká byla a je dnešní role Církve, té "naší" tedy Římskokatolické (která speciálně v naší zemi - České republice - nemá příliš silné zastoupení)?

Pokusíme se zamyslet...

 

A/ POHLED NÁBOŽENSKÝ - CÍRKEV POMALU ZTRÁCÍ VLIV, PŮSOBENÍM OSVÍCENSTVÍ.

Raný pohled - Platón, íránský Zoroastrismus a např. Deismus narušují církevní pohled na svět.

Ač tyto názvy zní odtažitě, nebojte se, vezmu to velmi stručně (jen fakta, která potřebujeme), jejich pochopení je ale velmi důležité pro vytvoření jakési základní představy pro posuzování dalších problémů.

 

1. Nejprve o tom, jak vznikla naše "západní" Římskokatolická církev.

Naše "západní" Římskokatolická církev se oddělila od své "východní" sestry (církve Pravoslavné) v čase 10.stol, při tzv. VELKÉM SCHIZMATU (r. 1054) původní církve. Šlo o přirozený vývoj, byť rozdělení vzniklo původně jako osobní spor v církvi.

Tato situace dlouhodobě vycházela z rozdělení římské říše na západní a východní oblast v r.395, kdy ji císař Theodisus I. věnoval svým dvěma synům (tak to dělení vidíme dnes, tehdy to byla jedna říše se dvěma císaři). Západní část zahrnovala pouze Itálii a Alpskou oblast, ztratila mnoho území ve prospěch Germánů, zanikla už v r.476 (např. počet obyvatel Říma se pak snížil z cca 1mil na 0,4mil).

Východní říše vznikla z Byzance (východní část Středomoří vč. Anatolie), císař Konstantin Veliký vyhlásil za hlavní město říše Konstantinopol (původně obec Byzantion), říše měla vrchol v 6.stol n.l., v 7. století ji ale zasáhla Islámská expanze (po smrti proroka Mohameda v r.632 v Medíně).

Velké schizma byla událost, kdy kardinál Humbert de Silva Candida reagoval na územní nároky patriarchy (jižní Itálie) a zavření katolických kostelů v Konstantinopoli - exkomunikoval prakticky celou východní (Pravoslavnou) církev, v čele s konstantinopolským patriarchou, ten na oplátku exkomunikoval původce této klatby (papežské legáty), ale nikoliv papeže samotného (sv.Lva IX).

Příčinou byly neshody jak o moc (nad východními a italskými oblastmi), tak zde byly další odlišnosti, především v liturgii a církevních zvyklostech, pak rozdíly jazykové (západní část církve mluvila latinsky, východní část řecky), v podstatě ale šlo především o dlouhodobý proces, přirozeně vzniklý.

 

Hlavním katolickým obřadem církve Římskokatolické je Eucharistie:

- tedy uctívání mše svaté, stejný termín eucharistie se používá také pro proměnu chleba a vína na tělo a krev Ježíše Krista:

Při poslední večeři, v noci byl zrazen, náš Spasitel ustanovil eucharistickou oběť svého Těla a Krve...
Protože Kristus je přítomen ve svátosti oltářní, má být ctěn zbožnou mší.

Chcete-li navštívit Nejsvětější svátost, je zbožná mše důkazem vděčnosti, vyjádřením lásky a povinnosti obdivu vůči Kristovi, našemu Pánu.

/ Anglický termín "Mass" je obecně používán pouze v latinské církvi, zatímco v byzantské obřadu východních katolických církví se používá analogický termín "Liturgie" /

 

Eucharistie je v novém zákoně často označena jako "LÁMÁNÍ CHLEBA", stejná fráze se používá k popisu základní činnost prvního křesťanského společenství:

"...oni se věnovali učení apoštolů o společném životě, při lámání chleba a modlitbách...

...věnovali se setkávání ve společném chrámovém prostoru a lámání chleba ve svých domovech "
 

 

Základním učením církve Římskokatolické je vyznávání jediného Boha, ve svaté trojici (angl. Trinity, Otce, Syna a Ducha svatého):

Věřím v Ducha svatého,
Pána a Dárce života,
který z Otce (i Syna) vychází,
s Otcem i Synem je zároveň
uctíván a oslavován
a mluvil ústy proroků.

Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry je jedním z nejdůležitějších křesťanských vyznání víry, autoritativním se pro křesťanskou církev stalo r.451 rozhodnutím Chalkedonského koncilu.

Na konci tisíciletí se vedly spory mezi Východem a Západem o latinskou vložku zvanou "filioque", která vyznává procesí Ducha svatého nejen z Otce, ale též ze Syna. Ve východní církvi je toto vyznání závazné ve své původní podobě, s přídavkem zvaným filioque ("i Syna") jej vyznává katolická církev, anglikánská církev a protestantství.

Katolická církev uznává sedm svátostí:

Křest: KKC 1213–1284[4]
Biřmování: KKC 1285–1321[5]
Eucharistie: KKC 1322–1419[6]
Svátost smíření: KKC 1422–1498[7]
Svátost nemocných: KKC 1499–1532[8]
Kněžství: KKC 1536–1600[9]
Manželství: KKC 1601–1666[10]

Věřím v jednoho Boha,
Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného.

Věřím v jednoho Pána
Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího,
který se zrodil z Otce
přede všemi věky:

Bůh z Boha, Světlo ze Světla,
Pravý Bůh z Pravého Boha,
zrozený, nestvořený,
jedné podstaty s Otcem,
skrze něhož všechno je stvořeno.

...

- právě toto bylo základním sporem!

 

2. spor s Osvícenstvím:

které hlásalo zapojení rozumu, pochybností, ověřování faktů,. testování závěrů - tedy vědecké postupy.

 

3. spor např. s Hinduismem:

- znovuzrození (reinkarnace) podle katolické církve vlastně snímá z hříšníka všechny hříchy, protože byl přece ve způsobu života ovlivněn předchozími životy, tedy nemůže plně nést odpovědnost za své skutky.

 

4. spor s íránským Zoroastrismem:

Zoroastrismus je dualistická náboženská soustava, nejúspěšněji se ujal v Íránu a v některých částech Afghánistánu, tato území obývali Protoíránci, kteří tu zůstali při přesunu kmenů do Indie.

Historického Zarathuštru jeho poslání (náboženské texty "pouze" recitovat) nenaplňovalo, toužil po dosažení vlastní mystické zkušenosti, po vlastních vizích. Těch se mu skutečně dostalo, a tak je začal zapisovat v hymnických verších, Avestách (napomenutích).

vyhlásil starého protoíránského boha Ahura-mazdá, který ve starém náboženství zastával funkci moudrého, spravedlivého vládce života, za jediné, nejvyšší božstvo.

Jak ale vysvětlit zlo na světě?

Ahura Mazda jako nejvyšší dobro, spravedlivý a moudrý Bůh, nemohl být původcem zla.

Podle Zarathuštrových představ stvořil Ahura Mazda na počátku dvě bytosti, dvojčata Spenta Mainju a Angra Mainju. Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, stal se Ahura Mazdovým duchem, zatímco Angra Mainju se vyvinul v představitele a původce zla. Ne proto, že by jeho povaha byla zlá, ale proto, že si sám zvolil takovou cestu.

Spenta Mainju a Angra Mainju jsou dvě síly, které spolu neustále zápasí. Je však nutné je chápat v jejich celistvosti, nikdy nemohou existovat odděleně, jedna bez druhé.

Představují světlo a tmu, den a noc.

Tento dualismus způsobuje, že se na světě stále objevují nové pozitivní i negativní síly (které stojí buď na straně Spenta Mainju nebo Angra Mainju) a navzájem spolu bojují.

 

Dobří duchové jsou souborně nazýváni améša spentové (svatí nesmrtelní) a zosobňují Ahura Mazdovy vlastnosti. Po boku Angra Mainju vystupují daivové (démoni). V zoroastrismu se život lidí dělí na tělesný a duševní:

Duše (urván) přežije i zánik tělesné schránky člověka. Její další úděl závisí na tom, jaký žila život, jak volila mezi dobrem a zlem.

Zarathuštra nabádá lidi, aby se rozhodli konat dobro. Pokud činí nepravosti, spolupracují s Angra Mainjou a opakují jeho volbu. Důležitým momentem je v zoroastrismu právě možnost, dokonce nutnost svobodné volby. Člověku se tak dostává morální zodpovědnosti za jeho činy.

 

Římskokatolické církvi zde vadí především dualismus (není světla bez tmy, nemohou bez sebe vzájemně existovat), který se následně rozšířil např. u svobodných zednářů, neboť katolíci vyznávají jediného Boha (v hebrejštině Elohím = Bůh, Adonai (JHVH) = Hospodin), který stvořil vše ostatní:

Věřím v jednoho Boha,
Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného.

...Otce, skrze něž je všechno stvořeno.

Také je zde opět podobenství reinkarnace (duše přežije i zánik tělesné schránky života), podobně jako u Hinduismu (už jsem zmínil výše).

 

5. Spor s DEISMEM:

DEISMUS (z latinského deus – Bůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17. století v Anglii a v 18. století vyústily do francouzského a německého osvícenství (Francouzská revoluce, v Rakousku Marie Terezie a Josef II).

Slovo „deismus“ v tomto smyslu poprvé použil kalvínský teolog Pierre Viret roku 1564 jako pejorativní označení svých protivníků, kteří odmítali Boží zjevení a Ježíše Krista.

Deistické názory vznikly s rozpadem středověkého světa, s oslabením veřejného vlivu náboženství v renesanci, s objevem antické literatury a filosofie, se zvýšeným zájmem o poznávání světa, se zámořskými objevy i zápasem zejména vzdělaných vrstev o větší svobodu.

Už mezi vzdělanci 16. století se rozšířily jako reakce na občanské a náboženské války, vyvolané reformací, a z naléhavé potřeby náboženské tolerance. Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Michel
de Montaigne, Jean Bodin nebo Hugo Grotius, ti všichni se snažili o rozumové umírnění náboženských sporů.

Od poloviny 18. století zažil deismus v méně racionalistické podobě novou vlnu oživení v Americe.
Podstatně ovlivnil nejen vznik Spojených států a jejich ústavu, ale celý duchovní život v USA až do konce 19. století (Thomas Jefferson, James Madison, Henry Wadsworth Longfellow, Ralph Waldo Emerson, Walt Whitman a další).

Unitářské hnutí se odvozuje z amerického deismu, stejně jako "Světová unie deistů" (WUD) a deistické myšlenky lze najít ve vyjádřeních mnoha spisovatelů, umělců i vědců – například A. Einsteina (Deismus je i částí učení svobodných zednářů).

--

Deistické myšlení a literaturu v širším smyslu charakterizují některé pojmy, jimiž nahrazovali tradiční pojem Boha:

Nejvyšší bytost
Prozřetelnost
Božský hodinář
Architekt Vesmíru
Bůh Přírody
Otec světel

 

Náboženský pohled Deismu:

Deismus je teologické přesvědčení, které se týká vztahu Stvořitele a přirozeného světa, vztahu dogmatismu a skepse (pochybování na základě zdravého rozumu).

Deismus tvrdí, že svět stvořil Bůh, ale dále už nezasahuje do jeho fungování, svět dál funguje podle přírodních zákonů. Lidé mohou poznávat Boha pouze prostřednictvím rozumu a pozorováním přírody, ale ne zjevením a nadpřirozenými jevy (jako jsou např. zázraky), k těmto fenoménům se Deismus staví opatrně, ne-li přímo skepticky.

 

 

6. Platón

Platón byl řecký filosof, pedagog a matematik, narodil se roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filozofa, jeho původní jméno bylo Aristokles.


Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal:

"...celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi."


Platón založil athénskou
Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání.

 

Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů

od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti.

 

Ústředními tématy pro ně jsou:

- rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním
- ctnost a možnost výchovy ke ctnosti
- spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce
- dobro jako konečný cíl člověka i obce

Soudě podle jeho spisů měl Platón k Sókratovi velice blízko a téměř všechno, co o Sókratovi víme, víme od Platóna. Ve svých dialozích se Platón tváří jako pouhý tlumočník myšlenek Sókratových (který, jak známo, nic nenapsal) a v Sedmém listu dokonce říká, že o svých vlastních myšlenkách nikdy nic nenapsal a nenapíše,
protože filosofie se musí vyučovat ústně, v rozhovoru a společném „úsilí myšlení."

Na druhé straně se Sókratovy názory a postoje v těchto dialozích mění a s jedinou výjimkou Obrany Platón nikde netvrdí, že by je byl slyšel z první ruky. Je tedy otázka, nakolik je máme připisovat spíše Platónovi.

 

Sókratův proces a smrt (soud).

Na pozadí toho, co o dobových Athénách víme, je tento soud těžko pochopitelný. Bezbožnost a ateismus nebyly v pátém století v Athénách zločinem, Aristofanovy komedie, kde si ze ctitelů božstev dělá legraci, dostávaly ceny a není známo, že by někdy čelil nějakému obvinění. Naopak Sókratés se pro své filosofické poslání odvolává na Apollóna, jednoho z předních athénských bohů.



Platón nepíše jako historik.

...neboť jsou zde historické nesrovnalosti.

Dialogy se naopak podobají dobovému divadlu, neboť na scéně vystupují nejvýše tři postavy a mají „sbor“ mlčících posluchačů.


 

Platónova díla mají vesměs formu dialogu (rozhovoru),

kde většinou vystupuje Sókratés jako hlavní postava.Výjimku představuje dochovaný soubor Platónových Listů, kde zejména Sedmý list vrhá na Platónův život i jeho vlastní pojetí filosofie jiné světlo:

"...filosofii nelze sepsat jako systém ani učit, nýbrž musí se dobývat vlastním myšlenkovým úsilím."

O pravosti Sedmého listu mnozí badatelé pochybovali, v současném bádání se však stává naopak klíčem k pochopení Platónova díla.

 

PLATÓNOVO DÍLO


Můžeme rozlišit zhruba tři skupiny textů, které k sobě mají blízko. O jednotlivostech se stále diskutuje, o zásadním rozlišení tří skupin je však do značné míry shoda:

Rané dialogy
Pokládají se za nejbližší historickému Sókratovi, který obvykle diskutuje o nějaké otázce (přátelství, zbožnost) s někým, kdo se pokládá za odborníka, a ukazuje, že věci nerozumí. Je ponecháno na čtenáři, aby spor rozsoudil. Patří sem i dialogy o Sókratově soudu a smrti.


Obrana
Kritón
Charmides
Lachés
Lysis
Eutyfrón
Menexenos
Hippias menší
Ión

(přechodné období do další fáze)
Gorgias
Prótagoras
Menón



Střední dialogy
Už v raných dialozích dává někdy Sókratés odpovědi a představuje pozitivní, a tedy patrně Platónovy názory. Zde se také objevuje myšlenka, že poznání spočívá v chápání neměnných forem či idejí, myšlenka nesmrtelné duše a učení o spravedlnosti, pravdě a kráse. Jádrem středního období je Symposion a Ústava.


Eutydémos
Kratylos
Faidón
Faidros
Symposion či Hostina
Ústava či Republika
Theaitétos
Parmenidés

 

Pozdní dialogy
V dialogu Parmenidés se objevují kritiky myšlenky forem či idejí, což se často chápe jako známka, že ji Platón opouští. Sókratés v dialozích chybí nebo hraje jen menší roli. Pozdní dialogy jsou střízlivější a logičtější než předchozí, ale slibují i řešení otázek položených dříve. Zde se asi nejspíš dá hledat zralé Platónovo myšlení.


Sofistés
Politikos
Filébos
Timaios
Kritias
Zákony

Platónův vliv na celou západní filosofii je nedozírný.

Ve starověku na něj navázal střední a nový platónismus, prostřednictvím Augustinovým ovlivnil křesťanské myšlení a znovu ve vrcholném středověku prostřednictvím Prokla a Areopagity.

Renesanční myšlení se živí zejména Platónem, jehož pilně čtou i myslitelé novověku.
 

CITÁTY

„Demokracie - vláda lůzy - je podřízením rozumu vášni.“

„Všechny války vznikají pro hmotné statky.“

„Láska je nejstarší a nejušlechtilejší božství, prazdroj ctnosti.“

„Hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskrytějším místům duše.“

 

„Přístup k moci by měl být zakázán těm, kteří jí milují.“

„Moudří lidé mluví, protože mají co říci; hlupáci mluví, aby něco řekli.“

„Kde není rovnosti, přátelství nemá trvání.“



„Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí co to znamená žít.“

„Všechno co chceš, budeš mít. Nešťastníče!“

„Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jedno jsou. Nelze je léčit odděleně.“

„Ženy mají mít s muži stejná práva občanská a stejnou výchovu.“

„Život se všemi svými starostmi a hrůzami není konec konců nic tak velkého, nýbrž pouhá bublina na hladině řeky, něco s čím si člověk může pohazovat a hrát.“



„Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.“

„Kdo se vzdělává jen tělesně, stává se příliš hrubým; kdo se omezuje na muzické vzdělání, stává se změkčilejším, než je mu prospěšno.“

„Ti lidé, kteří se narodili jako muži, ale žili špatně a neúspěšně, se ve svém převtělení vrátí na zem jako ženy.“

„Pravda je božská, je zdrojem všeho dobra bohům i lidem.“



„Znalost slov vede ke znalosti věci.“

„Láska je touha ploditi v kráse.“

„Sebekázeň je společnicí samoty.“

„Člověk = bytost hledající smysl.“



„Krásu jako jedinou ze všech hodnot můžeme spatřit.“

„Člověk je nejmírnější a nejbožštější živočich, je-li zjemněn pravým cvičením; pakli žádným nebo klamným, je nejdivočejší ze všech tvorů, jež země rodí.“


„Spravedlivý bude bičován, mučen, vržen do okovů, oslepen a přibit na kříž, aby si uvědomil, že není žádoucí chtít být spravedlivým, nýbrž jeviti se tak.“

 

--------

 

7. Církev protestuje, ale nejen proti osvícenství (vědecké racionalitě) ale i z náboženských důvodů.

 

Tak například papež Pius VI., v encyklice "Inscrutabile" z r. 1775 ostře odsoudil lidi, kteří:

"...jsou posedlí šílenstvím přizpůsobení se nové době a ohrožují tím samou podstatu racionality přírody a pokoušejí se obrátit ji v trosky."

"...tito lidé skrývají ničemnost své doktríny v půvabných slovech krásných formulací, aby zlákali a oklamali mnoho lidí mezi slabými, aby nakonec všichni odmítli svou víru nebo alespoň v ní byli zvikláni."

"Tvrdošíjně se hlásá, že člověk je svobodný a není nikomu poddán, čili že (současná-věřící) společnost je zástupem hloupých lidí, kteří se bez rozmyslu podřizují kněžím".

 

 

O SVOBODNÉM ZEDNÁŘSTVÍ - je v trvalém konfliktu s církví?

 

Např. brněnský katolický historik PhDr. Radomír Malý k tomuto píše (ZDE):

Všechna "pro i proti" zednářská díla situují vznik svobodného zednářství do Anglie, na začátek 18. století. V r. 1723 presbyteriánský pastor James Anderson sepsal konstituci první lóže. Ta se vyvinula původně ze zájmového sdružení lidí zainteresovaných na stavbách chrámů (odtud zednáři, zedníci).

Do tohoto sdružení v průběhu 17. století vstoupili intelektuálové a lidé mající v rukou moc, aby prosadili nikoli teistickou, nýbrž deistickou a racionalistickou vizi světa.

Bůh byl podle těchto teorií, hlásaných už Hobbesem a Humem, chápán jako později Voltaierův "velký hodinář", který sice stroj sestaví a natáhne, ale dál se o něj nestará, nechá ho běžet.

Zde se objevuje kritika nejen náboženská, ale také kritika o snaze po moci:

Božský Spasitel byl pro zednáře pouhým člověkem jako každý jiný, i když člověkem významným, filozofem a mučedníkem za pravdu.

Zednářství tak údajně(!) odmítá všechno nadpřirozené, pohrdá mystikou a jako produkt osvícenství klade hlavní důraz na rozum, rozvoj vědy a podporu čistě přirozených a racionálních ctností: pracovitosti, vytrvalosti, sebekázně, silné vůle, soucitu a dobročinnosti.

V Andersenově konstituci se říká: "Řád svobodných zednářů byl ustanoven k zušlechtění člověka:
milování-hodného člověka, vzorného občana a dobrého poddaného, nezlomného ve svých slibech, věrného ctitele boha přátelství, spíše přítele ctnosti než odměny...."

Tak vypadá podle
katolického historika PhDr. Radomíra Malého

základní učebnicové klišé o zednářích.

Málokdo podle něj ví (a ještě méně jich postřehne), že toto je pouhý vnější nátěr. Kdyby bylo pravdou to, co je výše napsáno a co do omrzení opakuje většina autorů o tomto problému, skutečně bychom se asi měli podivit, proč papežové věnovali zednářství takovou pozornost.

 

 

Tak například:

Klement XII. v bule "In Eminenti", r. 1738:
byl prvním papežem, který odsoudil svobodné zednářství. Píše:

"Ustanovujeme a nařizujeme odsoudit a zakázat sdružení, shromáždění, sjezdy, konvence či jiné,
které obsahují termín "svobodozednářský..."

 

papež Benedikt XIV. ve své bule "Providas", r. 1751 označil svobodné zednářství jako:

"zaslouženě se těšící špatné pověsti" a dodal, že členství v této sektě "vede ke zlu a nepravostem".

 

Klement XIII. vydal dvě buly proti zednářství, "A quo die" r. 1758, "Ut primum" r. 1759
a encykliku "Christianae republicae salus" r. 1766, kde:

"odsuzuje troufalost nepřátel, lidí odsouzeníhodných, kteří se oddali mýtům, aby vzkřísili z popela absurdity bezbožnosti, které byly již tolikrát pohřbeny..."

 

Pius VI. v encyklice "Inscrutabile", z r. 1775:

"ostře odsoudil lidi, kteří jsou posedlí šílenstvím přizpůsobení se nové době a ohrožují tím samou podstatu racionality přírody a pokoušejí se obrátit ji v trosky."

 

Pius VII.
v bule "Ecclesiam a Jesu Christo"
tvrdě odmítl zednářskou organizaci tzv. karbonářů a napsal, že:

"...její členové přicházejí v rouše ovčím, ale fakticky nejsou ničím jiným než dravými vlky...".

rovněž odsoudil jejich výzvy k výstupu z Církve, k náboženské lhostejnosti a k nahrazování svátostí vlastními zednářskými obřady.

 


Pius VIII.
rozeslal r. 1829 všem biskupům apoštolský list "Traditi humilitate", v němž požaduje:

"vyplenit tato tajná sdružení buřičů, kteří se stavějí proti Bohu i pozemským autoritám, zejména pak v duchu ďábelské ideje chtějí zničit Církev i pozemská království a vyvolat celosvětový chaos...".


Připomíná výroky svých předchůdců o zednářích a odvolává se ve vztahu k nim na slova sv. Lva Velkého na adresu manichejských:
 

"Jejich pravdou je lež, jejich bohem je satan a jejich obřadem neřest."



Následující
papež Řehoř XVI.
vydává r. 1832 svou pověstnou encykliku "Mirari vos", kde obviňuje zednáře, že způsobili současný stav:

"který sami vidíte vlastníma očima: Zkáza mravů triumfuje, věda se stává drzostí a svoboda bezuzdností..."

"Akademie a školy se rozeznívají ozvěnou názorů otevřeně napadající katolickou víru. Tato ďábelská a ničemná válka se vede zcela otevřeně před zraky veřejného mínění. Skrze tyto instituce a příkladem učitelů se tak kazí myšlení mládeže, dávají se těžké rány náboženství a propaguje zkáza mravů.

Odhazují se všechny brzdy, všechny zábrany, které nabízí náboženství, jež jsou jediným jistým základem pozemských království. Pozorujeme úplnou destrukci veřejného pořádku, pád celých knížectví a svržení veškeré zákonné moci.

Tato překvapující množství neřestí má svůj původ v těchto heretických sdruženích a sektách (svobodném zednářství, pozn. R. Malého), v nichž "všechno, co je svatokrádežné, ničemné a rouhavé, se spojilo dohromady v obrovskou stoku nečistoty."


Řehoř XVI.

dále zaujímá k tehdy (a zvláště dnes) módní myšlence "přizpůsobení se současnému světu" toto stanovisko:
"Církev podle nauky Tridentského koncilu je založena na Ježíši Kristu a Jeho apoštolech. Veškerá pravda je jí předávána každého dne z inspirace Ducha svatého.Je tedy naprostým absurdnem a křivdící nespravedlností sugerovat jí obnovu a obrození, což je prý nezbytné pro její bezpečnost a rozvoj, jako by se Církev mohla smířit s bludy, zpátečnictvím či jinými neštěstími."

----

Tyto názory se podle Řehoře šíří pod vlivem zednářství, které:

"osnuje ohavně spiknutí proti kněžskému celibátu, žádá zmírnění požadavků týkajících se nerozlučitelnosti manželského svazku a hlásá náboženský indiferentismus, podle něhož může dosáhnout věčné spásy každý, bez ohledu na náboženskou příslušnost...".


Pius IX.
ve své nástupní encyklice "Qui pluribus" r. 1846
varuje před:

"varuje před velmi tvrdou a nebezpečnou válkou, kterou celému katolickému společenství vyhlásili mužové spojení nezákonnou a tajnou přísahou. cílem zednářů, které nazývá "tajnými sektami", je "zničení jak duchovních, tak i světských společenství".


V apoštolském listu "Nostis et nobiscum" r. 1849 je obvinil, že:

"...usilují převrátit veškerý řád lidských věcí a přetáhnout lidi na stranu ničemných teorií socialistických a komunistických"


V encyklice "Exultavit cor nostrum" z r. 1851, vytýká papež zednářům:

"zhoubnou náklonnost k bezbožným konspiracím za účelem likvidace náboženství a rozervání všech svazků občanské společnosti".
 

Pius IX. v listu "Apostolicae nostrae caritatis" r. 1854, vystupuje s obžalobou proti!

"synům temnoty", kteří bojují s Církví a šíří "smrtelnou nákazu lhostejnosti a nevěry...a udělují svou podporu neshodě, vášním a hnutím bezbožných rebelií".


V proslulé encyklice "Quanta cura" r. 1864, vytkl zednářům učení naturalismu a obvinil je ze snahy:

"smést z povrchu zemského základy katolického náboženství a občanské společnosti".

 

TROCHU HODNĚ HUMBUKU, PROTI ČISTĚ FILANTROPICKÉMU SPOLKU, ŠÍŘÍCÍMU "VZDĚLANOST A DOBRO"?

 

Dne 20.dubna 1884 papež Lev XIII publikoval encykliku , Humanum Genus , kde řekl, že:

Lidská rasa je rozdělena do dvou odlišných a protilehlých částí, z nichž jedna vytrvale bojuje za pravdu a ctnost, druhá proti ctnosti a pravdě. Jedna je královstvím Božím na zemi, je to pravá Církev Ježíše Krista ... Na druhé straně je Satanovo království ...
V tomto období (v těchto časech) se však zdá, že se stoupenci /přívrženci/ zla vzájemně kombinují, bojují se společnou vehemencí, pod vedením nebo ve spolupráci s tím silně organizovaným a rozsáhlým sdružením, nazývaným svobodné zednářství.

 

K výhradám církve vůči svobodným zednářům katolický historik PhDr. Radomír Malý píše:

 Co tedy z toho vyplývá? Že zednáři jsou a priory špatní lidé, kteří zasluhují naše odsouzení? Historie může uvést celou řadu členů zednářských lóží, kteří vynikli jako učenci nebo jako filantropové, vyvíjející dobročinné akce ve prospěch trpících a potřebných. 

V naší historii známe jména šlechtických rodů, úzce spjatých se zednářstvím, které prosluly svojí podporou vědy a kultury, jakož i zakládání dobročinných ústavů (Nosticové, Černínové, Salmové, Kinští atd.). Začíná část našich národních buditelů včetně katolických kněží byla organizována v zednářských lóžích. Nalezli bychom tam i tak zvučná jména jako premonstrát Rafael Ungar, jezuita Ignác Cornova, Josef Dobrovský. Členy zednářských lóží byli také prokazatelně Bernard Bolzano, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger, František Ladislav Čelakovský.

Šlo o osoby, které rozhodně nesmýšlely satanisticky a u kterých lze těžko předpokládat účast v satanistických rituálech. Jejich názory, i když často značně mylné, přece jen vycházely z poctivé snahy prospět, být užitečný dobré věci.

 

Už námi citovaný rabín Toaff udává, že:

"...magie, vzývání satana a další okultní praktiky, z nichž je jasná služba zlu, jsou známy pouze zednářům vysokého stupně zasvěcení a titulem ,"mistr komandor", "rytíř Kádoš" apod. Ti ostatní na nižším stupni zasvěcených plní roli tzv. ,"užitečných idiotů" (termín Leninův), svými humánními a kulturními akcemi, budícími všeobecné poznání, vytváří clonu pro své vedení (třebas i nevědomky, což
naopak mají velmistři lóží nejraději), aby svět nepostřehl tajné okultní a zločinné pikle zednářstva jako celku."


Toto tvrzení podle něj dokazuje následující událost:

Roku 1785 jistý Lanz, zednář vysokého stupně zasvěcení lóže pod názvem ,,Osvícení Bavorska", byl na cestě zabit bleskem. Policie našla u něho tajné dokumenty lóže, které byly tak kompromitující, že bavorská vláda nařídila soudní proces, v němž byli její předáci odsouzeni k vysokým trestům, velmistru Weisshauptovi se podařilo uprchnout.

Mimo jiné byly předmětem soudního líčení i satanské rituály. Dokumenty o tom jsou uloženy v
mnichovském archivu.


Podobný důkaz existuje i z našeho století z Maďarska. Roku 1919 po pádu komunistické tyranie Bély Kuna se vláda zmocnila archivu budapešťské Velké lóže. Úloha zednářů v revoluci byla tak jasná, že šéf státu velkoadmirál Horthy se rozhodl uzavřít všechny maďarské lóže a postavit zednářství mimo zákon.

Úřední zpráva i tady konstatuje
okultismus a satanismus jako hlavní ideové zdroje zednářství. Ostatně toto máme černé na bílém i v oficiální příručce svobodného zednářství pro stupeň zasvěcení "mistr Terminator", kterou v roce 1871 vydal v USA Albert Pike, dodnes považovaný a uctívaný jako největší zednářský filozof.

Jeho práce se jmenuje
"Morálka a dogma" (Morals and dogma). Píše se tam mimo jiné třeba toto: "Svobodné zednářství je dědicem tradice starověkých mystérií a zachovává původní podání prvotní víry. Nejstarší pravdy jsme převzali ze zend-avetismu a védismu (zoroastrismu), od Platona a Pythagora, z Indie a Persie, od Féničanů, Řeků a Egypťanů, jakož i ze svatých knih židovských.

Zednářství je náboženstvím se vším všudy. Všechny tyto uvedené doktríny tvoří náboženství a filozofii zednářství... Proto do kompetence zednářství patří nejen výuka morálních, politických a filozofických pravd, ale také náboženských... Svět brzy k nám přijde hledat své vládce a velekněze."

 

katolický historik PhDr. Radomír Malý k výhradám církve nakonec doplňuje:

Svobodné zednářství je tedy něčím zcela jiným, než za co se vydává. To je ostatně taktika zlého ducha od prvopočátku.

Nejde o nic jiného než o to, co je dnes již dostatečně známo ze života Karla Marxe. Ten vůbec nebyl ateistou a sociálním reformátorem, nýbrž členem okultní sekty a ctitelem satanovým. Veškerý jeho dialektický materialismus, ateismus, socialismus a komunismus nebyly ničím jiným než nástrojem ke zničení křesťanství, potažmo k vymýcení Boha a Ježíše Krista z mysli lidí a nastolení království satanova.

K tomu Marx cíleně pracoval, jeho takzvaně ateistická nauka byla jen prostředek.

Totéž platí i o zednářích. Jejich racionalismus, deismus, liberalismus a humanismus jsou pouze nástroji k dosažení konečného cíle - nastolení satanova království na této zemi, v jeho jménu vlastní světovlády.

 

 

 

8. Můj osobní dovětek k tomuto.

Na jednu stranu zde vidíme celkem pochopitelný souboj Církve s Osvícenstvím, s vědou a racionalitou. Na druhou stranu ale vidíme, že právě v západní Evropě a Spojených státech dochází dnes k potlačování lidských svobod, bohapustému konzumu, rozpadu instituce rodiny, odebírání dětí z rodin i za banální prohřešky (pohlavek), rozvíjí se možnosti adopce dětí i homosexuálním párům, atd.

Společnost chřadne, úroveň škol je nízká, k moci se dostávají korporace, tedy nadnárodní firmy, které stojí často nad zákonem. Na světě je množství dětské práce, otroctví, špatné zacházení s odpady, hyne příroda, ryby v mořích.

Pokud si uvědomíme nejen prvoplánový racionální boj proti "zázrakům, zjeveným pravdám, atd.", tedy středověkému tmářskému pojetí církve, ale i všechny další zmíněné společenské změny, pak jsou tyto výtky, které vznáší církev Římskokatolická vůči procesu "demokratizace a osvobození" OD VŠEHO, i od pravidel potřebných, určitě zajímavou inspirací, nad kterou je dobré se zamyslet.

 

---- KONEC 1. části ----

 

Článek byl připraven s využitím české a anglické WIKIPEDIE.

Článek cituje mnoho informací ze "samizdatového spisu" katolického historika PhDr. Radomíra Malého, který byl uveřejněn ZDE.

 

/ Druhá část bude zmiňovat vznik US, Francouzskou revoluci, Krymské války z r. 1774 a dobový kontext vzniku moderních demokracií, do r. 1914 /.

 

 

B/ POHLED MORÁLNÍ - KRIZE MORÁLKY MODERNÍ "SVOBODNÉ DEMOKRATICKÉ" SPOLEČNOSTI

 

1. Rychlý SOUHRN první části.

V předchozí první části jsme se zabývali výhradami Církve (především té naší - "západní" římskokatolické) k procesu osvícenství:

- Výsadní postavení zde má DEISMUS - tedy změna vnímání Boha, dogmatismu, kde zopakuji:

Deismus tvrdí, že svět stvořil Bůh, ale dále už nezasahuje do jeho fungování, svět dál funguje podle přírodních zákonů. Lidé mohou poznávat Boha pouze prostřednictvím rozumu a pozorováním přírody, ale ne zjevením a nadpřirozenými jevy (jako jsou např. zázraky), k těmto fenoménům se Deismus staví opatrně, ne-li přímo skepticky.

Deistické myšlení a literaturu v širším smyslu charakterizují některé pojmy, jimiž nahrazovali tradiční pojem Boha:

Nejvyšší bytost
Prozřetelnost
Božský hodinář
Architekt Vesmíru
Bůh Přírody
Otec světel

/hlavním momentem uplatnění Deismu je v Evropě Francouzská revoluce v r.1794, v Americe deismus zcela ovlivnil založení Spojených států v r.1776, většina otců zakladatelů byli jeho vyznavatelé, což zmíníme podrobněji dále... /

 

- Pak je zde mnoho výtek Církve (papežů) ke SVOBODNÝM ZEDNÁŘŮM.

Zednáři podle svých vyjádření kombinují učení Deismu, Panteismu, dualistického Zoroastrismu, uznávají reinkarnaci (nesmrtelnost duše) stejně jako Platón, vyznávající také tajné učení židovské, Kabalu a Talmud /viz zdroje výše uvedené/.

Jako hlavní spor zde je fakt, zda existuje část jejich učení veřejná a zda existuje část neveřejná:

Sami o sobě tvrdí Svobodní zednáři následující:

Božský Spasitel byl pro zednáře pouhým člověkem jako každý jiný, i když člověkem významným, filozofem a mučedníkem za pravdu.

Zednářství tak / údajně / odmítá všechno nadpřirozené, pohrdá mystikou a jako produkt osvícenství klade hlavní důraz na rozum, rozvoj vědy a podporu čistě přirozených a racionálních ctností: pracovitosti, vytrvalosti, sebekázně, silné vůle, soucitu a dobročinnosti.

V Andersenově konstituci se říká: "Řád svobodných zednářů byl ustanoven k zušlechtění člověka:
milování-hodného člověka, vzorného občana a dobrého poddaného, nezlomného ve svých slibech, věrného ctitele boha přátelství, spíše přítele ctnosti než odměny...."

- Tedy jde o věci rozumné, šířící porozumění a ctnosti lidské.

 

Ovšem Církev tvrdí, že toto je jen "líbivý nátěr", neboť "je z historie doloženo, že":

"...magie, vzývání satana a další okultní praktiky, z nichž je jasná služba zlu, jsou známy pouze zednářům vysokého stupně zasvěcení s titulem "mistr komandor", "rytíř Kádoš", apod. Ti ostatní na nižším stupni zasvěcených plní roli tzv."užitečných idiotů" (termín Leninův), svými humánními a kulturními akcemi, budícími všeobecné poznání, vytváří clonu pro své vedení (třebas i nevědomky, což
naopak mají velmistři lóží nejraději), aby svět nepostřehl tajné okultní a zločinné pikle zednářstva jako celku."

Tyto okultní a satanistické praktiky dokládají prameny (viz zdroje uvedené výše) na dvou známých příkladech - nemůžeme je ověřit, ale odkazy na zdroje zde jsou uvedeny:

1/ Roku 1785 jistý Lanz, zednář vysokého stupně zasvěcení lóže pod názvem ,,Osvícení Bavorska", byl na cestě zabit bleskem. Policie našla u něho tajné dokumenty lóže, které byly tak kompromitující, že bavorská vláda nařídila soudní proces, v němž byli její předáci odsouzeni k vysokým trestům, velmistru Weisshauptovi se podařilo uprchnout. Mimo jiné byly předmětem soudního líčení i satanské rituály. Dokumenty o tom jsou uloženy v mnichovském archivu.

2/ Roku 1919 po pádu komunistické tyranie Bély Kuna se vláda zmocnila archivu budapešťské Velké lóže. Úloha zednářů v revoluci byla tak jasná, že šéf státu velkoadmirál Horthy se rozhodl uzavřít všechny maďarské lóže a postavit zednářství mimo zákon. Úřední zpráva i tady konstatuje okultismus a satanismus jako hlavní ideové zdroje zednářství.

 

2. Svobodní zednáři - humanisté, finančníci nebo satanisté?

V rychlém souhrnu první části jsem už zopakoval základní konflikt Církve a Svobodného zednářství, tedy především jde o způsob, jakým nahlíží Boha, stvoření a fungování přírodního světa.

Celkem pochopitelný konflikt s osvícenci - astronomy, matematiky, vědci s metodou skeptického zkoumání důkazů a také s reformátory Církve (od Husa přes protestanty až k průmyslníkům 19. století, kteří změnili postavení žen ve společnosti, např. s pomocí počátků konzumu - vzniku Obchodních domů - viz předešlé články na první části blogu) se postupně mění.

Z výtek náboženských se přesouvají výhrady k politickým a mocenským ambicím deistů.

 

Svobodní zednáři vyznávají pro západní (římskokatolickou) církev nepřípustné principy:

- především jde o REINKARNACI (nesmrtelnost duše), která zbavuje věřícího odpovědnosti za jeho vlastní život (je přeci ovlivněný svými předchozími životy, tedy nemůže plně za své vlastní skutky).

- pak jde o dualismus (převzatý z íránského zoroastrismu), tedy tvrzení, že není světla bez tmy, dobra bez zla, což Církev interpretuje jako sdělení "není Boha bez Satana", což je pro ni zcela nepřijatelné.

Problémem je i neveřejná struktura svobodných zednářů

kde členové nižší lóže nesmí nic vědět o členech lóží vyšších (stupňů zasvěcení je mnoho, až 33 poschodí), zatímco členové lóže vyšší musí vždy dobře vědět, co se děje v lóžích nižších (někteří členové vyšších lóží jsou prý "inkognito" současně i členy lóží nižších, aby měli přehled).

Z této organizace pak plyne hlavní fakt, že jde organizačně o pyramidu - informační pyramidu - kde každé "patro" posílá informace výše, ovšem bez zpětné vazby, vyšší "patra" jsou pro nižší nedostupná, opačným směrem informace neproudí.

Jako hlavní spor je zde opět fakt, zda existuje nejen část veřejná ale i část neveřejná: Především jde o fakt, zda mají lóže v jednotlivých zemí nějakou světovou centrálu.

---

Například monarchie byly také "pyramidou" (stejně jako jakékoliv jiné společenství), na vrcholu byl král, který "měl moc od Boha", k dispozici měl tajnou policii a špehy, ale jinak byla struktura veřejná.

Ve francouzské revoluci došlo ke vzniku republiky - zde je opět pyramida, ovšem bez vrcholu. V určité úrovni vznikne skupina lidí (Parlament), která řídí stát. Nemají moc od Boha, ale od svých voličů (tedy od spodu), ovšem je tu jedno významné "ale" - voleni jsou většinou lidé, kteří mají peníze na volební kampaň. Nedostatek peněz na kampaň může významně ovlivnit výsledky demokratických voleb, jako soutěže myšlenek (idejí) o tom, jak má být stát spravován a řízen, jaká má být i jeho zahraniční a vojenská politika.

Pokud přistoupíme na tvrzení svobodných zednářů, že zde není žádné centrální vedení (tajné), tak by to znamenalo, že se prostě jen mocní, významní nebo (a) bohatí členové společnosti sdružují do národních lóží (tedy pokrývají vrchní část demokratické pyramidy společnosti, vzniklé z voleb, podnikání, z významných výsledků vědeckého bádání a vzniku nových "mocných" nebo zisk tvořících technologií).

Pokud by platilo, že zde existuje "tajné centrum" (lóží vysokého stupně zasvěcení - 31., 32. a 33.), pak by nad "nedokončenou" pyramidou republik (parlamentem) byla navíc ještě tajná část, která vše ovlivňuje (třeba s pomocí peněžnictví, korporací, neprůhledných finančních fondů).

 

Konflikt Církve a svobodných zednářů - talmud a kabbala.

Zde se dostávám trochu na tenký led, neboť by mě někdo mohl obvinit z antisemitismu, proto se budeme držet přísně historických faktů, pro naše výhradně studijní účely.

Zdůrazňuji, že nepodporuji osočování jakékoliv skupiny lidí na základě vyznání, politických názorů nebo sexuality, atd., následující pasáž slouží výhradně studiu moderní společnosti, ničemu jinému, vychází čistě z historických faktů.

Dle různých pramenů vychází učení svobodných zednářů (i jejich rituál) především z Kabbaly a Talmudu:

Talmud - zdroj nenávisti, napsal R. M. Vlas v r.1939 ( ZDE , je zdroj velmi "poplatný své době", při studiu je tak třeba opravdu rozlišovat fakta a jiné okolnosti, odfiltrovat dobové nálady).

Humanisté nebo Satanisté, napsal poměrně nedávno katolický historik PhDr. Radomír Malý ( ZDE ), jde o dílo z katolického pohledu, ale poměrně objektivní (je zde mnoho odkazů na zdroje).

 

Z OBOU DĚL ZKUSME VYBRAT KLÍČOVÉ PASÁŽE:

Katolická Církev vždycky ctila a ctí starozákonní tradici starověkého Izraele, kterou převzala a přijala za svou, neboť se jedná o Boží zjevení člověku. Ortodoxní židovstvo, držící se starozákonní víry v Boha, jak je obsažena v posvátných knihách Starého Zákona, zasluhuje naši úctu, respekt a hlavně modlitbu, aby přijalo Ježíše Krista jako skutečného zaslíbeného Mesiáše.

S tímto ortodoxním židovstvem však má pramálo společného talmudistická kabbala, která opouští Mojžíšovu tradici a orientuje se na perská a chaldejská mystéria, jak o tom svědčí spis "Zohar" od židovského autora Mošeho z Leonu ve Španělsku kolem roku 1300. Je to tradice zfalšovaná, zpohanštělá a zdémonizovaná.

Talmud učí o Ježíši Kristu, že "byl Mariiným nemanželským synem a podvodníkem, někým na způsob pouličních kejklířů". Talmud, i když se opírá o starozákonní tradici, nemá ve skutečnosti s ní nic společného a odbíhá od ní daleko směrem k okultismu, pochybnému mysticismu a židovskému imperialismu.

Tedy je třeba vidět základní fakt - Svobodné zednářství je v plném konfliktu s církví Římskokatolickou, z mnoha důvodů, jak opíši níže.

 

Autor to dokládá následujícími citacemi:

Rabín Elie Benamozegh píše: "Je jisté, že zednářská teorie odpovídá teorii kabbaly.....".

Další rabín H. Geffen zase uvádí následující: "Zednářským symbolům nelze porozumět bez studia západního mysticismu: kabbalistického, pythagorejského a jiných podobných".

Další autor Bernard Lazaré zase říká: "Účast židů u zrodu zednářstva, konkrétně židů - kabbalistů, je - jak to dokazují některé zachované obřady - nepochybnou skutečností."

Námi citovaný Albert Pike ve své knize, považované za bibli svobodného zednářství, sděluje: "Pravdy šířené zednářstvím se opírají o židovskou tajnou tradici, známou jako kabbalistický gnosticismus. Zednářství je náboženství, jež se opírá o tajnou židovskou filozofii obsaženou v kabbale."

Židovská kabbalistika, tvořící princip svobodného zednářství, je nejen nekřesťanská, nýbrž zcela jednoznačně protikřesťanská.

 

Talmud

je slovo aramejské, znamená poučení. Talmud je poučením o božím zákoně, je jeho znalostí i výkladem, je tedy vlastním zákonem židovství. Jsou dva Talmudy, jeruzalémský a babylonský. První pochází z počátku IV. století po Kr., druhý z počátku VI. století po Kr.

Jeruzalémský je stručný, zato však velmi pestrý a je vzácným pramenem pro poznání dějin židovských, archeologie a zeměpisu palestinského apod., Talmud babylonský je trojnásobného rozměru, je rozvláčný a obsahu výhradně náboženského a sociálně právního. Je však, poněvadž byl sepsán o dvě stě let později, úplnější a proto i hodnověrnější.

 

Původci pak obou jsou farizejové, sekta židovská, která se odklonila od pravověrné víry Mojžíšovy, ovlivněna náboženskou filosofií chaldejskou:

Židé přijali Talmud působením farizejů, kteří se postupně zmocnili náboženského a politického vedení židovského národa po celém světě, po zkáze Jeruzaléma rozptýleného, za svůj nejvyšší a všeovládající zákoník a namnoze podřídili mu i Bibli.

/doloženo je to mnoha citacemi, které nebudu uvádět, viz odkazy /.

Uvěřili farizejskému tvrzení,že slova Talmudu jsou sladčí slov Bible.

K snadnější potřebě sestaven byl židovský katechismus Šulchan arucha (hebr.Prostřený stůl), jenž je
sborníkem hlavních ustanovení Thóry (Pentateuchu) a Talmudu, doplněných zvykovým právem.

Vůdčí myšlenkou Šulchan aruchy, jenž je trestí Talmudu, je, že svět náleží Židům a že Židům jsou dovoleny všechny prostředky k dosažení vrcholného cíle židovství – vlády nad světem a všemi jeho poklady. Židé jej přijali, nikoliv Mojžíšova Bible, nýbrž Talmud stal se jim zákonem.

Právě tato pasáž je jasným jádrem sporu - obsahují tajná učení židovská nějaké informace, že jsou předurčeni k vládě světu? Nevíme, důkazy a informace jsou jen nepřímé, viz dále.

Tedy konflikt s křesťanskou Církví je zde zcela jasný, křesťané vytýkají jisté části židů, že se odklonili od Bible a nad ni uznávají učení Talmudu. Citacemi z něj (byl prý v 19. stol. zcenzurován, nejhorší výpady byly odstraněny, prý jsou vykládány pouze ústně) toto dokládají, i přes uvedenou cenzuru, viz zdroje.

 

 

HISTORIE OPAKOVANÉHO VYHNÁNÍ ŽIDŮ (Z MNOHA ZEMÍ) - BYLO PŘÍČINOU PENĚŽNICTVÍ?

zdroj i ZDE (anglická wikipedie - Jewish refugees)

Podíváme-li se do historie, pak je nepopíratelným faktem, že židé byli opakovaně vyháněni z mnoha zemí. Většinou šlo o fakt, že půjčovali peníze (otázkou je, za jakých podmínek, zda nešlo o lichvu), takže v určité chvíli se např. král rozhodl, že by došlo k rozkladu celé země, pokud by dlužníci (včetně krále samotného) měli vrátit vše, co židům dlužili, a židy vyhnal, další okolností byla různá povstání, kdy se židé snažili svrhnout ty, u kterých žili:

 

V Římské říši byli Židé pronásledováni za vlády císařů Nerona, Flavia a Hadriana (v r. 70 n.l. byli po velkém povstání vyhnáni z provincie Judea, město Jeruzalém bylo rozbořeno a území bylo od té doby obývané Palištejci - odtud název Palestina, dnes obývaná Araby - Palestinci).

V 7. století Mohamed vyhnal židovské kmeny Banu Qaynuqa a Banu Nadir z Medíny, která byla založena jako židovské město, protože se proti němu vzbouřili. Kmen Banu Kurajzů byl poražen a židovského osídlení Chajbaru bylo vypleněno.

V r.1290 Král Edward v Anglii vydává edikt vyhnání všech Židů z Anglie, ti se vrací až v r.1655 za Olivera Cromwella, tedy po 365 letech.

Ve 12.-14. stol. bylo vyhnání Židů za účelem obohacení koruny častým jevem (bylo doprovázené zabavením jejich majetku s možností jeho vykoupení): vyhoštění z Paříže Filipem Augustem v roce 1182, vyhoštění z Francie za Ludvíka IX v r.1254, za Karel IV v roce 1322, od Karla V. v roce 1359, od Karla VI v roce 1394.

Dobře se žilo Židům ve Španělsku mezi křesťany. Když však počali šířiti mezi nimi židovské lichvářství, jež se nezastavilo ani při stoprocentních úrocích, došlo k prvním pogromům v Cordobě, Ascaloně i jinde. Když byla zavedena inkvizice, pronásledování Židů se zesílilo, až 31. března roku 1492 král Ferdinand V., nedbaje proseb svého finančního ministra Žida Isaaka Abravanela, vydal dekret, kterým bylo 400.000 Židů ze Španělska vypovězeno a majetek jejich zkonfiskován. Podobně se stalo v Portugalsku, odkud byli Židé vypovězeni roku 1497 králem Emanuelem I.

Židé, vypuzeni z Pyrenejského poloostrova, usadili se povětšině v severní Africe, na Balkáně i v Malé Asii (v Osmanské říši).

V letech 1648-1654 rusíni (dnes ukrajinští kozáci a rolníci) pod vedením (kontroverzního) Bohdana Khmelnytsky zničili stovky židovských obcí, dopouštěli se masových zvěrstev. Oblast pak byla připojena k Ruské říši , kam oficiálně žádní Židé nesměli.

V letech 1744-1790 poslaly reformy Fredericka II , Josefa II a Marie Terezie masy chudých německých a rakouských Židů na východ.

V letech 1881-1884, 1903-1906 a 1914-1921 se Ruskem převalily opakované vlny pogromů na Židy, které zapříčinily masovou židovskou emigraci (více než 2 miliony ruských Židů emigrovalo v období 1881-1920).
 

 

3. Založení Spojených států amerických v r. 1776

Válka počala v odporu mnoha Američanů k daním, které na ně uvrhl Britský Parlament, vešla ve známost i rčením "žádné zastoupení, žádné daně" (Britský parlament podle dobového zákona nesměl zvýšit daně občanům britského impéria, kteří nebyli zastoupeni v Parlamentu). Události započaly r. 1774, napětím kvůli dovozu čaje (odtud známý termín "Boston Tea Party"), pokračovaly srážkami Milicí patriotů s pravidelnými jednotkami britských vojsk, v dubnu 1775.

Není bez zajímavosti, že v Británii se v této době např. jel první závod veslic (dnes prestižní událost tamních univerzit), v Rusku v té době probíhaly války s Osmanskou říší - Rusko připojilo r. 1774 např. Krym (smlouva byla definitivně uzavřena r. 1792), např. Severní Osetie byla k Ruské říši připojena r. 1774 a Jižní Osetie r. 1801., jde tedy o veskrze zajímavé období dějin, kdy se vytvářely základy Evropy, jak ji dnes známe.

 

katolický historik PhDr. Radomír Malý k tomuto píše:

Deismus a zednářství skotského ritu stálo u kolébky americké revoluce a první demokratické ústavy světa v USA. Zednářské symboly pronikly i na státní znak Severoamerické unie i na dolarové bankovky.

Zároveň však je třeba říci, že otcové zakladatelé, především G. Washington (Jefferson, Franklin, presbytariánský pastor Evans a další) byli stejnou měrou také hluboce věřícími protestanty, což platí zvláště o Georghesovi Washingtonovi, který nekompromisně obhajoval náboženskou výuku ve školách, modlitbu v Kongresu a křesťanské principy americké demokracie.

Nutno objektivně přiznat, že právě tato křesťanská orientace, v níž byl Ježíš Kristus přece jen nějakým způsobem přítomen, znemožnila, aby se americká revoluce proměnila v krvavou hrůzovládu zločinecké lůzy, jako tomu bylo ve Velké francouzské revoluci.

 

DEKLARACE NEZÁVISLOSTI v r.1776
Ale i přes tento fakt se hned v Prohlášení nezávislosti (Independence Act) roku 1776 objevuje velmi scestná formulace
o "právu na štěstí", které ovšem bylo chápáno čistě materialisticky bez jakéhokoliv vztahu k trvalému štěstí na věčnosti, které nám získal Ježíš Kristus svou vykupitelskou smrtí na kříži.

Tím byl položen základ konzumního materialismu, bezohlednému egoistickému liberalismu a kapitalismu volné soutěže, který způsobil pohádkové bohatství na jedné a krutou bídu na druhé straně, vedl k podřízení lidské osoby zájmům zisku a zbohatnutí na úkor druhého.

Konzumismus jako životní styl, který je zejména dnes opravdovou metlou amerického i západoevropského života, má svůj počátek právě v americké revoluci, rovněž tak je mylně chápaná i myšlenka náboženské svobody, která není ničím jiným než lhostejností, rezignací na jakékoliv hledání pravdy.
 

...dodává historik Malý.

 

4. VELKÁ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE - ILUMINÁTI založení v Bavorsku r.1776

Velká francouzská revoluce byla naopak dílem zednářů spíše anglického ritu, odmítajících křesťanství se vším všudy. K nim měli blízko tzv. Ilumináti, založení roku 1776 v Bavorsku Adamem Weishauptem.

ILUMINÁTI = JAKOBÍNI (politický klub)
Ti se rozšířili hlavně ve Francii jako samostatná zednářská obedience, z jejich lóží se vyvinuly nakonec jakobíni jako politický klub, známý svým proticírkevním a protikrálovským radikalismem.

1794 - Champ de Mars. Francouzská revoluce uctívá kult "Nejvyšší bytosti", dnes zde stojí (nejvyšší) Eeiffelova věž.

Podle historika Malého jsou boje stoupenců konstituční monarchie s republikány a pozdější válka girondistů proti jakobínům potažmo bojem zednářů skotského ritu, kteří se hlásili ke konstituční monarchii, s ilumináty a zednáři anglického ritu, náležejícímu k jakobínům, případně k ještě větším radikálům (ano, i k pouliční lůze zločineckého podsvětí, o níž se jak jakobínští levičáci opírali).

Francouzský historik M. Renaudeau však poukazuje na fakt, že v průběhu revoluce jako by zednáři najednou zmizeli ze scény, dochází dokonce k tomu, že za jakobínské diktatury se členové jedné a téže obedience, někdy i členové jedné a téže lóže vzájemně vyvražďují a posílají pod gilotinu.

Renaudeau to vysvětluje takto:
"Evoluce buržoazie v 18. století byla dílem zednářstva. Jakmile vybuchla revoluce, skončila jeho role. Přestalo existovat. V průběhu celého bouřlivého období revoluce bylo zednářstvo v jakémsi stavu spánku, nepracovalo."

---

Velká francouzská revoluce byla převážně vládou sadistů a zločinců, kteří doslova utopili francouzský národ v krvi, píše dále historik Malý. Přitom revoluční vlády 1789-98 znamenaly genocidy i pro samotné zednáře.

Svědectví kancléře tzv. Velké lóže Francie J.A.Fauchera:
"Zednáři těžko mohou zapomenout, že revoluce zabila tolik členů lóží, jako žádná jiná vláda. Především zcela vyvraždila zednáře aristokraty. Zednářští revolucionáři byli semleti strojem, který sami zkonstruovali a uvedli do pohybu..."

 

JAKOBÍNSKÁ DIKTATURA - DEISTICKÝ KULT "NEJVYŠŠÍ BYTOSTI"
Přirozeně, od těchto historiků se nedočkáme ani slzy lítosti nad povražděnými a utýranými katolíky, zejména v letech jakobínské diktatury, v době, kdy katedrála Notre Dame byla vypleněna a na oltář postavena zpustlá zpěvačka Maillardová jako "bohyně rozumu", i později, kdy tento kult byl nahrazen deistickým kultem tzv. "Nejvyšší bytosti".

Jen v samotné Paříži během jediného roku krutovlády jakobínů 1793-4 bylo gilotinováno cca 6 000 lidí, z toho více než polovina katolíků, kněžích, řeholníků a řeholnic i laiků, jen proto, že se nechtěli vzdát své víry.

Pověstný "lyonský kat" Joseph Fouché nechal cca 200 000 lidí včetně starců , žen a dětí postřílet z děl nad jámami do nichž potom padli, jen proto, poněvadž se odmítli vzdát své víry (přijmout modloslužbu "rozumu").


- Tak vypadala v praxi představa "svobod a lidských práv", takovou měla podobu jejich volnost bez Boha, Ježíše Krista a Jeho Církve, dodává historik Malý. Katolické oběti Velké francouzské revoluce jsou podle něj těžko numericky vyčíslitelné, zcela určitě jde o šestimístnou cifru.

Sv. Otec Jan Pavel II je hromadně v roce 1992 prohlásil za blahoslavené.

 

Francie a Osvícenství

Věk osvícení (nebo jednoduše osvícenství nebo Age of Reason) bylo kulturní hnutí intelektuálů , které začalo v pozdním 17. století v Evropě s důrazem na rozum a individualismus, spíše než na tradice.

Jeho cílem bylo reformovat společnost pomocí vyznávání rozumu - tedy důvodů ke zpochybnění myšlenky, spíš než důvodů založených na tradici a víře, zlepšování znalostí (poznání) prostřednictvím vědeckých metod. Je podporováno vědecké myšlení, skepse a intelektuální výměny.

Tento nový způsob myšlení tvrdil, že:

...racionální myšlení začíná s jasně stanovenými zásadami, s použitím správné logiky, testuje závěry proti důkazům a reviduje zásady ve světle důkazů.

Osvícení myslitelé vystupovali proti pověrám.

Hnutí bylo zažehnuto filozofy:
Francis Bacon (1562-1626),
René Descartes (1596-1650),
Baruch Spinoza (1632-1677),
John Locke (1632 - 1704),
Pierre Bayle (1647-1706) ,
Voltaire (1694-1778),
Francis Hutcheson (1694-1746),
David Hume (1711-1776),
Cesare Beccaria (1738-1794),
a Isaac Newton (1643-1727),

Vládnoucí knížata často jejich postoje schvalují a podporují, dokonce se pokusili uplatnit své představy o vládě v tom, co je dnes známo jako
osvícený absolutismus (viz dále Josef II.).

Ve Francii bylo OSVÍCENSTVÍ založeno v salonech a kulminovalo ve velkém Encyclopédie (1751-1772), upravil ji Denis Diderot (1713-1784), a (do 1759) Jean le Rond d'Alembert (1717-1783),
s příspěvky stovek předních intelektuálů - filozofů , zejména:
Voltaire (1694-1778),
Rousseau (1712-1778)
a Montesquieu (1689-1755)

Tyto nové intelektuální myšlenky se s pomocí encyklopedie rozšířily do městských center po celé Evropě, zejména:
v Anglii,
ve Skotsku,
v německých státech,
Nizozemsku,
Polsku,
Rusku,
Itálii,
Rakousku,
Španělsku.

Osvícenství bylo také velmi úspěšné ve Spojených státech , kde se jeho vliv projevuje v dílech od Benjamin Franklina a Thomas Jeffersona. To hrálo důležitou roli v americké revoluci. Politické ideály osvícenství ovlivnily americkou Deklaraci nezávislosti , Listinu práv a svobod i francouzskou Deklaraci práv člověka a občana.

 

5. Marie Terezie a Josef II.

Josef II byl svatý římský císař, narodil se 13 března 1741, zemřel 20. února 1790.
Římským císařem byl v období 1765-1790, byl nejstarší syn císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka I., byl bratr Marie Antoinetty.

Josef II. byl zastánce osvíceného absolutismu, ale jeho reformy vyvolaly následně značný odpor, který nakonec vyvrcholil v celkovém neúspěchu plné realizace jeho programů - chtěl učinit příliš mnoho v příliš krátkém období. Byl zařazen, spolu s ruskou Kateřinou II. a pruským Frederickem II., mezi tři velké osvícenské panovníky.

Duch Josefinismu byl shovívavý a otcovský, měl v úmyslu, aby jeho poddaní byli šťastní, ovšem v přísném vyznávání jeho vlastních kritérií (nikoliv jejich).

Josef se pustil do budování racionalizaci, centrální a jednotné vlády pro všechna různá území, pracovníci budované státní správy měli být prodchnuti stejnou oddaností duchu služby státu,
jako on sám.
Mělo s nimi být zacházeno bez ohledu na jejich etnický původ nebo třídu, odměňováni měli být pouze podle zásluh. Z důvodu sjednocení vyhlásil císař němčinu jako povinný úřední jazyk, což se dotklo zejména Maďarska. Odpor k jeho opatřením tam byl tak obrovský, že se musel spokojit jen s částí své reformy (která se týkala i sjednocení daní z pozemků).

Po zhroucení selské vzpoury r.1784-1785, v níž bylo zabito více než sto šlechticů, císař jednal. Jeho císařský patent r. 1785 zrušil nevolnictví, ale nedal rolníkům možnost vlastnictví půdy ani možnost osvobození od poplatků dlužných statkářských šlechticů. Emancipace rolníků z království maďarského podporovala růst nové třídy zdanitelných statkářů, ale nezrušila hluboce zakořeněné neduhy feudalismu - využívání těchto bezzemků.

Feudalismus definitivně skončil v roce 1848.

Císař se rozhodl zavést jednotnou daň z pozemku (ve všech zemích říše, bez ohledu na původ).

Cílem bylo modernizovat vztah závislosti mezi vlastníky půdy a rolníky, zmírnění daňové zátěže rolnictva a zvýšení příjmů státu. Josef se snažil daňové a pozemkové reformy spojit, nahlížet je společně. Jednotlivé komise ale narazily na velký odpor jak mezi šlechtou, tak i u rolnictva a některých úředníků, změny byly prováděné příliš kvapně. Většina reforem tak byla zrušena krátce před nebo po Josefově smrti v roce 1790.

 

SPORY S CÍRKVÍ

Pravděpodobně nejméně populární ze všech jeho reforem byl jeho pokus o modernizaci velmi tradiční římskokatolické církve (která v dávných dobách pomáhala založit Svatou říši římskou).

Josef II rázně omezil moc papeže, snažil se, aby se katolická církev v jeho říši stala nástrojem státu, nezávislým na Římu.

Duchovní byli zbaveni desátku, nařídil jim studovat v seminářích pod státním dozorem, biskupové museli formálně přísahat věrnost koruně. Rozsáhlým prodejem církevních pozemků císař financoval růst biskupství, farností, a sekulárního kléru (světského duchovenstva).

Jako člověk vyznávající osvícenství zesměšnil kontemplativní klášterní řády, které označil za neproduktivní. V souladu s těmito svými názory zrušil třetinu klášterů (přes 700 jich bylo zavřeno) a snížení počet mnichů a mnišek z 65.000 na 27.000.

Byly zrušeny církevní tribunály kostelů, omezeny náklady na církevní svátky (výzdoby kostelů).

Manželství bylo definováno jako občanská smlouva mimo jurisdikci (právní působnost) církve.

Prudce snížil počet (náboženských) svátků, které je třeba dodržovat v Říši, z pozice moci také zjednodušil způsob, jakým byla vykonávána mše svatá.

 

6. Mazziniho revoluce v Římě (1848-9).

Karbonáři první poloviny 19. století tvořili samostatnou zednářskou obedienci skotského ritu, z níž vzešli Giuseppe Mazzini, Giuseppe Garibaldi, Camillo Cavour a král Viktor Emanuell II.

Americký historik Charles Heckerthorn dokazuje, že hrůzu nahánějící výraz
"mafie" je vlastně zkratkou těchto slov: "Mazzini Autoriza Furti Incendi Avelenameti", čili v překladu "Mazzini autorizuje krádeže, žhářství a travičství". Těmito metodami se dostal Mazzini roku 1848 k moci:

- Papež Pius IX si zachránil holý život útěkem z Říma.
- Krvavý diktátor se alespoň pomstil na papežově osobním příteli hraběti de Rossim, jehož dal úkladně zavraždit.
- Pod heslem "Bůh a národ" (ovšem Bůh ve významu deismu, nejvyšší bytosti) začal Mazzini zavírat katolické chrámy a systematicky vyvražďovat kněze a řeholníky.
- Kněží byli nuceni k podpisu prohlášení, že odmítají poslušnost papeži, jinak přišli o život, totéž se vyžadovalo od katolíků ve vyšších úřadech a funkcích (se stejnými následky).

Mazziniho římská revoluce byla (podle historika Malého) záležitostí zednářů skotského ritu, nebyl tedy skotský ritus zas o tolik bezpečnější a přijatelnější než anglický.
 

7. EKVÁDOR 1875, DALŠÍ ZEMĚ...

Již jsme řekli, že taktika zednářů obediencí tzv. "skotského ritu" byla jiná, chtěli Církev rozleptat zevnitř tím, že pronikali jako duchovní na nejvyšší místa v Církvi, aby z těchto pozic hlásali nauku, která je v rozporu s katolickými pravdami a šířili nedůvěru a neposlušnost vůči náměstku Kristovu na zemi.

Kde však záměry zednářů skotského ritu v tomto směru nevyšly, nastoupilo i tady krvavé pronásledování, jako v Římě za Mazziniho. S tím se setkáváme v mnoha zemích zejména Latinské Ameriky, v Ekvádoru dokonce roku 1875 zednáři zavraždili katolického prezidenta Gabriela Garcíu Morena, když vycházel po ranní liturgii z katedrály.


Ve druhé polovině 19. století i demokratické státy se svobodnými volbami a svobodnými ústavami pronásledovali katolickou Církev, konkrétně Bismarckovo Německo, Gambettova Francie a Garibaldiho Itálie v rámci tzv. "kulturního" boje. Všechny tyto tři státy byly podle historika Malého vedeny zednáři skotského ritu.

 

8. PRONIKÁNÍ SOCIALISMU

Teoretičtí původci socialismu a komunismu Marx a Engels nikdy nebyli svobodnými zednáři.

Mimo pochybnost je ale podle Malého jejich členství v satanské sektě. Oba zakladatelé marxismu byli totiž pro zednářství nepřijatelní pro svůj ostentativní a neskrývaný atheismus. Ten ovšem nebyl jejich vnitřním přesvědčením, nýbrž v intencích satanismu, k němuž náleželi, formou nenávistného boje s Bohem, kterého se oba báli.

I když mezi zednáři nikdy nechyběli lidé, vydávající se za ateisty, vlastní zednářská ideologie byla a je deisticko-panteistická (panteismus viz Pythagoras), zednáři se vždycky bránili nařčení z atheismu a vždy tvrdili, že v Boha věří, nicméně tento jejich bůh nikdy nebyl osobním Bohem - živou konkrétní bytostí.

Zednářství ovšem nemohlo nevyužít obrovský potenciál, který nabízel marxistický antiklerikalismus a jeho plán likvidace Církve. Proto hleděli infiltrovat do socialistického hnutí a nakonec - pravděpodobně bez vědomí nebo alespoň tušení samotného Marxe, ovládli i jím založenou I. Internacionálu.

 

PAŘÍŽSKÁ KOMUNA r.1871
Pařížská Komuna ve Francii roku 1871 byla výslovně zednářskou záležitostí, i když se mimo jakoukoliv pochybnost hlásila k myšlenkám marxistického socialismu. Svědčí o tom shromáždění zednářů všech ritů působících ve Francii:

26. dubna 1871 ve městě Chatelet bylo vydáno toto prohlášení:
"Komuna je největší revolucí, jakou svět může obdivovat. Je to nová Šalamounova svatyně, kterou zednáři mají povinnost bránit."

Největším paradoxem však je, že komunu nakonec potlačila stejně krvavým způsobem, jaký praktikovali komunardi, právě Thiersova (zednářská) vláda, sám prezident Thiers byl zednářem, stejně jako jeho tři ministři. Neměli nejmenší chuť bránit "Šalamounovu svatyni", jak je k tomu shromáždění v Chatelet vyzývalo - opět se zde ozvala nepřekonatelná nenávist stoupenců skotského a anglického ritu.

 

9. PRONIKÁNÍ SIONISMU.

Zakladatelem SIONISMUSu je rakušan Theodor Herzel, vídeňský žurnalista židovského původu, který poprvé vystoupil s plánem vytvořit na území Palestiny samostatný židovský stát. Vznikl politický a ideový směr, nazvaný sionismem (viz předchozí blogy - historie Palestiny, Belfourská deklarace, atd.)

Nešlo jen o plán transferu Židů do Palestiny, dle mnohých zde bylo spiknutí (na podkladě svobodného zednářství), které mělo sloužit mocenským zájmům (- viz historik Malý).

Belfourská deklarace z r. 1916 (zveřejněná r. 1917) není nic jiného než známý dopis člena britské vlády Belfoura šéfovi britských židů Rotshchildovi, který podporoval myšlenku návratu Židů do Palestiny (a Jeruzaléma, Svatého města), psalo se tam:

Vláda Jejího Veličenstva vidí prospěch ve zřízení židovského státu na území Palestiny a využije veškerého úsilí, aby usnadnila dosažení tohoto záměru, je ale dáno, že by nemělo být činěno nic proti lidským a náboženským právům existující nežidovské komunity v Palestině nebo právům a statusu židů v kterýchkoliv jiných zemích".

/ Znění dopisu bylo zveřejněno 7.11. 1917, tedy týden po zveřejnění Dohody z Malé Asie, originál dopisu je stále k dispozici v Britské knihovně, je dostupný i na wikipedii /

 

----

historik Malý k tomu píše:

Židé od počátku existence svobodného zednářství tvořili početnou skupinu v lóžích, bylo to dáno tím, že se zednářský rituál odvolával na talmud a kabbalu.

Velmi agilními zednáři byla bankéřská rodina Rothschildů, která mimo jiné financovala také většinu sionistických iniciativ a zapojila se plně do těchto akcí. Právě skrze Rothschildy dochází k propojení sionismu a zednářství, vznikly dokonce i samostatné lóže zabývající se propagací a taktikou sionismu.

Hovoříme v této souvislosti o "židozednářství". Tento termín nechápeme /..my, katolíci / antisemitsky (přesněji antijudaisticky).

 

Jako katolíci rozhodně odmítáme každou formu antisemitismu:
 

v protinacistické encyklice Pia XI "Mit brennender Sorge" roku 1937,
v encyklice "Summi pontificatus" Pia XII roku 1939
a v přihlášení Druhého vatikánského koncilu "Nostra setate".

V zájmu pravdy však nemůžeme zamlčet, že tak jako existovaly v minulosti egoistické a šovinistické snahy Němců, Francouzů, Rusů či Angličanů po světovládě, existovaly v tomto směru tytéž snahy Židů.

Je přirozené, že z toho neobviňujeme židovský národ jako celek, rovněž tak nelze nikterak odsuzovat sionismus ve smyslu návratu Izraelitů do Palestiny, což lze naopak vítat jako uskutečnění biblické myšlenky.

...dodává historik Malý.

 

----

 

tzv. Židozednáři sehráli důležitou roli v bolševické revoluci v Rusku, konkrétně Lev Bronstein-Trockyj, který původně byl členem lóže, později se s ní však rozešel. Totéž učinili další židovští původci ruské bolševické revoluce Zinovjev, Kameněv apod.

Zednáři zde uplatnili opět tutéž taktiku jako za Velké francouzské revoluce: vyprovokovat v lóžích revoluční náladu obyvatelstva, potom se ale stáhnout.

U ruských bolševiků ovšem byla proti Francouzské revoluci situace rozdílná v tom, že pouze část prominentních strůjců převratu pocházela ze zednářských lóží, konkrétně se jednalo o osoby židovského původu.

Lenin ani Stalin neměli se zednářstvím nikdy nic společného, naopak pozdější zápas Stalina s Trockým a následná likvidace Trockého v jeho mexickém exilu byly ve skutečnosti bojem mezi dvěma proudy v
revoluci - ruskonacionalistickým a kosmopolitním židozednářským.


 

10. Bolševická revoluce v Maďarsku roku 1919 - Béla Kun, další země.
 

Trockého židozednářská lobby v ruském bolševismu vyprovokovala bolševickou revoluci v Maďarsku roku 1919, předseda maďarské komunistické vlády Béla Kun byl Žid a zároveň člen budapešťské Velké lóže, z čehož byl oficiálně usvědčen, když se policie po pádu tzv. Maďarské republiky rad zmocnila zednářského archivu. Také maďarští komunisté v tzv. Republice rad prosluli sadistickými zvěrstvy, mimo jiné i proti katolíkům.

 

KRVAVÉ MEXIKO A ŠPANĚLSKO - NEJVĚTŠÍ PROVINĚNÍ ZEDNÁŘŮ
 

Nejtěžším proviněním zednářů vůči katolíkům bylo však krvavé pronásledování v Mexiku a ve Španělsku mezi dvěma světovými válkami, které si nikterak nezadalo s Hitlerovými a Stalinovými bestialitami.

Upozornil na to sám papež Pius XI. v encyklice "Divini redemptoris", tentýž papež vydal roku 1926 samostatnou encykliku věnovanou pronásledování věřících v Mexiku pod názvem "Inquis afflietisque".

Mexičtí vládcové se hlásili k bolševismu Trockého pojetí "pernamentní revoluce", tvůrce a představitel režimu generál Plutarco Calles byl členem zednářské lóže "Helios" ve státě Sonora. Mexiko patřilo v té době k zemím s největším počtem zednářů na počet obyvatel. Calles ihned zahájil stejný teror proti Církvi, jako ruští bolševici.

papež Pius XI.
ve zmíněné encyklice píše, že věřící "jsou zbaveni všech veřejných a politických práv, což znamená jejich zařazení do skupiny zločinců a duševně chorých".

Callesova ústava zrušila řeholní řády, zavřela všechny církevní školy a pod tresty mnoha let vězení zakazovala výuku náboženství.

Kostely se staly státním majetkem a záleželo na tom, jestli úřady povolí bohoslužbu či nikoliv. V některých státech "Spojených států mexických" byl veškerý kult zcela zakázán. Policie i lůza kněze a řeholníky beztrestně usmrcovali na ulicích za bílého dne.

Pius XI.

v encyklice "Inquis..." oplakává kněze a věřící, kteří "podstoupili ukrutnou smrt na mnoha ulicích a veřejných místech, často na prazích kostelů...".

O šest let později vydává tentýž papež encykliku "Acerba amini", v níž konstatuje, že:

"Toto pronásledování se prakticky v ničem neliší od pronásledování v Rusku."

V říjnu roku 1932 vatikánský deník "L Osservatore Romano" vystoupil s obviněním, že:
"komunismus ve spojení se zednářstvím nese hlavní odpovědnost za pronásledování katolíků v Mexiku". Počet obětí katolíků, kněží i laiků, činí několik stovek tisíc.

Americký senátor William Borah požadoval roku 1935 zákrok USA ve prospěch týraných mexických katolíků.

Organizace Kolumbových rytířů napsala dopis prezidentu Rooseveltovi, kde ho informovala o "důkazech, dokumentujících střílení katolíků spolu s kněžími na schodech kostelů". Roosevelt nereagoval. Když se v téže věci obrátila na něho skupina 242 kongresmenů, odpověděl:
 

"vládě USA přísluší v této věci neutralita".

Jednání Rooseveltovo nemůže překvapit, pokud víme, že byl zednářem skotského ritu 32.stupně zasvěcení, čili jednoho z nejvyšších. USA nehnuly ve prospěch vražděných a pronásledovaných mexických katolíků ani prstem, stejně tak Společnost národů v Ženevě, která se Mexikem vůbec nezabývala.

 

----


ŠPANĚLSKO 1934-9
Totéž, co se dělo pod taktovkou zednářů v Mexiku, proběhlo i ve Španělsku v letech 1934-9, až vojenské vítězství obdivuhodného generála Franca učinilo definitivní konec řádění zločineckých vyvrhelů.

zmínky o časopisu NEW AGE:
 

Není třeba dokazovat, že spolu s komunisty jsou hlavními viníky svobodní zednáři, jejich časopis "New Age",vycházející ve třicátých letech v USA, se tím sám chlubil, když napsal, že:

"španělská republikánská vláda je pod vlivem zednářských a socialistických idejí..."
a že "bratr Augusto Barcia, velký komandor zednářské Nejvyšší rady Španělska, je faktickým vůdcem spojených sil levice".


1964 - Tentýž zednářský časopis roku 1964 zveřejnil obsáhlou
studii Roberta Maxwella pod názvem "Zednářství a španělská revoluce". Její autor, nadšený zednář, hrdě vypočítává, kolik vůdčích osobností republikánského Španělska, včetně masového vraha Caballera - tehdejšího premiéra, náleželo k zednářům. Zednářství přičítá - nikoliv neoprávněně - hlavní zásluhu na vytvoření socialistické a později komunistické Španělské republiky a její obraně proti vlasteneckým vojskům generála Franca.

Chlubí se tím, čím by se chlubit neměl: odpornými sadistickými zločiny.

Celkem bylo zavražděno 11 biskupů, 12 procent všech řeholníků a řeholnic, 13 procent všech kněží a cca 60 000 věřících laiků včetně 4 000 žen a několika stovek dětí.

Surovosti páchané zednářskými a bolševickými zvrhlíky byly už mnohokrát popsány. Je to četba pro silné nervy, dodává Malý:

Řeholnice byly nejen vražděny, ale před smrtí velmi často i znásilňovány. V provincii Ciudad Real byla matka dvou jezuitů usmrcena tak, že ji vrazili do krku kříž. Kněží bývali upalováni nebo zaživa pohřbíváni, některým byly uřezávány uši nebo pohlavní úd.

Celkem přišlo o život 16 000 duchovních. Laikové, kteří odmítali vzdát se své víry, bývali často zabíjeni surovým způsobem hromadně. V Rondě svrhla tlupa vrahů 512 lidí do hluboké rokle. Mnoho chrámů lehlo popelem. jen v Madridu jich bylo zničeno 140, ve Valencii 120.

Papež Jan Pavel II. roku 1992 španělské mučedníky blahoslavil.

 

11. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA - ZMĚNA TAKTIKY SV. ZEDNÁŘSTVÍ, infiltrace do demokracií

Druhá světová válka a vývoj po ní přinutili podle historika Malého zednářstvo změnit vůči Církvi svoji taktiku. Přestalo se totiž snažit infiltrovat totalitní režimy a orientovalo se o to více na západní demokracie.

Zednářská snaha proniknout do struktur totalitních diktatur tohoto století nebyla úspěšná. Moderní zločinecké diktatury nacismu a komunismu o spojenectví se zednáři nestály. Bály se cizích vlivů a cizích cílů.

Tvůrce italského fašismu Benito Mussolini ještě jako socialista vystupoval proti zednářstvu, později coby fašistický "Duce" vyčisťoval státní aparát od členů lóží. Taktéž německý nacismus byl od svého prvopočátku ostře protizednářský, bývalý maršál Luddendorf, jeden ze zakladatelů nacistického hnutí zveřejnil už roku 1923 svých "Sedm protizednářských tézí", v nichž požaduje zednářství nemilosrdně zlikvidovat.

To však nebránilo Adolfu Hitlerovi, aby přijal nabídku finanční pomoci předního německého bankéře Hjalmara Schachta,který se netajil svým členstvím ve velké lóži Pruska "Zur Freundschaft".

Schacht také jménem všech zednářských lóží Německa hned na počátku Hitlerovi vlády zveřejnil jejich prohlášení loajality a podpory nacistickému režimu. Nepomohl tím zednářstvu ani v nejmenším. Nacisté pronásledovali zednáře tak jako všechny jiné skupiny, které nevyznávaly jejich nauku.

Mnoho členů lóží skončilo v koncentračních táborech. Ušetřeni byli pouze pro Hitlera nepostradatelný Schacht a jeho spolupracovníci, samozřejmě lóžoví spolubratři. Zednářská snaha prostřednictvím Schachta infiltrovat nacismus totálně ztroskotala.

Nakonec se zhroutila i zdánlivě slibněji vypadající zednářská infiltrace komunismu, když Stalin nechal zavraždit v exilu žijícího zednáře Trockého a jeho židozednářské stoupence v Rusku zlikvidoval v monstrprocesech a sibiřských koncentrácích.

To bylo důvodem, proč zednářstvo po druhé světové válce opustilo svoji linii infiltrace totalitních režimů a o proniknutí do komunistických struktur východoevropských států se nepokoušelo.

 

ZÁPADNÍ DEMOKRATICKÉ ZEMĚ

V západoevropských demokratických státech válečné útrapy přivedly obyvatelstvo přece jen blíže k Bohu, Ježíši Kristu a jeho Církvi. V čele velkých demokracií Západu stanuli hluboce věřící a zbožní katolíci jako Konrad Adenauer, Alcido de Gasperi, Maurice Schumann, Leopold Figl aj.


Naděje, že zednářsko-osvícenské ideály demokratických svobod budou zbaveny svého protikatolického ostnu a západní demokracie se v rukou těchto mužů postaví na pevně katolický základ, vypadala pro zednářstvo hrozivě.

Cesta, jak tomu zabránit, byla pouze jediná: totálně infiltrovat křesťansky orientované a konzervativní politické strany, současně s tím potom infiltrovat katolickou Církev na nejvyšších stupních.

Obyvatelstvo Západu mělo být od Krista odvedeno nabídkou nevázaného užívání (*nemanželského) sexu včetně nezbytných průvodních jevů (pornografie a legalizovaných umělých potratů), katolická Církev se potom měla s tímto vývojem v duchu "aggiornamenta" smířit, nekritizovat ho a katolické pravdy a morální zásady předkládat bez jasného "ano, ano - ne, ne", to znamená rozmělněné a zředěné nejrůznějšími a často si odporujícími poznatky novodobé filozofie, psychoanalýzy, antropologie atd.

Víra měla být zbavena své jednoduchosti a srozumitelnosti pro každého a stát se složitou teorií pro intelektuály, která prostého člověka odradí.

 

Rodina a útok na ni.


Nejdůležitějším a nejspolehlivějším obranným valem katolicismu je dobrá křesťanská rodina, spočívající na nerozlučitelnosti manželského svazku, nepřípustnosti sexu mimo manželství a ochraně lidského života od okamžiku početí do okamžiku fyzické smrti.
 

Roku 1822 píše jistý Piccolo Tigre:

"Podstatné je oddělit muže od jeho rodiny, stejně podstatné je vzít mu morálku. Když ho oddělíte od manželky a dětí a ukážete mu, jak těžkým břemenem jsou jeho povinnosti vůči rodině, vzbudíte v něm touhu po jiné existenci. Nechuť k rodině s sebou ponese i nechuť k náboženství, poněvadž obojí je spolu nerozlučně spojeno....."


Ve druhé polovině 19. století známý francouzský státník Adolph Thiers zformuloval zásadu, která se dnes stala sloganem všech stoupenců osobní svobody (i "svobodné" antikoncepce, pornografie, sexuální nevázanosti a potratů):

"Mým prvním majetkem jsem já sám. Mé nohy, ruce, duch, celé mé tělo náleží pouze výlučně mně."

 

Orgán francouzských zednářů "Le Journal de la franc-maconerie" píše roku 1880:

"Úloha domáhat se civilního manželství s možností svobodného rozvodu patřila vždy k předním povinnostem zednářstva. Jde o to osvobodit naše občany od církevní tyranie, která vnucuje člověku nerozlučitelnost manželství."

Jedním z prvních zákonů, které vlády Německa, Itálie a Francie už v 70. letech 19. století prosadily, byla právě možnost rozvodu manželství na základě soudního rozhodnutí. Brzy je následovalo i Rakousko-Uhersko, kde již dlouho měli zednáři rozhodující vliv.

 

Zákony však nestačily. Bylo třeba změnit hierarchii hodnot v povědomí obyvatelstva.

Křesťanská civilizace hluboce zakořenila v lidech přesvědčení, že manželská nevěra je něco podlého a nízkého. Do boje proti tomuto postulátu se postavily především literatura a umění.

Galworthyho "Sága rodu Forshytů" představuje své hlavní hrdiny jako čestné a charakterní lidi ne s výjimkou toho, že byli v manželství nevěrní, ale právě proto, že byli v manželství nevěrní.

V Tolstého "Anně Kareninové" je hlavní hrdinka dramatu, podvádějící svého manžela s jiným mužem, vykreslena jako oběť bezohledné tyranie svého chotě, jehož "nemravností" je to, že trvá na nerozlučitelnosti manželství a nechce dát souhlas k rozvodu, čímž dovede ubohou ženu k sebevraždě. Všimněme si této zcela pro nás nepřijatelné logiky: nikoli ona je vinna, protože porušila slib, daný při svatbě partnerovi, ale on, poněvadž na dodržení tohoto slibu trvá.

V románech Zolových, Balsacových, Maupassantových aj. jsou lidé prožívající milostná dobrodružství mimo manželský svazek představováni jako kladní hrdinové, jejich citový zmatek a sexuální chtíče, kvůli nimž ničí rodiny, jsou projevem "čestnosti" a "charakteru", neboť se "nepřetvařují" , "nelžou" a "nemají dvojí tvář".

..dodává katolický historik PhDr. Radomír Malý.

 

Svobodný sex a svobodný potrat:

Tímto se pozvolna vytrácelo v obyvatelstvu povědomí nečestnosti mimomanželského poměru. Odtud byl už jen krůček k tomu, co do všech důsledků realizovali bolševici v Rusku, když prohlásili manželství za zrušené a povolili "svobodný" sex.

Všeobecná zkáza mravů a obrovský počet bezprizorních dětí vedl komunistické vládce brzy ke zrušení tohoto rozhodnutí, nicméně přesvědčení, že sex mimo manželství není ničím špatným, že přináší především "svobodu pro ženu" se zafixovalo.

To ovšem neslo s sebou riziko nechtěného těhotenství. Proto naprosto logickým důsledkem "svobodného" sexu musel být také "svobodný" potrat.

Sovětský režim ho uzákonil ještě roku 1922 na přání Lenina a Trockého.
Sovětská komunistická moc tak uskutečnila nejméně o jednu generaci dříve to, co zamýšlelo zednářství prosadit až v pozdější fázi. Druhá světová válka jejich plány v tomto směru poněkud odsunula.

Ještě před ní však došlo k uzákonění potratů ve Švédsku, kde získala největší procento hlasů ve volbách sociálně demokratická strana.

Podle Lenhofova slovníku patřilo Švédsko k zemím, "kde zednáři ovládali úplně všechno" ekonomiku, kulturu, zdravotnictví, školství, obranu atd. Švédsko se tak stalo po Sovětském svazu druhou zemí, kde bylo povoleno hromadné vraždění těch nejbezbranějších bytostí světa, nenarozených dětí.

Velmistr pařížského Velkého východu pan Ragache se při své návštěvě v Moskvě roku 1991 chlubil, že:

"legalizace potratů v západní Evropě, k níž došlo v průběhu 60. a 70. let, je dílem zednářských lóží, které pronikly do lůna politických stran, jež se stavěly původně proti potratům."

---

V USA manželé Wilkeovi, jejichž kniha "Člověk od početí - být či nebýt" vyšla nedávno u nás jako dosud nejskvělejší obrana nenarozeného života, uvádějí jako "hanbu Ameriky" rok 1973, kdy Nejvyšší soud USA rozhodl v pověstné při "Roe versus Wade" o legalitě potratů po celou dobu těhotenství.

Americký zákon spolu s bývalým sovětským (dnes ruským) je pro nenarozené děti nejhorší. Umožňuje je totiž usmrtit jakýmkoliv způsobem na přání matky.

Autoři knihy přirovnávají toto rozhodnutí Nejvyššího soudu k podobnému rozhodnutí téže instituce z roku 1857 o legalitě otroctví:

Argumentace je naprosto stejná, i slova jsou volena přesně tatáž:


"Černoch není osobou - Nenarozené dítě není osobou... Vlastník má svobodnou volbu černocha koupit, prodat nebo zabít - Matka má svobodnou volbu své dítě si ponechat nebo je zabít..... Odpůrci otroctví nesmějí nutit
svou morálku majiteli nenarozeného dítěte....Otroctví je legální - Umělý potrat je legální."

- Toto jsou doslovné citáty z obou soudních rozhodnutí, dodává historik Malý.



Uvedeme několik doslovných citátů z knihy Pierra Simona, velmistra pařížské Velké lóže, o potratech a principiálním stanovisku zednářstva k nim.

Kniha vyšla roku 1979, zachycuje tedy názory zednářů nejnovější doby:

"Řešení, které nám nabízí tradiční morálka, absolutně nevyhovuje. Opírá se totiž o překonanou ideu posvátnosti života od početí, což je pověrečné a fetišistické..... Konflikt mezi antikoncepcí a náboženskými hodnotami je nevyhnutelný..... Svobodná antikoncepce strhla hradbu tradičních fatalismů. Tím se otevírá prostor pro vybudování nové morálky..... Věřte mi, jen díky nám, díky našim zednářským bratrstvům mohly navzdory odporu zkostnatělých konzervativců projít v Americe i v Evropě zákony, povolující interrupce a plánované rodiny...."


To všechno se děje ve jménu demokracie. Té demokracie, která se honosí svobodou přesvědčení, vyznání, slova, veřejného projevu, kritiky atd. Perzekuce odpůrců interrupcí je ve skutečnosti v USA a Francii nevybíravější a podstatně tvrdší než například byla "perzekuce" politických odpůrců Francova režimu ve Španělsku a Salazarova v Portugalsku. A to se jedná o státy, které si hrdě říkají "kolébky demokracie".


Ne o žádnou demokracii se nejedná. Jde o nový typ diktatury, spočívající na tyranii ekonomické.

 

12. Můj dovětek - necírkevní :-) .

- Zatímco Platón byl filozof, který vyznával (krom jiného) vzdělanost, tzv. moderní společnost chápe vzdělání spíš jako "jako prostředek k dosažení zisku" - proto jsou vyšší stupně vzdělání placené z
půjčky (školného) s odloženým splácením, mají být později "zaplaceny ze zisku".

Někteří studenti a studentky si dokonce na studium "vydělávají" prostitucí, škola je pro ně vyšší hodnotou (= cestou k úspěchu a penězům), než jejich osobní morálka (společnost toto neodsuzuje). To musí zanechat jisté stopy na duši těchto lidí, podle mě se zde dá hovořit o ekonomickém otroctví, spojeném s naprostým zploštěním životních hodnot - takto myslí otrok, který chce pohodlně přežít, ne plnohodnotná lidská bytost.

Signálů, že naše moderní svobodná společnost "poněkud kulhá", je víc. Nahradili jsme církevní dogmatismus naprostou volností (svobodou) a náboženstvím peněz, povýšili jsme rozum a vědu, přes to všechno se nálada mnoha lidí nezlepšuje, ale zhoršuje. Může za to opravdu jen "sedavé zaměstnání", přelidněnost měst, nejde spolu s tímto civilizačním balastem i o nějaké hlubší kořeny problémů v naší duši?

Krize hodnot západní civilizace je podle mě ovlivněna dalšími souvisejícími otázkami, např. velmi benevolentním postojem k potratům, celkovou devalvací hodnot (účelu vzdělání, způsobem řízení států, uplatňovaných idejí, nadvládou peněžnictví, korporací a bank - způsobem zacházení s dluhem).

Je člověk "západní" (se "svou" západní římskokatolickou církví, z které prý moderní Evropa vzešla) vnímaný především dle svého podílu na moci (chudí si prý mohou sami za to, že nejsou schopni složitějšího způsobu moderní existence), nebo jsou zde lidé spíš ekonomicky vydíráni:

"neuděláš-li to ty, udělá to někdo jiný..."

Nevede právě tento argument (spolu s progresivním rozvojem peněžnictví dík internetu) k nadvládě peněz nad morálkou i charakterem člověka, a tím i k dnešním problémům západní společnosti?
 

Zamysleme se nad směřováním Západní civilizace, na našem "konzumerismu", závislosti na přebytku zboží, výběru - jsme ohromě materiální a sobecká společnost. Přitom vyrábíme dostatek všeho, aby lidé této společnosti mohli žít v klidu a spokojenosti, bez velkého strádání.

V souvislosti s procesem emancipace dalších - dříve chudých zemí, s počtem lidí na planetě, s ekologickými problémy které s tímto souvisí, střetávání se s jinými společnostmi (např. islámem), mi opravdu přichází na mysl mnoho z výše řečeného, od Platóna až k nástupu bolševismu. Neodvrátili jsme se od platónovské cti až příliš daleko? Opravu je široká dostupnost potratu tak zásadní výhodou pro náš způsob života, nechybí nám spíš víc tolerance (třeba v manželství)?

Socioložka J. Šiklová nedávno v TV mluvila o rozvodech, kdy zdůraznila, že tím "že je to tak snadné", se často rozvádíme kvůli malichernostem (osobnímu pohodlí a naprosté neochotě na sobě pracovat). Nebylo by opravdu lepší změnit toto klima tak, aby rozvod nebyl tak hladce přijímaný, aby někomu záleželo na tom, zda jsme šťastní či nikoliv?

Koncepce moderního manželství, vzestup agresivních filmů (i agresivní mládeže), bezdůvodné útoky na slabší jedince, to vše svědčí o vážném problému - nemoci společnosti.

Změna účelu-smyslu existence člověka v západní společnosti, z jednotky pro tvorbu zisku na jednotku pro tvorbu spokojené společnosti, by mohla přinést záchranu - získání nové energie pro další vývoj této civilizace.

Ač se to asi bankéřům nezdá, já slyším velké volání od mnoha lidí, kteří nejsou šťastní, kteří přitom doufají, že právě dostatek peněz tento jejich problém vyřeší.

Ustrnutí postavení člověka v současném "účelovém existenčním schématu" může vést k zopakování starých způsobů řešení krizí - tedy k válkám a k následnému snížení populace na planetě, jako způsobu řešení "bez námahy a bez přemýšlení", ovšem s tímto máme v Evropě rozsáhlé zkušenosti.

Zkusme se tak zamyslet, zda něco málo na těch církevních slovech "o příliš velké svobodě" nakonec není - už vzhledem k současné krizi západní společnosti, kdy na předměstí mnoha evropských velkoměst tiká časovaná bomba lidské nesnášenlivosti a nespokojenosti se stavem věcí lidských.
 

 

 

 

 

 

 

HISTORICKÉ OKÉNKO:

PŘEVRAT V ÍRÁNU V r.1953 (svržení legálního a oblíbeného premiéra Mosaddeka) byl akcí britské MI6 a americké CIA.

 

1. ÚVOD DO SITUACE

V zemi oblíbený a uctívaný premiér Mosaddegh chtěl, aby se Britsko-Íránská Ropná Společnost (Anglo-Iranian Oil Company, AIOC) dělila spravedlivěji o zisk z obchodu s íránskou ropou, neboť Írán získával jen 20pct ze zisku, kdežto např. Arabové ze Saudské Arábie získávali až 50pct ze zisku obchodu s ropou.

Britové tento plán odmítli, Mosaddegh šel proti jejich zájmům dál, na zemi tak Západ uvalil sankce na vývoz ropy, což způsobilo krizi a napětí v zemi.

Následně Britové a USA (s využitím tajných služeb MI6 a CIA) zinscenovaly v zemi státní převrat, využili jimi způsobené napětí v zemi a nezákonně (podplacením vojsk, poslanců, najmutím falešných demonstrantů-pouličních rváčů a s využitím podplacených novinářů - lhaním o Mosaddeghovi a jeho záměrech) způsobili pád legitimní vlády, následně dosadili do vlády proamerického Fazlollaha Zahedi (bývalého nacistu) a na trůn umístili prozápadního Šáha Mohammada Reza Pahlavi.

 

2. PRŮBĚH ŘÍZENÉHO STÁTNÍHO PŘEVRATU

Formálním vůdcem Operace Ajax byl vyšší důstojník CIA Kermit Roosevelt, Jr., vnuk bývalého prezidenta Theodora Roosevelta, zatímco Donald Wilber byl plánovač, provozní vedoucí a vykonavatel odstranění legálního premiéra Íránu Mosaddegha.

Státní převrat měl odstranit populárního a mocného premiéra Mosaddegha a nahradit jej generálem Fazlollahem Zahedim, s využitím pomoci plukovníka Abbas Farzanegana, což byl muž dohodnutý mezi Brity a Američany pro zjištění (budoucí) anti-sovětské politiky Íránu.

CIA poslala generála
Normana Schwarzkopfa přesvědčit exilového šáha, aby se vrátil vládnout Íránu. Pro jeho udržení u moci vyškolil Schwarzkopf (později v tvrdém potírání opozice nechvalně známé) bezpečnostní síly SAVAK.

Před spuštěním operace (TP)Ajax musela mít CIA souhlas prezidenta Eisenhowera. Ten byl opatrný, nezanechal žádné dokumenty o tomto souhlasu, které by ho mohly později kompromitovat (obvinit z plánování převratu v Íránu), v soukromí Oválné pracovny byl ale průběžně informován od Fostera Dullese, který měl CIA pod přísnou kontrolou.

Během převratu, Roosevelt junior a Wilber - zástupci Eisenhowerovy administrativy - podplatili íránské vládní úředníky, novináře a podnikatele. Podplatili také pouliční rváče na podporu "prozápadního šáha", proti Mosaddeghovi, kteří používali zvláštní taktiku - útočili na symboly šáha (a mešity), zpívali přitom "ať žije Mosaddegh, ať žije komunismus".

Šáh byl v Íránu uctívaný a tímto měla vzniknout nedůvěra k Mosaddeghovi, zda uznává šáha (a zda například nepodporuje komunismus). Mosaddegh byl násilně svržen (při uměle vyvolaných demonstracích bylo několik stovek mrtvých), byl převezen do vězení a íránský generál Fazlollah Zahedi se jmenoval premiérem nové prozápadní vlády.

 

3. V PŘEVRATU HRÁLO ROLI NĚKOLIK NACISTŮ A FAŠISTŮ

Několik fašistů a nacistů hrálo v převratu významnou roli, např.
Fazlollah Zahedi, který byl zatčen a uvězněn Brity během druhé světové války pro pokus vytvořit pro-nacistickou vládu, byl ustanoven premiérem.

Před převratem, dne 19. srpna 1953, dala CIA Zahedimu asi 100.000 dolarů, další 5.000.000 dolarů den po převratu, na pomoc "konsolidace podpory" převratu.

Bahram Shahrokh, praktikant Josepha Goebbelse (jeho persko-jazykového programu Berlínského Radia během nacistické nadvlády), se stal ředitelem propagandy Íránu.

S Sharif-Emami, který také strávil nějaký čas ve vězení pro svou pro-nacistickou činnost v roce 1940, se uvažovalo na několik pozic (po převratu v r.1953), včetně pozice generálního tajemníka ropného průmyslu, předsedy Senátu nebo předsedy vlády.

Americká vláda dala Zahedimu měsíc po převratu dalších 28 milionů dolarů, dalších 40mil dolarů bylo dáno v roce 1954 poté, co vláda Íránu podepsala ropnou dohodu se Západem.

Britské a americké špionážní agentury obnovily monarchii v Íránu instalací pro-západního šáha Mohammada Reza Pahlavi na trůn, jeho vláda trvala dalších 26 let. Tento prozápadní šáh byl svržen v roce 1979 (skutečným, nikoliv inscenovaným povstáním v Íránu, který od té doby patří k nejvýznamnějším nepřátelům US a Izraele).

 

4. ROPNÁ DOHODA SE ZÁPADEM, VSTUP AMERICKÝCH ROPNÝCH FIREM NA ÍRÁNSKÝ TRH

V roce 1954 byla obnovena Anglo-Iranian Oil Company, dle požadavku USA byl odstraněn její monopol (AIOC byla předchůdkyně Britské BP).

V Íránu získalo přístup k ropě pět amerických ropných společností, dále německý Royal Dutch Shell a francouzský Compagnie Française des Pétroles.

Šáh Reza Pahlavi prohlásil, že státní převrat je "vítězstvím" pro Íránce, s masivním přílivem peněz (z této ropné smlouvy), které prý vyřeší ekonomický kolaps posledních tří let (který byl ovšem uměle vyvolán Brity, kteří zavedli obchodní sankce proti Mosaddeghovi, když žádal spravedlivější rozdělení zisků z obchodů s íránskou ropou). Šáh prohlásil, že odstranění sankcí a přísun peněz umožní provést modernizační projekty v zemi.

 

Jak uvedl Oliver Stone ve svém dokumentárním cyklu:"Neznámé dějiny Spojených států", tento převrat byl významnou událostí v historii Spojených států, které si z především z války ve Vietnamu odnesly významné trauma (mnoho mrtvých vojáků, velké protesty obyvatel v US).

Postup, kdy tajné služby využijí (ovlivní) napětí nebo občanskou válku "v cílové zemi", se ukázal značně efektivní. Někteří publicisté mluví v těchto souvislostech "o krádeži ekonomiky", kdy poukazují i na další zlepšování tohoto scénáře (ODKAZ ZDE - John Perkins), zapojením institucí MMF nebo Světové banky (a jejich tzv. "nesplatitelných půjček", které vedou k následným vážným hospodářským krizím, nucené privatizaci podniků a surovin země do rukou západních firem, které tak získají suroviny, firmy i pracovní síly "za hubičku", často s využitím místních úplatných představitelů).

John Perkins (* 28. leden 1945, Hanover, New Hampshire) je americký aktivista, spisovatel literatury faktu. Přináší  svědectví o praktikách "lovců ekonomik".

 

ZDROJE: ZDE, ZDE, ZDE, ZDE.

Připraveno s využitím anglické Wikipedie.

 

DALŠÍ ZDROJE:

17. 2. 2007 - Jana Ridvanová, Intervence Spojených států po druhé světové válce,
Svět morálních jistot a preemptivních útoků jako svět nočních můr

(ukázka - výtah bakalářské práce z mezinárodní politiky, nazvané Intervence Spojených států po druhé světové válce)

11. září 2001 se pro zbrojní koncerny USA a neokonzervativce stalo něčím jako americké embargo vůči Kubě pro Castrův režim, raison d'être. Válka proti terorismu a její hlavní projekt, válka v Iráku jsou stejným mediálním podvodem, jakým byl výmysl o super zbraních hromadného ničení v rukou SSSR v 70. letech, režírovaný stejnými lidmi, za stejným účelem a tím rozhodně není šíření demokracie .

Na přelomu dubna a května 2006 byla hlavním tématem magazínu Foreign Affairs výpověď Paula R. Pillara, který bez obalu útočil na Bushovu administrativu kvůli
zmanipulování zpravodajských služeb v případě prohlášení o vlastnictví ZHN Saddáma Husajna a jeho spojením s Al Kajdou. Pan Pillar by o tom měl něco vědět, protože byl vedoucím oddělení zpravodajských služeb CIA pro Blízký východ a jižní Asii od roku 2000 do roku 2005.

Pillar pokračuje: „Ale nejzávažnějším klamem byla prohlášení některých zmanipulovaných zpravodajských služeb týden před hlasováním Kongresu o rezoluci schvalující válku. Prohlášení tvrdila, že existují vazby mezi Al Kajdou a Husajnem, což bylo většinou zpravodajských služeb, včetně mého oddělení CIA, zpochybněno ve čtyřech tajných dokumentech.

Dále Pillar dodává: „Nicméně vycházejíc z konstrukce lží, Bush varuje Kongres slovy: „Nemůžeme dopustit, aby se Al Kajda stala šiřitelem Saddámova šílenství.“ Ale Bushovu lež překonává ještě ministr obrany D. Rumsfeld, když pronese, že „Americké zpravodajské služby mají neprůstřelné důkazy („bulletproof evidence“) o spojení Al Kajdy a vlády Saddáma Husajna. Přičemž každému, kdo četl zmíněné čtyři tajné dokumenty, muselo být jasné, že Bush a Rumsfeld si vymýšleli. Z toho plyne, že prakticky všichni nejvyšší činitelé Bushovy administrativy byli jejich komplicové, neboť k dokumentům měli přístup“.

"Tyto dokumenty měly ale jen za následek podráždění neokonzervativců, kteří v Pentagonu zřídili malou kancelář, jejímž úkolem bylo „zmírňovat“ tento zásadní rozpor mezi zpravodajskými službami a prohlášeními G. Bushe,“ což znamenalo shromaždovat analýzy, které by administrativě nahrávaly v jejím úsilí a rozptylovaly pochybnosti o nutnosti intervence do Iráku. Myslím, že celou záležitost vystihuje výrok nejméně nadšeného (bývalého) člena Bushovy administrativy Colina Powella, který Feithovu skupinu nazval „Gestapo office".


Nikoho teď už snad nepřekvapí silná slova, kterými bývalý pracovník CIA končí své svědectví. „Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že
53 procent Američanů by podpořilo obvinění Bushe z velezrady, kdyby se našly důkazy, že národu lhal. Je to tedy na těch 53 procentech lidí, aby rozhodli zda „Gestapo Office“ byla založena, aby dodávala oficiální, ale klamné informace. Můj názor je, že tito bývalí funkcionáři administrativ Ronalda Reagana, Bushe Sr., a nejnověji Bushe Jr. dali právní podobu něčemu, co se nedá nazvat jinak než „BIG LIE“ - velkou lží, tedy tomu, co totalitární režimy v minulosti dovedly do dokonalosti“.

Je také nutné si uvědomit, že muslimové nezačali protestovat proti americké zahraniční politice až za prezidenta Bushe a nekončí svou kritiku na hranicích Iráku nebo Afghánistánu. Pamatují si, kdo podporoval Írán za dob šáha a Saddáma Husajna v jeho největších zločinech včetně války proti Íránu a plynových útoků na kurdské obyvatelstvo. Nezapomínají na to, kdo dal dohromady a financoval armády nejradikálnějších mudžahedínů pro boj proti bývalému SSSR v Afghánistánu. A také mají přehled o metodách a dopadech americké zahraniční politiky mimo arabský svět.

 

 

18. 5. 2007 - Jana Ridvanová
Zahraniční politika USA: Diplomacie, nebo bič?

(ukázka)

Přístup USA k diktátorům není jednotný, což k důvěryhodnosti americké zahraniční politiky příliš nepřispívá. V minulosti to byla např. tichá podpora americké vlády politice apartheidu v Jižní Africe. Tehdejší president R. Reagan výrazně navýšil armádní výdaje USA v této zemi a to i navzdory protestům mezinárodního společenství a snahám Kongresu snížit množství amerických investic v JA. Jen málo Američanů si tehdy uvědomovalo, co všechno jihoafrický Bothův režim představoval.

Bohužel podobných vztahů přátelství mezi diktátory a USA, založených na atraktivnosti amerických dolarů a z nich plynoucí vstřícnosti americkým zájmům je celá řada. V minulosti se takové přízni Spojených států těšili
např. generál Franco ve Španělsku, šáh Réza Páhlaví v Íránu, generál Doe v Libérii, Park Chung Hee v Jižní Korei, Diem ve Vietnamu, generál Suharto v Indonésii, Marcos na Filipínach, Batista na Kubě, Somoza v Nikaragui, generál Noriega v Panamě, generál Armas v Guatemale, Cordova v Hondurasu, Pinochet v Chile a v neposlední řadě generál Martinéz v El Salvadoru, jenž postoj k lidským právům jasně vyjádřil slavnou větou: „Větším zločinem je zabít mravence, než člověka“. K moci se dostal roku 1931.

Popravil 40 000 sedláků a tisíce dalších „podezřelých levičáků“. Důvodem k podezření byly např. světlé vlasy. Světlovlasé lidi totiž považoval za bolševiky. Oni i všichni místní indiáni nalezli svou smrt v masových hrobech. Ale byl to antikomunista, tudíž jeho přístup k vládnutí byl pro Spojené státy jaksi vedlejší.

 

 

 

 

ZPRÁVA O MASAKRU V KOSOVU, NA JEJÍMŽ ZÁKLADĚ BYLO SPUŠTĚNO tzv. "HUMANITÁRNÍ BOMBARDOVÁNÍ" SRBSKA, BYLA OVLIVNĚNA AMERIČANY.

23. 10. 2008

Redaktor deníku E15 Martin Ježek prostudoval životopis finské patoložky, který přináší nová fakta o vyšetřování masakru v kosovském Račaku:

Zpráva o masakru v Račaku byla zveřejněna v březnu roku 1999.

Rantaová a její kolegové zkoumali ostatky 45 kosovských Albánců, které měly 15. ledna 1999 ve vesnici Račak o život připravit srbské jednotky. Bělehrad tehdy tvrdil, že téměř všechny oběti patřily k členům povstalecké Kosovské osvobozenecké armády. "Ta těla náležela teroristům, srbským vojákům a obyvatelům vesnice," prohlásila prý Rantaová.

V životopise finské patoložky se píše:

"Po přečtení zprávy byl šéf pozorovatelské mise OBSE v Kosovu Američan William Walker natolik nespokojen s jejími závěry, že zlomil tužku a hodil jí po Rantaové. Podle Walkera nebyla zpráva dostatečně přesvědčivá".

"Američané tehdy tlačili na to, aby tento masakr vyšel v co nejhorších číslech a v co nejhorším světle, především kvůli tomu, že hledali záminku pro prosazení bombardování Jugoslávie," říká redaktor deníku E15 Martin Ježek.

Rantaová má navíc k dispozici e-maily od úředníků finského ministerstva zahraničí, kteří na ni také naléhali, aby ve zprávě uvedla "tvrdší" závěry.

 

Proces v Haagu také s použitím zfalšovaných důkazů?

Při procesu s bývalým jugoslávským prezidentem Slobodanem Miloševičem před haagským tribunálem pro válečné zločiny Rantaová uvedla, že oběti masakru byli civilisté zastřelení z bezprostřední blízkosti. Miloševič tehdy namítal, že zpráva byla upravena podle záměrů Západu a závěry podle něj měly být podkladem pro rozhodnutí o leteckých útocích proti Srbsku.

Zpráva nevylučovala, že oběti byly zavražděny srbskými bezpečnostními silami, avšak k okolnostem smrti obětí se nevyjádřila a neurčila ani viníka. Mezi zkoumanými těly bylo několik starších mužů a žen. Podle patologů nebylo možné stanovit, zda oběti někdy používaly střelné zbraně. Odborníci nebyli ani schopni rozpoznat z charakteru střelných ran, z ošacení a z osobních věcí obětí, zda byly zabity náhodně nebo zda patřily ke Kosovské osvobozenecké armádě.

Finská patoložka ale u soudu jakékoli manipulace popřela.

Nyní se ale podle její biografie zjistilo, že byl její tým skutečně tlakům ze strany Američanů vystaven.

 

ZDROJ ZDE

 

Z YOUTUBE: "Zakázaný dokument... ..o Kosovu přináší detailní pohled na události roku 1999.

 

 

 

 

OPAKOVÁNÍ JE PRÝ MATKA MOUDROSTI:

PROČ PŘESNĚ prezident JANUKOVYČ ODMÍTL ASOCIAČNÍ DOHODU S EU v listopadu r.2013?

Přináším krátký souhrn (převážně) z českého tisku z té doby, je velmi poučný.

 

JAKÝ JE EKONOMICKÝ POHLED (S NĚKOLIKA MÁLO DOPLŇUJÍCÍMI INFORMACEMI)?

 

10. 11. 2013

Kyjev hodlá uzavřít smlouvu o přidružení k EU – a s ní i dohodu o zóně volného obchodu – na summitu států Východního partnerství 28. a 29. listopadu ve Vilniusu. Rusko tento záměr tvrdě kritizuje a dává nepokrytě najevo, že sblížení Ukrajiny s Bruselem se negativně odrazí na úrovni rusko-ukrajinského obchodu.

V srpnu poradce ruského prezidenta prohlásil, že podepsání dohody s EU bude pro Ukrajinu "sebevražedné". Vyvolá totiž okamžité zpřísnění celních pravidel pro zboží putující do Ruska. Na začátku října pak zase předpověděl, že po sblížení s Evropou stihne Kyjev rána za ranou – už příští rok bude prý muset Ukrajina vyhlásit státní bankrot, padne vláda a následovat budou těžké sociální otřesy.

Moskva Ukrajině nabízí, aby se místo integrace s EU zapojila do bezcelní zóny s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem.
Prezident Viktor Janukovyč ruské vábení odmítá, souběžné členství v obou celních uniích není technicky možné.

Viktor Janukovyč s eurokomisařem pro rozšíření Štefanem Fülem (foto Reuters).

Ukrajinská veřejnost vidí lepší perspektivu v celním svazku s EU. Vytvoření zóny volného obchodu, které je součástí asociační dohody s EU, schvaluje 47 procent Ukrajinců, celní svazek s Moskvou jen 34 procent. Pětina dotázaných nemá jasný názor, ukázal průzkum, jehož výsledky byly zveřejněny v říjnu.

Rusko nabídne Ukrajině ekonomické projekty za miliardy dolarů, jestliže se nepřiblíží Evropské unii a nepodepíše s ní na konci listopadu asociační dohodu. Spolupráce by se mohla týkat energetiky, leteckého průmyslu i kosmonautiky, uvedl podle  gentury RIA Novosti poradce prezidenta Vladimira Putina Sergej Glazjev. Moskva podle něj plánuje nabídnout Kyjevu projekty, které "významně zvýší kapacitu ukrajinské ekonomiky, která se stane více různorodou, vědecky podloženou a stabilní".

Velké plány podle Glazjeva existují zejména v jaderné oblasti. "Země bude moci vyrábět palivové tyče pro své jaderné elektrárny s využitím ruských technologií," uvedl Putinův poradce. Navýší se ale i spolupráce v letectví či kosmonautice. Rusko a Ukrajina by například mohly společně vyrábět letouny Antonov.

 

20.11.2013

Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nepodepíše na summitu ve Vilniusu asociační dohodu s Evropskou unií, a to bez ohledu na to, zda ve čtvrtek ukrajinský parlament schválí zákon umožňující expremiérce Tymošenkové vycestovat na léčení do zahraničí, kterým unie podmiňuje přiblížení Ukrajiny. Janukovyč oznámil svůj postoj eurokomisaři EU pro rozšíření Štefanu Fülemu. Brusel ovšem zprávám z Ukrajiny nepřikládá větší význam a dál připravuje podpis smlouvy.


"Tato slova zazněla na setkání prezidenta Janukovyče s eurokomisařem Fülem, který přijel do Kyjeva osobně lobbovat za přijetí posledních zákonů, které unie vyžaduje k přijetí asociační dohody s Ukrajinou.
Janukovyč prohlásil, že by Ukrajina v tuto chvíli podpisem dohody velmi tratila. Proto se ji rozhodl nepodepsat."

Janukovyč mluvil o částce kolem 500 miliard eur v následujících deseti letech, o které by Ukrajina přišla kvůli útlumu obchodů s Ruskem a chtěla by si je nechat kompenzovat od EU.

Opozice má podezření, že Janukovyč chce touto taktikou získat od evropských států nějaké výhody. "Nemusí to ale vyjít, protože mezi činiteli EU převládá pocit rozčarování."

Füle po ukončení nejnovější dvoudenní návštěvy Ukrajiny vydal prohlášení, podle něhož je Brusel integraci Ukrajiny "nezvratně oddán". "Odhodlání EU povýšit vztahy s Ukrajinou na novou úroveň, a otevřít tak nové možnosti pro ukrajinský národ, je pevné. Dveře pro tento kvalitativní skok kupředu jsou otevřené," konstatoval eurokomisař.
 

Unijní ministři zahraničí vyslali ze svého pondělního zasedání v Bruselu do Kyjeva signál, že EU je se svým konečným rozhodnutím o asociaci, plánovaným původně na pondělí, ochotna ještě deset dnů vyčkat. Jako nejzažší termín pro podpis dohody stanovil Brusel 28. a 29. listopad, kdy se ve Vilniusu sejde summit Východního partnerství.

 

22. 11. 2013

Premiér Azarov ukrajinským poslancům řekl, že vládní rozhodnutí nijak nemění všeobecné rozvojové plány země a že to bylo vzhledem k hospodářskému stavu státu "jediné možné" řešení. "Rozhodnutí pozastavit podepsání dohody s EU bylo obtížné, ale v současné ekonomické situaci Ukrajiny jediné možné. Bylo dáno čistě ekonomickými důvody a je taktické," prohlásil premiér. Kyjev nyní podle něj zaměří své úsilí na to, aby země obnovila obchodní vztahy s Ruskem, které je jejím hlavním obchodním partnerem.
 

Prezident Janukovyč se sešel s bývalými prezidenty Ukrajiny - Leonidem Kravčukem, Leonidem Kučmou a Viktorem Juščenkem.


Ruský prezident Vladimir Putin označil postup Bruselu za "nátlak a vydírání".
Šéf Kremlu řekl, že je ochoten se zástupci Kyjeva a Bruselu zahájit třístranné jednání o řešení problémů ukrajinské ekonomiky. Podle Putina by to byl "test ochoty našich evropských přátel vést rovnoprávné jednání". Evropská unie ale podobné návrhy na třístranná jednání odmítá.

Podle Füleho rozhodnutí Kyjeva odložit podpis asociační dohody neznamená nutně její konec. "Předpokládám, že tak, jako respektujeme suverénní rozhodnutí všech našich partnerů, tak i tady najdeme shodu, aby se tyto otázky vyřešily v nějakém časově omezeném termínu," prohlásil eurokomisař pro přidružení.

Evropská unie má důvod s úlevou si vydechnout po rozhodnutí Kyjeva odmítnout integraci s Evropskou unií a prohloubit vztahy s Moskvou. Napsala to v pátek v komentáři k pozastavení ukrajinského integračního procesu
agentura Reuters.

Pod svá křídla by Brusel vzal hluboce zadluženou zemi se 46 miliony lidí, kterou charakterizuje korupce a nepředvídatelná politika. "Pro EU by to mohla být nákladná a obtížná zátěž," uvedla agentura. Ukrajinská měna je nadhodnocená, ukrajinský dluh rizikový a podmínky půjčky Mezinárodního měnového fondu nedojednané.


26. 11. 2013

Eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle, který v Kyjevě intenzivně jednal, minulý týden za logicky se nabízející nový termín podpisu označil zatím jen předběžně na konec zimy či na jaro dojednávaný summit EU-Ukrajina.
 

Podle diplomata je unie připravena dál s Kyjevem vývoj konzultovat, text smlouvy už měnit nepůjde. Unie by však případně mohla finančně pomoci Ukrajině s krátkodobými náklady modernizace, které by z podpisu smlouvy plynuly. Neskrývá také svou podporu půjčce, kterou by Kyjev mohl získat od Mezinárodního měnového fondu. Fond si ovšem klade některé pro Ukrajinu nepříjemné podmínky.

 

12.12. 2013

Ministryně zahraničí Evropské unie Catherine Ashtonová ve čtvrtek prohlásila, že ukrajinský prezident Viktor Janukovyč chce podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Krátkodobé ekonomické a finanční problémy, s nimiž se Ukrajina potýká, by podpis dohody o přidružení a volném obchodu mohl zmírnit, protože by přinesl investice z EU, řekla Ashtonová podle agentury AP.

Ministryně zahraničí Evropské unie Catherine Ashtonová (foto Reuters).

Ashtonová řekla, že
hospodářské problémy Ukrajiny "lze řešit podporou nejen ze strany institucí EU, ale vlastně tím, že (Janukovyč) podpisem asociační dohody ukáže jasný ekonomický plán". Podpis pak "pomůže přivést právě takové investice, které (Ukrajina) potřebuje", zdůraznila šéfka unijní diplomacie.

Janukovyč usiluje o získání záchranného úvěru od Mezinárodního měnového fondu (MMF), jenž by měl předejít možnému
státnímu bankrotu. Proto se prezident také obává případných obchodních sporů s Ruskem, které by mohly způsobit rozvrat ukrajinského hospodářství.

Evropská komise ve středu odmítla požadavek Ukrajiny, aby jí unie poskytla balík pomoci v objemu 20 miliard eur (téměř 550 miliard korun) výměnou za podpis asociační dohody. "Nebudeme si hrát s čísly," řekl podle agentury AFP mluvčí Evropské komise Olivier Bailly s tím, že prosperita Ukrajiny nemůže být předmětem smlouvání.
 

Americké ministerstvo zahraničí po silovém zásahu ukrajinské vlády proti demonstrantům zvažuje veškeré možnosti reakce včetně sankcí. Už ve středu před nimi nepřímo varoval americký ministr obrany Chuck Hagel, který telefonicky odrazoval svého ukrajinského partnera od použití síly na náměstí Nezávislosti.

"Veškeré politické možnosti včetně sankcí jsou na stole, i když očividně jen ve stadiu zvažování," uvedla mluvčí ministerstva Jennifer Psaiková, aniž by charakter případných sankcí upřesnila. "Rozhodnutí ještě nepadlo, sankce jsou ve hře. O detailech nebudu mluvit," konstatovala. Podle zprávy agentury Reuters uvažují poslanci Kongresu o možnosti zakázat vydávání víz pro činitele ukrajinské vlády a zablokovat jejich účty, pokud je mají v amerických bankách. Ke kroku by se USA odhodlaly v okamžiku, kdy násilí proti demonstrantům bude narůstat.

V Kyjevě od úterý pobývá náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová, která ve středu
ráno přišla na centrální náměstí Nezávislosti demonstranty osobně podpořit.

 

26.12. 2013

Ukrajinská policie zadržela dva muže podezřelé z útoku na opoziční aktivistku a investigativní novinářku Teťjanu Čornovolovou. Oznámila to ukrajinská agentura Unian s odvoláním na ministerstvo vnitra.


Novinářka, která vystupovala i při nynějších protestních mítincích opozice v hlavním městě, policii vypověděla, že krátce po půlnoci jejímu autu zatarasil cestu jiný vůz a skupina neznámých mužů jí rozbila zadní okno. Následně ji vytáhli z vozu, zbili a pohodili v příkopu. Čornovolová utrpěla otřes mozku, zlomeninu nosu a četné pohmožděniny.


Před budovou ukrajinského ministerstva vnitra protestovala už ve středu kvůli napadení Čornovolové asi tisícovka demonstrantů, kteří volali po odstoupení Zacharčenka. V rukou drželi transparenty s fotografií zmlácené ženy a vykřikovali hesla jako Ostuda! Podle organizátorů protestu podobných případů napadení aktivistů či opozičních novinářů na Ukrajině přibývá.

Demonstrace pokračovaly i během dnešního dne. "Naše policie již nechrání lidi. Namísto toho proti nim bojuje, zraňuje je a utlačuje," postěžovala si agentuře Reuters jedna z protestujících, sedmačtyřicetiletá Valentina. V Kyjevě se konají obrovské demonstrace již od konce listopadu.

Opozice při nich protestuje proti tomu, že prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií a proti tomu, že místo toho zemi "zaprodal" Rusku.

 

25.1. 2014

Trestní oznámení na prezidenty USA za zločiny proti lidskosti
Lvov, Ukrajina, 25. ledna 2014
Mezinárodní trestní soud v Haagu



Tímto
Byzantský katolický patriarchát podává žalobu na prezidenty USA za zločiny, kterých se dopustili vůči téměř dvaceti nezávislým státům. Nezákonným způsobem v nich iniciovali a dovršili státní puč prostřednictvím povstalců, které za tímto účelem vyškolili. Tyto zločiny jsou kromě vyškolování zrádců, spojeny i s budováním systému mezinárodní korupce, s terorismem, mučením a usmrcováním tisíců obětí, včetně nevinných dětí.


Tyto zločiny byly naposledy spáchány v Libyi, v Egyptě, Sýrii. Nyní USA iniciuje pomocí těchto zločinných technologií občanskou válku na Ukrajině. Zločinné státní převraty jsou režírovány v linii tzv. globalizační politiky prosazované v souladu s ideologií redukce, tedy zničením planety a vyvražděním lidstva ze sedmi na jednu miliardu.

Jde o zločiny proti lidskosti těžší, než byly zločiny fašismu. Ideologie Ameriky je v podstatě neofašismem a ideologové a realizátoři těchto zločinů musí být nazváni pravým jménem – zločinci proti lidskosti. Musí být spravedlivě odsouzeni, bez ohledu na vysoké úřady, které zastávají.

Osvědčeným prostředkem k dosažení jejich cíle se stalo zneužití tzv. demokracie, která tak představovala jen přechodný stupeň k nastolení nejkrutějšího totalitarismu, skrývajícího se za pozitivní pojmy.

Povinností Mezinárodního trestního soudu v Haagu je ustanovit speciální mezinárodní trestní tribunál za účelem prošetření státních převratů ve všech zemích, v nichž byly použity americké revoluční technologie. Je samozřejmostí, že tento mezinárodní trestní tribunál musí viníky těchto revolucí spravedlivě potrestat.

Žádáme všechny prezidenty a vlády, aby urgovali započetí vyšetřování a soudu těchto novodobých zločinů proti lidskosti. Obžalovanými jsou současný prezident USA a jeho předchůdci a jiní váleční zločinci.

Bůh bude tyto zločince soudit! Je potřeba, aby lidstvo odsouzením těchto zločinů zachránilo samo sebe před naplánovanou autogenocidou národů a holocaustem celého lidstva!

Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu


Timotej OSBMr a Metoděj OSBMr

Biskupové-sekretáři (zdroj
ZDE )

 

/ *POZNÁMKA - jediná země na světě, která odsoudila prezidenta US George W. Bushe a ministra obrany Dicka Cheney za (podle tamního práva) nezákonné války v Afghánistánu a Iráku je hádejte kdo? MALAJSIE ! /

 

 

4.2. 2014

Americká Národní agentura pro bezpečnost (NSA) odposlouchávala už v roce 2002 telefon tehdejšího německého kancléře Gerharda Schrödera. S odvoláním na zdroje a dokumenty z NSA to uvedla německá veřejnoprávní stanice NDR a list Süddeutsche Zeitung.

Důvodem byl prý Schröderův odmítavý postoj k válce v Iráku.

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder (foto Reuters).


"Tehdy by mě nenapadlo, že by mě americké služby odposlouchávaly, dnes mě to ale nepřekvapuje," reagoval na odhalení médií Schröder, který německou vládu vedl v letech 1998 až 2005.


Tuto informaci potvrdil poslanec německých Zelených Christian Ströbele. "V letech 2002 až 2003 byl skutečně kancléř Schröder a pravděpodobně i další členové tehdejší červeno-zelené vlády odposloucháváni. Důvodem nejspíš bylo, že americká strana chtěla informace o postoji Německa k válce v Iráku a zejména o aktivitách Německa ve snaze zabránit přijetí rezoluce OSN," uvedl Ströbele, který se loni osobně setkal s bývalým počítačovým analytikem NSA Edwardem Snowdenem.

(zdroj ZDE )

 

5.2. 2014

Evgenij Mikolajčuk

Radikální skupiny a opozice obdržely z amerického velvyslanectví 20 milionů dolarů týdně na financování militantů a existenčního zabezpečení Majdanu.

Ukrajinské orgány činné v trestním řízení odhalily zadavatele zabití aktivistů Euromajdanu, identifikovaly programy a zdroje financování eskalace pouličního povstání, zaměřeného na násilné svržení vlády. Informoval nás o tom pod podmínkou zachování anonymity informovaný zdroj z Bezpečnostní služby Ukrajiny.

Podle slov tohoto zdroje, od prvních dnů násilné konfrontace se bezpečnostní orgány zaměřily na organizaci
"Pravý sektor." Tato organizace vznikla jako výsledek vnitřního konfliktu mezi Sociálně - nacionálním shromážděním a radikálně orientovanou Všeukrajinskou unií Trojzubec Stěpana Bandery. V průběhu vyšetřování bylo zjištěno, že tyto organizace jsou financovány pestrou škálu západních "proukrajinských organizací", které založily tajné služby zemí NATO už v dobách studené války.

Tyto "dobročinné" organizace od počátku Euromajdanu začaly vytvářet utajené koordinační centrum s pomocí zkušených západních analytiků specializovaných na rozvojové strategie " barevných revolucí ". Byl před ně postaven úkol zformovat strategii akčních bojových skupin. V průběhu vyšetřování bylo zjištěno, že toto koordinační centrum dalo příkaz zabít aktivisty během násilné konfrontace na ulici Gruševského. Ztráty na životech měly vyvolat eskalaci konfliktu a nasměrovat rozjitřený dav proti milici .

Od prvního dne Euromajdanu každý vedoucí skupiny aktivního odporu dostával peněžní náhrady. Za každého aktivního bojovníka - 200 dolarů za den a navíc 500 dolarů v případě, že skupinu tvořilo více než 10 osob. Koordinátoři obdrželi 2.000 dolarů za každý den nepokojů, pod podmínkou, že kontrolovaná skupina bojovníků bude nepřetržitě útočit na příslušníky milice.

(zdroj ZDE )

 

21.2. 2014

DEN PO MASAKRU V KYJEVĚ, kdy odstřelovači postříleli demonstranty (asi 86 lidí), policisty i příslušníky jednotek těžkooděnců Berkut (asi 14 lidí), celkem 100 lidí (tzv. "nebeské stovky").

PRŮLOM!

Zástupci kyjevských demonstrantů dnes po jednání s dvojicí evropských ministrů zahraničí zmocnili vůdce opozičních stran uzavřít s prezidentem Viktorem Janukovyčem dohodu o politickém řešení krize a ukončení krveprolití.

Oznámilo to na Twitteru německé ministerstvo zahraničí. Sbor povstaleckých vůdců z náměstí Nezávislosti o svém stanovisku rozhodl po schůzce s Frankem-Walterem Steinmeierem a Radoslawem Sikorským hlasováním.

Ukrajinská hlava státu a opoziční předáci poté dohodu o ukončení politické krize, sjednanou Evropskou unií, podepsali.

Agentura Interfax napsala, že v budoucí vládě nesmí podle demonstrantů být dosavadní ministr vnitra Vitalij Zacharčenko a generálním prokurátorem nesmí být Viktor Pšonka, který prokuraturu dosud řídí. Oba evropští ministři zahraničí se po schůzce s "Radou Majdanu" odebrali do sídla prezidenta, aby ho informovali o výsledku. Do sídla prezidenta Janukovyče dnes podle ukrajinských médií zamířil i vůdce opozičního hnutí UDAR Vitalij Kličko.

Výhrady Majdanu byly považovány za hlavní, ne-li poslední překážku pro dosažení dohody.
Nejistý je ale postoj opoziční strany Vlast, jejíž poslanecká frakce v parlamentu hledá společné stanovisko. O výsledku jednání zatím poslanci neinformovali, ale agentura Interfax má signály o tom, že je komplikované. Proti jakékoli dohodě s Janukovyčem se staví vůdkyně strany Julija Tymošenková.

Janukovyč už dnes v poledne potvrdil dohodu s opozicí s tím, že vypíše předčasné prezidentské volby a bude souhlasit s návratem ke znění ústavy z roku 2004, tedy s omezením prezidentských pravomocí. Oznámil rovněž, že hodlá vytvořit koaliční vládu národního porozumění.

Janukovyč tak vyšel vstříc základním požadavkům opozice, i když časový harmonogram jednotlivých kroků jeho prohlášení neobsahuje. Podle dřívějších informací by proces ústavní reformy měl skončit v září a prezidentské volby by se měly konat v prosinci.

 

21.2. 2014

Bývalý poradce Václava Klause a Mirka Topolánka, politický analytik Tomáš Haas je přesvědčen, že poslední Evropou nabízená verze dohody byla pro Ukrajinu nepřijatelná.

Analytik zdůrazňuje, že Ukrajinci nedostali ani nějaký vzdálený příslib zrušení vízové povinnosti. Ukrajinské zboží prý mělo do neurčené doby zůstat mimo hranice EU, protože prý neodpovídá evropským standardům. Zato zboží z EU mělo mít okamžitý plný přístup na ukrajinský trh.

Tady Haas upozorňuje, že Ukrajina má volnou hranici s Ruskem. Rusko, které se chce bránit přívalu bezcelního evropského zboží, pohrozilo, že v takovém případě zavře své dosud otevřené hranice s Ukrajinou. A závislost Ukrajiny na obchodu s Ruskem je pro Ukrajinu kritická, zvláště nesmí-li její zboží do Evropy.

Tomáš Haas konstatuje, že Ukrajina před vypuknutím nepokojů stála před bankrotem.
"Hospodářská pomoc Ukrajině? Nějaká náhrada za ztracený ruský trh? Ze strany EU žádná - EU nabídla půjčku ve výši 620 milionů eur." Jenže Ukrajina ale potřebuje mnohonásobně tolik. Za těchto okolností tedy ukrajinská vláda nechce asociační dohodu podepsat a přerušuje rozhovory.

"V této situaci nabídlo Rusko Ukrajině okamžitou pomoc ve výši 15 miliard eur a okamžité snížení cen plynu," píše Haas. Zdůraznil tak roli EU v celém konfliktu a také připomněl, že klíčovou osobou pro rozhovory s potenciálními novými členy Evropské unie je komisař pro rozšíření EU Štefan Füle.

Pro přerušení rozhovorů tak podle Haase měla Ukrajina dobré důvody a zpochybňuje tak názor, že Ukrajina svévolně zavrhla asociační dohodu s EU na nátlak Vladimira Putina.

"U nás se to prodává tak, že na Putinův nátlak Ukrajina svévolně zavrhla asociační dohodu s EU a prezident ji zavlekl zpět do područí Moskvy.

Nebylo to spíše tak, že to byla nevůle EU poskytnout Ukrajině jakoukoliv hmatatelnou pomoc a spěch s uzavřením dohody ještě před evropskými volbami, co donutilo Janukoviče přerušit rozhovory s EU, které z pohledu Ukrajiny nevedly nikam a přijmout Putinovu nabídku?


Vím, že asi pobouřím mnoho přátel. Ale zdá se mi, že kdosi, jmenovitě EU, tady hodně zpackal."

 

21.2. 2014

Rusko tvrdí, že ukrajinská vláda prezidenta Viktora Janukovyče je legitimní, násilné demonstranty, kteří používají Molotovovy koktejly a zabili (zatím) zhruba deset policistů, označuje za teroristy.

Naopak Evropská unie obviňuje Janukovyče z vyhrocení násilí, zvažuje zavedení sankcí a stojí na straně opozice.

 

22.2. 2014

Dohody den staré, uzavřené ve spolupráci s EU, přestávají platit. Pravý sektor násilně obsazuje vládní budovy, probíhá státní převrat - puč, prezident Janukovyč prchá z Kyjeva.

 

Archivní video s tiskovou konferencí V. Putina k situaci na Ukrajině přináší (velmi zajímavý) postoj prezidenta Ruské Federace.

 

 

 

 

SKVĚLÝ NEZÁVISLÝ DOKUMENT Johna PILGERA

Válka proti demokracii - ZDE (1hod 34min, cz titulky)

/ První inscenovaný puč s odstřelovači, připomínající v mnohém další země, najdete na 17.minutě, ale doporučuji nepřeskakovat zdlouhavější úvod, je důležitý pro pochopení celého procesu dění.

Hlavní pasáž je 17. - 38. minuta, kde asi současně pochopíte, co se děje dnes na Ukrajině, také jak funguje "US výbor pro demokracii" - jde o zcela výlučnou "firmu" US vlády, o které přináší J. Pilger v druhé polovině filmu další informace, z mnoha dalších zemí, které měly tu čest jeho práci poznat na vlastní kůži.  /


Novinář John Pilger zkoumá role Washingtonu v manipulaci latinskoamerické politiky v průběhu posledních padesáti let.

Tento film odhaluje na doložených příkladech z jižní Ameriky nekalou politiku, která dodnes pokračuje například v Iráku, Íránu, Libanonu, Afghánistánu a na mnoha dalších místech. Od roku 1945 se Spojené státy pokusily svrhnout 50 vlád, mnoho z nich demokratických, v průběhu času bylo 30 zemí napadeno a bombardováno. Pozoruhodný je vzestup Venezuely, která nastolila vlastní demokratický systém, založený na úsilí zbavit se všemožných závislostí a diktátů i přes riziko možných intervencí nebo sankcí. Dokument přináší zcela odlišný pohled na fungování demokracie, než jaký je denně předhazován v "nezávislých a objektivních" médiích.

 

 

PŘINÁŠÍM ZAJÍMAVÝ TEXT AMERICKÉHO NOVINÁŘE, KTERÝ SPOJUJE US ADMINISTRATIVU SE VZNIKEM KONFLIKTU NA UKRAJINĚ.

(6. 9. 2014)

"KDO ŠÍŘÍ TU VELKOU LEŽ O UKRAJINĚ"

ZDROJ (se všemi odkazy a citacemi): ZDE

Robert Perry je americký novinář, nejvíc známý svou rolí v informování o kontrašpionážní aféře v Íránu (pro the Associated Press and Newsweek), informoval také o psychologických operacích v partyzánské válce v Nikaragui (manuál CIA poskytnutý nikaragujským jednotkám "Contras") nebo o obchodování CIA s kokainem (mezi CIA a Contras, the US scandal in 1985).

 

Známý americký investigativec Robert Parry ve svém obsáhlém textu přichází se zajímavými informacemi. Ty napovídají tomu, že konflikt na Ukrajině Západ dlouhodobě plánoval, aby mohl odstavit ruského prezidenta Vladimíra Putina od moci.

"Pokud by vás zajímalo, jak by svět mohla zasáhnout třetí světová válka, podívejte se na to šílenství, které produkují američtí politici a média, když přijde řeč na Ukrajinu. Jejich vybájený příběh o dobru a zlu však není dlouhodobě udržitelný. Klíčová lež Washingtonu praví, že ruský prezident Putin vyvolal krizi na Ukrajině, aby mohl v rámci svého ďábelského plánu opět obnovit Sovětský svaz. A to včetně připojení Estonska a dalších pobaltských států. Ačkoli k tomuto scénáři neexistuje sebemenší důkaz, 'chytří lidé' z Washingtonu vědí, že to tak je," konstatuje Parry.

"Přitom celou současnou krizi podle Parryho vyprovokovala Evropská unie, která pro Ukrajinu připravila dohodu o přidružení. A mezitím američtí neokonzervativci spřádali plány, jak prostřednictvím Ukrajiny podkopat Putinovu autoritu uvnitř Ruska. O tomto plánu jako první promluvil prezident Národní nadace pro demokracii (která je financována Kongresem)
Carl Gershman přibližně před rokem.

Carl Gershman je prezident Národní nadace pro demokracii (která je financována US Kongresem), 26. září 2013 řekl, že "Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina".

Ve svém komentáři publikovaném v deníku The Washington Post se nechal slyšet, že Ukrajinu by bylo dobré využít ke svržení Putina. Konkrétně Gershman napsal, že přijetí Ukrajiny do Evropy urychlí zánik ideologie imperialismu reprezentovanou Putinem. I Rusové si budou muset vybrat a Putin se může ocitnout na straně poražených nejenom v blízkém zahraničí, ale také v samotném Rusku," napsal Gershman otevřeně.

"Ukraine’s choice to join Europe will accelerate the demise of the ideology of Russian imperialism that Putin represents. There are signs of the emergence of a new Russian nationalism: the strong performance by opposition leader Alexei Navalny in Moscow’s recent mayoral election and polls that show greater opposition to Putin in the Russian provinces, his traditional support base. This nationalism is concerned not with the restoration of Russia’s imperial greatness, which would be inconceivable if Ukraine joined Europe, but with fighting corruption and addressing the severe economic and social problems of the Russian people.

Russians, too, face a choice, and Putin may find himself on the losing end not just in the near abroad but within Russia itself."



"Jinými slovy, od samého začátku je Putin cílem, nikoli iniciátorem konfliktu na Ukrajině. Pokud se však přesto rozhodnete Gershmanův průhledný záměr ignorovat, měli byste si rychle vymyslet nějakou bizarní konspirační teorii, která by 'všeobecně' přijímanou jistotu týkající se existence Putinova ďábelského plánu podporovala. Podle té nejspíš Putin přiměl EU, aby navrhla Ukrajině asociační dohodu, poté zorganizoval masové demonstrace na Majdanu. Janukovyče při nich podporoval jen naoko. Dále sestavil vládu, která se profilovala jako extrémně protiruská a na to konto konečně mohl rozpoutat díky separatistům krvavé lázně. Nebo tomuto scénáři snad nevěříte? Američtí politici a média jej přitom přijali bez problémů za svůj. Všichni se shodli na tom, že Putin chce obnovit Sovětský svaz a nejenom podle Clintonové si přitom počíná jako Adolf Hitler," kritizuje Parry přístup Západu.

"Za posledních osm měsíců jsme byli svědky natolik jednostranného informování o mezinárodní krizi, že to snad předčilo i 'zaručené' zprávy o zbraních hromadného ničení v arzenálu Saddámova Iráku, humanitární krizi v Libyi v roce 2011 (na základě které bylo nutno zasáhnout) či o použití sarinu Asadovou armádou v loňském roce. Dokonce bych řekl, že mediální a politická hysterie spojená s Ukrajinou ty předchozí ještě v mnohém předčila. Snaha amerických politiků a médií vyburcovat NATO k odpovědi na údajnou ruskou invazi totiž může vést k jaderné konfrontaci a tedy k zániku celé naší planety,“ varuje Parry.

 

VELKÁ LEŽ O VELKÉ LŽI  (The ‘Big Lie’ of the ‘Big Lie’)

Po třech měsících protestů na Majdanu došlo 20. února (mimochodem tři dny před koncem ruské olympiády v Soči) k masakru jak protestujících, tak zasahujících policistů i pořádkových jednotek ("těžkooděnců") Berkut (všichni byli zasažení asi čtyřmi odstřelovači, stejnými náboji). Dohoda o volbách z 21.2. vydržela pouze den, 22. února obsadily jednotky neo-nacistického Pravého bloku vládní úřady, proběhl vládní puč.

Právě tento puč (silně podporovaný z EU, US a NATO) "vzbudil spícího ruského medvěda" a spustil následné referendum o připojení Krymu k Ruské Federaci. Dosud neobjasněný sestřel letu MH17 pak vyvolal SANKCE, které s další politikou EU a NATO vedou ke změně ruské vojenské politiky (doktríny) ve vztahu k Západu.



"Toto šílenství dosáhlo svého vrcholu
v úvodníku neokonzervativního deníku The Washington Post, který je nechvalně proslulý tím, že smyšlené zprávy o jaderných zbraních v Iráku vydával za skutečnost. Tentokrát autor úvodníku zopakoval pěkně po orwellovsku všechny falešné zkazky vztahující se k Ukrajině. Obvinil Rusko, že klame vlastní lidi a ve spravedlivém hněvu odsoudil Putina za to, že prý stále jenom lže. Rovněž se nezapomněl zmínit o tom, že Putin chce údajně obnovit Sovětský svaz. Západ prý bohužel nemá sílu přesvědčit obyčejné Rusy, aby přestali důvěřovat ruským státním médiím, která pouze dál šíří Putinovu propagandu," popisuje Parry ve zkratce zmíněný úvodník.

"A deník si samozřejmě při té příležitosti nezapomněl přihřát ani svoji novinářskou polívčičku. Putinovo neustálé lhaní a zkreslování prý ukazuje, jak důležité je podporovat svobodu tisku. A rovněž dokazuje, jakou klíčovou úlohu hraje Rádio Svobodná Evropa při boji o demokracii a svobodu," napsal The Washington Post. "Přitom je nepochybné, že hlavní mediální proud v USA si počíná takovým propagandistickým způsobem, že o něm mohou údajně totalitní média v Rusku jenom snít. V americkém mediálním mainstreamu absolutně chybí snaha podívat se na daný příběh i z druhé strany a
jít po faktech, na základě kterých je možné se dobrat pravdy. Tedy pravdy o tom, kdo skutečně započal stávající krizi," vypočítává hříchy amerických médií Parry.
 

 

NEONACISTÉ

Ukrajinští neonacisté oslavují svého předchůdce Banderu, používají některé nacistické symboly (vlevo runový symbol Wolfsangel, pohanský amulet "vlčí hák"). Svého času byl součástí symboliky některých jednotek Waffen-SS, například divize Das Reich (vpravo, zdroj ZDE).

  

Používají i tzv. "trojzubec", což je symbol "převráceného nacistického orla (s napůl složenými křídly).

"V jiném svém článku se zase The Washingon Post vysmíval skutečnosti, že při převratu na Ukrajině hráli významnou roli i neonacisté. Přitom na BBC přinesli novináři zprávu o tom, jak tito neonacisté vtrhli do vládních budov a násilím se ujali kontroly nad některými úřady. Následně za své 'revoluční úsilí' byli odměněni čtyřmi ministerskými posty v nově vzniklé vládě. Když se etničtí Rusové na jihu a východě bránili některým protiruským ediktům vzešlým z Kyjeva, byly tyto neonacistické milice začleněny do Národní gardy a nasazeny do první linie, aby zabíjely obyvatele, které považují za podlidi," přináší Parry důležitá fakta.
 

Ukrajinský prezident Porošenko, dosazený pučem s pomocí neonacistického Pravého bloku, hovoří v parlamentu (znak v popředí).


"Dokonce i The New York Times, který jinak běžně porušuje novinářskou etiku, si povšiml existence neonacistických milic, které na svých uniformách ani nezakrývají hákové kříže a další symboly této zhoubné ideologie. Byť této zmínce věnovaly NYT pouhé tři krátké odstavce v jinak sáhodlouhém příběhu, což jsem tehdy také na svém serveru Consortiumnews.com ostře
kritizoval.

Noviny The Telegraph uveřenily foto jednotek AZOV používajících neo-Naci symbol Wolfsangel (foto:Tom Parfitt).

Později se tomuto tématu naštěstí obsáhle věnovali alespoň novináři britského deníku The Telegraph, kteří popsali mnohem detailněji, jak Kyjev vědomě verboval tyto neofašistické jednotky. Ty měly podobnou úlohu jako Hitlerovy SS a byly nasazeny v pouličních bojích ve městech. Přitom by si člověk myslel, že nasazení nacistické úderné jednotky poprvé od druhé světové války může být pro novináře tučným soustem. I vzhledem k tomu, že i jenom malému náznaku neonacistických nálad je v Evropě věnována enormní pozornost. Na Ukrajině to však média bohorovně přešla, protože by tím byl narušen příběh o hodném Kyjevě a zlém Putinovi,“ upozorňuje Parry na dvojí metr ze strany médií.

"Nyní však v The Washington Post postoupili ještě dál, když jakoukoli zmínku o existenci nenaocistů v Kyjevě označují za vymyšlenou báchorku. Ještě více znepokojující je fakt, že americké sdělovací prostředky i politici nadále ignorují zabíjení tisíce etnických Rusů, a to včetně malých dětí a starců. Zodpovědnost za ochranu utiskované menšiny se najednou z amerického veřejného prostoru vytratila. Přitom v jiných případech je silně akcentována. A když už se o tom hovoří, tak Američané svalují veškerou vinu za smrt tisíců lidí na Putina, protože přece jenom on může za všechno zlé a špatné," všímá si Parry.

 

ZÁHADNÁ INVAZE

Ukrajinský prezident Porošenko s prezidentem US Obamou.

"A nakonec tu máme onen podivuhodný případ o údajné invazi ruské armády na Ukrajinu. To je další příklad poplašné zprávy, kterou Kyjev vypustil do světa, aby povzbudil zastánce tvrdé linie v NATO k akci. Zatímco já jsem popsal, že Rusové nejspíš na začátku bojů poslali separatistům lehké zbraně, aby se mohli účinně bránit převaze ukrajinské armády, Kyjev mluví o invazi doprovázené tanky a těžkým dělostřelectvem. I jeden bývalý americký zpravodajský důstojník po prozkoumání důkazů vyjádřil názor, že podpora ruské armády je nulová. Místo toho se spíš zdá, že separatisté se neustále zdokonalují, a díky tomu, že bojují ve známém prostředí, dokážou úspěšně čelit i početně silnějšímu nepříteli, který má i lepší zbraně," míní Parry.

Bývalí američtí zpravodajští důstojníci a analytici sdružení v organizaci Veteran Intelligence Professionals for Sanity (Sdružení zpravodajských veteránů za zdravý rozum) dokonce na základě svých zjištění cítili potřebu napsat osobní
dopis německé kancléřce Angele Merkelové. V něm Merkelovou varují, aby byla opatrná při utváření názoru na údajnou invazi ruské armády na Ukrajině: "Měla byste vědět, že obvinění ruské armády z invaze není podloženo žádnými faktickými důkazy. Obáváme se, že domněnky vydávané americkými zpravodajskými službami za důkazy, nejsou ve skutečnosti o nic pravdivější než ty, které vedly k válce v Iráku před 12 lety," píší bývalí zpravodajci německé kancléřce.

"Tyto pochybnosti expertů však nejen americká mainstreamová média i nadále okázale ignorují. Američané, kteří přitom spoléhají na jejich objektivnost a snahu dobrat se pravdy, se tak ocitají v totalitním informačním vakuu. Ze kdysi svobodné americké společnosti se díky špinavé práci médií a politiků pomalu stává klasická totalitní společnost," uzavírá pesimisticky Parry.

/ český zdroj ZDE , *poznámky pod obrázky nejsou součástí původního článku /

 

 

Mým čtenářům (prohlášení): Prosíme všechny příznivce války, aby už konečně táhli do prdele (sic)!

5. 9. 2014

 

Novinky k situaci na Ukrajině:

 

1. Zasedání NATO ve Walesu (4. a 5. září 2014).

- Obranný (!) pakt NATO zasedá pod vedením bývalého holandského premiéra, který před válkou v Iráku prohlásil:

"Irák má zbraně hromadného ničení. To není nic, čemu bychom pouze věřili. To víme."

(zdroj ZDE)

 

Požadavek českého prezidenta, aby NATO předložilo jasné důkazy ruské invaze na Ukrajinu, pokud tedy chce, aby podepsal prohlášení o "vojenské pomoci" Porošenkovi, komentovala hlavní média v ČR s pomocí glosy švédského zástupce v NATO, který se prý "posměšně vyjádřil k požadavku předložení důkazů v tom smyslu, že si je mají Češi zjistit sami, s pomocí své výzvědné služby":

"Nevím, jestli existuje česká zpravodajská služba, máte ji? Mohl by se zeptat jich."

To je skutečně zvlášť hrubý faul! Požadavek na zveřejnění důkazů je v této vážné situaci, kdy Evropa stále řeší vleklou hospodářskou krizi, zcela oprávněný.

(zdroj ZDE)

Zeman prý ale "peprně" odpověděl (zdroj zde):

Miloš Zeman na to odvětil velmi štiplavou poznámkou, že od chvíle, kdy jisté americké a britské tajné služby prohlašovaly s naprostou jistotou, že Saddám Hussein má zbraně hromadného ničení a pojízdné laboratoře na výrobu Sarinu a posléze se ukázalo, že nic z toho nebyla pravda a ty pojízdné laboratoře byly ve skutečnosti kamióny s přenosovou televizní technikou irácké státní televize, nemá už bezmeznou důvěru v tajné služby a raději si nechává ověřovat informace z více zdrojů.

Toto zafungovalo jako červený hadr na býka, neboť poznámka se velmi zle dotkla americké administrativy a americká strana si ihned stěžovala na českého prezidenta do Prahy a začala rozesílat do českých médií útržek této epizody, ovšem bez její druhé části se Zemanovo poznámkou o zbraních hromadného ničení v Iráku.

 

NATO vydá na závěr svého dvoudenního summitu ostře kritický dokument, odsuzující akce Ruska na Ukrajině, a vyhlásí, že Moskva porušila mezinárodní dohody. Došlo k neshodám mezi USA, Británii a Polskem na jedné straně, které chtěly ostré formulaace, a Německem, které je chce zmírnit.

Velvyslanci zemí Evropské unie, kteří se sešli v Bruselu, souhlasili, že omezení uvalená na ruské státní banky budou rozšířena na státní obranné a energetické firmy. USA a Británie sankce prosazovaly, jiné země měly spíš váhající postoj.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/74590.html#sthash.M9fZ8KMD.dpuf

NATO vydá na závěr svého dvoudenního summitu ostře kritický dokument, odsuzující akce Ruska na Ukrajině, a vyhlásí, že Moskva porušila mezinárodní dohody. Došlo k neshodám mezi USA, Británii a Polskem na jedné straně, které chtěly ostré formulaace, a Německem, které je chce zmírnit.

Velvyslanci zemí Evropské unie, kteří se sešli v Bruselu, souhlasili, že omezení uvalená na ruské státní banky budou rozšířena na státní obranné a energetické firmy. USA a Británie sankce prosazovaly, jiné země měly spíš váhající postoj.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/74590.html#sthash.M9fZ8KMD.dpuf

NATO vydá na závěr svého dvoudenního summitu ostře kritický dokument, odsuzující akce Ruska na Ukrajině, a vyhlásí, že Moskva porušila mezinárodní dohody. Došlo k neshodám mezi USA, Británii a Polskem na jedné straně, které chtěly ostré formulaace, a Německem, které je chce zmírnit.

Velvyslanci zemí Evropské unie, kteří se sešli v Bruselu, souhlasili, že omezení uvalená na ruské státní banky budou rozšířena na státní obranné a energetické firmy. USA a Británie sankce prosazovaly, jiné země měly spíš váhající postoj.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/74590.html#sthash.M9fZ8KMD.dpuf

NATO vydá na závěr svého dvoudenního summitu ostře kritický dokument, odsuzující akce Ruska na Ukrajině, a vyhlásí, že Moskva porušila mezinárodní dohody. Došlo k neshodám mezi USA, Británii a Polskem na jedné straně, které chtěly ostré formulaace, a Německem, které je chce zmírnit.

Velvyslanci zemí Evropské unie, kteří se sešli v Bruselu, souhlasili, že omezení uvalená na ruské státní banky budou rozšířena na státní obranné a energetické firmy. USA a Británie sankce prosazovaly, jiné země měly spíš váhající postoj.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/74590.html#sthash.M9fZ8KMD.dpuf

NATO vydá na závěr svého dvoudenního summitu ostře kritický dokument, odsuzující akce Ruska na Ukrajině, a vyhlásí, že Moskva porušila mezinárodní dohody. Došlo k neshodám mezi USA, Británii a Polskem na jedné straně, které chtěly ostré formulace, a Německem, které je chce zmírnit.

Velvyslanci zemí Evropské unie, kteří se sešli v Bruselu, souhlasili, že omezení uvalená na ruské státní banky budou rozšířena na státní obranné a energetické firmy. USA a Británie sankce prosazovaly, jiné země měly spíš váhající postoj.

Porošenko nepříjemně překvapil činitele NATO, když jim sdělil, že nejmenovaná země Ukrajině dodává precizní zbraně. Ukrajina je zoufale potřebuje (zdroj ZDE)

 

 

2. Veteráni zpravodajských služeb CIA, FBI, NSA a US army varují.

...Tohle "zpravodajství" se spíše jeví být tím samým, pochybným, politicky motivovaným typem "fixlování", jakého bylo použito před 12 lety k "ospravedlnění" US vedeného útoku na Irák. My jsme neviděli žádné věrohodné důkazy o zbraních hromadného ničení v Iráku tehdy; a my nevidíme žádné věrohodné důkazy o ruské invazi ani teď.

(zdroj ZDE, originál ZDE)

 

3. Vyjádření Jaroslava Bašty, dlouholetého znalce poměrů na Ukrajině.

"Ve válce lhářů Kyjev s vysokým skóre vede."

Občanská válka na jihovýchodní Ukrajině se nesmazatelně zapíše do moderních dějin Evropy hned z několika důvodů. Jde o první ozbrojený konflikt na nové hranici mezi Západem a Východem,  ale hlavně jako válka, o níž všichni lhali.

Opravdu všichni, nejen Ukrajina, povstalci a Rusko, ale také USA a EU. Každý z nich k tomu má své legitimní důvody, nicméně první obětí bojů se stala svoboda slova a právo na informace. Nápadné to začíná být v těchto dnech, kdy se válečné štěstí začíná přiklánět na stranu povstalců (také je nazývají proruskými separatisty nebo teroristy).

Velmi realistický pohled na celou aktuální (*2. 9. 2014) situaci na Ukrajině najdete ve VYNIKAJÍCÍM ČLÁNKU ZDE.

 

4. Slavná ukrajinská zpěvačka Ruslana, hvězda Majdanu, jela na Donbas - vše je úplně jinak.

Politicky aktivní, populární ukrajinská zpěvačka a vítězka Eurovision 2004 Ruslana, která podporovala Majdan v roce 2004 i v roce 2013, navštívila s generálem V. Rubanem Doněck, aby pomohla osvobodit celkem 16 ukrajinských vojáků, které zadržovali povstalci. Byla šokovaná tím, že obě strany konfliktu touží po míru!
 

"Rozhovor se Zacharčemkem se mnou prostě otřásl. Jasně mi řekl: Nechci už to krveprolití, nemůžu se dívat na to, jak zabijí moje nejlepší lidi a vaše nejlepší lidi, musí to skončit."

Mluvili jsme ve třech - já, Zacharčenko a Ruban. On říkal: Já nejsem nepřítel Ukrajiny, řekni to dál, prosím. Já nechci střílet, nechci, aby stříleli po mně. Nepřekročím hranice Doněcku a ať ze mě nedělají monstrum. Mýty nejsou potřeba...

On se mnou mluvil spontánně, pro všechny z nás to byla improvizace - naše setkání a náš rozhovor, to všechno bylo spontánní. Za prvé nikdo nevěděl, že budu souhlasit a přijedu. Jak se na to dalo připravit?

Jeho lidi se na mě samozřejmě dívali úsečně, ale pak si zvykli. To znamená, nikdo se mě tam nesnažil zabít, nestřílel, nechtěl mě pověsit jako nějaký červený hadr z Majdanu, sdělila Ruslana a následně přiznala:

"Bylo pro mne strašně těžké prolomit předchozí stereotyp. Dlouho jsem s tím bojovala, byla jsem v šoku, všechno z minula v hlavě mi vybouchlo. Nečekala jsem, co uvidím. Bylo těžké uvědomit si to a ještě těžší bylo to všechno říct na tiskové konferenci. Ale řekla jsem doslova, o co mě požádal."

 

Ruslana byla dotázána na to, jestli při cestě po Doněcku viděla nějaká ruská vojska.

Její odpověď byla:

"Ne. Za celou dobu jsem jednou viděla trikoloru - na nějaké nešťastné boudě, která tak byla pomalovaná."

(zdroj ZDE)

 

 

5. Pro odlehčení - informace "o mediálních citacích" vyjádření Ukrajinské armády (Porošenkovy)

Začínají vždy stejně:

"Dle Kyjeva... ..bude Doněck za týden dobyt, bude Doněck další týden dobyt, vítězíme, separatisté jsou teroristé, Rusko je teroristický stát, ať žije NATO, ať žijí peníze od NATO, atd...".

 

Na internetu je k tomu krásná scénka z filmu Ostře sledované vlaky:

Taktický ústup wehrmachtu na všech frontách.

 

Situace našich armád, které bojují za blaho všech národů Evropy, ať už chtějí nebo nechtějí.

Situace je kromobyčejně příznivá.Tady jsme sice byli nuceni ustoupit, ale tady se naše armády takticky stáhly z Pobaltí, tady ten krásný taktický ústup od Dněpru k Dunaji, tady jsme takticky ustoupili Američanům až do Belgie, a tady ten mistrný taktický tah v Itálii...

- Ale proč?

- Správně, proč?

Protože nepřátelé lezou do pasti. Copak to nevidíte?

 

6. Válka ale není legrace.

Dle vyjádření OSN je v této občanské válce zatím asi 1mil uprchlíků.

Zvláštní ovšem je, že víc než 800.000 z nich prchlo podle OSN do bezpečí do Ruska, před útoky neonacistů Pravého bloku, jejich nechvalně známých dvou trestných praporů (Azov a Donbas). Zbytek utekl naopak na západní Ukrajinu, do bezpečí Porošenkovy vlády, vzešlé z puče.

 

7. Přichází zima.

A horké hlavy chladnou, nebude čím topit.

Apeluji na všechny normální lidi - protestujte proti dalšímu vyhrocování situace, vznikajícím především neustálým zasahováním vojenské aliance Spojených států NATO do situace na Ukrajině.

 Ukrajina je země, která je dlouhodobě v moci oligarchů, spíš než v moci demokratických politických orgánů. To nelze řešit vojensky, výsledkem by totiž opět byla jen další rozvrácená země,

...jako v Srbsku, Gruzii, Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii a Egyptě, tedy v zemích, kam se NATO (většinou na základě zfalšovaných důkazů) vměšovalo, často i s porušením mezinárodního práva, v Kosovu a Libyi dokonce s porušením rezolucí OSN.

 

Ukrajina bude i po válce v rozvratu, a nikdo jí z něj nepomůže.

A už vůbec nespoléhejte na toho zoufalého Obamu, varuje zkušený diplomat z USA, vydavatel amerického magazínu The National Interest a bývalý úředník ministerstva zahraničí Paul J. Saunders.

EVROPO - STOP VÁLCE!

 

Vladimír Putin a Angela Merkel v ruské Soči (během olympiády, v únoru 2014).

 

 

 

31. 8. 2014

Ředitel NSA a veteráni US zpravodajství píší otevřený dopis Merkelové, aby zabránili všeobecné válce kvůli Ukrajině.

 

PROLOG

náměstkyně ministra zahraničí Spojených států Victoria Nuland řekla několik týdnů před únorovým pučem na Ukrajině (21.2.) v jednom a tom samém telefonickém rozhovoru: "Tím chlapem je Jac" (hovorově Jaceňuk - myšleno "bude budoucím premiérem" Ukrajiny) a "Jebat EU!"

 

Ray McGovern a další profesionální zpravodajští veteráni ve vystoupení "za zdravý rozum".

 

 

MEMORANDUM PRO: Angela Merkel, kancléř Německa
OD: Veteráni profesionálního zpravodajství za příčetnost (VIPS)
VĚC: Ukrajina a NATO

 

OFICIÁLNÍ ZDROJ: WWW.RAYMCGOVERN.COM

 

bullet

William Binney, bývalý technický ředitel světových geopolitických a vojenských analýz u NSA; spoluzakladatel automatického výzkumného centra SIGINT (v důchodu)
 

bullet

MacMichael národní zpravodajský výbor (v důchodu)
 

bullet

Ray McGovern bývalý důstojník zpravodajství pěších vojsk US Army a analytik CIA (v důchodu)
 

bullet

Elizabeth Murray, náměstkyně národně bezpečnostního pověřence pro Střední východ (v důchodu)
 

bullet

Todd E. Pierce, MAJ, soudce justice US Army (v důchodu)
 

bullet

Coleen Rowley, divizní poradce a zvláštní agent FBI (v důchodu)
 

bullet

Ann Wright, plukovník, US Army (v důchodu); důstojník Zahraniční služby (rezignoval)

 

My níže podepsaní jsme veteráni s dlouhodobou zkušeností v US zpravodajství. Přikračujeme k neobvyklému kroku a píšeme vám tento otevřený dopis, abychom zajistili, že budete mít možnost obeznámit se s našimi hledisky ještě před summitem NATO 4-5. září.

Je zapotřebí, abyste věděla, že např. obvinění z rozsáhlé ruské „invaze“ na Ukrajinu se nejeví být podepřena spolehlivým zpravodajstvím. Tohle „zpravodajství“ se spíše jeví být tím samým, pochybným, politicky motivovaným typem „fixlování“, jakého bylo použito před 12 lety k „ospravedlnění“ US vedeného útoku na Irák. My jsme neviděli žádné věrohodné důkazy o zbraních hromadného ničení v Iráku tehdy; a my nevidíme žádné věrohodné důkazy ruské invazi ani teď. Před dvanácti lety bývalý kancléř Gerhard Schröder se s vědomím chatrnosti důkazů o iráckých zbraních hromadného ničení odmítl připojit k útoku na Irák. Podle našeho názoru byste i vy měla být příslušně podezíravá k obviněním vznášeným US ministerstvem zahraničí a činiteli NATO tvrdícími cosi o ruské invazi na Ukrajině.

I president Barack Obama zkusil včera zchladit rétoriku svých vlastních vedoucích diplomatů a korporátních médií, když současnou aktivitu na Ukrajině veřejně popsal jako „pokračování toho, co se tam děje už měsíce… to ve skutečnosti žádný posuv není.“

Obama má však jen nevelkou kontrolu nad oněmi tvůrci politik v jeho administrativě, kterým bohužel chybí smysl pro historii, o válce vědí málo, a politiku nahrazují proti-ruskými invektivami. Před rokem jestřábí činitelé z ministerstva zahraničí a jejich přátelé v médiích skoro pana Obamu přiměli k rozpoutání útoku na Sýrii založeného opět na „zpravodajství“, které bylo mírně řečeno přinejmenším pochybné.

Hlavně proto, že tu dochází k nárůstu důležitosti a ke zjevnému spoléhání se na zpravodajství, o kterém si myslíme, že je zfalšované, se domníváme, že možnost eskalace nepřátelství i mimo hranice Ukrajiny během několika posledních dnů významně vzrostla. Ještě důležitější je to, že pravděpodobnost, že se něčemu takovému vyhneme, závisí na míře schopnosti skeptické soudnosti z vaší strany a ze strany dalších evropských vůdců, se kterými se příští týden sejdete na summitu NATO.

 

Zkušenosti s nepravdivými výmysly

Doufáme, že vám vaši poradci připomněli pestrou historii věrohodnosti generálního tajemníka NATO Anderse Fogh Rasmussena. Nám to připadá, jako kdyby Rasmussenovi proslovy neustále sepisoval Washington. To bylo dostatečně jasné už ode dne před US vedenou invazí do Iráku, jelikož tehdy jako dánský ministerský předseda řekl svému Parlamentu: „Irák má zbraně hromadného ničení. To není nic, čemu bychom pouze věřili. To víme.“

Fotky mohou sice říci více než tisíce slov; mohou ale také klamat. My máme značnou zkušenost se sběrem, analýzou a reportingem na základě satelitních a jiných snímků všeho druhu stejně jako s jinými druhy zpravodajství. Stačí jen říci, že snímky zveřejněné 28. srpna NATO poskytují jen chatrné podklady k obvinění Ruska z invaze na Ukrajinu. Bohužel hodně silně připomínají ty snímky, které ukazoval 5. února 2003 v OSN Colin Powell, které zrovna tak nedokazovaly vůbec nic.

Ve stejný den jsme varovali presidenta Bushe, že naši bývalí kolegové analytici „jsou čím dál více stresovanější z politizace zpravodajství,“ a přímo mu řekli: „Powellova prezentace nedokládá závěry,“ které by ospravedlňovaly válku. Naléhali jsme na pana Bushe, aby „rozšířil svou diskusi … i mimo okruh oněch poradců, kteří jsou jasně zaujatí ve prospěch války, pro kterou my nevidíme žádný přesvědčivý důvod, a o které věříme, že z ní vzejdou nezamýšlené důsledky, které budou nejspíš katastrofální.“

Uvážíme-li Irák dnes, je to horší než katastrofální.

 

Ač president Putin až dosud projevoval ke konfliktu na Ukrajině značnou rezervovanost, tak je záhodno si připomenout, že i Rusko umí vyvolat „šok přinášející děsivý úžas.“ Podle našeho názoru, pokud existuje alespoň trochu možnost, že by kvůli Ukrajině mohlo k něčemu takovému dojít, tak je potřeba, aby se nad tím střízlivě uvažující vůdci důkladně zamysleli.

Pokud fotky, které zveřejnily NATO a US, představují nejlepší „důkaz“ o invazi z Ruska, který je k dispozici, tak to jen posiluje naše podezření, že je vynakládáno značné úsilí k zesílení argumentace kvůli summitu NATO, aby byly schváleny takové akce, které bude Rusko určitě považovat za provokativní. S výrazem caveat emptor jste bezpochyby obeznámená. (Caveat emptor – riziko nese jen kupující. Přeneseně také třeba: když to zbaštíš, otrávíš se ty.) Stačí dodat, že když něco podbízí pan Rasmussen nebo i ministr zahraničí John Kerry, tak je na místě vysoká opatrnost.

 

Věříme, že vás vaši poradci o krizi na Ukrajině od jejího počátku v roce 2014 neustále informovali, i o tom, jakou je možnost, že by se Ukrajina stala členem NATO, pro Kreml děsivou Nemesis. Podle uniklé depeše (zveřejněné WikiLeaks) z US ambasády v Moskvě ministryni zahraničí Condoleeze Rice byl US velvyslanec William Burns předvolán k ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi, který vyjádřil rozhodný ruský odpor vůči členství Ukrajiny v NATO.

Lavrov tehdy věcně varoval před „obavami, že tato otázky by mohla potenciálně rozdělit zemi na dvě, a před tím, že by to mohlo vést k násilnostem nebo dokonce, jak někteří tvrdí, k občanské válce, při které by bylo Rusko nuceno se rozhodovat, má-li intervenovat.“ Burns dal své depeši neobvyklý nadpis „NĚT ZNAMENÁ NĚT: RUSKÁ NEPŘEKROČITELNÁ ČERVENÁ LINIE PRO ROZŠIŘOVÁNÍ NATO,“ a poslal to tehdy do Washingtonu s preferenční úrovní OKAMŽITÉ. O dva měsíce později vydali vůdci NATO na svém summitu v Bukurešti formální deklaraci, že „Gruzie a Ukrajina budou v NATO.“

 

Zrovna včera použil ukrajinský ministerský předseda Arsenij Jaceňjuk svou Facebookovou stránku, aby tvrdil, že se svolením parlamentu požádal, aby byla cesta k členství v NATO otevřená. Jaceňjuk byl samozřejmě po puči z 22. února v Kyjevě za ministerského předsedu vybrán jako oblíbenec Washingtonu. „Tím chlapem je Jac,“ řekla náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nuland pár týdnů před pučem v tom odposlechnutém telefonním hovoru s US velvyslancem na Ukrajině Geoffrey Pyattem. Můžete si vzpomenout, že to byla ta samá konverzace, při které Nuland také řekla: „Jebat EU.“

 

 

Načasování ruské „invaze“

Obecnou představou protlačovanou ještě před pár týdny Kyjevem bylo to, že Ukrajinské síly mají v bojích proti proti-pučistickým federalistům na jihovýchodě Ukrajiny převahu, a ty boje byly líčeny převážně jako nějaká pořádková operace. Ale takovýto obraz ofenzivy vycházel téměř výhradně z oficiálních vládních zdrojů v Kyjevě. Existovalo jen hodně málo zpráv přicházejících z terénu na jihovýchodní Ukrajině. Přišla však jedna, kterou vyslovil ukrajinský president Petro Porošenko, která vyvolala pochybnosti o spolehlivosti obrazu líčeného vládou.

Podle „tiskové služby ukrajinského presidenta“ apeloval Porošenko 18. srpna na „přeskupení ukrajinských vojenských jednotek zapojených do silových operací na Východě země. … Je třeba, abychom dnes přeskupili síly, které budou bránit naše území a pokračovat v armádní ofenzivě,“ řekl Porošenko s dodatkem, „za těchto nových okolností potřebujeme promyslet nové vojenské operace.“

Kdyby ty „nové okolnosti“ znamenaly úspěšný postup ukrajinských vládních sil, tak proč by bylo ty síly zapotřebí „přeskupit“ či „přeuspořádat“? Zhruba v té samé době začaly zdroje v terénu hlásit série úspěšných útoků proti-pučistických federalistů proti vládním silám. Podle těchto zdrojů to byla vládní armáda, u které začalo docházet k těžkým ztrátám, a která začala ztrácet půdu pod nohami, a to převážně kvůli nešikovnému a ubohému vedení.

O deset dnů později, když se dostávali do obklíčení anebo ustupovali, tak se pro to našla na míru ušitá výmluva v podobě „ruské invaze“. A přesně v tomto okamžiku NATO zveřejnilo ty rozmazané fotky a reportéry jako Michael Gordon z New York Times pustili ze řetězu, aby začali šířit zvěst, že „Rusové už přichází.“ (Michael Gordon byl zároveň i jedním z nejnehoráznějších propagandistů podbízejících válku v Iráku.)

 

Žádná invaze – ale spousta jiné ruské podpory

Proti-pučističtí federalisté na jihovýchodě Ukrajiny se těší značné podpoře místních, a to je zčásti i důsledkem vládních dělostřeleckých útoků proti hlavním sídelním centrům. A my věříme, že ruská podpora nejspíše přes hranice proudila, a k té patřilo významné a brilantní zpravodajství o bitevním poli. V tomto okamžiku ale zdaleka není jasné, jestli k této podpoře patří i tanky a dělostřelectvo – je tomu tak převážně proto, že federalisté měli lepší vedení a byli překvapivě úspěšní při zjišťování rozmístění vládních sil.

Současně s tím máme ale jen málo pochybností, že pokud je federalisté potřebovat budou, tak potom, že ty ruské tanky fakt přijedou.

Přesně to je ten důvod, proč tato situace vyžaduje sladěné mnohostranné úsilí o zastavení palby, o kterém víte, že jej Kyjev až dosud zdržoval. Co se prozatím udělalo?

Podle našeho názoru je třeba Porošenkovi a Jecňjukovi rovnou říci, že členství v NATO není kartou, se kterou by se fakt hrálo, a že NATO nemá vůbec v úmyslu vést s Ruskem zástupnou válku – a zvláště nemá v úmyslu podporovat ukrajinskou armádu nýmandů. I ostatním členům NATO je třeba říci to samé.

 

/ KONEC CITACE , zdroj ZDE, originál HERE HERE /